2 února, 2026
Neurčeno

2. února 1943 skončila bitva, která zvrátila průběh 2. světové války

by Křik duše


Některé dějinné události je potřeba si neustále připomínat. A bitva o Stalingrad k nim rozhodně patří.
V létě 1942 začala na přístupových cestách k Donu a Volze bitva, která svým významem, rozsahem a intenzitou neměla obdoby. Po 200 dní a nocí drtila Rudá armáda vybrané formace Německa a jeho spojenců. Bitva o Stalingrad, která změnila dějiny a zvrátila průběh druhé světové války, trvala od 17. července 1942 do 2. února 1943 a skončila úplným vítězstvím sovětských vojsk. Obranná fáze operace trvala do 18. listopadu 1942 a útočná fáze začala 19. listopadu.
V létě 1942 Sovětský svaz stále bojoval bez účinné pomoci svých spojenců, Velké Británie a Spojených států: dodávky zbraní v rámci Lend-Lease byly přerušeny a byly nedostatečné, druhá fronta nebyla otevřena a spojenci dávali plané sliby.

Bitva o Moskvu ukončila německý plán bleskové války, ale wehrmacht byl stále silný. Hitler plánoval provést v létě 1942 rozsáhlou ofenzívu na jižním křídle sovětsko-německé fronty, dobýt Stalingrad – nejdůležitější průmyslový a dopravní uzel na Volze, obsadit bohaté obilné oblasti Kubáně a Stavropolu a probít se ke kavkazské ropě.
Německá vojska na jižním křídle byla rozdělena na skupinu armád A, která postupovala přímo na Kavkazský hřeben, a skupinu armád B, která směřovala na Stalingrad. Základem síly skupiny „B“ byla nejschopnější 6. armáda wehrmachtu pod velením generála Friedricha Pauluse. Podporovaly ji tankové a motorizované divize.
Nepřátelský útok přímo na město začal 17. července 1942. Tento den se stal začátkem bitvy o Stalingrad. Ztráta Stalingradu by dostala celé jižní křídlo sovětských sil do kritické situace.
Nepřítel vrhal na Stalingrad další a další síly, takže počet jeho divizí v tomto směru vzrostl z 38 na 80. Na město byla z jihu převelena 4. tanková skupina. Postupně se ovládnutí Stalingradu změnilo z vedlejšího na hlavní cíl celého tažení wehrmachtu. Německá letadla zahájila 23. srpna masivní nálet na městské čtvrti. V plamenech požárů zahynulo více než 40 tisíc obyvatel Stalingradu. Ropa se vylila do řeky Volhy a vzplála. To, co se dělo, připomínalo skutečné peklo.
Rozpoutaly se boje o stalingradské čtvrti. Ani jedna ulice, ani jeden dům se nevzdal nepříteli bez boje! Centrem střetů ve Stalingradu byla výšina Mamajova mohyla, odkud bylo možné pozorovat a ostřelovat velkou část města. Tato výšina několikrát přecházela z rukou do rukou. Mnohé německé jednotky měly k břehu Volhy pouhých 150-200 metrů, ale nedokázaly to.

