Podle nejlepšího vědomí…

Co uděláte, když jde opravdu do tuhého? Když přichází chvíle, která rozhodně o vaší budoucnosti? Když se chystá rozhodující střet? Co uděláte, když opravdu jde o všechno a především jde o všechno vám osobně? Co uděláte, když víte, že vás nikdo šetřit nebude, že se nebude dávat milost? Co uděláte, když hrajete vabank?

Jdete a uděláte to nejlepší, co můžete, podle svého nejlepšího vědomí. Vytáhnete všechny trumfy.

Když víte, že se nedá couvnout, nemůžete uhnout a nemůžete ani utéct, tak si k obraně vezmete to nejlepší, co máte k dispozici. Nebudete si nic šetřit, nebudete si nic nechávat v záloze. Prostě uděláte to nejlepší, co vás v dané chvíli napadne. Kdyby v Lidicích muži věděli, že druhý den budou popraveni, rozleželo by se jim to v hlavě a bránili by se motykami, vidlemi, klacky, zuby… Kdyby věděli, že nemají šanci, nedali by kůži zadarmo.

Přesně na toto jsem myslel, když jsem se díval na Rozvědčíkův projev k výročí okupace před Českým rozhlasem. Ne, nebudu ho hodnotit, to už udělali jiní. Nebudu se libtardům vysmívat za dvojí metr, to už také udělali jiní. Nebudu hodnotit ani objektivní ani subjektivní příčiny, proč sovětské tanky přijely, to už také udělali jiní. Já jsem přemýšlel právě o tom Českém rozhlasu.

O něj se bojovalo… v roce 1945 i v roce 1968. Šlo jim tam o kejhák. Obsadit rozhlas, to bylo pro každou okupační moc velmi důležité. A v obou případech milí rozhlasáci neměli na svou obranu nic. Žádné vojsko, žádné bunkry, žádnou zásobu zbraní. Žádného generála, který by obraně velel. A tak udělali to nejlepší (a vlastně to jediné) co mohli udělat a zavolali národ na pomoc. Přijďte bránit rozhlas!

A národ přišel. Lidé to fakt udělali. Věděli, že se s nimi nikdo mazlit nebude, věděli, že půjde o život, ale také věděli, jak významný ten rozhlas je a tak šli a umírali. Kvůli našim milým krajanům padlo v posledních dnech Druhé světové války před Rozhlasem asi sto sedmdesát Čechů. Kvůli bratrské pomoci padlo v roce 1968 sedmnáct Čechů… Rozhlas volal o pomoc, oni šli, krváceli a umírali, i když věděli, že proti nim stojí skutečná moc a násobně větší hrubá síla.

Dnes je Český rozhlas také ohrožen, že? Libtardi říkali… Prý ho ohrožuje zrušení koncesionářských poplatků. Média veřejné služby jsou ohrožena tak, že z nich odešel jistý Václav Moravec a zjistil, že je to opravdu v bruseli, protože jeho kecy nikoho nezajímají. Je třeba Český rozhlas znovu bránit. Podobně jako v roce 1945, podobně jako v roce 1968.

A co udělá René Zavoral? Co udělají rozhlasáci? Zavolají si na pomoc národ? Kdepak, zavolají si na normalizačního rozvědčíka. Zavolají si na pomoc papaláše, kteří nikdy nepracovali, ale prožili svůj život blbým kecáním a házením klacků pod nohy těm, kteří skutečně něco dělali. Rozhlasáci si na pomoc pozvali ty nejtupější představitele moci, které tento národ kdy měl. Český rozhlas brání přehlídka vydlabaných dýní. Danuše, Evička Tričko, Černochová, Myrka Němcová. Olga Richterová… k nim se přidal krysík Vystrčil, Marek Benda, dozimetr Rakušan, vyfetlo Bartoš…

Zavoral samozřejmě ví, co dělá. Dobře ví, že nemá cenu volat na pomoc lidi. Nikdo by nepřišel. Ani libtardi ne. Sice demonstrují za zachování koncesionářských poplatků, ale kdyby nemuseli, stejně by je neplatili. Pravda a láska má u nás zhruba dva miliony voličů, ale žádné podstatné peníze na záchranu Českého rozhlasu z nich nevydoluje. A tak se holt Zavoral musí spoléhat na prezidenta, který by mu klidně podřízl krk, kdyby nepřišel Plyšák. Musí doufat, že nenáviděný Babiš nakonec koncesionářské poplatky nezruší. Musí se spoléhat na mafiána, kolem kterého se hromadí mrtvoly, či na dredaté netáhlo, které bylo v roli ministra tak neschopné, že ho i Fiala vyhodil.

Pamatujete? Když jste ve vrcholném ohrožení, uděláte to nelepší, čeho jste schopni. Suše tedy konstatuji, že to nejlepší, co může René Zavoral udělat, je, nechat na rohu ulice vraha kázat o morálce. K obraně Českého rozhlasu musí vyzývat ten, který ve vlastním životopise přiměřeně věku pochopil tu bratrskou pomoc, kvůli které padlo u Rozhlasu sedmnáct lidí. To je, jako kdyby k obraně Rozhlasu v roce 1945 vyzval sám K.H Frank. Pomocná ruka od Petra Pavla je to nelepší, co byl Zavoral schopen vymyslet. Nemá nikoho s větším morálním kreditem.

A to jde jen o prachy. Nikdo Rozhlas nechce vypnout, nikdo mu nechce odstřihnout vysílače. Obrana Rozhlasu je strašně snadná – stačí udělat trvalý příkaz na sto korun. Ale ani to nikdo neudělá.

Kdysi lidé přišli a nasazovali za Český rozhlas životy. Kdysi… Dneska za Český rozhlas nenasadí peníze ani Fryc s Winklerem. Raději si udělají Deník N, to je levnější a mají to víc pod kontrolou. A tak je tam brání soudruh prezident, soudružka politručka, soudruh mafián a soudruh feťák a jedna blbuše vedle druhé. Ani ta jejich půlka národa je nebrání, ani penězi ne, natož životy.

Jak se to stalo? Inu, Český rozhlas se odrodil. Už není český. Není služebníkem národa, nebrání vlast. A dobře to ví, takže se na národ ani nepokouší spoléhat. Spoléhá se na kolaboranty, co dnes a denně dělají nedovolenou činnost pro cizí moc.

Ve stejné době vzniká Vidlákovna. Bez jediné koruny z eráru, bez jediné dotace, bez jediné platební povinnosti. Čistě dobrovolně. Stačilo jen zavolat národ na pomoc a národ přišel. Vzal si to za své, podpora stále předbíhá všechny plány… hele, my musíme být národ budovatelů, protože jinak by to nebylo možné. Je možné se o národ opřít, jen je zapotřebí sloužit národu, nikoliv cizí moci.

Příští týden v sobotu se tam zase sejdeme na společné brigádě. Lidé přijdou stavět a bránit to, co považují za své. Nebudou bojovat za rozhlas, který kope za Německo. Nebudou bránit nadnárodní korporace. Nebudou bojovat za morálního křiváka, i kdyby si stokrát říkal prezident. Ani libtardi za něj nebudou bojovat. Pravda s láskou budekřičet, bude se hemžit, ale nic z toho nebude, protože je vedou ti stejní, kteří pošilhávají po metodách Timura Mindiče. Vedou je ti, kteří vždycky maximalizují jen svůj vlastní zisk. Proto tady za posledních třicet let nevznikla jediná přehrada ani nová elektrárna. Vznikly tu věci, ze kterých měli užitek Kožení, Koláčci, Janoušci, či Redlové. Nevzniklo tu nic, z čeho by měla užitek tato země a její synové.

Je to ironie… Rozhlas si na obranu zve své Pasovské.

Kdyby někdy byla Vidlákovna v ohrožení, budu volat na pomoc národ. Věřím, že tak jako lidé přicházejí přidat ruku k dílu, tak přijdou své dítě i bránit. Protože je to jejich. Protože to bude jejich ostrůvek svobody, kde budou moci volně dýchat a nebudou se muset ohlížet, zda neřekli něco zakázaného. Stavíme totiž to, co měl pro Vlast dělat Český rozhlas. Stavíme to, co měla pro národ dělat Česká televize. Stavíme to, čím měly být lidem církve. A když to nemůžeme dělat velké, uděláme to alespoň malé.

Děkuji všem, kdo přispěli. Vaše podpora opět předčila očekávání. S předstihem máme pokryté financování elektromateriálu a odteď půjdou veškeré příspěvky na tepelnou izolaci fasády. Dělat se to bude až po získání stavebního povolení, ale materiál pořídíme co nejdřív, než ho Trumpova vyhraná válka v Zálivu zase zdraží. Pokud tento článek čte někdo, kdo obchoduje s izolačními materiály nebo se živí zateplováním, ozvěte se mi. Na prvním místě dáváme zakázky našim lidem.

Děkuji vám všem. Jste sůl země a jste důvod mého optimismu.

Váš Vidlák

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360