Z deníčku mamlasa – motorkáře.
Výběr vět z návodu, jak představit profil vaší motorky:
První dojmy – Konečně zanechám trapných pokusů o provedení generálky motorky v ekonomickém plusu a DOOPRAVDY na tom vydělám! A dokonce balík…! KONEČNĚ!!!
Motorku bych doporučil – všem svým nepřátelům. Plná pětiletá záruka na hypertenzi, žaludeční vředy a vyškubané vlasy z ÚPLNĚ celé hlavy!!!
Anebo jinak.
tohle není motorka, to je strašidlo! Hitchcockovy horory patří při porovnání s tímto příběhem do televizního vysílání pro mateřské školky, a to přesně do geometrického středu mezi žlutého Františka a žížalu Jůlii.
Doplňky k motorce – žádné. Tento pokus o motorku je sám o sobě vysoce módním doplňkem pro každého regulérního cvoka s ofiko papíry na hlavu.
Výběr stroje
O! Tycype! Jawa dvacetdva,tycype! Enem to zložiš do kupy a fajně na tym zarobiš, tycype! No zeber mi to, ty chu-píííp!!!
Jízda
Prober se! Ty jsi tu od toho, abys z hov*a ukroutil bič – totiž abys postavil z dodaného šrotu motorku, ne aby sis na tom dokonce jezdil!
Kde se motorka cítí nejlépe?
Zatím nevím, ještě jsem ji nenaučil mluvit a posunkovou řeč nezvládám.
Dá se s moto dobře cestovat?
Pokud máte dobře vyšlápnuté boty, není problém.
************************************************************************************************
A teď povinná bajka o motorce s tragickým příběhem a dobrým koncem, kteréžto kusy se cení hóóódně vysoko.
Na začátku nebyl žádný „něčí děda – ajznboňák“, který na tomto střepu jezdil 20 let do práce. Anebo možná byl, ale nic mi o tom neřekl.
Otázka:
Proč?
Odpověď:
Protože – neznáme se a nikdy jsme se neviděli.
Otázka:
A kdo tedy na tom začátku doopravdy byl?
Odpověď:
Byl jednou jeden kšeftman „zOstrááávytycype“ s československými střepy, který už byl v ČR tak provařený, že musel lovit své oběti v zahraničí. A tímto – ehm – stvořením jsem byl osloven, abych „jenom poskládal“ jednu motorku pro vážného a váženého zahraničního zájemce, „botojecosykextratycype“.
„No potěš koště!“
„Amatoajpapirytycype…!!!“
„Hmmm…“
„Takchcunatymajtechnickutycype…!!“
„No ku-píííp!“
„Jawacoprybylazrobenaenemfprototyputycype!“
„Píííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp“…
Přijela dodávka se dvěma balíky a dvěma dochovanými fotografiemi Povážského hybridu. Já následně řval do kecafónu, že nemám sběrnu železného šrotu, nýbrž garáž.
Ano…, toho chudáčka jsem doslova přesypal ze dvou papundeklových krabic do socialistické přepravky na salámy…
… a ano, i s tou eSPéZetkou a prý původními papíry…
Dál to nemá cenu popisovat, všichni jste to mohli vidět a slyšet už milionkrát, pokud okolo vás šly dojímavé příběhy o řemeslném umění našich dědů a pradědů.
Rovnání a svařování rámu, vykouzlení obou „jako nových“ vidlic, zahození trosek motoru a prohledávání pavučin v garážových regálech za účelem objevení méně zničených karterů, přesypávání kbelíků, plných koleček a hřídelů do převodovky, výběr nejméně špatného řadicího automatu ze všech pěti nepoužitelných, které byly jako obvykle už ve šrotu, odvoz ráfků do opravdové sběrny a vyplétání nových čínských, rovnání bubnů na soustruhu, komplet nová elektrika, blablabla…
A nakonec plechy. Z „jenomposkládání“ byla v podstatě výroba nových. Tedy abych byl přesnější:
1. nejdřív se rovnaly, klepaly, vařily, látaly a tmelily ty prý „původní“,
2. pak se to zahodilo a udělalo se totéž s „přibližnými náhradami“, pojmenovanými „botobudefčilfajnearychletycype“. To se dělal už i lak.
3. pak se to namontovalo… a
4. pak se to znovu zahodilo, „botojefurtnacypa“ a začalo se potřetí – ZNOVU A LÉPE, většinově výrobou originálů metodou kanibalizace pincků, které nezválcovala tanková rota při bojovém poplachu.
