4 října, 2024

Cherson je anti-Stalingrad

Dnes přináším třetí kousek z anglicky píšícího bloggera Big Serge. Tentokrát se týká hodnocení událostí v Chersonu. Pro řadu čtenářů tam nebude žádná nová šokující myšlenka či informace. Je to ale podáno pěkně, přehledně a srozumitelně.

Co tedy Big Serge říká:

V lednu 1944 se nově obnovená německá šestá armáda ocitla v operačně obtížné situaci v jižním ohbí Dněpru, v oblasti Krivoj Rogu a Nikopole. Němci drželi výběžek, který vyčníval do linií Rudé armády. Byli zranitelní na dvou nepříjemných stranách a čelící nepříteli s převahou v živé síle i palebné síle. Každý rozumný generál by se snažil co nejdříve ustoupit. V tomto případě však Hitler trval na tom, aby Wehrmacht tento prostor udržel, protože oblast byla posledním zbývajícím německým zdrojem manganu – nerostu klíčového pro výrobu kvalitní oceli.

Rok předtím, v prvních týdnech roku 1943, Hitler zasáhl do jiné, slavnější bitvy a zakázal předchozí inkarnaci šesté armády vymanit se z kapsy, která se kolem ní vytvořila u Stalingradu. Šestá armáda, které bylo zakázáno ustoupit, byla rozdrcena.

V obou těchto případech došlo ke střetu mezi čistě vojenskou obezřetností a širšími politickými cíli a potřebami. V roce 1943 neexistoval žádný přesvědčivý vojenský ani politický důvod pro setrvání 6. armády v kapse u Stalingradu – politické zásahy do vojenského rozhodování byly nesmyslné a katastrofální. V roce 1944 však Hitler (jakkoli je těžké si to připustit) měl pádný argument. Bez manganu z oblasti Nikopole byla německá válečná výroba odsouzena k zániku. V tomto případě byl politický zásah možná oprávněný. Ponechat armádu ve zranitelné výspě je špatné, ale stejně tak je špatné přijít o mangan.

Čtyři možnosti

Tyto dva tragické osudy šesté armády ilustrují podstatnou otázku dneška: jak rozeznat rozdíl mezi vojenským a politickým rozhodováním? Konkrétněji, čemu přičítáme šokující ruské rozhodnutí stáhnout se ze západního břehu Dněpru v Chersonské oblasti poté, co ji Rusko před několika měsíci anektovalo?

V následujícím textu tuto otázku rozeberu. Předně nelze popřít, že stažení je pro Rusko politicky významným ponížením. Otázkou však zůstává, zda tato oběť byla nutná z vojenských nebo politických důvodů a co může znamenat pro budoucí průběh konfliktu.

Podle mého názoru musí platit jedna ze čtyř následujících možností.

  • Ukrajinská armáda porazila ruskou armádu na západním břehu a zahnala ji zpět za řeku.
  • Rusko nastražilo v Chersonu past.
  • Byla vyjednána tajná mírová dohoda (nebo alespoň příměří), která zahrnuje vrácení Chersonu Ukrajině.
  • Rusko učinilo politicky trapnou, ale vojensky prozíravou operační volbu.

Projděme si jednoduše tyto čtyři kroky a prozkoumejme je postupně.

Možnost 1: Vojenská porážka

Znovuzískání Chersonu je Ukrajinci spravedlivě oslavováno jako vítězství. Podstatnou otázkou je, o jaký druh vítězství se jedná – politické/optické, nebo vojenské? Je naprosto zřejmé, že jde o první druh. Stačí shrnout základní fakta.

Za prvé, ještě ráno 9. listopadu – několik hodin před oznámením stažení – se někteří ruští váleční zpravodajové vyjadřovali skepticky k pověstem o stažení, protože přední obranné linie Ruska byly zcela neporušené. Mezi ruskými silami v regionu nepanovalo žádné zdání krize.

Za druhé, Ukrajina v době zahájení stahování neprováděla v regionu žádné intenzivní ofenzivní bojové úsilí a ukrajinští představitelé vyjadřovali skepsi, že stahování je vůbec reálné. Ve skutečnosti myšlenka, že Rusko nastražilo past, pochází od ukrajinských představitelů, které stažení zřejmě zaskočilo. Ukrajina nebyla připravena pronásledovat ustupující ruské vojáky a po odchodu ruských vojáků postupovala opatrně do prázdna. I po stažení Ruska se zjevně báli postupovat, protože jejich několik posledních pokusů o proražení obrany v oblasti skončilo katastrofálními ztrátami.

Celkově bylo stažení ruských jednotek (a evakuace civilistů) realizováno velmi rychle s minimálním tlakem ze strany Ukrajinců – právě na základě toho vznikly dohady, že se jedná buď o past, nebo o výsledek uzavřené zákulisní dohody. Ukrajinci Rusům nebránili přesunout se přes řeku. Ruská strana utrpěla jen zanedbatelné ztráty a dostala pryč prakticky veškerou svou techniku (zatím jediným pozoruhodným ukrajinským úlovkem je jeden rozbitý tank T90). Čisté skóre na chersonském frontu zůstává silně nevyvážené ve prospěch Ruska, které se opět stahuje, aniž by utrpělo porážku na bojišti a s nepoškozenými silami.

Možnost 2: Je to past

Tato teorie se objevila velmi brzy po oznámení stažení. Pochází od ukrajinských představitelů, které oznámení zaskočilo, a poté se jí (ironicky) chopili ruští příznivci, kteří doufali, že se hrají 4D šachy – nehrají. Rusko hraje standardní 2D šachy. Ostatně, žádný jiný druh šachů neexistuje.

Co vlastně může být myšleno slovem „past“?  Existují dva možné výklady: 1) konvenční manévr na bitevním poli zahrnující bleskový protiútok a 2) nějaký nekonvenční tah, jako je taktická jaderná zbraň nebo kaskádové zničení přehrady.

Je jasné, že se žádný protiútok na bojišti nechystá, a to z prostého důvodu, že Rusko vyhodilo do povětří mosty. Vzhledem k tomu, že na západním břehu nezůstaly žádné ruské síly a mosty byly zničeny, nemá žádná z obou armád bezprostřední možnost zaútočit na druhou silou. Samozřejmě se mohou vzájemně ostřelovat přes řeku, ale skutečná linie kontaktu je prozatím zmrazena.

Zbývá tedy možnost, že Rusko hodlá provést něco nekonvenčního, například použít atomovou bombu s malým výkonem. Představa, že Rusko vylákalo Ukrajinu do Chersonu, aby odpálilo atomovku, je… přinejmenším hloupá. Pokud by Rusko chtělo proti Ukrajině použít jadernou zbraň (což nechce, z důvodů, které jsem formuloval v předchozím článku), neexistuje žádný rozumný důvod, proč by si k tomu vybralo regionální hlavní město, které anektovalo. Rusko má dostatek nosičů, které dokážou dopravit jadernou bombu na kterékoliv místo na území Ukrajiny.

Není to past.

Možnost 3: Tajná dohoda

Tyto spekulace vyvolala zpráva, že americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan byl v kontaktu se svým ruským protějškem, a konkrétně pocit, že Bílý dům na jednání tlačí. Podle jedné z údajných variant „Sullivanovy dohody“ by Ukrajina uznala ruské anexe východně od Dněpru, zatímco západní břeh Chersonu by se vrátil pod kontrolu Kyjeva.

To považuji za nepravděpodobné z řady důvodů. Zaprvé by taková dohoda představovala krajně Pyrrhovo ruské vítězství – dosáhlo by se sice osvobození Donbasu (což je jeden z výslovných cílů SMO), ale Ukrajina by zůstala do značné míry nedotčena a dostatečně silná, aby nadále představovala ohrožení. Vznikl by problém pravděpodobné další integrace Ukrajiny do NATO a především otevřené vzdání se anektovaného regionálního hlavního města.

Na ukrajinské straně jde o to, že znovuzískání Chersonu jen posiluje (falešný) dojem v Kyjevě, že je možné dosáhnout úplného vítězství a že Krym a Donbas lze získat zpět úplně. Ukrajina se těší z řady územních úspěchů a má pocit, že se jí naskýtá příležitost.

V konečném důsledku se zdá, že neexistuje žádná dohoda, která by uspokojila obě strany, a to odráží skutečnost, že vrozené nepřátelství mezi oběma národy musí být vyřešeno na bojišti.

To se také děje.

Zatímco se svět upínal k relativně nekrvavé změně majitele v Chersonu, Rusko a Ukrajina svedly krvavou bitvu o Pavlovku a Rusko zvítězilo. Ukrajina se také pokusila prolomit ruskou obranu v ose Svatove a byla s velkými ztrátami odražena. Nakonec hlavním důvodem k pochybnostem o zprávách o tajné dohodě je skutečnost, že válka pokračuje na všech ostatních frontách – a Ukrajina prohrává. Zbývá tedy jen poslední možnost.

Možnost 4: obtížná operační volba

Toto stažení bylo nenápadně signalizováno krátce poté, co byl velením operace na Ukrajině pověřen generál Surovikin. Na své první tiskové konferenci signalizoval nespokojenost s chersonskou frontou, když situaci označil za „napjatou a obtížnou“ a narážel na hrozbu, že Ukrajina vyhodí do povětří přehrady na Dněpru a zaplaví oblast. Krátce poté začal proces evakuace civilistů z Chersonu.

To je to, o čem si myslím, že vedlo Surovikina k rozhodnutí o Chersonu.

Cherson se stával pro Rusko neefektivní frontou, protože zásobování sil přes řeku s omezenou kapacitou mostů a silnic bylo logisticky velmi náročné. Rusko prokázalo, že je schopno tuto vyživovací zátěž nést (udržet zásobování vojsk po celou dobu letní ofenzívy Ukrajiny), ale otázkou zůstává proč a  na jak dlouho.

V ideálním případě by se předmostí stalo výchozím bodem pro ofenzivní akce proti Nikolajevu, ale zahájení ofenzivy by vyžadovalo posílení uskupení sil v Chersonu, což by odpovídajícím způsobem zvýšilo logistickou zátěž při přesunu sil přes řeku. Pro útok by bylo zapotřebí daleko více sil a ty by musely být přesouvány a zásobovány přes řeku. Odhaduji, že Surovikin, okamžitě poté, co převzal velení, rozhodl, že nechce takovou zátěž postupovat.

Pokud tedy nebude zahájena ofenzíva z chersonských pozic, nabízí se otázka – proč pozice vůbec držet? Z politického hlediska je důležité bránit regionální hlavní město, ale z vojenského hlediska pozice ztrácí smysl, pokud tu není záměr přejít do ofenzivy na jihu.