V 7:30 ráno 19. listopadu 1942 začaly salvy „Kaťuší“ 80 minutovou dělostřeleckou přípravu. Byl to začátek sovětské protiofenzívy u Stalingradu.
Již 23. listopadu se kruh sovětských vojsk kolem 6. armády Friedricha Pauluse a dalších nepřátelských formací v oblasti Stalingradu uzavřel. V kotli se nacházelo 22 nepřátelských divizí, více než 300 tisíc lidí.
Hitler zuřil. Nařídil, aby se Stalingrad za žádných okolností neopouštěl. Nařídil polnímu maršálovi Erichu von Mansteinovi vytvořit skupinu „Don“ a provést operaci k odblokování stalingradského uskupení Friedricha Pauluse. Neúspěšně.
Hitler požadoval boj do posledního vojáka. Paulusovi byl dokonce udělen titul polního maršála, což se v tehdejších podmínkách dalo považovat za jasnou narážku na sebevraždu – ostatně žádný německý polní maršál ještě nebyl zajat. Ale on se vzdal s celým svým štábem. Do zajetí se dostalo 24 generálů, 2,5 tisíce důstojníků a asi 90 tisíc vojáků. Dalších 140 tisíc nepřátel bylo později pohřbeno v rozvalinách Stalingradu. Boje ve Stalingradu skončily 2. února 1943.
Během bitvy o Stalingrad ztratili Němci a jejich spojenci (Italové, Rumuni, Maďaři, Chorvati) přibližně 1,5 milionu mužů.
Ztráty Rudé armády činily 1 129 619 mužů.
Slovo „Stalingrad“ se stalo synonymem pro vítězství. Bitva na Volze inspirovala miliony lidí v okupovaných zemích k mohutnému odporu. Zároveň spojenci SSSR začali stále více uvažovat o nutnosti otevřít druhou frontu v Evropě, protože Rudá armáda dokázala, že může porazit hitlerovské Německo sama.

Velká vlastenecká válka/Neznámá válka – 20 dílný dokumentární seriál SSSR/USA z r. 1978 reflektuje nejen fakta, ale i lidský rozměr nezměrné válečné tragédie, která postihla sovětský národ.

39 thoughts on “2. února 1943 skončila bitva, která zvrátila průběh 2. světové války”

  1. Nechci tady křičící duši nějak rozkopávat bábovičky, ale to, jak tady podprahově obviňuje Spojence z toho, že na podzim 1942 odmítali Sovětskému Svazu pomáhat a dodávat mu pomoc, to je argumentační faul a křivárna, za kterou by se ani Fialenko nemusel stydět

    Copak se tedy na podzim 1942 ve světě dělo?
    * 7. srpna 1942: vylodění Američanů na Guadalcanalu, který se po 3/4 roce strašlivých bojů stal podobným mementem, jako Stalingrad
    * 19. srpna 1942: britsko-kanadský (pohříchu téměř operetní) pokus o vylodění ve francouzském Dieppe, jehož výsledkem byl totální krach. Ztráty činily hrozivých 60-70% mužstva, přičemž vyloďovací síly přišly prakticky o veškerou těžkou techniku. Jen proto , aby si potvrdili, že vylodění bez plánu a palebné podpory je sebevražda
    * 8. listopadu 1942: vylodění spojenců v severní Africe, kde se pustili do boje s Afrika-Korpsem

    Obviňovat západní spojence z toho, že v roce 1942 Sovětskému Svazu dostatečně nepomáhali, je tedy totální kravina

    Odpovědět

    1. Druhá fronta byla otevřena až v roce 44, to o čem píšete vy, bylo jen to, že si chránili vlastní prdele nebo chtěli něco uloupnout pro sebe.

      Odpovědět

      1. Človíčku drahá, motýlí – v létě a na podzim 1942 západní spojenci neměli jak tu druhou frontu otevřít

        Odpovědět

    2. Re: GW

      Prosím vás, vypište so z wikiny ČÍSLA:
      – počet nasazených vojclů
      – počet ztrát
      a pak mudrujte, ano?

      Btw.
      1/ poznámka autora se týkala operace „land & lease“, nikoli bojového nasazení, resp. počtu vojclů určených k sešrotování.
      2/ Guadalcanal byla japonská záležitost, nikoli německá, takže jste mimo mísu. Tento konflikt neměl na situaci ve Wehrmachtu žádný vliv, stejně jako Ivanovo RA neměla přímý vliv na boje v Tichomoří.

      Odpovědět

      1. Re: Trambus
        Máte-li pocit, že dvě velké vyloďovací operace (Afrika + Guadalcanal) zaměstnávaly málo lidí, doporučuji , abyste si k tomu něco nastudoval – a mudroval až pak. Britové i Američané v té době sami spotřebovávali prakticky veškerou techniku, kterou dokázali vyrobit. A i tak do SSSR , i v tomto mimořádně kritickém období, dodávali pomoc skutečně enormního rozsahu

        https://www.valka.cz/13348-Ekonomicka-situace-SSSR-v-prubehu-1941-42-a-spojenecka-pomoc-Lend-Lease-dil-3

        BTW, Guadalcanal nebyla JEN záležitostí Japonců, ale též Američanů. A když bojovali tam, zjevně nemohlo ZÁROVEŇ bojoval i v Severní Africe A JEŠTĚ K TOMU otevírat druhou frontu v Evropě…

        Odpovědět

    3. No, Jirko,
      nějak jste opomenul počty bojujících, na těch různých frontách.
      Operetní pokus v Dieppe nebyl ani myšlen vážně.

      Odpovědět

      1. Re: pepan

        Ivan tomu říkal „průzkum bojem“.
        Když chtěl Skopčáky poškádlit, poslal jim před hlavně nějakou trestnou rotu, aby odkopali svoje palposty a on je mohl pokrýt dělostřelbou.
        Dnes to není třeba, průzkum dělají drony.

        Odpovědět

  3. Nehádejme se, která bitva byla důležitější, spíše jde o symbolické celky, bitva o Leningrad,Stalingrad,Kursk společně vytvořili mýtus o neporažené Rudé armádě, které to vždycky trvá než se zahřeje,ale pak se valí jako parní válec,pro dnešek z toho vyplývá jen to , že bych se s ní nechtěl dostat do křížku.Toto by si dnešní,,politici „měli uvědomit.

    Odpovědět

    1. Dnešní politici si to neuvědomují (nemají na to mozkové kapacity) a lid to svou opakovanou volbou zdá se podporuje. Jetřebí pořádat masové zájezdy na Ukrajinu, aby národ nasál, esenci denacifikace.

      Odpovědět

  4. Takže v případě zkoušky z dějepisu to je za 5.

    Za zlomový moment druhé světové války na východní frontě, lépe řečeno Velké vlastenecké války se považuje operace Zitadelle – Citadela, neboli POSLEDNÍ útočná operace Wehrmachtu – bitva u Kurska.
    Bitva o Stalingrad to nebyla ani náhodou, byla to pouze jedna z nezdařených ÚTOČNÝCH operací vojenských jednotek Německa a jeho spojenců.

    Čímž vůbec nechci nijak shazovat stalingradský mlýnek na maso, kde kupř. v boji o kopec Mamajev kurgan padla během tří dnů celá jedna sovětská pěší divize.

    Btw. mohu doporučit návštěvu tohoto krtince, je to tam docela působivé.

    Odpovědět

    1. Souhlasím,díky těžkým ztrátám na technice přišlo OKW o mobilní rezervy co se daly použít jak v elastické obraně tak k protiútokům na strategické úrovni – ztratily iniciativu.OKW pak bylo ve vleku událostí kterou pak završilo otevření druhé fronty vyloděním v Normandii….

      Odpovědět

      1. No, otevření druhé fronty byla pro spojence nutnost, jinak by Rudá armáda dojela až k Atlantiku (a spojenci by se pořád probíjeli Itálií).

        Odpovědět

      1. Re: Gene

        Sputnik není seriózní historicky zaměřené periodikum.
        Zkuste zagůglit a hoďte si na papír třeba jen z blbé wikiny nasazené počty vojsk.

        A znovu připomínám – bitva u Kurska, resp. série bitev u Kurska, byla Hitlerovou poslední útočnou akcí. Kdyby se mu podařilo zvítězit, válka by se pochopitelně vyvíjela úplně jinak.
        Od prohry v této bitvě se už Dolfi nezmohl ani na jediný solidní protiútok, pokud nepočítám zastavení RA a přechod do aktivní obrany na předměstí Varšavy. Předtím ovšem byl postup o dosti šílených 750 km v Operaci Bagration a navazující Lvovsko-sandomieřské operaci, ve kterémžto důsledku za útočnými hroty těžce nestíhala logistika.

        Odpovědět

          2. Re: Gene

            Znovu opakuji, že do novin si může napsat téměř každý, co chce. Stalingrad se zapsal do dějin úspěšně zvládnutou obranou, skvěle utajeným logistickým manévrem přesunu sovětských záloh, ale opravdu to nebyl obrat ve válce. Úplně stejně se Ivan úspěšně ubránil na hranicích Moskvy nebo pod Kavkazem.
            Áda měl ještě stále dost sil ke zformování útoku v kurském oblouku a počítal s tím, že útokem ochromí RA tak, aby nemohla vyvíjet adekvátní součinnost se spojeneckými vojsky, která chystala vylodění v Itálii.

            Odpovědět

            1. No ale kdyby u Stalingradu Rusové prohráli, byl by konec války. Dostali by se k ropným polím a měli dost pohonu k sítím a tankům a z druhé strany by to Ruda armáda už nikdy nedobyla zpět, protože tam z té strany je strmý břeh

              Odpovědět

              1. Re: Gaia

                Kdyby Ivan prohrál Stalingrad, nestalo by se vůbec nic. Už jsem to psal při stejném stesku o Moskvě. Na hranu pohoří Ural to je z Moskvy nějakých 1500 km. A Ivan stěhoval fabriky ZA Ural, nikoli před Ural.
                Ad ropa na Kavkaze. Na Kavkaze není nic. Musíte až ke Kaspickému moři. Musíte obsadit území a musíte sehnat nějakou rafinérii, ve které vycedíte se surové ropy benzín a naftu. Ádovy žvásty o azerské naftě byly jen zbožným přáním úplně stejně, jako později o Wunderwaffe – zbrani, která mu vyhraje válku se zbytkem světa.

                Odpovědět

            2. Když se řekne Stalingrad, má se na mysli útočná operace Uran. Samozřejmě jí předcházela úporná obrana (62 armáda, gen. Čujkov). Rudé armádě se poprvé podařilo obklíčit a zničit tak velké uskupení německých vojsk včetně jejich spojenců. Do té doby nebylo zcela jasné, jak se bude válka dále vyvíjet, ani západním spojencům, pak už ano. Kursk byl samozřejmě zásadní strategický zlom, po něm Němci už jen ustupovali.
              Čtu si Lidové noviny z roku 142/1943 (na webu Moravské zemské knihovny; bohužel nejsou volně přístupné), a je to moc pěkné čtení. První otevřená zmínka o tom, že Němci jsou u Stalingradu obklíčeni, je až 23.1.1943 (sic!). Do té doby to bylo pořád v duchu „německé vojsko ve stalingradském prostoru kladlo nadále nejzazší odpor trvajícímu nepřátelskému úsilí zúžit obrannou frontu, a v rozhořčených bojích odrazilo hromadně prováděné útoky“ (ještě 22.1.1943).
              Zato titulky ze 4. – 6.2.1943 stojí za to: „Hrdinný boj v Thermopylách Evropy“, „Umírají, aby Evropa žila“, „Armáda hrdinů“, „Heroismus bojovníků ve Staligradě dovršen“, „Plánovité pohyby mezi Kavkazem a dolním Donem“, „Nadlidská boj za budoucnost Evropy“, „Epos obránců města na Volze“ (pozor – míněno Němců 🙂 ).
              Mimochodem, v Paříži mají stanici metra pojmenovanou Stalingrad, jméno Stalingrad nesou ulice v řadě francouzských měst, v Le Havru je Boulevard de Leningrad.

              Odpovědět

    4. S tou pětkou z dějepisu bych se Targusi neukvapoval. U Stalingradu dostali Němci tak na frak, že už si toho svět všimnul. A oni také, začali ztrácet iniciativu. Máte pravdu, že Kursk to pak definitivně potvrdil.

      Ten, kdo pro Wikipedii zpracoval heslo „Bitva v Kurském oblouku“ píše: „Historici tuto bitvu považují spolu s bitvou o Stalingrad za rozhodující střet východní fronty.“

      Odpovědět

      1. Re: Laban

        Totéž můžete tvrdit o bitvě pod Moskvou, anebo o střetu před Kavkazem, která se nám z dnešního pohledu jako úprk Němců před neprostupnou obranou.
        Kursk byl posledním pokusem Wehrmachtu a spol. o útok. Ivan jim zlividoval třetinu počtu tanků a polovinu letadel.
        U Stalingradu přišel Áda o vojcly, u Kurska přišel o techniku.

        Odpovědět

  6. Naše fialové bratrstvo nemělo ani tolik slušnosti, aby se zůčastnili oslav konce II.sv. války v Rusku, které neslo náklady porážky Německé armády. Zato se hemžili na oslavách, které pořádali Němci, Američané, Francouzi a Britové . . . kteří se do závěrečných bojů vmísili 9 měsíců před koncem bojů v celé Evropě.

    Odpovědět

    1. Fialové bratrstvo tíhne nehynoucí láskou k náckům v Německu, Americe, Francii a Británii, k nimž ještě přihodili hlubokou náklonost k náckům na Ukrajině. To, že nastoupí tento trend signalizoval obdivovatel západních kamarádů Fialový hnus už dávno před svým zvolení. Sklidil za to obdiv ODS, TOP9, STAN, PIRÁTŮ neb jim mluvil z duše. A jako rakovina se nám tento obdiv utěšeně rozlézá nejen mezi prostým lidem, ale stoupá až do hradních výšin.

      Odpovědět

  7. Přesně tak! Čest památce všech, kteří bojovali proti nacistickým ‚BEZPEČNOSTNÍM silám‘, jak píše ČT v titulku k dokumentárnímu seriálu o VVV – díl Partyzáni. Viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/10339009764-velka-vlastenecka-valka/213382554200007/ Overtonova okna ve veřeinoprávní praxi… Alespoň nezapomněli na slovo nacistická. Že ta vojska byla především německá, to už se „nenosí“… To už by zavánělo russkou propagandou… Člověku spadne čelist, když od mladých „historiků“ slyší: „Škoda, že to tenkrát ten Hitler nedotáhnul, mohli jsme se mít líp!“ Mívával jsem o naší zemi mínění, že jsme inteligentní až vychytralý národ. To, bohužel, vzal čas a nová – správná propaganda. Desítky let usilovné práce a financování vlivových (ne)ziskovek na „převýchovu“ východního plebsu… Podpořeno postsovětským mindrákem „na věčné časy“… 😐

    Odpovědět

    1. Na mapy.cz je u památníku vypálené obce Javoříčko text

      Vražednému řádění nacistické jednotky složené nejen z Němců, ale i z Rusů a Ukrajinců na samém konci války, unikli jen dva muži z celé obce

      Věřím, že časem zmizí i to Nemců a Ukrajinců a viníkem bude jen ten opilý mužik, co byl velitelem partyzánů a jen provokoval, což už je i na stránkách obce.

      Odpovědět

      1. Že to byli ti stejní „Rusové“, kterým řeporyjský kriminálník staví pomníky, zapomněli zmínit jen čistou shodou náhod …

        Odpovědět

    1. Daniela
      Přesné tak a jen k vůli vítězství SSSR nad Nemeckem ,jsme ještě Československo.
      Utrpení civilistů, to si neumí současná generace ani představit a už vůbec ne prožít.
      Něco se lidé dozvěděli od přeživších vojáků, co se dostali na naše území,vojáci to měli ještě horší.

      Odpovědět

Napsat komentář: Laban Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *