Stále méně je to politika…

Všechno, co o neúspěchu hnutí Stačilo! zaznělo ve veřejném prostoru, je pravda. Chyběly nám tři hlasy v každé volební místnosti, tím pádem sehrála svou roli každá příčina. Uškodila nám naše vlastní dvojkolejnost, čelili jsme silné antikampani, antikomunismus sílí tím víc, čím menší je KSČM, ukázalo se, že není žádná velká poptávka po referendu o EU, tím méně po odchodu, na milion propadlých hlasů si sáhl Andrej Babiš, absolvovali jsme zbytečný souboj s církvemi, měli jsme na kampaň omezené zdroje, neměli jsme dost času, aby se uhladila spolupráce mezi všemi partnery… tisíc nití udolalo Gulivera. Každý problém byl sám o sobě řešitelný, žádná věc zřejmě nebyla rozhodující, ale dohromady nás to zabrzdilo dostatečně na to, abychom se přes pět procent nedostali.

Žádnou z uvedených (i neuvedených) chyb nemusíme zopakovat a také ji nezopakujeme. Stejně tak je třeba říct, že ani bez poučení bychom je nejspíš nezopakovali, protože situace se změnila. Milion propadlých hlasů už není, démonblok míří do opozice, do Strakovky přijde vláda mírného pokroku v mezích zákona, ale do Maďarska zase přijede Trump a Putin a prostě určí, jaký bude svět. Tedy… pokud předtím zase nepřiletí nějaké drony do Polska nebo nevylétne do povětří nějaká jaderná elektrárna. Politická situace posledních čtyř let pominula, takže budou nové strategie, nové taktiky… i nové chyby.

Je ovšem jedna příčina, na kterou sice leckdo upozornil, ale zůstala trochu jako slon v místnosti, o kterém se nemluví. Všechno ostatní se v diskusi pod mými články prokydalo horem dolem a ještě mnohokrát na to přijde řeč, ale čím déle o tom přemýšlím, tím více si myslím, že hlavní problém je v něčem jiném.

Ony totiž úplně přestaly fungovat argumenty, víme?

Nedávno napsal Pavel Šik moc pěkný článek o tom, že se politika posouvá do krajností a i když máme poměrný volební systém, víceméně se vyvinul do dvou bloků a přesuny voličů se dějí výhradně v rámci těchto bloků. Politický střed se vyprazdňuje, kritika do vlastních řad se stále více bere jako zrada. Je dovoleno kritizovat „ty druhé,“ ale stále méně je dovoleno kritizovat „ty naše.“

Poslední čtyři roky jsme strávili snahou o dosah a skutečně se to povedlo. Před volbami jsme skutečně byli vidět i slyšet a i v televizních debatách se mluvilo o Dozimetru, kampeličce, mluvilo se o zadlužení, zpackaných nákupech polních kuchyní, lidé věděli, jaká byla inflace a mnohokrát zaznělo, že je vláda připravila o třicet procent úspor. Mnohokrát se mluvilo o tom, že stíhačky F-35 naši bezpečnostní situaci nevyřeší, statisíce lidí zažilo, jaké to je, když u doktora nebo při přijetí do školky mají přednost Ukrajinci.

Jedním z hlavních témat i v majnstrýmu se staly emisní povolenky pro domácnosti a zamýšlené zákazy spalovacích motorů. Mnohokrát se mluvilo o tom, že není čím nahradit uhlí a dostavby jaderných bloků jsou pořád na dlouhé lokte. Chat Control také dostal i v majnstrýmu docela dost prostoru a byla to všemi oblíbená ZBISlava Pokorná, která rozjela aféru s bitcoiny. Dokonce i ten soud s Dozimetrem začal ještě před volbami a henten Augustín povídal, jak se dělily korupční prachy mezi TOP0,9 a STAN.

Stejně tak bylo dost informací o ukrajinském Banderismu. Měli jsme tu Bandera párty, měli jsme to hákenkrojcem potetované „hrdinné bojovníky praporu Azov,“ všichni na vlastní oči viděli, jak dopadla slavná ukrajinská ofenzíva u Orichiva, zavedlo se devatenáct balíčků sankcí proti Rusku aniž by se cokoliv změnilo…

Výsledek?

Demoblok dostal ještě víc hlasů než v roce 2021… Víra, vole!

Stejně tak dostala i opozice víc hlasů, ve volbách jich navíc tolik nepropadlo a to je jediný důvod, proč Petr Fiala nebude pokračovat ani jako premiér ani jako předseda ODS. Propad kupní síly, zavlečení naší země do války, stamilionové zpronevěry v kampeličce, miiardové praní špinavých bitcoinů, pět mrtvol kolem Dozimetru, šifrovaný telefon u Rakušana, zpívající svědci, inflační znehodnocení úspor… tohle všechno lidé věděli, ale na jejich volební preference to nemělo vliv.

Z politiky se nám vlastně stalo náboženství a vypadá to jako za třicetileté války. Jestliže spolu de facto válčí katolíci a protestanti, je úplně jedno, jaké mají argumenty. Druhá strana je prostě neposlouchá. My ostatně také neposloucháme argumenty o Čapím hnízdě ani o blbých kecech Filipa Turka. Argumenty byly, argumenty zněly ve všech debatách, ale jako kdyby nebyly.

Je čas stát na správné straně, hlásaly bilbórdy koalice SPOLU a zřejmě to fungovalo. Na vlastní kůži jsem zažil, jak lidé, kteří se mnou seděli u jednoho stolu, se kterými jsme si vyměňovali domácí produkty, které jsem hostil a kterým jsem pomáhal, najednou drží v rukou transparenty, aby pro mně protestovali, ačkoliv jsem jim nikdy nic neudělal a dokonce jim ani nevnucoval svoje vidění světa. Stokrát jsem jim mohl říkat, že za námi nestojí žádné byznysové ani lobbystické kruhy. Uvěřili tomu až ve chvíli, kdy jim pravdomluvní novináři po volbách řekli, že máme finanční potíže, protože to byla víceméně stejně použitelná emoce jako předtím, že přivedeme tuto zemi do pekla.

Mnohokrát jsem říkával, že odchod od majnstrýmu směrem k Alternativě je čistě jednosměrný proces. Dovolte mi, abych toto pozorování nyní poupravil. Ve skutečnosti se jenom vyprazdňuje politický střed a to směrem k nám i směrem k pravdě a lásce. Skuteční pravověrní demoblokisté setrvávají pevně na pozicích, stejně tak setrvávají na pozicích i pravověrní alternativci. Mlčící většina se zmenšuje a rozděluje. Obě strany se kochaly nadějí, že právě její mobilizace změní poměr sil. Byla to bláhová naděje, síly obou táborů se zvětšily na úkor nerozhodných. Máme sice poměrný volební systém, ale stále více se podobá tomu, co mají v USA. Stále více se podobá dvěma nesmiřitelným stranám, které nad tou druhou chtějí zvítězit jakýmikoliv prostředky a které té druhé straně po svém vítězství pořádně zasolí.

Studená občanská válka se postupně ohřívá a špinavé politické prostředky jsou postupně nahrazovány špinavými trestněprávními prostředky, kriminalizací odpůrců a propagandou, která má přímo za úkol utlumit myšlení, ale rozbušit srdce. Dělá to tak jedna strana, musí to dělat i ta druhá… Argumenty nepřesvědčují ty druhé, ale utvrzují ty vlastní.

A co je asi nejhorší, všimněte si, jak z volebních kampaní postupně mizí politický příslib blahobytu a je nahrazován politickým příslibem vítězství v jehož jménu je správné se blahobytu vzdát. To, co bylo kdysi spolehlivým lístkem do politického záhrobí, to dneska frčí. Ve jménu bezpečnosti a hodnot je třeba odevzdat pracovní práva, snížit důchody, zpoplatnit zdravotnictví, zavést vojnu, posílat granáty… lidé tomu tleskají a volí to. Kdyby něco podobného řekl Landovský před dvaceti roky, okamžitě by byl politicky mrtvý. Odlišnost se pomalu stává kacířstvím a progresivistické heslo o výhodě v rozmanitosti popírá samo sebe.

Za poslední čtyři roky se zmenšil politický střed a mlčící většina se pěkně rozděluje mezi nesmiřitelné tábory, protože prostě nemá na vybranou. Sousedé už spolu nevycházejí, protože zjistili, že mají rozdílný politický názor a pokud chcete s vlky žíti, musíte s nimi i výti. Tohle zřejmě bude určujícím prvkem nového volebního období. Oba tábory se ještě více utvrdí ve své pravdě, ještě více na sebe budou nabroušené a ještě méně budou ochotny slyšet na argumenty protistrany.

Stále méně je to politika a stále více je to náboženství.

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600