8 října, 2025

Jsem doma…

Je to už hodně dávno, psal jsem tady o zemědělství a mnohokrát jsem konstatoval, že ať se stane na světě cokoliv, ať je katastrofa jakkoliv velká, ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo blahobyt, sedláci vždycky vyjedou a obdělají pole. Každé jaro se půda zazelená a každé léto jsou žně. Obdivoval jsem to tehdy… dokonce i na té východní Ukrajině, kde se střílí a probíhá tam totální válka, hned za frontou jezdí po polích traktory a pokud se fronta posune, padlí pak leží ve vzrostlém obilí plném kráterů. Je to věčný princip. Počátek. Nezměnila na tom nic ani průmyslová revoluce. Půda je prostě půda i když ji už neobdělává tolik lidí a zemědělci u nás nepředstavují ani dvě procenta voličů.

Viděl jsem tento fenomén, popisoval jsem ho, obdivoval jsem ho a teď ho zažívám na vlastní kůži. Prosím, všimněte si toho dokonalého mediálního kontrastu. Minulý týden jsme všichni byli prodlouženou rukou Kremlu, za kterou stály obrovské trolí farmy a tajné, nezjištěné, ale zaručené miliony peněz. Před týdnem nás podporovali tajemní miliardáři, uplatňovali na nás svůj vliv a bylo nutné proti nám bojovat všemi prostředky. Dnes jsme žebráci, nikdo, hlupáci, kteří všechno zkazili a nikdy neměli šanci. Už nikdo nevaruje, že za námi stojí tajné fondy a bohatí miliardáři. Už se jen smějí, že nemáme peníze. Cizí vliv tu byl jen pro předvolební kampaň…

Samozřejmě, tak jak nebyla pravda, že by za námi stály mocné tajemné kruhy, stejně není pravda, že jsme na mizině. Ale každopádně, prožíváme teď takový návrat z prohraného boje. Triumfální pochod se nekoná, hudba nehraje a místo fanfár nás vítají jen stisky rukou od těch, kteří stáli s námi, strachovali se o nás a chápali, proč to děláme. To abychom se mohli podívat do zrcadla a říct, že jsme udělali opravdu všechno, aby nebyla válka a že jsme stáli srdnatě (a někdy i s malou dušičkou) proti té největší mašinérii, která se tady kdy před volbami shromáždila.

Najednou vám takřka shovívavě volají novináři, kteří před měsícem s vážnou tváří vykládali, jak jste placeni z Moskvy (sice nic nezjistili, ale mrk mrk, takhle to určitě je) a ptají se vás, jak se cítíte… Ti stejní, kteří o vás tvrdili, že jste extrémisté, protože chcete mír, myslíte si, že existuje jen muž a žena, věříte v institut manželství, ti se najednou takřka přátelsky ptají, jak se máte.

Ejhle, javor má prasklinu tam, kde se rozvětvuje… už dlouho, táto. Nevšimnul sis, jak jsi měl jiné starosti. A poslední bouřka splavila dost hlíny do vinohradu, chtělo by to vyvozit zpátky. Hnůj je uzrálý, už třetí rok leží, jen se musí z jímky vyčerpat močůvka, už je skoro plná. A obilí, co zůstalo v zásobnících, to je dobré už jedině pro slepice. Pro prase už nejspíš bude mít příliš mykotoxinů. Na kurník, co jsem dělal, stačí jen nasadit dvířka a dát dovnitř hřady. Oplocení stojí tady v lebedě. Orezlé špinavé, ale je tam, nic horšího se mu nestalo.

Zato dílna vypadá jako po výbuchu. Jen jsem dával nářadí pod střechu, ale neuklízel jsem. Všechno musí ven, přeskládat, srovnat a dát kam to patří.

Víno na dvoře byly malé sazeničky, když jsem se dal do boje. Teď už tvoří propletený živý plot. Děti se postaraly. A na půdičce, kam dáváme slámu se ozývá mňoukání. Kočka před čtrnácti dny vrhla koťata. Černobílá s černými čumáčky, ty se mi vždycky líbily nejvíc. Krkavec na bidýlku se uklání, natřásá křídla a říká mi: „Ahoj.“ Jen psi se ke mě moc nehrnou, hrají si raději s dětmi. Pán na ně dlouho nevolal, jen je míjel a tak mi to teď dávají najevo.

Jen zabijačková kuchyně je srovnaná, jako kdybychom měli právě začít. Tady jsem hostil bez výjimky všechny ty, kteří pak proti mě zvedali transparenty… To ještě nebyla válka na Ukrajině. To jsme se ještě dokázali bavit i přes odlišné názory. To ještě názor nebyl zločin a nesouhlas byl možný.

„Chceš kafe?“ volá na mě žena. Jasně, že chci. Beru si kouřící hrnek do dlaní a říkám si, že budu muset brzy vypustit vodu z ruční pumpy, aby nezamrzla, ale pak to raději dělám hned… nějak si nejsem jistý sám sebou, že na to nezapomenu a mám pořád ještě pocit, že zítra už budu nejspíš na druhém konci republiky, něco povídat na besedě.

A pak stojíte uprostřed políčka, berete do ruky mokrou podzimní hlínu, která hodně lepí, protože na podzim lžička vody zajistí vědro bláta, vidíte ten plevel, který se namnožil, protože nebyl nikdo, kdo by ho vyplel… vidíte zdrnovatělou trávu, zarostlé stromy a v každém koutě kopřivy… To máte stejné, ať vyhrajete nebo prohrajete. Když se nestaráte, zpustne vám pole. Vždycky. Po vítězných eurovolbách jsem šel vytrhávat lebedu z brambor…

A najednou víte, co musíte udělat. Už se to skládá v hlavě. Zmulčovat rajčata, která už přemrzla, připravit a naleštit pluh, zkontrolovat malotraktor, podívat se na aplikace předpovídající počasí a říct si, kdy bude trochu sucho… Ono sice nebude, vždycky po orbě máte hlínu i za ušima, obzvlášť když zaoráváte hnůj, ale všichni odhadují počasí, tak přece musíte také. Ještě zbylo trochu draselného a fosforečného hnojiva, to se musí rozhodit. A v lednu, až bude mrznout, rozhodit trochu vápna, támhle se objevilo kapradí.

A pak to pochopíte… pochopíte, proč lidé potřebují domov, proč potřebují rodinu a proč potřebují půdu. Protože to je to nejsilnější. Je to silnější než volební kampaň, silnější než mediální domy, ba dokonce silnější než opravdová válka. Jsem doma. Tam, kde je to moje, kde se narodily moje děti, kde jsem soběstačný a minulé tři roky jsem to všechno dělal proto, aby mi nikoho neodvedli do války, abych ten dům i pole jednou předal synům a ne nadnárodní korporaci, aby se dalo žít, třeba chudě a prostě, ale přesto bez hladu, protože tisíc metrů čtverečních na to stačí.

Jdu si vyhrnout rukávy… práce čeká.

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

198 thoughts on “Jsem doma…

  1. >>> O mnoho těžší až reálně neproveditelné je sesbírat ty protokoly a ručně je sečíst

    >A přesně tohle by měly „poškozené strany“ udělat !!! Neproveditelné to jistě není, jen šíleně pracné (cca 2-3týdny 8hodinové fušky pro 1-2lidi ) … Tady je jediný reálný zdroj manipulace, bláboly o sčítacím SW jsou zcela mimo (resp. na základě vstupu a výstupu je SW-podvod odhalitelný a viníci uvězněni)

    Něco byste Vidláku přeci jen zařídit mohl – jako bývalý předseda „spolku“ máte k protokolům přístup a pár nezávislých brigádníků (studentů) by se třeba našlo, přepsat cifry do excelu (pandasu) není zas tak těžké … Konspirace se šíří jak lavina

    1. Načež, ten kdo podváděl, kontaktuje jednoho/dva brigádníky a nabídnen 10Mega za protibrigádu.

  2. Z korporátního prostředí můžu potvrdit, že už nějakou dobu převládá trend svěřit řízení projektů i organizačních jednotek lidem, kteří vůbec netuší, o co kráčí. Neúspěch pak přichází často, není ale nikterak trestán, je považován za přirozenou součást učebního procesu. Většina těch lidí to i otevřeně přiznává stylem: „My tomu nerozumíme, my se učíme“.

    Proč to píšu.. podíval jsem se na seznam nových poslankyň (a poslanců) za Piráty. 🙂

    1. USA dodají, státy EU zaplatí, Ukrajinci uskladní…
      Ovšem – odpalovat a navádět na Rusko je pak bude kdo?!
      A Rusové následně odpálí svůj protiúder proti komu??!

      1. Co tak taková sci-fi scénka z béčkového filmu. Diváci v EU sledují on-line televizní přenos z nějaké estrády z Moskvy, kde Putin právě losuje na Kole neštěstí evropské město, na které bude obratem odpálen Orešnik z taktickou jadernou hlavicí. A vyhrává Praha, načež naskočí odpočet dopadu.
        Za 14 dní je prý další díl estrády.

          1. Babiš si svůj sen o slavné vládě nesplní. První pokus mu zmařili kovidem, druhý bude ukončen válečnou vřavou.

            Demografické křivky se vylepší a po vzoru Gazy budou američtí developeři osidlovat kontinent Trump na zelených loukách, až zase vyrostou.

        1. Re: Eta – Vidlákova cesta tam a zase zpátky napsal: 8 října, 2025 (9:30)
          Eto, orel mouchy nelapá. Putin nebude plýtvat drahými Orešniky na Jámu nad Maharálem. Na tu by stačil houf laciných dronů s delším doletem. Bez bojových hlavic – čecháčci by se posrali i tak.

  3. Vidláku, v klidu. Voraž na záhumenku, naber síly. Vysírači vysírají, ale nedej na ně.

    Správný chlap má zažít i pořádný neúspěch. Prý to léčí. A učili mě, že na vrcholové manažéry si korporace rádi vybírají lidi, kteří za sebou mají nějaký krach. Protože to, co člověk prožije na vlastní kůži naživo, je to pravé poučení.

    1. To s těmi korporacemi je vtipný twist vymyšlený šikovnou PR agenturou, aby se zakrylo, jak to v těch kruzích doopravdy chodí.

      Ve skutečnosti je to tak, že když se vyškráběte do společenské třídy vrcholových manažerů, což se v korporacích děje téměř výhradně formou intrik a vlezdoprdelství kombinovaného s uměním i odtamtud být schopen svému „hostiteli“ kdykoli vrazit kudlu do zad a přesunout se k jinému, už tuto třídu privilegovaných prakticky nikdy nemusíte nedobrovolně opustit, pokud neuděláte nějakou skutečně fatální chybu. Ale tou krach vámi řízené společnosti většinou není – přivedete ke krachu třeba chemičku? Tak chvíli pojezdíte po moři na své jachtě, užíváte si zlatého padáku, a po roce, až „vyšetřování skončilo, zapomeňte“, nastoupíte jako CEO třeba v automobilce. Nebo v pojišťovně. Nebo v IT firmě. Na oboru nezáleží, jste přece „vrcholový manažer“ a to je univerzální kvalifikace.

      1. Borowitz:
        A mně to vzdáleně připomíná starý Řím….nebo Benátskou republiku….nebo…….😎
        Víte, co mně krátce po plyšáku hodně překvapilo? Švagrová tehdy nastoupila k nějaké německé firmě, tuším stavební. Žádná šílená korporace, taková spíš pomenší. A vyprávěla o poměrech tam, neb tehdy jsme byli ze všeho vykulení. A hlava nám nebrala, jakto, že i v té Etovsky vzorně kapitalistické cizině je nejdůležitější, kdo kým chodí na pivo/do sauny (to když potřebujete z jednání vyloučit něžné pohlaví) a kdo s kým chrápe. Úplně stejně, jako v socialistických slušnějších podnicích.

        1. @Markýza

          Popisujete principy ZNAMOSTNI ekonomiky.
          Znalostni ekonomika, to neni dneska vubec, ale vubec moderni, krome Ciny, samozrejme … 😀

          1. I v té Číně jsou dominantní správné „kontakty“ a „protislužby“, byť máte pravdu, že tam, nejspíš je klíčová i „znalosti/odbornost“.

        2. A jak si představujete, že se dá v jakékoliv společnosti (kapitalistické, socialistické, …) dostat nahoru jinak něž kdo s kým kamarádí (sociální vazby), kdo s kým chrápe (protislužba), kdo s kým chodí na golf/pivo (společné zájmy), … jakože usilovnou prací? Naivo.

          Sám jsem řekl svým děckám – chcete-li se prosadit v politice (třeba místní), musíte již na gymplu vstoupit do strany mladých a políbit prsten, podílet se na školním časopisu a hlavně si budovat vhodné kontakty. Oba odmítli, k mé spokojenosti. Vidlák pořádal zabíjačky asi proč?

          1. Ty kreténe, snad nechceš Vidlákovy zabijačky porovnávat se svoji naprostou bezpáteřností, ty fakt nemáš žádné hranice.

      2. Podmínkou ovšem zároveň je – být členem té jedině „správné“ partaje (tj. mafiánské organizace), anebo ji alespoň významně podporovat (futrovat příspěvky a dary). Potom se znáte s důležitými lidmi a ti vás na oplátku většinou podrží. Důležité rovněž je, vědět něco choulostivého na své nohsledy. A čím déle tam jste, tím více informací nasbíráte. Např. takový Benda či Vondra by mohli vyprávět…

        Průser ovšem je, když této ekonomicko-politické mafii začne z objektivních příčin upadat a slábnout její vliv. Většinou proto, že se paraziti přemnoží a začnou dusit své hostitele. Pokud to hostitel ještě ustojí, začne se proti škůdcům bránit. Hostitelské krmníky pak postupně mizí a boj vykrmených prasat o místa u koryt zesílí.
        Tento proces nyní nastává u modroptáků a první obětovaní už jsou po včerejšku známi. Boj bude pokračovat ve stylu bližší košile než kabát. Aneb ty zhebni hned teď, já možná až zítra. Setrvání trojkoalice tak dávám měsíc, nanejvýš tři. Oba dva slabší kusy již hlasitě kvičí o nutnosti stádečko zachovat.

          1. Jestli L(ž)idovci dostali KOLÍK, fakt nevím. 😀
            Předpokládám, že jste se ptal „kolik“. Ovšem zase není zřejmé, kolik čeho…
            Upřesněte prosím.

    2. Admirál:

      Já si myslím, že neúspěch to nebyl, spíše ÚSPĚCH. Ta strana je čerstvá, má nějaké mouchy, ale jinak je životaschopná. Největší chybou STAČILO by teď bylo , kdyby se ztratili z mediální scény a přestali se prezentovat. Naopak! Jedny volby skončily a záhy zde budou další a žádné volby nejsou zbytečné a všechny mají smysl.

      Takže, nic neskončilo, ale teprve vše začíná! Stejně jako vítěz (ale i poražený) sportovec nemůže přestat s tvrdým tréninkem, tak i politik nesmí zmizet ze zorného úhlu voliče, protože to je pak konec, jak ostatně dokládá spousty příkladů z minulosti.

  4. Kačka do Bruselu a Vidlák domů s dluhama za volební kampaň a tím to celé končí,15 minut slávy je pryč.

    1. Opsat lepík zvládnuto. Teď ještě zapracovat na pochopení textu. Pro začátek stačí jedna věta. Ale vytrvat!

  5. My jsme se ženou minulý týden, po těch prvních mrazech, sklidili brambory. Zatím to byla zkušební výsadba, sklizeň pár desítek kilo, ale napřesrok jich bude o dost víc. Samozřejmě, když pánbůh dá. Ne ten pánbůh pražských biskupů, kteří napsali ten pamflet, ten druhý.

    Odpočiňte si, máte za sebou spoustu odvedené práce. Která měla velký smysl, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Už jsem to tady psal, vzpomente na Leonida Spartského. Ten vlastně prohranou bitvou vyhrál válku.

Napsat komentář: Charon Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *