Český diplomat Rudolf Jindrák vzpomíná, co v r.1991 při návštěvě kancléřství v Bonnu p-rezident Václav Havel slíbil Helmutu Kohlovi. A debata na Novotného lávce kritickým pohledem.
„Proč se to dozvídáme až teď“, to si člověk řekne, když uslyší slova Rudolfa Jindráka, českého diplomata, který na začátku 90. let řídil československý konzulát v Mnichově. Jindrák vzpomíná, jak v r.1991 při návštěvě kancléřství v Bonnu p-rezident Václav Havel slíbil Helmutu Kohlovi, že se bude vracet občanství sudetským Němcům, kteří také budou připuštěni k privatizacím a že části sudetských Němců, kteří se rozhodnou vrátit, bude vrácen majetek. A Helmut Kohl čekal, až se to stane.
Kdyby se tato informace dostala tehdy na veřejnost, byl by z toho určitě velký poprask. Tehdy mělo ještě hodně lidí v paměti řádění sudetských Němců na českých obyvatelích pohraničí.
Ale Havel nebyl sám v poklonkování před Němci. Lidé si v r. 2023 zvolili za prezidenta Pavla, Petra Pavla, který pro změnu 2 měsíce po složení prezidentského slibu vyrazil do Německa na motorce, aby tam poděkoval předsedovi Sudetoněmeckého landsmanšaftu Berndu Posseltovi „za zlepšení česko-německých vztahů.“
„Vítám posun v Sudetoněmeckém krajanském sdružení a chtěl bych poděkovat Berndu Posseltovi, opravdu si toho vážím.“
Za co vlastně Petr Pavel Posseltovi poděkoval? A za co si ho váží?
Za to jak v r. 2003 Posselt hlasoval v Evropském parlamentu proti českému vstupu do EU kvůli tomu, že dekrety prezidenta Edvarda Beneše zůstávají součástí českého právního řádu? Za to, jak plive na Benešovy dekrety? Za to, jak Posselt prohlašuje, že jsou to oni, kdo zvláště trpěl vyhnáním? Přičemž o žádné vyhnání nešlo, ale o transfer na základě mezinárodního práva, který byl prováděn organizovaně, a to nejen v Československu, ale také v Polsku a Maďarsku, a to i pod dohledem USA a SSSR. Děkoval mu za to, jak nás Posselt v r. 2016 vyzýval, ať přijmeme migranty? Atd.
Sudetoněmecký landsmanšaft usiloval dlouho o uspořádání sjezdu v České republice, ale teprve nyní se projevuje důsledek dlouhodobého, především bezstrukturního řízení, které ovládlo plně masmédia hlavního proudu, kinematografii,… a ovlivnilo mnoho lidí, kteří tak v konání sjezdu nevidí nebezpečí.
O tomto řízení nám bohužel ti, co kritizují pořádání sjezdu v Brně, neřeknou. Neřekl to ani bývalý prezident Zeman v rámci diskuze na pražské Novotného lávce v úterý 28.4., když mluvil o „servilitě“ části českého národa.
Miloš Zeman: „V roce 1946 holandský historik publikoval článek, ve kterém označil sudetské Němce za pátou kolonu Adolfa Hitlera a jeden ze zdrojů rozbití tehdejšího Československa. Konec konců, Henlein byl skutečně prodlouženou rukou Hitlera a sestavil Sudetoněmeckou stranu, kterou v posledních parlamentních volbách podpořilo 90 procent sudetských Němců. Poté se moci v protektorátu ujal sudetský Němec z Karlovarska Karl Hermann Frank, který byl faktickým správcem protektorátu. Za jeho vlády bylo popraveno 160 tisíc našich občanů. Poslední historický fakt, který všichni znáte, je následující. Článek 13 Postupimské dohody mluví o transferu nejenom Němců z Československa, ale také z Polska i Maďarska. Jaksi jsem si nevšiml, že by v těchto zemích probíhal sudetoněmecký sjezd.
Mohl bych se v následující části projevu pustit do oprávněné kritiky sudetských Němců. Chci ale mluvit o něčem jiném. O servilitě části českého národa. O servilitě, která se dá přejmenovat na kolaboraci a tím chci být jako vždy ve svém životě velice nepohodlný. Kritizovat sudetské Němce umí každý. Ale zamysleme se nad tím, že v roce 1942 Václavské náměstí zaplnilo 250 tisíc Čechů, zejména Pražanů na manifestaci, kde přísahali věrnost říši.“
Poznámka: přední český historik pro období protektorátu Jan B. Uhlíř uvedl na otázku:
V roce 1942 byli zástupci českého národa donuceni vykonat takzvanou Národní přísahu věrnosti Říši, a to včetně hajlování před sochou svatého Václava na pražském Václavském náměstí. O co přesně šlo?„Vysvětlení hajlujícího Václavského náměstí je jednoduché a smutné zároveň. Těsně před vlastní „Národní přísahou věrnosti Říši“, která proběhla 3. července 1942, si státní tajemník v Úřadu říšského protektora Karl H. Frank svolal do Lucerny starosty českých měst a obcí a poučil je, že oni budou stát v prvních řadách a ukázkově zdravit německým pozdravem. V opačném případě mohl konkrétní obec stihnout osud Lidic. Kdo by si v takové situaci troufl nezvednout ruku k pozdravu? Kdo by si troufl ohrozit životy občanů, za které zodpovídal? Čemu se tedy divíme? Že naši předci hajlovali ze strachu? I malé dítě ví, že pokud by mohli, poslali by Hitlera i s jeho novou Evropou kamsi…“
M. Zeman: „Vezměme si, když už vynechám servilitu vůči Moskvě po roce 1968, servilitu ze současné doby. Existuje politická neziskovka, která se jmenuje Meeting Brno. Jak mě informovali organizátoři protestní demonstrace, která se má proti sudetoněmeckému sněmu konat, je to neziskovka dotovaná brněnským magistrátem a peníze dostává i z rozpočtu Jihomoravského kraje. Tato neziskovka pozvala pana Posselta jako předsedu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, aby svůj další sněm uspořádal právě v Brně. Připadá mi, že tím navazují na tradici lísání se k mocným a kolaborace. Je to těžké obvinění, ale je bohužel podloženo historickými fakty.”
Poznámka: Když už Miloš Zeman zmínil rok 1968, tak je dobré vědět, že v době tzv. Pražského jara napsaly německé noviny General Anzeiger, že „Sudetští Němci budou očekávat od Československa, osvobozeného od komunizmu, návrat k Mnichovské dohodě, podle které Sudetská oblast v r. 1938 připadla Německu“. Na listopad 1968 byl naplánován sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Karlových Varech.
Logicky jsme tedy po r. 1989, kdy už nad námi nebyl ochranný deštník velmoci SSSR, mohli očekávat, že si nás budou chtít Němci a jiní rozebrat. Miloš Zeman to nevěděl?
M. Zeman: „Reinhard Heydrich řekl o Češích dvě zajímavé věty. První byla, že tato země byla vždy německá a Čech zde nemá co pohledávat. Druhá věta je méně známá. Čechy označil za smějící se bestie.
Skončil bych poznámkou: lidé servilní, lidé, kteří se rádi přilísají k jakékoli moci, jednou podepíší Antichartu, jednou zvací dopis Berndu Posseltovi. Tito lidé vám budou říkat, že jim jde o smíření. Anglický překlad slova usmíření je appeasement. Zájemci o historii zajisté vědí, že usmíření neboli appeasement vedl k Mnichovské dohodě. Proto bych skončil jednoduchou prosbou. Nesnažme se usmiřovat se zlem.“
Ať už řekl Miloš Zeman i věci, které s ním nesdílím, je dobře, že se hlasitě ozývá proti konání sudetoněmeckého sjezdu. Na jeho i další vystoupení se můžete podívat.
O bezstrukturním řízení
Za mísu šošovice….