Blíží se nám první červenec, den, kdy část neziskovkářské deep state chobotničky přijde o své chapadélko. Možná i dvě

Myslím, že už podle toho řevu, co kolem toho nastal, kdy došlo i na jednodenní výstražnou stávku na Úřadu vlády, které si ale, nebýt médií, nikdo nevšiml a nebyla tak raději prodloužena, je krásně vidět, jak moc rozrostlá a prorostlá do všech možných, nejen finančních toků chobotnička byla.

V podstatě se tu za posledních pár let vy tvořily na sebe provázané a napojené struktury úředníků s obrovskou mocí. S mocí ovlivňovat zákony, s mocí tlačit na politiky, s mocí financovat ty správné projekty pomocí státních dotací a podpůrných programů. S mocí zasahovat dětem do škol, firmám do personálních agend, do toho, co je „správné“ a bude se podporovat až po to, co je špatné a podporovat se nesmí.

Tento úřednický aparát se rekrutoval zejména z jinak zcela marginální Strany zelených a Mladých zelených, případně ze spřízněných neziskovek nebo rovnou z genderových fakult ideologicky řádně ukotveného studentstva. V rukou měli tito lidé obrovskou moc, kterou by jim ve volbách nikdy nikdo nedal. Podařilo se jim propojit mediální, neziskovkářskou a politickou sílu tak, jako nikdy předtím. A to všechno tak nějak v tichosti, pod pokličkou různých rad vlády, poradních orgánů, výborů, podvýborů a odborů nám tu protékaly ročně stovky milionů na projekty, o kterých se nám „ani nesnilo“. Chobotnička se znetransparentnila tak dokonale, že to ve finále vypadalo na pár drobných na podporu pracujících maminek, nikoliv na stovky lidí účelově napojených na státní penězovod. Protože co si budeme povídat, největší část financování politických neziskovek je na to, udržet je při životě, případně ten život zdůvodnit.

A to, co se teď stane, je, že od července pod premiérem vzniknou jen dvě nové kanceláře pro lidská práva a ochranu menšin a pro duševní zdraví a prevenci závislostí. Poradní orgány pro jednotlivé agendy stále zůstanou na Úřadu vlády, ale budou vedeny přímo premiérem. Výkon agend včetně většiny úředníků se ale přesouvá na věcně příslušná ministerstva. Inu, není to dokonalé, ale je to asi momentálně maximum možného. Jsem ráda, že Andrej Babiš vydržel a s celou akcí nakonec úplně necukl. Myslím, že ho dostatečně motivovali i sami oni vládní zaměstnanci, kteří aktivně sabotovali práci jeho demokraticky zvoleného kabinetu. V podstatě se z nich stali zaměstnanci protivládní, a to fakt na svém úřadě nechcete. Alespoň ne tehdy, pokud chcete plnit sliby svým voličům.

Sečteno, podtrženo. Kontrola nad jednotlivými těmito agendami se vrací do rukou volených politiků, kteří by si ji měli pohlídat pod svými ministerstvy. Už to nebude jeden velký nekontrolovatelný chumel chobotniček, ale každá chobotnička bude mít pěkně svého ministra. Za mne je to velký krok kupředu, a vzhledem k tomu, o kolik se v této někdy vyloženě škodlivé nebo zbytečné agendě hraje peněz, doufám, že ne poslední. Ty peníze potřebujeme jinde, než na „zkoumání genderového zastoupení žen mezi bagristy v Moldávii“.