Barbaři, jichž se „vyvolení“ štítí,
těmi jsou, kteří přijdou s mizérií.
Úpadek říše značí paraziti:
Orgie, zrůdnost – amorálně žijí.
Rodina v troskách jako had se svíjí.
Výbojné války velmoc nevyhrává,
a její lidé ztrácejí svá práva.
Chudnou – a příjmem výdaj nepokryjí.
Namísto z chleba z her se základ stává:
Pád Říma čeká každé z impérií.
Ti, kteří myslí, stále víc jsou biti.
Posměšný symbol do kůže jim vryjí.
Tyrani volbu jako plevel mýtí:
Demokracii nazvou anarchií,
svobodu slova do cenzury skryjí.
Demokracií každý katan mává.
Je prázdným pojmem – pro šíbry ta pravá.
Mít jiný názor je hned rebelií,
tomu se vůbec sluchu nedopřává:
Pád Říma čeká každé z impérií.
Z estetična je odporný kýč k blití.
Podvodné stvůry ze ctných lidí tyjí.
Ekonomika ke krachu se řítí,
kdejaký hlupák hýří stipendii.
Vědeckou pravdu šarlatánstvím smyjí.
Vzdělání potom schválně zaostává,
spravedlnost se k lidem nedostává.
Že je lež zjevná? S pompou vyvěsí ji.
Namísto smíru bují značná vřava:
Pád Říma čeká každé z impérií.
Sex se stal božstvem: Děti nedodává.
Laciné děvce provolá se sláva.
Ohavnost se hned do krásného vpíjí.
Už není práce – bez ní ani strava:
Pád Říma čeká každé z impérií.
Namluveno: www.muamarek.cz/files/mp3/kazde-z-imperii.mp3
Lidské dějiny pamatují celou řadu zániků těch nejvelkolepějších a nejoslnivějších říší. Jako příklady si můžeme vybavit osudy říší Západořímské (rok 476), Byzantské (rok 1453), aztécké (rok 1521), Incké (kolem roku 1530), Mayské (1550), Osmanské (1908), habsburské (1918) či rozpad Sovětského svazu (1991).
Měli bychom mít na paměti, že v historii se neustále mění rozložení sil. Některé státní útvary se rozpadají, jiné vznikají. Je to dynamický proces. To jen Západ si po rozpadu Sovětského svazu myslil, že hegemonie Spojených států amerických zde bude navždy. Tuto iluzi nejlépe dokumentuje Konec dějin a poslední člověk (2002) od Francise Fukuyamy.
Pýcha západního neoliberalismu (odlišme tuto ideologii od myšlenkového proudu 17. století, jehož vrchol zaznamenalo století 19.) předcházela jeho pádu. V podstatě jsme vychováváni v přesvědčení, že nic lepšího než stávající systém neexistuje. Lidé se údajně mají nejlépe v historii (tato mantra zní hlavně v České republice).
Jak si Evropa uřezala nohy…
Pokud ovšem připustíme turbulenci dějin, musíme se zabývat i možností systémové změny – a měli bychom být schopni všímat si takových projevů, které nasvědčují pádu současného impéria. V jeho pádu vždy hrála roli migrace. Stačí si vzpomenout na pohyb Gótů v rámci procesu známého jako „stěhování národů“.
Bývalá koloniální minulost dnes dostihla jak Francii tak bývalou Velkou Británii, ale masová imigrace z muslimských zemích se výrazně podepsala rovněž na společnostech Německa a severských států, jako například Švédska. V řadě německých škol se dnes otevřeně mluví o náboženských válkách a nátlaku na konverzi k islámu.
Hinduista Sunak působil v Británii nejen jako ministr financí, ale zastával rovněž funkci premiéra. Muslimský politik, Humza Haroon Yousaf se pro změnu stal v roce 2023 skotským premiérem. Dějinným paradoxem je, že tito politici, ač původem ze zemí kolonizovanými britským impériem, prosazovali klasickou britskou imperiální politiku.
Problém organizovaných gangů již zdaleka není na severu Evropy problémem pouze Švédska. V Evropě jako takové potom roste femicida, ač se Unie bije v prsa, jak na papíře tvrdě hájí práva žen.
