Pojďme si povídat o bramborách…

Tak nám Donald Trump zavedl cla na koalici ochotných… Ne na celou, třeba Českou republiku z toho vynechal, protože neposlala všech pět vojáků na misi do Grónska. Ale takoví Britové poslali jednoho jediného vojáka a šup, už mají od února napařena desetiprocentní cla, která se od června zvýší na pětadvacet procent a budou prý trvat do doby, než Dánsko navalí ten svůj ostrov, „který mu přece k ničemu není a jen tam provádělo sterilizace inuitských žen.“

Němci už to raději zabalili a svých třináct vojáků, kteří tam měli dělat průzkum a nacvičovat situaci, že Rusko provede invazi (nedělám si srandu), zase stáhli.

Kaja Kallas hodlá začít chlastat, protože jí nikdy nenapadlo, že to, co Spojené státy dělaly Rusku, Venezuele nebo Íránu, by mohly dělat také Evropě. Může si přečíst Trumpovu knihu o vyjednávání a utěšovat se tím, že jeho absurdní požadavky jsou jen součást hry, aby dostal, co chce a ještě s úlevou, protože to bude znít racionálně. Ale nespoléhal bych na to. Stejně tak bych si nedělal iluze, že teď na nás Velký oranžový otec shlíží milostivě, ale to bude platit jen do chvíle, než ho něčím naštveme. Třeba tím, že odmítneme platit výpalné maskované jako stíhačky nebo dostavba Temelína.

Andrej Babiš je teď na vrcholu popularity a voliči si s ním spojují naději na změnu. Ovšem, pokud bude nutné platit americký Jarlyk, velmi rychle jeho popularita vezme svůj konec. Naše zahraniční politika se teď stala vlastně hrozně jednoduchou. Buď se přimkneme k jednomu tyranovi, který sídlí pět tisíc kilometrů daleko a nebo se přimkneme k pěti tisícům tyranů v evropských institucích, kteří sídlí za humny. Jiné možnosti úplně nemáme, protože vztahy s Ruskem jsou už rozbité a díky Skupině D a Dárku pro Putina a muniční iniciativě je hned tak nenapravíme. O vztazích s Čínou ani nemluvím… viď, Tchajwanče!

Že bychom dělali samostatnou politiku, o tom si iluze nedělám…

Friedrich Merz chtěl chránit celý kontinent před Ruskem, ale vzmohl se jen na třináct vojáků do Grónska a preventivně se podělal po první zmínce o amerických clech. A začal najednou vyzývat k dialogu s Putinem. Francouzská mééédia začala rovnou spekulovat o tom, jestli by Francie neměla vystoupit z NATO. Čínská média se zase podivují, proč se Evropa chová jako submisivní onuce, protože si tím u Trumpa nevydobývá ani trochu respektu ani ohledů.

A takové volební téma to bylo… ta EU a NATO a naše nezpochybnitelné členství v nich. A pak Andrej musí říct na tiskovce, že se nemůžeme postavit za našeho spojence v NATO – Dánsko, protože by se to nelíbilo našemu spojenci v NATO – Trumpovi. Hele, nebylo by lepší, si pod dojmem nové situace udělat rychle předčasné volby? Já jen… třeba bychom se zbavili Zůny a všichni by si z volebních programů mohli vyškrtat tu lásku k Trumpům, Leyenovým, Merzům, EU i NATO. V posledních dnech to začíná být vysloveně trapné.

Hele, teď už je jedno, jestli ještě existují nějaké evropské hodnoty nebo člověci v tísni. Je úplně jedno, že existuje nějaká Leyenová. Tohle všechno v brzké době shoří na popel a nic z toho nezbude. Je úplně jedno, jaká rozhodnutí udělá Evropská komise. Nebudou mít dlouhého trvání. Tohle je, něco jako nové osmdesátky, kdy už nikdo nevěřil v komunismus a v Moskvě už to neřídil drsňák, ale geronti a hlupáci. Husák mohl stavět byty jak chtěl, mohl dělat metro, mohl mít plnou zaměstnanost, novomanželské půjčky, mohl stavět atomové elektrárny, nebylo mu to nic platné… Rozhodovaly vnější vlivy.

Teď už bude záležet jen na jednom – co je doma, to se počítá… a ani to nebude nic jistého. Ale být politologem, genderdoktorem nebo jiným nefachčenkem, to je už zakoupený lístek do stanice bída. Během příštích čtyř let budou všichni pitomci zase vypadat jako pitomci a ne jako Danuše Nerudová. Během příštích čtyř let se na kost obnaží všechna ta pravda a láska a pokud pod tím nebudou pevnější základy, sesype se to jak domeček z karet.

Svoboda slova tu nebyla proto, že by ji mocní chtěli, ale prostě proto, že existovala rovnováha sil. Ztráceli jsme ji, protože liberální demokracie skoro zvítězila. Teď už tu nemáme jednu spojenou euroamerickou elitu, která táhne za jeden sorosovský provaz. Pravdy a lásky se rozhádaly a díky tomu je v posledním roce o dost svobodněji. Ale pravda je bohužel den ode dne ošklivější, protože obnažuje všechna svinstva, která se za poslední roky odehrála a láska ústy Etzlera nadává jak nejsprostější kurva.

Svět se houpe na všech stranách… Trump dokonce pozval Putina do henté Rady míru“ okolo Gazy. Všichni už vidí, jak z našeho pokrokového vlaku odpadají součástky. Naštěstí jsme na poslední chvíli vyměnili strojvůdce za někoho, kdo se alespoň vyzná ve velkém byznyse a půjde cestou minimálních rizik. Ale víc se od toho čekat nedá, protože jsme ve stejném průseru, jako je Evropa a Evropa je ve stejném průseru, jako zbytek světa.

Nemohu zapomenout na slova jistého českého zbrojaře, který mi v roce 2023 řekl, že všichni vědí, že to jde do hajzlu, ale nikdo neví, jak z toho ven. Suše konstatuji, že ani Trump, zdá se, nenašel východisko.

Inu, dá se udělat jen jedna věc. Připravit se na náraz. První náznaky už tu jsou. Jeden blackoutek v soft verzi jsme už měli a Němci pracují dnem i nocí na tom, abychom měli další. Také máme dost „expertů,“ kteří tvrdí, že nás uzavření Tykačových uhelných elektráren neohrozí. Díky dohodě s MERCOSUR můžeme jednou zjistit, že máme i výpadek v dodávkách levných potravin, protože EU mořím fakt nevládne. Zároveň je společnost atomizovaná, příkopy jsou hluboké a argumentačně nepřekonatelné… I ten Orbán nejspíš politicky doplatí na to, že vsadil na Trumpa. Pokud tedy Donald nepřijde s něčím geniálním a nepřijde s tím hodně brzy.

Není, do koho vložit naději. Americký mírotvorce se stává ztělesněním amerického imperialismu, Evropa je skanzen toho nejhoršího, co vyplodila demokracie, vztahy s ostatními jsou rozhašené, trubky na ropu a plyn jsou přerušené, dluhy jsou zase o něco nesplatitelnější, peníze mají stále relativnější hodnotu, ale zlato či diamanty se také nedají jíst. Navíc, Macinka nám zrušil klimatickou krizi, k tomu zabrala ta přidělaná víčka na PETkách a máme zase tuhé zimy. Jestlipak nám vydrží plyn v zásobnících? Teď už jsme od ruských zdrojů fakt odstřižení.

Vidlákovy kydy se mohou velkým obloukem vrátit na svůj začátek. Ano, zvolili jsme si lepší vládu, ale naše suverenita je pořád značně omezená. Jediné, co se v tomto zdivočelém světě dá dělat, je snažit se o maximální soběstačnost. Navzdory politice, navzdory mocným, navzdory trendům. Už si víc dovedeme představit, jak to bude vypadat, až tu soběstačnost fakt budeme potřebovat. Bude u toho tma, zima a nedej Bože, aby nám nad hlavou lítaly Geraně a po ulicích chodili ukrajinští verbíři.

Venkov, prasátko, slepičky, vlastní brambory, spižírna, lobování za zákon na ochranu venkova… a víra, že vše dobře dopadne, i když to moc nadějně v poslední době nevypadá. Pojďme si povídat o bramborách a vepřovém sádle, politika začíná být jedno velké šílenství. Ale na druhou stranu, konečně můžeme vidět, jak vypadá ta zeď, do které brzy všichni narazíme.

Pojďme si povídat o bramborách…

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600