Nedávno jsem psala, že politika se mění skrze kulturu – a kultura skrze duchovno. Takže v kostce: duchovno → kultura → politika
Chceš-li změnit politiku, nelez na barikádu či do vlády, ale začni u kultury. A chceš-li změnit kulturu, musíš jít ještě hlouběji – k duchovnu.
Někdo mě vyzval, abych to trochu rozvedla. Tak to zkusím. Vím, že psát o duchovnu pro partu zatvrzelých ateistů na litterate je docela ošemetná záležitost, ale proč nepíchnout do vosího hnízda, že? 😉
Abych ukázala, co tím myslím, vezměme si příklad, který teď žije internetem – AI videa dívky Amelie. Možná jste je viděli: začala rozhořčením nad tím, co se děje v Anglii, ale postupně došla k něčemu většímu. Místo pouhého odporu se v nich objevuje ocenění její národni kultury a vědomí, že ti, kteří na ni křičí „haram,“ do ní prostě nepatří. A nejnovější videa? Ta dokonce vybízejí migranty k návratu do vlasti – ne z nenávisti, ale nabídkou. Ne stylem „vypadněte odsud“, ale „podívejte, kde je váš domov.“ Amelie nevyhrožuje, neútočí. Nejdřív ukázala kontrast – chaos a bídu třetího světa, hříchy vůči ženám – aby byla vidět kulturní propast. A pak přešla k jinému tónu: k obrazu horkého afrického slunce, přátelských komunit, maminek, které vítají synka domů, vonných pouličních trhů, které v Evropě regulace dávno udusily. Obrazy života, který může mít duši – jen musí být tam, kde má své kořeny.
A to je to, čemu říkám kulturní boj, vedený chytře a klidně. Ne přes hněv, ale přes inspiraci. Tak se připravuje půda pro proměny, ktere budou mít jednoho dne i politickou sílu – až přijde čas. A kdo si myslí, že politika se mění zákony, nepochopil, že zákony jsou jen poslední článek řetězu. Nejdřív se musí změnit kultura, tedy příběh, který lidé žijí. (Mimochodem, stačí se podívat na Minnesotu, jak to dopadne, když se místní kultura na „remigraci“ vůbec nepřipraví.)
Odkud se ale bere tato síla? Z duchovna. Cenzoři neví, jak na Amelii. Neponižuje, neosočuje, nedehumanizuje. Má dopal, to ano, ale nežene ji zloba. Její síla vyvěrá z toho prostoru, kde člověk stojí nohama na zemi, a přesto se dotýká něčeho vyššího. Umí promluvit k těm, kteří o změně uvažují, ale i k těm sluníčkovým, kteří jakýkoliv kritický tón vnímají jako nespravedlnost nebo nelaskavost. Autoři Amelie skrze ni vlastně sami procházejí vývojem – od čistého hněvu k realismu s duší. Dokážou pojmenovat věci, o kterých se „nesmí mluvit,“ a přitom neztrácet lidskost. To se dá udělat jen tehdy, když člověk stojí v něčem hlubším, než je momentální názorová móda. A právě tam sídlí duchovno – v hodnotách, které tě drží i tehdy, když jdeš proti proudu.
——
Co vlastně je duchovno? Jde o hledání smyslu, porozumění a spojení s něčím větším než jsme my sami – s vyšší silou, s tajemstvím života, které přesahuje svět hmoty. Není to jeden směr či dogma. Každý si k němu hledá cestu sám a ta se vyvíjí podle jeho zkušeností. A opravdu nejde o poučky nebo pravidla – jde o schopnost žít opravdově, s otevřeností vůči světu, s vědomím, že nejsme jen shluk hmoty v soustavě orgánů, ale bytosti se zábleskem něčeho věčného.
—-—
A teď se podívejme na naši historii. Ta jasně ukazuje, co se stane, když se z národa vytratí duchovno. Po Bílé hoře Češi ztratili přímý přístup k autentické spiritualitě. To, co bylo přirozené a hluboké, nahradil vnucený systém – barokní katolicismus. Jenže duchovnu nikdo neporučí. Nelze ho vymýtit. To opravdové duchovno se schovalo. Do hor. Do lesů. Do tajných zpěvů kacířů.
Osvícenci a svobodomyslní rebelanti nakonec prolomili okovy barokního katolictvi. Jeho vroucnost, sladká zbožnost a smysl pro krásu se převtělily do obrozeneckého vlastenectví. Pokud bylo to vlastenectvi zakotveno v lidové duchovnosti, dokázalo zázraky. Jenže vlastenectví bez duchovního základu snadno sklouzne k nacionalismu. A když i vlastenectví časem vyvanulo spolu se zbytky křesťanství či tehdejšího židovství, upnula se víra k ideálu sociální spravedlnosti. Ale víra v sociální spravedlnost bez duchovního zakotvení se dříve či později propadne do totalitních forem – do kádrování, čistek, cenzury a manipulace. To byl osud marxismu-leninismu, do značné míry i skandinávského socialismu – a dnes totéž vidíme v novodobém fanatismu „náboženství“ jménem woke.
Bez duchovního ukotvení ztrácí člověk kompas a společnost směr. A pak se divíme, že půlka národa – hlavně mladí – znovu padá do ideologické slepoty. Jak by ne, když se woke podbizi horem a dolem a jim chybí něco hlubšího, než jen „správné názory“ a plný žaludek.
Nejenom chlebem živ je clověk.
Nebylo by lepší, kdyby celý text byl obyčejným písmem a ne tučným? Mně se to nečte příjemně, ale možná to je jen záležitost mého vkusu. Tučný text „tahá za oči“, upozorňuje, že v rámci článku přijde něco zvláště důležitého, mimořádného. Tučně bych udělal jen mezititulky (kdyby tam nějaké byly).
—
Pokus o vymezení pojmu „duchovno“ je mně sympatický. Sám jsem si ho popsal jako vztah člověka k tomu, co ho přesahuje, což je – myslím – docela blízké tomu, co píše Vevča.
Aby se člověk přiblížil tomu, co ho přesahuje, nezbytné je vnitřní ztišení. Je-li kdo vnitřně ztišen, je zpravidla tichý i navenek. Je-li kdo tichý vnitřně i navenek, mezi křiklouny zůstává zpravidla nepovšimnut. Takový člověk – a je to smrtelník se spoustou lidských slabostí i ctností, žádný světec na zlatém obláčku – může být zřídlem vědění, moudrosti, kultury – ale vědí o něm, čerpají z něj a oceňují ho jen málokteří. V hluku a lomozu velkoměsta, přesyceného řvoucí reklamou, stojí tiše uprostřed náměstí, možná recituje báseň – a nikdo ho neslyší.
Tady vidím problém, slabé místo plánu na přenos duchovna do kultury*). Ne, že bych to považoval za nemožné, ale bude to běh na dlouhou trať; tím myslím přinejmenším několik generací. Duchovno – ať už máme na mysli jakýkoli jeho projev – musí vyvěrat zevnitř, nelze je natlačit do člověka zvenčí; pak se totiž obsah vytratí a je nahrazen mezerou:
duchovno vs. duc – hovno.
Začít musí každý od sebe sám – jinak to nejde.
—
*) Hiroko tvrdí, že artefakt, aby mohl být nazván uměním (což s kulturou dozajista souvisí), musí úspěšně projít trojím testem: (1) test uklízečkou, (2) test vesnickou babkou, (3) test partou puberťáků. Jak mnoho soudobé kultury či „kultury“ projde těmito testy beze ztráty kytičky, nechť posoudí každý sám.
Už jsem to psal minule, takhle to prostě nefunguje. Leda v představách idealistů, jejichž rozumářská pýcha či přecenění vlastních myšlenek vyvrcholila Hegelem. A ne, kultura se mění v závislosti na materiálních podmínkách. Obráceně to nikdy nefunguje. Nebo přesněji, krátkodobě to může vypadat, že se něco mění dle představ „působícího ducha“, ale nakonec matérie a z ní vše vyrůstající zvítězí.
Když tohle člověk pochopí, nemusí se rozohňovat nad tím, že „půlka národa – hlavně mladí – znovu padá do ideologické slepoty“. Dokud totiž bude fungovat ekonomika na dluh, v níž je tak zdánlivě všechno bezpracně hned, žádná „kulturní revoluce“ se konat nebude.
A proc je ekonomika na dluh? Proc je lichva vedoucim faktorem spolecnosti? Zadivejte se do tvorby penez…. materium tam nenajdete, kdyz pujdete do hloubky… penize jsou abrakadabra… 🙂
Není to spíše budlikybudliky, než abrakadabra?
Spíš, no začíná to na Ž..
Bez stávajících materiálních podmínek by jim ani jejich fanatická víra nestačila. Ale já spíš s úspěchem pochybuji, že oni skutečně něčemu věří (kromě boha Mamona). Je to krásně vidět na těch vašich USA. Klidně si mohli odpustit celou válku Severu proti Jihu, otrokářství jako přežilý ekonomický systém by padlo tak jako tak během maximálně dalšího desetiletí či dvou. Kapitalismus si začal žádat flexibilní pracovní sílu a zároveň konzumenty svých produktů. A miliony otroků vázaných doživotně na půdu a bez jakýchkoli finančních prostředků k utrácení či bez možnosti se zadlužovat, byly novému systému k ničemu.
A budeme obvinění z antiseminismu.
Duchovno je spravedlnost.
Ono se to také odvíjí od desatera, proč desatero nemají židé v učení, proč ho nedodržují.
Myslím, že se pletete, židé desatero mají.
To není pletení, to je neznalost a její přemoudřelé šíření.
Nač dodržovali něco, co v učení nemají?
Prošvihl jste šanci mlčet.
JŠ
Nejde mlčet, když židé nedodržují ani jedno přikázání.
Podobně je to u muslimů.
Výše jste psal, že židé nemají desatero v učení. Tak jak by mohli dodržovat něco, co nemají?
Duchovno…
Každý si k němu hledá cestu sám a ta se vyvíjí podle jeho zkušeností. A opravdu nejde o poučky nebo pravidla…
Přes půl století se zabývám (živím) ovlivňováním posluchačů skrze hudbu, zvuky, umělecké slovo.
Můj celoživotní poznatek? Z největší části nejde o nic jiného, než o jiný způsob jak ovlivňovat publikum (v mém případě posluchače) ve prospěch nějaké ideologie. Ať už politické nebo jiné. Na nějaké „přerody“ člověka pomocí kultury prostě nevěřím, Ano, možná na chvíi ten člověk začne vnímat situaci jinak. Ale zanedlouho se vrátí zpátky, protože těch, kteří se snaží ovlivnit jiné je hodně. Třeba i tady.
Lituji, s duchovnem na mě nechoďte, Vevčo. Amélie je jednom digitální symbol, použitelný na propagaci
jakéhokoliv názoru. Třeba i eutanázie nebo nacismu.
„Sorry jako!“
Nemluvim, Kocure, o prerodu cloveka.
O.K. Už mlčím.
No na pádu železné opony měl obří vliv Ozzy Osborne já podobní týpci . Že to neuměl kocour je věc jiná
Duchovno … a pokus o jeho definici …
Svet se bohuzel podstatne zmenil. Dnes je Zemekoule jenom mala koulicka, hranice temer neexistuji a vzdalenost nas neochrani. Dusledkem toho zde tedy neni pouze jedno Duchovno, neni zde pouze to nase Duchovno, jsou zde jiz i jina, bohuzel.
Tato cesta ke zmene je tedy jiz zcela neschudna.
Bravo!
No, píchnutí do hnízda dobrý. Ten sled duchovno-kultura- politika je navýsost logický a správný. Pokud jde o to píchání do hnízda vos, dovolím si ještě jedno. A sice tu „prohru“ bělohorskou. Já vím, kdyby v historii neplatí, ale přesto – zkuste si to představit – kdyby zvítězil protestantismus, vedl by ke stejně pokročilému liberalismu, jako dnes vládne v těch zprotestantizovaných západních zemích dneska. Kam by to asi vedlo v našich podmínkách? Jinými slovy – všechno zlý může bejt pro něco dobrý. A to nemluvím o husity vypálených městech, kostelích, klášterech. To nebylo duchovní osvobození, to byl tvrdý teror. Vznešené ideály, ale dopadlo to jako vždycky. Taková jako francouzská revoluce nanečisto. Tam to pak ve Vendée dotáhli podstatně dál, než husití.
No prave. Vymenit jedno nabozenstvi za druhe… toho tady uz bylo…
Evčo, v dnešní době existuje jen jedno božstvo a to jsou peníze.