Ne, fakt si nedělám srandu, zrychtoval jsem dva podsedlové plechy, troje řídítka, dvě masky (tu druhou jsem ovšem třikrát předělával) a čtyři přední blatníky, než to všechno dostalo razítko od překupníkovy OTK.
Když se to konečně smontovalo a nastartovalo, dostal jsem vynadáno, že:
- jsem pomalý (bovicjakdvarokitycype!!) a
- VŮŮŮBEC (!!!) to nevypadá, jak by mělo, aby to bylo OPRAVDU jedině správné a „fajnejakcyp“.
_______________________________________________________________________________
Poznámka pod čarou.
Nakonec jsem se dokonce i povozil, protože bylo třeba rozhýbat zgenerálkovaný motor a kšeftman i zákazník svorně prohlásili, že
„!!! tycypetovubecnejedetycype !!!“,
když jim to oběma při rozjezdu chcíplo. Asi mi původně chtěli poslat na vzkříšení nějakou dvanáctistovku BMW z Třetí říše a popletli to…
Takže roztlačit, pět set metrů pěšky vedle motorky a pak pomaličku a jenom na jedničku, bo půldeci, neboli pro neznalé 50 ccm, vždyť to všichni znáte! Dokud nepřežvýká 40 litrů benzínu (cca 1500 km), tak po něm nic nechtějte…
No a potom závěrečné podrbání na bříšku pod klaksonem, přátelské poškrabkání za řídítky, sentimentální pohlazení po sedle, srdceryvné obejmutí nosiče a … odjezd do služby k novému hova… – totiž majiteli…
A pak že v důchodu nebude na co vzpomínat…
však vyzerá fajne 🙂
Motorek jsem měl nespočet, ale vždycky jenom jednu. To až na stará kolena mám 4 kusy, péráka 350, panelku 250, jednoho čopra a jednu silnici.
Co se týká veteránů, tak udělat veterána musí dělat člověk pro sebe a pro radost. Na kšeft to dnes už není i když si to člověk dělá všechno sám. Péráka jsem koupil z nostalgie a bez papírů. Když jsem ho zpojízdnil a nechtěl dělat veteránské papíry (velká buzerace) , tak jsem raději koupil papíry a jezdil. To samé panelka, též bez papírů, ale sehnal jsem přepsatelné doklady z Litvy a motorku zpojizdnil.
https://postimg.cc/gallery/Y0XWLGx
Krása,Targusi ! Jste machr. Připomněl jste mi mého tátu, který se stejným nadšením a láskou restauroval veterány pořizované v podobném stavu. Motorky – jawy,čezety, auta – aerovky . Roky postupného shánění originálních dílů, v počátcích v sedmdesátých letech ( začátkem šedesátých let jsme totiž podobná auta za veterány ještě nepovažovali,jen za dostupnou možnost vlastnit dopravní prostředek,a cestovali stylem půl hodiny jízdy,hodina čekání u škarpy, až táta vozidlo opraví…) za dobré slovo zaprášené ze stodoly, od devadesátek postupně za astronomické částky, nekonečné práce a na konci skvost. Přeju vám hodně radosti z výsledku i budoucí práce !
Záviděníhodný um, umocněný tím, že máš pokračovatele.
Já ale volím svou bezmotorku… bosemhlupy.
https://postimg.cc/qtYYxvQ0
Pěkné. To člověka musí bavit.
Krásná práce.
Ten sundaný přední blatník vypadá jak polovina vikingského picího rohu. Objem by to byl akorát. 🙂
Krása, nádhera!!
Targusi,
oblboval jsem holky s originálem v roce 1969. Do dneška na to společně vzpomínáme.
Ale vracet bych se k tomu nechtěl/nemohl. Nové Korando je pro starého pána přece jen příhodnější.
1969 …..? Takhle nějak to bylo:
https://www.youtube.com/watch?v=9f06QZCVUHg
Taky se to dá krásně ukrást. Nebylo to nějak zabezpečené klíčkem na startování. A mému manželovi něco podobného ukradli před barákem na parkovišti v roce 1977. Polišům to bylo fuk.
Re: Gaia
Pincka odnesete, má to 60 kg. Pokud to chcete zabezpečit, pak jen řetěz a zábradlí nebo strom.
Jinak ten, co je na fotkách, se dá normálně zamknout.
Jestli mě paměť neklame, tak se to zamklo, že nešlo hýbat s řidítkami, ale když se trhlo, tak se to urvalo, pak se otočil čudlík a jelo to. Takže zabezpečení jen pro srandu králíkům a ne pro nějakého zlodejského hajzlíka.
re: Gaia
Když se s tím trhlo, tak se většinou otočila řídítka a tím kradení končilo.
Pokud to nějaký mamlas zmasakroval škubnutím řídítky, což nevylučuji, následně se stávalo, že se při jízdě řídítka zasekávala, takže z hlediska bezpečnosti žádná hitparáda.
Daleko elegantněji se dalo motorečku zpojízdnit majzlíkem nasazeným na zámek a jednou dobře mířenou ranou kladivem. Bylo to ale docela vidět a každý hned viděl, že minimálně majitel ztratil klíčky.
Sibylo, co se z Vás stane, když celý život žijete mezi zmrdy a zlodějskými hajzlíky?
Jo, přesně tohle.
Tady na JV Moravě, se během celého toho vysmívaného „totáče“ nic podobného, co popisujete, nedělo.
Jen dotud, dokud sem k nám, po tom pražském převratu, nezačali prosakovat líní a zlí morgoši někde od Přerova.
Nebydlíte tam poblíž? To by odpovídalo…
Nikdy předtím se tady, v bližším okolí Kroměříže nestávalo, že by nezamknuté kolo, nebo dokonce pincka (Mustanga, později i třiapůlu) někdo nevratně ukradl.
Jo – párkrát se stalo, že se někdo svezl, ale stroj se na druhý den „sám vrátil“.
Sice se skoro prázdnou nádrží, ale vrátil a vždycky nepoškozený.
Já sám jsem nechával, zpočátku tuningového Stadiona S11 a později jedenadvacítku před barákem, nezamknutou. Párkrát jsem na hrazdě řídítek nechal přes noc i klíčky od garáže, protože tady se většinově nezamykaly – tak klíčky nebyly potřeba…
Tady původně žili normální lidi, kteří když něco potřebovali/chtěli, tak si to nešli ukrást, ale normálně si o to řekli, s nějakým vyrovnáním či protislužbou.
Pokud Sibylo žijete mezi zlodějskými hajzlíky, tak s tím asi musíte počítat.
Buď to schováte do garáže, jinam, nebo zamknete tak, aby to ukrást nešlo, ne?
Ten pincek totiž byl konstruovaný do života a používání normálních lidí – proto nemusel mít žádné „zabezpečení“ – k čemu by tam bylo ??
Proč si stěžujete a vypichujete tady, že to šlo urvat a ukrást? Normální lidi tohle nedělají!
Nám ho ukradli. Později jsme koupili Babetu a tu jsme dávali do kolárny. A do té nám někdo ze zlomyslnosti do nádrže nalil vodu. Později jsme si pořídili kočárek a i ten nám z kolárny ukradli. Místnosti se říkalo kolárna, ale nikdo tam kolo neměl, protože ho vždy ukradli. A to jsem nežila v žádné vyloučené lokalitě plné cikánů.
Přesně tak. Kdyby tohle bylo trestáno tak jako jindy a jinde krádež koně, tak…. otevřený vehikl na ulici, s klíčky v zapalování… a nic. A jiné podobně. Jenže „auto, chata… není trezor, a za ponechání nezajištěného vehiklu, i jen s pootevřeným okénkem je pokuta.
Protože „demokracie“. Banda idiotů volená hordou zmanipulovaných idiotů, kteří to tak chtějí.
Mě takhle ukradli Z 175. Přijel jsem do práce, zamknul motorku na krku fabkou zámečkem , proběhl jsem vrátnicí a vyběhl na pracoviště, koukl z okna a motorka nikde. Policajty to nezajímalo. Asi po měsíci mě kamarád říká, že u nich je za barákem nějaká Z 175 , tak jsem se byl podívat a byla to ta moje, akorát někdo vytrhl sedlo a vyndal baterku. Tak jsem to roztlačil a jel domů.
Re: Godot
Písnička vyšla poprvé v r. 85.
Čímž nechci tvrdit, že v roce 69 nebylo žádné léto!
(((-:
Je hezká a my ji poslouchali na Slovanech v cimře první autočety na „É -traj Draj“, hned mi to naskočilo!
A byli jsme chytří, mladí a krásní. A svět nám ležel u nohou, akorát že my to tenkrát nevěděli.
Do dnešního provozu ten fichtl není a babu byste na to taky dneska nesbalil
Re: Gaia
Mám to převrtané na 55 ccm a upravený karburátor, takže se to dá zpřevodovat na rychlost cca 80 km/h. A po dědinách stejně všichni jezdí 40.
