Neúspěch se neodpouští

To je jeden z atributů naší západní civilizace, ne? Úspěšný člověk dosáhne uznání. Dosáhne obdivu, bude mít spoustu peněz, bude si moci koupit vlastně cokoliv, nebude ve svém úspěchu omezován, protože je dobrý, šikovný, nejlepší na světě. Je to jeden z motorů bývalého Západu. Kdo je v něčem nejlepší, tomu se dostane výsadního postavení, jeho úspěch bude vyfutrován penězi a čím větší úspěch, tím větší peníze, tím větší vliv, tím větší bohatství. Chceme, aby auta vyráběl někdo, kdo je fakt umí dělat. Chceme, aby nás operoval doktor, který je v tom opravdu dobrý. Atomovou elektrárnu nemá stavět žádný rychlokvaška. Kdo je dobrý, ten je i dobře placen. Proto jsou dneska nejlevnější rakety od Elona Muska a ne od NASA a proto má Elon Musk víc peněz, než ředitel NASA.

Opačnou stranou této mince je to, že na neúspěch jste sami. Dokud vám to jde, máte všechno. Jakmile vyhoříte, na chvíli zastavíte, necháte se předběhnout konkurencí, tak vám nikdo nepomůže. Stejně jako u úspěchu nezáleží na tom, zda to bylo prostě štěstí a nebo tvrdá dřina a pracně získané znalosti, u neúspěchu zase nezáleží na tom, jestli to byla prostě smůla, jestli jste naletěli a nebo vám prostě došly síly. Úspěch znamená výsluní, neúspěch znamená zapomenutí. Je úplně jedno, jestli se jedná o jednotlivce nebo nějakou skupinu či firmu. Počítá se jen a jen úspěch. Takhle to tu máme nastavené.

Ne, nechci dneska řešit, jestli je to tak dobře. Nechci naši honbu za úspěchem a propady do neúspěchu řešit jako morální dilema. Tohle se řešilo předchozích sto let a nevyřešilo se to. Vznikly sociální i socialistické systémy, uplatňuje se dobročinnost, nepotismus, existují vazby rodinné, klanové i kmenové, existují státní, zákonné i nezákonné zásahy, existují pojišťovny i mafie,  ale žádný pokus o regulaci úspěchu jaksi nebyl úspěšný. Svět prostě funguje tak, že úspěch je od neúspěchu velmi striktně oddělen. Deset úspěchů vám nedává žádné právo na deset neúspěchů. Dokud vám to jde, svět vám leží u nohou, ale jakmile vám to jít přestane, svět už leží u nohou někomu jinému.

Proč to všechno píšu…

Když sleduju, jak se Ukrajina snaží bojovat s Ruskem a sleduju, jak vypadá tamní situace, nemohu se ubránit dojmu, že ukrajinská válečná strategie hrála od začátku právě na ten úspěch před světem. Od začátku Kyjevu nešlo o to, ubránit své domovy, nebo zachovat co nejvíc ze své suverenity, ale šlo jim o úspěch v očích EU a USA. Úspěch je, když poníží Rusa. Úspěch je, když Rus prohraje. To je vítězství. Všechno ostatní je prohra. Já si nemyslím, že by to takto kolem Zelenského někdo definoval, ale přirozeně k tomu směřují, protože takhle náš Západ funguje. Ukrajina se stala kandidátem Západu na ponížení Ruska. Připravovali se na konflikt, ale ne tak, aby ochránili svoje, ale tak, aby v očích Západu zvítězili. Protože pak jim Západ bude ležet u nohou. V takovém případě přijdou západní prachy, válečné škody se opraví, protože Rusko to nakonec bude muset zaplatit.  Ukrajinská krev zajistí levný plyn i levnou ropu, protože Rusovi nezbyde nic jiného.

Jenže ono to začíná vypadat jinak. Všichni ti Visingrové, Zrnové a dalších analytici v posledních dnech začínají obracet. Rusko jaksi zase nedělá, co se od něj očekává. Já jsem pořád čekal na nějaké překvapení, protože mi nešlo do hlavy, proč by Rus dělal přesně to, co avizuje a čekal jsem na něco chytrého, ale netušil jsem, že to překvapení bude takhle jednoduché. Taktika buldozer. Pomalý pohyb vpřed, přičemž nepříteli nezbývá nic jiného, než přinášet oběti a držet se na zbytečných pozicích, protože cokoliv jiného je porážka. Tento konflikt je o Rusku. Buď pro něj, nebo proti němu, ale není o ničem jiném. Není o Ukrajině.

