Kdo jsou ti zbožní – a kdo neznabozi?
Některé pojmy mají křehké meze.
Ve válkách pro zisk padli lidé mnozí.
Systém své psíky chová na řetěze.
Myšlení je prý rakovina, léze.
Kdo myslí jinak, pevnou půdu ztrácí.
Co vše se vydá za dezinformaci?:
Cokoli: Pravda. Jakákoli teze,
kterou chce mocný držet v izolaci.
Co dělá kacíř? Neposlouchá kněze.
Mozek je vypnut. Za dne. Bez narkózy.
Do ohrádky si správná ovce vleze:
Nemá strach tehdy, kdy jí zkáza hrozí,
bečí, když vlk ji nemá za vítěze.
Těch, co vlk chválí, hrobník těla veze.
Poslušná ovce čeká adoraci,
poslušná ovce slušně vykrvácí:
Hlavní však je, že chcípne bez hereze.
Vychována je k vlastní likvidaci.
Co dělá kacíř? Neposlouchá kněze.
Co zbývá z hodnot? Kupa prázdné pózy.
K jaké se máme klonit hypotéze?
Vedou nás hluší, slepí, jednonozí.
Kdo nemá názor, v pohodlí se veze.
Potrhlí blázni mluví o syntéze.
Vybočit z řady zve se provokací,
přesto se stále ještě najdou tací,
co mají odpor ve své anamnéze.
Sluhové mluví o kolaboraci.
Co dělá kacíř? Neposlouchá kněze.
Pravda je často zvaná deviací.
Otrok je ten, kdo diktát nerozvrací.
Milovat bližní navrací nás něze.
Ohnutý hřbet je hrůznou dekorací.
Co dělá kacíř? Neposlouchá kněze.
Namluveno: http://www.muamarek.cz/files/mp3/co-dela-kacir.mp3
Nepřejímejme to, co nám mainstream podsouvá. Chtějme vědět, neboť poznání nás osvobozuje. Čím člověk víc ví, je vnitřně svobodnější – a na oficiální propagandě nezávislejší. Proto jsou ti nejsvobodnější každou totalitou nejvíce dehonestováni a pronásledováni. Jde z nich totiž strach.
Kdo jsou ti zbožní – a kdo neznabozi?
Jednoduchá odpověď.
Dnes jsou zbožní jen patolízalové bruselských podrážek. Všichni co lezou Bruseli do zadku.
A ty podrážky šlapou po normálních lidech. Takové podržpodrážky.
Pokřivené a chátrající podle zákona je jejich kázání. A i kdyby něco hlásali že změní, tak nic nezmění.
Jak jako neposlouchá kněze
Hm, hm…
Ještě sám nevím, kolik toho k tomu teď napíšu, mým úmyslem ale zůstává kratičká, v podstatě jednoslovná vševýstižná glosa. Možná stačilo zůstat u toho dvojhm, ale copak tohle já umím? Neumím.
Koneckonců, jsou přece na světě například i slušní fotbaloví funkcionáři, přesto však, jakmile je nějakej nablízku, hnedle nám vytanou odplouvající a někam připlouvající kapříci. To já, divoký antiklerik a nevěřící pjos, mám, vzdor takovéto své divokosti, hned kapříkový příklad nekolektivní viny. Je to někdy ale tak, že umělcova múza mu nakreslí obraz funkcionáře vsedě na kapříku. A ten připluje do verše. Jsou rozliční funkcionáři a rozliční kapříci…
Nestává se mi to, naopak jej často nevybíravě kritizuju, ale jak teď vidím, musím vřele poděkovat opraváři textu, kterýho neumím a rozporuplně ani nechci vypnout. Já totiž, zabrán do kapříků, udělal do tý múzy kroužek. A von si, po svém zvyku, nedal říct…
Tak jsem tu jednoslovnou myšlenku nakonec zvoral. Mělo to celý přirozeně být o těch fotbalových funkcionářích a kapřících, a já do toho nacpal antiklerika. Jako, divoký já jsem, o tom žádná. Ale kdybych ji (tu myšlenku) udržel, bylť bych tam dal svoji divokost vůči těm funkcionářům a jejich fotbalu…
A přitom jsem si na to celou dobu tolik myslel. Aby to bylo pěkné ucelený…
Jo, no, když zůstaneme u vaší jednoslovné glosy- ehmm, k čemu tak prudké osobění, když to víte, že není rozličného kapření, což stejnak každému kolektivnímu divokostránci může být tak maximálně fuk, není-liž pravda.
Ano, není různých kaprů, jsou jen jedni, zní některý hlas. Ale vůbec ne jen jedni, nýbrž jiní jen jedni, zní zase jiný některý hlas.
Ve svém divokém období jsem taky viděl jen jedny kapry.
Kurnik, asi na mě zas leze ta divokost, protože…, ale no nic. Řekněme, že s kapry je to jak s lidmi. Si trochu přemýšlím, jestli to nezní lacině, ale kdepak, protože člověk, to zní hrdě, jak zní některý hlas.
Je to jen nějaká taková neokolkovaná nebo to chcete vysvětlit? Ostatně člověk zní hrdě přespříliškrát.. lze vůbec tlouct nehrdě? Kde jste byl poslední dobou, počítám, že jste začal psát teda. Třista stránek do vánoc byste sfoukl…
M 8:44
Vypadá to podezřele, protože už se začínám starat o nudli.
Musím si ty svý kapry pročíst, co já tím vlastně říkal.
Aha, už skoro vím. On tam básníř má toho kacíře a jeho oponenta. A ne, že odtud to začíná, ale toto samo je kámen úrazu. Jak jako, že kacíř, a že neposlouchá svého oponenta? Co je to za licenci?
A do toho v tu chvíli vstupuju s kapry. S kapříky teda. Kde se se svým neuměním psát v náznacích, ale vždy rovnou k věci, zaplétám do nich, své divokosti a kleriků. Které tam k naprostému zmatku vpíšu místo funkcionáře žižkovský Viktorky. Pak už to jde z kopce, dokonce se kudysi dostávám k té hrdosti při vyslovení slova člověk. A k té jeho, jak se dnes říká, diverzitě.
Dál se už ale asi nedostanu, protože jsem tam ve smyčce a kvůli čemusi mě to vrací k tomu kléru. Snad to bude reziduy tý mý divokosti, která (ta rezidua) patrně způsobují těm kapříkům cosi jako optickou stáčivost.
A jsem roztěkanej. Ne ideologicky. Něco bych i napsal, ale nevím odkud začít, kudy jít a kam dojít. Plánujete ještě něco i po vánocích? Jestli se rozkývu, do nich to určitě nestihnu.
Hm, je těžké začít a pak taky nepřeskakovat staletí a nerozlejzat se a dbát na pozici, pochopitelnost, úsudek, venkoncem brát ohled na člověka, co zní hrdě. Jak na to jen přišel, ten, s tou širou duší? Co se musí zažít, než se na to přijde. Co musí jeden prokřižovat křížem kráž a pro co se musí rozhodnout bojovat, aby mu totok znělo hrdě. To nevinné, rozličné, nekolektivní, ti rybáři, vykladači, upalovači, arcifunkcionáři, neposlouchatelé kněze. Totiž, poslouchatelé, totiž ne, já nevím, já to nějak slyším, jak to říkáte spolu s básnířem, ale bytostně to nedokážu pochopit, jak je ten kacíř k tomu postavený z vašeho hlediska, teda úhlu pohledu. Totiž, já se snažím přepínat do jiného přesvědčení jako když přepínáte do jiného jazyka, ale mám s tím dopřipnutím asi potíž.
Do vánoc, do některých vašich nebo našich vánoc, jsem myslel jako pro kapitalistu, aby se z ní trhlo, co nejvíc v tom období, jinak stačí příští měsíc, nemusíte to po sobě ani číst (raděj, nebo to přeškrtáte a nikdo se v tom nevyzná), vždyť co velice, ať se ten opravovač taky trochu zviditelní. Proč jako antiklerik, a proč divoký? Jako divocerostoucí? A proč jsou jako v oponentúře? (doufám, že je to od slova turistika ve zkrácené formě)).
M 23:00
Do úplně normálních Vánoc, co jsou s V. Jako, to by na mě bylo moc hr, když jen chystání na to mi zabírá už několik let.
A nevím, co se mi to dnes stalo, že kdybych chtěl, skutečně bych vám uměl odpovědět dosti krátce a přesto by tam zaznělo téměř vše. Mám to pěkně v hlavě naskládáno, ale už tímto odstavcem to viditelně prodlužuju, protože kdybych to napsal jen pár slovy, byl bych z toho nesvůj.