Při držení předmostí v Chersonu se řeka Dněpr stává negativním multiplikátorem sil – zvyšuje udržovací a logistickou zátěž a stále hrozí, že pokud se Ukrajině podaří zničit mosty nebo protrhnout hráz, zůstanou síly odříznuty. Přesun sil přes řeku se stává velkou zátěží bez zjevného přínosu. Stažením se na východní břeh se však řeka stává pozitivním multiplikátorem sil, protože slouží jako obranná bariéra.

V širším operačním smyslu se zdá, že Surovikin utlumuje aktivity na jihu, zatímco se připravuje na severu a v Donbasu. Stažení za řeku výrazně zvyšuje bojovou efektivitu armády a snižuje logistickou zátěž, čímž uvolňuje zdroje pro jiné sektory.

To odpovídá celkovému ruskému vzorci drsného rozhodování o alokaci zdrojů, vedení této války v jednoduchém rámci optimalizace poměrů ztrát a budování dokonalého mlýnku na maso. Na rozdíl od německé armády za druhé světové války se zdá, že ruská armáda je osvobozena od politických zásahů, aby mohla činit racionální vojenská rozhodnutí.

V tomto smyslu lze stažení z Chersonu považovat za jakýsi anti-Stalingrad. Namísto politických zásahů, které by armádu omezovaly, tu máme armádu osvobozenou od možnosti činit operační rozhodnutí i za cenu ztrapnění politických představitelů. A to je nakonec inteligentnější – i když opticky ponižující – způsob vedení války.

Hampl k tomu dodává

A na závěr jen krátký komentář překladatele. Chceme-li racionálně posoudit, kdo vyhrává, potřebujeme vědět, jaké jsou cíle stran (a která strana se tudíž dosažení svého cíle blíží a která nikoliv).

Ze strany Západu je to jednoznačné už od roku 2008. Cílem je dosadit v Moskvě loutkovou vládu, která bude přijímat rozkazy z Washingtonu. Dále převzít kontrolu nad nerostnými zdroji, a případně Rusko rozdělit na několik menších států. Dlouhodobým cílem je pak vytvořit z Ruska předpolí pro agresi pro Číně. Tak to zaznělo v různých obměnách mnohokrát od různých představitelů zemí NATO.

Cíle Ruska oproti tomu tak úplně jasné nejsou. Zazněla řada různých prohlášení od ochrany ruského obyvatelstva v Doněcku a Luhansku přes odvrácení napadení ze strany NATO („je to pro nás otázka života a smrti“), demilitarizace Ukrajiny, její denacifikace a já nevím co všechno. Zazněla i formulace, že cílem války je zlomit vojenskou a ekonomickou moc Západu. Jak se v tom orientovat?

Poznámkách o elitách, válce a míru jsem to formuloval takto:

„Vítězství západu. Ruská vojska by se stáhla z území Ukrajiny. Krym a Doněcko by byly vyčištěny od rusky mluvícího obyvatelstva a zůstaly fakticky opuštěnou krajinou, protože Ukrajina nemá kým tyto oblasti zalidnit. Následovala by instalace jaderných raket na rusko-ukrajinské hranici, čímž by Západ držel Rusko v šachu. Dalším krokem by byla barevná revoluce v Rusku a případně vyhlášení „bezletové zóny.“ Pak instalace prozápadní vlády a privatizace všech přírodních zdrojů americkými korporacemi. Možná také rozdělení Ruska na mnoho států, z nichž každý by byl ve vazalském vztahu k USA. Pak by se Západ pustil do zápasu s Čínou.

Vítězství Ruska. Je lhostejné, kudy bude procházet hranice a jestli Rusko získá nějaká území. I bez Ukrajiny má více zdrojů a více půdy, než dokáže využít. Za vítězství Ruska tedy můžeme pokládat jakýkoliv konec války, který Rusku poskytne jednoznačné záruky, že území Ukrajiny nebude použito jako nástupiště k útoku NATO. To ovšem není zdaleka konec. Pro celý svět by to znamenalo jednoznačnou zprávu, že vojenská moc Západu není neomezená. Můžeme předpokládat angažovanost Ruska nebo Číny všude tam, kde by chtěl Západ zaútočit nebo zorganizovat převrat (jak se to v posledních letech stalo v Sýrii, Kazachstánu a Venezuele). Západní bankovní systém by ztratil monopolní postavení a totéž platí o dolaru jakožto rezervní měně. Většina světa by se postupně přestávala o Západ zajímat, obchodovala by stále více vzájemně mezi sebou (občas spolu vybojovávala konflikty) a stále izolovanější Západ se stále obtížnějším přístupem k surovinám by se nadále propadal do bídy a zaostalosti. Stačilo by pár desítek let a mohl by být nanejvýš tak dodavatelem blonďatých prostitutek. Nic jiného unikátního by nabídnout nedokázal. Obávám se, že když ruské vedení hovoří o nutnosti „zlomit moc Západu“, má na mysli něco takového.“

51 thoughts on “Cherson je anti-Stalingrad

  1. Z historie: Dopis A. V. Suvorova rakouskému generálovi baronu Kraiovi:
    „Žádné velitelství by nemělo být považováno za pevnost… není žádná hanba vzdát se velitelství ve prospěch nepřítele, který má početní převahu. Naopak, umění války je včas ustoupit beze ztrát. Ztracené postavení lze znovu získat, ale ztráta mužů je nenávratná: často je jeden muž cennější než samotné postavení.“
    r. 1772

  2. https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-raketovy-utok-na-kyjev-40414640

    Stalo se přesně to, co jsem předpovídal. Kobercová likvidace sítí a infrastruktury. Rusové mají času dost, to jen podporovatelé ukravínců mají furt kamsi a s něčím naspěch.
    Do večera je Kyjev bez elektriky, okrajové oblasti, kam vedou linky 30 a 100kV už jsou dávno v háji. Rusové teď odstřelí nějakou páteř a bude po ptákách.
    Bez vody, bez elektřiny, tím pádem potmě, zmrzlí, hladoví, bez vlaků i bez spojení se světem, protože i na ukravině už je to tak, že bez elektriky nefunguje vůbec nic, nenačerpáte ani naftu do dieselové lokomotivy. Těch pár generátorů, co tam navezl Západ, celou ukravinu a zejména Kyjev nespasí.
    Počítám, že teď se ukravínci začnou řezat mezi sebou a navzájem se obviňovat, proč se teda raději nevzdali, když byl ještě čas to zastavit a Rusové chtěli jednat.
    Příští týden to vidím na nějakou sabotáž železnice z Polska, aby tamtudy nemohly proudit další zbraně a materiál.

    1. Ještě drobnost:
      Jestliže hovinky píší, že „energetická síť je v kritickém stavu“, tak ve skutečnosti už tam dávno nic nefunguje.
      Už umíme lukačovičovy „zprávy“ dešifrovat. Aby ne, za tolik let lží a vyslovených hoaxů, hlavně během čbch.

      1. Bohužel vydáváte přání za skutečnost. Většina země pod vládou Kyjeva trpí výpadky elektřiny, někde více někde méně. Sami Rusové to odhadují na 50% . Navíc Rusové stále útočí na trafostanice, nikoliv na elektrárny, takže výroba stále běží a za několik hodin až dní je možné zásobování alespoň částečně obnovit. K úplné likvidaci energetické sítě je ještě daleko.

        1. Já být Putin, podpořil bych to teď vypuštěním té přehrady nad Kyjevem, stačí pár raketových útoků z okolí Orla, Brjanska nebo Kurska, nebo z Běloruska (Mozyr, Gomel). Vznikla by pěkná záplavová vlna, co by se prohnala Kyjevem, pak sebrala Kanivskou a Čerkasskou přehradu, zlikvidovala Kremenčuk a Dněpropetrovskou přehradu, sfoukla Dněpropetrovsk a Záporoží, Kachovku a Nikopol a hezky vyčistila Cherson. Půlku jednotek, co se zrovna přesouvají na Donbas by to spláchlo na zbořených mostech, to co je na východě by zůstalo bez střeliva a proviantu. Ukrajina by mohla jen kapitulovat. Jen by byl trošku problém se Záporožskou jaderkou, jak ji zabezpečit a jak ji uchladit.

    2. kdosi se ptal onehdy, proč rusové nechali v cajku železniční a silniční koridory ze západu? A sám si i odpověděl. Bo oligarchové z Ruska tama posílají materiály a jede tam byznys. Proto. Nevím kolik je na tom pravdy, ale skutečně si myslím, že pokud rusové provedou nějaký mocný zábor území, okamžetě vtrhnou na ukrajinu američani z Rumunska, Litvy a zejména Polska. A pak to bude napínavé.Za pár dnů by mohlo mrznout i u nás, takže uvidíme.A ano lidi měli jsme dnes asi 4 hodinový neplánovaný výpadek proudu.

  3. Možná by slušelo podotknout, že za 20-25 let již budou mít obyvatelé „Západu“ velmi pravděpodobně jiné starosti. Zapomíná se, že v té době tam všude již bude chalífát.

  4. Hmm… Ukrajinci jsou jenom „čertem posedlí Rusové“???
    A co Haličani, ti jsou taky echt Rusové? No, ale Židi z Ukrajiny určitě Rusy (třeba posedlími) NEJSOU! Třeba ten šulinopianista Zelenský, ten dozajista není ani pátý odvar z Rusa…

    1. Ještě než se stal prezidentem, ukrajinsky skoro neuměl a mluvil plynně rusky.
      Stačí si ho na trubce poslechnout z doby tak před 10-i lety.

    2. He he.

      Vlastně to, co jste, v konečném důsledku znamená, že žádní Ukrajinci nejsou a Ukrajina je doopravdy jen slepenec.

      Je to to, co jste chtěl říci?

  5. Mě stačí projít si zprávy z médií typu iDnes za posledních pár dní – prvně bude bitva, pak stažení je past, všechno bude zaminované, a Rusové budou schovaní v každém bytu. Pak Rusové ustoupili bez výstřelu, a vyhodili za sebou most. Poslední verze snad byla, že Ukrajinci vyhnali Rusy a slavné Himarsy zlikvidovaly most a v Chersonu spousta vojáků zůstala opuštěná. Teď už se dle Idnes Ukrajinci vyloďují na druhém břehu Dněpru. K tomu jenom tak probleskla zpráva, že novináři byli v Chersonu dříve, než Ukrajinská armáda a tak přišli o akreditaci. Teď začíná vyřizování účtů s údajnými kolaboranty. Zprávy z bojiště ale nelze hodnověrně ověřit, že… To je nová mantra, jak dělat PR.

