Mějme to na paměti…

Petr Fiala i Vít Rakušan se nakonec se skřípěním zubů shodli na pokračování vládní koalice.
Ač se patrně mají plné zuby, uvědomují si, že se bez toho druhého neobejdou. Pokud by nyní Starostové a nezávislí (STAN) z vlády odešli a hráli si na ty čisté, sice by mohli přetáhnout některé voliče Spolu, ale ve výsledku by jim to uškodilo. Rozpad vládní koalice před parlamentními volbami by nejspíš vedl ke dvěma krokům:
1) Změně na postu předsedy ODS.
2) Rozpadu koalice Spolu.
Vítovi Rakušanovi musí být zřejmé, že změna na postu předsedy ODS by patrně znamenala nový kurs, a to snahu o koalici ODS a ANO. V tomto scénáři by pro STAN nebylo místo.
Motivace Petra Fialy je rovněž očividná, a již byla zmíněna. Pokud chce znovu usilovat o vládu, bez STANu to nejde.
A tak zde s velkou pravděpodobností bude aférami a neúspěchy zmítaný vládní kabinet občanům na očích až do voleb (třebaže za skřípění zubů lidovců, hlubokého zoufalství celé řady členů ODS a průjmu kariérismu od STANu). Bitcoinová kauza není výhradně záležitostí ODS, ale týká se i STANu (Karel Dvořák). Je pevně spojena s celou vládou Petra Fialy. Je potřeba, aby si toto uvědomilo co nejvíce lidí oprávněných volit. Buď budou chtít pokračování stávající agónie, a opět dají svůj hlas stranám stávající vládní koalice včetně Pirátů, nebo si řeknou, že tohle již k životu není. Že mají dost propojování politiky s organizovaným zločinem, že je pro ně nemyslitelné další posilování cenzury a kriminalizace takzvaně nesprávných názorů, a že již mají po krk zdražování potravin, bydlení, energií či léků. Že jim životní úroveň klesá, a že se už nehodlají pohybovat v bludném kruhu, a být vydáni na milost politiků s pochybnými kauzami, jako jsou Pavel Blažek, Vít Rakušan, a dokonce sám premiér.
Fialův kabinet je třeba pojímat jako jeden balík, jehož obsah je stejného složení. A to se týká také Pirátů. Ač stojí nyní mimo vládu, byli a jsou na její straně.
TOP09 bez koalice Spolu nemá v parlamentních volbách ani teoretickou šanci, a pětiprocentní hranici by s nejvyšší pravděpodobností nepřekročili ani lidovci. I jim musí být zřejmé, že mají jen dvě špatné varianty: Buď se nyní postavit proti koaliční vládě, a riskovat, že samostatně do Sněmovny neproniknou, nebo se k bitcoinové kauze přihlásit – a takzvaně držet s ODS a STAN basu, podobně jako TOP09. Navzdory různým průzkumům zde však vládním stranám hrozí, že Spolu hlasy části voličů ztratí, a to významně. Stačí, aby se v této kauze objevilo ještě něco nového a dostatečně výbušného.
Vládní strany nemají valné většině z nás co nabídnout. Jen další dluhy na další válečnou eskalaci, prohloubení krize našeho průmyslu a zemědělství, což se již nyní projevuje růstem nezaměstnanosti, a tužší cenzuru. Stav českého zdravotnictví, školství a sociálního systému snad nemá ani cenu rozebírat.
Mnohokrát v médiích rezonoval strach z budoucnosti. Osobně se domnívám, že se stávající či jí podobnou vládou žádnou budoucnost nemáme, a že celá naše společnost potřebuje nové národní obrození. Znamená to přestat být pasivní. Vzdát se setrvačnosti. Přestat se řídit kázáními novodobých kněží (Například Halík, Kartous, Svěrák, ad.), na něž řada lidí spoléhá, aniž by se rozhodovala sama za sebe. Znamená to si aktivně hledat informace z různých zdrojů, a ty porovnávat. Neschovávat se za dav věřících, ale dnes a denně pochybovat.
Nyní se, metaforicky řečeno, nalézáme na cestě směřující do propasti. S blížícím se okrajem srázu sílí hlasy, že je třeba urychleně změnit směr. Příliš mnoho lidí je ovšem odhodláno v sebevražedném kursu pokračovat.
Nejenže spousta lidí, hlavně mladých, studentů, nemá šanci zmoct se na vlastní bydlení, ale i ti starší, kteří byty a chaty mají, se ocitají v situaci, kdy jim náklady na nemovitost rostou nad jejich možnosti. K tomu připočtěme husté mraky nad evropským automobilovým průmyslem (kombinace politiky Green Dealu, americké celní politiky, restriktivní politiky vůči Rusku a Číně a nedostatku důležitých surovin z Číny) či odříznutí se od ruského plynu a ropy, a výsledný obraz je přímo truchlivý, až děsivý. Těžko se potom Evropská unie může podivovat, že se v ní nerodí dost dětí. Damoklův meč v podobě možné třetí světové války bohatě stačí, a k radostnému plození ratolestí nepřispívá. Slovo ratolest je bytostně spojeno s mírem, a toho se nám jaksi nedostává.
Potřebujeme politiky, kteří nebudou slepě naplňovat přidělené agendy, protože mají tunu másla na hlavě a mohou být vydíratelní. Potřebujeme politiky, kteří upřednostní náš zájem, zájem našeho státu, naší společnosti. Až půjdeme k volbám, mějme to na paměti.

V epoše vskutku nehostinné

Co že nám systém vůbec nabízí?
Nic kromě velmi silné křeče,
zas jenom krizi, jež jde za krizí,
nefunkční chaos, jenž se vleče.

Kdo že se štěstím ještě rozplývá
za volný pohyb na kameře?
Svoboda? Spíše coura ošklivá,
dělá to s každým v téhle éře.

Dějiny školy značně pokroutí,
z mezer se žákům skládá obraz.
Zloděj o čestných říká: „To jsou ti,
kteří vás chtějí sprostě okrást“.

Máte snad pocit, že vás uzdraví?
S léky i zdravím kšeft se vede.
Že máte práva daná z Ústavy?
Spravedlnost? Chci příklad. Jeden.

Chcete mít širší obzor z médií?
Tam ale malý ještě zúží,
fanatičnost svou mnozí neskryjí,
ať jsou to ženy nebo muži.

Pluralitu pak titíž udusí,
kteří se nazvou demokraty.
Svoboda s pravdou mají funusy,
systém je už jen jedovatý.

Že každý zájem prázdno ubíjí?
Autenticita je prý běhna,
čest nazvou rajdou, hrdost Furií,
přetvářku všude půjde sehnat.

Sebeúcta je něčím neznámým,
z práce se vytrousila radost.
Rodina v suti, děti bez mámy,
beznaděj ohlodaná na kost.

Že vlastně nic nám smysl nedává?
Tak abychom to prostě vzdali?
Společnost není na nic zvědavá,
rezignace je vidět z dáli.

Nezbývá mnoho z bodů opěrných.
Že se to málo nerozplyne?
Masky jsou dole, nikde nezní smích
v epoše vskutku nehostinné…