Tak tam dnes navíc máte jednoho, co už myslí na oběd. A já přeci vím, neposlouchající kacíři, myšlenky na oběd….
Je těžké začít – viz vaše první věty. Lehčí je přeskočit to, protože víme, že stejně, jako to u toho vyslovení člověka zní velmi, velmi a ještě jednou velmi odlišně, na tom širém světě jsme měli a máme kněze a…, řekněme kněžíky. Zpupné kněžíky. Kdy kéž by takových kdy bylo pouze málo.
Jednak by se to -íka tam nerýmovalo. Což ale patrně není vysvětlující důvod. A jednak se -íci postarali právě o to, že nejen básníře napadají jako symboly. Čímž zase jsme u toho lidského 3x velmi, tentokrát v příslušném oboru činnosti.
Abych skutečně nebyl nesvůj, jdeme do tý divokosti. Třeba se tím i vrátíme ke kauze neposlušný kacíř.
To jsem tak to slovo vzal pro svůj bývalý přístup k věci. To byste nejspíš slůvka se mnou tehdy neutrousil, jak já byl divokej. Definiční černobílost. Jakmile se něco o tom něčem někde zmínilo, hned jsem měl oči ještě víc navrch hlavy, než je mívá ten můj známý, když potírá rámy (neplánovaný trojverš). Že by mládím to tehdá? Nevím, ono když už je někomu pětačtyřicet, tak se to na ně špatně svádí. Třeba jsem byl, jak se říká, rebel, co je přesvědčen, že má příčinu.
A už nejsem. Už jen protiva protivnej jsem zůstal. A jsem tam opravdu nechtěl mít zpětvratný jinovýznam, nýbrž pořád toho funkcionáře. Abych „odklonil řeč“. Jak mě tam slyšíte spolu s básnířem, tak sice ano. Ne ale jednopytlově. A co já vím. Nevím. Jestli on je důsledně jednopytlový, nebo jestli vy něco nečtete moc „napsané“ a pak to neslyšíte moc „hlasité“.
Místo abych tedy házel do toho jednoho pytle, zůstal jsem tím protivným „blasfemikem“. Všemožný to divení se u modliteb, u rozhodnutí Marie komu fandit na mostě, komu přikouzlit zpátky nohu, uspořádat tu Fátimu. Taky bombardování Sodomy, čemu všemu už já se tu divil? Vlastně dokonce i v centru dění samotném, totiž na Golgotě, tam jsem se taky divil.
Ale u dobrý vůle, nejde-li o kněžíka, taky u touhy jako takové po něčem dobrým, tam už jsem klidnej jak želva. Kdepak divočák. A to i přesto, že z mého pohledu jsem pořád jen na území, které probádávám…
Tak že by to bylo? Něco jsem si četl teď, zpětně pár člànků zdejších, u jednoho, nevím (raděj) už, co za písničku tam vaše svrbějící prsty psaly, ale to jestli už přestává být divokost, notak co to muselo být předtím, v pětačtyrycátým? Možná jste už všechno napsal a na papír nic nezbyde a já vàm přitom tak dobře výše radím, když je těžké začít… A to by se jednomu muselo takyže chtít a nedělat celý život sběratele. Do vašich čtyřiadvacátého Vánoc, já přece vím, kdy jsou Vánoce, alespoň úvod. Vím to přesně, máme doma dva kalendáře, takže co jako. A nemáme je z žádného neposlouchání kněze, naopak z poslouchání. Přece je to docela zajímavý rozpor, kacíř přece poslouchá pravého kněze, odkud by byl jinak kacíř? Ale lidé, prostě říkejme jim nějací lidé, žijou zkreslenými představami, neříkejme o čem nebo se do toho hermeneuticky zamotáme. Mezi lidmi v tomto koluje poměrná nesnášenlivost přerûstající i v nenávist. A jo, jsou i u básníře všichni v jednom pytli. To neslyším moc hlasitě, nýbrž akorát. Akorát slyším, že vy jste v tom trochu výjimka. Jste-li na neprobádaném území, já na nepřátelském. A hlavně, vy je máte probádané. No nebo teda jestli narážíte na ten dysteismus, to přece nebylo myšleno na vás.
M 22:19
Sice jsem teď kdysi do nejtenší nudle psal, ale stejně z toho mám stavy. Tak zase sem.
V pětačtyřicátým jsem u toho ještě byl vyloženě nerudnej. Myslíte snad, že známý tehdy moh ke mně chodit kulit oči při natírání rámů? Já tehdy ani pořádně nevěděl, že to byla taková velká událost, takže bych nechápal, co s těma očima dělá.
A na internety jsem nepsal, spíš jsem si ve volným čase hrotil tu svoji historii a architekturu, nejlépe na místech činů. Třeba ta věc s Valdštejnem v Chebu, taky stavba dvojité kaple tam. Rosa coeli, když tam ten německý kněz (já chci tolik doufat, že to není fejk…) provozoval tu vedlejší činnost. Zbraslav, když tam pekli Eliščinu svatbu. A sto dalších míst, i na o kousek dál místech, třeba u opatů Sugerů jsem se předtím byl podívat.
Když je člověk přímo tam, stejně mu to moc platný není, protože tam z toho stejně nic nevykouká. Ale přitom jo. Vykouká. Tenhle stál tady nebo kousek vedle. Ten druhý zas támhle. A tady se to někde seběhlo. Třeba když jsem spal v tom úžasným zeleným domě se sgrafito v rohu náměstí ve Slavonicích hned vedle hotelu Besídka, vyloženě jsem cítil, jak jsem oblečen v těch srandovních renesančních pánských bombarďácích. I v Olomouci jsem si představoval mladého Václava III jak jsem zrovna zabodnutej. A ta busta kardinála na tympanonu neogotického sv. Václava, co vypadá příšerně, ta se mi tam postupně začíná líbit. Vždyť je to taky záznam historického děje. Ale jeho ani jeho sochání jsem si nepředstavoval, nemusím zas mít všechno.
Asi jsem se zmínil, že k bádání jsem se dostal přes ten třesk, nejprve jen dost povrchně, jen jako pro tu alternativu.
Mimochodem, jak jste byl zpětně, co bylo? Já vím co, bohové na půdě a trsalo se kolem telete, zatímco se jinde tesalo. To si jeden hned vybaví, kdy jej svrběly.
Samozřejmě vím, že způsob mého psaní by ne každý taky se mnou nazval jen protivným, ale kdybych to měl psát v pětačtyřicátým, tesáním bych opovrhoval (o trsání ne, o tesání jsem už ale tehdy věděl) a umístění na půdu bych se vysmíval. Ani na to nejsem teď úplně pyšný, co bych k tomu měl tehdy za poznatky.
Ale já býval takový i na civilisty, například když upovídaná babka praví v pekárně u kasy, že tak já teda už du, už jí z řady nahlas neoznámím, že je to zbytečně uspěchané rozhodnutí.
Já se jednou do toho pustím. Chci. I kde začnu a kudy půjdu trošku malinko vím. Když mohl napsat a vydat si něco synovec a rozepsáno má syn, co bych pak byl zač. I ta průběžná nedorozuměníčka mezi Spartou a Slavii či spíš mezi sportovci a nesportovci tam chci pokud možno nestranně mít. Jen si právě u toho musím přeprogramovat formu vyjadřování, protože přes jakékoli chtění by ihned každý prokouk, že jsem ten pjos a nebyla by věřena nestrannost. S lidmi je to totiž i bez toho stejně tak, že když sportovec čte o sportu od sportovce a pak de facto to úplně stejný o sportu od nesportovce, s jedním je spokojenej ale u druhého se nespokojeně ošívá. A u nesportovce to samý, jen obráceně. Ono to ale i tak prokouknout půjde jedna dvě, protože stejně nepoznám, když něco řeknu tak, jak by to nepjos neřek ani kdyby mu vrtali obě kolena naráz.
Říká se, že někdo když píše do diskuse, dříve či později na sebe spontánně vyslepičí téměř všechno. No bóže, jsem snad Fantomas? Nejprve musím ještě dopsat něco, co je za kačky. Ale třeba se mezitím zas posunu (což ovšem má svý hranice) a třeba si ti „ne každí“ řeknou, že jsem tam sice protivnej, ale už podle jejich měřítek.
Pis jses dobrej .
Zajed si do Boleslavi a dej si ruku na tu kliku a pockej a budes hned mit pokoj vod ty historie.A mozna ze se dockas sochy ,svoji.
Já už se přece byl nechat zapíchnout v tom Olmíku.
M 22:19
Já vás ochudil. Schválně už jsem nerozebíral hlasitost a jednopytlovost, místo toho se po svém zvyku vychloubal co jsem za kabrňáka. A možná aby vám v hlavě dali neposlušní kacíři na chvíli svátek. Jenže vy rád, že když se něco rozřekne, tak aby se to dořeklo.
Sice nejsem básnířovým mluvčím, pouze sebe jsem, ale to se ví, že to tam má na první dobrou, vždyť copak by si pak zase začínal s tím obědem?
Já si myslím, že vám se to může říct. Že ono to tak lidi mají i bez odbíhání ke kněžíkům. Je to tam v tý věci tak, že jedni kážou a druhý to pokorně poslouchají a pokorně každičký slovo sní. Takže je to modelová situace. Tedy přenosná. Včetně toho, že když na to někdo, že tak tohle já nejím, je to ten kacíř. Nejde tolik o obsah, nýbrž o tu přenositelnost modelu.
Proč se vůbec říká kámen úrazu? To bude něco, že jeden s ním druhého praštil (kdoví jestli na to někde nepíšou názorný příklad), v humánnější situaci odněkud na někoho spad. A rozfláknul mu něco, čili on utrpěl ten úraz. Někde to možná píšou o chlup jinak, já tu názornost zas píšu takto.
A jsme tam. Což koneckonců stejně říkám nadbytečně, poněvadž neboť ježto se to neví jen mnou, ví se to i jinými. Nejen co je ten kámen, taky co je přenositelnost. Že zde oba jedním jsou. Tím jsem splnil to dořeknutí rozřeklého.
Dá se z toho někam?
A technická, já si tam, pane, povšim, že mám, sice podmíněně, ale být na mnou neprobádaném území, který jsem probádal. No totok? Kurnik, sem by se ten koblih hodil. Nezákeřný, jen z radosti ze situace.
Jo, a ještě jedna věc. Už si nevybavim, kde to bylo, říkejme tomu všeobecně christnet. Já vám to tuším psal, to jste měl vidět, jaká se tam strhla polízanice, když jsem se tam mihnul. Třeba to ale nebylo nepřátelství, jen my vytýkali, že nemám přehánět tu protivnost. Ale možná taky, jak říkává T. P. (zkratka pro Tyranosaurus Péťa), jsme ve válce… I sem by se jeden šiknul.
Jak on sem Vidlák furt valí ty články, tak už zase nejsme na první stránce. Ale zatím dobrý.
To von tak dělá. Jednou mi vyndá kroužek z múzy, podruhý naopak podstrčí mýčko…
Co je to za těstovinu. Ne jen.., když je to něco důležitého, co potřebuju vědět, tak možná vyžaduju dořeknutí, no, taky jsem si toho všiml. Já jen, přemýšlel jsem, jestli nějakou náhodou, čistokrevně ćirou, nějak zavadím o tu knihu a určitě si pomyslím, že á, ale, ále, toho jsem už někdy četl nebo něco mi to připomínà, ále co? Kdyby aspoň žánr byl znám předem.. No ale nechme to na kameni. Třeba o něj zakopnu, ani se neurazím, i kdybych mohl být urazen. Já myslím, že o člověka nemusí být přelomen kámen, aby mu spadl hřebínek. Stačí, když tak nějak poťouchle zaškobrtne a to je nepřenositelné. To by měl vykonat každý osobně sám.
A jak jsem se tak nemohl dočkat, tak jsem si dnes v mezičasech přečetl Solženicynova Děnisoviče, notakže dobré, ale to jsem si obloukem odskočil hodně daleko od všedních dní. Teda ne, že by on psal podobně, a ani ta tématika se u vás neobjevuje, byla to náhoda, která se mi dostala do ruky a zaplácla nějakou díru, výmol po starých časech, kdy si lidi dělali s lidmi svou libovůli. My až v posledních letech si trochu děláme, co chceme. Ti Tyranosauři mají cosi v rukàvu a nám se to špatně, obtížně zvrací, vyvrací. Jestli chcete napsat ale konečnou knihu, ve které už všechno definitivně bude vysvětleno, tak říkajíc řečeno, tak to by se vidělo. Já jsem na to totiž už přišel, co lidi sjednotí, přišel jsem na to nedávno, na kopci to bylo.
Nechme to na Kameni s velkým K, samozřejmě, což já tak často nepíšu a vám to nemusím nijak zdůrazňovat,což se právě stalo, ale aby to nevypadalo, že já myslím, já jen poslouchám.
M 22:05
Je to tak. Jakmile těstovina, jsem hotovej!
Třesk versus nábožko. A k tomu skalpovaný Sam Hawkins, co jsem jej poplet jednou s Hawkingem.
To bude rámec, ve kterém budu různě odbíhat a vracet se. To je jistě divení, že zrovna o tomto to chci mít, když jsem původně na to nevypadal, viďte?
Velmi jistě to nemusím dodávat, ale i přesto, to divení neznamená arogantní sarkasmus, kterýmž jsem proslulť. Pro jistotu ale, protože ono to na tý obrazovke může vypadat všelijak.
Zatím o tom mám v hlavě narovnanou, sice dlouhou, ale pořád jen povídku. Což je málo, protože jsem sice stejně tak proslulť i rozvláčností, ale dávat tam seno nemůžu. Takže první, co se musím napevno rozhodnout, jestli uceleně, nebo povídkově.
Tak na 80% ale budou povídky. Tuhle o jednom, tam o jiným, bombardování, gluonový kopačáky, Ježíšův koncept, to organický bubření a slučování, vy vlastně pár povídek už znáte. I nad Origénem a skvěle čitelnou starohebrejštinou, která je „pro jistotu jištěna“ po šesti mudrcích ze dvanácti zástupův, nad zázrakurovnou prostorovou inflací se budu zamýšlet, vždyť já už půl tý knížky napsal sem.
O třesku jen povrchně. Na to jsou jiní kapři. Začne to až tím bombardováním nikoliv už Sodomy, ale nejprve mladé naší planety vesmírnými tělesy. To kvůli těm složitým organickým sloučeninám. Pak bílé místo, protože vznik života ještě zpaměti neumím. Pochopitelně ten vznik, jak se kdovíproč vymejšlí na to alternativa, když přitom je to jasný.
Pak skok už k lidem, jak si začali představovat velký frajery a pak jednoho velkýho frajera, i na to sodomský kulobití tam dojde. Na temný časy taky, já tam miluju, nevím proč, tu Ravennu.
Jo, pěkně po pořádku a taky možná na přeskáčku, povídka za povídkou to nejspíš bude. Pokusím se zdržet přepodrobných chemikalií i fyzikálií, ani se nebudu přehnaně nimrat v nějakejch nábožkovejch minikauzách. Nebo, v tom druhém vlastně jo, když jsem ten protiva. Sice předpokládám chybu lávky, ale na mý poměry chci být hodnější. Aby to pro nepjosy podle jejich měřítka bylo sice protivný, ale pořád to ještě nebylo na interdikt.
To je zas cosi. Kameny, lávky, co je chybou lávky? Lávky je nedělají. Nebudu to vysvětlení lustrovat, ale asi naopak někdo chybil lávku. Musel teda v cizím kraji, kdyby doma netrefil přes potok, tak jako nevím. Maximálně za ztížených podmínek, hustá bouře, hustá pivní bouře, něco takového. Hm, vlastně jsem to teda řek správně, když v cizím…
Jazyk. Musím ale najít pro to takový, abych nepopřel sám sebe, ale i tak z toho po první stránce nebolela hlava ani civilisty a ani nepjosy. Což nebude legrace, natožpak prdel.
To se divím, teda, takové mdlé psaní, no ale z hlediska autorova je to pochopitelné. Ochrana čtenáře před seriózní pravdou psanou slušně skandálním jazykem. Než napsat dvojjazyčnou, to se raděj usměrnit, ony by ty vysvětlivky po každé větě zabraly děsně místa a i tak by to po vás musel někdo převyprávět. Jak se tak říká, pište pro ty, na které cílíte, ne pro sebe, samozřejmě. Takový prosebeumělec bývá nepochopen, to nemůžem v tomhle životě potřebovat, jak by to vypadalo asi. Divím se teda velice tomu společenskému žánru. Buď to totiž mohl být historický román jako příběh nebo historie jako popis nebo jen jedno období historické jako podrobný rozbor nebo kritika společnosti nebo současná novela o starých neřestech a ctnostech a nedivil bych se troše naturalismu. Kolikrát člověk dokáže napsat to, co chce, nanečisto? Měl by to dokázat nekonečněkrát, kdykoliv… vždycky… I kdyby to po sté bylo teprve na ostro. Vybroušeně a nejvybroušenějc než zapomene, co chtěl. Nezapomeňte, že jste čím dál shovívavější. Jde to s váma s kopce.
Nebo možná né, možná to platí, že si člověk na sebe kdykoliv vzpomene, kdykoliv chce. Takhle, jednoduše. Jako když si pokaždé zapálí jen až když chce. Kdykoliv.
No, třeba si nevidím břevno.
Páni, to kdybych nechal jen takto napsáno, všechno by bylo odpovězeno. Ale zase, dát do bestselleru jen takto heslovitě pod sebe samý alegorie a ať si to každý naplácne na něco životního, to by sice vypadalo hezky biblicky, ale bylo by to jednak plagiátorství a jednak ani já sám bych to nečet.
Je to tak. Žádný kličkování a měknutí, dobře to říkáte. Jinak to říkáte, já to tak říkám, ale to z kopce je mistrovsky. Mám takovou tématozápletkovo, slovo a věto tvorbu, jakou si tu lze číst. Tak si v ní budu pěkně mdle pokračovat.
Vše bude mdlé, tématem počínaje. To je vynikající slovo, fakt jste mi jím udělal radost. Někde to tam k něčemu taky dám. Třeba, že jsem mdlýť, protože neprocitnuvšíť. A protivné to bude taky.
Tu organiku ale tak formulovat nebudu. Ani mdle a ani protivně. (Podobné nesouvisle související dovětky jako tento tam taky budou.)
Víte, já to prve napsal jaksi kočkopsovitě, jako bych si nebyl jistej co chci. To máte pravdu. A to je to ono, co se nemá. Když se někdo moc zahloubá do vysvětlivky. Lepší je, když mi to tam pámbu strká sám a já jen píšu to nadiktovaný. Kdybych bejval (podsouvač mi tam pravidelně strčí B, asi zná Bejvala Antonína – i takovéto závorky tam nechám) tolik nevysvětloval a psal nadiktovaný, nevyleze z toho žádný z kopce.
To jsem hodně smělej, když říkám, že to mám nadiktováváno pámbuem, viďte?
Spíš jiná věc. Jak to říct, ať to nezní pateticky. Že ty povídky nějakou výpovědní nití samozřejmě propojím. Copak vám mám o tom rovnou napsat recenzi, abyste dopředu všechno věděl? Co mě vedlo, kam dovedlo, co mi z toho o lidech a vírách plyne, průběžný malý zamyšleníčka, to tam nemůźu nemít. U toho monoteismu se budu zamýšlet rozhodně, u Ježíšova konceptu jakbysmet. A bez vopičáren. Takovou dobu jsem bádal, samozřejmě hotovo nebude nikdy. Ale i když tedy jen průběžně, přece z toho neudělám povídkodokaps. Třeba sice jo, ale chtít to tak nebudu.
A ještě mimo literární plány. Jsem si řek, že budu lidem psát přátelsky. A funguje to, takovejch odpovědí jsem nedostal za celou předchozí kariéru. Asi. Teda, sice ne, ale stejně. Jestli to nějakej lid čte, tak to myslím normálně. I když to ode mě může znít podezřele, tak fakt. Vždyť co.
Tak jestli usuzujete to usměrnění taky po přečtení toho, tak láry fáry. Copak nemůžu občas být i snesitelnej?
Ale nemusí to tak být, třeba se to jen nezávisle tak seběhlo.
…dát „i“ do bestselleru…
Ne, ne, to vůbec ne. Nechci vědět žádné další a zvláštní podrobnosti, i tak je vím. Měl jsem jenom starost. Asi profesionální podhoubí se mě zmocnilo. A že mám s kopce mistrovsky, ten sráz je o to příkřejší.)
Já mám nějakou soukromou potřebu udržovat lidi u toho, aby neztráceli niť nebo co, toho si nevšímejte, mě to přepadá samo od sebe, trochu mi přitom hapruje, teda harcuje, totiž hrakluje něco v hrudníku, jako u tohodle problému, jsem skoro zlomil štětec tím vztekem, že všelijací spisovatelé a čapkové, apod. píšou tak, aby co nejvíc vybriliantili svůj text a tady se jeden chce krotit že do povídaček, aby jej pochopili…
Ale tak dobrá, diktováno bohem, to mně zas přineslo klid do duše.
Já se chystal odpovědět, že jste mě postrčil a že si už nebudu vymejšlet pro sebe proč ještě ne. Protože jste opravdu postrčil.
Chystal po obědě. Nemá s tím nic, to jen kvůli načasování. Kolem oběda přišel telefonát, že právě do těch Vánoc jedni něco ode mě fakt potřebují. A mám v tom osobní zainteresovanost. Tak ten čas, co jsem chtěl mít na něco svého, bude na to jejich něco. Tak své asi do Hromnic.
Disclaimer. To se dnes ledasčemu říká takto poanglicku. Že nejsem ani astrofyzik a ani teolog. A taky úvodní slovo. Krátký disclaimer, ten bude za pět minut. A delší úvodní.
Mohlo by se namítnout, že to přece jde rychleji, třeba do 3 Kr. Ale až ty Hr. Snad místo toho nebudou něco připotřebovat.
Porekadlo ,ze kapri si nevypusti svuj rybnik je dobry.
Dalsi popis prirovnani kapru k jednotlivy vrchnosti , co a jak voni ,
uz kulha , neplave a potapi se. Pac .
Kapr sam vo sobe je neskodnej a
vyzivnej druh..Sam se vyzivuje , aby byl uzitecnej..
No, a co třeba taková ryba.
Nikoliv kapr. Kapříci. Co připluli. O nich je to celou dobu. Vypouštění rybníka je myslím odlišná disciplína.
Co dela kacir , sme se bez odpovedi ,nedozvedeli.
A ,kdo jenom neposloucha , muze bejt , jenom hluchej.
Hluchej a kacíř jeden! Tolik náhod najednou, když jeden mu káže. Sakra. Jako do básně to z principu chápu, jinak ale nee.
Kacirem se lide rodi , zadny nahody. Najednou ..
Kdyz musi bejt ten princip.
Zatim bez Gavrila ,ale uz na dalsim Principovi zase silne pracujou..
A co když naplánovali jsme si to sami
a tak oči duše, musely být zahaleny
aby simulace byla věrná
světlo nahradila barva černá
Aby otužilec získal imunitu
musí pod studenou na minutu
když však postihne jej zapomnění
studená je pro něj překvapení
a tak místo rezistence
shání se jen po pláštěnce
„Poznání nás osvobozuje.“
Hmm, někdy mám pocit úplně opačný.
Někdy skoro pořád.
Že jsem uvězněn v tlupě řvoucích debilů, jimž je jakákoli racionalita vzdálena nikoli na hony, nýbrž na parseky.
https://www.aldebaran.cz/glossary/print.php?id=538
To je ale jejich nesvoboda, ne vaše. Ale chápu ten pocit samoty a znechucení v takovém materiálu…
Parádní, díky.
Kacíř kácel modly
– na kůl ho nabodli
Kacíř – pancíř.
A kdyz tlupa debilu,
pobiha jen nahoru.
Pak nejeden kacir,
lesti si na ne , pancir.
Racionalita vzdalena,
kdyz na casy se blyska.
Nahle je i blizka.
V Nevade rozum neplati .
Daleko tam na pousti ,
atom slunce ,konec vesti.
Uhodily jim na hony
posledni hodiny.
Minuty.
Hitla racionalni kati,
rvanim, lidstvu dech zkrati.
A marne ,dalsi kacir,
lesti si si na ne pancir.
Jen ty jiny sou tlupa,
vinit je vec nehloupa.
A kde je kacir
tam se najde i pancir.
U kazdy vesnice ,klavesnice .
Pro vsechny vesnice ,kolonizace.
/W + wehrmacht/.
Kaslu na poesii ,
radsi s furii na Kalvarii.
Prikladem zejtra i dnes
budiz nam vsem, pes.
Az je to k nevire ,
zenou zas na vychod ,
hlasi /jawohl/prichod.
A zas musi pancire ,
Ubijet zasti dalsi kacire.
A kdo rika jinak ,
dostane klec, jako ptak.
A kdo je spravnej kacir.
To se nevi ,
ani nepovi ,
hlavni je ,ze ma hlavne ,
/dali sme si na ne /,
a velkej ,tlustej pancir.
V pravde modly, casto se shodly , na kacejici kacire , se vzdy vybodly.