Některé dějinné události je potřeba si neustále připomínat. A bitva o Stalingrad k nim rozhodně patří.
V létě 1942 začala na přístupových cestách k Donu a Volze bitva, která svým významem, rozsahem a intenzitou neměla obdoby. Po 200 dní a nocí drtila Rudá armáda vybrané formace Německa a jeho spojenců. Bitva o Stalingrad, která změnila dějiny a zvrátila průběh druhé světové války, trvala od 17. července 1942 do 2. února 1943 a skončila úplným vítězstvím sovětských vojsk. Obranná fáze operace trvala do 18. listopadu 1942 a útočná fáze začala 19. listopadu.
V létě 1942 Sovětský svaz stále bojoval bez účinné pomoci svých spojenců, Velké Británie a Spojených států: dodávky zbraní v rámci Lend-Lease byly přerušeny a byly nedostatečné, druhá fronta nebyla otevřena a spojenci dávali plané sliby.
Bitva o Moskvu ukončila německý plán bleskové války, ale wehrmacht byl stále silný. Hitler plánoval provést v létě 1942 rozsáhlou ofenzívu na jižním křídle sovětsko-německé fronty, dobýt Stalingrad – nejdůležitější průmyslový a dopravní uzel na Volze, obsadit bohaté obilné oblasti Kubáně a Stavropolu a probít se ke kavkazské ropě.
Německá vojska na jižním křídle byla rozdělena na skupinu armád A, která postupovala přímo na Kavkazský hřeben, a skupinu armád B, která směřovala na Stalingrad. Základem síly skupiny „B“ byla nejschopnější 6. armáda wehrmachtu pod velením generála Friedricha Pauluse. Podporovaly ji tankové a motorizované divize.
Nepřátelský útok přímo na město začal 17. července 1942. Tento den se stal začátkem bitvy o Stalingrad. Ztráta Stalingradu by dostala celé jižní křídlo sovětských sil do kritické situace.
Nepřítel vrhal na Stalingrad další a další síly, takže počet jeho divizí v tomto směru vzrostl z 38 na 80. Na město byla z jihu převelena 4. tanková skupina. Postupně se ovládnutí Stalingradu změnilo z vedlejšího na hlavní cíl celého tažení wehrmachtu. Německá letadla zahájila 23. srpna masivní nálet na městské čtvrti. V plamenech požárů zahynulo více než 40 tisíc obyvatel Stalingradu. Ropa se vylila do řeky Volhy a vzplála. To, co se dělo, připomínalo skutečné peklo.
Rozpoutaly se boje o stalingradské čtvrti. Ani jedna ulice, ani jeden dům se nevzdal nepříteli bez boje! Centrem střetů ve Stalingradu byla výšina Mamajova mohyla, odkud bylo možné pozorovat a ostřelovat velkou část města. Tato výšina několikrát přecházela z rukou do rukou. Mnohé německé jednotky měly k břehu Volhy pouhých 150-200 metrů, ale nedokázaly to.
V 7:30 ráno 19. listopadu 1942 začaly salvy „Kaťuší“ 80 minutovou dělostřeleckou přípravu. Byl to začátek sovětské protiofenzívy u Stalingradu.
Již 23. listopadu se kruh sovětských vojsk kolem 6. armády Friedricha Pauluse a dalších nepřátelských formací v oblasti Stalingradu uzavřel. V kotli se nacházelo 22 nepřátelských divizí, více než 300 tisíc lidí.
Hitler zuřil. Nařídil, aby se Stalingrad za žádných okolností neopouštěl. Nařídil polnímu maršálovi Erichu von Mansteinovi vytvořit skupinu „Don“ a provést operaci k odblokování stalingradského uskupení Friedricha Pauluse. Neúspěšně.
Hitler požadoval boj do posledního vojáka. Paulusovi byl dokonce udělen titul polního maršála, což se v tehdejších podmínkách dalo považovat za jasnou narážku na sebevraždu – ostatně žádný německý polní maršál ještě nebyl zajat. Ale on se vzdal s celým svým štábem. Do zajetí se dostalo 24 generálů, 2,5 tisíce důstojníků a asi 90 tisíc vojáků. Dalších 140 tisíc nepřátel bylo později pohřbeno v rozvalinách Stalingradu. Boje ve Stalingradu skončily 2. února 1943.
Během bitvy o Stalingrad ztratili Němci a jejich spojenci (Italové, Rumuni, Maďaři, Chorvati) přibližně 1,5 milionu mužů.
Ztráty Rudé armády činily 1 129 619 mužů.
Slovo „Stalingrad“ se stalo synonymem pro vítězství. Bitva na Volze inspirovala miliony lidí v okupovaných zemích k mohutnému odporu. Zároveň spojenci SSSR začali stále více uvažovat o nutnosti otevřít druhou frontu v Evropě, protože Rudá armáda dokázala, že může porazit hitlerovské Německo sama.
Takže v případě zkoušky z dějepisu to je za 5.
Za zlomový moment druhé světové války na východní frontě, lépe řečeno Velké vlastenecké války se považuje operace Zitadelle – Citadela, neboli POSLEDNÍ útočná operace Wehrmachtu – bitva u Kurska.
Bitva o Stalingrad to nebyla ani náhodou, byla to pouze jedna z nezdařených ÚTOČNÝCH operací vojenských jednotek Německa a jeho spojenců.
Čímž vůbec nechci nijak shazovat stalingradský mlýnek na maso, kde kupř. v boji o kopec Mamajev kurgan padla během tří dnů celá jedna sovětská pěší divize.
Btw. mohu doporučit návštěvu tohoto krtince, je to tam docela působivé.
Souhlasím,díky těžkým ztrátám na technice přišlo OKW o mobilní rezervy co se daly použít jak v elastické obraně tak k protiútokům na strategické úrovni – ztratily iniciativu.OKW pak bylo ve vleku událostí kterou pak završilo otevření druhé fronty vyloděním v Normandii….
Bitva o Stalingrad: Když Rusko zvrátilo průběh druhé světové války. Sputnik. Nemůžu to najit v češtině, odkaz je v angličtině.
https://sputnikglobe.com/20260202/the-battle-of-stalingrad-when-russia-turned-the-tide-of-world-war-ii-1123567504.html
Re: Gene
Sputnik není seriózní historicky zaměřené periodikum.
Zkuste zagůglit a hoďte si na papír třeba jen z blbé wikiny nasazené počty vojsk.
A znovu připomínám – bitva u Kurska, resp. série bitev u Kurska, byla Hitlerovou poslední útočnou akcí. Kdyby se mu podařilo zvítězit, válka by se pochopitelně vyvíjela úplně jinak.
Od prohry v této bitvě se už Dolfi nezmohl ani na jediný solidní protiútok, pokud nepočítám zastavení RA a přechod do aktivní obrany na předměstí Varšavy. Předtím ovšem byl postup o dosti šílených 750 km v Operaci Bagration a navazující Lvovsko-sandomieřské operaci, ve kterémžto důsledku za útočnými hroty těžce nestíhala logistika.
U Kurska je spíš už jen dodělali.
Re: Gene
Dodělali? Zkuste si vygůglit počty nasazených vojsk a techniky.
Ja vám dal odkaz přimo na ruské noviny, ale jak tak koukam vy jste chytřejši.
Souhlasim s Targusem, Kurska duga, operace Bagration to byl opravdovy zlom WWII
Re: Gene
Znovu opakuji, že do novin si může napsat téměř každý, co chce. Stalingrad se zapsal do dějin úspěšně zvládnutou obranou, skvěle utajeným logistickým manévrem přesunu sovětských záloh, ale opravdu to nebyl obrat ve válce. Úplně stejně se Ivan úspěšně ubránil na hranicích Moskvy nebo pod Kavkazem.
Áda měl ještě stále dost sil ke zformování útoku v kurském oblouku a počítal s tím, že útokem ochromí RA tak, aby nemohla vyvíjet adekvátní součinnost se spojeneckými vojsky, která chystala vylodění v Itálii.
No ale kdyby u Stalingradu Rusové prohráli, byl by konec války. Dostali by se k ropným polím a měli dost pohonu k sítím a tankům a z druhé strany by to Ruda armáda už nikdy nedobyla zpět, protože tam z té strany je strmý břeh
Re: Gaia
Kdyby Ivan prohrál Stalingrad, nestalo by se vůbec nic. Už jsem to psal při stejném stesku o Moskvě. Na hranu pohoří Ural to je z Moskvy nějakých 1500 km. A Ivan stěhoval fabriky ZA Ural, nikoli před Ural.
Ad ropa na Kavkaze. Na Kavkaze není nic. Musíte až ke Kaspickému moři. Musíte obsadit území a musíte sehnat nějakou rafinérii, ve které vycedíte se surové ropy benzín a naftu. Ádovy žvásty o azerské naftě byly jen zbožným přáním úplně stejně, jako později o Wunderwaffe – zbrani, která mu vyhraje válku se zbytkem světa.
hmm
https://www.youtube.com/shorts/99Wpxr4ch-0
sranda muší bejt
Naše fialové bratrstvo nemělo ani tolik slušnosti, aby se zůčastnili oslav konce II.sv. války v Rusku, které neslo náklady porážky Německé armády. Zato se hemžili na oslavách, které pořádali Němci, Američané, Francouzi a Britové . . . kteří se do závěrečných bojů vmísili 9 měsíců před koncem bojů v celé Evropě.
Fialové bratrstvo tíhne nehynoucí láskou k náckům v Německu, Americe, Francii a Británii, k nimž ještě přihodili hlubokou náklonost k náckům na Ukrajině. To, že nastoupí tento trend signalizoval obdivovatel západních kamarádů Fialový hnus už dávno před svým zvolení. Sklidil za to obdiv ODS, TOP9, STAN, PIRÁTŮ neb jim mluvil z duše. A jako rakovina se nám tento obdiv utěšeně rozlézá nejen mezi prostým lidem, ale stoupá až do hradních výšin.
Přesně tak! Čest památce všech, kteří bojovali proti nacistickým ‚BEZPEČNOSTNÍM silám‘, jak píše ČT v titulku k dokumentárnímu seriálu o VVV – díl Partyzáni. Viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/10339009764-velka-vlastenecka-valka/213382554200007/ Overtonova okna ve veřeinoprávní praxi… Alespoň nezapomněli na slovo nacistická. Že ta vojska byla především německá, to už se „nenosí“… To už by zavánělo russkou propagandou… Člověku spadne čelist, když od mladých „historiků“ slyší: „Škoda, že to tenkrát ten Hitler nedotáhnul, mohli jsme se mít líp!“ Mívával jsem o naší zemi mínění, že jsme inteligentní až vychytralý národ. To, bohužel, vzal čas a nová – správná propaganda. Desítky let usilovné práce a financování vlivových (ne)ziskovek na „převýchovu“ východního plebsu… Podpořeno postsovětským mindrákem „na věčné časy“… 😐
Na mapy.cz je u památníku vypálené obce Javoříčko text
Vražednému řádění nacistické jednotky složené nejen z Němců, ale i z Rusů a Ukrajinců na samém konci války, unikli jen dva muži z celé obce
Věřím, že časem zmizí i to Nemců a Ukrajinců a viníkem bude jen ten opilý mužik, co byl velitelem partyzánů a jen provokoval, což už je i na stránkách obce.
Čest památce všem obráncům, kteří položili život za nejen svoji vlast.
Daniela
Přesné tak a jen k vůli vítězství SSSR nad Nemeckem ,jsme ještě Československo.
Utrpení civilistů, to si neumí současná generace ani představit a už vůbec ne prožít.
Něco se lidé dozvěděli od přeživších vojáků, co se dostali na naše území,vojáci to měli ještě horší.
Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ — George Santayana