Autor: Václav Fischer
Doba, ve které žijeme, není jenom kolaps této současné nejničemnější vlády. Je to přes třicet let ukládané bahno rozkladu státu. Vznikalo počátečním rozkradením drtivé většiny majetkové držby do vlastnictví nadnárodního neprůhledného korporátního kapitálu. Nejprve zavládl bankovní klondyke a pokračovalo zničení, utlumení a rozprodání průmyslových výrob, stejně tak, jako zdecimování českého zemědělství. Na všech úrovních se podařilo rozvrátit státní správu do podoby obrovského molocha byrokracie a korupčnických válek regionálních i vrcholových zájmových klanů.
Ve střední Evropě jsme desetimilonový národ zmítaný osudovými událostmi, které téměř vždy měly za následek přerozkradení majetkové držby a masivní emigrační vlny. Téměř všechny historické otřesy jsou spojené s politickými převraty vedenými v duchu nastolení nové ideologie. Na každém takovém převratu se vždy napásla vrstva parazitů, která si usurpovala moc, vládu a rozkradla majetky. Téměř vždy došlo k privatizaci zisků a socializaci ztrát. Vrcholem nedávné historie je posledních 33 let. Pod prapory návratu kapitalismu bývalý stát Československo rozkradla armáda veksláků, zelinářů, šmelinářů a politických šíbrů ve spojení s kapitálem vítězných mocností studené války. Miliony naivních obyvatel k tomu zvonilo klíči omámeno vidinami svobody, individuální podnikatelské prosperity, rychlého zbohatnutí a zejména dosažení srovnatelné úrovně se státy vítězného západu. Namísto toho se území Čech, Moravy a Slezska změnilo v periferní neokoloniální gubernii, kde vazalské patolízalství vládních satrapů zjevně převyšuje veškerou devótnost k bývalým centrům moci kdysi ve Vídni, Berlíně nebo v Moskvě.
Ovládání vnitropolitických poměrů ve zdejší gubernii nazývané parlamentní demokracií je ve své nejvnitřnější podstatě trvalá válka zákulisních zločineckých klanů provázaných na zahraniční loutkovodiče. Rozvrat státní správy je zcela podobný stavům v některých bývalých koloniálních enklávách afrického kontinentu, kde si původní kolonizátoři zachovali svůj vliv a místní náčelníci se rvou o mocenské posty, dotační zdroje a jiné prebendy. Legislativní, justiční a policejní aparát je propojený moloch s podsvětím zájmových klik reprezentovaných regionálními a celostátními bossy. Z nově vzniklé lupičské oligarchické vrstvy se značná část už přesunula mimo území bývalého státu a část se skryla za mimikry úspěšných podnikatelů. Z těchto pozic se do politického rojení v podstatě nemusí angažovat, protože ví, že mají nadosmrti vystaráno i pro generace svých potomků a ví, že svých cílů a zájmů dosahují jinými způsoby než exhibicemi v politice.
Zatím velká část obyvatelstva vystřízlivěla zkušenostmi z politicko mocenských půtek jednotlivých partají, které jsou hierarchicky uspořádané zájmové klany. Na venek se opakovaně, jedna přes druhou, snaží pasovat do rolí zachránců a zlepšovatelů poměrů v gubernii, ale vždy tak, aby přitom nezrušily nastolené a prohlubující se vazalské postavení zdejší územní enklávy vůči nadnárodním korporátům a politickým strukturám západní Evropy, zejména molochu EU a angloamerickému vojenskému paktu NATO.
Partajní klany jsou v zásadě dvojího druhu. První jsou založené na takzvané vnitrostranické demokracii, což je např. KSČM, ODS nebo ČSSD. Druhý typ klanu je založen na nezpochybnitelném a neodvolatelném vůdci (Věci veřejné, ANO, SPD). V každém klanu probíhá skrytý nebo veřejný boj o moc. Silný vůdce klanu obvykle všechny své oponentní nepřátele likviduje vyloučením, nebo založí nový klan. Ve vnitropartajní demokracii je struktura držitelů moci méně průhledná. Probíhájí tu obvykle komplikované čachry soupeřících sil, které mají velmi často za následek, že do čela klanu je nakonec zvolen měkýš, jako výsledek kompromisu. Sociologové, psychologové a politologové by uvedené vztahy jistě popsali fundovaněji a obšírněji.
V 19. století skupina obrozenců položila základy nového národního vědomí, založeného na zdokonalení slovesné kultury a z něj plynoucích všech aspektů české národní existence. Vrcholem byl vznik Československého státu v roce 1918. Od té doby prošlo zdejší území dvojí okupací, opakovaným přerozkradením majetkové držby, devastací a emigračními vlnami až k rozdělení na dvě gubernie. Ty se následně dobrovolně přidaly do spolku EU, který už zjevně směřuje k vytvoření multinárodní, multietnické, zglajchšaltované čtvrté říše. Dominantní ideologie práv řvoucích menšin, multikulturalismu a grýndýlovského šílenství zachvacuje celé severoatlantické společenství nazývané globální západ. Jakékoliv jiné, nebo dokonce oponentní, názory a postoje jsou stále tvrději ostrakizovány a potírány. Zdejší obyvatelé, mající zkušenosti z tábora socialismu, takové postupy dobře znají.
Na rozdíl od dob milulých se drtivá míra současných ideologických masáží děje prostřednictvím elektronických mediálních kanálů, vytvářených na platformě internetové sítě. Elektronická komunikace už v podstatě zasáhla všech sedm miliard obyvatel planety. Autokratická Čína využívá výhod elektronizace pro ovládání obyvatel prostřednictví tzv. sociálního profilu. Taková praxe dříve nebo později pronikne na území globálního západu, byť bude zakryta jiným názvem. Napomůže tomu, mimo jiné, i takzvaná digitalizace státní správy a přidělení jednotného identifikačního čísla každému občanovi od jeho narození. To bude mít v běžném živote jistě mnoho výhod, ale v procesu ovládání davů to bude další účinný nástroj represivních složek. Vymknout se z takového mocenského, politického a ekononmického sevření je za současných podmínek panujících ve zdejší gubernii velmi iluzorní. Nadvláda držitelů moci a jediné pravdy třicet let posilovala souběžně s úpadkem zbytků české státnosti. Covidová aféra a válečné běsnění proti RF jsou vítané záminky k posílení zvůle nevolené bruselské byrokracie.
Ve všech úvahách o hodnocení současného stavu společnosti proto nelze současný marasmus připisovat výlučně jen současné vládní sestavě. Utužování vazalského postavení a rozklad bývalého českého státu probíhá nepřetržitě 33 let působením vnějších i vnitřních vlivů. Původní hybnou silou byl odpor k bývalému režimu, dvacetileté okupaci, protektorátu SSSR a v neposlední řadě touha po pomstě za veškerá příkoří a zločiny napáchané komunistickými vládami. Restituční masakr a rozkladnou hysterii s radostí podpořili všechni zahraniční šíbři a napásli se na tučné kořisti, když předtím zkorumpovali klíčové domácí osoby, velmi často bývalé komunistické papaláše proměněné na aktivní podnikatele v plášti jiných stran, nejčastěji ODS.
Možnou emancipaci a znovuobnovení státního a národního sebevědomí, podle mého názoru, nemohou ze dne na den přivodit jen a pouze, jakkoliv silné a početné, demonstrace. Vládní klan, který se dostal k moci, se svých koryt a korupčních prebend nevzdá. Stejně tak, vzdor všem krizím a morovým ranám, potrvá rozdělení společnosti a potrvá vláda konzumu a hedonistických požitků. Proto některým zde žijícím lidem neokoloniální úpadek a vazalská závislost nevadí, nebo dokonce vyhovuje. Novým začátkem obnovy české svébytnosti bez flagelantského překrucování historie mohou být výsledky komunálních a senátních voleb. Dalším bodem zlomu vývojového trendu mohou být volby prezidentské. Mezi doposud přihlášenými kandidáty však zatím nevidím osobnost, která by měla vlastní zkušenost se státoprávní a justiční mafií kromě paní Vitáskové. Domnívám se, že pan Babiš ve finále kandidovat nebude, protože spekuluje na post premiéra v dalším volebním období.
V životě se stává, že karty jsou rozdány nepříznivě, ale také platí, že každým dnem se rozdávají znovu, protože čas běží a voda teče. Každá doba je hektická a nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř a tak dobře, aby nemohlo být lépe. Historie se neopakuje, ale možná se jen točí ve spirále. Jak dnešní obyvatelstvo české kotliny dokáže zhodnotit a možná i obnovit odkaz svých předků, všech, kteří usilovali o samostatnost, svébytnost a nezávislost českého národa, je třicet tři let zapomínaná a záměrně potlačovaná otázka. Dokáže-li ji někdo zvednout v intencích současného života a úspěšně uplatnit i v podmínkách volebních čachrů a mediálního ryku globalizace čtvrté říše, zaslouží se o nové národní obrození.
Další autorovy texty nalezne čtenář zde: Václav Fischer – Blog iDNES.cz
Po Klauzově privatizaci jsem pochopil co je ZLO a jako celoživotní bezpartijní volím komunisty z jednoho prostého důvodu.Socialismus byl pro všechny a úroveň školství,sportu,průmyslu byla vysoká. Rok 1968 Sovětský svaz vyhodnotil jako kritický pro celou socialistickou soustavu a posílil svou působnost v Československu. V roce 1948 si lidé uvědomili ,že obrovská obět v II.svět. válce od Sov.svazu nás zavazuje ke spolupráci s Sov.svazem a RVHP. Dnes nám historie dává zapravdu ,že rok 1968 byl díky Československu nejkritičtější po II.svět.válce. Dnes převládá samolibost a nekritičnost ,což se nám hrubě nevyplácí v současné znovu kritické době.
Socialismus je ekonomický nesmysl. A od roku 1998 jej tady máme zase, jen v poněkud divočejší formě. Jakeš nebyl o nic levicovější než Fiala.
Kapitalismus je ekonomicky system, ktery ridi zpetna vazba ze zdola.
Socialismus je system, ktery ridi diktat shora.
Co ted je, je kleptokracie. Privatizace zisku, socializace ztrat.
Až k tomu kolapsu dojde, a lidem se rozsvítí, pak co?
Pak budou juchat to je príma kolaps, to se nám rozsvítilo, to jsme potřebovali, po tom toužili?
A co vy, těšíte se na kolaps, že se vám rozsvítí?
Kolaps představuje příležitost a nutně neznamená střelbu v ulicích. Představte si to jako přechod na jednodušší úroveň = snížení komplexnosti a estetiky , ale zvýšení funkčnosti a trvanlivosti. Např. : odklon od spotřebního zboží, menší nabídka piv, sýrů a uzenin v regálech nebo exotické ovoce jen sezónnně a ne on-time dodávky kamionovou dopravou ; nebo taky návrat na vesnici z měst a rozvoj vícegeneračního bydlení kvůli nedostatku bytového fondu a nedostupným hypotékám. To vše ve větší či menší míře. Takhle já si představuji kolaps……. Máme – li velkou skupinu nerozhodnutých lidí, které nic nezlomí ani na jednu ani na druhou stranu, tak potom se ani žádné jiné řešení nenabízí. Některé zkušenosti jsou nepřenosné a náš způsob hospodaření je pouze strategie pro dobré počasí. Vyměnili jsme robustnost za komplexitu. Teď se z konstrukce už jen tahají poslední dřívka a za chvilku spadne. To ale neznamená, že z toho nejde udělat něco nového. Rozumíme si?
Nerozumíme.
Co znamená odklon od spotřebního zboží? Či je spotřební zboží? Co nespotřební?
Pivo, pokud, mi stačí nějaké obstojné, když je žízeň, tak i Holba Šerák, z uzenin buřty, gothaj, vysočina, občas něco lepšího… Ze sýrů co mi přijde pod ruku. Jogurt bílý, tvaroh tučný..
Jediný luxus který plánujeme je nové auto zas dlouho použitelné auto, protože nynějšímu je víc než pětadvacet let… Rádi se občas podíváme do ciziny, ale žádný luxus při tom.
Tak mi vysvětlete, jaké dobro by mi přinesl kolaps. Že někteří by z něj měli Vánoce, nepochybuji. Těší se, nyní neznámí, bezejmenní, že budou mocnými vůdci klanů…
Moje představivost je dostatečná. Malevil nechci zažít. Ani Den Trifidů, ani Šíleného Maxe….
Na „preppery“ kteří se na kolaps těší jak husiti na Armagedon, a kdyby mohli, sami by ho přivodili, aby svému celoživotnímu úsilí dali smysl, mám velmi kategorický nepublikovatelný názor.
Vážím si každého dne kdy je dobře. Kdo touží po pekle, rád mu pomohu v naplnění jeho představy dobrá. Ale beze mě.
Schumi, kolaps znamena zjednoduseni. Cili odrovnani prebujele byrokracie a podobnych parasitu predevsim. Ono by to slo i reformou, ale historie uci, ze na to nikde neni chut. Podarilo se to jen v Byzanci, pry. O jinem prikladu nevim.
Je to sance, v tom lepsim pripade, delat veci jinak. Lepsi burty si asi pak budete kupovat od souseda. 🙂
Takže kolapsem si polepším? Budu se mít lépe? Sice budu trpět zimou, hladem, nedostatkem všeho, ale budu šťastný že jsem se zbavil byrokracie, která bude nahrazena jinými ústrky a loupeživými barony?
Chvíli to pomůže. Nové koště dobře mete a bude tu strach z vymetení.
Jak dlouho to ví jen Bůh a Svatý Václav, [;>))
to je ♦ vina
Šumi…. Zdá se, že mě nechcete chápat. Nikdo se netěší na zombie apokalypsu nebo prázdné regály a zemí bez el. proudu. Ale mnozí se těší na zjednodušení systému. Např vyhladovění bytrokratického molocha, ti, že se lidé začnou zabývat podstatným. A vo to de 😉
V tom případě mě zajímají mé transakční náklady na vyhladovění byrokratického molocha v porovnání s mým transakčním ziskem.
Někdy si říkám, že řešení je jenom a pouze kolaps a přechod na jednodušší úroveň. Jinak se lidem nerozsvítí. Když se podíváme na začátek 18.století, kdy bylo Nár. Obrození v plenkách, tak v té době na tom byly České země ještě hůř než teď-byly totálně zkolabované, hegemonie němčiny a kulturní kontrola jezuitských prelátů, na Univerzitě Karlově nebyli žádní posluchači lékařství a jiných věd a dominovala jí fakulta teologie, kde se řešilo (mimo jiné) to, jestli pana Maria a Josef jeli na žebřiňáku anebo šli do Betléma pěšky (to jako fakt) . My dnes máme alespoň vlastní jazyk a jsme v Evropě kulturně etablovaní, jinými slovy nebojujeme o „udržení ve skupině“. Dnešek se, ale shoduje s počátkem 18. století v tom, že máme kvazikoloniální vztahy s našimi sousedy a naši lidé trpí pod různými daněmi, vyhláškami a teď už i nastupující energetickou chudobou, připomíná to robotu. Z tohoto ohledu je situace podobná, jen se odehrává na jiné platformě. Lidi tomu, ale ještě ne úplně věří. A proč si myslím, že řešení je jen kolaps? Náležím ke generaci 90. let. Mezi mými kolegy se pohybují ročníky od r. 1970-1996, převážně VŠ vzdělaní. Je mezi nimi řada rozumných lidí se střízlivými názory, nicméně hlasitejší a početnější je skupina, která si stále nepřipouští, že by se něco dělo a jede totální mainstream. Nedávno jsem se třeba od některých kolegů dozvěděl, že :
1.Fiala je nejslušnější a nejvzdělanejší premiér.
2.ČR nemá na to dělat samostatnou zahraniční politiku a musí se ptát na rozhodnutí v EU a u svých spojenců
3. Džamila Stehlíková je slušná a vzdělaná, a proto její posudek u soudu musí být pravda.
4. Miroslava Němcová a Miloš Vystrčil jsou odvážní politici, protože prý brání ČR, aby nás nepozřel čínský drak.
5. Za inflaci a marasmus může pouze a jenom Babiš a světě div se ( 33 let po sametu) komunisté.
6. Co má asi Pekarová dělat, když jsou lidé tak strašně energeticky rozežraní.
Toto je jenom malá ochutnávka toho, co se odehrává v hlavách dobře situovaných lidí střední třídy.
Takže proto si myslím, že před nějakým obrozením musí přijít totální kolaps, aby i tito pochopili.
Tohle mám kolem sebe také.
Jenže, když na demonstraci, naposledy na Václavském náměstí, vidím ovlajkovaný „kotel“, tak na první pohled bych si řekl „zas nějací michprdi..“ Jsem člověk „nehromadný“.
Řešení vidím v drobné práci politické, všedního dne.
Chci-li zlepšit poměry, snažit je zlepšit u sebe. Brilantní pojednání „teď jsem jim to nandal,“ sice krátkodobě potěší ego, jenže například naštípat dříví je uzitečnější. Něco nového se naučit. Něco zlepšit. Něco k lepšímu změnit.
Teď hned, tady, u sebe. Pak se projdu, dám svůj hlas tomu koho pro sebe považuji za prospěšnější ho než jiného, na to nemusím proplýtvat desítky hodin „přemítání o svém chmurném osudu“ a sepisovat o tom Mein Kampf.
Pak pokračovat v užitečné radost přinášející činnosti. Třebaže, chápu, „čtení pod lavicí s snění o svém významném podílu na „velké politice“ jestliže…. je okamžitě příjemnější. Tak jako si zaskákat „Jsme Mistři!“ A nechat po sobě rozbité flašky šampusu a zbytky dýmovnic.
Jistěže, tuhle vládu nechci. Jenže, jaký je podíl vlády na mých poměrech, jaký je můj vlastní? Což mé poměry se zakládají jen na nynější vládě? Co předchozí, co ještě dřívější? Jak jsem žil, co dělal za předešlých vlád? jak jsem využil příležitosti tlustých krav a klasů?Co na tom a jak rychle změní jakákoli reálně možná jiná vláda? Je to dlouhodobý proces. Stejně
dlouhodobý jaký vedl k nynějšímu stavu.
Klíčové je co mohu udělat teď hned. Zítra. Pozítří. Všednodenně. V několika dnech před volbami, ve všedních dnech po volbách….
Narodne obrodenie sa tyka naroda … jeho historie, jeho rozvoja. Mame co rozvijat? Co je dnes cesky narod? (Alebo aj slovensky … )
Taka kravovina – pustam si kucharske sutaze … tam je kazdy pysny na svoje korene, vari jedla vychadzajuce z ich narodnych, uz generacie ziju v usakove, ale varia podla prababicky z povodnej domoviny … pustite si cesku kucharsku sutaz … to je sama medzinarodna kuchyna, same avokado, susi, argentinsky steak … na tomto chcete vybudvat obrodenie? Co konkretne chcete obrodzovat? Buditelia kedysi za onoho casu bojovali za prislusnost k narodu, za pouzivanie vlastneho jazyka, za vydavanie vlastnych kniziek … Za co bude bojovat nove obrodenie? Buditelia chceli prebudit narod, aby sa sam za seba nehanbil, a hrde sa hlasil k tomu, cim je.
Bosorecka: Ano, my exulanti v Americe porad varime podle nasich babicek. A proc ne? Poznali jsme vsecky mozne kuchyne, ale… me osobne nejvic z cizich kuchyni smakuje cinska, tajska, a japonska. Ale to mi staci, jednou dvakrat do roka si skocit do takove restaurace, jako neco prijemne exotickeho. Ze bych to chtela varit doma, ani napad. Vzdyt ceska/moravska kuchyne je jedna z nejchutnejsich, co existuji. A mozna nam i geneticky vyhovuje. Tady je opravdu z ceho mit radost!
Taky, on to korporat cpe lidem do ksichtu… v ceskem kalendari jsou coby recepty vselijake podivne vymysleniny, a kdyz clovek dostane akcni brozuru treba z Billy, tak tam porad delaji reklamu nejakym cizim vecem… veganismus, soja, i vanocku se snazili prejmenovat… za chvilku budou tlacit hmyzove „jitrnicky.“ Ze se jim na to lidi nevys…u?
Lečo ne-li vše vysvětluje kratičký dialog:
„Jaké je to být uhlobaronem?“
„Mě to baví….“
Prej „lečo“, já čekal nějakej recept. Jak se před tím balvili o jídle…
Jenže národní obrození bylo vázáno na ekonomicko-společenské změny v celé Evropě a v širším kontextu ve světě. Rozvoj průmyslu, zrušení hospodářsky nevyhovujícího nevolnictví, vrchností podporovaný, dokonce vynucovaný růst gramotnosti, stěhování převážně česky mluvících venkovanů do měst…
Porovnejme tehdejší situaci s nynější.
Je naprosto odlišná.
Nyní:
„Já bych se obrodil.“
„Tak proč se neobrozuješ?“
„Čekám až mě někdo obrodí.“
Představte si rozvinutí tohoto dialogu v nedochované hře Járy Cimrmana „Obrození“.
Já to v tom kratičkém dialogu doslova slyším. První obrozenec Ladislav Smoljak, druhý obrozenec Jiří Svěrák.
…
Zdeněk…
„Pod prapory návratu kapitalismu ,,,“
Článek nevyznívá příliš optimisticky a povzbudivě …
Mě velmi trkla ona věta, která podprahově (netvrdím, že úmyslně) podsouvá, že lidé si přáli návrat kapitalizmu. A s tím NEMOHU SOUHLASIT!
Tak snad 25. Února na Staroměstském náměstí.. Pryč s tyrany a zrádci všemi…
Radši ne.
Ale jo, já jsem si kapitalismus přál! Mně socialismus nijak neimponoval, a už ho tady zase zavádějí.
Já si myslím, že si lidi přáli spíš svobodu. Ta blbá a nesmyslná omezování na skoro každém kroku lidem lezla krkem. Třeba ten panický strach z kopírovacích strojů! Když jsem si chtěl nechat v práci zkopírovat tři stránky, musel mi to podepsat šéf katedry! Prostě opruz.
Já nevím, co si přáli jiní. Já jsem chtěl dělat sám na sebe a velet si sám.
Chápu …, ale svoboda nerovná se automaticky kapitalismu …
Svoboda je stav mysli.
Co je kapitalismus?
To je že když … a jsme tam, kde jsme. Z louže pod okap … A nepomůže ani filajovej deštník s modrými fóglíky … 😉
Také jsem listopad 1989 vnímal tak, že lidé si ve své většině nepřáli návrat kapitalismu. Jenže lidi se velmi rychle rozdělili na ty, kteří dostali restituce a ty, kteří nedostali nic. A kdo dostal restituce, ten najednou „měl na to“ si všechno kupovat a očkával, že když to bude kupovat od soukromníků, dostane vyšší kvalitu a proto se začal vehementně hlásit k pravici. Pro člověka bez restitucí listopad 1989 znamenal pouze to, že se všechno šíleně zdražilo a protože platy zůstaly stejné, nestačily ani k přežití. Jenže se začaly objevovat profese, kde byly platy vysoké. Zejména ty, které vyžadovaly znalosti, které se nikde na školách tehdy neučily. A tak přišly rekvalifikace a různí rychlokvašení samoukové navlékli fialová saka a byli z nich odborníci. Někteří byli pracovití a šikovní, někteříé byli podvodníci a někteří se nepřizpůsobili a zatrpkle zchudli až na kost. A podobnou proměnu zažíváme teď. Znárodnění klíčové infrastruktury bych považoval za krok správným směrem. Já osobně bych byl pro takový socialismus s legálním melouchařením, ale netrvám na tom. Co přijde, na to se nějak adaptuju.
Nedostal. Bylo vráceno. Co zbylo z uloupeného.
Jenže z pohledu neoloupených je sprostým poškozeným odškodněný z majetku loupežníka ze kterého neoloupení těžili.
Aby bylo jasno…jde o oprávněné restituce, kterými je vraceno oloupeným či jejich potomkům to co bylo uloupeno za „komunistického režimu“ či po válce v rozporu se zákonem či zákonnými podmínkami. Tak i právnickým osobám včetně církví a jiných náboženských organizací.
Bez kulturni obrody to nepujde. Pac opravdovou moc drzi… kdo? Bankeri, vyssi urednici, policie, a vetsi zvirata v neziskovkach ci korporacich, plus ruzne mafie… temi volby nepohnou.
Hned v úvodu píšete:
„Pod prapory návratu kapitalismu bývalý stát Československo rozkradla armáda veksláků, zelinářů, šmelinářů a politických šíbrů ve spojení s kapitálem vítězných mocností studené války.“
Kdyby to byli jen ti veksláci, zelináři a šmelináři, to by byla legrace a normální lidé by je celkem rychle demaskovali a vyvrhli. Narazil jsem na dva takové týpky třeba v konkurzu Chemapolu a s těmi ti skuteční velcí gauneři zatočili celkem rychle. Jména jsem zapoměl, tak byli bezvýznamní, jeden zelinář a druhý ani nevím, ale z plezíru si koupil hokejový klub ve Vsetíně, myslím, že ho pak zavřeli. Ale jména Junek a Procházka s Tesařem v souvislosti s Chamapolem nezapomenu nikdy.
Nebezpečnější byli ti vaši „političtí šíbři“. Jak například ministr financí nadělil Českou pojišťovnu jednomu absolventovi matfyz, vytvořil tak nejbohatšího Čecha a sám se stal v popjišťovně předsedou dozorčí rady.
Proč to připomínám? Protože právě takoví lidé vsunuli lidem někam do malého mozku, či kam, nevymazatelnou nedůvěru v systém, v politiku, ve věci veřejné (s malým „v“). I nedůvěru v nějaké buditele a všelijaké dobré duše. Utvrdily nás (mne) v tom tzv. neziskovky všeho druhu a vyvolaly v mysli stařičké „Nedůvěřujte Danaům, když vám přinášejí dary“.
Samozřejmě, že žiju ve své sociální bublině, ale myslím, že u mladých lidí to není tak zlé. Mají své „češství“ v sobě zakořeněné jako samozřejmost, o níž mají za celkem zbytečné se moc bavit.
Kéž bych se nemýlil.
Mýlíte se, orle pera, mladí Češi se cítí být Evropany více než Čechy. Jsou kosmopolitní, jen čás tz nich se cítí být národními obrozenci.
A zase ta písmenka: stačí jedno z nich odzrcadlit kolem svislé osy, a hned jsme pravdě blíž:
– obrozenci
– odrozenci
Jistěže.
„Proč máme prdět doma, když můžeme do luftu?“
Národní obrození nepřijde.
Nebo přijde, ale musíte získat mladý.
Všechna energie má být věnována práci s mladými.
JO
Napred nekdo musi ty mlade porodit a vypiplat. A to se jaksi Cechum nedari.
Kdo má získat mladý? Pro co?
Něco jako Greendeal..?
Národně obrozenecké summity, konference na konferenci…
Že do toho hážu vidle..,někdejší národní obrození nebylo umělým procesem ale mělo hospodářskou společenský základ.
Jaký objektivní hospodářskou společenský základ by mělo mít nynější?
K „revoluci“a „češství“:
Je to jako obvykle jednoduché a složité zároveň. Mladí nemají v sobě tu národní hrdost. „Kdo neskáče není Čech!“ nestačí. To přejde s novým dnem.
Nebo aspoň většina mladých a středních – třeba můj syn. Aby se začali chovat „nesebevražedně“ potřebují nějaký otřes. Narazit hubou do zdi. Aby ten Green Deal brali s rezervou. (Nejsem proti, šetrnost k přírodě mi vtloukali do hlavy prarodiče, rodiče i vedoucí Skauta.) Ale rozumně a začít u sebe a ne se přilepovat vteřinovým lepidlem k vozovce. Oni ti mladí mají velké ideály, ale chtějí, aby je odpracoval někdo jiný. Oni chtějí nejnovější ajfoun, protože na něj „mají právo!“ A „mají právo“ si vydělávat tolik, aby na něj měli. „Skromnost není jejich vlastností. No a bez mladých to prostě nejde.
Problém je v tom, že se kapitalismus obrátil v socialismus a jednak o tom neví a pokud ví, tak o tom mlčí. Slova mají libovolný význam. Takový, jaký jim dají média.
Celosvětově je to postavené na nejbohatších, kteří ovládají politiky a ti sdělováky a ty běžné lidi. Není to násilím, děje se to přes ty potištěné papírky, které defacto nemají skutečnou cenu.
Takže výjimečně nesouhlasím s Schumacherem. Bez té „huby na betonové zdi“ a následné anarchie se nic nezmění. Což o to on přežije. I já přežiju a nebudu mít oči plné slz. Ale celek ten se buď rozpadne, shnije časem za velkého smradu nebo to vezme rychlejší obrat a z lesa vyběhnou vlci.
Ano, vezmou to asi do ruky „revolucionáři“. Ale ti ostatní by je měli včas poznat. A zlikvidovat.
Jak pořád opakuji, kdo bude mít v rukolu média mainstreamu, vyhraje.
Pokusil jsem se zamyslet nad základními zákony života. Kdekoliv. Kdykoliv.
A abych nezapomněl – tenhle kousek diskuze se mi líbil. Byl o věci.
Rozumím. Nic proti tomu kdo si iniciativně nabije hubu o betonovou zeď. Jenže zásadně nesouhlasím aby jiný pro“veřejné dobro“ mlátil mojí hubou o betonovou zeď. Pro hlásání potřeby kolektivního rozbití si huby o betonovou zeď či dokonce i urychlení tohoto nemám pochopení.