Když jsem v roce 2019 seděla u stolu s bioklimatologem a fyziologem rostlin Janem Pokorným a natáčela s ním audio rozhovor pro zpravodajství FTV Prima, vzduchem létala slova, která tehdejšímu mainstreamu zněla jako čisté kacířství. Pan docent tehdy přirovnal patnáct tisíc hektarů suchého, kůrovcem zničeného lesa na Šumavě k obřímu topnému tělesu s výkonem několika Temelínů. Varoval, že tato rozpálená „střecha“ střední Evropy bude stoupajícím horkým vzduchem odrážet srážkové mraky, krajina ztratí krátký koloběh vody a začne drasticky vysychat.
Tento rozhovor byl tehdy tak třaskavý a silný, že v redakci vyvolal nevídaný úkaz. Tehdejší šéfredaktor webu webu FTV Prima Alexandr Božilov se rozhodl, že si text kompletně přivlastní. (Přivlastnil si i můj druhý rozhovor s panem Pokorným o vysychání civilizací.) Když ho 14. července 2019 pouštěl ven, přepsal kolonku autora a podepsal ho svým jménem. Udělal to však tak nešikovně, že na samotném konci článku dodnes svítí moje jméno jako skutečné autorky.
Odezva akademického světa na náš ukradený rozhovor na sebe nenechala dlouho čekat. Na portálu Ekolist se tehdy objevil ostrý text hydrobiologa Jiřího Kopáčka s všeříkajícím názvem „Pohádky Jana Pokorného o Šumavě“. Oficiální narativ byl jasný: kůrovec nevadí, bezzásahovost je úspěch, ležící dřevo stíní půdu a příroda si pomůže spodem – skrze nové mladé mlází, byliny a borůvčí. Jan Pokorný byl tehdy označen za autora vědecky nepodložených mýtů.
Dnes, s odstupem let, se stačí v létě podívat na jediné místo: k Soumarskému Mostu. Teplá Vltava v úseku, kde dříve kvetl vodácký život, pravidelně padá pod kritickou padesáticentimetrovou hranici splavnosti a mění se v líný, přehřátý potůček. Fyzikální realita porazila akademická dogmata i redakční intriky. Jan Pokorný měl pravdu.
Když klimatizace nemá proud
Zahradní publicisté a zkušení praktici z terénu, jako je například Pavel Chlouba, dnes nezávisle na sobě popisují krutou pravdu, kterou oficiální klimatické modely dlouho ignorovaly: Funkční klimatickou jednotkou krajiny je pouze zdravý strom s dostatkem vody.
Strom totiž není jen pasivní kus biomasy, který stíní zemi. Je to aktivní procesor. Aby mohl transpirací ochlazovat okolí a přeměňovat drtivou solární energie na skupenské teplo výparu (místo spalujícího horka), potřebuje listovou plochu a funkční kořenový systém zásobený vodou. Jakmile les plošně uschne, tato aktivní pumpa se vypne. Suché stojící kmeny a holiny se pod letním sluncem rozpálí na 50 až 60 °C. Místo chlazení začne krajina generovat obrovské množství zjevného tepla, které stoupá vzhůru a doslova odtlačuje srážkové mraky pryč.
Vyhořela i spodní etáž
Největší omyl obhájců šumavské bezzásahovosti z roku 2019 se však plně vybarvuje až nyní. Onen slibovaný „život spodem“ – mladý podrost, mech a keře – totiž bez ochranného baldachýnu dospělých živých stromů nemá šanci dlouhodobě přežít.
Zápisky z terénu od drobných ochranářských spolků a praktiků z různých koutů republiky sice detailně popisují, jak pod náporem vln veder kolabuje a usychá už i toto dolní patro vegetace, ale v případě Šumavy narážíme na podivné, téměř stoprocentní ticho. Proč? Protože neziskový sektor a dotační věda jsou finančně závislé na ministerstvech a státních agenturách. Přiznat, že dogmatická bezzásahovost na Šumavě vedla k upečení spodní etáže zaživa a ke kolapsu pramenišť, by znamenalo okamžité odstřižení od grantových peněz.
Jenže fyzika na granty nehraje. Bez vysokého vertikálního patra dospělých zdravých stromů se spodní patro pod přímým sluncem jednoduše upeče. Půda degraduje na prach, zbytek podzemní vody se odpaří bez užitku a prameny, které dříve sytily Teplou Vltavu, definitivně slábnou.
Když jsem v roce 2019 ten audio záznam s Janem Pokorným u stolu natáčela, netušila jsem, jak rychle se z tehdy „kacířské“ teorie stane hmatatelná, suchá realita dnešních dnů. A už vůbec jsem netušila, že pravda o Šumavě přežije v online archivu jen díky tomu, že ji tehdejší šéfredaktor zapomněl ze spodku článku pořádně vymazat. Ukazuje se, že pokud z krajiny vyženeme dospělý živý les a zničíme jeho vodní režim, nová tráva a borůvčí nás před pouští nezachrání.
Zivot si najde cestu. Bol tu pred dionosaurami, je tu i po nich.
v Brně v 15,50 co ?— cáká a bouří….