Na silnice dvojky a trojky ideální stroj.
Stadionisti to vytáhnou i přes stovku.
Re: vvd
To je na úkor životnosti. Nechce se mi půlit motor pořád dokola po každé stovce km.
A samozřejmě motor, který umí stovku vypadá poněkud jinak, abych tak řekl – předělaně.
Sibylo,
v dnešním provozu jednadvacítka obstojí velice dobře.
A vás bych na ni sbalil – ale do úhledného balíku, na dodělávaný zadní nosič a za dědinou vrhnul balík do škarpy!
Já vím, že jste úchyl.
A jsem na to hrdý.
Na rozdíl od vás, já mám na co vzpomínat a ty „holky“ taky. Jednu z nich jsem nedávno potkal, tak jsme povzpomínali a posmáli se.
Víte, o čem píšu?
Taky mám na co vzpomínat i bez úchylností.
Však je to jen vzpomínka na to léto 69. Také na ně vzpomínám.
Re: Godot
Njn, z léta 69 si vzpomínám pouze na to, že mi všichni tvrdili, jak moc se těším do školy.
Nějak jsem si toho tenkrát nevšiml…
Pořád mě otravovali se „lžící do pravé ruky“. Tak nějak jsem už předem tušil, že mě čeká peklo na zemi. Po pěti letech výuky jsem stále psal levou rukou i bez tréningu rychleji a pěkněji, než pravačkou.
Písmo , jež bylo levačkou úhlednější, než pravačkou mi vydrželo dodnes, stejně jako schopnost levačkou psát zrcadlové písmo rychleji, než běžné psaní pravačkou. Ale pravorukost mi vydržela dodnes. Vždyť na jejím začátku byla facka, kterou mi soužka v úvodu vzdělávacího procesu trhla. Číst už jsem při vstupu do školy naštěstí uměl. Nenáviděl jsem ji upřímně a fotr se tomu divil. Taky se snažil mne předělat. Nenávidím psaní rukopisem. Nikdy jsem si nedělal poznámky.
Re: idio…
Můj problém spočíval v tom, že jsem byl „totální jednoručka“, pročež jsem psaní a kreslení totálně nestíhal. Do šesté třídy jsem všechny přestávky trávil dopisováním toho, co druzí stíhali v hodině.
Pak jsem jednoduše přestal „malovat písmenka“ a vyvinul jsem si vlastní „rukopis“, který ovšem málokdo uměl přečíst. Zase špatně.
A školu jsem z duše nenáviděl po celou dobu docházky. Fakt se divím, že jsem za tu dobu nikoho nezabil.
Školu v tom věku nenáviděli asi všichni 😀
Byla to otravná překážka a zbytečná ztráta času pro „důležitější“ činnosti, jako byla výroba různých pekelných strojů, všelijaké kutění, prolejzání půd starých baráků, stavenišť, hledání „pokladů“ a podobně 😀
V sedmičce jsme při jednom takovém lovu na „poklad“, po vyprávění jednoho staršího pána, opravdu náhodou narazili na lesní skrýš zbraní a munice.
Zcela jistě byla kdysi partyzánů, protože nás to nezabilo, když se jeden z nás propadl o metr níž. Nebylo to zajištěné výbušninou, tady zákeřní wehrvolfové nikdy nebyli. Mělo to jen opravdu festovní dekl, jenže i ten a po tolika letech, přece jenom shnil taky. Všecko v mastném papíru/plátnu, namazané olejema a světle oranžovou vazelínou, to si dodnes pamatuju…
A byla na celý jeden rok zábava, než jsme to všecko vystříleli a spotřebovali.
Pistole Makarov nám pak sebral hajný, ale to už do nich stejně nebylo co nabít 😀
A toho střelného prachu z kulometných patron! 😀
Dneska si říkám, jakou jsme měli kliku, že tam nebyly i granáty.
To bych tady nejspíš nepsal..
Já ne ( k první větě)
Příkladná renovace. S tou krásou bych se nerad loučil.
Mít tak Tatru 57a Hadimršku po dědovi….
„Co s tím starým krámem, budeš s tím jezdit?“
Byl jsem tehdy kluk… Tatra šla do světa. Po čase si drbali hlavu, že „cenný veterán“. To tak dopsdá při měření přes peníze a bezprostřední užitek. Když v tom není srdce…
Tatra, z nynějšího poledu byla ofroud. Světlá výška, průjezdnost. Polňačku zvládla hravě. V krpálu popředu kde jiní na zpátečku. Dálnici by zvládla. Tr tr tr trtrtr rrrrrrrr! Ale nejlépe na okreskách, kochat se krajinou, zastavit tam a tam… A nikdo by si takový vrhikl nedovolil protroubit. Navíc, auto ne z „papíru“, ale „z nějakého materiálu“.
Z vyprávění.
Rány z garáže. Děda vyklepával blatník.
Babička: Táto, žes koukal po holkách.“
“ Jo. A nabral jsem popelnici. “
Zdařilo se, barva, štětka, jako nové.
U dnešního auta by to byla škoda za desítky tisíc.
Re? VVDV
Hadimrška byla hodně podařené autíčko.
Až moc podařené.
Pamatuji si, jak mi můj děda vyprávěl, že někdo z šéfů jel do fabriky a Hadimrška se vracela ze zkušební jízdy. Jelikož ji nedokázal dojet se silnějším vozem, byl z toho poprask. Roboši museli přinést etalon vačkového hřídele, dotyčný ho „opracoval“ na místě kladivem a výslovně zakázal jakékoli úpravy oproti nákresům…
Stane se…
Jinak mrkněte na tento odkaz.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tatra_57#/media/Soubor:Austro-Tatra_57_L_1938_seitlich.JPG
Tuto Tatřičku jsem měl možnost jako dítě sledovat při jejím pracovním nasazení ještě počátkem 70. let. Starý pán s ní rozvážel uhlí.
Njn. tenkrát se u nás rozváželo uhlí i koňmo…
Ach, v černém béčku jsem se také vozil. Tři dospělí, já, rybářské a jiné vybavení na celý den, pruty mezi sedadla. Strejda parkoval v kopci, jen odbrzdil, nechal rozjet, zařadil rychlost, zapnul zapalování, proč trápit startér, a trtrtrtr…. jelo se. Žádný spěch. Klobouk, viržíno, pohoda.
Re: vvd…
Ano, kdo si neuměl „přilepit“ zapálené cígo na ret a světácky mhouřit levé oko před kouřem, jako by nebyl…
To jeden strejda, 57b, vypadal jak ten z Podrazu. Druhý 57a po dědovi, za mlada vypadal jak Redford. Třetí, menší vypadal jak od Al Capona.
Znal jssn je už letité. Když tihle tři šli v neděli společně do hospody, bylo to jako z filmu.
hmm
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/838701/zasadni-zvrat-v-bitcoinove-kauze-policie-obvinila-exministra-blazka.html
něcvo se hýbe
Snažíš se mě trumfnout, s mým gramofonem? Deset let jsem na tom makal. Dobrý. Jenže kdybych se teď rozhodoval, tak bych koupil Technics s přímým náhonem, a byl bych, asi, protože to by bylo abych na něm nenašel něco k předělání, spokojený. Na druhou stranu byla to „rehabilitace“ s vědomím něčeho neokecatelného. Trable jiného potěší, najdeš v technickém koutku u StK.
Zlatý slezský ručičky.
Nádhera!
Pohled na ta řídítka ve mně vyvolal vzpomínku. Měl jsem Pařeza-Jednohrba typ 555. Vytuněného. Měl původní krátká řídítka zasunutá v brejlích zdola a otočená k zemi. Jezdil devadesát a chcípat se musel spojkou, devítka svíčka se rozžhavila tak, že motor jel i po vypnutí zapalování. A studenější svíčku jsem jako klučík nesehnal. Mé experimenty vydržel půl roku a pak vypustil válečky ojničního ložiska do pracně pižlaných kanálů, kterými některé dorazily nad píst a tam dorazily laděný píst i hlavu ..
Jawa 555 lezela dlouha leta v garazi u babicky. Lezela tam od te treskute zimy zkraje osmdesatek, kdy ji babicka polozila na zledovatele silnici cestou do prace. Chtelo to neco svarit, ale babicka uz na to nechtela ani nasednoout a dedovi to bylo k nicemu. Ubehla desetileti a v rodine, kam se skoro prizenil clovek znaly motorek (rozumej, mel papiry a poznal predni kolo od zadniho, pokud byla namontovana) vzklicil plan. Nekdo zpytlikoval akci „von to necha nekoho vopravit“. Skoncilo to trvalou nepritomnosti nepojizdne 555 (podle mne spis 666) a po case priznanim, ze to smenil s nekym za neco… po case jsme pochopili, ze to nebyl ulet, ale modus operandi. Nicmene uplynulo par let a stat rozjel akci „vyhodte si vozidlo z registru nebo za nej platte“. Dosel jsem na prislusne okynko, predlozil technicak, sdelil prislusne (trimistne) cislo na SPZ, ktere bylo na motorce vyvedeno v.r. Verdikt mne prekvapil, uplne stejne jak urednici. Pod onou SPZ ani cislem ramu v registru nefiguroval zadny zaznam. A bylo vyreseno. TP mam nekde doma dodnes.