Když mizí rodina…
Mezi klasické projevy úpadku jakéhokoli impéria rozhodně patří demografický propad a krize rodiny. Tento trend je doprovázen zbožštěním sexu na úkor vztahů. Posilují se atomizace společnosti a ztráta identity. K úbytku obyvatelstva dochází soustavně například v Japonsku.
Setkáváme se s podobně bizarním chováním, jako že se lidé oddávají sami se sebou nebo s fiktivními postavami. Byť jsou tyto projevy marginální, nejsou zcela ojedinělé.
Symboly dekadence jsou pak patrné i v kultuře. Jak jinak hodnotit zařazení různých reality show do večerních televizních programů. Místo moudrosti je v nich prezentována spíše hloupost, místo oduševnělosti povrchnost a plytkost, namísto citovosti je důraz kladen na všechny možné podoby sexu. Oplzlost vítězí nad vkusem, a to na celé čáře. Je zjevné, že takzvaná zábava má jedinou funkci: Udržovat populaci ve stavu nemyslících. Ostatně hry byly v minulosti tím pompéznější, čím začal být, metaforicky řečeno, větší problém se zajištěním chleba.
Zelená je barva plísně…
V případě Evropské unie nemůžeme odhlížet ani od jejího obřího zadlužení, ani od následků politiky tzv. Green Dealu a jeho negativních dopadů. Krize automobilového průmyslu se zdaleka netýká toliko koncernu Volkswagen Group.
Unie tvrdě doplácí na své bezbřehé podřízení se politice vládnoucích kruhů v USA. Ta má za následek odklon od mírové a sociální politiky, což jsou ale základy, na nichž jedině dává existence Evropské unie smysl.
V celé Evropě – a v České republice zvlášť – můžeme pozorovat krizi politického systému, kdy vlády hájí zájmy úzkých mocenských skupin na úkor většiny občanů.
Svým způsobem zažíváme něco podobného biblickému zmatení jazyků v Babyloně. V obou případech je v pozadí již zmíněná pýcha, která předchází pád. Jenom ono novodobé zmatení řeči nesouvisí se vznikem mnoha jazyků, ale s pokusem o vytvoření jediného možného jazyka. Ten je ovšem natolik okleštěn, že se stává pro většinu lidí nesrozumitelným. Jedná se o jazyk ryze ideologický, který pracuje toliko s vyprázdněnými pojmy.
Rovněž lze pozorovat příkrý rozpor mezi slovy a konkrétními činy. Zatímco novodobý jazyk nás má co nejvíce propojit, sociální, ekonomická a politická krize nás den ze dne víc a více rozdělují.
Není opěrných bodů…
Nacházíme se v éře zpochybnění dosavadních jistot: Sociálních, ekonomických, ale i kulturních. Zbavujeme se vlastní identity, aniž bychom ji nahradili identitu novou. Mladá generace čím dál více ztrácí povědomí o svých historických kořenech. Neznalost vlastní historie v kombinaci s przněním mateřského jazyka (například zaváděním anglicismů) pak vede k odnárodnění, tedy životu v jakémsi vakuu, kdy jednotlivec jako by nikam nepatřil. Prý je Evropanem. Jenže evropská historie jako taková neexistuje. To, co existuje, je historie soupeřících evropských národů, které v průběhu času měnily svou podobu a hranice svých států. Neznalostí historie se zbavujeme uvědomění sociálního, neboť ztrácíme povědomí o sociálních hnutích 19. a 20. století – a co pro rozvoj demokracie tato hnutí znamenala.
Současně se zde otevírá takřka neomezený prostor pro přepisování historie jako oněch pohádek s tím, že něco se vynechá, něco zaretušuje a něco vyloženě předělá k obrazu „záhodnému“.
Čím toho méně vědí…
Ruku v ruce s takřka nulovým povědomím o historii jde i relativně nízká sečtělost v oblasti světové literatury. Kdo dnes skutečně zná romány Huga, Zoly, Dickense, Maughama, Hemingwaye, Uptona Sinclaira, Gogola, Dostojevského, Mannů či Fallady (R. W. A. Ditzena) a řady dalších autorů? Čtení podobných knih je důležité zejména ve formování svého vlastního světonázoru. Nutí čtenáře ke kladení otázky „proč“ i – a to je podstatné – ke hledání odpovědí. Kdo nečte, neptá se, ani nezamýšlí – a nehledá. Přejímá, co je mu doručeno až pod nos v přímo v dárkovém balení jako jeho vlastní názor, který má hájit a jehož se má – až dogmaticky, držet.
Moderní Evropan si žádné otázky, pokud možno, klást nemá. Má se vrátit někam před reformaci, kdy namísto čtení následuje jediný správný výklad kněze, kterého má poslouchat a ctít.
Klíčový rozpor
Zatímco se Unie zabývá škodlivostí polibku, který probudil k životu Sněhurku, v České republice se do hledáčku „nepohodlných pohádek“ dostávají Rumcajs či Krkonošské pohádky. Nehodí se přece, aby byl vzorem nějaký nevzdělaný švec, navíc loupežník zjevně podléhající protišlechtické propagandě, ani aby byl majitel lesa popoháněn k odpovědnosti, když ho nechá vykácet. Doba se holt mění, a tak místo Rumcajse a Krakonoše máme hrdiny nové – knížepána s Trautenberkem. Zejména zde vidíme znatelný hodnotový posun – od morálního apelu, že prostý člověk má právo čelit mocenské zvůli těch, kdo jím manipulují, po stav, kdy si bohatec smí dělat, co se mu zamane, bez ohledu na přírodu či jiné lidi.
Z našeho života mizí jeho smysl. V podstatě nikam nesměřujeme – a cílem naší existence se stává přežívání – doslova den ze dne. Tato absence jakékoli hybné síly, která by vedla k našemu celkovému rozvoji jako jedinců myslících a hodnotově ukotvených, je buď nahrazována užíváním drog, jindy přidružením se k nějaké uzavřené skupině (sektě) s pevně danými hierarchickými pravidly – anebo přesvědčováním sebe samých, že žijeme „v nejlepším možném světě, kde se na okraji nalézají pouze ti, kteří jsou líní či nezodpovědní, a vlastně si takový život sami zvolili“ (což je náboženství svého druhu).
Evropská unie se holedbá, že je bohatá. To byla, a stále ještě je do jisté míry pravda. Ale stejnou pravdou je, že zdaleka není bohatou pro všechny své občany, respektive, že mnoho jejích občanů z jejího bohatství nic nemá. Tito občané se právem cítí být hozeni přes palubu. Unie se – podobně jako starověká Capua – nadýmá, že nemá chudých. Že nemá své zbídačené. Přehlíží je, nezajímá se o ně, tváří se, že neexistují. Tím jenom prohlubuje jejich frustraci, zoufalství a nebetyčný vztek.
Systémová paralýza
Evropa se potýká s rostoucí femicidou (vraždami žen z nenávisti, proto, že jsou ženami), s psychickým i fyzickým týráním žen a dětí – ale i násilím náctiletých. O Spojených státech amerických, kde každou chvíli dojde k nějaké osudové střelbě, ani nemluvě.
Pokud bychom měli něco řešit, potom v prvé řadě funkčnost rodiny jako takové. Aby byla prostředím pro zdravé rozvíjení jedince, a nikoli patologickým prostředím produkujícím pochroumané a dlouhodobě trpící duše.
Mottem dnešní Evropy se stalo heslo „Vše zvládneme.“ Realita je však výrazně jiná. Najdeme celou řadu problémů, s nimiž si Evropská unie zjevně neví rady. Zaplétá se do hustší a hustší mlhy pokrytectví, kdy sama porušuje to, co hlásá.
Toto je nejpatrnější na již uvedené imigraci lidí z muslimských zemí. Na jednu stranu Unie těmto lidem sděluje, že má pro ně ráj – na straně druhé jim dnes a denně svou zahraniční politikou ukazuje svou nadřazenost a nekritický přístup nejenom ke Spojeným státům americkým, ale též k představitelům Izraele. Větší rudý šátek k dráždění pozvaného býka snad již použít nelze.
