Istanbulská úmluva o násilí na ženách a naše právo

Náš právní řád zajišťuje rovnost a trestá násilí na lidech, proto Senát 24. 1. 2024 nesouhlasil s ratifikací istanbulské úmluvy, a proto vláda Andreje Babiše 15. 6. 2026 usnesením č. 377/2026 rozhodla, že ruší usnesení č. 440/2023 vlády Petra Fialy z 21. 6. 2023 o prosazování její ratifikace.

Istanbulská úmluva Rady Evropy o násilích na ženách v oblasti ochrany před násilím ve srovnání s naším platným právem nic nepřináší, ale jen umožní rabování státního rozpočtu na státem podporované ideologické školení na převýchovu mužstva. Chceme-li naše právo změnit, lze tak učinit i bez istanbulské úmluvy. Podporovatelé istanbulské úmluvy neuvedli jedinou věc, která by se v našem trestním právu v oblasti postihu násilí ratifikací úmluvy změnila, protože nic takového úmluva neobsahuje.

Úmluvu podporuje migraci

Úmluva posiluje migraci. Určuje povinnost státům poskytnout azyl z důvodu genderové příslušnosti. Ovšem pak nejde jen o násilí na ženách, ale to, že někdo se považuje za ženu, i když je muž, a jeho stát původu nepreferuje transsexualitu či veřejné projevy sexuální orientace. Úmluva stanoví povinnosti států v oblasti migrace s výhodami pro cizince. Ale státy prvotně vznikly, aby pečovaly o zájmy občanů, kteří žijí na jeho území.

Úmluva je nástroj otravování občanů a mrhání státních peněz

Úmluva obsahuje obecné pojmy, které se dají ideologicky zneužít. Vyzývá státy k podpoře nátlakových organizací s politickými cíli. Přitom jejich financování z veřejných peněz je u nás kritizováno jako nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky. Některé závazky v úmluvě, jako snaha vymýtit nevhodné zvyky a tradice a že muži a chlapci budou aktivně zapojeni do prevence za účelem naplnění úmluvy, působí stejně, jako před rokem 1989 působila ideologická školení mužstva v komunistické armádě. Úmluva tlačí na státy, aby více regulovaly občany.

Soudcokracie proti demokracii

Nebezpečí úmluvy není v jejím textu, ale v její možné aplikaci. Stále více moci přechází od moci výkonné a zákonodárné, které vznikají z voleb občanů, k soudní moci. Soudci jsou ve funkci trvale a někteří propadli aktivistické touze měnit svět k lepšímu. Není nic horšího než snaživý úderník v taláru, který chce vynutit své vidění dobra. Přitom vtahování různých konceptů dobra do práva je příznakem totalitních režimů. Nějaký soudce může užít obecné pojmy istanbulské úmluvy k prosazení svých priorit i proti demokraticky zvoleným parlamentům. Nepřekvapilo by, kdyby soud v budoucnu na základě úmluvy prohlásil za protiprávní velikonoční tradici pomlázky.

Příkladem může být Nejvyšší soud USA, jenž roku 2015 prohlásil zákaz homosexuálních sňatků v některých státech americké unie za protiústavní. Uznal těsnou většinou 5:4 pojetí manželství i jako svazek dvou žen nebo dvou mužů a argumentoval ústavou. Tvůrci americké ústavy z roku 1787 by se divili, co jim to Nejvyšší soud v 21. století dává do úst. V tehdejší době bylo manželství jinak než jako svazek muže a ženy nemyslitelné. Pět soudců se tak nadřadilo nad tisíce volených členů kongresů Spojených států amerických a jejich členských států, kteří jsou z ústavy oprávněni k ústavní změně. Proto je správné, že náš stát úmluvu neratifikuje.

Babišova vláda respektuje Parlament

Ukončení podpory procesu ratifikace ze strany vláda je projevem respektu vlády Andreje Babiše k naší ústavě a parlamentní demokracii. Prezidentova ratifikace úmluvy je podmíněna souhlasem obou komor Parlamentu, přičemž Senát nemůže být přehlasován Poslaneckou sněmovnou. To, že Senát již 24. 1. 2024 odmítl dát souhlas k ratifikaci úmluvy a vláda Petra Fialy nezrušila své usnesení o prosazování ratifikace, vytvořilo situaci, kdy Fialova vláda odmítla respektovat Parlament. Zrušením prosazování ratifikace úmluvy tento protiústavní a protidemokratický postoj Fialovy vláda Babišova vláda napravila.