3 března, 2024

Chvála úletům I

Chvála úletům? Jak to někdo může napsat vyslovit nebo si to jen myslet? Vždyť zodpovědnost, držení se i nepsaných pravidel a norem zajišťuje řád a bez řádu by na světě vládla anarchie a zmatek.

Pokusím se tu svou vyslovenou myšlenku obhájit.

Musím teda ale hned na začátku přibrzdit. Nemám na mysli tu některým lidem vlastní chronickou nezodpovědnost, nespolehlivost a trvalou neschopnost domyslet důsledky natož je nést. Ne, ne, ne. Myslím spíš na poměrně zodpovědného jedince, kterému se jednou za čas ta zodpovědnost zekluje. Zakrouží mu kolem hlavy kouzelný motýl šalby a mámení, jedinec se vzbouří a udělá do té doby věci nevídané, které se v té chvíli zdají příjemné a krásné. V závěsu ale klusají jako rozlícený bůh pomsty následky ruku v ruce s důsledky. Ty ho povětšinou dostihnou.

Bez úletů, sem, tam vybočení z řádu, by byl svět jedna velká nuda. Nebylo by čemu se smát, nebylo by nad čím se zděsit, podivit se. Bakchus je velice nezodpovědný bůh, úlety jsou jeho program, a přesto je vzýván!

Jedním z největších nepřátel zodpovědnosti a řádu, zárodečným materiálem úletů je ALKOHOL. Odšpuntujte láhev a džin nezodpovědnosti vyletí k nebesům.

Krásné příklady najdeme v literatuře. Haškův Švejk je přímo rezervoár příběhů popisující úlety i s následky.

1. je z „Budějovické anabáze“ a protagonistou je přímo Švejk, kterého vyvedli z vlaku svalivše na něj, že zatáhl za záchrannou brzdu a předali ho přednostovi v Táboře, který z něj mámil pokutu.

„Ten vojáček je nevinnej.“ Zželelo se Švejka staršímu pánovi. Zaplatil za něj pokutu a dal mu dvacku na lístek na vlak do Českých Budějovic. Švejk však nešel ke kase, nekoupil si lístek, jak by bylo správné a zodpovědné, ale zamířil do nádražní restaurace, kde, jak později vysvětloval veliteli nádraží, ho „potkala ta nehoda, že pil jedno pivo za druhým“. Vlaky mu jeden za druhým vlaky ujížděly a on pozoroval, jak se s každým dalším pivem za pivem finančně odřezává od možnosti jet vlakem do Českých Budějovic.

Důsledky nebyly až zas tak strašné, „tak ať si chlap pitomá jde k regimentu pěšky, ať si ho potrestají u regimentu za pozdní příchod“. Tak se později také stalo a Švejk se setkal v Budějovicích v arestu s jednoročním dobrovolníkem Markem a Hašek pro ně sestrojil velezajímavý filozofický dialog.

Horší důsledky měla ale zřejmě v rámci budějovické anabáze vybujelá nezodpovědnost závodčího vedoucího Švejka z Putimi na Bezirkskommando do Písku. Stavěli se v hospodě. Jak pravil závodčí, „jedna kořalka nemůže škodit“, a tak se usadili pohodlně ke kamnům a pili kořalky sladké i mocné. Postupně s vypitým objemem, závodčí ztratil i poslední zbytečky zodpovědnosti a na Švejkovu výzvu, jestli by už doopravdy neměli jít, aby nepřišli do Písku na velitelství pozdě, odpověděl „PÍSEK NÁM PŘECI NEMŮŽE UTÉCT!“

Kdyby věděl…

Bůh pomsty byl připravený. Když Švejk spoutaný se závodčím řetízkem dorazil na velitelství a vedli je k rytmistru Koenigovi, posteskl si závodčí:

„TEĎ TO BUDE STRAŠNÝ…“

A bylo. Bůh pomsty Rittmistr Koenig byl mimořádně strašný.

“Dýchněte na mě!“

 (následuje analytický výčet destilátů)

„Teď to chápu.”

Svázat se s delikventem želízky. Přijít ožralý, total besoffen. Přilézt sem jako TO zvíře.! Bericht? O Vás půjde bericht ke krajskému soudu!“

Rittmistr Koenig neměl o svých podřízených žádné iluze.

„Myslí si pacholci: Mit ganzem Krieg kann man uns Arsch lecken.“

„Mě ty lidi ještě málo znají, já dovedu být prevít. Dokud se třikrát denně přede mnou strachy nepodělají tak jsou přesvědčeni, že na sobě nechám dříví štípat.“

Nevím, jestli závodčí znal názory Rittmistra Koeniga na přístup k podřízeným a tužení kázně během války, ale měl být zcela jistě sakra opatrný a páchat nezodpovědnosti nejlépe ve skrytu, nikoli se vydat předvést se přímo do doupěte boha pomsty.

Kdysi v mladší době socialistické žil byl v našem městě jeden mladý hezký dandy, miláček svých rodičů, docela fajn kluk. Sportovec. Lyžoval, fotbaloval, tenisoval, vše dělal na vysoké úrovni a se odpovědností to podmiňující. Byl pro všechny své sporty vybaven, jak jen to nejlépe šlo a že byli jeho rodiče docela při penězích, dopřávali mu.

Jedenkrát se mu zachtělo vylepšit svoji lyžařskou výbavu o sjezdové lyže západní provenience té nejlepší značky. Maminka mu dala 4 tisíce Kč, což byly tehdy vééliké peníze a on odjel do Prahy, aby si ty lyže koupil někde v Pragoimpu nebo v nějakém takovém kšeftě, kde se ty nejdražší lyže západních značek daly pořídit.

Vrátil se neplánovaně až za dva dny. Když mu máma otevřela, pohlédl na ni kalným zrakem a vše vysvětlil jednou větou:

„Mámo, peníze nemám, lyže nevezu, ale mámo: TI HRÁLI“.

Tahle věta mě vždycky fascinovala. Bylo v těch několika slovech kompletní detailní popis všeho, co se během těch dvou dní odehrálo. Zároveň to bylo naprosto odzbrojující směrem k bohu pomsty v tomto případě představovaného mámou. Trestu unikl. Dandy, miláček je přece netrestatelný.

Další případ vykvetlé nezodpovědnosti spadá též do doby mladší socialistické. Mám kamaráda, Jozku z Berouna, zvaného též Pepíča. Ode mne o něco starší, bezva kamarád, sportovec, plavec, vodák, skvělý organizátor. Nezkazil žádnou zábavu i za cenu úletu. Dodnes je pro mě setkání s ním vždy naplňující.

Byl tak dobrý plavec, že šel na vojně do střediska vrcholového sportu tuším někde v Bratislavě a úspěšně si tam vedl. Mohlo mu to dobře vydržet, nebýt toho, že jednou před nějakými důležitými závody vyrazil do města, potoulal se v dobré společnosti po barech a strašně si nandal. Vrátil až ráno, těsně před závodem. Stačil se tak tak svléknout do plavek a honem na startovní stupínek. Chvilka napětí a soustředění, startovní výstřel. Všichni závodníci se vrhli vpřed do vody, jen Pepíču zradila rovnováha, zavrávoral a spadnul místo do vody dozadu na dlaždice. Zděšení nadřízení se seběhli. Bůh pomsty si ho očichal, vše vyhodnotil. To byl konec jeho vojenské sportovní kariery. Pepíča zbytek vojny strávil u nějakého bojového útvaru se skvělou (strašnou) pověstí.

To by bylo k tomu, co mě napadlo, když se řekne úlet a alkohol. Příště, až to dopíšu, to bude o úletech z lásky.

22 thoughts on “Chvála úletům I

  1. “Dýchněte na mě!“

    Pane Admirále, to jsem slýchával na odpoledním nástupu často, nejen já, ale celá četa v rámcovém stavu.

    Měli jsme individuální výcvik mimo kasárna, proto bylo věcí prestiže dát si jedno pivo, někdy i více.

    Velitel byl férový, nedal nám fouknout, ale nasadil na nás průzkumáky, kontráše, VB.

    Nikdy nás nechytli.

    Jestli budete mít zájem, tak prozradím proč.

    To byly časy.

  2. Muž z Mělníka chtěl podat trestní oznámení na českého ministra vnitra a když se vrátil domů, přijela policie, obrátila mu byt vzhůru nohama, přišlo na něj prý anonymní udání kvůli extrémismu! Za další půl hodiny přijel OSPOD na anonymní udání kvůli zanedbávání dětí! A aby toho nebylo málo, banka mu zablokovala účet!

        1. Prohlídl jsem první 4 minuty a jen kroutím hlavou.
          Takto OPRAVDU NE.

          Pro pana Svobodu – trestňák můžete sepsat i sám, záleží na vás, jestli to podáte osobně, anebo poštou – doporučeně, případně mailem. Úplně nejlepší je datovka, pokud máte přístup. S tou nevyjebe nikdo, protože po odeslání vám na kompu vyjede potvrzení o doručení.

          Takže pokud bych riskoval přímý střet, zabouchám na okénko, polišovi oznámím, co mu nesu, vrazím mu sepsaný papír pod nos, vyžádám si potvrdit převzetí na stejnopis a odcházím.

          Problém je vyřízen za dvacet sekund a o přidělení případu rozhoduje soudruh náčelník, ovšem až DLOUHO po odchodu podávajícího.

          1. Vůbec jsem nepochopila, co chtěl pán sepisovat, když to měl sepsané , dokonce s pomocí advokátky. Nechala bych si podepsat kopii a nazdar bazar.

        2. Mluvčí zamlčel klíčové informace o právních důvodech, které mu musí být známy. Proč? Domovní prohlídka, zablokování účtu, kontrola z OSPODu, to vše jsou procesy upravené zákonem a s daleko větší časovou náročností než „hodinu“. Stačí si najít ve veřejně přístupných zdrojích.

    1. Re: JŠ

      Když je to mamlas…, takhle se to opravdu nedělá…
      Nicméně je dobré vědět, jak soudruzi postupují a co všechno umějí.

      A mužik nyní může podat soudruhům fakturu za úklid bytu po prohlídce, protože u něj beztak nic nenašli. Případně by mohl poslat na GIB(S)-ony teplý bonz za porušení zákona při prohlídce, eventuálně při blokaci přístupu na účet. Z těchto zmetků má ohromnou radost každý poliš.
      OSPOĎákům bych nakopal prdel ještě na chodníku před barákem, ti jsou na pohodu.
      No a v bance by na mě asi taky dlouho nezapomněli, pokud neměli k blokaci soudní příkaz, anebo spíš pravomocný rozsudek. Akorát to chce nemít doma jen kartu.

      Prostě záleží jen na tom, jak vysoce je pán odolný. Pokud se neposere, budou na něj soudruzi vzpomínat hodně dlouho.

      Jen takové naťuknutí – místní soudruzi měli opravdovou radost, když na jejich krajské velitelství došla fotočka policajtského auta BEZ puštěných majáčků, nad nímž svítila číslíčka radaru, měřícího okamžitou rychlost. Zda byla číslíčka neupravená či nikoli, ponechám na vaší fantazii. O místu, datu a čase pořízení fantazírovat nemusíte.

      1. Tak možná je to anomálie alias výjimka tvrdicí pravidlo, ale našel jsem tohle, tak trochu qěci:

        Bylo to 18. srpna loňského roku a zpráva odešla do datové schránky ministerstva práce a sociálních věcí. Tam zpráva zmizela.
        ………
        „Na ministerstvo nebyla pošta doručena. Metodik spisové služby zjistil, že písemnost byla na straně ministerstva stornována. Příčinu nebylo možné určit.

        Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jurecka-cistka-urad-prace-sadilkova-najmon.A230228_200359_domaci_dyn?zdroj=otvirak

        (celý článek zde: https://pravyprostor.net/?p=156931)

        1. Re: VK

          Tady v tom bordelu je možné ÚPLNĚ všechno.
          Zas to je pořád ještě dobré oproti stavu, kdy budou chodit na ministerstva a jiné státní úřady dopisy od lidí, kteří o tom nebudou vůbec vědět.
          To se taky občas stávalo a stává…

  3. Alkoholový úlet jsem měla jeden, ale stál zato.
    Kdysi jsem měla kamarádku Mariku, byla to Slovenka, bylo nám asi devatenáct a bydlely jsme spolu na ubytovně. Jednou mě přemluvila , abych s ní jela navštívit její rodinu. Dráhu jsme měly zadarmo.
    Sama se na tu návštěvu patřičně vyštafírovala, z uniformy si sundala stříbrné hvězdičky a připevnila si velké zlaté, trochu podvod, ale chtěla v rodné vísce udělat úžasný dojem. ( Já jsem jela v civilu. )
    Dojem byl mocný, s úctou zírala celá vesnice , kam až to holka od nich v té Praze dotáhla.
    Marika měla asi osm mladších sourozenců, všechno kluci, rvali se o její brigadýrku a pyšnili se velkou sestrou, nepřetržitě se na ní lepili a dokonce si dva nejmenší utírali sople i o mojí minisukni.
    Marika dostala nápad, že mě v tom letním hicu ukáže vinný sklípek. U nich se vyrábělo Tokajské.
    Měla jsem žízeň, bylo to sladké, tak jsem se nežinýrovala.
    A potom jsem se probrala až v horizontální poloze, s hlavou nad hnojištěm. Jak jsem se tam dostala netuším, vůbec jsem neměla chuť se po tom pídit.
    Maričina maminka se na mě mračila a i kluci se ke mně chovali odtažitě.
    Myslím, že Marika dostala vyčiněno, s jakým póvlem se v té Praze stýká, ale byla to hodná dívka a nedala mi to najevo.
    Ta díra se jmenovala, snad, Somotor nad Bodrogom, mluvilo se tam výhradně maďarsky , bohatí tam měli u studny rumpál a chudí vahadlo. Vařilo se na dvorku v boudě, v desetilitrovém hrnci super plněné zelné listy v rýži. Dodnes nechápu, že se to v tom obřím hrnci na ohništi nepřipálilo. Nikdy jsem nejedla tak dobré zelné závitky v rajčatovém sosu dušené v rýži.
    Mňam mňam

  4. K Pepíčovi :
    Moje vnučka, když se učila mluvit, některá slova komolila. Například mě vytrvale označovala za babičku Jelenu, protože jí dělala problém výslovnost H. Dost mě to štvalo, ale musela jsem to vydržet.
    O sousedovic chlapečkovi zásadně mluvila jako o Pepíčovi. Když jí někdo opravil, že je to Pepíček, tak odsekla : No vždyť já přeci vím že je to Pepíča sousedů.

  5. Vaše „svalivše“ (…. kterého vyvedli z vlaku svalivše na něj…) je mimořádně roztomilý úlet češtinotvorný. V Knize nic takového není, ale v tom případě je to nedostatek Haškův, nikoliv Admirálův.

    1. Drulák vystihl excelentně.

      Kdežto česká elita, která je teď u moci, je nepřipravena k této úvaze a nechávají se vést čistě morálním diskurzem a věří své vlastní propagandě. Možná si neuvědomují, že jde o propagandu, možná věří, že jde o realitu. Pokud si něco tak silně morálně osvojí, těžko to mohou ze dne na den změnit. Pokud jste bytostně přesvědčený, že jste na straně dobra, musíte v těch kolejích jet až do nějakého nešťastného konce.

      Naštěstí naše elita o tom rozhodovat nebude, to budou dělat jiní. Ta zdejší elita bude v budoucnu postavena před hotovou věc a pak s bručením někam zalezou. Podobně jako to bylo v případě Afghánistánu. Jen si vzpomeňte před tím zhruba rokem a půl, jak ty stejné české elity byly tak zklamané a naříkaly, co to ti Američané udělali. Přitom nešlo o nic nového, takové obraty se v americké zahraniční politice objevují s železnou pravidelností. Ti moralisté tady napřed vylezou, jásají a zamořují českou politickou debatu svými pseudomorálními výroky a později, když je dožene realita, na pár let zalezou a neslyšíte o nich do chvíle než se objeví nová bitva proti jiné říši zla. Nejde o nic nového, to zde vidíme dávno.
      https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Cile-USA-splneny-Ty-tajne-Drulak-prekvapive-ke-konci-valky-730735

  6. Hmm, já jsem takto úletoval v práci.
    Šichta mi končívala okolo desáté dopoledne.
    TVL kdo by šel dom, když je tak hezky (byl červenec)?
    Tož hajdy k vodě a za švarnými děvuchami. Tam jsem to vydržel až do večera. Osobní spotřebu schválně vynechávám.
    Kolem šesté večer jsem se připlížil na nocovnu a padl na postel tak, jak jsem byl.
    V půl jedenácté večer mě přicházíval budit strážný, že mi začíná šichta a soudrzi havíři se těší na čerstvé mléko.
    Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo přesunout auto zn. Škoda 706 RTDF do mlíkárny (500 metrů) a tam jsem měl hodinu a půl na to, abych se při naložení 9 tun mlíka ve skle probral a snížil hladinku na množství, které dovolovalo předstírat úspěšný rozvoz po širém okolí.
    Volno jsem měl jen o nedělích a ty pravidelně končívaly tak, že jsem je kompletně prospal. Zalomil jsem to v sobotu tradičně okolo šesté večer a spal jsem až do odjezdu na šichtu, která začánala „AŽ“ v neděli v půl jedenácté večer.
    Njn. tenkrát byla jiná doba…
    … a já byl rozhodně mladý a krásný.
    Jenom s hodnocením tehdejší chytrosti bych byl dnes už poněkud opatrný…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *