Ve Starém zákoně je jeden moc hezký příběh. Moábský král zjistil, že v nebezpečné blízkosti jeho hranic táboří národ, který odešel z egyptského zajetí a začal mít obavy. Ona ta masová migrace nebyla žádná sranda ani ve starověku. Většinou to znamenalo potoky krve a rozumný vládce se snažil takové migraci zabránit, jak jen to šlo. Nikdo si nedělal iluze o kulturním obohacení. Jak se někde objevilo hodně mladých mužů pohromadě, bylo zaděláno na malér.
Tento Moabský král nehodlal podcenit vůbec nic, dobře věděl, že migrace se dá řešit jen tehdy, když ještě nepřekročila hranice a tak kromě vojenských příprav najal ještě věštce, aby onen národ, který snil o zaslíbené zemi, řádně proklel. Protože kletba je věčná. Chce to samozřejmě nějakého kvalitního čaroděje, což se zpravidla pozná tak, že je to hajzl první kategorie, šmejd, křivák, zloděj a mafián. Takové prokletí pak má razanci a když se zadaří, ulpí jako tér… nebo jako bilý fosfor.
Národ lépe zničíte kletbou, než zbraněmi. Když tasíte meče, oni je zpravidla vytasí také. Když začnete vraždit, oni zpravidla vraždí také. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ale když je šikovně proklejete, když jim zařídíte slepotu, aby dlouho předlouho neviděli, co se na ně chystá, když je necháte rozežírat zevnitř jako rakovinou, tak nemusíte ani vyjet z kasáren a všechno se stane samo.
Náš národ za posledních třicet let prokleli mockrát. Udělali to správně, poslali na nás naše vlastní proroky. Nepoužili proti nám sílu, protože to bychom se mohli bránit. Nechali nás rozežírat zevnitř. Nechtěli mít hned vedle hranic silnou a sebevědomou zemi s národem, který něco dokáže. A tak proklínali. Takřka od prvního dne.
Všimněte si, za třicet let jsme nepostavili jedinou elektrárnu ani přehradu… a jen kvůli kecům. Nikde nepřišla žádná armáda, která by nám v tom zabránila. Nepřišlo zemětřesení, které by rozbilo základy pod chladícími věžemi. Nepřišla tisíciletá povodeň, která by odnesla rozestavěnou hráz. Jen přišly jedovaté řeči. Že elektřinu z jádra přece vůbec nebudeme potřebovat. Přišli falešní proroci a svedli mnohé. Naši vlastní proroci, které zaplatil německý vládce, aby nás prokleli.
Pamatujete, jak před pár lety říkal Zeman, že by se armáda měla zaměřit na vývoj dronů? Posmívali se mu. Posmívali se mu ti experti a proroci, kteří teď koukají jak péro z gauče na to, co se děje na Ukrajině. Ale předtím ještě Ukrajinu prokleli svými řečmi o vítězné válce a svedli mnohé. Moábský král si zaplatil dostatek Bileámů, aby na sto let prokleli Evropu a bohužel, Hospodin jim v tom tentokrát nezabránil.
Teď jsme se dozvěděli o poslední a nejhorší kletbě, kterou kdy nějaký čaroděj nad naší zemí vyřkl. Dozvěděli jsme se, že náš ministr vnitra, Rakušan, podepsal migrační pakt, který dává naši demografii do rukou úředníkům v Bruseli. Migrační pakt neobsahuje pro naši zemi žádnou pojistku. Ale s ním hned přišlo několik dalších falešných proroků v podobě eurokomise i Danuše Nerudové, kteří nás ujišťují, že tato kletba nebude proti nám naplňována. Jak poznáte hodně kvalitního čaroděje? Ano, musí to být křivák, šmejd, zloděj a mafián…
Úlohu ďáblova davokáta na sebe vzal Saša Vondra, který v superdebatě řekl, že migrační pak neobsahuje kvóty, ale obsahuje mechanismus, jak se z kvót vykoupit. Takhle vypadají kletby v praxi. Takhle fungují moderní černokněžníci. Prostě vás obloudí medovými řečičkami, které jsou ostřejší než meč.
Jak je to dlouho, co to Rakušan podepsal? Asi rok, že? Nebýt voleb, zřejmě by se o tom nemluvilo ještě dál.
Každé lidské rozhodnutí se dá jiným lidským rozhodnutím změnit, kromě demografie. A ne, nedělejte si iluze, miliony lidí není možné zabít, protože když to zkusíte, oni budou zabíjet také. Jakmile jednou překročí hranice, už s tím nic neuděláte. Ani bohatí Němci s velmi košatou tradicí genocidy si s tím neporadí. Kdo tomu nevěří, ať jede do Kolína nad Rýnem a zažije na vlastní kůži, kdo tam má navrch. Řešit se to dá, dokud tu ještě nejsou.
Vít Rakušan proklel tento národ na sto let. Není žádný rozdíl mezi dávnými plány na poněmčení a odsunutí na Sibiř a mezi současnými plány na kulturní obohacení. Výsledek bude stejný. Jen teď je to sofistikovanější. Zbraně zůstávají zamčené a tím pádem se národ nebouří. Stačí jen použít jedovaté řeči…. a když tak trochu cenzury.
Všimněte si, co Rakušan udělal, když to na něj prasklo? Co udělal, když se ukázalo, že lhal až se mu od huby prášilo? Co udělal, když se ukázalo, co doopravdy podepsal? Vyslal rychle další proroky, aby rychle šířili, že je to v pořádku a správné. Hned se k němu přidal Vondrův koaliční kolega Nýdrmajer, přidala se Kandidátuše Nerudová a další a další. Samí euroobčané. Myslí si, že oni ty následky neponesou, protože jim dají teplé místečko v Bruseli.
Fico by jim mohl povědět, jak to vypadá, když mouřenín udělá svou špinavou práci a může jít…
Na to, co Vít Rakušan udělal, neexistuje žádný dostatečný trest. Migrační pakt je horší než prohraná válka (kterou tu brzy budeme mít). Migrační pakt je na úrovni konference ve Wannsee, jen je mnohem jedovatější, protože bude postupovat jako rakovina, plíživě a bezbolestně, bude mít své proroky i užitečné idioty (viď Danuško?) a až to začne být vidět, už budou metastázy všude.
Důsledky toho, co udělal v Německu Merkelová, se v plné nahotě projeví až dlouho po Angelině smrti. Stejně tak to bude i u nás. Důsledky Rakušanova prokletí se projeví, až už Rakušan nebude ani u moci ani na světě. Ale pokud s tím něco neuděláme teď, dokud tu ještě žádné malé Turecko, Pákistán, či Eritrea není, tak pak už s tím nic neuděláme.
Klára Samková kdysi proklela tureckého velvyslance. A měla s tím pak deset let oplétačky s úřady. Fakt. Nekecám.
Aniž bych chtěl navádět, možná je načase hromadně, z celého srdce a velmi vroucně přát Rakušanovi, co si zaslouží. Když on proklel Českou republiku, zaslouží si přesně to samé.
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky.
(Zkusím svůj koment vložit ještě jednou bez odkazů na Wikipedii, které si jistě každý sám snadno dohledá.)
Vidlák se ve svém článku dopustil jisté nepřesnosti, která znevěrohodňuje jeho jinak trefný článek, zejména co se tč. ministra Rakušana týče:
„Všimněte si, za třicet let jsme nepostavili jedinou elektrárnu ani přehradu…“
Není to pravda, byť níže zmíněné stavby elektrárny a přehrady byly zahájeny ještě krátce před koncem minulého režimu (v roce 1987). Dokončeny však byly až na přelomu milénií (v roce 2002, resp. 1998).
Jedná se o všeobecně známou JE Temelín:
(Dostavěnou i přes zuřivý odpor rakouských „Zelených“.)
A dále o poněkud méně známou (i když jednu z největších v ČR) přehradu a vodní nádrž Slezská Harta:
(Napuštěnou v podstatě za 3 týdny v roce 1997, právě během legendárních moravských povodní.)
Správné znění oné věty ve Vidlákově článku by tedy mělo být:
Během posledních 30 let jsme v ČR nezahájili stavbu ani jedné velké elektrárny či přehrady.
Za mne postavit je nejen dokonavé, ale navíc jasně obsahuje celý děj. Tedy postavit u mne znamená od začátku do konce. Podle mne je Vidlákův výrok naprosto pravdivý, neb se za současného režimu něco dostavělo, ale nic se vcelku nepostavilo.
Když se začalo stavět v roce 1987, ale dostavělo se po 10 či 15 lety, tedy 8 a 13 let po změně režimu, tak kdo to tedy vlastně postavil???
U obou staveb byl po převratu silný tlak (vnější i vnitřní) na NEdostavění. Přesto bylo nakonec dílo postaveno a dokončeno. Kdyby se nic nepostavilo (jak tvrdíte), tak by dnes stavby neexistovaly.
Napadá mne jedno historické přirovnání. Dvě katedrály. Sv Petr ve Vatikánu a Sv. Pavel v Londýně. Kdo je postavil ?
Vatikánská šmelina.
Pod krycím názvem „církev svatá“.
Nebo že by sami řeholníci, v potu své tváře?
V tom případě se omlouvám, špatně jsem vás odhadl. Zapomeňte že jsem něco psal o rozdílu mezi postavit a dostavit.
Přečtěte si co jsem psala už v čera>
Včera jsem tu nebyl. Byl by nějaký konkrétnější odkaz…?
Rajchl byl dnes poprvé v ČT.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116287760-politicke-spektrum/224411058200003/
Postavili ho vedle dvou chovanců z Bohnic… nemohu se ubránit dojmu, že mu to Česká televize udělala schválně.
To jsem tedy opravdu zíral, co to je za kandidáty!
Přidávám se k Vidlákovi, ať už kdo má k Raichlovi výhrady jaké chce, dávat jej do pořadu s takovými exoty je prostě českotelevizní. K tomu navíc „vysvětlení“, že ty představitele stran do eurovoleb v ČT berou do pořadu podle abecedy…, jaké abecedy?
Nejen podaný výkon, ale i typ těch dvou osobností se dá nazvat jak? Jeden si říká Mourek a vysvětluje, že založili na Praze 8 fb sranda skupinu a pak se rozhodli udělat z toho stranu a jít do voleb. Druhý si ani nechci pamatovat, prý představitel mladé generace. Že euro je super, protože si kdysi vystřihoval z novin jeho obrázky a děsně se mu to líbilo. No a šup tam k nim Rajchla, ke kterému můžou někteří mít tisíc kritik, ale je od jejich doslovně hloupoučké úrovně tisíc kilometrů.
Jen poznámka, vadilo by mi, kdyby tam „podle abecedy“ k takovýmto tragédům přiřadili kohokoli jiného, kdo do té kategorie prostě nepatří.
Tak nevím, nedělá to ta ČT schválně.- TO vážně nemají …. uff. Ale jako odpolední pohádkový program docela zábavné. Musím si akorát o těch dvou dárečcích volačo naštudovat, protože taková snůška se i v našich podmínkách vidí málokdy
Ježiššmardá emo, to nemáte fakt nic jiného na práci než si „volačo naštudovat“ o těch dvou úplně vypatlaných a trapných nýmandech?
To je docela rozumné – držet se Orbána – ví, kudy cesta vede.
J8 ráda vím, o kom/čem je řeč, popř. kdo mluví. A ti dva – promiŇte, by byli docela zábavní, pkdyby to nebyla tragedie. A tihle chtějí rozhodovat 🙂
Krom toho potřebuji se odreagovat od týdenní anabáze s jednou nadnárodní, která po 15 došlých SMS skončila cvaknutím kleští a novým čudlem,. Jo jo…
Zajímavé bylo, že Rajchl, pokud by se do EP dostal, tak by chtěl být ve frakci s Fideszem Viktora Orbána.
To samo o sobě říká docela dost.
níže nick Elsky píše, že proti afroislámské imigraci nás neochrání ani demokracie, dobrý vtip anebo autorem jest někdo s IQ pana prezidenta
právě ta údajná demokracie – dostoupivší vrcholu v EU a NATO nás ničí
EU sem přímo zve a vozí migranty skrze neziskovky atd. a vytváří jim zde právně atd. ideální prostředí
NATO nás údajně báječně chrání – jakto tedy, že nás neochrání před afroislámskou imigrací a jejími souvisejícími důsledky? NATO nás údajně jistí proti jaderně vojenské ruské velmoci ale na „pár“ opálených týpků nestačí? hm, zajímavé
„Čo si představujete pod pojmem absurdný, Kefalín?“
Vidím, že slovo demokracie tu už na některé diskutující působí jak červený hadr na býka. Nahrazuji slovním spojením „zachovaná možnost svobodně si zvolit jinou vládu“
Zkuste být méně agresivní.
Necítím se být agresivní, jen žasnu 🙂
Prožidovský a proruský nacista sleduje už nejméně 20, spíše ale celé čtvrtstoletí, jak se pojem „demokracie“ postupně vyprazdňuje ve smyslu jeho původního významu.
Nacista dennodenně vidí, jak si „demokracii“ každý přiohýbá podle svého, jak to pasuje jemu a týká se to samozřejmě jak českých vlád, tak české podnikatelské sběře.
O tom, že ve jménu „demokracie“ jsou celosvětově páchány nepředstavitelné zločiny (mnohem větší, než jaké kdy spáchali kolegové nacisté ve jménu čistoty rasy) už dnes není pochyb a i kokot s IQ107 musí vidět, že pod pláštíkem „demokracie“ či „demokratizace“ je zejména z USA vyvážen teror, finanční i vojenské zločiny a zločiny proti lidskosti.
Nacista si je vědom toho, že dokud USA nepadnou na kolena při nějaké další hospodářské krizi, odpovídající alespoň částečně krizi z 30.let minulého století, tak na tomto místě, tedy hlavně v USA, nikdy nedojde k přehodnocení užívání tohoto pojmu.
Nacista by rád viděl, aby tahle sebranka potomků kolonistů, více či méně jebnutých dobrodruhů, uprchlíků před zákonem, ale hlavně nenasytných finančníků a jejich spekulantů, padla na kolena, ale lépe na držku co nejdříve. Rád by se dožil toho, aby půlka zasrané Ameriky vypadala jako Detroit. I s jeho opuštěnými mrakodrapy a chátrajícími obytnými zónami.
Nacista jim to přeje z celého srdce, protože za vše, co napáchali jen za posledních sto let, si to zaslouží. Náckovi je jasné, že to odeserou zase ti nejobyčejnější lidi, ale třeba i jim dojde, že je na tom americkém snu „něco špatně“.
Srandovní je, že Orwell byl britský levičák jako poleno. Typicky, jemu vlastním způsobem, v 1984 varoval před nadužíváním doublethinku – a přesně toto se děje právě dnes.
Píšeme „demokracie – demokratizace“, ale myslíme tím něco úplně jiného…
„demokracie“ = „vyhrajeme my; jakýmkoli způsobem, za jakoukoli cenu“
standardní progresivština
Osobne bych asi rozlisoval americana „Joa Doe odnekud z Mississippi“ od „americana“ Sorose a jemu podobnym.
Ten prvne zmineny american, ten neni muj nepritel a nic zleho mu nepreju ….
Soros je žid narozený v Maďarsku. To je američan jak stehno.
Například z úst Jiřího Paroubka znělo slovo demokracie jako nadávka.
Katango:
Nojo, jenže od těch dob se taková ústa nějak povážlivě rozmnožila.
A jak by mělo znít slovo demokracie pro naši demokracii?
Švejk:
Začala bych zrušením jakýchkoliv přívlastků.
Jestliže zrušíte přívlastky co se na naší demokracii změní? Soudím, že nic. Myslím, že volíte rušení těch nesprávných věcí.
A přidám citát: Kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zrušili.
Jen nevim, kdo to řekl …
Já určitý rozdíl mezi Fialou a Orbánem vidím.
Před příchodem Arabů a černochů nás neochrání ani demokracie. Mladé a střední generaci jejich příchod do našich měst nevadí, bydlí v hypotéčně vlastním na vesnici a když si do města zajedou na nákup, rádi si v hypermarketu zajdou na kebab. Ani zadlužování republiky nevadí- inflace jak známo žere úspory, ale taky dluhy. Zrovna teď v týdnu si jeden známý pochvaloval, že díky fixaci pořád splácí za 1,8% úrok. Naprosto běžně si dnes lidi nechávají hypotéku, i když ty peníze mají.
Jak se situace v městech bude zhoršovat, novovesničanům to prozíravost jejich rozhodnutí se zadlužit jen potvrdí. A když se k ním ve volbách přidají různí zastydlí antikomunisté nenávidějící Rusko, může být zase „liberálně demokraticky“ vymalováno.
„Před příchodem Arabů a černochů nás neochrání ani demokracie“ ??
On si proboha někdo myslí, že demokracie může něco nebo někoho OCHRÁNIT? Ta může pouze něco (vlastně cokoli) podělat. Ochránit může jen despota, jak vidno v Rusku.
Navštivte optika, ať Vám dá něco nato vidno.
navštivte učitele českého jazyka, Švejku.
Hmm . Máš představu, jak by dnes Rusko vypadalo, kdyby Jelcina nevystřídal Putin, ale nějaký „demokrat“ jako Fiala?
Mou poznámku vybudilo slovíčko „despota“.
vše odpuštěno 🙂
ono je tězke najít ten správný výraz pro autoritativního vládce. Když si trochu pohraju s přívlastky, mohl bych to nazvat „postsovětská demokracie“. Je to asi tak stejnê vystižné, jako ta naše „liberální“ 🙂
Co takhle trochu laskavé diktatury (výraz z knížky G.Durrella Ostrov v ohrožení)?
Toníček:
Já ano. A pravděpodobně ji má někde zasutou kdekdo – zkuste se nějakého odpůrce Putina zeptat, jak by se mu líbilo Rusko v chaosu, uvidíte to zmatené mlčení.
byla by to největši kolonie USA, hned po Aljašce ….
Řešení je na obrázku – vidle. Ta kupka hnoje ovšem ne, dole musí být kvalitní dlažba.
https://www.vasevec.info/nemci-nechteji-ruske-zastupce-na-akcich-vyroci-osvobozeni-kt
Němci byli hodní, ti zlí byli Nacisti, se kterými udělalo Německo po II. WW krátký, ale účinný proces.
Přesně. Přivezli si z USA zpátky Frankfurtský institut a jeho genialní neomarxistickou ideu, přizpůsobenou potřebám globální moci ….
Však si ho taky v těch amerických univerzitních campusech řádně vykrmili. Viz knížka D.Dukeho „My awakening“ (Moje probuzení), případně „Smrt Západu“ od J.P. Buchanana.
Potom zahájili onen DLOUHÝ POCHOD INSTITUCEMI a prožrali se skrze státní aparát jako rakovina.
Berkowitz.
Taktak. Všichni dva.
S takovou se asi brzy začnou na Západě stavět pomníky Hitlerovi…děsivé!
Je zřejmé, že národu, který dostane řádně přes držku to vystačí nejvýše na sto let. Aby je to přešlo definitivně, bude nutné Německo vyasfaltovat, namalovat bílé čáry a použít jako parkoviště.
Jo, mají destruktivní náturu, ale nejhorší je, že se domnívají, že oni jediní mají pravdu, a že je všichni musí poslouchat.
No Máte recht, ale ono asi nic jiného, aby lidi zase začali aspoň kapku myslet, nezbude. Bohužel
Ale zase, přece jen jsme na tom líp, mnozí u nás ještě pamatují, že to může fungovat i jinak
Kecáte jinak n esmysly – no už Vám neodpovím, Opravdu máte 1/10 pravdy zamotané do klubka toho oného. Vážně měli pravdu, není nadto se přesvědčit na vlastní chybě……….
Jeden z nejsilnějších článků. Plyne z něj i význam Krkavčích Hor, odkud zaklínači zaklínají.
Re: Canoso
Ano, na Kavkách mají tam-tamy, v Africe též zvané „lokalí“, kterýmižto nás řádně zakrmují.
Canoso:
nojo a víte, jak se nenechat zaklít, jo?
A nebudou to europoslanci ANO nebo 5k, kdo bude v europarlamentu rozporovat migrační pakt.
Běžte v červnu k volbám, přemluvte i avé kamarády a volte opoziční nebo i mimoparlamentní kandidáty.
Nic se tím sice nezmění, ale bude Vás víc a nebudete se bát vlka nic.
Vlkanice, to je něco jako polednice?
Nebojím se polednic ani vlkanic. Ale třeba pro Černochovou nebo MPA by oznaceni vlkanice bylo velmi výstižné 🙂 🙂
Pičovinky, prcání, bigbít, barevný světýlka.
Nacistovi už zase vrže, kromě jednoho kolena, i kolečko na myši.
Rakušan nám zařídil krásné neškodné roztomilé migrantíky. Děkujeme ti. Již se těšíme. Tady si jeden malý opálený migrantík hrál se sirkami v Itálii – video níže. Kdo z nás si však jako malý se sirkami nehrál, že?
https://www.facebook.com/AntiKavarna.cz/posts/pfbid0PixqVC7kZo9UgagJm5Me65L8GhJwwaa9hCEKgJP2MnZ5MN5rqVzuoNYrDH8nz4qQl
Nikdo ho nechtěl strčit do jím připraveného pytle, tak si teď nestěžujte.
Potenciální voliči Filipa Turka (kandidátka Šlachty a Motoristů) by měli zpozornět. Na druhém místě kandiduje Nikola Bartůšek, kterou p. Turek velmi vyzdvihuje, především v otázkách migrace. Na tuto kandidátku však praskly informace, že je velkou podporovatelkou migrace! Důkaz v novém článku níže.
https://www.michalapetr.com/map-1970-dzurindova-nova-eu-politicka-nastupuje-imigracni-komedie-ve-rwande-52-milionu-czk-za-kazdeho-vraceneho-imigranta-cesi-se-nedoplati-slovaci-jakbysmet/
No jo, no…Šlachta…nepodílel se na náhodou svržení vlády? Nevěřím mu ani nos mezi očima.
Někdo to musí dělat, když Vy se k ničemu nemáte.
a vysledkom bola lepsia vlada?? alebo posluzil len na odsunutie relativne normalnych politikov a zamietol cesticku pre tych podstatne menej normalnych??
Samozřejmě, že ne. Všechno v přírodě se rozpadá a lidstvo degeneruje zvlášť rychle. Jde o přírodní zákon pro vzpomínky. Lidé mohou po každé změně vzpomínat na doby, kdy to stálo jen za hovno.
Jo jo, relativne normalni politici…
Jedine, co lisilo ode dneska je okolni situace, jinak to bylo panoptikum…
Rajchl se obul do Turka:
To jsem zkoušel vložit já, Charon. Dneska je to vlnobití obzvláště silné:
https://www.infokuryr.cz/n/2024/04/19/kdo-ty-podrazy-v-opozici-vytvari-dukaz-dalsi-u-xavera-s-fialou/
Nejsem příznivec Rajchla, ovšem obskurní slepenec PŘíSAHA, je takový kočkopes, že mu může věřit jedině blázen anebo policajt. Protože motoristé a policajti jsou přirozeně antagonistické skupiny.
Šlachtu ani Turka nebrat. Natož osobu podivného ukotvení s babochlapským jménem Nikola Bartůšek.
Zajímalo by mne, co tyto lidi vede k tak strašným činů, k vlastizradě, ke krokům, které zničí naši civilizaci? Jsou opravdu tak krátkozrací? Opravdu je jen podplacen? To tady nemá domov, necítí příslušnost k této zemi? S jak obrovskou dávkou nenávisti k této zemi musí Rakušan a celá fialova vláda každý den vstávat, když jsou schopni toto, a nejen toto, udělat??!!
Taky by mě to zajímalo, ta nenávist těch poskoků a jejich příznivců je neskutečná. Kde se vlastně narodili??
Spíš komu se narodili. V některých rodinách se nenávist k minulému režimu ssála již s mateřským mlékem.
Ale ne, Bazalko, žádná nenávist (slovo „nenávist“ je vůbec v dnešní době nadužíváno).
Tihle psychopati/sociopati/atd. to tak podle mě nevnímají.
Naše země je jim naprosto lhostejná, lidma opovrhujou, žádnou odpovědnost k nim/nám necítí.
Jediné, co je zajímá, je moc… moc, která jim umožňuje ovlivňovat a hejbat s osudy miliónů lidí (kterejma pohrdají a kteří jsou jim akorát tak pro smích)… – a tu MOC momentálně mají.
Ty šupárny, co dělají, je prostě baví a užívají si to… navíc ještě s jistotou, že ať vymyslej (ať jim jejich páníčci přikážou provést) jakoukoliv kravinu/svinstvo, následky odnesou výhradně ti „podlidi“/my, a oni na to budou ze své eliťácké výšky pobaveně/znuděně/… koukat.
Odpovědnost pociťují pouze k těm cizáckým šéfíkům, kteří je mají na špagátku.
Je v nich zloba.
Nemyslím, že cítí odpovědnost k cizím šéfíkům. Oni se prostě bojí, že když nesplní šéfíkova i nevyslovená přání, tak půjdou. A ti s vymytými mozky to dělají i s radostí.
A budou mít po žížalkách, tedy po té moci, která jediná je zajímá, a spadnou mezi plebs. A to je to jediné co by nepřežili.
ad lujjza (8:20)
Souhlas. Takto jednoduše se to těm momentálně u moci jeví asi vždy.
Jejich mozečky obvykle nedohlíží dál, než kam až to pro jejich zduřelá ega vypadá slibně. A přesně takovou kariéru jim rádi naslibují ti v pyramidě moci nad nimi. Ti, kdo pro masy ovládají obraz historického povědomí naší (domnělé) identity. To je ten cukřík. Bičem je pak pestrý rejstřík satanisticky posichrovaných trestíků – „ty ty ty, jestli budeš na nás, své dobrodince, někdy ošklivý!“. Jsem si jist, že chlapci a děvčata umístění dostatečně nahoře v rámci každého národa si všichni prošli iniciací s ochutnávkami cukru i biče někde ve sběrném táboře (viz např. u nás Aspen institut), bez jehož absolvování se nikdo v koloniích k vládě prostě nepřipustí. Dostatečně psychopatické povahy si tam otestují, vyselektují a kdo projde sítem, posichrují si ho plánovitě monitorovanou spoluúčastí na obzvlášť hnusných zločinech. To mohou být např. role bílých koní v monstrpodvodech nebo i spoluúčast na vraždách. To všechno zahrnuje svět nadnárodních megafinancí. Tam se nehrají hry na nějaké národnosti (vyjma té jedné), pravici, levici, náboženství nebo ideologie (vyjma té jedné). Tam jde o jediné. O reálnou moc nad všemi a nad vším. Tam funguje pouze ostrá hierarchizace reálné moci a nic jiného. A úplně na vrcholu se jede ryzí satanismus se vším všudy.
Jakýsi oražený a svého času dostatečně egocentrický Nizozemec si troufl poodhalit část svého života v těch vyšších patrech pyramidy poté, co ho svědomí málem zabilo (zjevná psychosomatika) a poodhalil i patrně jediné východisko, jak z podobného příběhu vyjít živý.
Pozoruhodné svědectví. Většina lidí není ochotna uvěřit…
https://otevrisvoumysl.cz/r-bernard-zasvecenec-ktery-pracoval-s-financnimi-toky-tech-nejmocnejsich-cast-1-5/
Tito lidé nemají sociální cítění + nemají soudnost. Jsou to zločinci, choromyslní, sobečtí. Po nich potopa. Jich se to nedotkne a pokud náhodou, dostali tolik bokem, že dožijí někde v ráji.
Nesmíte je posuzovat v rámci svého vidění. Žirafa taky nemůže posuzovat lva a říkat si, že jíst maso je nechutné. Člověk se sociálním cítěním a soudností nikdy nepochopí sociopata.
Ano, jsou to sociopati. Mne ale docela štve, že na ně nemá takto dotěrné, zároveň citově zabarvené, dotazy naše slavná opozice. To by pak, šikovně formulované dotazy a trvání na odpovědi, nikoliv pouze jako řečnické otázky, ukázaly co jsou zač mnohem efektivněji.
Možná jste přehlédla, že naše slavná opozice opozicí není, jen se tak tváří. Vraní oko se také tváří jako borůvka.
ad Josef Švejk (10:17)
vtipně shrnuto. To je za hejno slepic 🙂
to jsou z definice vlastnosti psychopata ….
Re: Bazalka
To není nenávist, to je láska k papírkům, zvaným též žabí kůže, či baky.
Takový je život…
Bazalka:
Nebesa nepřejí rozumným řešením – naopak nesmírně přejí emocím všeho druhu, takže se nedivme.
A co když, dle Vás úplně blbá Danuše, za 10 let bude někde v Argentině na svém ranči s manželem a rodinou sledovat jek se místní, úplně chytří, tady mydlí mezi sebou i s migranty o nějaký ten žvanec. Řekl bych, že vše mají, i s manželem, pod kontrolou. Máte to také pod kontrolou?
Rakušan, Fiala, Babiš, … némlich to samé.
Danuše není úplně blbá. Ona je blbá selektivně. Ostatně jako celá ta parta tam nahoře.
Eta:
Tomu se ale neříká chytrá, nýbrž vychcaná.
Což s blbostí (hloupostí) nekoliduje, spíš naopak.
Jestli ona nepatří k tzv idiots savants, tedy k lidem, co mají IQ v pásmu těžší mentální retardace, ale k tomu mají nějakou fenomenální schopnost.
https://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/idiot-savant
Katango:
Tak tomu prd rzumím, pročež vám věřím 😀
SSoudruh Rakušan je agentem Rockefellerova Aspen institutu, žid Vondra je agentem Rockefellerovy Trilaterální komise. Od takových lepšolidí lze očekávat službu peklu. Kalergistická krimigrace je organizovaným zločinem, nikoli však jen užitečné idiotky Makrely, ale z nejvyššího pekelnictví. SSvatí velkopodvraťáci páchají debilizaci, lupičství a krimigraci stovky let. Zdebilizuj, rozeštvi a zotročuj!
Máme zvolit deset potřeb , které potřebujeme k životu. Nic víc není potřeba.
A do toho zase vidlák hází vedle, že nějaký Moábský král , a další nesmysly.
Vy jste odsouzeni k zániku s takovou. To snad není možný.
10 věcí? Tak kalašnikova a 9 bedýnek nábojů …
A nahej do sturmu!
Mě by zajímalo, kdyby opravdu přišlo na volbu deseti potřeb, kolik lidí by si mezi ty potřeby napsalo jednu, že si potřebujou volit svoje zástupce, kteří se o ně budou starat…
Vidlak to vzdycky zaplete a pak z toho vyklouzne s tim, ze nikomu nic nedoporucuje.
Vidlák říká celou dobu to samé. Jděte k volbám a volte menší zlo z toho co má na tuty šanci se tam dostat. Nevolit dobro co se tam nedostane. Co z menšího zla si vyberete, to je na vás. (o parlamentních volbách to bylo SPD a ANO, o prezidentských Babiš, teď v EU volbách ANO, SPD, SPOLU a Motoristé – snad ví co říká)
Na Slovensku to voliči pochopili, naučili se to, chodí k volbám a volí menší zlo. A změnu si prosadili. Až to pochopí i Český volič, tak přijde změna i sem.
Oprava SPOLU ne, ale STAČILO.
Proboha hlavně nevolte dobro, to by byla vaše smrt…..
Menší zlo volíme od plyšáku a kde jsme? Protinárodní protičeská směšná ubohá zlodějská vláda.
Zkuste to tedy po vašem – volte větší zlo.
Dobro nekandiduje.
Je to klip sice z parlamentních voleb
https://www.extra.cz/volebni-kampan-vrcholi-pekarova-je-trinity-z-matrixu-jurecka-taxikari-v-olomouci-3b48f
bohužel se mi nepodařilo dát sem jen ten klip
No proto!😀
Svoje potřeby?
Manželka chtěla elektroauto co má Božena a velkou kuchyňskou linku, se všemi elektrospotřebiči MIELE, co má Marie.
Syn chtěl herní bednu za 300 tisíc s nejnovější grafickou kartou a ohlej monitor.
Dcera chtěla velký kozy.
Tak jsem jim to koupil, akorát jsem museli prodat barák.
Teď bydlíme v polorozpadlé chatce na vesnici, kde občas funguje i elektřina. Mně to neva, jsem stejně celý den s chlapama v hospodě u Marušky a svoje potřeby s ní uspokojuji někdy i přes noc.
,😂😄🤗👍
Mám potřebu se najíst a vyspat, k tomu volit nepotřebuju. Žrádlo roste v marketu a po deseti no name pivech spím jako dudek.
Jako vždy máte pravdu. Bude to asi tím obrovským rozhledem, který vlastníte. Jinak to že to vidlák hází vedle jsem pochopil, ale není mi jasné zdali napravo, či nalevo. Nešlo by to upřesnit?
Sorry jako. Vlákno kam to mířilo vzal čert.
ad A. Makedonský (0:43)
Moábský král… Říká Vám, Sašo, něco pojem „historická paralela“?
Nebo alespoň „příměr, připodobnění“? Taky nic…?
Chápu, že voláte po praxi, s jakou přežít, ale proč kvůli tomu shazujete ten příměr? (Navíc podle mne velmi trefný.)
Pointou článku je, že tím, co naši (i Vaši) praxi válcuje, jsou ideje. Slova, poskládaná do nám nepřátelské ideologie. Naučili nás, papouškováním JEJICH frází, kterým prozatím (doufám, že prozatím), většina zdejší populace zčásti uvěřila, proklínat sami sebe…
Co by mohlo být protiopatřením? Vidlák navrhuje „protiproklínání“.
Já mám za to, že satanismu (byť lehce „vysublimovanému“ v jedné z jeho soft verzí pro masy) nelze vzdorovat „protisatanismem“.
Za kořen marasmu nadvlády pár jedinců nad zbytkem populace (=celá historie) považuji náš defektní obraz Boha. Celá historie je zamořená obrazem boha požadujícího, buď aby se jeho uctívači bez diskuze neprotivili zdejšímu karmickému masomlýnku a poslouchali vrchnost (budhismus) nebo aby spolu s vrchností obětovali za své zločiny. A obětovat je třeba zásadně někoho jiného, protože pokud někoho jiného neobětují, bůh ty neobětující bude týrat (časné boží tresty) a nakonec je zabije. Pokud možno věčnou smrtí. (judaismus, křesťanství, islám).
Bůh prý po nás chce krev někoho jiného. A vrchnosti se opět nezpěčovat, samozřejmě. Jinak za Boha neručíme!! TFUJTAJXL!!
Abrahamovský obraz boha je prostě vždy a na všechny pády krvavý. Je skutečný, živý Bůh Láska? Ano, je!! Ale opravdu je bůh požadující krev někoho jiného za mé viny, ta stejná Láska? Jste normální?!!!
Podle mne Ježíš ne náhodou přišel k nejsebestřednějšímu a nejbezohlednějšímu národu světa, který všem kolem sebe odjakživa ordinoval svého krvavého boha jako toho jediného pravého. Ježíš především tomuto národu naživo předvedl jak moc se mýlí. Že skutečným Bohem je BEZPODMÍNEČNÁ Láska. Že neexistuje žádný Bohem privilegovaný národ, ale že skutečný Bůh vyhledává osobní rozhovor a laskavé vztahy. Nazývá ho svým Otcem a Židům oznamuje: „Neznáte mne, ani mého Otce…“. Své učedníky Ježíš varoval, aby nepraktikovali mocenské postoje, a aby posílali dál Jeho dobrou zprávu. Židovská tradice obrazu krev požadujícího Jahveho zvítězila. Hrách na zeď…
Že všechno po Ježíšovi převálcovalo křesťanství, které na piedestal znovu postavilo ten archetypálně starý, hnusný obraz boha, který se prý konečně usmířil Ježíšovou krví, považuji za nejhorší chucpe všech dob.
Tomu říkám skutečný únos Ježíšovy dobré zprávy jeho vlastními učedníky. Znovu prosadili obraz boha požadujícího krev na piedestal. A křesťani dodnes trpí klasickým Stockholmským syndromem. Místo aby poslouchali výhradně Ježíše, jak on sám říká, nachávají se až podnes ukecávat Dopisy jeho učedníků a nedají dopustit na jejich interpretaci Ježíše…
Zároveň chápu, že Ježíš se skutečně nechal popravit dobrovolně kvůli Judům a ten vzkaz konečné smírčí oběti k judaistickému, ZVRÁCENÉMU obrazu Boha v JEJICH pojetí tam skutečně je. Ale byl to velmi elegantní způsob, jak dosáhnout jejich pozornosti a uznání a „vetřít“ se do povědomí jejich tradiční, všemi ostatními pohrdající stádnosti skrze naplnění jejich vlastních proroctví. (V Izaiášovi je tam toho opravdu dost, co na Ježíše sedí, a ty „mesiánské“ pasáže se dodnes v synagogách veřejně nikdy nečtou.) Byl to z Otcovy a Ježíšovy strany ústupek k usmíření židovských nemocných představ o Bohu. Neměl to být návod, jak i ostatním národům obraz Otce zparchantět.
Dokud se alespoň nějak relevantní část lidí neprobudí z této satanistické hypnózy (chceš-li kletby, Danieli), žádná „protikletba“ nám z té zlu podřízené trajektorie nepomůže. Kletby, proti kterým se snažíme bojovat, jsou staré tisíce let. Ježíšovi ranní učedníci z titulu svého židovství skutečně unesli Ježíšovu Dobrou zprávu a takřka ihned tehdy zničili čerstvě rodící se obraz bezpodmínečně milujícího Boha Otce, kterému se do nebe volající (LIDSKÁ) nespravedlnost a zrůdnost jakékoliv obětní praxe HNUSÍ. (Stačí číst Ježíšovy výroky jako skutečné výroky člověka, napojeného „online“ na našeho milujícího Otce a uvidíte to taky… Čemu nerozumíme, stačí se ho upřímně zeptat a odpoví vám…)
Zajímavý komentář.
Velmi pro-ježíšovsky vyhraněný, proti čemuž vlastně nemám výhrady. Z toho titulu, že Ježíš je nábožensko filozofický symbol dobra. Bezpodmínečného. V lidském prostředí nedosažitelného, ale právě symbolicky velmi významného.
Vlastně i souhlasím s tím, že konkrétně abrahámovská náboženství jsou značně amorální, protože své „dobro“ vynucují na svých věřících značně krvelačně, na jiných věřících a nevěřících automaticky smrtelně.
Ježíš je v tom naprostá výjimka. Nemůže za to, jakým způsobem byl tzv. vytrhnut z judaistického prostředí a zprivatizován křesťanstvím. On sám o sobě je koncept spontánního dobra. Bez ohledu na to, jakými slovy (pokud opravdu existoval) to říkal, či jaká mu byla vložena do úst coby tomu myšlenkovému symbolu.
Pokud fyzicky existoval – to samozřejmě vyloučit nelze, jen nevím zda je udržitelný jeho příchod (Sv. duch a Marie) a pak odchod do nebe. Pro věřícího ano, jde ovšem pak o přijetí faktu, že skutečně existují nadpřirozené bytosti, které umí konat zázraky. Bez vsouvání pohrdání či posměchu, je to doslovně stejné, jako kouzlit nebo čarovat.
Myšlenkový symbol – jako první a dle mého soudu zdaleka nejpravděpodobnější se nabízí helénská filozofie. Těžko bude náhoda, že jazykem zápisu evangelií je řečtina, tvůrcem Septuaginty je, sice alexandrijský , nicméně Řek atd. Předpoklad, že helénská kultura se svou filozofií tehdy měla k takovému konceptu nejblíž, svůj smysl má.
Ať už to tedy byl produkt filozofie helénské, či jiné, v lidském světě byl přijat jen částečně. Pořád jen jako, sice velmi výrazná, ale pouhá součást náboženské koncepce „Velkého Boha“ se všemi jeho krvavými konsekvencemi. Ježíš, jakkoli „příbuzensky “ a všelijak jinak začleněn, zůstává ve svém“domovském“ křesťanství osamocen. Sice centrální postava náboženského učení, hromadně svými věřícími vzýván, nicméně skutečně jimi následován jen v některých situacích, a to ne pokaždé. V obrovské většině je pouze slovně rituálně oslavován.
Psáno „neznabohem“, tzn. agnostikem,, který je na škále od teismu k ateismu na její dosti vzdálené pravé straně.
taky jsem přišel pozpátku k myšlenkovému helénismu, a to píšu jako víte, kdo.
Ještě abych byl chytrej i na filozofii. Nejsem.
Koncepce mesiáše mi asi tu helénskou stopu může smazat. Syn Boha Slunce je myslím jeden z velmi starých konceptů mesiáše. V alternaci s nějakým jiným tělesem, třeba Orionem, kometou apod. Ježíšovi taky vyšla hvězda. Možná jde o nábožensky (bez nábožka to tehdy asi nešlo) filozofické využití toho konceptu, tzn. držet se osvědčených schémat a přidat tomu silnou myšlenku. Co možná nejpozitivnější, protože krev asi tehdy opravdu byla lacinější než voda. To je duševní práce pro toho, kdo k tomu tehdy měl kapacitu. A takových tam na prstu tucet asi nebylo.
Jen asi nikdy nepřijdu na to, proč si pro tu věc vybrali právě tehdy dost bezvýznamný „venkovský“ judaismus. Tedy, pokud to tak bylo. Že by kvůli monoteismu…?
Nechci šmrdlat tím aristotelem všude, a v té oblasti zeměpisné, co vůbec nechápal fyziku flexibilněji, než by bylo třeba, a tím spíš, když ke všemu evropani nedají na platóna dopustit.. a tak vůbec.. a taky, jak píšete.., zkrátka ale vyšlo z toho naprosto logicky vědecky to, co my teď tady máme s požehnáním vyvoleného vzdělaného vtipného národa. Ale znáte mě, nechci a nemohu vířit a nadto, budu muset se provrtat ještě hlouběji. Ale plyne to tak zatím z okolností… Možná a pravděpodobně jsme k tomu došli rozdílnými cestami, ale asi to není zvláštní
… já bych atom kvůli spíš viděl …
K tomu Ježíšově dobru….
Matouš 25 :
„…Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! 42Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. 43Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ 45Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ 46Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“..“
Nepřijali jste cizince (imigranta ) ? Nenavštívili jste člověka ve vězení ?
Tak na vás čekají VĚČNÁ muka.
Mimochodem, navštívil Ježíš Jana Křtitele – když ten dlel ve vězení ? A to šlo o vzdálenějšího jeho příbuzného !!!
To je zajímavá námitka.
Netuším, jakými slovy to Matouš zapsal. Kdesi jsem tady nedávno „přemýšlel“, co by evangelisté asi řekli, kdyby si přečetli dnešní verze svých textů. Další otázkou je, jestli je to Matoušovo evangelium, nebo „podle“ Matouše – tzn. psáno někým na motivy jeho vyprávění (či vyprávění o vyprávění o něm). Nad jeho ev. znalostí řečtiny se mi zamýšlet nechce. Pro někoho jsou evangelia autentickým historickým zápisem, já na to nejsem dostatečně věřící.
Je mnoho odhadů, kdy vlastně evangelia vznikala, od důkazu(?), že Matouš patřil k Ježíšovým učedníkům, po ca o sto let později.
Zmiňuje se kromě Matouše i někdo jiný o tom, že by Ježíš někomu tvrdil, že patří do pekla? Vlastně to ani nevím, ale na křesťanských webech jsem četl zanícené hádky o tom, že jedinou špatnou věc, a to s výhradami, zda to za špatné – ve smyslu ubližující – vůbec lze považovat, bylo, že kvůli čemusi nechal uschnout tuším fíkovník.
V křesťanské nauce ale je dostatek tvrzení, která si vzájemně odporují. Třeba zrovna tady kohosi posílá do pekla štandopéde, jinde se tvrdí, že učiní na zemi království, ve kterém hříšníci dostanou druhou šanci. A ke všemu má platit, že i když je někdo celej život krysička, stačí, aby jej pak „upřímně přijal“ a kál se. A má to dobrý. Osobně nemám ke kterému tvrzení se přiklonit.
Parafráze na Nietzscheho :
Jestli chceš najít argument takřka pro cokoliv, najdeš to u Nietzscheho.
……..v Bibli.
😀
Já věřím v Pána našeho Ježíše Krista. A v to, že křesťanství je snad dokonce i to nejkrásnější náboženství (zejména Kázání na hoře).
Ovšem je možné i to, že evangelia byla napsaná na zakázku. To , že se v mnohém všechna synoptická potkávají (což zvyšuje jejich “ pravdivost“…záměrně ?!?), to může být i tím, že zakázku dostala nějaká manufaktura. Třeba od nějakého boháče, který chtěl oslabit konkurenci a pacifikovat své „poddané“, chudý lid. *
Vůbec je zajímavé, že Pavel vulgo Saul uvádí jen minimum z života Ježíšova. Přičemž on byl přímým svědkem, dokonce byl činovníkem v chrámové stráži. A listy vznikly o několik desetiletí dříve, než evangelia.
*
I ta demokracie vznikla coby vedlejší produkt, úsilí Kleisthenova – chtěl oslabit ostatní aristokratické rody.
————-
V překladech se samozřejmě vždy něco ztratí, něco se přidá, něco překroutí.
Například ono ,Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“ – na adresu lotra.
Byl v ráji tohoto dne ? Vždyť se jinde praví, že Ježíš Kristus byl nejprve tři dny v podzemí.
Anebo je to tak, že „Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“
😀
Panna Marie – taktéž. Původně “ mladice“. Žádná panna.
Doporučuji Hájek : Evangelium podle Matouše
Ještě i toto :
Ježíš pro moderního člověka, Milan Machovec.
A Messadie : Člověk který se stal bohem
Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji:
Dny nebo jiné časové jednotky v tom nemají co dělat, čas, stejně jako prostor, či spíše dohromady „prostoročas“ je Bohem stvořenou „věcí“. Věčnost je něco úplně jiného, než nekonečné plynutí našeho času – ale spíš „zmizení času“.
Pokud je ten příběh pravdivý, Ježíš mluvil jen obrazně, jinak to ani nešlo. Lotr neměl doktorát z topologie ani z teoretické fyziky. Jakmile zemřel, což se odehrálo ještě v pozemském čase, ocitl se u Boha, přesně, jak Ježíš slíbil. Čas pro něj smrtí ztratil význam, kdežto na Zemi dál běžel svým obvyklým tempem. I kdyby Ježíš „vstal z mrtvých“ až za rok, za milión let nebo vůbec, není v tom, z hlediska vnímání času, žádný rozpor.
Ale máte pravdu, článek je o něčem jiném – a hodně jsme tedy utekli od jeho tématu.
Agivessana 11:22
Litera ubíjí mě, když se zužuje a prodlužuje. Tak každou chvíli odněkud navazuju kvůli šířce. S nebezpečím, že se nestrefím, aby opticky byly komentáře pod sebou. Tak teď se uvidí. Možná to budu převěšovat.
Dělá mi dobře, že vždycky mám s Vámi na co odpovídat. Za to taky může litera, těší mě, že jste „prolomil“ tu ubíjející mou iritující.
Například mě hned napadlo, že Marií a svatými jste vlastně vyrobil jinou omáčku. Vnesl jste ženský prvek a svaté jako zatraktivnění. Chci se držet Vaší terminologie, takže omáčka je diskutabilní , protože nesplňuje Vaše definiční parametry. Je tedy sice zlidšťující, ale přece jen omáčka, protože je to jen okolnost ve vztahu k Vašemu Bohu. V důsledku by to nemuselo být, u puritánů dokonce nesmělo, jde přece především o ten ničím neovlivněný přímý osobní vztah, který připomínáte. Takže jste u toho trochu přivřel oko… 🙂
Pro věřícího je symptomatické, že svoji víru – svůj způsob víry považuje za správný, jediný správný. To je obecný parametr. Souhlasím, že nic není černobílé, proto jsem opakoval tu nemožnost vztahování něčeho na všechny prvky množiny, zde množiny věřících. Takže obecný ten parametr sice je, na druhou stranu je jistě mnoho takových, kdo nemají víru jako běžný životní standard, ale jako hledání. Jak být ve vztahu k Bohu lepší – zlepšovat oboustrannou spokojenost.
Nejlépe samotným bytím ve svém životě, protože myslím (nevím, pouze myslím), že pokud někdo věří, že jeho Bůh je správný, jistě po něm chce právě to, aby se správně choval ke svému okolí. Správně zde znamená tak, jak věřící vnímá správnost podle Boha. To má souvislost s tím mým tříděním, že někdo hledá autoritu, někdo ji odmítá a někdo si za ni zvolí své svědomí. Tvrdíte, že bez Boha to nejde. Což je věc na které se věřící s nevěřícím nemá jak shodnout. Proto Vám to nevyvracím, jen se na to dívám jinak.
Taky mě zaujalo to s křesťanstvím, že si myslelo, že bude lepší. To si myslí všechna nábožka, osobně bych řekl, že v konkurenci judaismu, římského polyteismu a dalších přítomných náboženství té doby do toho křesťané vnesli rozdílový prvek. Ježíše. Symbol ničím neovlivněného čistého dobra. Ať už byl jeho autorem ten helénistický judaismus nebo to celé bylo jinak, myslím, že Ježíš svým příkladem táhl. Jen to propojení se SZ a další vývoj (vedle ostatního prvotní sektářské bujení, vznik katolicismu, rozštěpení na západní a východní, následně vzniky jiných denominací, proudů a sekt) do toho přineslo cisterny omáček. S tím se pak obtížně nakládá, protože lidé jsou u víry odjakživa pytel blech (to je úplně nejlepší příměr, kam na něj nějaký prvky množiny a černobílost 🙂 ). Nejen u ní, ale dávám to sem taky jako symptom nábožek.
Mám pocit, že jsem v předchozím komentáři nechtěl napsat tělo mrtvol, nýbrž množství mrtvol, ale už to nepředělám. Což je jen technická poznámka, bez souvislosti s obsahem tohoto komentáře. Teď mám chvilku napětí, kam to skočí po odeslat komentář…
Aha, takže zase netrefil. Musím to převěsit
Pokud jste imigrantem ve vlastní zemi…
Můj názor tedy je, že důležitý je také místní kontext, teoreticky lze z každého náboženského textu udělat klacek na lidi a formální důvod k jejich věčnému zatracení – skoro kohokoliv. Jsou známy případy většinou mladých a citlivých lidí, kteří si po nějakém plamenném kázání v kostele či špatně vedené zpovědi sahají na život.
Nemůže každý jeden člověk stihnout vykonat úplně všechna možná „dobra“ – důležitá je celková výslednice života. Spoléháme na to, že Bůh (případně stejná entita pod jakýmkoli jiným jménem) nás má rád a vede nás po naší cestě k němu.
Jiný výrok ze života Ježíše, možná nepřesně citovaný (nemám čas to vyhledávat):
„Spíše projde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království.“ Učedníci se podivili: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na to řekl: „U lidí je to nemožné. U Boha je možné všechno.“
Prostě – dává celkem dobré rady, které je rozumné zvážit a podle nich se zařídit, pokud člověk stojí o Boží blízkost. Ale nakonec, o výsledku rozhoduje milující Bůh, a Lásky není třeba se bát – což je ta dobrá zpráva. Ale domnívat se, že duchovní mistr je vždycky jen nějaký stále laskavý a hodný „taťka“, „strejda“ nebo „dědeček“, je dost mylná představa. Někdy je, někdy není a mistrem je proto, že správně ví, co, kdy a jak.
SZ a NZ Bůh nemá mít žádné přívlastky či přísudky.
Zde doporučuji Erich Fromm (jeho otec byl rabínem) : Budete jako bohové.
A už dost, téma článku je jiné.
Notak vida, už se to z vás souká o té božské lásce. Sice na jiném místě, ale nic nic, já jenom procházím kolem… nenechte se nějak vyrušovat, třeba to nakonec dáme dohromady
Já si konečně vzpomněl, jak se říká náboženské lásce. Agapé. Ale to jen poznámka kvůli tomu – Lásky není třeba se bát. A druhá poznámka, jaksi se zapomnělo dodat, že lásky sice ne, ale následků nezájmu o ni velmi (pokud nebylo zrušeno, že nepokřtění jdou automaticky do pekla, což tuším nebylo).
To nepíšu proto, abych to kazil. Je jen nutno ukazovat obě strany mince.
K čemu vlastně jsou ti tzv. duchovní mistři? Křesťanství a jeho bůh je prezentováno jako ta nej super věc. Pro všechny bez rozdílu. V jeho učení by přece tím pádem mělo naprosto všechno všem být jasné na první dobrou, dokonce i Nerudové. Strhnout je to. Nějaký mistr? K ničemu. A Satan? Vždyť ten je vůči tomu naprostý autsajdr. Protože to tak ale není, nevede jiná cesta, než že něco je špatně. Náboženství, nebo lidi. Nebo obojí.
Jenom malá poznámka nebo otázka. Bavíme se o čem? O nějaké církevní doktríně (to není moje parketa), nebo o tom, jak si myslíme, že to reálně je?
Pokud jde o termín, který jste uvedl – náboženská láska, Agapé. Já to tak složitě nevidím. Láska je vztah, znamená to, že se o druhého zajímám, o jeho osobnost, chci, aby se cítil dobře. Nechci nikoho urazit nebo zranit, ale to jde asi dost těžko, pokud se ten vztah opírá jen o čtení náboženských textů a účast na bohoslužbách – i když, nic proti tomu.
Ale jde především o to, rozeznávat Boha (na tom označení ale nejmíň záleží, můžete Mu či Jí říkat i jinak, například Tao je také hodně fajn označení) ve svém životě a svém vnitřním světě – tam probíhá komunikace a není jen jednosměrná. Nikdo třetí tam místo nemá – možná proto se o tom skoro nikde nepíše, na individuální zkušenosti se totiž velké náboženství provozovat nedá – a „svaté texty“ nebo náboženské knihy už tolik potřeba nejsou. Ta cesta je ryze individuální, žádná vnější pravidla tu nemají význam a smysl. Můžete zabloudit, dostat se na scestí? Jistěže můžete, záleží (naštěstí nejen) na Vás…
Agivessana , odtud kvůli šíři textu, k Ježíšově řeči se spoluodsouzeným a taky k pokračování diskuse u příspěvku 2:24
Odskakovat od tématu článku sice je „hřích“, ale pokud by se nehřešilo, diskuse by měly možná méně než čtvrtinový objem. To odskakování je diskusní atribut.
Až astrofyzika odstraní paradox neexistence časoprostoru, se kterým kupř. u velkého třesku musí pracovat, vlastně tím Ježíši nabije. Na druhou stranu, nevím, jestli by to tomu ukřižovanému zločinci pomohlo orientovat se v tom, co mu Ježíš slíbil. Nehledě k tomu, že to je čistá protekce a ohýbání práva, protože dotyčný šel na kříž s vědomím, že si to zaslouží. Tzn. měl jistě v rejstříku pár smrtelných hříšků, za které se z lidské spravedlnosti popravuje a z boží posílá do pekla. Přehlednost neusnadňuje, že celá ta ukřižovaná situace má být jednak čistou konkrétní pravdou a jednak alegorií, která má být chápána tzv. v kontextu.
V rámci jednoho náboženství je osobní, nebo kolektivní bůh? Je obojí, kdy ovšem přístup k tomu osobnímu je de facto disent. Bible je svatá kniha a každé její jedno slovo pravdivé, nicméně značně odlišné vnímání jejích pasáží vůči „oficiální“, tzn. kolektivní verzi jejich výkladu je ok? Důležité tam je, aby to hlavně dotyčný myslel „dobře“?
Tak tedy, obojakost v čase, právu i samotné interpretaci víry, a to jsme se k řadě dalších nedostali. Výsledek diskuse věřícího s nevěřícím nemá možnost dopadnout jinak, než že nevěřícímu to překáží a věřícímu ani trochu.
Teď úplně nevím kdo z nás dvou je ten věřící a komu co překáží a co komu ne…
Duchovní cesta člověka může být dlouhá, přičemž názory a způsoby jejího prožívání se vyvíjejí. Spíše mi tak připadá, že obhájcem tradičního pohledu na spasení/zavržení, případně na nebe a peklo jste více Vy než já.
K obsahu Bible jsem dost kritický a k její pravdivosti se nechci příliš vyjadřovat (i když jsem to už párkrát udělal), je to citlivé téma v mnoha rovinách a nechci různé věřící zraňovat, urážet ani jejich víru zpochybňovat. Každopádně, myslím si, že jednotlivé pasáže bývají pravdivé někdy dost nečekaným a překvapivým způsobem, často odlišným od obvyklého výkladu. Opírám se o jiný zdroj, který považuji za autentičtější než to, co před tisíci let někdo sepsal.
Náboženská víra obvykle znamená, že člověk se drží nějakého výkladu, má své přesvědčení, které nelze ověřit – a přesto se jej v naději drží, což bývá velmi ceněno. Druhá možnost je, že vidíte a znáte Zdroj, přičemž víra spočívá v důvěře k tomuto zdroji – že je pravý, autentický a nevede Vás na scestí. Mezi oběma možnostmi existuje celé spektrum. Můžete například poslouchat zdroj a tím se Vám otevře pochopení těch textů, které jste předtím neviděl. Nebo můžete pozorovat svůj život a to, jaký vliv má na něj Zdroj. Tak poznáte strom podle jeho ovoce.
Jestli je Bůh osobní nebo ne-osobní, je tradiční spor mezi křesťanstvím a východními duchovními tradicemi, například taoismem. Ale je to jen bouře ve sklenici vody, zaviněná fragmenty obou učení, které pronikly do vědomí druhé strany. Nikdo přece pořádně neví, co je to osobní, případně osoba. Je to nějaká entita s tělem? Jenže biblický Bůh a Otec, o němž vypráví Ježíš, JSEM, je podstatou a počátkem všech existujících věcí – Jím stvořených. Přičemž „uplácání z hlíny“ je jen metafora. Můžeme říct, že stvořených myšlenkou – ale také to bude metafora; myšlenka je v té věci jen o málo lepší, než hlína.
Učení katolické církve říká, že Bůh je jeden, ale ve třech osobách – Otec, Syn a Duch Svatý. Syn znamená Ježíše (Boha vtěleného do člověka) a Duch je božská tvořivá informace. Jsou to tři aspekty Jednoho, přičemž „osoba“ znamená jen to, že se k Bohu lze obrátit a on může naslouchat – že minimálně občas to dělá. Nevím, jestli by se taoista někdy obracel modlitbou či myšlenkou k samotnému Tau, pamětliv poučení Lao-c‘, že tao, o němž lze hovořit, není ono skutečné Tao. Ale pochybuji, že by taková „pošetilost“ byla nějak škodlivá. Ovšem meditovat o Tau – to už je jiná věc, to už zajisté pošetilé není… 🙂
A v čem je vlastně rozdíl? Žádný nevidím, obojí se prolíná. Odhlédneme-li od rozšířených představ, že obsahem modliteb bývá nějaké čistě materialistické, případně i zlovolné přání – například aby sousedovi chcípla kráva. I samotná katolická církev oficiálně tvrdí, že modlitba je láskyplný rozhovor s Bohem. Ovšem rozhovor beze slov, to už je příklad meditace, kdy jen vnímáte Zdroj.
Právo, domnívám se, je jen věcí lidí a nemyslím, že by Boha zajímalo – nějak jinak tedy, než vůbec.
Spravedlnost – snad a možná, ale ne ta lidská, založená na interpretaci práva. Nebe je především pro ty, které tam Bůh chce mít a kdo o to zároveň stojí. Dělá si, co chce (ten svévolný Bůh!) a naším názorem není vázán, leda že by někdy snad chtěl. Jelikož ale, na rozdíl od pojetí Starého zákona není žárlivou, malichernou, mstivou a psychopatickou bytostí, lidé, kteří se ve svém životě snaží o dobro (i když jim to občas nejde, jelikož je to těžké), se nemají od Boha čeho obávat. I když se za pravověrné věřící nějakého zaručeně pravého náboženství sami nepovažují.
Na druhou stranu, častá varování, že je možné, popřípadě, i skončit někde, kde člověk být nechce, asi není na místě brát na lehkou váhu. Zřejmě existují i cesty, které do „pekel“ opravdu vedou.
Odpověď na 16:44, opět pro šíři sloupce aspoň takto
Nepovažuju Vás za křesťanského věřícího, nejen kvůli Vašim opakovaným nabídkám – zmínkám o východních učeních. Taky proto, že když jsem sem začal psát, ještě tu bylo „Alefovo“, tzn. duchovněji, a domnívám se, že Váš nick tu býval. Můžu se samozřejmě plést, ale i tak nepovažuju.
Končil jsem předchozí komentář tou diskusí věřícího s nevěřícím, což je míněno ne na Vaši osobu, ale na Vaše argumenty ohledně křesťanského náboženství. Ty totiž zní právě „křesťansky“.
Argumentuju ale samozřejmě z jeho pohledu a na základě jeho tvrzení. Obecně vycházím z abrahámovské koncepce a dávám své protipohledy.
Jsem technokratičtější, mnou (nejen mnou ) vnímané rozpory v tom náboženském modelu proto popisuju „bezohledně“. Proto, že každého věřícího i nevěřícího považuju za svéprávného a především rovnoprávného. Diskuse o náboženství nemůže být „opatrná“ a zamlčovat něco s ohledem na něčí city. Není mojí vinou, že věci nejen viditelně, ale i doložitelně protismyslné se v nich vyskytují ve větším než malém množství. A případnou-li někomu má slova urážlivá či karikující, je to opět pouhá emoce, abstrahující značnou výrokovou nekonzistenci jeho teologie.
Tzv. „ve prospěch věci“ jsou buď přímo psány či vysvětlovány prakticky všechny pasáže, ať už přímá tvrzení, či alegorická ponaučení. Nikoliv objektivně, ale cíleně ve prospěch.
Ať se zůstane u kauzy ukřižování, povšimněte si například taky toho, že vojáci metají kostky o šaty odsouzených. Drobnost, řeklo by se. Je to však pouhá dějová konsekvence? Nebo záměrný poukaz na kontrastní amorálnost, aby to ve čtenáři či posluchači vyvolalo, respektive ještě zesílilo příslušnou emoci? Nelze to nazvat dalším záměrným podáním do bolesti? Vidíte, zejména to třetí už pro svoji formulaci může vyznít právě jako můj útok na city věřícího. Pro jakési pohrdání tou fatální situací. Je ale snad? Ne, jde o pouhou úvahu nad tou situací.
A ano, raději se kloním k tomu, co lze v rámci našeho světa a vědomostí o něm nějak uvěřitelně, nejlépe ověřitelně doložit. Klidně pouze prozatím, naskytne-li se cokoli lepšího, sem s tím. Čímž „natvrdo“ nedeklamuju, že něco metafyzického rozhodně nemůže být, rozhodně nikomu nezabraňuju věřit v cokoli. Jen se ohlížím právě po té konzistenci učení a, což je velmi podstatné, po tom, co různá, zejména ta abrahámovská náboženství do lidských životů – tzn. dějin přinesla.
Mimo tyto kolektivní víry samozřejmě mají lidé i své vlastní duchovno. Někteří plytké. Jiní hlubší, nechávají se při „potápění“ do něj ovlivnit náboženstvími a filozofiemi.
Vy jste tedy patrně inspirován jednou z východních filozofií. Já nejsem ničím. Někdy se sice pustím do úvah, co vše je // může být někde dál, někde za těmi barvotiskovými obrázky běžného života (to jsem teď napsal jak z nějakého románu 🙂 ), co dělá člověka člověkem, proč to tak je. Ale patrně jsem ten plytký, protože odtud vždycky rychle uteču do „všedního dne“.
Záměrným bodáním…
Do hry nevstoupila vyšší entita, nýbrž, jako obvykle, potměšilý opravovač slov.
„A případnou-li někomu má slova urážlivá či karikující, je to opět pouhá emoce, abstrahující značnou výrokovou nekonzistenci jeho teologie.“ – To jako vážně ? Třeba když úmyslně, opakovaně a urážlivě przníte slovo „náboženství“, tak je to vina toho, koho to uráží ? Máte hodně zvláštní vnímání příčiny a následku.
Děti si dřív říkaly, že teď bude děják a pak se jde na nábožko. Nevychovanci!
Víte, baví mě si s tím naším jazykem hrát. Slang, dialekt a tak, vytvářím třeba i novotvary. Teď kupř. napíšu, že jste ukrutnej suchar, aniž by ze mě kapala zloba a potřeba urážet. Pro případnou intelektuální výtku, že přece nejsem dítě, připomínám to hraní s jazykem. Pro našeho prému jsem třeba vymyslel název Tyranosaurus. Sedí to, viďte?
Ukrutnej suchar mne ani trochu neuráží a musím uznat, že z vašeho pohledu je asi zcela na místě, i to ukazuje cit pro náš jazyk.
Vy se prosím zkuste zamyslet, zda je přenesení dětského výrazu do ne zcela jednoduché diskuse zde vhodné, obzvláště pokud přijde od člověka s vašimi názory.
K novotvarům viz nejnovější blog, vzkaz pro Ládíka.
Smysl toho, co píšete, se poněkud ztrácí – alespoň podle mého názoru. Ať už útočíte nebo neútočíte, zraňujete či nezraňujete, diskutujete nebo nediskutujete, nijak se mne to nedotýká. S mým vnitřním světem se to míjí. Jazykové hrátky si se mnou také nikdo neužije.
Očekávat výrokovou konzistenci u náboženských textů je marné ze dvou důvodů. Zaprvé,
autoři těch textů zajisté nebyli matematici a o výrokové logice neměli ani ponětí. Ten druhý důvod je ale podstatnější, transcendentní skutečnosti se výrokové logice a myšlení v kategoriích ano/ne často vymykají, mívají paradoxní charakter, známý třeba z teorie množin. Jak říkával Lao-c´, mnohá slova tu selhávají. Konzistenci nějakého učení, týkající se podstaty světa, života nebo Boha, vůbec nehledejte, je to naprosto marné z principu. Raději vyzkoušejte zen nebo zmíněnou teorii množin a možná pak odhalíte ten důvod.
Metání kostek o šaty odsouzených je jistě velmi politování hodné, ale křesťany zmínka o tom nezraňuje, jelikož si tyto události připomínají každé Velikonoce. Ta pasáž z Nového zákona je barvité líčení emočně pohnuté situace. Víc se asi s určitostí dovědět nelze, o autorových záměrech můžeme jen otravně spekulovat, podobně jako na hodinách literatury.
Všední den je fajn, lepší než jásavé barvičky a různé ohňostroje. Má také svoji hloubku. Jak říkají zenoví mistři, i po tzv. osvícení je stále nutné zametat dvůr a řezat dříví. Jestli Vás to zajímá, hledejte, přejte si… Ježíš by řekl, proste a bude Vám dáno, tlučte, bude Vám otevřeno. Plytký neplytký, nemá to význam. Důležité je to, o co Vám jde. Ale je to zcela na Vás, stejně Vám nikdo jiný s tím nepomůže, všichni mají dost starostí sami se sebou. Tedy kromě nějakých sekt, které se domnívají nebo spíš předstírají, že už vědí všechno.
Agivessana 10:47
Samozřejmě to můžeme ukončit. Diskutuju s Vámi, protože na to téma mnoho lidí nepíše. Čímž nemyslím, že jste mi „zbyl“, Vaše věci mě inspirují k přemýšlení.
Že vůbec není dobře to, že křesťanství „zdědilo“ boha SZ, s tím velmi souhlasím. Taky s tím, že organizovaná náboženství vždy v rukou mocných a v rukou svých systémových apologetů se stala nástrojem moci a osobního prospěchu. Slupka, obalující a oddělující tu skutečnou duchovní náplň.
Protože jsem trochu od tý chemie, zajímal jsem se o alchymii, která kromě „zkoumání elementů“ v sobě má taky okultní a mystické nauky (nejlépe „tajné“). Což mě přivedlo právě do Alexandrie, a to k helénistickému judaismu. Někde ve vláknu píšu nicku M, možná tam uvádím místo helénistický helénský, má ale být to první. Protože starozákonní Jahve je co do morálních parametrů velmi defektní instituce, začal jsem si trochu myslet, že právě ten helénistický judaismus je autorem Ježíše. Vnesení výrazně humanistického prvku do těch potoků krve a bezhlavé devotnosti.
Pozn. Už to taky někde píšu. Náhody se dějí u velkých věcí málo. Proto si myslím, že i když se to vysvětluje tím, že řečtina tehdy byla dorozumívacím jazykem vzdělaných – tzn. že tedy na tom přece není nic divného, přesto není náhodou, že Septuaginta a Evangelia, Listy Římanům, korintským a komu všemu, taky další a další raně biblické spisy jsou právě řecky.
Že se to zformátovalo do kočkopsa, z toho „viním“ mocenské ambice Říma (původ katolicismu) a taky židovskou Masoretskou školu. Od doby přijetí křesťanství jako oficiálního státního náboženství už to pak začalo žít vlastním životem.
Diskuse či polemiky na duchovní téma vskutku jsou citlivé a souhlasím proto i s tím, že by to správně vždycky mělo být soukromou záležitostí. Jeho kolektivizace má ty stejné negativní dopady, jaké se člověku tradičně u toho slova vybaví. Původně vlastně dobrá myšlenka, vedoucí k hospodaření na statku Dobrého rodáka Františka.
Vertikála… jak se to vezme. Někdo se zdráhá přijmout autoritu, někdo ji naopak v životě přímo potřebuje. A někdo si ji polidští a říká jí svědomí. Což je hrubá kategorizace, vše má své škály od – do. Ta první kategorie nemá trable s ničím. Druhé dvě ano, velmi často je ale řeší „bočními uličkami“ a dělají pak, že“už se o tom neví“. A výsledkem je svět, ve kterém žijeme
Může to vypadat, že jsem s tím nějak rychle hotov, ale snažím se vycházet z empirie a příliš to nekomplikovat. Zdaleka ne pohrdlivě bych to nazval skutečně jakousi plytkostí (kdy ani té nepřidávám tón „méně kvalitního“). Nepodnikám ty hluboké ponory. Vybral jsem si mezi tím, že na jedné straně se patrně nedoberu k detailům, na druhé si do toho nevnesu nutně vznikající nikam nevedoucí duchovní „balast“.
Klasika, špatně pověšeno. Má-li diskuse pokračovat pokusím se to zařadit dolů.
Agivessna 23:30
Mám ze zužování patrně fobií
Vlákno založil nick Tvůj bratr. Zmínil v něm defektní obraz Boha. Ve prospěch Ježíše. Zaujalo mě to a… viz další příslušně se vyvíjející diskuse. Ta se pak co do osazenstva zúžila a co do témat taky.
Já naopak nerozumím tomu dosti podrobnému popisu, co vše se Vás nedotýká. Jako byste měl potřebu se vyhranit vůči něčemu, co je vztahováno na Vás, jakkoli vůbec není. Tedy, v případě, že nejste ten kolektivně věřící.
Ale budiž, možná se té nemožnosti shody mezi věřícím a nevěřícím nakonec blížíme. Jen v provedení méně a více duchovně založeného, kdy ten druhý má pro náboženství větší pochopení, porozumění, či jak to nazvat. Tak či onak, jsem rád, že odpovídáte.
Alespoň elementární konzistence tvrzení ve „svatých písmech“ a teologiích abrahámovských náboženství je přece nezbytná. Pro člověka, kterému jsou určena. Aby pak tou vírou nemusel vědomě popírat nekonzistenci.
Zkuste si představit, že by mu ta věrouka začala být lidem vštěpována nikoliv v dětství, ale až v dospělosti. A říct jim, že půjdou za něco do nebe/pekla, ale zároveň nepůjdou (viz slib Ježíše tomu odsouzenému). Ale že je to přesto taxativně stanoveno a nejede přes to vlak. Že svět i s nimi byl stvořen zázrakem (kouzlem, čarami). Že tutově existuje popozemský život v tom nebi a pekle ne proto, že bychom k tomu měli alespoň náznak důkazu, ale že je bezva tomu věřit. A že právě ten je popozemský je nejdůležitější, ten pozemský je jen kratičká zkušební doba pro něj. Nebo kratičká, to je relativní, protože čas máme jen tu. Tam žádný není, takže se vlastně neví, jak to tam s tím časem je (respektive není). Že se Sodoma bombardovala sirnými koulemi, vrcholem světa je Ararat, ale že to je jen alegorie. Že se můžou modlit „do zmodrání“, což je navíc vynikající duchovní soustředění, ale že mají Bohem v Bibli zdůrazněno, že žádná nikdy nebude splněna. Že… tisíckrát že sice ano, tak to bude, ale taky ne, tak to nebude. Ale že se bude doufat. A že k tomu všemu musejí všichni být přímo překotně uctiví (nejen proto, že to tu je jedním pánem vymáháno, tak vztahovačný zase nejsem, prostě to do toho výčtu patří).
To jsou věci, kterými se zabývám. Konzistencí, dopady náboženství do života jednotlivce a společnosti, nekonečným pokrytectvím ať už konkrétním či „ve jménu“. Do právě Vašeho vnitřního světa mě mířit skutečně nenapadlo, ani si nehraju se slůvky.
Ṕokud by ve věroukách bylo alespoň v hlavní osnově něco uvěřitelného pro zaznamenatelný počet dospělé populace, disponující základním kritickým myšlením a neovlivněné dětstvím v úzkém kruhu předchozích věřících – což je zdaleka to nejpodstatnější. Tehdy bych se asi zajímal o něco jiného. Jsem si bezpečně vědom, že vyrůstat „u kostela“, místo úvah na téma, co všechno mi na nábožkách překáží, bych se (obzvláště, pokud bych potkal svůj „nekostelní“ klon) zabýval ze svého nitra plynoucí upřímnou obhajobou té verze, která by v tom kostele jela. Věřil bych tomu.
Proč se zabývám právě tím, když přece to téměř neuchopitelné duchovno? Protože právě ten kolektivní způsob náboženství tak zásadně ovlivnil a dál ovlivňuje tento svět.
Já těmi úvodními poznámkami myslel spíš to, že jsem založený trochu jinak než Vy a tak možná nejsem nejvhodnější partner do této diskuze. A také moje vyjádření občas mívají arogantní podtón, ale nemyslím to tak. Kromě toho, náboženství bez Boha nemá význam, vynechat jej tedy nemůžu a ten zbytek už je nepodstatný.
Kolektivní náboženství může být určitý „výtah“ směrem k duchovnímu světu, ale bohužel také určitá past. Nekonzistenci, o které píšete, abrahámovským náboženstvím velmi zazlívám. Ale jelikož na ní nejspíš nemám podíl, nevím, proč vznikla. Jen se domnívám, že příčin je celé spektrum. Od toho, že sami nevědí, jak to je, přes „dobrý“ úmysl prolomit hroší kůži „hříšníků“ až po úmysl jednoznačně zlý – vsunout se jako prostředník mezi člověka a Boha a oběma manipulovat, jejich vztahu fakticky zabránit. Myslím, že je to jeden z důvodů Ježíšova příchodu a podstatná část jeho poselství – tyto věci opravit.
Částečně se to asi podařilo v křesťanství, ale tím, že církev převzala celý ten starozákonní narativ (a asi na výběr neměla, nemohla popřít své kořeny), tyto problémy, které nazýváte správně nekonzistencí, se přenesly i tam (diskutující Tvůj bratr o tom psal). Já tyto problémy vnímám především jako nekonzistenci Božího obrazu, což je, podle mne, ta podstatná věc. Pro mnoho lidí je to překážka na cestě, ve vztahu k Bohu, k jeho hledání. Pro křesťany uvnitř církve je to bolest, pokud ovšem některé části Bible neignorují. Je to opět spektrum – od „trpím tím“, přes „ignoruji to“ až po „ta bolest je vlastně fajn“. Prostě, lidé mají různé povahy a promítají si do toho kde co ze svého života.
Už jsem to asi napsal mnohokrát, ale strach je překážkou vztahu, lásky. Láska znamená důvěru, a ta se se strachem vylučuje. Všechno to strašení Bohem, z Bible, kazatelen, „bázeň boží“ atd., za to bych ordinoval „očistec“, přesně ten jejich, o němž někteří tolik a rádi mluví a píšou. Podle jejich víry ať se jim stane – aspoň na chvíli.
Jak z toho ven? Nezrazoval bych nikoho, aby vstoupil do nějaké církve (pokud to není přímo nějaká nebezpečná sekta), například zmíněné katolické, evangelické, husitské,… Nemůžete vědět, jaké to je, být křesťanem, pokud se jím nestanete. Stejně tak buddhistou, taoistou,… Pokud vás něco z toho láká… Pravděpodobně nezískáte na své otázky aspoň částečnou odpověď, pokud neuděláte krok ten do neznáma, do tmy. Rozjasnit se může až potom. Vždycky to chce odvahu – takové to „ještě že se tmy nebojím“.
Moje rada ale je, hledejte především Boha (a chraňte si svůj vztah s Ním, když jej naleznete) a méně dejte na to, co o Něm navykládali a napsali lidé. Tím ty nekonzistence ztratí na významu a síle, přestanou škodit.
Mů názor (který nikomu nevnucuji) je, že pokud chybí osobní vertikála člověk-Bůh (čili konkrétně Vy a Bůh, ve Vašem případě), vždycky jde v náboženství už jen o zájmový kroužek (byť třeba mocný a ovlivňující kulturu, politiku i dějiny), jakési Skull and Bones, kterých je bezpočet. A to mne nijak zvlášť nezajímá…
Agivessana 10:47 – pověsil jsem to nejprve „po svém zvyku jinam, snad to teď bude ok
Samozřejmě to můžeme ukončit. Diskutuju s Vámi, protože na to téma mnoho lidí nepíše. Čímž nemyslím, že jste mi „zbyl“, Vaše věci mě inspirují k přemýšlení.
Že vůbec není dobře to, že křesťanství „zdědilo“ boha SZ, s tím velmi souhlasím. Taky s tím, že organizovaná náboženství vždy v rukou mocných a v rukou svých systémových apologetů se stala nástrojem moci a osobního prospěchu. Slupka, obalující a oddělující tu skutečnou duchovní náplň.
Protože jsem trochu od tý chemie, zajímal jsem se o alchymii, která kromě „zkoumání elementů“ v sobě má taky okultní a mystické nauky (nejlépe „tajné“). Což mě přivedlo právě do Alexandrie, a to k helénistickému judaismu. Někde ve vláknu píšu nicku M, možná tam uvádím místo helénistický helénský, má ale být to první. Protože starozákonní Jahve je co do morálních parametrů velmi defektní instituce, začal jsem si trochu myslet, že právě ten helénistický judaismus je autorem Ježíše. Vnesení výrazně humanistického prvku do těch potoků krve a bezhlavé devotnosti.
Pozn. Už to taky někde píšu. Náhody se dějí u velkých věcí málo. Proto si myslím, že i když se to vysvětluje tím, že řečtina tehdy byla dorozumívacím jazykem vzdělaných – tzn. že tedy na tom přece není nic divného, přesto není náhodou, že Septuaginta a Evangelia, Listy Římanům, korintským a komu všemu, taky další a další raně biblické spisy jsou právě řecky.
Že se to zformátovalo do kočkopsa, z toho „viním“ mocenské ambice Říma (původ katolicismu) a taky židovskou Masoretskou školu. Od doby přijetí křesťanství jako oficiálního státního náboženství už to pak začalo žít vlastním životem.
Diskuse či polemiky na duchovní téma vskutku jsou citlivé a souhlasím proto i s tím, že by to správně vždycky mělo být soukromou záležitostí. Jeho kolektivizace má ty stejné negativní dopady, jaké se člověku tradičně u toho slova vybaví. Původně vlastně dobrá myšlenka, vedoucí k hospodaření na statku Dobrého rodáka Františka.
Vertikála… jak se to vezme. Někdo se zdráhá přijmout autoritu, někdo ji naopak v životě přímo potřebuje. A někdo si ji polidští a říká jí svědomí. Což je hrubá kategorizace, vše má své škály od – do. Ta první kategorie nemá trable s ničím. Druhé dvě ano, velmi často je ale řeší „bočními uličkami“ a dělají pak, že“už se o tom neví“. A výsledkem je svět, ve kterém žijeme
Může to vypadat, že jsem s tím nějak rychle hotov, ale snažím se vycházet z empirie a příliš to nekomplikovat. Zdaleka ne pohrdlivě bych to nazval skutečně jakousi plytkostí (kdy ani té nepřidávám tón „méně kvalitního“). Nepodnikám ty hluboké ponory. Vybral jsem si mezi tím, že na jedné straně se patrně nedoberu k detailům, na druhé si do toho nevnesu nutně vznikající nikam nevedoucí duchovní „balast“.
Na konci jsem se nestrefil „sám do sebe“.
Pohrdlivý tón nepřidávám ani plytkosti, ani hlubokému ponoru. Tak to mělo znít 🙂
Nekomplikovat věci je, myslím, dobrý počin. Na alchymii nevidím nic špatného, také to může být Cesta. Čistému je vše čisté. V nějaké tradiční církvi byste ovšem mohl být za černou ovci, domnívám se. Existují ovšem i náboženské společnosti, které jsou v takových věcech jako doma.
Už nevím, co moudrého Vám napsat, ale zdá se, že už na své Cestě jste, zbývá jen pokračovat, zpět už to nejde. Někdy pomáhá představit si, jaké by to bylo, jak bych se cítil, kdyby… A podle toho volit svůj směr. Šťastnou Cestu!
Ještě taková věc, která mi připadá trochu či dost divná – jak jste spojil vertikálu s autoritou. Já to myslel pouze tak, že horizontální vztahy jsou ty mezi lidmi a vztah mezi individuálním člověkem a Bohem jsem označil jako vertikální (možná, že vůbec ne šťastně), ovšem ani by mne nenapadlo do toho míchat nějakou autoritu.
Jak se můžete přesvědčit na světovém dění, Bůh žádnou autoritu nevykonává, do ničeho se nemíchá, neplete, nevnucuje se, jedná „bez činění“ – a pokud vůbec, tak podle principu minimální akce, že to člověk skoro nepostřehne – dokonce i když se ho to přímo osobně dotýká. Jeho jednání se tak zcela podobá taoistickému popisu Taa. Nevím sice přesně proč – jestli už má všeho „epického“ „konání“ dost, nebo jestli to má přímo v povaze a bylo i bude to tak vždycky (raději bych na to ale nespoléhal). Ale je to evidentě pozorovatelný fakt, takže někomu připadá, že tu ani žádný není…
Také si neumím představit, že někdo hledá Boha kvůli potřebě autority – považuji to za naprostý nesmysl a tak nehorázné zpotvoření (pocházející asi z nějakých středověkých feudálních představ, rozhodně to nepřipisuji Vám), že mne to přimělo k napsání těchto řádků. Na takové věci si lidé opravdu stačí sami a Bůh s tím nechce nic mít. Pokud někdo potřebuje nějakého dohlížitele (dozorce, bachaře,…), musí se poohlédnout jinde.
Ať Bůh chce nebo nechce, jak mění se v Tao, když chce být autoritou, Neprojeveným.
21:46
O taoismu nevím prakticky nic. Jen to, že je to spíš filozofie než nábožko, která se snaží nacházet tao, něco jako prvotní matérii, zdroj, kámen mudrců.
Podle taoismu ale nelze měřit orientaci „božího nasměrování“, které je vertikální ze své podstaty. Bůh je „absolutní“ autorita. Pokud s tím z principu své filozofie nesouhlasíte, neznamená to, že fakticky tomu tak není.
21:46
Tak se mi poprvé povedlo stát se anonymem a odeslat to bez „odeslat komentář“.
Takže, Bůh samozřejmě autoritou v očích (duších) svých věřících je. Absolutní
Nevěřící to mají v klidu. Samozřejmě nemůže svoji autoritu uplatnit někdo, kdo není.
S věřícími je to zajímavější. Kromě stvoření samotného uplatnil autoritu vyhnáním z ráje, potopou, ve SZ ji uplatňuje kontinuálně (sirné koule v Sodomě mám nejradši). Navzdory tomu, že tuším právě u vyhnání se zadušoval, že od tý chvíle už ani ň. Že ať se každý zařídí podle svého,,on už bude jen koukat.
Pak se uplatní u Golgotské akce a podle svých věřících pak už ne, navzdory tomu, že katolická víra má oficiální seznam zázraků, které pak učinil. Tuším Turínské plátno, přirostení nohy jednomu mládenci dva roky po její amputaci, taky věcičky ve Fátimě (ty mám taky hodně rád, obzvláště tu zápletku se třemi tajemstvími).
U nás jistě víte, co se stalo na Staromáku. Byla znovuvztyčena vertikála, protože když se Švédové chtěli po mostě tenkrát nejen pro pěší dostat na druhou stranu, kouzlo jim v tom zabránilo (ano, Tymákovane, zde konečně máte prostor ke komentáři, dávajícímu smysl. Kouzlo totiž uvádím záměrně jako karikaturu 🙂 ).
Oficiálně se sice říká, že Fátimu i most zařídila Marie, ale pochybuju, že ona si může kouzlit jak se jí zrovna chce.
Jo, a ještě svatí. Kolik jich je svatých? Tuším přes 6000. Takže se nutně muselo stát přes 6000 zázraků jiných, protože bez nich se svatořečit nedá.
Samozřejmě rozumím, že to není Váš šálek kávy, dokonce s tím zásadně nesouhlasíte. Ovšem nutno držet se reality. A v rámci křesťanství je realitou, že alfa vertikální autoritu uplatňuje dle libosti, a to popsaným způsobem.
Myslím, že se velice mýlíte – není nic takového, jako (omezená) realita v rámci něčeho. Ale pouze realita – věci jsou (právě) takové, jaké jsou. A jiné ne. Není nic takového, jako „realita v rámci křesťanství“ – to je jen interpretace reality z nějakého pohledu, její model. Realita je zdroj těch interpretací – to, co ony interpretují.
Autorita, o které píšete, je autoritou lidskou – založenou na tom, co kdosi napsal a udělal si z toho podstavec, na který se sám postavil, na místo, které mu nepřísluší. Samozřejmě píšu obrazně, nebyl to jeden člověk a jeden podstavec, je toho celá hora. Museli bychom se ptát, co tomu říká Bůh. To by rozhodlo. Říká něco? Zase prý jen to, co říká nějaký člověk – vždy je to tedy jen autorita lidská, lidé něco interpretují, co si myslí, že je pravda.
I když já něco říkám, něco popírám nebo s něčím souhlasím, stále je to výpověď z pozice mojí autority, kterou někdo třeba uzná a někdo třeba ne. Tak je to s každým jiným člověkem. Proto je autorita výhradně lidskou záležitostí, lidským konstruktem a výmyslem.
Podobně také jakákoli výpověď o čemkoli, například o Bohu, i ta moje. Proto byste ji neměl brát příliš vážně – měl byste si ji ověřit, vytvořit si svou vlastní, ovšem tam, kde je to komukoli jinému – i mně – nedostupné. A proto také říká Lao-c‘, že tao, o němž lze hovořit, není skutečné Tao. Ale jen lidské řeči. Samozřejmě i bůh, o kterém hovoříme, není skutečný JSEM, jsou to jen řeči o něm, i ta jeho domnělá autorita.
Proto je to – promiňte mi to expresívní vyjádření – úplná blbost (která už, mimochodem, napáchala spoustu zla). Tedy ne autorita sama jako pojem či mezi-entitový vztah, ale podmiňování, zdůvodňování jí Bohem. To už je lživé a falešné. Jen nástroj k posílení pozice – ovšem člověka, ne Boha. Jaké ovoce to přineslo, snad každý ví.
Bůh je skutečnost, která s takovými věcmi nemá příliš co do činění (kromě toho, že je příčinou a zdrojem veškeré existence – tedy i těch lidských výmyslů), natož aby měl takovou potřebu. Uvedu příklad. Dejme tomu, že Boha nějakým způsobem „vidíte“, vnímáte jeho existenci. Potřebujete si říct – Do prčic, tohle je Bůh, toho ale fakt musí brát vážně! ? Jinými slovy – musí On uplatnit svou autoritu, potřebuje takovou „pomůcku“, abyste (jej) uznal že cosi a něco? Tak by tomu asi bylo, kdyby Bůh byl nějaký předmět, věc, zvíře, člověk, přírodní jev nebo něco podobného. Jenže není. Jste Vy, je On a to je všechno.
Obrazně řečeno, hledíte-li na skvělé umělecké dílo, třeba Monu Lisu, potřebujete k něčemu Leonardův diplom z malířské akademie? Zajisté nikoliv.
Ještě pár oprav k Vašemu textu. Když tvrdíte „je autoritou v očích věřících“, popíráte tím samotné tvrzení. Nelze být relativně něco, zvlášť kdy jde o tak absolutní entitu, jako je Bůh.
K Vašemu textu dále – děláte si legraci, karikujete to, co zároveň obhajujete? Schizofrenie? Jenže ani za mák nerozumíte tomu, co je obsahem katolické víry (takže ta karikatura není podařená, chytrá ani vtipná). Mariánská zjevení nejsou součástí oficiální věrouky katolické církve, jsou spíše nevítaná – právě proto, aby později nemohla být zneužita k jejímu zesměšnění a znevěrohodnění. Jsou pečlivě zkoumána a Církev se nikdy nezaručuje za to, že jsou pravá, ale jen za to, že obsah těch poselství není v rozporu s jejím učením. Není čemu se smát a není to ani dobrá věc – pro toho, kdo to dělá, zejména.
„Zázraky“ nevykonávají, podle katolické nauky, „svatí“, dělá je Bůh na jejich „přímluvu“. Církev je považuje je za možné, nicméně nikdy se nezaručuje za jejich pravost, jen za to, že nejde o něco, co by bylo v rozporu s jejím učením. Co se děje nad a mimo tento názor, je jen náboženský folklór, lidová zbožnost.
Nemám nejmenší důvod s takovým postojem nesouhlasit, jen bych dodal, že termíny jako „zázrak“ nebo „nadpřirozeno“ jsou velmi těžko definovatelné pojmy, vyjadřující jen neznalost a neporozumění působícímu principu. To platí nejen pro katolicismus, ale obecně.
Asi jde jen o formu, jakou jste to napsal, ale párování je absolutní – relativní, ve zjednodušení na ničem nezávislý versus na něčem závislý (což bezesporu víte). Křesťanské náboženství je závislé na své věrouce, tzn. jde o relativní pohled na entitu, kterou označují jako absolutní. A reálným výsledkem jejich relativně (tou věroukou) nastavené víry je pak vztah k Bohu jako k nadřízené autoritě.
Vy vnímáte Boha svým způsobem. A jste přesvědčen o správnosti svého vjemu. Věříte mu, možná jste si tím přímo jistý. No a křesťané i jiní abrahámovci zase věří svému vjemu a možná jsou si tím taky jistí – jakkoli tomu říkají víra či doufání.
Jak už jsem uvedl, vycházím z jejich optiky. Což neznamená, že ji obhajuju. To bych pak právoplatně mohl být označen za tzv. nevěřícího na baterky 🙂 .
Myslím jste říkal, že nemůžu pochopit víru, když ji sám neznám. Což je samozřejmě pravda. A že bych si to měl zkusit. Což nevím, jestli jde, zkusit věřit a když to nepůjde, nechat toho. Ale vnější znaky rozličných vír – nábožek jsou přece čitelné i pro neznabohy. Vnější jsou proto, že jakkoli je víra popisována jako osobní, tedy soukromý niterný vztah, je v rámci té věrouky organizovaného nábožka veřejně popisována. Včetně toho vertikálního nasměrování vztahu k idolu.
Už jednou jsem napsal, že je dost nejasné, o co Vám vlastně jde. Samozřejmě, nic mi do toho není, ale obvykle lidé svou činností chtějí něčeho dosáhnout.
Snažíte se mi vysvětlovat křesťanskou věrouku, aniž byste ji sám znal, byť třeba aspoň z nějakého jejího oficiálního zdroje (například Katechismus katolické církve, kniha) a ne z vlastní zkušenosti a prožitku. Je to podobné, jako bych byl například fyzik, kterého by filozof poučoval o obecné relativitě, protože by usoudil, že se zabývám jen kvantovou mechanikou, a ještě si z té relativity dělal srandu.
Když se díváte na křesťanství z venku, víte o něm houby a už vůbec nic o jemnostech, které se týkají vnitřku člověka a jeho prožívání těchto věcí. A o to právě jde. Kromě toho, jste v zajetí různých pohledů na realitu, jejích modelů, škatulkování typu jedni myslí takhle a jiní zase tak. Realitu, kterou ty modely popisují (záměrně?) ignorujete. V tom je jádro pudla.
Říkáte, že nechcete být nevěřící na baterky. Znamená to, že se snažíte vyvrátit existenci Boha? Touhle diskuzí si chcete vylepšit argumentaci? To máte ale hodně těžkou práci, když chcete vyvrátit existenci něčeho, ale bohužel nevíte přesně, čeho. Takže se chytáte vnějších projevů náboženství, ve kterých máte guláš a které podstatu věci zachytit nedokážou. Z principu, ta je totiž jinde. Jí především byste se měl usilovně vyhýbat, když chcete tím nevěřícím, nikoli na baterky, zůstat. Jenže jak, když nevíte, kde na Vás číhá?
Z mého pohledu tato debata ztrácí smysl, zůstat „nevěřícím“ lze i s mnohem menší námahou. Kdyby v naší diskuzi šlo o nějaké hledání pravdy, cítil bych se zavázán v ní pokračovat, i když mne to už vrcholně nebaví. Člověku, který má o něco konkrétního zájem, bych se snažil trpělivě vysvětlit, jak to vidím já, přičemž svůj pohled nikomu nevnucuji. Což jsem vlastně už v dostatečné míře udělal. Dělejte, co uznáte za vhodné – jak už jsem jednou napsal, mého vnitřního světa se to nedotýká. Přeji Vám vše dobré.
Taky se rozloučím. S pár poznámkami, které nutně neznamenají mou potřebu mít poslední slovo.
V abrahámovských náboženstvích, o která se zajímám, specificky v křesťanství, je vertikála ne proto, že „já to tvrdím“, nýbrž jde o standard. Vztahovat něco na „všechny prvky v množině“ u náboženství sice samozřejmě nelze, ale věřte prosím, že za tu dobu, co se o to zajímám, jsem toho četl i slyšel dost. Nejčastěji právě to – Bůh je náš Pán. Toto je sice jen zkratka, ale mám mnoho dalších platných důvodů pro tvrzení, že v organizovaných náboženstvích je velmi, velmi a ještě jednou velmi většinovým právě vertikální vztah věřícího k jeho idolu. Spíš mě překvapuje, že děláte, jako by nic takového nebylo. Škoda, že se k tomu nevyjádří nějaký „standardní“ věřící křesťan.
Chci také připomenout slovo ateista. Sice už jsem to psal mnohokrát, ale tedy znovu. Ve svém prvotním významu je to opak teisty, tzn. ten, který věří v neexistenci jakékoli boží entity. A to bezdůkazově. Prostě tomu věří, je o tom, podobně jako teista, niterně přesvědčen. Lze dodat, že pokud by byl ateistou zaníceným, měl by svoji nevíru považovat za vrcholně ušlechtilý parametr, dokonce na oslavu své nevíry konat obřady.
Nic takového jsem nikdy nebyl, vždycky jen nevěřícím. Nikdy mě nic nepřesvědčilo tomu věřit, tedy nevěřím. Což není ani docela málo to stejné, jako věřit v opak. Nevím, možná je to pro věřícího nepochopitelné, ale nevěřit v nějakého boha skutečně neznamená věřit v jeho neexistenci. S výjimkou těch „definičních“ ateistů.
Nic mě nemotivuje se vírou v nadpřirozeno zabývat pro svou osobu. Jen mě zajímají všechny „technikálie“ s nábožky související, tzn. vznik, manuál, metodika, dopady do chování, vliv na historii a pod.
Nezaměňuju to s prožitkem víry, protože vím, že to nemám podle čeho posuzovat. Nezaměňujte to prosím ani Vy.
Upozorňoval jste mě, že některá Vaše slova zní arogantně, nejsou ale tak myšlena. Má zase zní ironicky a sarkasticky. Vím to. Je to má vlastnost. Takto, jedinou vědomě, jindy i nevědomě, komentuju prakticky všechno, včetně sebe. Může to v někom budit pocit, že se stavím pohrdavě, v tomto případě taky vůči náboženstvím. Ne. Používám jen ten jazyk, jako ke všemu ostatnímu, protože k nim nejsem vázán nějakou povinnou či spontánní úctou a vůbec už devotností.
Nazval jsem se kdysi amatérským badatelem v náboženstvích, je to můj koníček. I tato diskuse je proto pro mě dalším přínosem a děkuju za ni.
Notak jsem to teda viděl poprvé v přímém přenosu, nevím, jestli jsem to potřeboval, ale asi jo, když se to přihodilo a já už jsem mockrát cítil tlak přesvědčených a oni vždycky budou a vždycky to řeknou na sebe. A někomu. Alespoň jsem pochopil materialismus v celém rozsahu. No na počátku přeci jenom muselo být to, co bezesporu tam a tehdy bylo.
Já si, M, stejně celou dobu říkal, že jste nějakej mlčenlivej koblih
piccolomini,19:58
Rozloučit jsem se chtěl, ale když vidím to fatální – pravděpodobně vzájemné – nepochopení či nedorozumění, stále mi to nedá…
Především, zřejmě každý jinak chápeme pojem „vertikála“ a pravděpodobně i „autorita“. Jak už jsem napsal, vertikála, v dané souvislosti, je pro mne vztah člověk-Bůh, jako protiklad ke vztahům mezi lidmi, které je možné nazvat horizontálními. Vy jste během diskuze vyslovil implicitní domněnku, ve které jste propojil tuto vertikálu s potřebou autority. Zjednodušeně řečeno, lidé hledají Boha, protože chtějí mít něco či někoho „nad sebou“. Chápu správně to, co jste měl na mysli? Za předpokladu, že odpověď je „ano“, má smysl následující pokračování.
Můj názor je, že tato domněnka je obecně mylná, v řadě případů neplatí, i když někdy možná ano. Potřeba některých lidí, mít nad sebou „někoho“ v jakémkoli smyslu, je snadno naplnitelná v rámci lidské společnosti. Může to být rodič, pan učitel, nějaký nadřízený, případně (teď si dovolím sarkasmus zase já) soudruh prezident. Podstatné je, že nějaký neznámý, vzdálený, možná i neexistujcí Bůh (z pohledu hledajícího člověka) k těm reálně a bez pochyby existujícím, skvělým možnostem být podroben autoritě, žádnou další kvalitu nepřidá.
Člověk, který se chystá navázat vztah s Bohem, o němž neví, zda existuje a jestli od něj obdrží nějakou odpověď, si připadá značně nezvykle a divně. Má se sám považovat za blázna? Má podniknout ten krok do neznáma? Co se stane pak? Bude ještě svobodný, nebo se stane obětí nějakých divných sil? Proč by měl riskovat takovou ztrátu sebe sama, dosavadního vlastního já, toho, jak sám sebe chápe jen pro pouhou možnost, že bude mít ještě jednoho, nejvyššího šéfa. Možná takoví masochisté a nesamostatné bytosti někde existují, ale obecně je to nesmysl, není to dostatečný důvod k takovému kroku. Proto jsem napsal, že nikdo nehledá Boha kvůli autoritě. Znám řadu lidí, možná jich byly desítky, kteří z „bezvěrectví“ konvertovali ke křesťanské víře, většinou katolické. A nikdo z nich neměl takový důvod, alespoň ne primárně. Pokud si toto myslíte, mýlíte se stoprocentně. Je třeba hledat jiný důvod, ale to by bylo na dlouho…
Pak je tu druhá strana věci, která Vás možná zajímá méně, budete brát mé sdělení s rezervou. Všichni víme, včetně Boha, že (Bůh) je idolem věřících lidí, o čemž není sporu. Není ani sporu v tom, že pokud je věřící člověk přesvědčen, že mu Bůh něco sděluje, bere toto sdělení velmi vážně – řekl byste, že Bůh má u tohoto člověka autoritu, a já bych souhlasil. Jenom tvrdím, že tuto potřebu „autority“ si ten člověk, nebo obecně lidé, projikují (ve smyslu projekce) na Boha sami, Bůh takové potřeby (podle mne) nemá, i když o těchto lidských potřebách ví.
Proč ji nemá, jak to lze doložit? Kromě toho, že by to mohli tvrdit lidé, kteří si myslí, že Boha aspoň částečně znají, mají zkušenost s tím, jakou má „osobnost“, takže vědí či tuší, o co mu jde a jaké potřeby ve vztahu k člověku Bůh má, lze to usoudit z okolností spojených s vykonáváním autority v lidské společnosti. Potřeba být autoritou je u lidí silně spojena s egem, většinou silně vyvinutým a málo kultivovaným. Tak je často vyobrazen Bůh Starého zákona, a tento obraz převzali částečně také křesťané. Už jsem ale napsal, co si o tom myslím a tak se na toto téma nebudu opakovat.
O tom, jaká je „osobnost“ Boha (má-li vůbec takový termín smysl, mnozí by tvrdili, že ne) můžeme usuzovat, kromě vlastních zkušeností, například z Bible, která je ovšem v tom nekonzistentní. Já považuji z obou za ten pravdivější zdroj Nový zákon. Z Ježíšových výroků, z jeho života i z toho, s jakými lidmi se přátelí a které naopak kritizuje nebo kárá, lze usoudit – za předpokladu, že je Ježíšovo poselství pravé – jak se Bůh dívá na člověka, na lidský život a o co, o jaké hodnoty mu ve vztahu s člověkem jde. Z toho také plyne odpověď na otázku, jak moc Bůh sám touží být ředitelem Zeměkoule, Vesmíru nebo „soudruhem prezidentem“ – naplňovat své neohraničené bytí něčím tak podřadným…
Samozřejmě, jsou to jen takové lidské řeči, velmi obrazné, skutečnému Bohu nekonečně vzdálené, jelikož Jej lidskými pojmy vůbec vystihnout nelze.
Agivessana 0:33
Ano, v „terminologii“ se patrně míjíme ve více věcech. Maně možná i ve vnímání slova nevěřící. Zejména asi u té autority a vertikály ve smyslu u Vás „jinak než mezilidsky“ a u mě „dole a nahoře co do postavení ve vztahu“. Nazval jste mnohá má slova hloupostí, nepochopením, nepatřičným karikováním, přitom vycházím velmi důsledně právě z křesťanské víry (lhostejnou jakou formou, jde o obsah). Včetně zázraků u svatořečení a třeba poprasku kolem toho Mariánského sloupu. Myslím právě Duka to byl, kdo jej nazval vertikálou na tom místě potřebnou. A „vyčítal“ představiteli husitské církve, že oni tam svou mají (Husův pomník), tak že si ji tam taky dali. Ta jeho vertikála nemůže být vnímána jinak, než mířena „nahoru“ k nejen ideálu, ale k uctívané ikoně. Všimněte si toho, v náboženství téměř v každé větě přítomného, slova – uctívat. Co znamená? Jen těžko asi jen respektovat a uznávat. Znamená uctívat „Pána“.
Mariánský kult je mimochodem velmi výrazný věroučný atribut, asi o něco menší je třeba Nepomucký kult. Kulty svatých obecně. Není mou vinou, že věřící je taky uctívají, dokonce se k nim modlí.
Opakujete, že vnímáte víru a vztah k Bohu ze svého pohledu. Nezpochybňuju Vám jej, pouze stavím do protipohledu skutečné, hmatatelné, viditelné a slyšitelné projevy abrahámského, zde křesťanského pojetí víry a vztahu k Bohu. To pojetí a jeho projevy se Vám velmi nelíbí, ale to přece není proto, že bych je deformoval a nevtipně karikoval. V ničem se neodchyluju, pečlivě se držím toho, co o sobě a o Bohu křesťané píší, říkají a co především dělají. Včetně dělání právě toho, co „sice do skutečného vztahu k Bohu nepatří“, ale stejně se to hromadně dělá, chválí a oslavuje.
Proč myslíte, že připomínám „nesmyslnost“ prosebných modliteb, taky ty všechny ostatní lapsy, plynoucí z té jejich věroučné koncepce? Právě proto, že nerozumím tomu, že někdo se – bez urážky – chová schizofrenicky, ale deklaruje a deklamuje to jako normální a přirozené.
Naprosto upřímně, pokud bych byl tím, kdo „se chystá navázat vztah s Bohem, o němž neví, zda existuje a jestli od něj obdrží nějakou odpověď“, asi by mě to v kladném případě (tzn. pokud bych jej skutečně chtěl navázat, neboť bych v Boha uvěřil) nutkalo vzít to „po Vašem“. Můj vztah k němu by byl vertikální ve smyslu oddělení od mezilidských vztahů, autoritou by pro mě byl ne jako nařízený nadřízený, ale jakou mnou respektovaný, chodil bych za ním ne pro rozkaz, ale pro radu.
Dokonce si myslím, že mnoho křesťanských věřících od tady toho není příliš daleko, nicméně ten prvek nekonkrétního (nechci to opakovaně nazvat schizofrenického) přístupu tam pořád je. Bůh není jen skvělý přítel a rádce, zároveň je taky nadřízený a autoritativní, přikazující a na plnění svých příkazů dohlížející. Pokora před ním není jen upřímná, ale i devótní. A má hromadu „podbohů“.
Odvažuju se říct, že se v tom nepletu. Že to vše, co popisuju, je charakteristickou vlastností jejich přítomné víry. Zde znovu – s vědomím, že to nelze aplikovat na „všechny prvky množiny“. Nesouhlaste tedy s dlouhodobými permanentními jejími skutečnými projevy – jak koneckonců činíte. Nepřehazuju tím zodpovědnost na jiné, ale je myslím zbytečné nesouhlasit se mnou, který to jen dokládám dlouhou řadou příkladů. Takových, které jsou s původním učením v rozporu (kdy i to učení samo je rozporuplné) a které prakticky nikým z věřících nejsou reklamovány.
Ano, já s Vámi lidsky souhlasím, i s řadou Vašich názorů, když jste je takto vysvětlil. Stále je zde, ovšem, z mého pohledu, zásadní problém s tím, jak věci podáváte. Vy víte, že (katolické) křesťanství, tak, jak je pozorujete z jeho vnějších projevů, není realita sama, ale nějaká její reflexe, model, který používá určitá skupina lidí. Už proto, že sám realitu vnímáte jinak. Ale pak, pro mne z nepochopitelného důvodu, ji začnete vydávat za realitu samu, přičemž to podáváte tak, že se „jako“ díváte na věci „jejich“ – tedy křesťanskou či katolickou – optikou (já to dělám opačně, vždycky mluvím za sebe – a pokud ne, zdůrazním to). Tím se stane, resp. platí toto:
1) zamlžil jste to, co si myslíte Vy sám,
2) to jediné je skutečně zajímavé, aspoň pro mne,
3) protože nepotřebuji zprostředkovat, co si myslí o realitě katolická církev,
4) jelikož ji znám, troufám si říct, mnohem lépe.
Kromě toho,
5) domněnka, že se díváte na věci jejich optikou, je mylná, zatím si stojím. Pokoušíte se to pochopit, s tím souhlasím, jenže jen z vnějších projevů, zřejmě postupnými aproximacemi, na způsob AI nebo neuronové sítě – tak bych to přirovnal. To je nedostatečné. I tentokrát, v posledním komentáři jste, zřejmě pomocí nějaké extrapolace či interpolace, zaměnil či smíchal úctu k Ježíšově matce a mariánská zjeveni. Lidová zbožnost obojí přílš nerozlišuje, ale pro oficiální církev jde o něco zásadně jiného.
Možná se časem „vytrénujete“ a Vaše imitace katolíka bude přesnější, více věrohodná. Ale stejně to nebude stačit, abyste (tomu) porozuměl. Je tu příliš mnoho detailů, které jsou slovy jen obtížně vyjádřitelné, popřípadě vůbec.
Například, když uvažujete nad tím, jaké by to asi bylo, kdybyste v Boha uvěřil a chtěl s ním pak navázat kontakt. Děkuji za upřímnost, vážím si toho, co jste napsal i že jste to napsal. Ale funguje to trochu jinak. Ještě nikdy jsem neslyšel o případu, že by se to dělo v pořadí, které uvádíte. Bývá to spíš tak, že člověk hledá něco, co mu v životě chybí. Může se stát, že mj. uvažuje, koketuje s možností, jaké by to bylo, kdyby Bůh existoval. Mohlo by to být fajn, ovšem jen v případě, že by i Bůh byl fajn. Je to, ovšem, riziko… Co by to vlastně změnilo? Může se stát, že zvědavost zvítězí a člověk udělá odvážný krok do neznáma a s ním jistý experiment…
Pak jsou lidé, kteří jsou vychováváni k víře od malička, chodí, jak říkáte, na to „nábožko“. I ti ale říkají – někteří – že se museli podobným způsobem „probudit“, také udělat ten krok do neznáma. Ti ostatní to mají ještě před sebou, přičemž podobných etap může být i víc. Nábožko je ale omáčka, folklór, dost nepodstatná věc. A s tím i všechno to, co jste pochytil pozorováním zvenku. Jen zájmový, jakýsi historicko-národopisný kroužek. To hlavní se odehrává na linii Vy – Bůh, což byste si mohl připustit i Vy, že reálná – ne ta modelová – existence Boha by věci dost radikálně změnila.
Zatím by s většinou toho, co jsem v tomto komentáři napsal, většina křesťanů – katolíků neměla problém, nějaký „pan farář“ by asi trochu brblal na to moje hodnocení „nábožka“, ale po přečtení druhé další věty v pořadí, by mi dal za pravdu. Následující moje tvrzení by jim už udělalo trochu menší radost – podobně mohou věci fungovat i mimo rámec křesťanství, jen mají jiná pojmenování. Nicméně, v rámci ekumenismu a mezináboženského dialogu (jeho příznivci byli i někteří papežové) – katolická církev sama připouští, že Bůh působí pozoruhodným způsobem i vně církve.
Ve všech těch případech, nejde zdaleka jen o „myslet si něco a v to věřit – být o tom pevně přesvědčen.“ Stanovisko katolické církve k tomu je, že se takto projevuje buď víra počáteční, např. dětská, a nebo v případě tzv. „noci duše“, kterou mívali i mnozí známí křesťanští mystikové, jde užitečnou pomůcku, které je možné se držet.
Můj názor ale je, že jde o zkušenosti opakovatelné, ověřitelné experimentem a se souměřitelnými výsledky, podobně jako v přírodních vědách v laboratoři. To svědčí o spíše o objektivní podstatě pozorovaného, nezávisle na konkrétním náboženském modelu. Jediný rozdíl je v tom, že každý má laboratoř tu svoji a jen on/ona k ní má klíče. Jiný člověk do cizí laboratoře vstoupit nemůže. Protokoly o pozorováních různí lidé zapisují různým stylem a jinými jazyky. A vnější okolnosti „experimentu“ bývají odlišné. V tom je hlavní příčina rozdílů.
18:17
Jsme doma.
Nábožko je omáčka a folklór. Obávám se, že by se skutečně brblalo. Bylo by se nerado, že se je jen reflexí reality.
Reálný je pouze osobní vztah s Bohem. Katoličtí (nejen) věřící si tedy ke konzumaci dávají Boha s omáčkou…
Neberte to jako útok, nicméně když u toho „pokud bych, tak bych… po Vašem“ použiju doslovnou citaci Vašich slov z Vaší předcházející odpovědi, Vaše konstatování, že je to jinak, v jiném pořadí a ještě jste se s tím nesetkal, mě zaskočilo.
Obávám se, že porozumět si opravdu není kudy.
Mariánským kultem, rozličnými náhledy na postavení Marie v božské hierarchii v katolické teologii a výrazně odlišnými pohledy jiných denominací, jsem se zabýval dosti podrobně. Podobně i mnoha dalšími záležitostmi.
Avšak, jak pravíte, je to omáčka a reflexe.
Ke všemu imituju a mluvím za jiné. Bez ohledu na to že přísně vycházím z věrouky – patrně omáčky – a nemluvím „za“ ale o tom, co sami říkají a taky se tak chovají.
Jestli stále zamlžuju, co si myslím, tedy k Bohu nemám ani pozitivní ani negativní vztah, nýbrž indiferentní. A k náboženstvím badatelský. Myslím si však i přes tu indiferenci, že bohové jsou lidský konstrukt a náboženství metodické provozní příručky k nim.
Odlišuju to od lidské víry v dobro či ušlechtilost.
Ta se podle mě bez bohů obejde, rozumím však tomu, že mnozí si to identifikují s B(b)ohy.
Jak už jsem uvedl, zejména u abrahámských náboženství se zajímám o jejich vznik, postupné proměny, náboženské praxe, dopady do chování lidí a do společnosti v historickém kontextu.
Baví, ano, slovo baví myslím doslovně, mě tzv. nastavovat zrcadlo právě diskrepancemi, na které u svého bádání narážím. Vědomě tak většinou činím poněkud poťouchle, vím, že má „neuctivost“ někoho irituje. Vědom si, že o to méně se dočkám odpovědi, pokud ano, většinou různě intenzivně rozezleně odmítavou. Což mi nevadí, o to víc vynikne to u věřících často přítomné – „přes mrtvoly“. A nečiní mi potíž to takto nazvat, protože mi to dokladuje větší než malé tělo mrtvol „ve jménu“.
Vy jste v tom výjimka, za což znovu děkuju. Sice jsem Vás nějakým způsobem taky iritoval (nazvěte si to ale klidně jinak), ale odpovídal jste s projeveným zájmem. Mému „vědeckému projektu“ 🙂 jste prospěl.
Máte-li tedy svého Boha bez omáčky nábožka a inspiruje-li Vás k dobru, považuju to za velmi pozitivní.
piccolomini 4:01
No jo, už jste mne tak moc neiritoval, zvykl jsem si 🙂
Mariánský kult není omáčka. Nenapsal jsem to tak a ani si to nemyslím. Dělá to náboženství lepším, i když protestanté by nesouhlasili. Do světa, který téměř výhradně mužskou záležitostí, vnáší ženský prvek. Ale opravdu jen mimo jiné, přínosů mnohem je víc. Úcta ke svatým také není špatná, jen „materializuje“ nekonečno, v jeho mnoha aspektech, kterým je Bůh, do hmatatelnější podoby. Čím jsou pro polyteismus bohové a pro východní náboženství bódhisattvové, tím jsou pro katolicismus svatí. Pochopitelně jen zhruba, rozdíly tam jsou, pro někoho velké. Význam Boha to nezmenšuje, nejsou to „modly“ (i když protestanté nesouhlasí).
Samozřejmě záleží na správné míře všeho – jak říká moudrý Lao-c‘ a vůbec nevadí, že není křesťan. Omáčka je náboženství bez Boha, bez vztahu k němu, bez respektu k němu, bez jeho hledání. Ovšem obraz Boha je jen obraz, který je možné snadno pokazit, může být křivý, falešný. Proto je to tak těžké. Proto existují – původně dobře míněné – různé zákazy pokoušet se Boha a někdy i člověka (coby obraz Boží), vyobrazit (např. islám). A někdo nic jiného, než tu omáčku, nezná, což opět někomu vyhovuje, zabydlel se v tom, ale jiný tím trpí, přičemž bohužel cestu nevidí.
Jiné velké a úctyhodné náboženství řeší či vysvětluje některé problémy, domnívám se, elegantněji. Buddhismus říká, že příčinou všeho zla je nevědomost. V některých aspektech vědění můžeme mít jasné poznání a v jiných oblastech máme bohužel temno. A každý to má trochu jinak. Z tohoto pohledu, i padlý anděl je jen v jistém smyslu a směru nevědomý. My, lidé, jsme na tom vlastně stejně. Tak je to i s křesťany a katolickou církví. Pro někoho směšné projevy lidové zbožnosti ještě nic nevypovídají o tom, jak to má ten člověk ve svém „srdci“. I mnohý lotr nechce, ve svém nitru, být lotrem. O tom „omáčka“ neví a neříká nic. Nevnímá. Nemůže, jelikož je to jen popis, nauka, zvyk a „mrtvá“ věc – litera zabíjí. Takže, ano, máte pravdu, někde by se velmi brblalo, ale jinde s pochopením souhlasilo, i napříč tou jejich hierarchií. Nepsal bych to, netvrdil, kdybych to z vlastní zkušenosti nezažil a neznal. Je to prostě barevné, ani jen černé, ani jen bílé.
Křesťané si na začátku vzniku své církve (což má znamenat společenství člověka s Bohem – proto na té přítomnosti Boha trvám a bez něj to vidím poněkud s despektem) si mysleli, že budou lepší, než „nevěřící“. Asi se to úplně nepovedlo, zdá se. Těžko posoudit, pro nás smrtelníky. Ale možná je to i proto, že hranice té „církve“ nikdo – kromě Boha – pořádně nezná. Řada dobrých lidí má jen jinak nastavené pojmy, své „já“ má nasměrované např. k umění nebo i vědě, ono „transcendentno“ vnímá bez potřeby používat antropomorfního pojmu Bůh, jde prostě odjinud, jinou cestou, ale na stejné „místo“. V tom pravém společenství člověka s Bohem jsou tito lidé také. A někteří, jistí si sami sebou a svou pozicí, možná ne – kdo ví. Dokonce to tvrdí i ta katolická církev 🙂
Agivessana 11:22
Litera ubíjí mě, když se zužuje a prodlužuje. Tak každou chvíli odněkud navazuju kvůli šířce. S nebezpečím, že se nestrefím, aby opticky byly komentáře pod sebou. Tak teď se uvidí. Možná to budu převěšovat.
Dělá mi dobře, že vždycky mám s Vámi na co odpovídat. Za to taky může litera, těší mě, že jste „prolomil“ tu ubíjející mou iritující.
Například mě hned napadlo, že Marií a svatými jste vlastně vyrobil jinou omáčku. Vnesl jste ženský prvek a svaté jako zatraktivnění. Chci se držet Vaší terminologie, takže omáčka je diskutabilní , protože nesplňuje Vaše definiční parametry. Je tedy sice zlidšťující, ale přece jen omáčka, protože je to jen okolnost ve vztahu k Vašemu Bohu. V důsledku by to nemuselo být, u puritánů dokonce nesmělo, jde přece především o ten ničím neovlivněný přímý osobní vztah, který připomínáte. Takže jste u toho trochu přivřel oko… 🙂
Pro věřícího je symptomatické, že svoji víru – svůj způsob víry považuje za správný, jediný správný. To je obecný parametr. Souhlasím, že nic není černobílé, proto jsem opakoval tu nemožnost vztahování něčeho na všechny prvky množiny, zde množiny věřících. Takže obecný ten parametr sice je, na druhou stranu je jistě mnoho takových, kdo nemají víru jako běžný životní standard, ale jako hledání. Jak být ve vztahu k Bohu lepší – zlepšovat oboustrannou spokojenost.
Nejlépe samotným bytím ve svém životě, protože myslím (nevím, pouze myslím), že pokud někdo věří, že jeho Bůh je správný, jistě po něm chce právě to, aby se správně choval ke svému okolí. Správně zde znamená tak, jak věřící vnímá správnost podle Boha. To má souvislost s tím mým tříděním, že někdo hledá autoritu, někdo ji odmítá a někdo si za ni zvolí své svědomí. Tvrdíte, že bez Boha to nejde. Což je věc na které se věřící s nevěřícím nemá jak shodnout. Proto Vám to nevyvracím, jen se na to dívám jinak.
Taky mě zaujalo to s křesťanstvím, že si myslelo, že bude lepší. To si myslí všechna nábožka, osobně bych řekl, že v konkurenci judaismu, římského polyteismu a dalších přítomných náboženství té doby do toho křesťané vnesli rozdílový prvek. Ježíše. Symbol ničím neovlivněného čistého dobra. Ať už byl jeho autorem ten helénistický judaismus nebo to celé bylo jinak, myslím, že Ježíš svým příkladem táhl. Jen to propojení se SZ a další vývoj (vedle ostatního prvotní sektářské bujení, vznik katolicismu, rozštěpení na západní a východní, následně vzniky jiných denominací, proudů a sekt) do toho přineslo cisterny omáček. S tím se pak obtížně nakládá, protože lidé jsou u víry odjakživa pytel blech (to je úplně nejlepší příměr, kam na něj nějaký prvky množiny a černobílost 🙂 ). Nejen u ní, ale dávám to sem taky jako symptom nábožek.
Mám pocit, že jsem v předchozím komentáři nechtěl napsat tělo mrtvol, nýbrž množství mrtvol, ale už to nepředělám. Což je jen technická poznámka, bez souvislosti s obsahem tohoto komentáře. Teď mám chvilku napětí, kam to skočí po odeslat komentář…
Napodruhý to vyšlo. Na tom tabletu je to vždycky dobrodružný…
Mám za to, že jsem omáčku nevyrobil, protože
1) jde jen o popis a upřesnění informací o Mariánském kultu
2) autorem vnesení ženského prvku do křesťanství (které ženy jinak dost upozaďuje ) nejsem jsem já (i když to oceňuji kladně)
3) samotní katolíci považují – „srdcem“ i oficiální naukou Marii za jeden z podstatných základů církve, v duchu Ježíšova vyjádření „kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, jsem já uprostřed nich. Podle učení katolické církve, začala církev vznikat ve shromáždění učedníků s Ježíšovou matkou a několika dalšími, v evangeliích jmenovanými ženami. Nejde tedy o náboženství bez Boha.
Znovu musím vyjádřit údiv nad tím, že tyto věci, v rámci Vašeho více než hobby, unikly Vaší pozornosti. Možná jejich nastudováním byste měl začít, pak by se Vaše polemika tolik nemíjela s jejím předpokládaným cílem.
To, co jste přisoudil věřícím, tj. že svůj způsob víry považují za správný, je atributem všech čestných a příčetných lidí – jen málo kdo zastává názor, o němž ví, že je mylný. A málo kdo svobodně vykonává nějakou činnost s plným vědomím toho, že je mu škodlivá. Takové věci patří k jasným atributům nevědomosti a připoutanosti. Lidé, kteří s oblibou tvrdí věci, o nichž jsou přesvědčeni, že nejsou pravdivé bývají – kromě možné duševní poruchy – nejčastěji manipulátoři a lháři.
Názor, ze by si věřící mysleli, že právě jejich způsob víry je jediný správný, také není pravdivý. Naopak, jde o atribut fanatiků, pro něž platí v jakékoli věci, nejen o víře. Ekumenismus, mnohé publikace i setkání různých náboženských vůdců, například papeže a dalajlámy, vyvrací Vaši domněnku.
Nikdy jsem netvrdil, že bez Boha nelze žít správný život a dělat dobré věci. Pouze jsem vyjádřil názor, že náboženství bez Boha neplní svůj účel, stává se zájmovým kroužkem. Jen málo kdo by nesouhlasil s tím, že náboženství se jmenuje tak proto, že by se Boha mělo bytostně dotýkat a mělo by být především o Něm a o vztahu lidí s ním. Ale zájmové kroužky mohou být fajn, stejně jako jsou fajn radioamatéři a zahrádkáři. Katolická církev ve svých dokumentech píše, že si dobrého života nevěřících lidí váží a vidí v nich skryté Boží působení. Do pekel je (přinejmenším už) neposílá.
Diskuze s Vámi mi poněkud připomíná jednoho člověka, který tvrdil, že neuznává žádné názory. Diskutovat s ním prý bývalo velmi těžké. Ale teprve až po setkání s Buddhou začal tuto zásadu uplatňovat skutečně důsledně.
Kousek odtamtuď bydlel po nějakou dobu Magor.
https://www.rkfkostelnivydri.cz/sluzby/
S mariánským kultem to jednu dobu došlo až tak daleko, že musel zasáhnout papež.
Bohyni totiž křesťanství neuznává.
Judaejský prorok Jehošua pravil že chrám má být v srdci.
A ejhle – existují dokonce kostely Panny * Marie.
*Zkresleno v překladu, např. Hájek (velká škoda, že nedokončil výklad celého Matouše) uvádí, že šlo o “ mladici“.
Máte pravdu, v tomhle zkaženém světě existuje kde co… I kostely překvapivě pojmenované po kdejakých svatých!
Agivessana 20:35
Nejprve k mé citaci Vás. Nepřehlédl jsem, že tak jste to formuloval proto, abyste takového pak označil za podivína. A o to jde. To označení je totiž protismyslné. Jinak bych Vám to tam nepsal. Ne proto, že Vám „připomínám někoho, kdo neuznává žádné názory“, ale proto, že skutečně jde o protimluv.
Dospělý, na kterého to vztahujete, koketuje-li (ten výraz jste použil jindy, tady je to ale to stejné) s vírou, je přece přesně takto nejistý. Nebo snad podle Vás není? Zda Bůh skutečně existuje, zda mu odpoví. Na začátku to takto má, jinak to přece ani mít nemůže. Nebo znáte jinou cestu, jak poznat Boha a uvěřit mu? Pro jistotu, musíme oddělit ten samotný (různě dlouhý) počátek od okamžiku – ano, jistě to je, kdy se vydá na tu „cestu poznávání, jak to je“.
Tak tedy, budete-li doufat, že něco po natrénování pochopím a pak přestanu odmítat názory, pochopte nejprve sám sebe. Svá slova. Zda jimi skutečně říkáte to, co chcete říct.
Omáčka taky stojí za povšimnutí.
Nazval jste tak vše, slovy – vše, co člověka ruší v linii „Vy – Bůh“. Tu linii jste zmiňoval vícekrát, kromě jiného jste jako příklad omáčky uvedl nábožko pro děti. Omáčkou jste nazval taky náboženství bez Boha, popsal jste ji mnoha dalšími slovy, včetně toho, že jí vedle lidové tvořivosti hodně přinesla katolická církev samotná.
Přesto se držím (co nejvíce pokouším držet) obsahu Vaší terminologie tak, jak vůbec z těch širokospektrálních Vašich definicí jde. Abychom mluvili aspoň trochu stejnými slovy a ta měla stejný význam. (Stejně, jako to dělám při – dle Vás neumělé – interpretaci slov věroučných. Ale nechci vypadat tím připomínáním dotčeně, tak to teď nechme.)
Vaše slova jsou, že Marie svojí přítomností náboženství vícero způsoby zlepšuje a svatí materializují boží nekonečno. Že jste to tam osobně nevnesl, ale dle Vás to je dobrý. Z lidského pohledu (taky tuto formuli použiju) tomu rozumím, proto jsem záměrně napsal, že jde o – „diskutabilní“ omáčku. O diskutabilní, nicméně pořád omáčku.
Nemůžete ale ani s mým „diskutabilním přivřením oka“ opět sám sobě rozporovat vlastní slova tím, že správný vztah k Bohu musí být v čisté a přímé linii, tedy bez omáčky, nicméně právě katolická církev ji tam přidala, takže je ok. Obzvláště ta katolická církev, která jinak vnáší omáčku špatnou. Vnášení Marie a svatých jí je, jakkoli je to dle Vašich slov zlepšení náboženství a materializace nekonečna.
Není dobré a špatné omáčky, vždy je to omáčka, to byste jinak rovnou musel, ano, musel, například o protestantské věrouce a věřící komunitě říct ne to, že by nesouhlasili, ale že když bez Marie a svatých, tak jsou prázdní a bezbožní věřící. Na výklad jediné správné víry tu nejste sám. Ani katolická církev ne.
Třebaže předesíláte, že svůj pohled nikomu nevnucujete, měl byste, pokud jej zveřejňujete, být připraven na „všetečné otázky“. Jistě nechcete být panem katechetou z nábožka, který důstojně dětem praví, že – milé děti, takto to prostě je a hotovo. (A už bez srovnání s Vámi, nelze u toho mnohdy vyloučit, že by nejraději dodal – a kdo se mě ku… zeptá ještě jednou, tomu nakopu pr…!!)
Nebudu takto analyzovat Vaše předchozí výroky, k analýze těchto dvou jste mě však už přímo přiměl.
Vidíte-li mě v mém „výzkumu“ a interpretaci zde křesťanského, potažmo katolického náboženství jako pomýleného a nerozumějícího, jakého mě vidíte při orientaci ve Vašich slovech? A, což je velmi podstatné, jakého tam vidíte hlavně sebe?
Já Vám můžu garantovat, že se skutečně zaměřuju – jak taky tolik chcete – na to, co svými slovy říkáte. Což není to stejné, jako Vás za ně „zkoušet“ chytat, na to jste to podrobně napsal tak, jak jste to napsal.
Stojíte-li si za nimi při vysvětlování náboženství a Boha, je na Vás, aby byla jednoznačná. Jinudy se dál nedostaneme.
Otec má být spravedlností a matka milostí.
Zkuste si znovu přečíst, jak jsem formuloval tu část o názorech. Ten příběh se prý odehrál takto: Jeden známý a učený mudrc se doslechl, že Buddha přijede do těch končin a že je možné s ním o čemkoli diskutovat. Velmi se na to těšil, ale nechtěl v nadcházející disputaci dát svou kůži lacino a tak řekl: „Pane Buddho, neuznávám žádné názory!“ Buddha se jej zeptal: „Ani tento názor neuznáváš?“ Totiž ten názor, že žádné názory neuznává. V Buddhově odpovědi je hluboký logický paradox a mudrc, protože nebyl žádný hlupák, to okamžitě postřehl – když jej na to Buddha upozornil. Tak ho to zasáhlo, že prožil to, čemu se ve východní tradici říká „osvícení“.
Jak se onen mudrc jmenoval, není důležité, ale kdybych Vás k němu přirovnal, naprosto to není žádná hana, naopak. Jako Vy se o něco zajímáte, mne zase zajímají podobné paradoxy – takže vím, že nejsou v lidském vědění ojedinělé. Mívají různou formu, ale při určitém logickém rozboru lze zjistit, že jsou ekvivalentní. A jedna z těch forem velmi připomíná biblický příběh, v němž Mojžíš na poušti uvidí hořící keř. Hlas z toho keře říká Mojžíšovi něco velmi zvláštního: Jsem ten, který JSEM. JHVH. Patrně zase neporozumíte, protože most mezi oběma příběhy neznáte. Věřte či nevěřte, oba říkají vlastně totéž.
Jak to souvisí s tématem našeho rozhovoru? Jen málo, pouze tím, že JSEM je všude, v každé věci, všechno naplňuje a to všechno existuje v Něm. To ostatní se ve srovnání s tímto poznáním zdá malicherné, i když podle obyčejného, běžného pohledu to třeba takové není. Snažím se o smírný, bezkonfliktní pohled na to, co vidím jako málo důležité. Katolicismus, protestantství, taoismus, buddhismus, (a případně to lze i doplnit) spojují nějaké hodnoty a cíle, přestože mají rozdílné výrazové prostředky, zvyklosti, jazyk. Jak si to mohu dovolit? Ponechám bez odpovědi, přestože ji znám. Mohu.
Jako nevěřící byste ale s tím neměl mít problém. Když ale něco označím za podstatné, jiné z toho vyplývá jako nepodstatné – není-liž pravda, že? Pravému nevěřícímu by to mělo být jedno – proč mi tedy vždy strkáte podnos nějaký spor? Máte mne za blba? Když mariánskou úctu nezmíním, je to chyba, když ji ocením, tak také. Všetečné otázky toho typu si prosím nechte a manipulujte si někde jinde s někým jiným.
Snažil jsem se Vám zprostředkovat celkový pohled, jak to vidím, vyzdvihnout to, co se mi zdá podstatné a upozadit to, co se mi zdá důležité méně. Ale zcela bezkonfliktně a logicky bezesporně to z principu, v rovině lidské řeči a její logiky, udělat nelze. Když vyhledáváte místa, kde se to podle Vás s něčím neshoduje a dokazujete mi, že se mýlím, nezbývá mi než ukazovat naopak Vám, kde se mýlíte Vy. Nevede to k ničemu, oba jsme v pozici toho mudrce, ale bohužel ani jeden z nás není Buddhou, aby řekl to správné slovo a druhý to pochopil. Navrhuji tedy smířit se s tím, že porozumět si navzájem opravdu není možné a je tedy zbytečné o to usilovat.
Ano. Myslel jsem, že vždycky mám na co reagovat, přecenil jsem to ale. Tedy taky mé poslední psaní.
Nedělám z Vás blba – což je ten důvod, že ještě odpovídám.
Pouze a jen jsem se na konci začal zabývat formulacemi Vašich argumentů, příměrů, navozovaných situací a pod. A psal Vám, co v nich vidím.
Nestavím se géniem výrokové logiky, věřte prosím, že jsem Vás ale četl pozorně, včetně toho s Buddhou. Raději i ke svému psaní jsem se vracel. Našel jsem tam věci, které považuju za chybné. To své jsem si nechal pro sebe, o tom Vašem jsem Vám odpovídal. Nevím, jaký jste, možná i Vy ty mé odpovědi ale budete číst pozorně v tom smyslu, že se zamyslíte, jestli mé poznámky dávají něco i Vám.
Např. to „připomínám Vám člověka, který neuznává názory“ jsem taky jen tak nevytrhl z kontextu. Měl bych podle Vás přece takovým nejprve být. Přesněji, v tuto chvíli být A měl bych dostat nějakou (viz setkání s Buddhou) možnost uvědomit si svou chybu. Takto jste to srovnání mne a toho člověka musel myslet, protože právě z formy Vašeho psaní jasně plyne, že pro Vás nejsem už ten, kdo po rozhovoru s Buddhou pochopil. A jako obecný námět k zamyšlení byste nepoužil srovnání se mnou.
Projděte si to prosím celé znovu a zkuste si pak posoudit, proč jste mi to napsal a jak jste to tedy myslel, proč jsem já použil ten fragment a proč jste pak měl (nepotřebnou) potřebu mi dovysvětlit tu pointu. Je to podle mého soudu lepší logické cvičení, než jednoduché zamlčení těch „jiných než svých“ názorů.
A tak je to i s ostatními věcmi, které jsem zmiňoval a psal Vám o nich.
Je člověk, mající tendenci uvěřit, na počátku nejistý, protože zatím skutečně neví, do čeho by šel? Samozřejmě ano. Proč je to podle Vás špatně?
Už nechám z ohledu na to kdesi zmíněné srdce křesťanů na pokoji Marii, svatí přece ale jsou jen technikálie, určená k té „materializaci nekonečna“. Ať už k ním kdo přistupuje jak chce, ten výraz jste použil velmi trefně. A opravdu prosím nezapomínejte, že já – badatel, se na křesťanství chci a taky musím dívat jako na celek, rozdělený denominacemi. Protestanty a jejich náhled nemůžu abstrahovat.
Teď mě ještě napadlo, psal jsem o tom, že všichni věřící jsou přesvědčeni o jediné pravosti své víry. Na to jste odpověděl, že co má být, vždyť to je správně…, nebudu citovat, viz ta Vaše odpověď. Opět je ale nutno se na to dívat celkově, tzn. včetně věřících všech denominací a všech náboženství, kde všude jsou přítomni i ti „věřící s omáčkou“ (chybně, či dokonce, jak říkáte – bez Boha věřící). Taky je nelze abstrahovat. Já psal „všichni“, tzn. všichni výše jmenovaní. Což je podle mě značný problém. Pytel blech se všemi z toho plynoucími důsledky. Vaše námitka proto má jen velmi parciální platnost.
K víře a náboženstvím lidé přistupují
nepokrytě fandovsky
ohleduplně
neutrálně
nepřátelsky
Má poloha je neutrální. Jaká je Vaše? Nepokrytě fandící. U soudu se tomu myslím říká podjatost. Neberte to jako osočení, prostě Vás k tomu táhne to srdce. A jde o to, do jaké míry pak máte tu takzvanou profesionální slepotu. Já Vás pouze na některé její projevy, svádějící k tunelovému vidění, ukazuju. Ne proto, abych se posmíval. Třeba Vám ty mé věci k něčemu pomůžou, třeba Vám to za to nestojí.
Myslím, že spíš dost pružně měníte význam toho, co jsem napsal i svá stanoviska, abyste mohl pokračovat v nesouhlasu. Možná to tak opravdu vidíte, je to Váš způsob hledání pravdy, co já vím…
Nutno poznamenat, že Vás k ničemu nepřemlouvám, k žádné víře či cestě Vás nelákám. Zřejmě Vám současný stav i způsob diskuze na toto téma vyhovuje, mně to druhé ale nikoliv. Myslím, že mou věcí bylo jen vysvětlit svůj pohled, o což jsem se pokusil, ale žádný další pokrok v tom nevidím a ani to už není moje věc. Proto jsem se několikrát ptal, oč Vám jde – jestli věčný spor, je to ztráta času i energie, to může probíhat i bez mé účasti.
Jestli jsou věci špatně nebo dobře… Většinou jsou důsledkem svých příčin a také toho, jak se na ně díváme. To, že jsou věřící přesvědčeni o své víře, je téměř tautologie, kdyby nebyli, nevěřili by, bez aspektu jakéhokoli hodnocení. Ale „víra“ má mnoho odstínů, podob, vyvíjí se s člověkem. Vědci jsou také přesvědčeni o pravdivosti svých poznatků, ale přesto je dále upřesňují, třídí a zařazují do vzájemného kontextu a svého chápání světa. Žádný podstatný rozdíl v tom nevidím. Ale to už bych se opakoval, nemá smysl to říkat znovu. Myslím si, že za mne už bylo řečeno vše.
V tom rozhovoru s Buddhou vůbec nešlo o uznání chyby. Šlo o rozšíření pohledu a o důsledné uplatnění toho principu i na okamžitý stav. Zde někde je dotyk běžného způsobu uvažování, v rámci aristotelovské logiky, s „transcendentnem“, které už slovy postihnout a vyjádřit nelze.
Můžeme si například představit, že se obě osobnosti po letech opět setkaly, jaký byl asi jejich rozhovor, o čem byla řeč? Ale klidně na to zapomeňte, s naším rozhovorem to prakticky nesouvisí.
Velmi výstižně napsáno. Starozákonní obraz Boha je značně pokřiven hned od samého začátku – už u Abraháma – a stojí v přímém protikladu k pojetí Boha jako bezpodmínečné Lásky. Ale nebudu se opakovat (jelikož jsem se v tomto smyslu už mnohokrát vyjádřil jinde). Raději tedy napíšu, že celkově souhlasím s Vaším příspěvkem a tomuto Vašemu poznání Vám blahopřeji.
Bůh jako bezpodmínečná zrovna láska by měl vegetovat? Má to vysvětlení?… jestli se vám chce.. stručně
Nic ve zlém, ale úplně nerozumím otázce – proč jste použil slovo „vegetovat“? Nedává mi to smysl. Možná není čeština Váš rodný jazyk?
Ale jde o to, že Bůh ve Starém zákoně Abraháma vyzývá k lidské oběti – aby zabil své dítě a tím dokázal svoji lásku k Bohu. To je evidentně špatné jednání, zločin, který později Bůh zakazuje v Desateru příkázání. Vidím v tom rozpor, pokud jde o povahu a osobnost Boha. Neobstojí vysvětlení, že Bůh později tomuto činu zabránil. Navádění ke zlu je vždycky špatné a nemorální.
Abrahám poslechne a jde vykonat vraždu, myslí si, že tím Boha uctí. Je dáván křesťanskou (a nejspíš i židovskou – což ale nemohu dostatečně s jistotou posoudit) tradicí za vzor hluboké víry. Považuji to naopak za falešné a psychopatické – to Abrahám opravdu tak málo zná Boha, že si myslí, že tohle opravdu Bůh chce? Naprosto zde chybí empatie k Izákovi, on je jen pouhou věcí, která bude obětována k větší slávě Boha a na jeho prožívání situace ani osobní hodnotě v tom příběhu vůbec nezáleží.
Podobných situací a příběhů, kdy pouze několik protagonistů má nějaký charakter, svou „duši“ a vůbec nějakou cenu, je Starý zákon plný. Zde vidím kořeny mnoha náboženských zločinů ve jménu víry – křížové výpravy, svaté války, vyhlazování nevěřících a násilného obracení na víru. Nedostatečné empatie některých lidí, opírajících se o biblickou tradici. Oběti toho násilí jsou vždy také pouhé věci, (bohužel ne slaměná) obětní zvířata, na kterých nikomu nezáleží a Bůh to tak – údajně – chce.
Příběh Izáka a Abraháma nakonec dopadá „dobře“ – Izák šťastně nezemře rukou svého otce. Ale o kus dál je v Bibli jiný příběh lidského otce a jeho dcery, který končí tragicky. Ivtáh dá neuvážený slib, který chce za každou cenu dodržet a Bůh jej nezastaví – nebo jej Ivtáh prostě neslyší, protože dobře nerozumí svému vnitřnímu Božímu hlasu. Možná Abrahám také dobře Bohu nerozuměl, když si myslel, že Bůh chce, aby Izáka zabil?
S údajným Božím požehnáním vyvražďují jiné národy i sami Izraelité, které, podobně jako dnešní fanatické příslušníky Islámského státu ani nenapadne, že zabitím člověka Boha samotného připravují o jedno lidské srdce, o celý jeden svět, který by Bůh mohl získat. Jaký hřích může být větší – Boha samotného připravit o jednu z možností prožívat lásku?
Takový obraz Boha se neslučuje s tím, o kterém vypráví a který prožívá Ježíš. Pokud Bůh miluje člověka jako svůj věrný obraz, jako své dítě a partnera v lásce, který má zprostředkovat Boží přítomnost v hmotném světě – zde na Zemi – nemůže příčetný a moudrý Bůh zároveň nabádat nebo žehnat zabíjení lidí, případně jednání s nimi jako s něčím bezcenným. Je to naopak Boží protivník, údajný padlý anděl, který podle tradice považuje člověka za bezcennou hlínu a prach – sám prý uražen, že Bůh dal takovému člověku před „dokonalým“ andělem přednost. Ať tak či onak, nemohou o člověku zcela stejně smýšlet oba, Bůh i Satan – jinak by mezi nimi nebylo sporu a možná, že ani žádný podstatný povahový rozdíl.
Je potřeba si tedy vybrat, kterému obrazu Boha věříme – a ten druhý je pak v důsledku té volby špatný a křivý, způsobený nevědomostí a temnotou. Koneckonců, je dost možné, že kdesi, v univerzu všeho existujícího, existuje kvantová superpozice obojího. Ale až se konečně s Bohem setkáme tváří v tvář – a provedeme tím „kvantové měření“ (toho, jaký Bůh skutečně je) – celý kvantový systém zkolabuje v jednu z obou možností. Podle naší víry (a důvěry) se nám stane. A možná právě v tom spočívá rozdíl mezi Nebem a Peklem…
Mnoho lidí si myslí, že Jahve, JHVH, je bůh zla či Satan, kdežto Otec Ježíše Krista, je bohem Lásky. Podle mého názoru je to trochu jinak. JHVH znamená (Já) JSEM, podstatu vší existence, totožnou s Ježíšovým Otcem, jen starozákonní biblické zrcadlo je notně křivé, což je jedna z mnoha věcí, které lidem přišel Ježíš sdělit a názorně ukázat.
Kdo lidem dal do ruky ten uhel na čmárání, já nevím, kdo má takové nápady, ale pak se muselo stát něco důležitého, že si to potřebovali poznamenat. Bůh jakož absolutno, už jsme to rozebírali tady kdysi, před časem, taky to nemusím pořád psát…. to absurdno života pozemského.., nicméně, když byste se měl rozhodnout pro lásku v Bohu nebo Ježíškovi, koho byste volil? Píšete ano ne ano ano. Jak je Ježíš v hierarchii lidského lopotání?
Křesťané věří, že Ježíš je do lidského těla vtělený Bůh, jedna osoba z tzv. Svaté trojice, což je myšleno jako tři aspekty nebo projevy božství – Otec, Syn (Ježíš) a Duch Svatý.
Mimo křesťanskou církev má mnoho lidí Ježíše sice za člověka, ale přesto za aspoň proroka (Islám) nebo prostě za duchovního učitele či mistra – jako byl třeba Buddha nebo Lao-c‘. Osobně bych nic z toho nepopíral, snažil bych se o takový druh porozumění a pohledu, který by odstranil spor. Ale je to trochu jako zenový kóan – nesnadná to věc.
Myslím, že to ale není tak podstatné, jako je důležité samotné poselství těch duchovních učitelů. Hledajícím lidem bych poradil, aby o těch poselstvích přemýšleli, porovnávali je a zkusili je použít jako směrovky či kompasy, ukazující stejným nebo skoro stejným směrem. Zkusili podle nich prakticky žít. Kupodivu, rozdíly v praktické aplikaci téměř vymizí. Aby člověk viděl, že jde opravdu o stejný směr, je ale nutný určitý nadhled, trpělivost a klid. Pak se věci vyjasní, jak je co myšleno a najdeme i nějaké odpovědi na některé naše otázky…
No jo, všichni tři. Jo no, je v tom jednoduše pořádek. A taky je to jedno.
Graham Hancock tvrdí, že to byly ( a jsou – viz další text.) drogy . *
Bratr Koukolík se zase zmiňuje o epileptických záchvatech.
* Popisuje svůj zážitek s ajahuskou (já to neumím nepsat bez přechýlení do češtiny).
A zmiňuje syrskou routu, ta má obdobné účinky.
Na odlehčení je dobrá novela, povídka “ Šaman“, od Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho. 😀
Bonďas vím, spíš útěcha z ontologie, šaman zatím ne, některé a i z vámi doporučené lit. výše, ještě výše, mám zatím zakázané. Takže po houbách se to vyrazilo jako na Zemi nevysvětlující se zážitek, no ten je obvykle potřeba sdělit, ovšem.
Podpis migrační ho paktu,není je věci Rakušana, ale celé vlády včetně premiéra.
Já bych to posuzoval jinak,jako zaklínače hadů a odhaloval bych zaklínače. Jmenované bych nazval hady a přidal i Babise i hadicí Sillerovou.Zaklínači je nejvíc v Bruselu,tady bych některé našel také, jako Klaus,Zeman.
Podpis migračního paktu je jen důsldek podpisu Lisabonské smlouvy, stejně jako byla okupace zbytku Československa a vznik Protektorátu důsledkem Mnichovské dohody.
Rakusna zase plne ovlada pozornost , zase jeho pytel a spolu s zase Vondrou a Nerudovou
slouzi jako hlavni zajem opozicniku u docasne doufajici u mensich koryt.
Nic dulezitejsiho neni a bejt nesmi..
Taktika jak vokrast bohatou dedicku , jeden to s ni dela takhle a druhej zase opacne..
Vsichni chteji jen jedno a to samy…
A vsem uz z toho vrzaji klouby a huby..
Jděte do prčic s čarováním a kletbami. Když se schvaloval Lisabon, co udělal Klaus? Mohl odmítnout to svinstvo podepsat. Mohl vystoupit a národu vysvětlit, proč to udělal. Většina z nás tehdy netusila, o čem to je. Kdyby to udělal, možná by ho sesadili, ale byl by hrdinou národa. jenže on to podepsal. A lavina se dala do pohybu …
Příčinou krize je morální bída (Tomáš Baťa)
Jediný Kriegel odmitl v r. 1968 podepsat moskevské protokoly. Klaus si bohužel vzal přiklad z těch ostatních soudruhů, kteři je se sevřenou prdelí podepsali …
Klaus odmítal, vyslovoval obavy, nakonec podepsal.
Ostatní koukali a mlčeli. povětšině je to nezajímalo, nerozuměli tomu. Bez podpory se nedá dlouho vzdorovat.
Klaus si o podporu neřekl.
Topolánek a spol. nekoukali a nemlčeli. Chtěli na něj podat žalobu.
Dejte do google: lisabonská smlouva žaloba na klause
Podle zkušenosti prožidovského a proruského nacisty, jsou všecky klatby lautr na hovno.
Pokud některá jakože zafunguje, pak se ve 100% jedná o náhodu, která by se přihodila i tak, nezávisle na ničem, všechno bez zapojení vyšší moci, jen jindy.
Tureckému velvyslanci se nic nestalo, přestože trojí prokletí od takové čarodějky, jako je doktorka Klára Samková, muselo mít sakra váhu. 😀
Nacista natřikrát proklel svou bývalou třídní učitelku z 8. a 9. třídy ZDŠ.
Učitelka to byla odborně výborná, ale uvnitř zakomplexovaná sketa, za učitelku převlečená a která fakticky nenávidí mladé a bezstarostné, dospívající děti.
Nacista nezapomněl na všecky myslitelné choroby, dopravní prostředky, ucpaný hajzl i přírodní živly, vzýval a prosil o pomoc přesně toho Boha, ke kterému mladého nacistu vedla, až do čtvrté třídy ZDŠ a pomocí náboženství, nacistova babička.
Prokletí bývalé třídní, bylo provedeno ve skupině nacistových kamarádů a to hned poté, co se mladý nacista -jakýmsi nedopatřením- ve třeťáku průmky dostal k osobní složce.
Byl v ní i závěrečný posudek ze ZDŠ, sepsaný touto třídní učitelkou.
Nacistovi v té chvíli došlo, že se na tu průmku dostal nejspíš nějakým zázrakem.
Možná to byla Boží kompenzace za to, že sám Bůh tu mou strašlivou klatbu nemohl vyslyšet. Asi i Bohu přišlo přes čáru, aby blesk udeřil přímo do ní a roztrhnul ji vejpůl – asi nechtěl mrhat megavoltama na takovou lidskou svini.
Bůh nemohl pomoct realizovat ani to, aby chcípla na syfla, protože to pravděpodobně byla stará panna.
Ani kombinace výborného prospěchu, velmi nadstandardních vědomostí, už i nějakých zkušeností v elektronice a hlavně skvěle zvládnutých přijímaček na průmku, to všechno by nacistovi nepomohlo, pokud by někdo podobný, jako byla ta třídní, k tomu posudku přihlédl.
Přesně, jako to bylo v závěru Tankovém praporu :
„Po majoru Borovičkovi toho moc nezůstalo, ale něco přece. Napsal na vás kádrový posudek. Hotová poprava.“
Kdyby tehdy měl nacista kontakt na samotného Satana, podepíše mu všechno, co by chtěl – jen aby mu pomohl tu svini zabít.
Tak ji nacista musel pracně proklínat sám a stejně to bylo lautr k ničemu.
Dožila se, při skvělé duševní svěžesti, 97 let.
ad Teco (15:33)
Asi záleží na mnoha vztahových okolnostech: Jak, kdo, s kým je vztahově napojen a jak má kdo nastavené svědomí (což je podvědomá, v podstatě asi neovlivnitelná záležitost)
Před cca patnácti, osmnácti lety, kdy jsem se ještě považoval za křesťana, jsem konfrontoval dva mladé lidi (on cca 30, ona tak 25.) Ona, mladá vdova, máma dvou dětí, původem Slovenka (fešná…), zbrusu čerstvě u nás podruhé vdaná, se nechávala pár měsíců finančně podporovat křesťanským společenstvím, kam jsem tehdy docházíval, a i osobně jsem pomáhal, jak jsem uměl. Pak se ale ukázalo, že velmi záhy začala podvádět svého (novo)manžela se zmíněným velmi výřečným třicátníkem. Stopli jsme jí finanční podporu, ale pokoušela se nadále i s drzou podporou milence citově vydírat a dovolávala se u toho Ježíše. Oběma jsem tehdy řekl, že mně lhát můžou, ale pokud se u toho dovolávají Boha, lžou už Svatému Duchu a jestli s tím nepřestanou, do roka zemřou. On zemřel na srdeční selhání cca po tom roce, ona na turborakovinu o pár měsíců později. O její 2 děti se postaral její podvedený (novo)manžel a jeho rodina…
Od té doby si dávám velký pozor, abych nic podobného nevyslovil nahlas…
Kriegl byl clovek ponekud vopravdovej a zacal marxismus a este leninismu dovopravdy verit ,pres vsecko co zazil a se nezmenil a zatimco ostatni komunisti ,to budovani socialismu meli jako pohodlny koryta , voni budujou a my se mame dobre a vsecko co chceme taky mame ….
Když se schvaloval Lisabon, co udělal Klaus? Mohl odmítnout to svinstvo podepsat.
——————————————-
praveze Klaus bojoval ako sa len dalo, ale bol prehlasovany ceskym parlamentom
Jak nekdo studuje ,nebo jezdi caso do Usa , ma delsi pobyt tam , pak takovej je schopen vseho na svuj narod..Je takovejch moc.
Nebyl přehlasován. Oni mu pohrozili, že ho sesadí a on podepsal.
Viz též text písně Karla Kryla: úloha osobnosti v dějinách …..
Oni mu hrozili, že ho zbaví svéprávnosti. To je trošku jiný level, než sesazení.
Potvrzuji.
Katango:
Až tak?? A to jde – jen tak? Že se někdo rozhodne?
jak v které době
Myslím, že i ve Spiknutí se dozvíme takédrsné věci z vedení našeho státu.
„Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.“
Myslím si, že fakt, že náš národ po roce 1989 skoro nic nepostavil, nevybudoval, není důsledkem nějaké kletby. Věřil bych v tom spíše Stalinovi, který prý tvrdil, že za každou chybou je nějaké konkrétní jméno…
Situace našeho národa, včetně roviny mentální, je důsledkem mnoha špatných voleb mnoha jednotlivců – takovou „kletbu“ si národ na sebe postupně vytvořil sám. Křesťané by tomu řekli „hřích proti Duchu Svatému“ – což je vědomá volba něčeho špatného, proti hlasu svědomí, za účelem domnělého prospěchu. Vystoupit z takového „prokletí“ sebe sama je skoro nemožné, protože posloupnost špatných rozhodnutí má kumulativní efekt, „hybnost“, která se neustále zvětšuje. Proto Ježíš říká, že tento hřích odpuštěný být nemůže – postiženého totiž ani nejspíš nikdy nenapadne, v jakém stavu se nachází.
Dobrodružná literatura našeho dětství a mládí poněkud zjednodušeně popisuje tento stav slovy, že pokud má Bůh, Alláh či Manitou někoho opravdu „po krk“, zatemní mu nejdříve rozum. Pokud bychom měli Boha o něco prosit – tak aby nedopustil, aby se nám stalo právě tohle.
Lidé jako Rakušan, Fiala nebo Niedermayer patrně pokročili v onom hříchu proti Duchu svatému poněkud dál, než my ostatní a tak se stali nástrojem pokušitele – malého, středního či velkého Šejtána (což je třeba chápat i obrazně ve více rovinách). Ale mějme na paměti, že tento duch nad námi nemá jinou moc, než tu, danou naším souhlasem. A, ehm, tu, že přes jiné lidi může ovlivňovat naše okolí.
V tomto smyslu bych chápal „kletby“, o nichž píše autor článku. Lidé, o nichž Vidlák píše, žijí ale v domnění, že páchají dobro – tak se jim proměnilo vidění světa v důsledku jejich vlastních rozhodnutí a voleb. My nebo naši spoluobčané na tom všem mají podíl tím, že si vybírali tyto „silné osobnosti“ a podpořili je ve volbách (Havlem a Klausem počínaje až po současnost) – líbila se jim jejich vychcanost, mazanost, rozhodnost, bezohlednost, patent na rozum, tah na branku a slibované jistoty, chtěli mít na tom všem podíl. Tak jej tedy mají.
Jinak si ale myslím, že opravdovým kletbám – vědomému proklínání někoho – by se člověk měl vyhnout. Ať už někdo věří v účinek takového počínání či ne, jakýkoli pozitivní efekt zde zcela chybí. Páchání dobra je v tom smyslu mnohem méně jednoznačné a mnohem déle trvá, než vyjde najevo jeho pravá povaha.
Takže my, kteří jsme je nikdy nevolili, nikdy neobdivovali jejich “ vychcanost, mazanost, rozhodnost, bezohlednost, patent na rozum, tah na branku“ a neměli zájem, nebo jednoduše nevěřili, o jejich jistoty, jsme se doufám tohoto hříchu nedopustili.
Mimochodem znám nemálo lidí, kteří je nevolili proto, že by je obdivovali, ale že prostě neměli čas a asi ani energii věnovat se naplno sledování politiky, tudíž neměli šanci je prohlédnout.
Když Vás vidím, nemohl byste Vy odvolat tu klatbu nacisty z Tencočampa ? Doufám že jsem mu opět nezkomolil nick.
Nejsem si vědom, že bych uvalil „klatbu“ na Tecočampa, chybí mi k tomu úmysl a pravděpodobně i nezbytné čarodějnické schopnosti. Věřte nebo ne, ale nepropichuji doma Voodoo panenku s nápisem Tecočamp ani nenakuřuji na oltáři nějaké rituální předměty se záměrem mu ublížit.
Tecočampovi jsem v nějaké diskuzi napsal, že je nacista, protože jsem měl za to, že tvrdí, že Židé jsou více lidmi nebo hodnotnější lidé než Palestinci. To mi opravdu připadá jako myšlenka blízká nacismu a nesouhlasím s ní, nezávisle na tom, o jaké dva národy by šlo. Na druhou stranu, vyznávám svobodu člověka mít nějaký názor včetně možnosti mýlit se a případně svůj názor změnit. Za skutečnými nacisty stály či stojí jejich zrůdné činy, ale nemyslím si, ani jsem si nemyslel, že se jich Tecočamp dopustil nebo s nimi souhlasil. Předpokládal bych, že je to zcela zřejmé.
Tecočampa se moje označení zřejmě hluboce dotklo, protože se ve skoro každém svém příspěvku označuje jako „prožidovský a proruský nacista“. Zřejmě tou kombinací slov chce naznačit absurdnost spojování Rusů a Židů s nacismem kvůli jejich pohnuté historii za druhé světové války, mně, naopak, to zase tak absurdní nepřipadá – vzhledem šíři spektra lidských povah a názorů, nezávisle na národnostní příslušnosti. Takže ano, klidně mohou existovat nacisté z jakýchkoli národů či etnik, co třeba takový Zelenský?
Přeji Tecočampovi, aby byl svobodný jako voda nebo vítr a ne spoutaný mojí poznámkou. Jestli mu k tomu může dopomoci moje omluva – má ji mít, koneckonců on sám má nejlepší předpoklady vědět, kým je…
Kazde slovo je male kuzlo – pozehnanie, ci kliatba. KAZDE. Ako rychlo sa naplni zavisi ciste len na energii, ktoru clovek do daneho slova vlozi … ked mi spadne drevo na nohu, a ja poviem, ze by ho pokaralo, tak je to malo na to, aby sa samovznietilo … ked je ale ‚naboj‘ v slove slaby, pomoze opatovne opakovanie, ktoru danu kliatbu/pozehnanie posiluje. Funguje to uplne rovnako ako ‚davaj pozor na to, co si zelas, ono sa ti to splni‘ … a az sa to splni, clovek cumi, ze su veci medzi nebom a zemou …
Nemusite tomu verit, len skuste tak ako nasi dedovia vyslovovat viac pozehnani ako kliatieb (pozehnania boli v reci mojich prestarlych zazite ‚zdvorilostne‘ frazy, ktore sa hovorili uz tak nejak automaticky, skorej nez to cloveku doslo, napriklad miesto ‚dobru chut‘ ‚nech ti padne na uzitok‘)
A nie, nie som ziadne ezo … len su veci medzi nebom a zemou 😛
Škoda, že váš komentář skočil omylem pod Agivessanu, takhle to vypadá, že jím neoslovujete Toho, co jenom čte a čte a píše jen za mák a skoro by mohl si k tomu připsat, že slušně a vstřícně (ale to by nedpovídalo jeho zkušenostem). Mohl by mít pak přezdívku Tecočampslavstřzkuš
I Vy buďte požehnána za svoje cenné a jistě dobře míněné rady…
Tečočamp je mi zcela lhostejný, je zcela na něm, jak si přebere, co jsem napsal a jak s tím naloží. Jen mi dovolte konstatovat, že se svým utrpením a újmou na cti, kterou jsem mu prý způsobil, nakládá podobně jako někteří Židé s holocaustem – nikdy je neopomene připomenout a zdůraznit.
Rozdíl je jenom v tom, že utrpení za holocaustu bylo reálné a skutečné. Tečočamp své trápení nosí ve své hlavě, líbí se mu zřejmě, když si je stále připomíná. Ví kým je a stává se tím – když to jako mantru neustále opakuje. Dodávám k tomu: Ámen.
Ano, jsou věci mezi nebem a zemí. Mohla bych vypsat případy kdy se tak stalo, ale není to třeba. Jen chci podotknout, že jsem v Boha nevěřící, ale přijde mi, že špatná i dobrá myšlenka vyslaná směrem k druhému se vrátí . Vrátí se ve špatném, ale i dobrém. I když si jeden někdy musí hodně dlouho počkat. To je to známé, a mé oblíbené, „karma je zdarma“.
Po přečtení příspěvku Teco (15:33) jsem se jen utvrdil ve správnosti svého indiferentního postoje k tomuto pánovi. Jeho cesta je jen jeho cestou, nic společného s ní nemám… Nicméně z přání, aby všechny bytosti byly šťastné, nevylučuji vůbec nikoho.
Případné psychické problémy toho člověka je nutné začít řešit tam, kde pravděpodobně začaly. Proklínání kohokoliv bych silně nedoporučoval, i kdyby si někdo myslel, že je v právu a jeho protivník je exemplární darebák. Má to neblahé důsledky… skoro jistě vždy u toho, kdo proklíná. Neměli bychom se proklínání dopouštět (případně prosit Boha, aby nás takové praxe uchránil) a už vůbec ne na svých kletbách zatvrzele trvat.
Nerad cituji z Bible za každou cenu, ale zde se to hodí:
„Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán“ (Římanům 12,19)
Nikdo jiný nezná všechny okolnosti, a smyslem našeho života není posuzování ostatních a vykonávání domnělé spravedlnosti.
Bosorečka:
Nezapomínejte, že ale dáváme neustále spousty požehnání – i když bezmyšlenkovitě. Ale vyslovena jsou.
Navíc, pokud chcete proklít, není to jen tak. Málem jsem to zkusila – a málem jsem na to zhynula. Naštěstí jsem pochopila včas a zarazila se taky včas.
Ja sa raz tak vytocila … kvoli totalnej hluposti, musim podotknut, a fakt to nestalo za to … ale mala som pocit, ze ta kliatba chce zo mna, ze chce byt vyslovena, ze ma to nuti … sa so mnou normalne zatocil svet, a rozbolela ma hlava … fuj, dufam ze ma uz nikdy nikto tak nevytoci … jo, tu kliatbu som nevyslovila, zlakla som sa, som zbabelec od narodenia 😀
Jo, takhle nějak já taky. Ještě k tomu jsem přesně věděla že to bude fingovat – i jak. A jakej zbabělec??? Já se teda považuju za statečnou, že jsem nevyslovila!
Zbabela, bo som sa zlakla, ze by to mohlo fakt fungovat 😀 … podla toho, jak som mala pocit ze som vnutri viru, si myslim, ze keby som to vypustila, nieco by to rozmlatilo … raz som tak povedala povedala mojej vtedy 3-rocnej holke, nech zo seba vypusti svoj hnev … ani nie do hodiny prisla burka, ale taka, ze stromy lamalo, v lese, mozno pol kilometra od nas, u nas bola ‚len‘ tma
Prožidovský a proruský nacista smutně konstatuje, že Agivessana se nepokusil ani v nejmenším, zkusit napravit, co spáchal.
Dál zůstává tím, kdo už z principu nikdy nebude schopen přiznat, že by se mohl mýlit.
Krom toho, samotná forma téhle tzv. „omluvy“ je pro starého nacistu urážlivá tak, jak to doposud dokázalo jen velmi málo lidí v nacistově životě.
Nacista sám, není z podstaty jeho povahy nijak urážlivý, ani vztahovačný.
Za celý nacistův dosavadní život, se našlo jen několik málo jednotlivců, kteří byli schopni jej nějakou formou urazit. Nebylo to vždy slovo.
V absolutní většině to byli lidé – nepříliš chytří exponenti bývalého režimu, kteří ale disponovali nějakým druhem moci nad nacistou.
Tu moc brutálně zneužili – a v jednom případě to bylo právě psané slovo. Nezáleží na počtu.
Zde je to horší o to, že tohle Agivessanovo psané slovo, už z tohoto prostoru nikdy nezmizí.
To, jakým způsobem nacistovi i ostatním, předvedl „omluvu“ Agivessana, je zcela signifikantní.
Prožidovský a proruský nacista na takhle arogantní „omluvu“ Agivessanovi zvysoka sere.
Víte, tenhleten nácek, to sice není žádný svatoušek, ledacos má na triku, ale také to není něčí hadr na podlahu.
Takový ten hrubý, ve kterém až se začnou dělat díry, nebo se třepí, tak je možno jej s klidem odhodit do odpadu a zapomenout.
Tenhle nacista je dost starý, ale i dost hrdý na to, aby bezpečně věděl, jak by měla vypadat případná omluva poté, co si pachatel svůj zločin opravdu uvědomil a opravdu ho lituje.
Nacista vyzývá nejen kolegu nacistu Tymákovana, ale i ostatní případné nacisty :
Dobře se dívejte, tohle je k vidění opravdu málokdy.
Tecočampe,
doprčic už, dejte pokoj a omluvu přijměte.
Ano, nemusíme vás číst, ale jste s tím náckováním otravný a zahnojujete tím tady prostor. Kdo má pořád rolovat…
„Přeji Tecočampovi, aby byl svobodný jako voda nebo vítr a ne spoutaný mojí poznámkou. Jestli mu k tomu může dopomoci moje omluva – má ji mít, koneckonců on sám má nejlepší předpoklady vědět, kým je…“
Mnohá slova tu však selhávají. Lépe je střežit to, co je v nitru.
—
Pravda vyjde nahoru jako olej na vodu. „Mnohá slova“ selhávají proto, že v moři slov se vzdouvají vlny a běsní bouře, a pravda mezi těmi vlnami nebývá na první pohled vidět.
Mám bílou dodávku. Není nová, přede mnou ji užívalo GLS. Po nálepce GLS, protože ji ta firma užívala dlouho, zůstal na laku stín: ve vhodném světle je to GLS stále k přečtení. Kdybych kontury toho nápisu obtahoval hřebíkem, byl by viditelný zdaleka, v každém světle a za všech okolností. Rozhodnutí obtahovat/neobtahovat kontury nápisu je v mé moci. To zaprvé.
Na některých materiálech nálepky drží špatně a dříve či později samy odpadnou. Jiné materiály jsou k nesení nálepek ze své podstaty vstřícnější a nálepky na nich drží velmi dobře, někdy je nelze sundat bez porušení nosné vrstvy. To zadruhé.
A konečně zatřetí: mág může uložit kletbu jen na toho, kdo je k uložení kletby otevřený. Otevření vůči kletbě si nastoluje kletbou postižený sám svými skutky.
Sejmout kletbu může jenom ten, kdo ji uložil, a jen do té míry, v jaké byla uložena (kletbu lze zrušit i jinými způsoby, ale pak nejde o sejmutí).
V každém případě platí, že nelze nikomu účinně pomoci proti jeho vůli.
Člověka nepředěláš – jen se ti vybarví.
… jen na toho, kdo je kletbě otevřený, může ji uložit? Kde už lidstvo mohlo být.. . Kde jste byl doteďka? A kde je o tom ponaučení? Ale i bez toho, tu myšlenku byste měl rozšířit, možná by lidstvo tím pochopenïm vypadlo z kruhu ven.
M.
Chtěl tím říct, že musíte mít v duši pořádnou ďouru, jináč po vás kletba sklouzne 🙂
Napsal jste to velmi přesně, děkuji. Nemám v úmyslu vkládat na kohokoli kletby, nebo někomu mydlit schody, když už z nich padá. Nic to nezlepšuje, nikomu to nepomáhá. Člověk pod vlivem kletby nebude nikdy lepší, spíš naopak. Ať jsou všechny bytosti šťastné a svobodné, bez výjimky…
Některé bytosti si ale šťastné být nepřejí, nebo nevědí jak toho dosáhnout a samy sobě působí škodu. Jejich rozhodnutí je třeba respektovat, nedopouštět se na nich násilí a pomoc jim nabízet jen nesměle a mírně.
Pro M:
To poučení je možné nalézt v mnoha zdrojích, ale například ve zde často citovaném Tao-te-ťingu (50. kapitola):
… … …
…kdo správně řídí svůj život,
prochází pustinou a nesetká se s tygrem ani nosorožcem.
Prochází vojskem a nemusí mít štít ani zbraň.
Nosorožec nemá, kam vrazit svůj roh.
Tygr nemá, kam zatnout své drápy.
Zbraň nemá, kam zaseknout své ostří.
… … …
Text je nutné chápat spíš obrazně, než doslova. Je to víc o běžném životě, než o výletu do safari nebo bitevní vřavy. Není to o fyzické nezranitelnosti nebo nesmrtelnosti (které jsou spíš mýtem nebo nedostižným ideálem pro adepty bojových umění). Nicméně, aplikace těchto pravidel nebo myšlenek celkově zlepšuje zdraví a život, snižuje zranitelnost fyzickou i duševní a zvyšuje odolnost i vůči různým „kletbám“ (s uvozovkami nebo i bez), které mají méně šancí na to, kam by zapíchly svůj osten – podobně jako nosorožec svůj roh nebo tygr své drápy.
A máte pravdu – kde už by lidstvo mohlo být, kdyby tato tajemství znalo! Ale přitom jsou volně dostupná, každému,… kdo má pro strach uděláno a duchovní cesty se nebojí.
Žák:
Díky. Jsme jedné krve, jak se zdá. Hele, to s těma konturama, to mě hodně pobavilo, bezvadný!
Existují magnetické folie. Na které se buď sítotiskem reklama natiskne, nebo se na magn. folii nalepí samolepící folie vyřezané plottrem.
Ne.
Prožidovský a proruský nacista se domnívá, že i bohorovný Agivessana ví, že omluva za takovou urážku se nepíše jen jaksi „mezi řečí“, jakoby mimochodem.
Nacista chápe, že Agivessanovi je to celé, při jeho bohorovnosti a povýšenosti, nanejvýš u prdele – nacistovi ale nikoli.
Označit někoho za nacistu v naprosto vážně míněné diskusi a hlavně v prostoru, odkud už takové označení nikdy nezmizí, to je podle nacisty vážná věc.
Pro ostatní má nacista doporučení, či spíš prosbu:
Nečtěte jeho komentáře, přeskakujte jeho nick, Alefovou nenápadnou manipulací, kterému tímto nacista děkuje, šikovně zkrácený na „Teco“.
Nacista bude tento nick používat i nadále. Je šikovný, jednoduchý a snad už nebude docházet k jeho srandovnímu zkreslování.
Favorit.
Takovéto omluvy se nepřijímají. Ony jako omluvy nejsou míněny.
Aby se člověk dobral pravdy, bylo by nutné jít poněkud hlouběji, k podstatě problému a začátku sporu.
Někteří lidé neustále a rádi vystavují na odiv svoji ublíženost, ale za nic na světě neprozradí, zač se jim té medicíny dostalo. Nehodnotil jsem ale člověka jako takového, neměl jsem v úmyslu jej urazit, pouze jsem jistým způsobem ocenil jistá jeho vyjádření, způsobem mně vlastním. Zdaleka není jediným člověkem na světě či internetu, o kterém se někdo nepříznivě vyjádřil. Kolik lidských tragédií by to asi způsobilo, kdyby všichni brali všechno a hlavně sebe takto tragicky vážně…
Nemám nic osobního proti tomuto člověku a za nechtěný účinek svých slov se omlouvám. Byl jsem vyzván, abych z něj „sejmul kletbu“, která tam z mé strany sice nikdy nebyla, ale rád jsem vyhověl a vysvětlil to. Nechovám k tomu člověku žádné nepřátelství, což je podle mého názoru stav věcí zcela dostačující. Urážet jej nechci, takže ani nebudu psát nic soucitu…
Upřímně řečeno, je mi jedno, co si on či někdo jiný o tom myslí a naprosto cynicky si to (že je mi to jedno) užívám. Nezajímá mne, zda ten cirkus bude i nadále pokračovat. Navrhoval bych, aby si i na náhrobek dal vytesat tu svoji předmětnou říkanku, ale není to moje věc… Po čase všechny detaily odvane čas, zůstane jen to jeho stále opakované rčení, až všechny napadne, že je to možná pravda, když to pořád o sobě tvrdí… Možná jsem něco nechtě a neopatrně spustil, ale za tuhle patologii už opravdu nemůžu 🙂
Ja viem, ze je uz pozde, ale ako je protikladom lasky nie nenavist, ale lahostajnost, ako je protikladom nenavisti nie laska, ale zase ta lahostajnost, tak najhorsou vecou, co moze urobit cloveku, ktory od vas cokolvek ocakava, je zase ta lahostajnost. A tu vidim podstatu vasho sporu .. vam je to lahostajne, a protistrana chce vidiet nejaku emociu, co by ‚urovnala‘ vlastne emocie … lahostajnost este viac rozzuri.
Zbytečně to komplikujete, věc je úplně jednoduchá.
Agives má názor, že Tentononc je nacistický čurak a Tentononc se z toho psychicky rozložil.
Načež Agives řekl, že to teda možná nacistický čurak není, a Tentononc trvá na tom, že né, on tím nacistickým čůrákem chce zůstat. Tak proč mu v tom bráníte? Konečně našel svou pravou idiotentitu, to se nepodaří každému.
Nekazte mu životní úspěch.
A mimochodem, Tecovy názory se evidentně nijak nezměnily, jejich hodnocení tu ale tentokrát psát nebudu. Svojí omluvou jsem nepotvrdil, že má Teco pravdu. Každý ale má právo si cokoli myslet, případně se mýlit a dokonce to i zveřejnit…
Nemá to nic společného s tím, že Tecovi jinak přeji všechno dobré, i když s ním v něčem nesouhlasím (a v něčem zase ano, tak to ostatně bylo vždy). Pro mne je to dobrý závěr a Ten, který vidí do srdce lidí, přebírá vše do svých rukou.
Můžete si myslet, že je mi to opět cynicky úplně jedno a velice si to užívám 🙂 .
Je fajn, když milujete své bližní, ale zahrňte mezi ně i sebe – pokud to neuděláte, po čase nebudete schopná pomoci už vůbec nikomu. A přečtěte si tu kapitolu o nosorožci a tygru od Lao-c‘. Je nutné hledat správnou míru všeho – i lásky a soucitu.
Omluvu přijímám.
Dobře, děkuji. Mějte se hezky a buďte – podle svých představ a možností – šťastný. To Vám upřímně a z celého srdce přeji. 🙂
Děkuji Vám.
ad Agivessana (2:02)
Dobrá řeč, děkuji Agivessano 😉
Evropa je cela zarucene prokleta uz tim ,ze vzdy vedla vyvoj do nejhorsiho…Nejen technologie ale vysokou urovni vzdelani..V dejinach ty nejhorsi z nejhorsich vzdycky vyskocili a vedli narody a vlady Evropy…
Takze ty Calverove co se povaluji za klavesnici a vedou kecy a sou nejhorsi zavislaci na nich ,furt poucujou vo fialach , rakusanech, cernochovych atd. a nic jinyho a proto zamerne a totalne ignoruji ty ,co neco delaji , vo tech ani slyset nechteji..
Protoze sami se jen povaluji v kancelarich a to by vyslo najevo..
Sedm statecnych,nasich zamedelcu ,kteri protestuji v Polsku ted. Ani muk vo nich..
Co tohle znamena a ukazuje..Ze denne vo sobe prozrazuji , ze jejich hlavni a jedinej zajem je pomlouvat a nadavat na vladu a vyskakovat na podium ,mluvit ulisnymi jazyky a ukazovat se , jenom proto ,jenom proto ,
ze chteji sami uchvatit vladu a moc a tam se zase delat to same , ale za megakoryta..
Zase jen predstiraji zvolte nas, my chceme jen vase dobro.. Volit nas je vase obcanska povinnost a nechcete se mit lepsi …./ aby my sme si z vas vydreli to nejlepsi/..
Jde jim tak jenom o uchvaceni preplnenych koryt nynejsi vlade ..Jde jim o tajne machinace s mocnymi v zakulisi ..Potom vo masturbaci a ukajeni moci nad ostatnimi..
Situace je takova ,ze zadny volby nemuzou nic zlepsit, akorat vsecko zhorsit..
Ministr Anšlus se zachoval jako lokaj. V cizích službách.
Na věky věků zatracen.
Byly casy kdy se vladci do cela vlad sami dosadili..
Dnes je kazdej kandidat do politicky a uredni funkce nejdobrotivejsi milujici andel
krizenej s Jezisem Kristem vseho dobra a hned po zvoleni je ta nejhorsi svine a dabel katastrofy a nenavisti..
Co je zajimavy, ze lidi to vidi a slysi a potom utikaji k volbam..
Otroctvi je pohodlnost , zvolit tu samou stranu ,sou na to zvykly a to se msti.
Pedagogove a porucnici tak vitezi. Protoze vi ,ze musi zotrocovat vod malicka.
Co je dneska. Kdyz budou volit jen ty % procenta nenapravitelnych moronu ,ktery sou v kazdym narode ,s tim se pocita a pozornost sveta to zaznamena a vi vseobecne ,
ze narod ve velky vetsine je normalni a vi vocode.
To se projevi v neucasti ve volbach. Mocny si reknou hele lidi sou zotroceny a co v jejich menu dela par darebaku za to nenesou zodpovednost a prave nam to zase dokazali.
Ve skole uci prave opacne..
Anonym:
A byly taky časy, kdy král byl zvolen a když se lidu nedařilo, byl za trest popraven.
Všimněte si, za třicet let jsme nepostavili jedinou elektrárnu ani přehradu… a jen kvůli kecům.
A co poslední blok Ledvic a GO Tušimic II.?
A ještě + oba bloky JETE.
A zvýšeení výkonu 4 bloků JEDU.
Chce to méně žvanit Vidláku a víc respektovat fakta.
Re: Laco
Možná jste si toho ještě nevšiml, ale v jazyce českém není slovo „opravit“, ani odborný termín „zvýšit výkon“, ekvivalentem ke slovu „postavit“.
A co se týká Ledvic, nový blok akorát tak pokryje bloky staré, které ukončují provoz.
Jaké hovno tam máte dál?
Targusi, Targusi,
tak JETE, nové 2 bloky dohromady á 1125 MW, t.j. 2172 MW instalovaného výkonu celkem, dokončeno kdesi v roce 2002, takže před 22 léty.
Ledvice jsou fungl nová elektrárna úplně nový barák na novém místě s novou technologií 660 MW? Staré bloky zbourány, zůstal jen jeden starý 110 MW na starém místě. Připojeno k síti v roce 2017, takže před 7 léty.
Tušimice II. z 90% nová elektrárna, kompletně nová technologie 4 x 200 MW dokončeno 2012, takže před 12 léty.
Takže za posledních 30 let postaveno 3.632 MW a to nepočítám zvýšení výkonu JEDU. Já vím, pro vás to je jako vyměnit svíčky u motoru. Takže Vidlák žvaní a Vy jakbysmet.
Ne že bych se české energetiky zastával, ale NIC to rozhodně za posledních 30 let nebylo.
Nyní má ČEZ v provozu 10.800 MW instalovaného výkonu elektráren. Za posledních 30 let bylo tedy nově postaveno a kompletně generálkováno 33% výrobního parku.
Šlo mi jen o to, že z Vidláka si pořád někdo utahuje, jak žvaní, tak proč jim dávat zbytečně za pravdu.
A Vy, Targusi, choleriku, co tam máte za gorolské dreky dál?
Jen tak dotaz – něco se mi plete – nebylo to náhodou postaveno víceméně setrvačností . dostavbou rozdělaného?
Laco, dva bloky se postavily, ale zbylé dva už nikoliv.
Je ta sklenice napůl plná nebo napůl prázdná?
Podle mě napůl prázdná, protože ty dva postavené bloky byly prostě jen „dědictvím komunismu“.
Zvýšení výkonu opravdu není nová JE. Zvýšilo se celkem cca o 250 MW, u každého bloku z původních 440 MW na cca 500 MW.
Járo,
no dědictví komunismu a JETE? Chtělo by to si vygůglit články staré struktury ing. Hezoučkého, který myslím teď učí u Vás v Plzni na ČVÚT. Bez něj by Temelín ze pravdolásky nestál, to je pravda.
Všichni jsme něčí dědicové.
Spíš mi ale vadilo, když ten etalon pohledné ženské, Drábová, pravil v pořadu u té Vaší kamarádky Šišly nedávno, „že s Rusem nefunguje prostě nic“ https://www.youtube.com/watch?v=fj7Y6c-hmJs.
A to kdákla poté, co sledovala desítky let prakticky bezporuchový provoz JEDU a JETE, které se už dávno několikrát zaplatily, včetně dovozu ruského paliva, které na rozdíl od usáckého nikdy nezpůsobylo u nás málem jadernou havárii.
Pokud se prožidovský a proruský nacista dobře pamatuje, tak to „zvýšení výkonu“ bylo dáno především tím, že Rusové nám oficiálně dovolili, využívat plnou provozní rezervu VVER-440 a to díky velmi bohatě předimenzovanému chlazení.
Je to přesně to, co nacista zná ze sovětské/ruské průmyslové produkce :
Mnohé výrobky odtamtud, bylo možno i dlouhodobě používat, jako tzv. papírově velmi přetížené.
Ve skutečnosti Sověti/Rusové zachovávali tuto, často až 100% rezervu, kvůli tzv. faktoru zprasenosti.
Byli si vědomi toho, že mnohou práci vykonávají nepříliš kvalifikovaní, či nepříliš odpovědní lidé a při dimenzi výrobku „akorát“, jaká se výhradně používá dnes, by koeficient poruchovosti vyletěl k závratně vysokým hodnotám.
Na to konto došlo i k revizi rezerv turboalternátorů, fyzicky se ale měnily jen blokové transformátory, protože ty provozní rezervu nemívají.
Stavějí se vždy na konkrétní výkon a pro konkrétní nejlepší účinnost při něm. To ale byla vcelku zanedbatelná položka oproti ostatnímu.
Nacista to tehdy se zájmem sledoval, protože měl už dlouhodobou přímou zkušenost se sovětskými reáliemi.
CO PA SE TO S vÁMI
https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektr%C3%A1rna_Ledvice
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1_elektr%C3%A1rna_Temel%C3%ADn
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1_elektr%C3%A1rna_Temel%C3%ADn
Mi to vychází na jednu dostavbu a dvě generálky v zajmu udržení provozu – přičemž u jedné se tři bloky zrušily a jen dva zprovoznily
To je od Vás fuj
A nebylo to jen za ucelem, aby sme mohli a davali zapadu este vic levny elektriny..
A sobe predrazenou..
Rus ted omezuje a konci dodavky elektriny z U. do EU..
Já bych jen tak, že patrně v ěřili, že to taky komplet zprivatizují a byli nemile překvapení, že alespo část velení si zachovala zdravý rozum. Tak to aspoň protáhli přes dojčland, aby z toho něco bezperacně měli
Špatně jsem koukala – oprava
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1_elektr%C3%A1rna_Dukovany
Vidláku, zase skutečná perla, díky.
A není tu někde nějaký právník, který by uměl zformulovat a podat úspěšné trestní oznámení? Protože tohle je vlastizrada jak vyšitá, a preVítek by měl jít do tepláků i za mnohé jiné.
Popravdě, zasloužil by si osud K.H. Franka.
Nelze podat trestní oznámení, v této kotlince není komu je podat. Snad jedině na lampárnu.
No, vzhledem k (minimální) oblíbenosti silových ministrů u řadových zaměstnanců to s alternativními médii má šanci na nezametení pod koberec…
A je před volbami, tak …?
Nevěřím! Podívejte se pod koberec, je tam toho tolik, že ani oni si nemohou dovolit přerušit usilovné zametání.
„Klára Samková kdysi proklela tureckého velvyslance. A měla s tím pak deset let oplétačky s úřady. Fakt. Nekecám.“
Ja si myslim, ze to zapracovalo. Zatim jsou islamaci doma potichu.
Rakovina také o sobě nedá mnoho let vědět. Slimáci trochu v útlumu jsou, protože IVČRN odvedlo spoustu práce a zvedlo povědomí o islámu, na jehož popularitě zde nepřidává ani sem tam prosáknuvší vraždy a teror v jeho jménu.
Koncepce (národního ukotvení, společenské smlouvy, hospodářského systému, vzdělávání a uplatnění talentů, bydlení, péče o zdraví atd.) nikoho nezajímá. Řeší se jen krátké úkole, výkaze a fakture.
Bydlení, zdraví , teplo, energie, půda, jídlo, základní věci bez kterých nikdo nepřežije.
A co dělají všichni. Blábolí jako po deseti dávkách heroinu a chtějí další dávku.
Bydlení? To Vám mají sousedé postavit barák? Matce s osmi děckama mají sousedé postupně postavit osm baráků?
Zdraví? Teplo? Půda? Jídlo? Automaticky, zdarma, v jakémkoliv množství.
Víte, co se všemi souvislostmi znamená pojem veřejný statek? Při současné produktivitě by bydlení a jídlo bylo snadno ufinancovatelné, kdyby byla vůle svrhnout parazitický hospodářský a finanční systém. Asi je vám milejší, aby mohli USA vyvážet naše bohatství a vést zadarmo války a mnozí naši kolaboranti mohli za nic dostávat vysoké mzdy v neziskovkách. Jinak si vaši ironickou poznámku neumím vysvětlit. Sorry jako.
Další utopická filosofie, kdy nepočítáte s chováním lidí. Nikdo Vám nebude makat (naplno) v práci, která jej nebaví, pokud nebude muset. Bydlení není identické a závist je lidská vlastnost.
Všichni nemůžou žrát telecí svíčkovou.
A tedy, když si nějaká blbka pořídí osm děcek s pěti chlapi, těžko dostane osm průměrných domků a těžko může očekávat denně svíčkovou.
Vlastně proč, ne? Říká se tomu Velký reset a je to v Plánu.
Společnost Vám to správné přidělí bydlení. Dodá Vám to správné jídlo. Postará se Vám o Vaše zdraví a dodá teplo jakéhokoliv druh. Stejně tak i uniformy na oblečení, a dokonce i o zábavu se Vám postará. Budete potom konečně šťasten?
Pokud některá země nemá svou Utopii – tak je na tom do budoucna velmi špatně.
Všechno, čemu se vysmíváte, si vyvolenci v parlamentu dopřávají.
To je vždycky největší starost kapitalistů…, že se množství dělí na jakékoliv.
Zaujala me zminka o te Klare. No fakt, kdyz cikanka nekoho prokleje, to neni jen tak… Mne jedna nadavala ze az umru, at me zeme vyhodi, tak nevim zda si mohu vubec dovolit umrit…
Nechte se spálit a rozptýlit do vody, třeba do řeky…
On nezemře. Plynule přejde do umělé inteligence a stane se na věčnost uměle inteligentní.
👍 🤣
Metamorfóza z přirozené blbosti do umělé inteligence.
Je potřeba najít Bílé mágy, kteří kletbu odrazí, a zemi ochrání.
Může to být kdokoli s pevnou vůlí, kdo bude pracovat na ochraně naší země a jejího lidu.
Světlo je mocnější než temnota.
Z části s vámi souhlasím, dodám však, že temnota je rychlejší.
Jak jako rychlejší? Vy něco víte nebo se to jenom rýmuje s něčím v budějovicích?
Ano a jediný mág rychlejší než temnota je známý Texas ranger.
Budějčák:
Myslíte tím to, že ať dorazí světlo kamkoli, tma tam už čeká? 😀
Tma tam je vždy i za světla, jen není vidět.
Švejk:
Nojo, to pak můžete říct to samý i o světle 😀
to těžko. Mmch., v tom případě by Švejk neplýtval inkoustem.
To jste nemusel… tak nahlas. Ale nemusíme to považovat za prokletí, protože, jak zde psali výše nebo níže, nemusíme být vûči vaší poznámce otevření. Tfuj, tfuj.
👍 🍀
Ano, Jene. Jen čas ještě nenazrál.
Na každou svini se vaří voda.
Jenže někdy se vaří příliš dlouho. Někdy i déle, než je život ne-svině.
Jak byli potrestáni ti, co vám zapálili barák?
A pokud nějak byli, myslíte, že to bylo dostatečné?
Vetsinou svine uvari vsechny ktery chteji . Ani to vareni nedelaji sami , maji na to jiny podsluhy..
Slusny lidi toho vareni ,ublizeni svinim nejsou schopni , jen ve yjimecnej situacich ,
ale svine je za to vzdycky bez milosti zmasakrujou..
Takovy kecy sou na vterinovou ulevu akorat ,kdyz svine zacnou vic nez jindy ,
strasne besnit..
Myslím, že Rakušan se proklel sám, když vyvěsil na ministerstvo strachu ten pytel. Tato země, evropa, svět mu bude malý v den, kdy mu skončí mandát……
Mirek:
Jo, to mě napadlo taky. Neděláš doře, preVítku, nene.
Nektere narody se proklit nenechaji a ty, ktere se nechaji, tak ty maji smulu.
Stridor:
Nás dal do klatby sám papež, vzpomeňte si. Já bych se nevrušovala – zmrtvýchvstání umíme parádně.
Nejhroznější přání Rakušanovi? Aby mnu umřely děti, pokud nějaké má.
Myslíte, že je to z mojí strany jen alegorie či metafóra?
Pokud si do toho prani vlozil opravdu energii, se ti to vrati jak buzerant 🙂 A dvounasobne silne.
Moje dítě zemřelo už dávno. Vím jaké to je.
Takže mám pro strach uděláno.
Nepřeji nikomu zažít, když zemře dítě či vnuk.
Re: SO
To já zase popřeji rád. Já jsem přející.
A taky jsem strašná svině, to se o mně ví…
Targus, nerouhejte se, zlo je sviňa, vrací se jak pingpongovej míček. Est modus in rebus.
To se deje jen nam obyc lidem , svine i ty strasny maji vyjimku. A vi to.
Obávám se, že nemůžete ze svých reakcí odvozovat reakce Rakušana. Na tyto pocity musí člověk mít srdce, má ho Rakušan ? Kdysi dávno mi angličtí kamarádi kohosi charakterisovali, že mu operativně nahradili srdce peněženkou. Netuším, co tam má Rakušan.
Kde Je lepšie mať kostru – vnútri alebo zvonku vlastného tela? Ak je kostra zvonka, vytvára na tele, ochrannú karosériu. Svalovina je chránená pred vonkajším nebezpečenstvom až natoľko, že sa stáva mľandravou, tekutou. Len čo cez pancier prenikne do tela niečo ostré, dochádza k nenapraviteľným škodám.
Keď však kostra tvorí iba tenkú, pevnú stavbu vo vnútri masy, roztrasená svalovina je vystavená všetkým možným nebezpečenstvám. Neraz sa stáva, že sa zraní. Lenže práve táto slabosť núti sval, aby podstatne spevnel, a vlákno, aby sa stalo oveľa odolnejším. Svalovina sa vyvíja.
Stretol som sa s ľuďmi, ktorí si na ochranu pred problémami silou ducha utvorili akýsi intelektuálny pancier. Vyzerali silnejší ako ostatní. Vravievali: „Kašlem na všetko!“ a zo všetkého sa smiali. Keď však cez ich pancier preniklo niečo vážne, škody boli nedozerné.
Stretol som sa však tiež s ľuďmi, ktorí sa trápili aj pre tie najdrobnejšie problémy, aj pre tie najnepatrnejšie škrabnutia, a pritom sa neuzavreli do seba, všetko citlivo vnímali, naučili sa čeliť akémukoľvek nebezpečenstvu.
Edmond Wells, Encyklopédia relatívnych a absolútnych vedomostí
Je to tak. Někdy může tréningem svalovina natolik zmohutnět, že je člověk samý sval, až se svalí.
Aby mu umřely děti?? A jak k tomu přijdou ty děti?
Děti za fotra nemůžou,třeba jsou po mamince, která je hodná. Pěkná je představa trestu ve formě návratu k profesi, kdy by musel potomky imigrantů učit bez možnosti výpovědi.
Předávat lásku ke vzdělání výrostkům, větším, silnějším a fousatějším, než je on sám.
Učit je polotológii😀to by bylo sadomaso. Asi fakt horší trest není.
Vít Rakušan je podruhé ženatý, jeho stávající ženou se v září 2015 stala Marie Auerová, se kterou se jim v říjnu roku 2017 narodil syn Matěj a v dubnu roku 2020 syn Jonáš. Z prvního manželství má dceru Agátu. Žije v Kolíně. (Zdroj Wikipedie)
Nechte děti na pokoji. Pro ně je největší trest, že mají takového rodiče a jistě zdědily i ty jeho bulvy. Nebudou to mít lehké, být dětmi politiků není lehké nikdy
👍
Děti má tři – dceru a dva kluky a tak si myslím, že mu na nich nezáleží. njn
Godot:
No vida – vy byste možná uměl pěkně proklínat, jen se kapku vynasnažit.
Proč proklínat?
Říká se tomu nenávist, zpravidla to má nějaký důvod, obvykle to narůstá postupně a důvodů je víc.
Godot.
Ale je to skvělý základ. Ještě pár stupínků narůstání a začne to hezky petrifikovat….pak se to někde zlomí a dostane to ostří………..
Mimochodem, nevím, jestli jste si všiml, jak je taková nenávist samožerná? Ať už jsou důvody jakékoli, ba dokonce i naprosto oprávněné.