    Ještě připomenu, že když Ukrajina zastavila po obsazení Krymu vodu, takže tam lidi neměli co pít, média psala o tom, že je to problém Rusů – ovládají území, mají se starat o civily. A dobře jim tak.

    Když si to dám dohromady, vychází mi, že Rusové válku nezvládali a tak si zjednodušili frontu a zásobování. Čekají, jaká bude zima a jak moc se začne drolit ochota podporovat Ukrajinu. Teď je na Ukrajincích, aby zásobovali nejenom Cherson lépe a radostněji, než Rusové. Aby ukázali, že se tam budou mít lidi lépe.

    Jde teď o to, zda vydrží déle Rusko, nebo západ. Americké volby nepřinesly tsunami Republikánů a tak bych nečekal změnu ve strategii USA bojovat do posledního Ukrajince. O rozklad EU se postará Německo 200 miliardovým balíkem na podporu Německa.

    Rusko se ale bude muset vypořádat s tím, že si formálně kus Ukrajiny přivlastnilo, ale neovládá ho. Navíc dodnes neřekli, kde mají být nové hranice.

    Celou tu válku, nebo operaci, podle gusta každého soudruha, bych nazval Podivnou. K likvidaci klíčové ukrajinské infrastruktury pořád nedošlo, pouze omezeně. Jako kdyby se Rusové nemohli rozhodnout, jestli chtějí vyhrát a nebo to natahovat a vlastně hledat, co je ten cíl. S tím se nedá uhrát nic.

    Co válka ukázala je konec diplomacie a nátlakových akcí. Rusové vyhrožovali taktickými jadernými zbraněmi, západ se choval, že to neudělají a nepoužijí je a oni to neudělali. Naopak padla spousta tabu ve vyzbrojování Ukrajiny, a ať mi nikdo neříká, že tu ZOO hi – tech techniky obsluhují výhradně Ukrajinci. Ukrajina je zkušebním polygonem a skutečnou proxiválkou NATO – Rusko.

    Ještě asi nejsme schopni dohlédnout, co vše se změnilo. Ale spousta těch porušených tabu se vrátí západu v příští válce, kterou USA povedou.

    Čekám dále, kdy Rusové začnou více využívat PR o morálním úpadku a rozpadu tradičních hodnot na západě. Že nějakou miss v Americe vyhraje chlap je třešičkou na dortu společenských změn.

    takže slovy klasika: Winter is coming.

    1. V takový moment se vyplácí se podívat, co kdo říkal před měsícem, dvěma, šesti, před rokem, třemi… prostě jaké měl kdo odhady a jak se to komu vyplňovalo.
      Jak to je s těmi geniálními plány, s tím, jak Rusko schválně natahuje válku, protože z toho profituje, jak je super, že když Kyjevu došly sovětské zbraně a munice, že Rusko dopřálo Ukrajině totální přezbrojení a dnes na Rusy střílejí téměř výhradně z NATOvských systémů … vyplatí se zastavit, podívat se na analytiky, co psali a provést korekce.
      Realita se prostě nakonec projeví a je lepší ji umět zpracovat, než tupě opakovat nějaká ideologická schemata, neodpovídající skutečnosti, logice, ani zdravému rozumu.

  6. mi už nervy tečou z úvah, že nevíme, co jako to Rusko chce. Co chce západ je přesně jasné. Pak vyjmenujeme pět šest rus. požadavků, načež podotkneme, že není jasné, co Rusko chcééé. Takže Putin má do příšťí desetiletky za úkol naučit se plutonsky, aby to dotrklo zbytku lidu, kt. mu nerozumí nebo si nechtějí připustit, co chce nebo to, co chce, je pro ně cosi nepatřičně nicotného. (Toliko pro ně nic).
    A jakéžto srovnání s konečnou slovanskou a velkou vlasteneckou? Napadení jako napadení? Politické, vojenské rozhodování… Kdesi tenkrát přesně téměř v těchto místech (pamětníci mě doplní) došlo k obklíčení a byl vztyčen bílý prapor a byla učiněna výzva k vyjednávání a vzdání se a nebyla vyslyšena. A proč mi ti němci připomínají ty ukrajince politickovojenským rozhodováním… já nevím. Vlastně vím

    1. mi už nervy tečou z úvah, že nevíme, co jako to Rusko chce.


      Tak to má být.

      Máte tajit své skutečné úmysly před nepřítelem.

      1. Ale víme. Demilitarizace a denacifikace. Jen my jsme si Putinova slova vyložili tak, že se týkají Ukrajiny.
        K demilitarizaci jen připomenu, že kdykoliv to vypadalo, že EU omezí dodávky, protože Zelenský nesplní požadavky svých loutkovodičů ohledně vojenských výsledků, tak jim Rusové dopřejí vítězství. U Charkova se jim to vymklo z rukou a Cherson Zelenskému darovali dva dny před tím, než vypršela lhůta. Tým VVP ví, že Rusko čeká přímý střet s NATO, a tak se ho snaží vykrvit.
        Většina států NATO vybílila svoje sklady a nyní se zdráhá dodávat víc, protože už to ohrožuje jejich vlastní obranyschopnost. Válečná výroba na Západě se začíná teprve rozbíhat a naráží na materiálové, technické i lidské hranice. V Rusku se válečná výroba rozbíhala loni na podzim, začátkem léta už většina výrob jela v režimu 24/6 a dnes se řeší, zda by se některé závody s vojenskou výrobou neměly vrátit do rukou státu. Překvapivě Rusové spolkli hrdost a koupili si výrobní plány na „pekelné mopedy“ u Íránu. Konstrukčních kanceláří, které vyvíjejí protidronové zbraně a dodávají je armádě k otestování je víc než prstů na obou rukách.

    2. Ona je otazka, jakou zajmovou skupinu myslite pod oznacenim Rusko.
      Treba takovy Cubajs spoluridil Rusko od 90. let a nemam dojem, ze by se jeho zajmy kryle se zajmem zeme a obcanu.

      U Ukrajiny je to taky markantni a nakonec „Co chce Cesko“ je taky nejasna otazka.

      1. Reakce na Hampla to byla: západ, co chce, je jasné (kde mluvil záp. o loutkové vládě přesně, a který představitel západu?), ale jistě, nám je jasnou řečí jasné, jak to na světě řízeném záchodem chodí, a z toho vycházíme.
        Kdežto, Rusko neřekne narovinu, že chce být vládcem světa a to je hamplovcům divné…
        Jenže Rus. stačí trochu míň než hamplům. Má zbraně a nechce je použít, má nerost. b. a nechce vládnout, tudíž používá zastírací rétoriku, neboť to všechno určitě chce, neboť normální je to chtít…
        Mmch. Rusko je Putin, momentálně, ne čubajs.
        A ani Evr. nepůjde ke dnu, ať už se špičky dohovoří jakkoliv. Čína není malicherná. Čechsko je roztomilé a chce, ať to špičky berou do úvahy při svých dohovorech

          1. .. ab étom užé gavaryl, no on móže éto skazáť jišó raz.. jišó raz.. jišó raz.. raz…ra.. r…… a pro ty, co přišli později… A pro ty, co něpanimáli… razgavór kak drug s drugom. My predlažíli, no záchod na vsjo vot-NĚT., Nul, zeró

            1. Ja nemam problem chapat, co Putin rika a nejak si to i interpretuju, pricemz mi prijde, ze oproti vetsine ostatnich, on mluvi pomerne jasne.

              Jina vec je, co skutecne dela, co muze, co musi, co delaji jini, cemu nemuze zabranit, cemu nechce, kdo realne co urcuje atd…

              Ja si nemyslim, ze tam panuje samoderzavi a ze by se delo jen to, co chce Putin.

              1. Chápu, že vy víte, co říká.
                Dějiny to ví průzračně také a je jen na lidech, jak si to přežvýkají, ať příští, či současní. Ať si vynakládá kdo chce jakoukoliv energii proti jeho. To nevadí. Nic nevadí. Myslím, že on ví, k čemu se rozhodl. Tím by mohl naopak minimálně zviklat připoděržavé.

  7. Ukrajinská armáda porazila ruskou armádu na západním břehu a zahnala ji zpět za řeku.
    ->Postupnou erozi ruskeho zasobovani, stala se situace na zapadnim brehu neudrzitelnou.

    Rusko nastražilo v Chersonu past.
    -> Mozna tam bude nekolik dobre zaminovanch domu, ktere treba exploduji v pristich dnech. Tipl bych si treba reditelstvi policie nebo kostel. Jinak pasticky ve smyslu zpomaleni postupu.

    Byla vyjednána tajná mírová dohoda (nebo alespoň příměří), která zahrnuje vrácení Chersonu Ukrajině.
    ->A mesice vesmirne drubezi.

    Rusko učinilo politicky trapnou, ale vojensky prozíravou operační volbu.
    -> Spoleham se na to, ze se bude pokracovat jinde.

    A na zaver, Fall Blau jako dle meho nazoru nejblizsi ilustrace situace a nsledneho vyvoje.

  8. Rozhodně nejsem válečný stratég. Chersonskou záhadu vidím tak, že to bylo město s ukrajinskou nadvládou, ale se spoustou prorusky orientovaných obyvatel, ovšem ležící na místě dlouhodobě pro Rusy strategicky těžko udržitelném. A tak se stalo to, čeho jsme svědky. Rusové město překvapivě dobyli a krátkodobě obsadili. Proruské obyvatelstvo hbitě evakuovali na ruskou stranu a pak město zase opustili. Mají všechno co chtěli odvést a hájit Cherson už dál nemusí. Město zřejmě nedobyli pro větší slávu báťušky Putina, ale proto, aby si odvezli do bezpečí slušnou hromádku prorusky vyladěných občanů.
    A pak zničili všechny mosty přes řeku. Nyní mají lepší strategickou pozici a mohou se věnovat Donbasu. Na Ukrajince můžou přes řeku dělat dlouhý nos a kiš kiš kiš.

    1. Ono je tam těch zajímavostí víc. Třeba tetka wiki záhadně vynechává celou dobu od války do 90tek. PROč asi? A to o „průmyslu je jen „Po rozpadu SSSR a vytvoření nezávislé Ukrajiny nastal rozvrat řízené ekonomiky, zejména průmyslu, a přes nové investice ruských firem je město stiženo úbytkem obyvatelstva. Známkou toho je rozmach takzvaných brides agencies nabízejících bohatým Západoevropanům zprostředkování sňatku s místní ženou (1997), ale také například hromadný útěk Židů do Izraele (cca 5% města).
      Po roce 1991 zažil Cherson poměrně trvalý ekonomický a sociální rozvoj. Byla provedena restrukturalizace velkých chersonských podniků. Byly otevřeny nové závody, zejména automobilka SKIF a podnik Anto-Rus, který vyrábí autobusy. Loděnice obdržela mnoho zakázek ze zahraničí, do rafinérie přišli investoři z Ruska a Kazachstánu.

      Což promiňte je ale obvyklé u utajovaných závodech a místech.

      1. Dnes v ruskem Chersonu dokonce prijali mezistatni navstevu na nejvyssi urovni, prezidenta Ukrajiny Zelenskeho. A pak, ze diplomaticke vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou jsou na bodu mrazu.

    2. A střílet raketky. Ale proč by to dělali? Teď je třeba šetřit a pomocí těch směšných levných dronů s motorem z mopedu rozbíjet energetiku, hlavně kolem Kyjeva. Nadpoloviční většina (až 3/4) se trefí. Vlastenci (Vlasovci, Banderovci a podporovatelé) musí pochopit, že dobýt Rusko není zrovna lehké.

    3. Rusové město dobyli, aby z něj útočili dále na západ a oddělili Ukrajinu od moře.

      Pak Ukrajinská armáda lokálně posílila díky mobilizaci, bezohlednosti ke kanonenfutru a díky zbraním ze západu.

      Pro Rusy se stal další útok na západ příliš náročným, stáhli se a až se jim to bude hodit, zautočí někde jinde.

      Viděl jste někdy box? Nikdo se nesnaží udeřit do pěstí chránících obličej. Čekají, až se někdo odkryje, protože mu naznačí jiný úder, snaží se rivala utahat uhejbáním, snaží se najít jiné slabé místo atd.

      To, že se Rusové stáhli z nevýhodné pozice znamená, že Putin kašle na to, jak to vypadá pro vlastní i cizí a vojáci rozhodujou podle vojenských pravidel.

      U Farsálu Cézar bojoval vojensky a Pompeius musel bojovat podle politiků, protože měl v táboře i politiky. Cézar vyhrál s poloviční armádou.

      Nevím, jak to dopadne na Ukrajině, ale Putin viditelně dělá vše pro to, aby armáda nepřinášela zbytečné oběti, jen pro hezké zprávy v TV.

      Komu se nelíbí vojenská rozhodnutí, toho si vyřeší jinak než obětováním armády.

  9. Všechny analýzy, úvahy a debaty, které se mi podařilo přečíst, jsou založeny na předpokladu, že Putin+jeho tým mají neomezenou moc a všichni jejich příkazy na slovo poslouchají. Zkusme tento předpoklad ignorovat a dostaneme možný pátý výklad.
    VVP nemá neomezenou moc, pouze úspěšně lavíruje mezi různými zájmovými skupinami uvnitř Ruska a snaží se udržet rovnováhu. Od února byla lehká převaha u skupin, která chtěly válečnou konfrontaci. Nyní se část „válečníků“ cítila ohrožena budováním paralelní struktury velení armády(Surovikinova carte blanche) a připojila se k podnikatelské prozápadně orientované skupině, které plní kapsy obchody se Západem, a společně tlačí na vstřícnost vůči požadavkům Západu. Možná se stejně jako při stažení vojsk od Kyjeva za čas objeví jakási dohoda(výjimka ze sankcí pro 91nizozemských spo.ečností, vývoz obilovin z Ukrajiny), kterou druhá strana nedodržela.
    Řada osob v ruském státním i vojenském managementu si plní vlastní kapsy a chrání zadek; příkazy svrchu se plní stejným způsobem jako za totáče – by se vrchnost uspokojila, já se nenadřel a případně si naplnil kapsy. SMO tu byla proto, aby je tým VVP zviditelnil, a tím veřejnost vyžadovala jejich rezignaci nebo neprotestovala proti jejich odvolání. Jen se mi zdá, že tým VVP podcenil rozsah škod, které jejich „činnost“ způsobí.

        1. To jsou ty objektivní skutečnosti, kterým říkáme taky realita. A co ti amatérští politrukové, kteří si myslí, že usilovným dupáním nožkama změní realitu? Nezmění a v důsledku, kdyby měli reálný vliv, by byli spíš spoluviníky debaklu.
          Pro nás budou mít problémy Ruska taky negativní důsledky, protože Bidenovci s eurobolševiky budou mít volnější ruce a v zásadě i pozici poměrně úspěšného bojovníka proti Rusku.
          Ale měli bychom si z toho odnést ještě něco – poznání, kdo jak byl schopen reflektovat děje, analyzovat je a vyvozovat závěry o realitě. Kdo se vyjadřoval racionálně a kdo blábolil nesmysly. To může být brzo zásadní pro rozhodování se co před kým říkat a jestli se vůbec přidávat k nějakým aktivitám podle lidí v jejich čele a teamu.
          Jak zpíval Vysockij: Ты бы пошёл с ним в разведку – нет, или да?

          Začíná přituhovat a otázka důvěryhodnosti osoby, charakteru a sklonu k ideologické stupiditě bude nabývat velké důležitosti.

    1. Komu se nějaké jeho rozhodnutí opravdu nelíbí a nechápe vysvětlení, tak má nehodu v autě či vypadne z okna.

      Zelenskyj už nějaké oligarchy znárodnil.

      Putin může udělat to samé. Když znárodněný majetek pak převedete na věrnější oligarchy, tak se proti vám jako skupina nikdy nezvednou.

  10. Pěkný článek z dobrého zdroje. Prezentuje fakta a nechává prostor k úvahám. Děkuji za něj.
    Můžeme s ním polemizovat, ale protože jak autor, tak já do toho pořádně nevidíme, nebylo by to příliš produktivní.

    1. Hmm máte recht, potěšili mně. Sice mnohoslovně s podrobnostmi a vojenským zdůvodněním, ale v podstatě to co jsem tu onehdy psala. Jsem ráda že mi to ještě myslí i když není nadto, když člověk nepřebírá „moudra jiných“ ale pamatuje i tamější reálie z dob mírových kdy se tam potuloval.
      Ono za čs vyjde najevo proč chtěli do Chersonu včil a nečekali až na jaro, kdo ví co tam ti pazgřivci smolili.
      Vzpomínám, že zatím každý – nelogický“krok“ měl nakonec své zdůvodnění. On se za chvíli někdo ozve, kde mu rozšlapali bábovička.

      1. Ukrajinský herec potřeboval nějaký „viditelný“ výsledek, protože (NT) mu Západ naznačoval, že pokud nebudou vojenské výsledky, nebudou zbraně a peníze, což by byl jeho konec. A prudká změna kurzu směrem k dohodám (Krym, Donbas, Lugansk a pobřeží) by se stalo definitivně ruským a Ukrajina neutrální. Čili prohra USA i Západu.

        1. Útok dál až na Oděsu.

          Ukrajinci tehdy neměli HIMARSy a další západní techniku a Rusové měli dost převahy na další postup.

          Pokud se nějak USA a Ruskem nedohodnou, tak Rusové z lepší pozice budou ničit, vše v dostřelu. Cvičit nové vojáky. Vypínat Ukrajině elektrickou síť a až zmrzne země i Ukrajinci přetnou na Ukrajině zásobovací linie ze západu ze severu na jih.

          Tak se Ukrajinci ocitnou bez přísunu zbraní, munice, hladoví, zmrzlí a nasraní.

          My se tu ocitneme s dalšíma statisícema až miliónama Ukrajinců požadujících bydlení, teplo, jídlo, ošacení a zdravotní péči, když už to většina lidí a firem sotva zvládá.

          Když nemáte na jídlo, máte problém.

          Když nemá na jídlo půlka populace, má problém vrchnost.

    2. Hezký článek to sice je ale když se zmiňuje o Stalingradu, píše o začátku roku 1943. Na začátku roku 1943 Hitler žádný rozkaz, který by bránil odchodu Paulusovy 6. armády od Stalingradu už dávat nemusel. Na začátku roku 1943 6. armáda neměla už sílu ani žádnou možnost se ze Stalingradu dostat. Poslední pokus o vyproštění Pauluse začal 12. prosince 1942 Mansteinovým útokem rámci operace Zimní bouře a skončil 16. prosince další sovětskou ofenzívou na severně od Stalingradu.
      Za začátku roku 1943 už Hitler vyzýval pouze k boji do posledního muže, aby 6. armáda blokovala co nejvíce sovětských vojsk. Pokud jsou chyby v základních, lehce ověřitelných datech může to vyvolávat pochybnosti i o zbytku.

      1. A ještě bych si dovolil polemizovat s následujícím „Vítězství Ruska. Je lhostejné, kudy bude procházet hranice a jestli Rusko získá nějaká území. I bez Ukrajiny má více zdrojů a více půdy, než dokáže využít. Za vítězství Ruska tedy můžeme pokládat jakýkoliv konec války, který Rusku poskytne jednoznačné záruky, že území Ukrajiny nebude použito jako nástupiště k útoku NATO“
        Jediná skutečná hranice na Ukrajině, která by zaručovala Rusům klid je hranice na Dněpru, s tím, že zbytek Ukrajiny nebude v NATO a tím pádem na jeho území nebudou americké rakety.
        Ukrajina se musí zhroutit a pak teprve s ní bude možné jednat o příměří. Zatím se o to Rusové nijak zvlášť nesnaží, pořád tam mají ten nesmyslný blok, že Ukrajinci jsou vlastně Rusové.

        1. Přeci jenom drobná polemika k článku: z problému se nikdy nedá získat smlouva o vycouvání NATO z obzoru Ruska. Teda získat se dá, ale bude to jen cár papíru. Spíše je podstatná věta z článku „zlomit moc Západu“. Proti tomu úkolu je kompletní obsazení U dětskou hrou. To by byla pro Rusko fuška, zatraceně velká, s během na dlouhou trať, s dokonalou spoluprací BRICS a s nebezpečím závěrečných atomových hříbků. A ač je to velká země, samotná na to ekonomicky nemá.

      2. Crusader

        No, sekl se o měsíce.

        Před von Mansteinovou ofenzívou se uvažovalo ještě o tom, že by 6 armáda unikla z obklíčení tak, že by přímo nebojovala, ale prošla ruským obklíčením ne jako bojová jednotka, ale jako lidská vlna.

        Hitler to striktně zakázal.

        Začátkem roku to mohli teoreticky ještě zkusit, ale byli vysílení a ruské obklíčení daleko sevřenější.

        Takže máte prevdu, tehdy to už nešlo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *