Střízlivýma očima

Válka na Ukrajině se překlopila do dalšího týdne a protože už přece jenom trvá nějakou dobu a kdo chce, ten si bez problémů najde informace z obou stran fronty, pojďme se dnes pokusit o střízlivý pohled na tamní realitu. Měli bychom to udělat, protože nakonec nás ovlivní právě ta skutečnost. Zbožná přání, co jsou otcem myšlenky, ty nebudou mít na naši budoucí bezpečnost i peněženku takřka žádný vliv. Pojďme si tedy říci, co jsme za těch pět týdnů viděli. Rovnou říkám, že si nedělám žádný nárok na úplnost, nedělám si žádný nárok na pravdu či přesnost, prostě jen předložím sumář mých pozorování.

Takže:

Ukrajinská armáda se ani po pěti týdnech bojů nezhroutila. Je stále schopná klást organizovaný odpor, je schopná koordinovat nejen profesionální vojenské jednotky, ale i domobranu. I přes významné ztráty na zásobnících ropy, skladech paliv a velitelské infrastruktuře je schopná dál pokračovat v tom, co dělá. Zřejmě také způsobuje útočníkům vyšší ztráty, než má sama, ale střízlivým pohledem je třeba říci, že poměr sil se v podstatě nemění. I když Rusko může mít větší ztráty, jeho tlak je víceméně pořád stejně silný, protože i ukrajinská obrana se opotřebovává.

Ruské vedení zcela určitě podcenilo situaci. I když prvotní tvrdý (a draze zaplacený) postup mohl být součástí taktiky, je vidět, že i ruská armáda se připravovala na minulou válku. Až v posledních dvou týdnech to začíná vypadat, že vojáci začínají nabývat nějakých zkušeností, ale v prvních dnech Rusové zaplatili krví za to, že na cvičištích dělali něco úplně jiného, než co pak byla realita na bojišti. Počáteční fanfaronské nadšení ze snadného postupu vpřed mělo pro mnoho mladých kluků fatální následky.

Zároveň se ale ukazuje, že ruská armáda rozhodně nemele z posledního. Za hranicemi Rusové soustřeďují prý ještě víc jednotek, než kolik jich bylo použito na první útok. Taktika se přizpůsobila realitě. Méně se dbá na obyvatelstvo a civilní infrastrukturu, protože protivník na to také nedbá. Na začátku se terén rovnou dobýval za těžkých ztrát. Teď se nejprve boří a pak dobývá.

Na druhou stranu, pokud se ukáže pravdivé, že Rusové opustili Černobylskou elektrárnu, tak se na severu v podstatě stáhli ze západního břehu Dněpru. Něco takového tvrdil i Ivan Strelkov hned v prvních dnech války. Že tamní bažinatý terén je jako stvořený pro opakování Finské války. Je to do jisté míry potvrzení, že Rusové Kyjev dobývat ani obkličovat nebudou. Cesty na západ jsou otevřené.  Rusové teď tvrdí, že to byla taktika a nikdy nechtěli dobývat ukrajinské hlavní město. Jen v něm chtěli zablokovat tamní silnou vojenskou posádku, aby nemohla přijít na pomoc Donbasu. To je hrozně hezké, ale když uvolnili obklíčení Kyjeva a stáhli se, tak kyjevská posádka může pomoci Donbasu teď. Ani podle ruských map nevypadá situace tak růžově, že by se toho Rusové nemuseli obávat.

Teď maličká spekulace… i tohle může být taktika podobná jako u Nikolajeva. Tam také Rusové bušili do ukrajinského opevnění a k ničemu to nevedlo. I začali se stahovat, Ukrajinci útočili stále více, Rusové se stáhli skoro až k Chersonu, Ukrajinci si povolali i posily z Oděsy a až opustili svoje zabezpečené pozice, tak se na ně Rusové ve volném terénu vrhli a rozprášili je. U Kyjeva to může být podobné.  Nechají kyjevskou posádku vyjít do volného terénu na pomoc Ukrajincům pod Donbasem… a pak se do nich pustí. Podle mě ale Kyjev žádnou pomoc na Donbas poslat nemůže. Hned za hranicemi je ta nově zformovaná ruská armáda a ta zabrání posilám na Donbas stejně spolehlivě, jako současné obklíčení, ale bude to levnější.

Putin už v podstatě dosáhl pozemního koridoru na Krym. Jen ten Mariupol to trochu kazí, ale to je už jen otázka času. I kdyby válka skončila tímto jediným ruským úspěchem, tak to už Putin doma ustojí. Nebude to sice na žádnou aureolu velkého vítěze nad fašismem, ale nebude to ani důvod Putina svrhnout. Nota bene, pokud se ukáže, že Rusko tu západní ekonomickou blokádu ustojí a rubl bude pevnou a na zlato navázanou měnou.

Vzhledem k tomu, že Rusové v prvních dnech nijak neřešili svůj týl a okupační správu, tak prostě čekali, že se obyvatelstvo postaví na jejich stranu. Věřili, že mají tamní elity na své straně. Že starostové budou dál pracovat, lidi budou rádi za osvobození, sami budou udávat zapomenuté ukrajinské vojáky a partyzány. S překvapením pak zjišťovali, že ukrajinští vojáci se objevují daleko v jejich týlu i tam, kde přece neměli být. Může to být tak týden, možná čtrnáct dní, kdy Rusové začali tyto problémy řešit. Východoukrajinské elity se  za Rusko nepostavily. Na druhou stranu, z východní Ukrajiny odešlo snad až deset milionů lidí. To znamená, že už tam nezbyl skoro nikdo, kdo by tam zároveň bydlel, zároveň se tam živil a zároveň by dělal odboj. Proto si nemyslím, že by na Ruskem obsazených územích měl být nějaký dlouhodobý partyzánský boj.

Podle mě Rusové přecenili svoje možnosti bojovat na tak široké frontě. Opět – je to asi čtrnáct dní, co svoji taktiku změnili a soustřeďují se s co největšími silami na jeden cíl. V tomto ohledu asi uspějí, protože jsou schopni v jednom místě vytvořit dostatečnou přesilu. Ale… žádný rychlý parádemarš to prostě není.

Jak vidno, válka mezi dvěma moderními armádami, schopnými satelitního průzkumu a majících k dispozici moderní komunikační prostředky, je skoro nemožná. Úspěšná obrana je možná pomocí lehkých zbraní a útok je draze zaplacen. Ale platí to i obráceně – lehké protitankové zbraně nelze použít na protiútok.  Nepřátelské tanky je možné pomocí Javelinů zastavit, ale není možné s Javelinem na rameni šturmovat proti zakopaným jednotkám. Je snadné se bránit, ale je velmi těžké útočit. Je možné dobývat otevřený terén, ale jak se někde nakupí dostatek úkrytů, je velmi těžké tamtudy projít s tanky.

Osobně nejsem nijak přesvědčen, že by Rusové zvládli dojít při svém postupu až k Moldávii, aby získali Podněstří. A pořád si myslím, že tuto válku rozhodnou boje u Kramatorsku. Tam je pořád jádro ukrajinských sil a jejich bytí a nebytí rozhodne, jak bude vypadat výsledek mírových rozhovorů. Ale po událostech posledních dní si myslím, že Kyjev Rusové dobývat prostě nebudou.

Svým způsobem bychom se stávající situaci neměli divit. Dlouhá léta velmi jízlivě komentujeme americké prohry na různých bojištích ve světě. A to jsou Američané silnější, bezohlednější a mají média na své straně. Rusové jsou slabší než USA a jejich protivník je silnější než Tálibán nebo Asad. Když Amíci nedokázali vyhrát v Afghanistánu, střízlivě vzato nemohou ani Rusové dosáhnout nějakého fenomenálního úspěchu v zemi, kde je nikdo nemá rád. Objektivně vzato Rusové nemohou dopadnout lépe než Američané.

Stejně tak platí, že není nic k divení na tom, že Ukrajinci podporují poměrně brutální režim, který osm let střílel na Donbas, pořádal pochodňové pochody za Banderu, toleroval v armádě takové malé waffen SS a prováděl rozsáhlou ukrajinizaci národnostních menšin. Tálibán má také podporu obyvatelstva, i když seká lidem ruce za krádeže a bičuje ženy, když nejsou dostatečně oblečené. Íránci také podporují režim fanatických ajatoláhů, a Američané také nemají nic proti tomu, aby jejich vláda bombardovala, koho si zamane. Stejně tak není divné, že Putin má podporu doma. Podpora vzniká poněkud jinak než mediálními citovými výlevy.

Jen… ta Evropa si koleduje. Protože jí to všechno zůstane na hrbu. Banderovci v rozstřílené zemi, dlouholeté rozvrácené vztahy s tou větší půlkou světa, zhýčkané obyvatelstvo a imigranti, kteří očekávají, že u nás budou mít lepší budoucnost než doma.

Západ (a především USA) se ukázal silnější, než jsme si mysleli

Rusko se ukázalo slabší, než jsme si mysleli

Čínské angažmá se ukázalo menší, než jsme si mysleli

Ruská taktika nebyla tak propracovaná, jak jsme si mysleli

Ukáže se Evropa (i naše vláda) akceschopnější, než si myslíme?

Zdejší pan domácí mi kdysi dávno na Kydech napsal varování, které jsem si zapamatoval: „Když moudrý chybí (ve smyslu, že se splete), hodně chybí.“ Psal mi to jako reakci na mojí sebechválu, jak hezky se mi rozrůstá blog a kolik mi přibývá čtenářů. Měl pravdu. Chtě nechtě se k tomto citátu teď často vracím. Přemýšlím, jestli v této roli teď není Putin. Dlouho se mu podobně jako Napoleonovi dařilo všechno, na co sáhl. Teď se ukáže, jak se umí vypořádat s chybami.

Ale pořád je samozřejmě možné, že protivník těch chyb nakonec udělá víc… Jsem opravdu zvědavý, jak to bude s dnešním placením za ruský plyn v rublech. Hodně nám to napoví.