Před jedenaosmdeásti lety, v tuto dobu, byla moje babička z tatínkovy strany v utečeneckém táboře. Před půl rokem splatila poslední splátku za svůj dům a vzápětí začala Viselsko-Oderská operace. Ještě večer se babička dozvěděla z rádia, že sovětské hordy jsou úspěšně a geniálně ničeny a v šest ráno se jen tak tak dostala do posledního evakuačního vlaku. Můj dědeček, její manžel, se stejnou dobu pochodoval s dalšími německými válečnými zajatci směr Sibiř. Během stejné Viselsko-Oderské operace byl zajat s několika dalšími spolubojovníky Wehrmachtu a měl štěstí. Malými skupinkami zajatců se Sověti zpravidla nezabývali. Prostě je postříleli. Stejně tak se nikdo nezabýval tím, že dědeček byl před válkou německý komunista, kterému nacisté dost zatápěli.
Moje babička z maminčiny strany ve stejné době poháněla svou dvanáctihodinovou denní prací sovětskou válečnou mašinérii a strachovala se o svého manžela, který hned po osvobození Lucku Rudou armádou musel pěkně narukovat, probít se s Žukovem přes Seelowské výšiny před Berlínem a proniknout do samotného centra Berlína, kde v boji o Reichstag zasáhla odražená cihla do hlavy, takže konec války ho zastihl v sovětském lazaretu, kde mu ošetřili nezvykle lehké zranění.
Obě půlky mojí rodiny tenkrát za Druhé světové války několikanásobně přežily svou vlastní smrt. Jsem z předků, kteří dostali nakládačku od nacistů, Banderovců i SSáků. Jsem z předků, kteří (neúspěšně) schovávali Židy, taktak unikli popravě, obléhali Leningrad, bojovali proti sobě na stejném úseku fronty, viděli nejhorší možná zvěrstva, zažili, jaké to je, když střílejí naráz tisíce děl i tisíce kaťuší. Jejich ženy přežily přechod fronty, utečenecké tábory, válečné i poválečné strádání, vysídlení…
Přesto, všichni moji prarodiče válku přežili ve zdraví a v celku. Muži se vrátili domů a měli se ke komu vrátit. Proti vší pravděpodobnosti se šťastně shledali. Po celý život to pak brali jako obrovský dar. Brali to jako něco nesamozřejmého. Denně byli konfrontováni se svým okolím, které tolik štěstí nemělo. Proto pro ně byl nejvyšší hodnotou mír.
Nikdy si nestěžovali na své úděly. Nestěžovali si na politiku, nestěžovali si na nesvobodu, neřešili velké geopolitické otázky své doby. Neřešili posouvání hranic, koneckonců, můj dědeček nikdy nevytáhl paty z Lucku, ale žil postupně v sedmi státech. Nikdy si nestěžovali na svou životní úroveň, nikdy neměli málo. Věděli, že tohle všechno jsou hlouposti v porovnání s tím, co prožili předtím. Věděli, že každá zbraň má chudáka na obou koncích, věděli, jak vynalézavě zabíjí lidský um i lidská nenávist. Zažili to nejhorší z člověka i z lidstva. Nějaký Chuščov, Brežněv, Gottwald, Husák… to je nemohlo rozházet. Všechno to byli hodní a uměření hoši, proti Němcům, kteří se rozhodli vyhladit jiné národy. moji prarodiče se netrápili ani v nejnapjatějších chvílích Studené války, kdy to vypadalo na jaderný armagedon. Věděli, že z toho mráčku nezaprší, protože všichni tehdejší prezidenti i diktátoři ještě Druhou světovou zažili a věděli, o čem to zmáčknutí červeného knoflíku je.
Tohle jsem dostal do vínku. Že mír je nejvyšší princip mravní. Mír je víc než státní hranice, které se stejně neustále mění. Mír je víc než svoboda, obzvlášť pokud ta svoboda znamená milion platných zákonů a denně přibývají desítky nových. Mír je víc než budování utopických společností. Mír je víc než životní úroveň, protože je lepší být o hladu, než zdobit šibenici. Navíc, v míru prakticky nikdy hlad není. Mír je víc než hodnotová politika, je víc než kapitalismus, socialismus, progresivismus a jakýkoliv jiný horor, kterým se hlupáci snaží vylepšit Boží stvoření.
Když se teď dívám jak Ukrajinci po statisících umírají za svobodu být od verbíře vtaženi do auta a posláni na frontu, když vidím, jak ve jménu míru proměnili už tak dost hnusnou Gazu v hromadu suti, když vidím, jak musejí z domů uprchnout desítky tisíc Libanonců, když vidím miliony Afghánců, Syřanů a Libyjců na útěku do Evropy, kam si své Pákistány berou sebou, tak jednoznačně vidím, že moji prarodiče měli pravdu. Nic není důležitější, než, že se nestřílí. Bohužel, většině lidí to dojde, až když jsou oni sami pod palbou.
Žádná nedotknutelnost hranic na Ukrajině za to nestála. Žádné neexistující chemické zbraně v Iráku za to nestály. Nestál za to ani Asad, ani Kaddáfí. Ani Írán, ani všechna ropa Perského zálivu nestojí za ty následky.
Víte, kdysi byly války častější. Možná proto také byly menší. Každý věděl, jaká řezničina to je a že první obětí je vždycky pravda. Teď máme osmdesát let míru a já vidím ten amok, který všechny kolem posedl. Děsíme se, kolik lidí válku chce a že jim jako záminka stačí nějaký vágní apel na evropské hodnoty. Děsím se, kolik lidí si myslí, že válka může být spravedlivá. Kolik lidí si myslí, že mohou jít do války a po ní najdou svět, jak si ho představovali.
Proto si myslím, že stojí za to, být mírový štváč. Stojí za to, být chcimír. Stojí za to, konflikty uklidňovat a ne je rozdmýchávat. Stojí za to se angažovat proti válce. Obzvlášť, když je to válka o moc, vliv a nebo ropu. Ty uplynulé čtyři roky nasazení mi za to stály, protože výsledkem je méně válečného ryku a ne více. Stálo mi za to, opustit svoji dobrou práci, stálo mi za to, objet několikrát republiku, dělat demonstrace, postavit důsledně mírové hnutí, vracet se domů po půlnoci, spát čtyři hodiny denně a před kuropěním zase vyrážet. Stálo mi za to, jít s kůží na trh a nechat se otloukat od lepšolidí.
Byla to jen malá oběť v porovnání s čím si museli projít moji prarodiče.
Víte, oni prožili zbytek svého života jako nezasloužený dar. Jako obrovskou nekonečnou Boží milost. Prožili život jako něco výjimečného, co nebylo dáno každému. Jediný způsob, jak mohu uctít jejich památku, je zápas za to, co jim bylo tak drahé a cenné a co jim bohatě stačilo až do jejich smrti v požehnaném věku. Z tohoto důvodu jsem Vidlákovy kydy použil jako polnici. Z tohoto důvodu jsem postavil hnutí Stačilo! A z tohoto důvodu teď přestavuju sýpku na Vidlákovnu.
My všichni jsme potomky těch, kteří přežili nejhorší lidské běsnění všech dob. Popřejme si dneska štěstí za ten vzácný dar, že žijeme. Není to vůbec samozřejmost. Pro mír stojí za to, se angažovat.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
Koukám, že cena ropy klesla příliš…..
Citace z článku: „Mír je víc než svoboda, obzvlášť pokud ta svoboda znamená milion platných zákonů a denně přibývají desítky nových.“
S tímto tvrzením zásadně nesouhlasím, obzvláště když v něm ani není popisována svoboda, ale karikatura za svobodu vydávaná. Podobně mohu demagogicky tvrdit, že rok 1938 a Mnichovská dohoda znamenaly mír. Mír a svoboda jsou příliš významné a delikátní věci, aby se takhle shazovaly. Pokud je člověku upírána svoboda, stojí za ni bojovat i kdyby to znamenalo porušení míru. A zároveň jen v míru se dá svoboda rozvíjet k maximálnímu potenciálu. Za války nebude svoboda tak naplněná, jako v době míru. Důležité jsou jak svoboda, tak mír a dokážou se dobře doplňovat pro synergický efekt, který dá lepší výsledek, než když se budou zvažovat každá z hodnot zvlášť.
Subjektivně ale přikládám svobodě větší váhu a upřednostňuji i svobodu s menším pohodlím, před klidným mírem v těsné zlaté kleci. I kdyby setrvání v Evropské Unii znamenalo záruku míru za cenu okleštěné svobody, volil bych boj proti EU za znovuzískání plné svobody. A když vidím, kterým směrem řízení EU jde, vidím boj jako nevyhnutelný. Pro mě je prostě svoboda více a jsem ochotem pro ni obětovat mír.
Slyšel jsem, že svoboda je poznaná nutnost.
Platí to ještě?
(Hegele, Hegele, vždycky na tě dojde)
Re: Godot
Mně mlátili do palice, že to prohlásil Spinoza, ale to je jedno.
Beztak jste měli tenkrát se Spinozou už nejmíň trojku v žíle a Hegela tou dobou sbalili na záchytku, já vás znám!
Targus
Ejaj připouští oboje. V Dikobrazu byl kreslený fór , kde vozataj práská do koní a křičí:
,,Až pochopíte, že musíte táhnout, budete svobodni! “ Byl podzim 1968.
Mojí babičku a maminku malém ukopali henleinovci v Duchcově, můj táta byl zavřený na gestapu v Č Budějovicích, zachránilo ho to , že nebyl plnoletý,tak dostal,,jen“ pracovní lágr, babičku a dědu s maminkou vyhnali jen s vozíkem svých věcí a půl války žili ve stodole u Slaného,maminka přežila zázrakem strašný nálet na Drážďany a utekla domů,byla totálně nasazená a pak se dozvíte od nějakého dobytka v parlamentu , že to není téma nebo prý co jsme si to jsem si.Nevim jestli ještě chci žít v tomto státě.
Příspěvek k busifikaci otroků:
Další dárek pro Putina,
nizozemské vězeňské dodávky jsou nyní bezpochyby (!) určeny k násilnému sběru nic netušících Ukrajinců z ulice, kde je mlátí a pak je nutí bojovat v „naší“ válce. Odporné. Jaká to je země,“ komentuje nizozemský opoziční poslanec Pepijn van Houwelingen.
Připomínám, že v Nizozemsku nyní vládne koalice v čele s ultraliberální stranou D66, která je svojí politikou obdobou naší TOP09…
Užiteční idioti banksterismu:
Pokud mají mít Ukrajinci roli “Američanů” v Evropě, tedy roli nejzkušenější armády, potom se musí jazykově a kádrově vyprofilovat z mladých Ukrajinců, kteří právě vyšli ze škol. Tedy ve věku 18 až 22 let. Co je to za Ukrajince v tomto věkovém rozsahu? No, to je přece každému jasné. Jde o věkové ročníky maturantů až absolventů vysokých škol. Tedy celkem 5 ročníků čerstvých absolventů či pořád ještě tvárných a flexibilních studentů. Aby bylo vše připraveno na Spojené státy evropské, jak o nich hovořil rozvědčík z Hradu.
(Aeronet)
Války se opakují, protože ti, kteří je vyvolávají, nejsou pohnáni k zodpovědnosti. Pokud by v Norimberku stáli před tribunálem i majitelé Krupp, IG. Farben, bankéři a další – a dostali doživotí na samotce, tak jejich potomci by asi ani neuvažovali o nějakém repete … tak to prostě je.
Máme dobu informací in-line a protože řízení je proces informační, tak by se měly ve zvýšené míře objevovat názory, že tentokrát to bude jinak – povolání k odpovědnosti budou hlavně ti, kteří roztáčeli kola válečného snažení.
Není tolik samotek…
Já vzpomínám až 9.5..
Smekám a děkuji
já taky
Od „Sametu“ zemřela už cca. polovina obyvytel ČR s volebním právem. Nahradily je nové generace, stále více a více ovlivněné soudobou propagandou. Zastánci míru vymírají. Přímí svědci masakrů II. SV jsou už téměř všichni na onom světě a postupně odchází i jejich potomci. Bohužel, mám ten velmi špatný pocit, že se nadšeně ženeme do války, která nás může nečekaně vrátit zpět do jeskyní.
Kdo se nadšeně žene do války? Pokud se zeptám stávajících 18-45, jak půjdou bránit ČR/EU před pochybným vpádem vojsk RF směrem na KoZa?
Odpovědi:
– ti jeblo
-nechlastej tolik
– a proč zrovna my?
-seš nadrbanej do kebule
– ……..
A podobně to vypadá napříč KoZA až na pobřeží Pacifiku v USNA (mj. jsou ještě SSMexické).
Možná před pěti lety Ukrajinci odpovídali stejně.
Ale stačí dvanáct let vymývání mozku a 40% Ukrajinců nenávidí Rusy. Většinou neví proč.
Ukrajinci Rusy nenávidí, protože jim GRUZÍNEC Stalin prý způsobil hladomor. Logika v tom není, ale co naděláš…
Češi zas nenávidí Rusy, protože na ně UKRAJINEC Brežněv poslal v roce 1968 vojska.
Re: baba…
Ja genau, jak říkáváme my latiníci v Čechistánu.
Re: Sk
Tak to ale hóóódně přidejte.
Presne tak,u nas robili prieskum a vysledok bol, ze najmenej ochotny ist branit svoju vlast boli privrzenci progresivneho slovenska, tusim cca 15 % a najviac privrzenci narodnych stran – Republika, SNS cca 60 %. Nuz ja som v tomto smere progresivec 🙂
progresivci začnou válku a národovci se za ně nechají postřílet. to je .. dobře rozdělená práce.
Pozoruji. Nejlépe se vyrábí historie když zemře poslední pamětník.
Vidláku, díky za tento článek. Hluboce lituji každého, kdo jej nepochopí a buhužel je takových i u nás až moc.
bohužel
Tak to je.
Proto jsem včera nebyl schopen nic podotknout. Nemělo to cenu. Tady bývá někdy atmosféra plná nenávisti. Zbytečné, jak to někdo nazval, předsudečné. Když mě nenávidí nenávistný blbec, beru to jako pochvalu.
Moji rodiče a prarodiče měli v životě možnost poznat různé systémy, učastnit se války v roli obětí atd. Naučili mě ale jedné věci: Nikdy nezačni někoho nenávidět podle nějakého návodu, trendu. Nenávidět můžeš jenom osobně, na základě vlastní zkušenosti Ne na základě zpráv v TV.
Abych to zkrátil: Nemám rád lidi, kteří někoho neznámého nebo spíš něco nenávidí.
Může to být (a často to i bývá) pomluva.
Nenávistí se sice dá ledacos zničit, ale nic pomocí nenávisti nejde vytvořit.
Odpovídám sice Tymákovanovi, ale platí to i pro Daniela – Vidláka.
Jeho včereší článek se budu snažit co nejrychleji zapomenout. Byl jsem z něho dost špatný.
A kdesi jsem četl, že když člověk musí začít s někým bojovat, neměl by to dělat s nenávistí a vztekem.
Úkolem je toho protivníka porazit. V klidu.
Ne nenávidět.
Prolétl jsem si ještě jednou včerejší článek a já v něm nenávist nevidím. Podle mne kombinace těchto dvou článků je velmi dobrá charekteristika Vidláka. Vidím v něm jen výzvu k obraně před organisací, která má v čele buď přímo ty, kteří druhou světovou válku vedli ( ti, kteří to byli, jak by asi řekl Váš otec ), nebo jejich obdivovatele a následníky. Chtěl bych se opravdu v naprostém klidu a respektu zeptat, co Vám konkrétně na článku vadí.
Ne na článku. Na štěkání vzteklých mopslíků v diskuzi, kteří si vyložili článek po svém.
Ale – nechci se o tom bavit. Berte to tak, že se mi moc nelíbil.
Vždycky hledám ústřední myšlenku. Dneska je to tato: Věděli, že z toho mráčku nezaprší, protože všichni tehdejší prezidenti i diktátoři ještě Druhou světovou zažili a věděli, o čem to zmáčknutí červeného knoflíku je.
Ale komik Zelenskij to neví, vyhrožuje ukrajinskými drony na Rudém náměstí 9. května.
Podle mě na to dostalpříkaz. Na to musel přece Putin odpovědět, jinak by byl považován za slabocha. A pokud to Ukrajina dotáhne a nějaké drony tam pošle, budeme od III. WW jen malinký kousek, protože centr Kyjeva bude zorán Oriešniky a Německo s Polskem jsou odhodlání do toho zase jít…
Ono se to harašení zbraněmi může skokem změnit na jejich použití.
Život je beztak náročný a současně vzácný na to abych jím plýtval v boji s minulostí.
Včera jsem pro housle vyrobil další kobylku, okometricky, metricky a uchometricky se jeví jako nejlepší. A podle všeho co jsem nastudoval. Nástroj starý, asi předminulé století, manufakturní výroba. Asi model podle Jakoba Steinera, vyšší klenutí. Dostal jsem darem z Ostravska. Darů třeba si vážit. Tak jsem se začal na stará kolena začal učit. Co všechno zažily, kolika rukama prošly. To má cenu. Přesné spasování byla fuška. Houslařina, třebaže na generálku si zatím netroufám, jen na drobné úpravy a retuš, jde mi jde lépe než vrzání. Jenže hlava se příjemně vyčistí a procvičí. Moje, samozřejmě. A když v tom vrzání se objeví sem tam čistější tón, náznak toho, že by zpívaly, kdybych nebyl takové dřevo, co více chtít. To je dobře využitý čas. Radostně prožitá chvíle. Místo užírání se v pošetilém boji s nezměnitelnou minulostí.
