Zemědělské reakce…

… na současnou dobu.

Máme tu květen. Zemědělská sezóna je na vrcholu, všechny plodiny jsou už v zemi, řepka kvete, rannější odrůdy pšenice už metají klasy, na pole se dosypávají poslední dávky hnojiv. Odteď už se bude víceméně jen bojovat s cizopasníky, tu a tam někdo použije tekutá hnojiva na list, přes republiku se přehnaly i nějaké mraky, takže zemědělské sucho se týká už jen některých oblastí (například jižní Moravy), vše je uzavřeno a odteď už se nehraje na letošní úrodu, ale už na tu další. Pojďme si říci, co je letos stejné a co je jinak.

Nejprve se budu opakovat. Letošní náklady na hektar jsou víceméně dvojnásobné proti loňsku. Už jsem tu několikrát psal, co to znamená pro zemědělce i podniky ZZN – zatímco loni potřebovalo zemědělství 120 miliard korun, letos potřebuje 240 miliard. Přidejte k tomu nějakou marži a trochu zisku a zjistíte, že celý tento rozdíl zaplatíte v cenách potravin. Největší nárůst dělají hnojiva, po nich je nafta… ale samozřejmě zdražilo úplně všechno.

Průměrný český zemědělec si minimálně na podzimní část sezóny zajistil naftu i hnojiva víceméně za staré ceny. Ne všichni! Někteří si pak nakoupili hnojiva na jaro za „příšerně vysoké“ ceny na podzim (které jsou oproti dnešku směšně nízké). Ostatní nakupovali už za plnotučné letošní částky. A tak tu máme zemědělce, kterým náklady vzrostly 1,5 násobně, ale také takové, kterým vzrostly trojnásobně. Tohle se projeví po žních, kdy se dá čekat, že se objeví první zemědělci, kteří zorali, zaseli, pohnojili, sklidili, prodali… a stejně jsou v mínusu. Podle mě jich nebude zase tak moc, spíš se to bude týkat všech těch BIO a EKO farem, kde se míň zemědělčí, víc čachruje s dotacemi a které mají v principu vyšší náklady a nižší výnosy.

Ale odnesou to i nějaké větší podniky. Trochu bych si myslel, že jedním z nich bude i Bohumírek Rada – velký nepřítel Babiše, který hospodařil vždycky tak nějak na levačku a obchodní bilanci pak doháněl pliváním na Babiše… takže skoro čekám, že se brzy zase musí objevit televizi, protože ten jeho podnik musí podle mě být totálne v prdeli.

Řepkou je letos osetá zhruba stejná plocha jako loni. Cena řepky stoupala už loni ve žních – celosvětově jí začal být nedostatek, protože Čína už tehdy ve velkém nakupovala. Ale řepka se seje hned během srpna, takže osivo šlo do země dřív než cena vyrostla k dnešním astronomickým třiceti tisícům korun za tunu. Jo, kdyby se cenový nárůst projevil dřív, to byste koukali, kolik by jí na polích bylo. Cena řepky je ovšem tak astronomicky vysoká, že si nedovedu představit, že se z ní dělá MEŘO.

Jen tak pro info – Babišův Preol to samozřejmě nezastaví, protože kde se dělá MEŘO, tam se lisuje řepkový olej. Udělat olej je levnější než dělat biopalivo a jeho cena je teď tak zajímavá, že se vydělá pohádkově i na oleji samotném. Takže Preol ušetří za ruský plyn, který nebude tolik potřebovat, ušetří za zaměstnance, které nebude potřebovat a dobře prodá olej o který je nouze a který stojí neskutečné peníze. Již brzy ve vašich hytlermarketech…

Jdeme dál – pšenice. Aby se zemědělci v dnešních cenách pšenice vyplatila, musí ji prodat za vyšší cenu, než osm tisíc korun za tunu. Je to víc než dvojnásobek loňské částky. Opět – po žních se těšte na cenu rohlíků a chleba. Až se začne dělat z mouky za nové ceny. Cena pšenice na burze je dneska cca jedenáct tisíc korun za tunu. Odečtěte něco na dopravní náklady do přístavů a zjistíte, že se nám po republice pohybují podivní obchodníci, kteří dávají smlouvy na budoucí úrodu v ceně zhruba deset tisíc za tunu. Většina zemědělců si pamatuje roky, kdy se jim cena pět tisíc zdála nízká, počkali, neprodávali a za půl roku byli rádi, že dostali polovinu této částky. Teď je to sice nepravděpodobné, protože je válka, ale oni ti burziáni umějí dělat zajímavé spekulace. Stačí aby velcí hráči udělali pár veřejných vyjádření a cena může spadnout o celé tisíce korun, ani nemrknete.

Nedivte se tedy, že zemědělci podléhají pokušení a na tyto smlouvy přistupují. Když jim český výkup (nerad) nabízí osmičku, pokoutný nákupčí desítku a k tomu se zemědělec bojí, že by cena před žněmi mohla spadnout a oni by se velmi snadno mohli dostat pod náklady, tak je to poměrně jednoduché rozhodování. Jak jsem psal na začátku, teď už se nehraje o letošní úrodu, ale o tu příští. Už nejsou žádná levná hnojiva, jen ta kurevsky drahá. Mít z hektaru o 12 – 15 tisíc korun víc, to se prostě počítá. Navíc ti nákupčí nemají požadavky na kvalitu. Koupí všechno. Zemědělec naloží kamion, ten se zváží a obchodník provede transakci. Kamion je ještě vidět v zatáčce a zemědělec už má prachy na kontě.

V této chvíli je určitě už třetina české pšenice prodaná a obávám se, že většina z toho do zahraničí. Nevěřte tomu, že by vláda udělala nějaké opatření. Ti jsou tady od toho, aby žádná ochranná opatření nebyla. Jen nechápou, že jejich úkol je dvojí – nejprve ožebračit a pak fungovat jako hromosvod lidového hněvu. Jo, možná budou smeteni, možná se jim stane něco ošklivého, ale pšenice už bude pryč. Abychom se zachránili před průserem, museli bychom je „oběsit“ teď. Za dva měsíce už to bude jedno.

Značně ubylo kukuřice. Protože kukuřice se musí sušit a plyn je tak drahý, že se to zřejmě nevyplatí. Ti, co kukuřici potřebují na krmení, ti ji zpracují na siláž, někde se použijí mačkače a kukuřice se bude skladovat mokrá a pomačkaná, někteří plánují, že ji budou sklízet až v lednu, kdy z ní voda vymrzne a nebude se odsušovat patnáct tunoprocent vlhkosti, ale třeba jen pět. Kdo letos zasel kukuřici, ten si to třikrát rozmyslel.

Problémy se sušením kukuřice podle mě dopadnou především na velké provozy. Kukuřice má milion využití od jídla přes krmivo až k výrobě lihu a kyselin, proto velcí hráči v posledních letech do kukuřice dost investovali. Do sušení i skladovacích kapacit. Jsem fakt zvědavý, jak si s tím plynovým nadělením poradí. Stačí trocha smůly v tomto oboru se budou odepisovat miliardové investice.

Hodně přibylo slunečnic. Dokonce ještě víc, než se čekalo, protože letos se nesel takřka žádný jarní mák. Bylo příliš sucho. Zrníčko máku je drobounké a choulostivé na počasí. Dá se sít jen v dobrých podmínkách, které leckde vůbec nenastaly. Naproti tomu, slunečnice přežije všechno. Až se divím, z čeho ty rostlinky dneska berou vodu. Ale rostou. Nedostupnost řepkového oleje žene nahoru i cenu slunečnicového semínka… prostě slunečnice je na polích místo máku a místo kukuřice. Slunečnicová pole jsou už výsledkem všech trendů poslední doby. Ty už reagují na válku.

Myslím, že letos také uvidíte docela dost hrášku. Bude se sklízet nazeleno do konzerv Bonduelle. V celkové výměře nehraje zase tak velkou roli, ale je vidět mnohem častěji než dřív. Pokud znáte nějakého zemědělce ze svého okolí a víte, že bude mít hrášek, kupte od něj. Klidně i suchý, ale také ten zelený. Zavařte si ho v nálevu. Ze suchého hrášku můžete dělat hlavní jídlo středověkých domácností – pučálku. Hrášek se nechá naklíčit (klíčí rychle) a pak se upraží v troubě na pekáči. Vznikne takový hráškový popcorn. Je to dobré, výživné a jednoduché.

Pokud to mohu nějak shrnout, tak nikdy jsem neviděl takovou míru nejistoty. Je tak velká, že se před ní vlastně zavírají oči, aby se z toho člověk nezbláznil. Tato nejistota zapřičiňuje, že zemědělci prodávají ven a prodávají teď, protože dostanou víc než potřebují a jsou za to rádi, protože po žních budou nakupovat velmi velmi draze a každá koruna se počítá. Naše vláda neudělá nic a tak také nic nebude. Ukrajina letos moc obilovin nevyveze. Válka se potáhne po celý letošní rok, protože Rusové to tak mají v plánu. Aby to skončilo dřív, musela by Ukrajina kapitulovat, což jí soudruzi Amíci nedovolí. Jatečného (a dostatečně zblblého) materiálu tam mají ještě dost. Jak na sviňu, ty nejhorší boje a největší ruské postupy budou zrovna v období žní – v srpnu.

Vzhledem k tomu, že nějaké demonstrace či státní převraty se tu nechystají a není nikdo, kdo by tu chtěl být vlasteneckým diktátorem, tak si dělejte zásoby. Po žních mi budete děkovat.

Dnešní svět je místem, kde si jakési odtržené elity hrají svoje hry o nadvládu a nám může být jedno, kdo vyhraje, protože nás ta válka každopádně zruinuje. Válka se především vede proti nám. Nemá to nic co dělat se svobodou ani s hrdostí, protože to není pro nás. Hraje se stejně jako za První světové o nové rozdělení světa a pro nás dole z toho nic dobrého nekouká.

Jsme prostě za hejly, ale zatím to dochází jen menšině. Ti ostatní nejprve budou muset prodrkotat zimu a pohřbít někoho po banálním zápalu plic. Budou muset zhubnout o dvacet kilo (to jim prospěje)a prosit exekutory, aby jim nechali alespoň něco. Nejprve musejí prodávat sami sebe za kus žvance. Od revoluce nás dělí rok.