Mimochodem… já měl Putinovi za zlé, že zaútočil na Ukrajinu jako první. Podle mě měl přece počkat, až Ukrajinci vtrhnou na Donbas a pak se měl teprve pustit do války. Byl by za osvoboditele a ne za agresora. Ale když vidím, jak se ta válka doopravdy vede – bez momentu překvapení, pomocí ručních raket a těžké artilerie, přičemž postup vpřed je nesmírně riskantní a pomalý, ničící všechno, tak vlastně rozumím tomu, proč Rus zaútočil první. Všechno to ničení se odehrává na půdě protivníka a ne jejich vlastní. Kdyby ukrajinská armáda zaútočila proti Donbasu, tak by Doněck a Luhansk teď vypadaly jako Mariupol.

A aby nedošlo k mýlce – rozumím taktickému aspektu ruského útoku, ale nemám z něj žádnou radost, protože Rus vyzval Západ na souboj a šetřit nás nebude i kdybychom tu byli všichni proruští… o čemž se v horizontu několika let zřejmě přesvědčíme.

Karty v této válce byly rozdány dlouho předem. I přes několik trumfů v ukrajinských rukách, je trend den ode dne zřetelnější. Včera musel Zelenský přiznat, že Rusové obsadili dalších 42 vesnic. Ale zároveň musel říci, že je to jen dočasné, protože musí věřit ve vítězství a vítězství je jen a jedině vytlačení Rusa z Ukrajiny. Rozumnou taktikou Kyjeva by v této chvíli bylo opuštění východního břehu Dněpru a opevnění toho západního. Zachránit, co se zachránit dá. Ale oni nemohou. Protože to by byla také porážka. Všechno, kromě vyhnání okupantů z celé země, je porážka. A porážku Západ neodpouští.

Brzy začne Zelenský zjišťovat, že všechny západní sliby byly podmíněné. Marschallův plán pro Ukrajinu neměl být nikdy zaplacen Západem, ale Ruskem. Jeho levnými surovinami získanými díky ruskému rozvratu. Jako v devadesátých letech. Všechna vojenská i finanční podpora platí jen do chvíle, dokud si západní lídři budou myslet, že Ukrajina dokáže Rusko porazit. Jakmile se ukáže, že Rusko postupuje a vítězí, budou peníze opět na prvním místě a k neúspěšné Ukrajině se nikdo nebude znát. Západní snažení se zaměří na jiné místo i jiný slibný potenciál a Ukrajina si bude muset se svým neúspěchem poradit sama. Takhle to u nás přece chodí.

Pamatujete, jak dopadla Gruzie? Ponížení Ruska se nepodařilo a dál se s tím Sákašvilli musel vypořádat sám. Teď se na Ukrajině začíná dít to, co se dalo čekat od začátku. Rusko má možná horší armádu, ale má ji větší, má větší ekonomiku, víc surovin, víc možností a zřejmě má i lépe krytá záda.  Den za dnem je Ukrajina na kratším konci páky. Logika by velela obětovat východ a opevnit západ. Stáhnout všechno a všechny. Uhájit alespoň půlku, protože to je pořád lepší, než o všechno přijít. Ale… oni nemohou. Protože by to byl neúspěch a nikdo nebude dotovat neúspěšnou Ukrajinu. Proto zřejmě Ukrajinci  prohrají ještě mnohem více, než by museli.

Až to tady na západě všem dojde (a už se to blíží), tak se vsaďte, jak se najednou najdou všichni ti ukronáckové a banderovci. Najednou si vzpomenou na pochodňové pochody a hákenkrojce na vlajkách. Najednou se zjistí že na Ukrajině je strašná korupce. Najednou se zjistí, že Zelenský svými požadavky nehorázně obtěžuje. A první si vzpomenou Poláci. Protože ti také nepomáhají Ukrajině, ale bojují proti Rusku. Dost možná tomu Ukrajinci ještě napomohou, protože při jejich vítězném ústupu brzy dojde těm Azovům a Ajdarům trpělivost a začnou vládnout sami i bez prezidenta.

Teď právě to začíná… ukrajinská propaganda už nemá videa zničených ruských tanků. Už nema videa úspěšných protiútoků. Už jim zbývají jen ruské válečné zločiny, ale ani to už nejde tak pěkně, jako před čtrnácti dny. Zato ruská propaganda přímo oplývá záběry z ničení nacistů. Když ten Konašenkov dělá svoje brífinky, tak se přímo tetelí blahem. Rusové teď odstřelili spoustu mostů přes Dněpr. Jako by čekali, až jim tam Kyjev naveze všechnu techniku ke zničení a jejich hlavní starost je nikoliv její bojová hodnota, ale aby jim neutekla pryč.  Ruský buldozer se rozjel.

Ukrajinci bohužel ztrácejí krok za krokem úspěch. Nemají žádnou možnost říci, že alespoň uhájili půlku země, nebo že uhájili Oděsu jako poslední přístav. Vmanipulovali se do rozpoložení, kdy všechno, kromě totálního vítězství, je prohra. A bude to prohra fatální. Neúspěch jim Západ neodpustí.