Na úvod tohoto článku chci důrazně podotknout, že i mně připadají tresty za sexuální zločiny v ČR povětšinou směšné, až do nebe volající. Zvláště u dětí.
Ale oni tu neprotestovali proti rozsudkům, oni tu protestovali kvůli vzdělávání, rozuměj placeným školeníčkům pro ty soudce. Expertka na lidská práva Irena Hůlová v této souvislosti připomněla, že v roce 2024, po rozsudku krajského soudu v Brně v kauze Anička – tedy v kauze nezletilé dívky, jež v médiích vystupuje s pozměněným jménem Anička a kterou dlouhodobě znásilňoval otčím –, se konala demonstrace před Ministerstvem spravedlnosti, kde zazněly žádosti po povinném vzdělávání soudců a soudkyň. Ani ministerstvo, ani soudcovský stav však takové vzdělávání nezavedly, dodala.
Jenže to prostě není úplná pravda a Hůlová tu úplnou pravdu zřejmě neříká účelově. Účelově proto, že se „probrala“ zrovna náhodou den poté, co byly změněny statuty Rady vlády, jak jsem psala včera. Justiční akademie totiž podobné vzdělávání pořádá dlouhodobě. Už její starší programy obsahovaly „Domácí a sexualizované násilí v trestněprávní praxi“ – seminář propojující nejnovější poznatky forenzní psychologie, viktimologie a trestního práva, nebo „Domácí násilí z pohledu trestního práva“ – tradiční vzdělávací akce zaměřená na znaky domácího násilí, charakteristiku násilných osob a postavení poškozených.
A mimochodem, další expertka na lidská práva Johanna Nejedlová, zakladatelka organizace Konsent, to potvrzuje.„Justiční akademie dokola školí soudce a soudkyně i v oblasti domácího a sexuálního násilí, aby rozuměli tomu, jak se oběti chovají. Stále však přetrvává problém, že na školení často chodí ti samí soudci dokola a pak máme část soudců, kteří na ně nechodí, protože si myslí, že to není potřeba.“
Třeba „neziskovka“ In Iustitia standardně nabízí akreditované i neakreditované kurzy pro orgány činné v trestním řízení (policii, sociální pracovníky, případně státní zástupce). Nebo organizace proFem také pořádá kurzy pro odbornou veřejnost a justici. No a obě čerpají na projekty spojené se sexualizovaným násilím miliony korun z evropských fondů (např. Operační program Zaměstnanost plus) a státních dotací. Neziskovka proFem ročně na přímou péči o oběti, budování specializovaného centra PORT a na vzdělávání / boj za změnu postojů odborné veřejnosti (kam spadají i soudci či novináři) vynakládá částky okolo 26 milionů korun. A to prostě není málo, že.
Chápala bych, pokud by se masivně protestovalo za změnu trestních sazeb za tyto zločiny. To by mělo mou plnou podporu. Jenže z toho by nebyly peníze za ta školeníčka, to zase chápou ONI. A tudíž neprotestují za vyšší tresty, ale jen za to, aby tato školení byla povinná a samozřejmě státem placená. Ideálně i pro uklízečku soudních toalet. Protestují mnohem spíše za svoje vlastní uplatnění, protože ta povinná školení by pro ně byla víceméně trvalá existence a zlatý důl. No neberte to.