Tohle se mi zdá to nejrealističtější, co jsem poslední dobou viděla. Nabízím překlad. Původní článek zde: https://www.powerlineblog.com/archives/2026/04/game-theory.php
Abyste pochopili, co se děje v Íránu a v Perském zálivu, musíte rozumět teorii her (z oblasti matematiky a ekonomie, vzpomeňte si na „Johna Nashe“).
VY nejste cílovou skupinou žádného veřejně oznámeného prohlášení, návrhu, dohody ani kroku.
Frakce uvnitř Íránu mezi sebou bojují a celý proces je chaotický.
Při úvahách o událostech tohoto týdne mějte na paměti následující:
ŽÁDNÁ dohoda neexistuje. NEEXISTUJE žádné příměří. Abych to řekl na rovinu, neexistuje žádný „Írán“ (v jednotném čísle).
Jedná se o vícestranná, souběžná jednání.
Zprávy jsou vysílány prostřednictvím veřejných médií, ale NEJSOU určeny pro širokou veřejnost.
Netřeba se zabývat každým drobným detailem. Jsme teprve ve druhém kole. Takže komentáře, jako je tento v The Hill, zcela míjí podstatu věci: „Trump ztratil nervy a kapituloval před poraženým Íránem“
Toto není žádný (singulární) Írán. K žádné kapitulaci nedošlo. Nejsme na konci, spíš na Churchillově „konci začátku“.
Nejde ani o „4-D šachy“. Ale nejde ani o tradiční dvoustranné vyjednávání, kde se nabídky vyměňují v lineárním pořadí a rozdíly se zužují.
Ignorujte doslovné interpretace veřejných dat, hledejte místo toho signál ukrytý v šumu.
Mezi mnoha problémy s analýzou herní teorie patří předpoklady, že hráči budou jednat racionálně a že všichni hráči mají stejné chápání hry.
Což zjevně neplatí pro situaci na Blízkém východě.
Zde titulek v názorové rubrice deníku Times of Israel: „Proč teorie her nedokáže vysvětlit válku s Íránem“
Problémem není samotná teorie her. Jsou to teoretici her.
Zásadně se mýlí, protože neexistuje nic jako statická hra, která by se nikdy neměnila, a zaměňují hranice svého modelu za hranice možného.
Hráči se neustále mění (každý den) a žádná ze standardních předpokladů modelů teorie her neplatí.
Koncepty teorie her jsou však užitečné pro pochopení toho, jak můžete ovlivnit výsledky ve světě s neúplnými informacemi.
Současná situace na Blízkém východě nemá nic společného s tím, jak bude vypadat dlouhodobá rovnováha.
Konečný výsledek se vám může líbit nebo nemusí, ale neztrácejte čas analýzou současného stavu.
Příroda nesnáší vakuum. Většina lidí, a rozhodně většina analytiků zahraniční politiky a armády, nedokáže zvládnout nejistotu, nejednoznačnost a nestabilitu. „Modely“ to nezvládají.
Situace v Íránu zašla příliš daleko na to, aby se vrátila ke stavu předtím, ale s větším množstvím trosek.
Chybou číslo jedna, kterou dělají „odborníci“ na vojenské a zahraniční záležitosti, je důsledné přeceňování íránských schopností.
Chyba, kterou jsou odborníci odhodláni dál opakovat.
Trump vyjednává s frakcí, o které si myslí (nebo doufá), že nakonec bude v Íránu u moci. V tuto chvíli nejsou schopni splnit žádný ze svých slibů a možná nikdy nebudou.
Stále tu jsou lidé, kteří možná už jsou na odchodu, ale stále mají přístup k raketám a dronům. Právě oni dělají ten největší rozruch.
Všichni, kdo v Íránu dříve vládli, byli vyřazeni. Lidé, kteří je nahradili, byli také vyřazeni. Západní média zacházejí s těmi, co jsou teď na hřišti, jako by to byli hráči, kteří se na první pokus dostali do síně slávy.
Mezitím se držte.
Jako bychom to neznali i u.nás, podporou různých skupin od USA s tím, že se některá újmě k prosazení.Pokud nepracují pro dobro,ale jen pro zisk, toto napadeni Íránu, nebude mít úspěch.
Mnoho slov o tom, že „Vím, že nic nevím“ a proto Vám nedokáži nic říct.
Pokud je dneska tohle skutečně to nejrealističtější, tak nemějme obavy o splnění celé pětiletky do roka a do dne.
Celek připomíná souhrn umělé inteligence .
Ten popis zájmových skupin , generačně parazitických klanů , můžeme sledovat už od Řecké a Římské civilizace , jako neustálý souboj o moc , kdy možný vítěz nebere ohled na danou společnost a prosazuje jen své zájmy .
To , čím se Persie liší od ostatních států naplavenin , je její starobylá státnost . Podobnou můžeme vidět i u Číny a Ruska a u všech těchto starobylých státností můžeme sledovat už po staletí tlak , na rozdrobení těchto civilizačních okruhů .
Pokud daná civilizace funguje po mnoho generací , tak si vytváří své jedinečné civilizační egregory , které tvoří jejich kulturní páteřní tmel . Tyto egregory není možné zničit a jsou schopny přetrvávat i po zániku dané civilizace .
Právě tento fakt stojí v pozadí mnoha válek , při snaze ovládnout globální politiku ve svůj prospěch . Alexandr Makedonský , Dareios , Julius Caesar , Čingischán , Napoleon a mnoho dalších , to jsou jednotlivé nástroje různých civilizací v této globální hře , do které byl cca třitisíce let zpět přidán černý petr , v podobě židovského nástroje ke skoupení celé planety prostřednictvim lichvy .
Takže v současnosti sledujeme dozvuky civilizačních válek – procesů minulosti . To je ten fakt , který se nezmiňuje , protože může vést k poznání minulosti a tím pochopení současnosti .
Docela blábol, řekl bych
Ano, žijeme ve světě,kde přestávají platit běžná a zavedená pravidla,a mě se zdá, že čím starší jsem, tím více vím, že nic nevím 😀.
Re: Char…
Jste na tom ÚÚÚPLNĚ stejně, jako já.
Ano, je to i „rokem výroby“, resp. nastupující demencí. Ale ne jenom. Svět se mění opravdu šílenou a neustále se zvyšující rychlostí.
Autor textu předpokládá NULOVOU kontinuitu ve vedení státu Írán.
Což je pro KoZa a spol. dosti špatně.
Kontinuita je navazována „povinným“ státním náboženstvím minimálně zdrcující většiny obyvatelstva.
Předpokladem, že těleso složené z 90 mio státních příslušníků státu Írán bude vcelku lehce rozbito na tisíce excentrických kusů, si opravdu nejsem jist.
Je to dosti podobné, jako takřka totožná představa o Rusku, původně Sovětském svazu. V RF je okolo 120 státem uznaných jazyků, resp, státem uznávaných a podporovaných menšin.
Kolikrát bylo usilováno o rozbití tohoto svazku národů v RF?
Kolikrát se to povedlo „skoro“ a kolikrát se to povedlo doopravdy?
Prostě ŽASNU!