Re: jozka
Pokud jej vyhrabete, lze jej zlegalizovat.
Tzn. můžete papíry „výhodně“ prodat, anebo si k origo papírům pořídit adekvátní stroj.
Tedy pokud jste stejný cvok, jako já.
Nejsem. A nehodlam svuj cas na tomhle svete utapet v podobnych projektech. Na tom mam jeste moc male deti 🙂
A taky je to takova rodinna relikvie.
Re: jozka
Pincek bezpapírák se dá sehnat celkem v pohodě a k legalizaci je potřeba pouze „vykouzlit“ štítek. Výhodou je skutečnost, že pincky neměly vyražená výrobní čísla na rámu. A „vykouzlovat“ štítky umíme.
Ale to jen tak pro informaci, kdybyste se náhodou zbláznil. Ono je to docela nakažlivé, zvlášť jestli jste v dětství nějakou takovou „šelmu“ sedlal.
Prave, ze nesedlal. Parkrat (i pozdeji) jsem nad podobnym napadem chvili vahal, ale vzdcky jsem dosel, ze je to pro mne priorita cislo 745, takze v tomhle zivote na to nejspis nedojde.
Re: jozka
Pokud jste nesedlal, nejste nakažen, tudíž se nemůže objevit relaps, neboli recidiva.
Máte výhodu.
Tohle je úplně stejné, jako drogová závislost.
Víte, že to bude stát za hovno, že ty staré křápy nejedou, nebrzdí, nesvítí a netroubí, ale stejně zas nějakou vraždu vytáhnete ze šrotu, nasypete do ní balík peněz a zase zkoušíte, jestli na něm nedojedete do vašeho mládí.
Beznaděj…
Kdysi v devadesátkách jsem potkal v Rusku staršího chlápka. Když slyšel že jsem z Čech, obratem vypustil: „Čiechaslavakíja – éto Plzenskoje pívo, Jáwa i Dí Párpl.
No, nechtěl jsem mu kazit radost, tak jsem to nekomentoval…
(-:
… ale je to tak…
No tak alespon Smoke On The Water ceskou stopu ma. Bez nas by nevznikla 🙂
Na těch Párplech ale něco je.
Tady se koncem 70.let objevila Best-Ofka, která se jmenovala Deepest Purple. Byla to výběrovka z alb, tuším do roku 1975.
Produkovali to Poláci, ale nechávali to lisovat v Loděnicích a pak to valili zřejmě do celého RVHP. Mohlo se to dostat i do Sajuzu.
Já ji koupil „normálně“ v Supraphonu.
Ty uvozovky znamenají úplatek ve formě jedněch Spart pro pána, který tam prodával.
Pamatuju si ten nachově-fialový přebal a svítivě červené polské etikety, zvukově výborná „nadupaná“ deska.
No a vzadu bylo pod coverem uvedeno Made in Czechoslovakia.
Mohlo to být i takto.
„Čisté“ štítky se daly koupit a papíry také.
Přepis bez problémů.
Mám doma také takovou pokladničku na peníze.
Re: Šlápota
Upřímnou soustrast!!!
(-:
Je to fajn, když se „kouzlo“ podaří a ono vám to pod zadkem zavrčí…
Re: Canoso
Neboli překrmil jste ho a následně jste ho utavil.
Stane se…
555 měl malá žebra, blbě chladil.
Dnes to chlapi umějí naladit na 11 000 otáček a dokonce ho i uchladit. Pořád se na tom jezdí závody, dokonce i na okruzích. A je to nářez, doporučuji!
https://j50zavody.cz/index.php#map-section
Nojo, byl jsem mlaďoch, bez dílny. I hlavu jsem snižoval bez soustruhu – ručně. Nabroušeným jehlovým pilníkem. Ale stačil jsem kamarádovi, který jezdil na devadesátce. Škoda, že neexistuje žádná fotka z mé jízdy. Musel to být pohled pro bohy. Měl jsem metr devadesát a řídítka u silnice ..