Minulost nelze změnit. Ale může se různě vykládat. A „Vo tom to je!“
Politologové, žurnalisté a politici by bez těch jejich řečí byli naprosto zbyteční.
Jak mi občas píše správce disku po jeho úklidu: „Možno začít, ideální stav!“
Re: však vy dobře víte kdo
Vás varuju!! Housle jsou tvrdohlavej nástroj!!! Začnou Vám vracet všechno to úsilí, snahu, hodiny bezduchého vrzání, mechanického cvičení pokládání prstů u vibrata, hledání čistýho tónu…. až po strašidelně dlouhé době.
Ale potom se s nima dá lítat v oblacích.
Jo a mají taky dobrou vlastnost. Čím víc na ně hrajete, tím ochotněji zpívají.
Přeju Vám, ať Vám zpívají a společně lítáte.
Jsem rád, že vůbec. Pro mě je to jen nahlédnutí. Odreagování, procvičování motoriky, částí mozku. Je zajímavé pozorovat jak se mozek učí.
re: však vy…
Z čeho jste tu kobylku zmastil?
A neodpisujte mi, že ze dřeva – na to bych sám opravdu nepřišel.
Z javorového, z polotovaru z prodejny hudebních nástrojů. Teller nebo Aubert-Mirecourt, základní nebo dražší de luxe.
Tahle poslední, Aubert, asi dvanáctá v pořadí, jeví se nejlepší. Starý nástroj, bylo nutno zkoušet, učil jsem se. Tloušťka kobylky vemi ovlivňuje přenos vibrací, je jako filtr, záleží na souhře s korpusem.
Významné jsou i drobnosti v provedení, kvalita materiálu. U starých houslí v tom místě opotřebovaném tlakem a posuny kobylky při nastavování, je náročné přesné opracování dosedací plochy nožiček, aby dosedaly celou plochou.
Na stavbu celých houslí si netroufnu, byť jsou ke koupi jako stavebnice. Ne, že bych nezvládnul. Jenže spousta času a výsledek by neodpovídal. Určující je kvalita polotovaru, a ta za tu cenu je nedobrá. Stavět „čínské housle“ nechci. To není jako gramofon.
Koukni na net. Edgar Russ.
!!³¼
Já také ve včerejším článku žádnou nenávist nenašla, líbil se mi – ale Vy jste asi hodně citlivý člověk a rád byste zřejmě cítil mezi lidmi harmonii. Jednou jste mi napsal, že nenávist je špatný rádce. Sice jsem tehdy nenávistí vedena nebyla, ale chápala jsem, že ne každý ví, jak něco myslím. Proto jsem Vám byla za Vaši radu vděčná.
Psala jsem Vám, a jsem ráda, že jste se ozval. Byla by škoda, kdybyste v sobě nějaký názor držel a nešel s ním ven. Myslím si ale, že o takových věcech, jako je sjezd sudetoněmeckého Lansmanšaftu v Brně, se úplně v klidu a pohodě psát nedá. Bez emocí to asi nepůjde… Je ale fajn, že k tomu klidu chcete přispět.
Četla jsem něco podobného, jako Vy. Je to od Lao-c‘. Říká, že v bitvách vítězí ti, kdo bojují s těžkým srdcem.
Kocoure,
myslím si, že nenávist je emoce (a sakra silná!), nikoliv výsledek rozumové úvahy.
Mnohdy s ní lze nesouhlasit, ale jsou případy, kdy ji lze chápat.
Píšete:
„Nenávidět můžeš jenom osobně, na základě vlastní zkušenosti Ne na základě zpráv v TV.“
Myslím si, že nenávist může vzniknou i zprostředkovaně a její síla je asi nepřímo úměrná od vzdálenosti „epicentra“ nenávisti.
Mohu nenávidět agresora, který vjede do davu lidí v místě mého bydliště, byť jsem u toho osobně nebyl, a i jeho organizaci, pokud k nějaké patří/k nějaké se hlásí.
Pokud něco takového proběhne třeba v Mogadišu, asi budu nenávisti dalek.
Ano, krásný a moudrý článek je to. Já si myslím, že by ho mnoho lidí pochopilo, ale nedostane se k nim. Takovéto myšlenky v tzv. veřejném prostoru nezaznějí. Pak je ale těžké se divit tomu, co máme všude kolem sebe. V lepším případě plytkost, lhostejnost, ignoranství. V horším případě aroganci, povýšenost, neschopnost jen připustit jakýkoliv jiný názor…