Poradní orgány nemá zdaleka jen vláda.

Kolem těch vládních se teď hodně „řve“ a já prostě opravdu doufám, že Andrej Babiš nevyměkne a tuhle bitvu nevzdá. Pokud nebudou postupovat v souladu s programovým prohlášením vlády, může se mu to vrátit jako nehezký bumerang.

Poradní orgány nemá zdaleka jen vláda. Kolem těch vládních se teď hodně „řve“ a já prostě opravdu doufám, že Andrej Babiš nevyměkne a tuhle bitvu nevzdá. Pokud nebudou postupovat v souladu s programovým prohlášením vlády, může se mu to vrátit jako nehezký bumerang.

Oni o svá korýtka ale nepřijdou, to se nebojte. Poradní orgány, ve kterých mohou působit, má totiž třeba i ombudsmanka. A právě ta je teď nově představila – a světe, div se, jsou to pořád ti samí! Kdo by to byl řekl, že je člověk vyhodí dveřmi a oni se vrátí ombudsmanským oknem.

Pojďme se podívat na některé z nich.

Marian Dancso – v roce 2025 místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Téměř fanatický zastánce inkluze. Ano, té, která podle mě dokonale ničí naše předtím fungující školství. Té, která přivedla do škol chaos, rozvrat a srovnávání se na úroveň toho nejhoršího, protože na nic jiného pro samá podpůrná opatření není čas.

Inkluze podle něj není především otázkou peněz, ale schopnosti pedagoga poznat, v čem je konkrétní dítě dobré, a podle toho ho rozvíjet. Akorát že ten učitel je mnohdy rád, že hodinu ve třídě přežije, natož aby ještě cokoli rozvíjel. Speciálně se zabývá inkluzí Romů, o které tvrdí, že není inkluze. Žák se nesmí trestat, nesmí se ani poslat za dveře. Inkluze v tomto podání je zlo a Daniel tomu tleská. Za moje tvrzení na rozdíl od Daniela nemluví emoce a dojmy, ale statistické výsledky žáků.

Lucie Fuková – další bývalá vládní zmocněnkyně, která se opět zabývá záležitostmi romské menšiny. Mimochodem vzešla – opět – z politicky marginální Strany zelených, kde v roce 2013 také kandidovala. Na jaře 2026 z Rady vlády po reorganizaci a stávce, která nikoho nezajímala, uraženě odešla, aby o pár měsíců později přišla k ombudsmance. Legrační. V roce 2024 spolupracovala na programu PRO-ROMA, do kterého bylo vyčleněno 300 milionů Kč z evropských zdrojů na podporu neformálního vzdělávání romských dětí a mládeže. To už legrační není.

Klára Kalibová – ředitelka nevládní organizace In IUSTITIA. To je ta, která školila soudce a další pracovníky za dotační peníze v oblasti lidských práv. Samozřejmě předtím byla zapojena do struktur Rady vlády pro lidská práva, i když v samotné Radě nikdy nebyla, kde se o těchto programech a dotacích rozhoduje. Kalibová je od roku 2025 místopředsedkyní Výboru pro práva obětí a mimo jiné je uvedena jako zástupkyně občanské společnosti v Pracovní skupině pro bezpečnost Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

Tomáš Ščuka – opět působil v české Radě vlády pro záležitosti romské menšiny. Jde o člověka s poměrně výrazným zaměřením na romské vzdělávání a inkluzi. Jakože hodně, hodně výrazným. Ten by tu inkluzi narval úplně všude. Bez ohledu na následky pro ty, kteří inkluzivní nejsou.

Monika Šimůnková – v roce 2019 byla zvolena zástupkyní veřejné ochránkyně práv (ombudsmanky) Anny Šabatové. Několik let přímo vedla vládní agendu lidských práv a předsedala Radě vlády pro lidská práva. Do státní správy přišla z neziskového sektoru, jako mnoho jiných. Z toho, o kterém posléze rozhodovala.

Anna Šabatová – to je ta, která se snažila roky „sejmout“ ředitelku Ivanku Kohoutovou kvůli takzvané šátkové kauze, kdy za jejího vedení zdravotnická škola nepovolila studentce nosit při výuce hidžáb. Kdy se ovšem ukázalo, že to nebyla pravda, tvrzení bylo účelové a studentka zmizela jako pára nad hrncem a už ji nikdo nikdy neviděl. To ovšem nebránilo Šabatové ničit paní ředitelce roky život.

Taky šikanovala realitní kanceláře, když prováděla testování, při kterém pracovnice neziskové organizace vystupovaly jako zájemkyně o pronájem bytů a uváděly, že jsou Romky. Cílem bylo zjistit, zda realitní kanceláře odmítají romské zájemce. A bylo toho kontroverzního mnohem víc, co je s tímto klanem Šabatů spojené.

Matěj Hollan – ten se sám chlubí tím, že je činný v česko-německých tématech, stojí za Deklarací smíření 2015 a pozváním Sudetoněmeckého krajanského sdružení do Brna v roce 2026.

V roce 2013 se Hollan stal mediálním koordinátorem projektu Rekonstrukce státu, který zahrnoval Transparency International, Oživení, Ekologický právní servis, Nadační fond proti korupci, Otevřená společnost, Brnění, Zelený kruh, Glopolis, Iuridicum Remedium, Kohovolit.eu, PragueWatch a další. Zkrátka neziskovky kam se podíváš. Tehdy vstoupil do Liberálně ekologické strany (LES) Martina Bursíka a dodnes je tváří Žít Brno, opět úzce propojený se Zelenými. Jak se žije v Brně, nechť posoudí jiní.

Těch jmen je samozřejmě víc, ale já vám tady chci ukázat, proč tak moc řvou kvůli novým tvářím. Oni žádné nové tváře v Radách vlády a ni jiných nechtějí. Všichni tito lidé tvoří roky se opakující a dokonale propojený kruh vztahů, grantů, dotačních programů a finančních toků. Kdo by o to chtěl přijít?