Podstatným rysem současné krize Evropské unie je rovněž její zacyklení v byrokracii pro byrokracii. To znamená delegování zodpovědnosti pryž od těch, kteří by ji měli z logiky věci nést.
Děti – naše budoucnost?
Mnoho dětí trpí značnými psychickými problémy, zabývá se myšlenkami na sebevraždu – a nespatřuje nic smysluplného, pro co by tyto děti měly žít. Zjevně tedy oblékání císaře pána do spodků či zatajení, že voják usekl čarodějnici hlavu (zde reaguji na přepisování Andersonových pohádek v souladu s novodobou korektní unijní ideologií), nezabírá.
Na jedné straně je zde až nezdravě úzkostná snaha uchránit děti před jakýmikoli emocemi, na straně druhé jsou děti vystaveny každodennímu kontaktu s falší. Vidí své rodiče, jak se navzájem podvádějí – a jsou denně konfrontovány s dvojími metry, kdy mají dodržovat něco, co dospělí bez okolků porušují.
Od škol můžeme vysledovat deformaci myšlení, kdy chváleni jsou ti, kdo zavčasu pochopí, jaký že názor je žádoucí a za který budou odměněni.
Cenzura jako hlavní hodnota
Neměli jsme náhodou bojovat za názorovou pestrost, svobodu myšlení a rozvoj individuality? Místo toho jsme svědky rozmáhající se uniformity, memorování a důrazu na začlenění se do řady, kde nikdo nevyčnívá. Hlavně se neptat – a odpovídat, jak se sluší. Nejhorší na tom je, že kultura „jediného správna“ s sebou nese nesmlouvavou cenzuru – a to jak v oblasti rozumové, tak emoční.
Souzním, básně obdivuji a připojuji výzvu, která mi přistála v mobilu (ale neumím ji dát sem), proto stručný vzkaz: v týdnu od 27.11. do 3.12. je vyhlášena celostátní akce: bojkot nákupů v hyper a super marketech. Osobně do nich moc nechodím, ale akci samozřejmě podporuji. Dokonce jsem k ní vymyslel heslo: „Ať soudruh Prouza pozná co je nouza“. (jde o toho úlisného Tomáše Prouzu, mluvčího hypermarketů, co má větší moc než ministři) PS: můžete si samozřejmě počíst i mě na webu (blogu).
Ty nejvelkolepejsi a nejoslnivejsi imperia vedli ty nejhorsi diktatori na zemi a v dejinach a zdaleka nejhorsi a nejzbesilejsi krvelacny ,zotrocovaci ,cely narody vyvrazdujici
a masakrovaci sileny bestie. Propagandou ,ucebnicovych poucek akademickych pedagogu vykraslovany a davany za vzor vsem.
„vůdce“ Fridrich Merz, přesněji
Joachim-Friedrich Martin Josef Merz (* 11. listopadu 1955 Brilon, Severní Porýní-Vestfálsko), je skoro košer advokát,
který je bytostně přesvědčen, že ho banksteři a košer prozřetelnost ustaví příštím říšským kancléřem.
Byl předsedou dozorčí rady německé pobočky největšího košer molochu, banksterské společnosti BlackRock. A to ani nemá zahnutý, krkavčí, rypák.
🕎
Aby nikoho v Německu nenechal na pochybách o svých zaručených „vůdcovských“ kvalitách, vyhlásil Rusku ultimátum. Podle znění Ultimáta, jakmile (loutka) Merz vstoupí do kancléřského úřadu, bude mít Rusko 24 hodin, aby ukončilo agresi, a přijalo berlínský mírový diktát, nebo Říše dodá Kyjevu rakety Taurus a další potřebné zbraně ke srovnání Moskvy a celé Rusi se zemí. Merz, je tak historicky druhý (jakoby) německý kancléř, který Rusku vydal 24 hodinové ultimátum. Tím prvním byl říšský kancléř Bethmann
https://www.michalapetr.com/map-2139-pristi-berlinsky-kancler-merz-vcera-vydal-rusku-stejne-24-hodinove-ultimatum-jakym-nemecky-kancler-bethmann-holweg-30-cervence-1914-rozpoutal-1-svetovou-valku-aneb-na-koho-vlastne-putin/
Stali jsme se spíš otroky techniky,elektroniky.
Kdo toto ovládne, ovládne společnost.
Skvěle pane Řezanko! Děkuji. Naprosto bravurně jste popsal současnou Evropu a vlastně i světový systém. Prozatím nejsem úplně rozhodnut, je-li to deteriorace cílená resp. nějakými hybnými silami akcentována, nebo přirozené komplexní borcení společnosti, dané svým celkovým vyprázdněním. Genetickou analogií řečeno, každá vertikálně následná genetická informace je horší svého předchůdce.
Je to organizovaný zločin jisté nedotknutelné sekty, její košer strategie. Pod vedením vrchních penězokazců.
Pane Řezanko, nedostává se mi slov. Obsažné, hutné, vynikající. Oceňuji, že se vyjadřujete velmi čtivě a nek****nou češtinou. Nemudrujete. Víte a sedí to – bez zbytečného exhibování. Buďte zdráv a dobré mysli.
Je nebezpečí, že padající novodobá říše – Kolektivní Západ – vyvolá válku na oddálení svého konce. Viz prohlášení o 24 hodinovém ultimátu Rusku pravděpodobného kandidáta na říšského kancléře Merze.
Sice to není možné dohledat, ale Německo má k dispozici nejspíše pouze malé desítky (a i kdyby celé stovky, tak to nic nezmění) těchto vysoce přesných raket s doletem asi 600 km. O tom že jedna stojí asi milion EUR a má sice podle dostupných zdrojů výkonnou a efektivní hlavici, ale to už v RF/UKR konfliktu nic nezmění.
Pokud v Moskvě nějaký Taurus spadne, bude to Německo bolet víc než RF, která odpoví nejspíš asymetricky než aby se hloupě nechalo vtáhnout do konfliktu s NATO…
Je ale otázka, co na to německý volič. Zbaví se Scholze, aby měl Merze?
Německý většinový volič, a lze to vysledovat z posledních zemských voleb, nechce eskalovat válku. Proto sílí nejen AfD, ale i BSW.
I to je chléb o dvou kůrkách. Sice by AfD a BSW asi vymetlo Augiášův chlév po Merkelové, jen je otázka, jaké dopady by to mělo na nás. Válku nechtějí, fajn.
Ale to je trochu málo, ekonomiku mají na kolenou (my s nimi na jedné lodi), krimigranty nezvládají a za chvíli je nebudou mít ani čím uplácet. Deportace do domoviny nefungují. A preVítek migrační pakt podepsal, a přijde den…kdy na to, že tu máme půl milionu Ukrů a další ještě dorazí, se nikdo ptát nebude. Tschechisch untermenschen drzet hubu a krok.
„Es kommt der Tag!“ znělo před válkou a „Už je to tady!“ na Václaváku v 89. Jak je ta řeč nedokonalá! (Asi myšlenky putovaly rozdílnými údolími.
Ta slova nebyla volena náhodou…
To je samozřejmě další stránka věci. AfD patří k těm, kdo útočí na Benešovy dekrety, což by pro nás mělo být nepřijatelné.
Ale aspoň by Německo nebubnovalo k jaderné apokalypse…
AfD a BSW sílí pouze ve východní části Německa. Bývalá NSR je hnědá, a to je nebezpečné.
Pozor, průměrný ZÁPADONĚMECKÝ VOLIČ je, Pánbůh a germanisti mi odpustí, hloupý. Bez ohledu na vzdělání. Je schopen věřit, že vláda to s ním myslí dobře. Příliš dlouho žili dobře pod GroKo – Velkou koalicí,než aby stačilo pár hubených let – počítáno zejména od Merkelové a její úsporné politiky – aby prohlédli Na východě je to jiné, proto se hlasitě mluví o zákazu AfD. Merz nás prostě čeká, CDU má kolem 30 % a více, AfD celoněmecky kolem 19 % , Sahra kolem 7.
Ideální by bylo, kdyby se Německo rozpadlo dle volební mapy.
Pořád mi přijde geniální ve srovnání s průměrným voličem v Praze a pár dalšich našich oblastech.
Pokud by to takto dopadlo, je to pro Evropu velký problém…
Proč myslíte?
Ahoj, to, že je rozpad rodiny na v současné době už jednotlivě žijící osoby, největším problémem „euroatlantické civilisace“ v sociální a potažmo i ekonomické sféře, k tomu jsem došel také. Samotnému se mi snad zatím podařilo reálně tomuto korporáty vytvářenému modelu správného bytí, zdárně ubránit.
Chtěl bych ale zmínit roli církve. Ta měla podle mého názoru v roce 1989 historicky ojedinělou šanci obnovit svůj vliv a širší působení mezi lidmi tím, že se stane obecným majákem a hlasatelem slušného chování a dobrých mezilidských vztahů. Místo toho se velmi brzy soustředila na návrat svého majetku a nebyla schopna se zmodernizovat tak, aby byla přijatelná a přínosem i pro lidi „nevěřící“. Že to „nevyšlo“ u té největší římskokatolické, tomu se já osobně ani trochu nedivím. Horší je, že tak dopadly všechny církve.
Kdyby svého!
Nejhorší na věci je to, že takhle pesimistická slova lze tvořit každý den a naděje na změnu je mizivá. Demokratický roubík v ústech a přes něj ocelová obruč pravdy a lásky.
To bohužel ano. Na druhou stranu člověk vidí, že aktivní vzdor určité výsledky nese. A stále tu šanci máme, jakkoli mizivá se jeví. Je to vše v pohybu…
Otázka je jak z toho ven, sice se ve světě děje nějaké „Trumpotřesení“, ale např. indoktrinace v českém školství jede dál. Zdejší čtenářka Martina K. jistě také potvrdí.
Ty děti, které nedostanou doma „korekci“ oficiálního narativu jsou neupotřebitelné, v podstatě jsou to nové kádry současných protektorů.
A tělocvikář Kartouz s Herr Oberst Foltýnem jsou stále u lizu, i přes 100.000 neziskovek tu dál páchá dobro (pro jiné zájmové skupiny) nikoliv občany ČR.
Re: JzP
Bohužel každý děj má jistou setrvačnost. To se týká naprosto všeho, nejen Newtonovy fyziky.
Těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud na něj nepůsobí žádné vnější síly, anebo výslednice takových sil je 0.
Tak nějak nás to učili, že?
A Trump ještě nazačal působit.
Přeloženo do češtiny:
1/ soudruzi ještě nedostali nové notičky,
2/ soudruzi se budou zoufale bránit, i když notičky dostanou, protože jim jde o luxusní existenci.
Tak jistě, nehybná tělesa setrvají v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu (v tomto případě dokud jim bude chodit výplata).
A to by měl být jeden z důležitých bodů v programu STAČILO.
Vymést aktivisty a neziskovky (pokud to nejsou nějaké opravdu prospěšné NGO bez politického programu) z veřejného prostoru, a zejména pak ze školství. Vůbec bych se nebránil analogii zákonu (Foreign Agents Registration Act, FARA) pro ty, co mají příjmy ze zahraničí = cizí agenti = registrace, to by byl „kvikot“ u pašíků…
Máme v ČR snad 120.000 NGO na 10.000.000 obyvatel, a jdou na ně z rozpočtu neuvěřitelné miliardy.
Školství pak řídit a motivovat jak podle potřeby učňů, zubařů atd. (nač máme statistický úřad? – může dodat počty lidí scházejících v různých profesích nyní i za 20 let!), tak i podle schopností žáků. Obory nepotřebné až zbytečné pak jednoduše zpoplatnit, třeba takových politologů, muzikologů, kulturních antropologů máme až až… a k čemu?
Dále nelze připustit, aby jeden blbec nebo nevychovanec i přes přidělené a drahé asistenty stejně táhl dolů ostatní žáky, zdržoval výuku a zatěžoval normální školu svými handicapy. Tím nemyslím, že dítě na vozíčku by mělo skončit ve zvláštní škole, ale nevychovaný/nevychovatelný zmetek či nějaký „momentálně retardovaný“ žák prostě potřebuje jiný přístup. A Einstein z něj nebude přes veškerou snahu, prostě nebude…
Re: JzP
Jak tak čtu vaše recepty, zjišťuji, že jste ještě starší a ještě hnusnější dezolát, než jsem já.
Až pojedu příště za Voloďou, musím se s ním domluvit, jestli by Čechistánu nepronajal nějaké luxusní ubytko na Sibiři, nejlépe za polárním kruhem.
Mhli bychom být spolu na jedné cele, anebo mít alespoň vycházky na společný dvůr…
(-:
Starší asi nebudu, ale hnusnější, to jo. Nabídka na zapolární daču zní velkoryse, ovšem měl bych jinou představu o volnočasových aktivitách (охота, водка…)
🙂
Taky jsem pro svéráz.
Re: JzP
Myslíte, že bychom v takové tmě a neskutečné kose našli nějakou vhodnou ochotnici?
Nevím, nevím…
@Targus 20:26
Můžete použít losici, stejně jako na Sahaře používají vembloudice, nebo o malinko severněji kozy (čtyřnohé).
No a pak vám poradím zkušenost ze ZVS:
„Nejsou k mání dívčí záda, pak je teplá pr*el kamaráda!“
No asi tak moc starý nemůžete být, když vaše manželka ještě pracuje.
Někdo to udělat musí.
Re: Pepa
manžeka pojede jak motorová myš minimálně do devadesátky. Mám finančně náročné koníčky.
@Marek Řezanka: 𝑣 = 𝑔𝑡 (po překročení hranice propasti). Štěstí, že CO2 jsou ve vzduchu jen promile, tak se brzy díky jeho odporu stane konstantní (jen asi 50m/s). Ale na rozbití tlamy i to stačí dokonale.
Ano.
Třemi slovy: iracionalizace společenského vědomí
Krásná báseň! Připomněla mi Françoise Villona.
To mě těší. Děkuji a zdravím.
Neboli „obušku z pytle ven“ – padesátky jsou tu zpátky.
Bohužel obohaceny o řízený rozpad rodiny, jako základní buňky společenství, zvaného národní stát.
Ta likvidace rodiny a mezigeneračních vztahů je na tom možná to nejhorší…
Re: MŘ
Bohužel jsem nucen s vámi souhlasit. Rozvrat rodinných vztahů je v dosti pokročilé fázi, mám-li vynechat užívání vulgarizmů.
Pojmy jako mezigenerační solidarita se stávají urážkou…
Btw. už mi ani nepomáhá, když vám nadávám, že jste málo pěkný a málo chytrý…
Ano, ale z toho není možné vinit vládu. Vztahy v rodině, výchova dětí, to je věcí každého jednotlivce. Ti, kteří jsou u moci, to jsou jedni z nás. To, že volení zástupci jsou nemorální, bezcharakterní posluhovači cizáků, je odraz stavu národa.
Vláda aktivně podporuje politiku, jež vede k atomizaci a k ničení mezigeneračních vazeb. Například pomocí indoktrinace na školách, viz Strategie vzdělávání 2030+.
Re: JH
Souhlas s MŘ.
Mám ve školství manželku. To, co probíhá v základním školství, je opravdová šílenost.
@Targus 12:54
Já měl ženu
školou povinnouve školství asi 19 let. Rodinná tradice asi do 5. kolena…Naštěstí jí z toho zavčas začlo kapat na karbid (a uvědomila si to), tak šla jinam.
Dnes vydělává mnohem víc a s čistou hlavou, a já když mám neumyté ruce, tak nedostanu (někdy) pravítkem…
☺
Jedním slovem – skvělé. To shrnutí, ne ta realita, kterou popisuješ tak nemilosrdně, tak pravdivě.
Děkuji, Jano. Ta realita je děsivě nesnesitelná a nesnesitelně děsivá.
Přesto člověk čerpá sílu z toho, že je nás čím dál více a že společně můžeme aspoň zkusit něco s tím udělat.
Zdravím,
Marek