Bez diskusí

Kdys dávno v zemi temných blat,
kdy ovládly ji zrůdy,
že radno bylo nezpívat,
a zahodit své dudy,
k moci se hrozný netvor dral,
plamen mu ze hlav šlehá,
rozumu mnoho nepobral,
a chyběla mu něha.

Ten netvor přál si krev a svár:
Vadil mu ten, kdo myslí,
kdo nebude chtít děs a zmar,
a chce být nezávislý.
Takový člověk byl jak vřed,
neb neohýbá záda,
neříká pádu cesta vpřed,
nedělá, co saň zadá.

Netvora má se každý bát,
a poslouchat, co káže.
Drak nebyl zvyklý na případ,
kdy vzepřou se mu stráže.
Malíř, jenž tvořil velmi rád,
našel si nová plátna:
Maloval louky plné stád,
kde děla nejsou platná.

Maloval řeky, vodopád,
lesy, v nichž slunce svítí,
maloval život, jeho klad,
a velebil chuť k žití.
Maloval křídla holubic
i zobák s ratolestí.
Netvor dal spálit stovky skic,
že bylo na nich štěstí.

Kdo totiž válku touží vést,
ten nechce moudré lidi.
Jen ty, jimž bude vládnout pěst.
On humor nenávidí.
Nemůže symbol míru snést,
když k zabíjení velí.
Malíř maloval na protest
mírové akvarely.

Kde mír se může terčem stát,
a holubice vadí,
tam u moci je desperát,
k němuž se plazí hadi.
V takové zemi nelze žít,
tam každou radost dusí.
Netvor chce duši zpeněžit,
což jde jen bez diskusí…

Co by mohlo lépe ilustrovat blížící se náraz stávajícího systému do zdi než automobilový průmysl? I mainstream již nedokázal ututlat, že největší evropská automobilka Volkswagen bude zavírat některé své závody, což samozřejmě souvisí s masovým propouštěním.
Je tragikomické, kolik českých občanů se dokáže kochat kostýmy Evy Pavlové a ronit slzy dojetí nad slovy jejího manžela, která by mohla být použita jako učebnicový příklad klišé. Zatímco si tito lidé vyslechli přesně to, co slyšet toužili, svět kolem nich se radikálně mění. Raději nechtějme vědět, jak moc se Evropa zadlužuje kvůli takzvaně zelené politice.
Koncem července 2024 došlo k mírnému navýšení zadlužení Evropské unie na 82,5 procent jejího hrubého národního produktu. Netřeba podotýkat, že tady je již na jakékoli brzdění pozdě.
Faktem je, že na poli elektromobility tvrdě prohrává jak se Spojenými státy americkými, tak s Čínou. Tesla a BYD jsou na míle před evropskými konkurenty.
Není snad nezbytné zdůrazňovat, jak klíčový je automobilový průmysl pro Českou republiku – a jak zničující dopad na její ekonomiku může pro ni mít její závislost na ekonomice německé.
Je ironií osudu, že právě v tomto roce by věta o tom, jak naše země (potažmo celá Evropská unie) nevzkvétá, seděla jak cosi oblého na hrnec.
Místo toho jsme chlácholeni, že vše je v nejlepším pořádku. To již ale pomyslná špička ledovce dávno protrhla hned několik komor velmi pyšného plavidla.
Stále je nám mainstreamem vštěpováno, že nemáme volit politiky, kteří slibují jednoduchá řešení problémů. V tom případě by lidé nesměli zvolit žádnou ze stran bývalé Fialovy pětikoalice. Je to totiž Fialova vláda, která občanům dnes a denně vtlouká do hlav, jak se mají údajně skvěle – a že tomu tak i bude nadále. Údajně k tomu stačí:
1) Hájit Evropskou unii, a bránit ji před jakoukoli kritikou, byť by byla sebeoprávněnější.
2) Zůstat v NATO.
3) Vydržet, a posílat zbraně na Ukrajinu, i kdyby na nic jiného nebylo, protože platí dogma, že Rusko musí prohrát.
Žádné závažné ekonomické problémy se nepřipouštějí, stejně jako limity pro svobodu projevu.
Výše zmíněné body by šly označit za čirý populismus. Jsou to axiomy (nezpochybnitelná a neověřitelná tvrzení), které mají věřícím dodat naději. V žádném případě ale nemohou být odpovědí na projevy rozkládajícího se systému. Zůstaneme-li v NATO, musíme z logiky věci proti někomu válčit (jinak tato organizace nedává smysl). Máme-li na Ukrajinu dále a dále vozit zbraně, aby tam lidé umírali, a k vítězství této země to stejně nevedlo, naši lidé budou chudnout a dostávat se do bezvýchodných životních situací.
Developeři budou vydělávat na stále dražších bytech, zatímco dnes ještě střední vrstvy budou ožebračeny – a nebudou si moct dovolit ani hypotéky, natož aby si byt mohly koupit bez splácení.
Evropská unie se tváří, že se stávající systém nehroutí – a vše šlape, jak má. Připomíná tak Andersenova pyšně kráčejícího císaře, jehož nahotu (navzdory avizovanému ohromujícímu šatu) vidí všichni, ale většina se o ní mluvit bojí nebo předstírá, že pozorují něco jiného.
To, co potřebujeme, jsou hluboké analýzy s hledáním konkrétních opatření. Potřebujeme analýzy, které budou počítat jak s rozpadem EU, tak NATO, tak s porážkou Ukrajiny. Tím, že nám někteří podobné analýzy zakazují, si sami pod sebou podřezávají větve, neboť v žádném případě nebudou připraveni na události, k nimž logicky dojde. Utvrzování se v mýtu není východiskem z krize.
Vypíchl bych následující pasáž projevu Petra Pavla, který přednesl 28. 10. 2024: „Nebudu proto podporovat politiky, kteří nabízejí snadná řešení a jdou cestou nejmenšího odporu. Naopak, s mojí podporou mohou počítat ti, kteří budou s odvahou a odpovědností přistupovat i k řešení nepopulárních otázek. Oceňujme tedy politickou odvahu, která je vedena snahou vypořádat se s naléhavými problémy naší země. A věřme, že odpovědný přístup nakonec zvítězí. Zvítězit by ostatně měl u každého z nás.“
Tak snad se Petr Pavel bude držet svých slov, a postaví se proti těm politikům, kteří se vydali cestou nejmenšího odporu, to znamená, že odkývají vše, co se upeče v Bruselu či v NATO. Politikům, kterým projde v podstatě cokoli, protože jsou „na správné straně“. A naopak, sledujeme, jak Petr Pavel podpoří politiky odvážné, kteří se chtějí vypořádat s chudnutím naší populace, s nekonkurenceschopností řady průmyslových podniků kvůli vysokým cenám energií – a kteří mají odvahu postavit se proti politice válečné eskalace. Tito druzí jmenovaní politici totiž nesou svou kůži na trh. Musí počítat se svou dehonestací. Přesto mají odvahu tomuto čelit, protože jim záleží na osudu naší země. A plně jim dochází, co se s naší společností stane, pokud do oné pomyslné zdi stávající systém narazí v plné rychlosti.