Jak na to?

Když jsem prvně psala o socioekonomickém vzorci “prostých lidí,” leckdo si tu myslel, že míním alternativní či ekologický způsob života, nebo bio-zemědělství. Kdepak. Ámišové a jim podobní praktikují zemědělství v podstatě tak, jako naši předkové. Hodně hnoje na pole a trochu chemie (jen trochu; ne z důvodů ekologických, ale protože hnůj a močka jsou zadarmo a za chemii se musi platit). A vzhledem k tomu, že používají koně, nemají problémy s udusanou půdou, jak se vytváří pod koly těžkých traktorů. Když se pole dostane do ámišskych rukou, a má třeba kus bahnité mokřiny, ámiši si s tím nedělají starosti. Hnůj a obdělávání koňmi to spraví. Ámišská pole mají typicky víc organické hmoty než pole obhospodařovaná běžnými Američany. Oni si tak cení hnoje, že ho dokonce kupují na aukcích! Ale to je asi tak všecko. 

Jaký je vlastně ten jejich vzorec? Nechám mluvit člověka, který praštil kariérou pojišťováka na jižní Floridě a šel do Kentucky farmařit pro radost rodiny. Málem krachnul, ale náhodou narazil na starosvětské mennonity, a tam se naučil, jak to pořádně dělat. Je to rodina moderních kvakerů, a o novokřtěnské náboženství ani o starobylé ošacení oni neměli zájem. Jenom o přežití a eventuální úspěch jako novopečení malorolníci.

“My jsme kvakeři a na rozdíl od přísného anabaptismu mennonitů a ámišů nám naše víra neukládá žádné požadavky, týkající se používání technologií. Myslíme si, že každá domácnost by měla být schopna činit svá vlastní rozhodnutí o využívání půdy a rodinných zdrojů, a nalézt své vlastní projevy šetrnosti a skromnosti, ktere my také vítáme ve svých domovech a při bohoslužbách. Ale to, co jsme viděli na mennonitské farmě, v jejich komunitě a v řadě dalších komunit prostých lidí v regionu, nás přesvědčilo, že jejich model je mimořádně úspěšným modelem pro pohodlný a spokojený rodinný život. Jejich životní uspořádání je nevystavuje žádné z negativních sil, které ovládly naše životy. Je to uspořádání, které není závislé na autě, “džobu,” dlouhém dojíždění, farmaceutickém průmyslu a nucených službách přebujelé, chamtivé a vypočítavé vlády. V těchto základních bodech není mezi námi a anabaptisty žádný rozdíl. Vyhýbání se těmto negativním silám je také nezbytnou součástí naší praxe.

Velká část jejich úspěchu pochází z jejich jedinečné ekonomické strategie pro dosažení finanční nezávislosti, která je zcela v rozporu s dominantním narativem naší kultury. Radši než zůstat ve škole až do pozdějšího věku, dokončí své formální vzdělání ve 14 letech. Poté se pustí do rozvoje svých komerčně použitelných dovedností a zároveň pracují někde za plat. Šetří každý cent, který vydělají, aby nahromadili kapitál, který bude nutný k nákupu půdy, nástrojů a potřeb pro provozování hospodářství a podnikání. Toho dosahují ve věku, kdy jsou stále schopni rodit a vychovávat děti, obvykle v pozdních dospívajících a raných dvacátých letech.

Pokud si myslíte, že jsou nevzdělaní, pak byste se mýlili. Chybí jim řada triviálních znalostí, ale učí se vše, co potřebují k úspěchu. V době, kdy opouštějí školu, dostalo se jim intenzivní výuky v angličtině, matematice a přírodních vědách, a zemědělství se učí od té doby, co jsou z plenek. Poté se jejich méně formální, ale neméně intenzivní vzdělávání v praktických dovednostech a řemeslech rozjíždí na plno. V důsledku toho se stávají funkčními dospělými dlouho před svými 21. narozeninami. Získávají schopnost zajistit rodinu ve věku, kdy jiní mladí lidé experimentují se sexem, drogami a alkoholem, zatímco se zadlužují, aby získali diplomy, které jim umožní způsob života, který je zotročí. Ekonomická strategie prostých lidí dává jejich mladým lidem skutečné vyhlídky na manželství ve fázi života, během jíž lidé rodí děti a zakládají rodiny od úsvitu lidstva.

Tento model je úspěšný, a byl to jediný model po celé dlouhé věky, dokud jisté zájmové skupiny v Americe nezahájily svou propagandistickou kampaň a nepřesvědčily spousty mladých lidí, že je jim lépe s vysokoškolským vzděláním, horou dluhů a bez manžela/manželky a dětí. Výsledkem je, že lidé odkládají děti až do pozdního věku, kdy existuje vysoká pravděpodobnost, že se nedožijí jejich dospělosti. Tedy budou-li mít to štěstí je vůbec počít, až na ně bude čas a chuť. To není způsob, jak promítnout zájmy rodiny do budoucnosti; je to sotva způsob, jak život tak tak překlepat.“

Autor (Greg Jeffers, Prosperous Homesteading/Prosperující hospodaření, 2017) tvrdí ze zkušenosti, že je dobré mít k dispozici 100 až 150 tisíc dolarů, a pořídit si ze začátku aspoň 20 akrů (8 hektarů; zhruba půlláník, za stara),. Ale silně doporučuje 40 akrů. Jde tu hlavně o půdu. Stodolu i domek si ámišové umí postavit sami. Něco si mladí našetřili, něco přispěje rodina (běžná, ne bohatá), a něco si půjčí. Ježto čas je v tom věku na jejich straně, dluh na první hospodářství se povoluje. Jinak žijí bez zadlužení.

Příště: jak žije jedna mladá mennonitská rodina.

---