Snad je odnese…

Po krajských volbách Ivan Bartoš vzlyká,
balí saky paky – on to odnese.
S Lipavským dlouho tahali si trika,
teď mohou jít běhat spolu po lese.
Ostudu jen sklízí – ta se roznese.
Možná i vláda cítí divné chvění,
ministři nám být mohou ukradeni:
Kabinet již sžírá mnohá obsese.
Vždyť jsou to skety hodné zapomnění:
Čert nám je byl dlužen – snad je odnese…

Dobře již tuší, že se jich to týká:
Možná se již brzy vláda otřese.
Těší se na to Česká republika.
Co premiér řekne? Co zas pronese?
Selhává až často v hrané noblese.
Naříká, že ho lidé neocení,
a ti by měli býti oploceni.
Foltýn zašel kopat příkop po plese.
Křiváci jsou to, navíc upocení:
Čert nám je byl dlužen – snad je odnese…

Bakalář Jan má fórum za viníka.
Diskuse prý škodí – do ní opře se.
„Pryč s komunisty v našich řadách“, hýká.
Být všem za hlupáka – zvláštní profese.
Tlačili – a teď se bojí komprese,
ti, kteří byli mocí sjednoceni,
ti, kteří chtěli vládnout bez srocení
davu, po němž šlapou jménem konfese.
Demokracie? Ta v té vládě není:
Čert nám ji byl dlužen – snad ji odnese…

Likvidují vše, ničí, škodí, plení.
Uzurpují si cestu k nevědění.
Plivnou si na ně v mnohém okrese.
I snad sám světec nyní velmi pění:
Čert nám je byl dlužen, snad je odnese…

Jaké jsou nejznámější tváře České pirátské strany? Bezpochyby Ivan Bartoš a bakalář Jan Lipavský.
První jmenovaný rezignoval po debaklu v krajských volbách na funkci stranického předsedy, druhý pak sdělil, že: „Piráti se musí zbavit komoušů a ultralevičáků. A vypnout fórum. Není možné, aby členská základna progresivní a liberální strany nebyla schopna přistoupit na jakékoli reformy.“
S taktem sobě vlastním, který uplatňuje i na resortu války, pardon, zahraničních věcí, urazil vlastní spolustraníky – a navíc vyzval k potlačení demokratického projevu, čímž získal nepřátele i ve vlastní partaji.
Je třeba dodat, že se bakalář Lipavský v roce 2021 nestal ani poslancem – voliči Pirátů ho nezvolili. Přesto, vůli voličů navzdory, získal funkci, k níž neměl žádné předpoklady. Nelze se divit, že právě on tolik nenávidí demokratické mechanismy. Ty by mu totiž ministerskou kariéru nikdy neumožnily.
Voliči Pirátů – pokud ještě nějací zůstávají – by měli zpozornět při Lipavského slovech, že Piráti jsou liberální stranou. Tedy jako TOP09, STAN či ODS pod Fialovým vedením.
Takzvaně liberálními stranami se nám politická scéna jenom hemží, zato najít stranu hájící sociální práva lidí, aby člověk pohledal. V současnosti je tu jediná autentická – a sice koalice STAČILO!
Piráti se svou účastí ve Fialově vládě sami odsoudili k nepotřebnosti a neviditelnosti. Ivan Bartoš je navíc podepsán pod zpackanou digitalizací – a bakalář Lipavský pod zničením pověstné české diplomacie.
Petr Fiala naplnil pohár hořkosti pirátské účasti na projektu pětikoalice, když Bartoše odvolal z funkce ministra: „Po projednání analýzy digitálního řízení a po dnešním ranním rozhovoru jsem nabyl rozhodnutí, že není schopen digitalizaci manažersky dotáhnout do úspěšného konce.“
Tím se skončil příběh, na jehož začátku Piráti odmítli účast ve vládě Andreje Babiše, aby nakonec skončili jako prvotřídní vycpanina Fialova kabinetu. Piráti se zcela zpronevěřili svému deklarovanému programu, navíc se několikrát nechali zesměšnit. Například hned v parlamentních volbách je totiž podrazil koaliční partner, který vyzval ke kroužkování, které si ale společně zakázali.
Piráti se zesměšnili i tím, že sice měli plná ústa transparentnosti a boje proti korupci, aby pak mlčeli ke kauze Dozimetr u Víta Rakušana – ano toho, který je ve volbách obelstil. Možná si na to vše nyní v klidu rozpomenou.
Odejdou-li Piráti z Fialovy vlády (budou o tom o víkendu hlasovat), mohou se stát nástrojem jejího zničení. Mohou totiž začít hovořit o tom, o čem mlčeli, aby se udrželi u moci.
Jak sup již nad jejich politickým hrobem krouží Kalousek, rovněž jedna z politických mrtvol, která by ale ráda vstala z popela s rádoby novou stranou, která bude plnit funkci koaličního tmelu, jako tomu bylo u Bursíkovy Strany zelených, Bártových Věcí veřejných či Bartošových Pirátů.
Po pirátském hrobě bude pošilhávat i dávno mrtvá sociální demokracie, která již nemá ani svůj původní název – a (nejen) za předsednictví Michala Šmardy je pro lidi neviditelná a pro výraznou většinu z nich nevolitelná. Jistou šanci, ryze teoretickou, by tato strana mohla mít v případě, že by Šmardu nahradila Jana Maláčová – a soustředila se na ty voliče sociální demokracie, kteří odešli právě k Pirátům.
Potenciálním odchodem Pirátů z vlády ovšem hrozí dominový efekt (Bakalář Lipavský je její hlavní tváří, protože jediným jejím počinem je dodávka zbraní na Ukrajinu, ať to české občany stojí, co stojí). Zbaví-li se Fiala Lipavského, bude za něj potřebovat stejně servilní náhradu – a to nemusí být ani ne rok před parlamentními volbami nic jednoduchého. Je ale klidně možné, že bakalář Lipavský přestane být Pirátem, a stane se důstojným členem STANu či ODS. Všechny předpoklady na to má.
Je tu ale i jiná možnost. Vezměme si na jednu misku vah slova Zelenského: „Myslím, že máme k míru blíž, než si myslíme. Jsme blíž konci války“ – a na tu druhou glosu Petra Pavla, že Ukrajina musí být ohledně svých cílů realistická. Je tedy možné, že se již „mouřenín“ Lipavský nehodí – a že konec války na Ukrajině je opravdu na dohled. I když se ale Fiala zbaví bakaláře Lipavského (jemu neschopnost nevytýká, třebaže zničil českou zahraniční politiku), stále mu v kabinetu kuriozit zůstávají jak Jana Černochová, pověstná tím, že když dopadnou raketky do Polska, neměří ani jednou, ale rovnou řeže, tak Vít Rakušan, za něž byla znovuzavedena cenzura, za něhož se vrátilo nezákonné vypínání „nepohodlných“ webů, za něhož bylo obnoveno udavačství – a za něhož byl opět „nevhodný názor“ nejen zaveden do politického slovníku, ale i kriminalizován.
Piráti budou cítit zaslouženou křivdu, že pro neschopnost je odvolán pouze Ivan Bartoš, když mnohem větších (či srovnatelných) selhání se dopustili ministři Rakušan, Jurečka, Válek, Bek, Stanjura či Síkela. Tak by na tyto jmenované mohl být vyvíjen tlak s tím, že odvolání kteréhokoli z nich by již Fialovou vládou nejspíše zacloumalo definitivně.
Bartošovi je vytýkán stav digitalizace stavebního řízení. Proč ale nerezignovali ministr Válek, když nedokázal zajistit dostupnost základních léků či ministr Bek, když selhal elektronický systém pro přihlášky na střední školy? A jak může ve funkci setrvávat minstr Rakušan, který opakovaně v kauze Dozimetr lhal – o okolnostech jmenování Petra Mlejnka, o tom, proč vlastnil mobilní telefon se šifrováním typickým pro kruhy kolem M. Redla – a v neposlední řadě o policejním zásahu proti střelci v Praze v prosinci 2023?
Když se nám premiér Fiala natolik rozohnil, že je Bartoš neschopný, možná se měl při té příležitosti podívat do zrcadla – a vzpomenout si na své nepřiznané peníze ve výší téměř milionové, a na to, že se tyto finanční prostředky nacházely v krajně podezřelé Podnikatelské družstevní záložně. A upřímně – jeho číslo s Nutellou patří spíše mezi čísla tragikomická, než že by je bylo možno řadit k projevům jeho schopnosti.
Petr Fiala se navíc v minulosti osobně zaručil jak za Víta Rakušana, tak Vlastimila Válka, a v neposlední řadě také Mariana Jurečku. Ivan Bartoš mu jistě nezapomene, že v jeho případě postupoval diametrálně jinak.
Fialova vláda je zralá na ručník. Je jen otázkou, zda ho do ringu hodí sama.