16 dubna, 2024

Skutečný vítěz prezidentského klání

Podíváme-li se na průběh a výsledek letošních prezidentských voleb, lze s tichou závistí a obdivem konstatovat, že skutečným vítězem je naprosto nadčasová a z dnešního pohledu fenomenální kádrová politika předlistopadové KSČ.

Soudruzi, skláním se před Vaší prozíravostí a umem, politickou prací a nadhledem. Velká, byť opožděná, gratulace!

Namístě je otázka, jak je to vlastně se skutečným vítězstvím ve studené válce. Ono se totiž nejedná jenom o letošní prezidentské volby, které nejviditelněji ukázaly skutečnost, ale těch věcí je více.

Napřed k volbě prezidenta.

Kdyby mi někdo v r. 1989 řekl, že dnes budu pro hledání, kde vlastně je objektivní pravda číst oficiální výstupy Kremlu, tak mu poklepu na čelo. Ovšem, kdyby mi někdo v té době řekl, že 34 let po plyšáku budou o Hrad soutěžit dva velmi kvalitní, tzv. (komunističtí) nomenklaturní kádři, tak volám Chocholouška, abych ho zásobil. Jenže taková je realita – stáli proti sobě dva kandidáti, kteří by naprosto klidně a reálně mohli být kandidáty na tento úřad před r. 1989. Dva vysoce prověření a spolehliví komunisté. Úsměvnou ironií pak už jen je, že vyhrál kovaný komunista, který byl vzdělán a vycvičen pro práci u nepřítele, což byl tehdejšího pohledu kapitalismus. A kontrolní otázka soudruzi … co máme dneska?? … kapitalismus … k*wa Halík, kapitalismus. V tomto bodě si myslím, že i slovutná CIA bledne závistí. Dosadit proškoleného záškodníka naprosto oficiální cestou na nejvyšší ústavní funkci v zemi … prostě smekám klobouk.

K druhému dlouhodobějšímu aspektu.

Komunisté v podstatě převzali v naší zemi moc reálně v r. 1948 a moc dobrovolně odevzdali za 41 let. Dnešní nový a lepší režim má už 34, takže se můžeme poohlédnout a začít srovnávat „úspěchy při budování socialismu“ s „úspěchy na cestě budování kapitalismu“

Ve zkrácené verzi lze konstatovat, že pokud by komunisti nic nevybudovali, tak po plyšáku nebylo co ukrást, vytunelovat nebo odevzdat zahraničnímu páníčkovi. Pokud by se situace otočila a někdo dnes převzal moc ve státě s naprosto stejnými úmysly, tak je v dupě – ukrást a vytunelovat není co, stát je po uši zadlužený. Jen symbolicky – ČSSR byla v podstatě soběstačným státem, stavěly se státní byty (statisíce a rozdávaly se zadarmo), budovaly se reálné statky (metro, dálnice, školy, školky, obchody, přehrady, elektrárny, fabriky… atd.), každý měl práci, kde sice nezbohatl, ale taky se nepředřel, proto mu zůstávalo sil na popracovní činnost. Značka „Made in Czechoslovakia“ měla ve světě zvuk. Cenou za tohle byl malý výběr spotřebního zbytného zboží a povinnost držet hubu a krok ve všemožných průvodech a na demonstracích. Na druhou stranu byla dostupná rekreace za hubičku a každý měl např. zajištěného zubaře. Dalo by se pokračovat.

Pro dnešní režim je dostatečně charakterizující povzdech v diskuzi na síti, že v Brně není problém sehnat influencera nebo youtubera pod 50 let, ale zázraku se rovná sehnat s tímto věkovým limitem instalatéra, zedníka nebo jiného řemeslníka …

Všimněte si dalšího – na začátku prezidentského klání bylo vícero kandidátů. Za zmínku určitě stojí podnikatel Březina, kterého celkem kladně hodnotil Hampl. Nemám podrobné info, ale z toho co vím, tak ten chlap vybudoval reálné statky, o své lidi se staral a peníze snad nechával v ČR. A jak dopadl? … vyloučen naprosto pochybným způsobem.

Naskytá se tak otázka, jak to má vlastně tento nový režim s něčím, co se dříve nazývalo „kádrovou politikou“. Domnívám se, že je naprosto evidentní nejen absolutní prázdno, ale co hůře – tento systém protěžuje pochybné charaktery. Hypoteticky srovnejme třeba vzpomínaného Březinu a Bakalu. Březina byl z klání vyhozen, ale kdyby kandidoval Bakala, tak by mainstream spustil takové chvalořečení, až by církev bledla závistí, jak takové chvalořečení může vypadat. A přitom – Bakala je člověk, na kterého platí výrok tuším McCaina: „Je to gauner, ale náš gauner“. Jeho „poctivé“ získání hornických bytů netřeba nikomu osvětlovat. A znova – srovnejte ho s Březinou … nebo tvůrce geniálních Harvardských fondů, slavný Viki Kožený … ten, kdyby ve finále neokradl Američany, tak by byl stejným majákem čistoty a pilířem morálky, jako pornoherec Janda se svými Evropskými hodnotami nebo jak se ten pochybný spolek jmenuje. Těch srovnání by mohlo být v podstatě nespočetně.

Zkrátka, mám neodbytný pocit, že tento režim naprosto zákonitě a programově není schopen generovat elity, ale gaunery a situaci nenapravuje ani fakt, že se jedná o „naše gaunery“. Zajímal by mě názor Klause na tuto věc, protože dnes si myslím, že svou, morálku naprosto destruující, amnestií chtěl udělat něco jako reset, protože si tento problém uvědomoval.

P.S.

V neděli Vidlák pauzíruje a já bych ho rád tímto veřejně požádal, aby pauzičku dodržel. Současně bych chtěl o totéž požádat ostatní, pokud uvažují něco publikovat. Důvod je ten, že po pracovní poradě s P. Hamplem přinesu jeden konkrétní návod, jak v dnešní situaci udělat něco reálného a realizovatelného a vícero článků zde na Litterate během dne tříští diskuzi. Ono to bude spíše zdůvodněná žádost o spolupracovníky než klasický článek~blog. Tento stát je náš a nastává čas o něj začít skutečně bojovat a pracovat v jeho prospěch.

56 thoughts on “Skutečný vítěz prezidentského klání

  1. Vladimir Palko k ceskym prezidentskym volbam (posobil ako riaditel vo FIS vo Federali CSFR v 90 rokov cize veci rozumie )
    https://standard.sk/314339/na-obranu-jana-budaja/

    Chcem však ešte čosi dodať v súvislosti s českými prezidentskými voľbami, v ktorých bol zvolený generál Petr Pavel.

    V komunistickom režime pôsobilo viacero spravodajských služieb. Všeobecne známou sa stala ŠtB, ktorá sama osebe bola konglomerátom viacerých zložiek. Podliehala ministerstvu vnútra. Mimo ŠtB pôsobila napríklad Spravodajská správa Generálneho štábu (SSGŠ), ktorá bola vojenskou rozviedkou a pôsobila v rámci ministerstva obrany.

    Pojem ŠtB pozná kdekto, o SSGŠ drvivá väčšina ľudí ani nepočula, ale to nie je dôležité. Ich podstata však bola rovnaká. Viedli v konečnom dôsledku informačnú vojnu v službách komunistickej diktatúry proti slobodnému svetu, za šírenie marxizmu-leninizmu po celej zemeguli. Používali napríklad tie isté spôsoby získavania tajných spolupracovníkov. A tí tajní spolupracovníci im zase prinášali informácie o iných ľuďoch.

    A keďže sme boli sovietskym satelitom, ŠtB fakticky podliehala sovietskej KGB a SSGŠ podliehala sovietskej GRU. A to bola poriadne vražedná organizácia.

    Dôstojník, ktorý pracoval v SSGŠ, musel byť s týmto všetkým uzrozumený. Člen KSČ Petr Pavel sa od roku 1988 vzdelával v kurze organizovanom SSGŠ pre pracovníkov vojenskej rozviedky pre prácu v zahraničí, už pod krycím menom Pávek.

  2. Je to překvapení? Když strana měla monopol na nabírání všech kariéristických povah. Kde jinde se měli realizovat ti kariéristé, kteří neemigrovali? Jen je překvapující jejich zastoupení po tolika letech nového režimu.

  3. Je to tak. Komunisté měli čuch na kvalitní kádry. Jejich souzi jsou stále spolehliví souzi, i když dneska vlastně ojrosouzi.
    Na takového je spoleh v každé době a za každého režimu. Kdyby sem zítra přišli Číňani, tak by vyrazili na plastickou operaci očních víček, ještě než by na Hradě zavlála vlajka čínského protektora.

    1. Dovolím si vás opravit ve slovosledu. Zdatní kariéristé věděli, že kariéra se dá udělat přes vedoucí úlohu Strany v ústavě. Kdyby tomu bylo tak, jak píšete, nebyla by KSČM na momentální pozici. Tehdejší ideologii by souzi dnes dali dohromady taky, kdyby chtěli. Ale tenkrát, pokud někdo disponoval vyšší kvalifikací, než jeho komunistický nadřízený, byl ze strany nadřízeného úmyslně brán na hůl. Čekal jsem 10 let na byt v chatce bez vody a bez elektřiny. Svítil jsem zářivkou 10 W , dovezenou z Drážďan. Akumulátory jsem nabíjel u svých podřízených na Borech. Na dohled byla kopule nápravně výchovného zařízení , kde jeden čas bručel náš budoucí pan president. Romantika. Převrat přinesl změnu k lepšímu.

      1. naozaj to nemienim ako utok, ale nedalo sa postavit si domcek? alebo ho kupit? ja viem ze hypoteky neboli, ale domy sa kupovali…..a stavali ich aj casto financne slabsi. Samozrejme, niekto moze povedat, ze vsetci kradli, ale vsetci asi velmi nemali az tak velmi z coho. Plus bola tu obvykle pomoc z rodiny, ktora sa vracala pomocou pri stavbe druhej strany, ale zasa chapem, ze niekto nebol v tomto ani kovany, ani nevladal. Moji rodicia si napr. postavili RD (bola tam nejaka 150 tis.Kcs pozicka, nieco sa odpustalo za deti, nieco po kolaudacii za uvolnenie stareho bytu, zvysok splacalo). Dom sa samozrejme dokoncoval este dlho, ale byvat sme mali kde a elektrinu normalne, nie z akumulatorov. Je ale pravda, ze to nebola Praha, ale aj tak

        1. Byl jsem v podnikovém bytovém pořadníku a devatenáctkrát (dvakrát ročně) mne příslušná komise odmítla. Problém byl odstraněn okamžitě, jak padl režim.
          Kdybych byl antisocialista, nezastával bych místo v nomenklatuře místní stranické organizace.

  4. 2 D. Dvořák:
    Vybočil jste z řady a to je moc dobře. Ten zdejší kolotoč plamenných výzev, oponentur a drobných jedovatostí bylo už únavné číst. A taky to kontinuální skuhrání na osud. Úvaha, jak svět udělat provozuschopným je tedy na místě.

    Já například uvažuji o tom, jak velká svoboda může být, aby to mělo smysl. Absolutní svoboda se jmenuje anarchie a lidé si ji nepřejí – nedá se v ní prakticky žít. Vyzkoušeno už několikrát. Despocie je taky nedobrá.
    Takže lidé hledají nějaký systém, který by je moc neomezoval a přesto fungoval.
    Ale zdá se, že je to kvadratura kruhu.

    Jsme přece jenom povahově olysalí primáti, kteří se naučili mluvit, psát a telefonovat. A vyrobili jsme rakety, které doletí až na Mars. Ale moc dobře nevíme, jak žít tady ,na Zemi.

    1. Jsou dva typy svobody slova. Americka ustavni, ktera prisne omezuje to, co se nesmi rikat. A pak ta evropska, ktera od doby Hitlerovy rada zakazuje nepekne nazory, a prisne omezeni povazuje za vystrelek. Zacalo to proti hnedym, a dnes to zahrnuje cokoliv, co se vrchnosti nelibi. Veze se to s kopce dolu uz davno.

      1. Vzato do důsledku, za pohrůžku “ Roztrhnu tě jako hada, jestli zase doneseš další kuli z češtiny ,” může jít rodič bručet.
        Nebezpečné vyhrožování, ohrožování mravní výchovy mládeže, zajímalo by mě, kolik paragrafů ta mamka porušila. Kdyby se chtělo, tak by se jich našlo asi i víc. A teď to vypadá, že chtění je veliké.
        Určitě by se dětská ombudsmanka zavrtěla blahem a vyrazila na zteč. Přeci nežere ten chleba zadarmo, no né?

  5. „Naskytá se tak otázka, jak to má vlastně tento nový režim s něčím, co se dříve nazývalo „kádrovou politikou“. Domnívám se, že je naprosto evidentní nejen absolutní prázdno, ale co hůře – tento systém protěžuje pochybné charaktery. “

    Žádná kádrová politika není. Vím, že se to tady na Litterate omílá pořád dokola, ale v podstatě by se dalo říct, že cílem kádrové politiky posledních 33 let je tzv.: „generace údržbářů.“ Takhle to jede už od kolébky přes ZŠ až po VŠ. Jsem VŠ vzdělaný mileniál, takže vím, o čem mluvím, protože sám jsem produkt tohoto systému.
    V podstatě by se dalo říct, že ZŠ indoktrinuje a učí základní informační rámce + ideologické filtry, které budete celoživotně používat. SŠ je jenom rozvádí do šířky a naučí vás základy konformity, i když každý je v té době tak trochu rebel (ale jen povrchně). VŠ sice představuje hodně učení (alespoň ta moje to tak fakt měla), ale hlavně ve vás rozvíjí konformitu s davem a nechuť vystoupit z davu- takové to : „Jsi vzdělaný a víš, že skutečnost je přece vždy složitější, tak jak můžeš mít tak jasné názory !?!? To je taky důvod, proč často akademici táhnou za jeden provaz a vykazují tendence, které vidíme v médiích.

    Z tohoto systému se dostanou jenom lidi, kteří jsou přirozeně hloubaví možná trochu vzdorovití a umí, slovy anglosaské manažerské literatury, „think out of the box.“ Ne, že by vejšky neposkytly dostatek informací. Poskytly, jenomže nikdo už ty lidi neučí, jak je propojit, jak vypnout svoje ideologické filtry, které umožní studovat i jiné zdroje, jinou literaturu nebo přemýšlet o světě jinak. Respektive, nikdo vám neřekne, jak se specializovat a nepřeměnit se při tom na úplného idiota. Každý, kdo někdy psal akademický článek, seminární práci, bakalářskou práci nebo se zúčastnil kongresu, kde přednášel, tak ví, co je to za „voser“ napsat a ozdrojovat vědecký článek nebo prezentaci s podobnou tématikou a taky ví, jaké náležitosti musí splnit a ví, že to je šedá úředničina, která má s původním vědeckým záměrem a takovou tou “ pravou vědychtivostí“ jen pramálo společného. Jinými slovy forma je důležitější než obsah a volný tok myšlenek ať jsou jakékoliv je okamžitě znásilněn a narván do příslušných kolonek a pokud jde o stručnou, ale výstižnou myšlenku, tak ta je ihned natažena na skřipec než je vpuštěna do odborného článku, kde se skví ve zbytečně natahovaných formulacích. Musí se přece splnit kvóta na počet slov ne ?

    Tato metoda výuky a práce je ideální pro korporátní prostředí, kde všechno musí mít svoji kolonku a je všudypřítomná kultura vyviňování se z odpovědnosti. Odpovědnost přitom klesá nepřímo úměrně s množstvím vyprodukovaných papírů. A toto jde napříč společností už 33 let. Tudíž, tento systém neprodukuje žádné vůdce a osobnosti, protože ani nemůže. Lidi, kteří by mohli být vůdci jsou někde bokem za exoty a vůbec na něm nejsou účastní. Když se nad tím zamyslíme, tak vlastně se není čemu divit, že posledních 33 let bylo ve znamení Havla, Klause, Zemana, Babiše a nyní bude ve znamení generále. Všechno jsou to předlistopadoví a polistopadoví kádři. Nenechte se mýlit tento fenomén je celosvětový. Fakt, že v USA vyhrabali prastarého Bidena nebo, že na Taiwan letěla vysušená 82 letá Nancy Pelosiová svědčí o tom , že Američané (potažmo Zápaďáci) také nemají žádné kádry. Kde by je vzali, když toto prostředí budovali ještě dříve než my ? 😀

    Prostě VŮDCE = KÁDR=OSOBNOST= ODPOVĚDNOST a to se nerovná kultuře vyviňování se. To je ostatně také důvod toho, proč nám tady vyrostla generace údržbářů, kam se i já sám počítám. To je důvod, proč tak pomalu stavíme dálnice a pomalu přijímáme rozhodnutí….Každý chce být krytý. Všudypřítomná předposranost, presumpce viny a nevůle udělat.

    Z údržbářské pasti se lze dostat jenom tak, že člověka maká a studuje něco navíc a kultivuje se. Rozšiřuje si obzory, aby se sám před sebou ospravedlnil a stal se lepším. To platí pro každého. Ten , kdo to neudělá, tak si potom zaslouží být jen „údržbář.“

    Prototypem takového údržbáře je např. Jan Lipavský a mohl bych v tom vyjmenovávání pokračovat.

    A takový přece nikdo nechce být…nebo jo ? 😀

    1. Jason.
      Mělo by Vás trknout,že nám vládne zlatá mládež,nebo-li synáčkové dřívějších politiků,hodnostářů,kteří byly na vysokých postech,při vládnutí komunistů

        1. Kratší bude seznam těch slušných. Třeba Pavel Kohout zůstal mimo politiku a živí se poctivě psaním. Stejně jako jeho dcera , Tereza Boučková.

    2. Jasone,já nevím jak jsme to vlastně dělali my, dnešní šedesátníci+. Na základce ideová osvěta v jiskřičkách a pionýru, tvrdě normalizační poměry na střední, obtížně dostupné vysokoškolské vzdělání ….v televizi dva programy,do osmdesátých let černobílé, spousta tvrdé propagandy, podobně v rozhlasu.Informace z internetu žádné, neboť nebyl. Knihy a časopisy cenzurované , povědomí o svobodném světě skoro žádné, neboť byl nedostupný za ostnatým drátem.
      O to větší naše touha dozvědět se, hledat informace, pravdu, souvislosti…. Naším štěstím bylo, že svět byl sice rozdělený železnou oponou a rozhodnutím mocností my na té špatné straně,ale lidé byli normální.Posílali by s nevěřícím úsměvem do Bohnic magory, kteří by jim tvrdili, že existuje jakýchsi stopadesát pohlaví a každé potřebuje své vlastní speciální záchody; že muž porodil dítě; že máme líbat tehdejším cikánům boty za to, jak jsme jim v minulosti ubližovali; že máme zbourat elektrárny a doma mrznout ve dvou svetrech…..ve škole se poctivě učily základní znalosti a kdo tam otravoval,dostal doma pár pohlavků. Žádné ADHD nikdo neznal. Říkalo se ,,Jsi blbej,tak do zvláštní „.A každý dostal nějakou práci,kde se mohl uplatnit a netrpěl doživotní frustrací jako zaměstnanec korporátu.
      A kdo se chtěl dozvědět a orientovat,hledal a našel – knihy babiček a dědečků různých známých z jejich prvorepublikových knihoven, další vydané ve zlatých šedesátých, svázané ročníky Mladého světa a jiných časopisů na půdách domů našich rodičů třeba s reportáží o Palachovi; knihy vydávané v samizdatech, ať už Seifertovy básnické sbírky, díla Hrabalova nebo Havlova, Mňačkova,Vaculíkova…., díla prvorepublikových katolických autorů – Demla, Zahradníčka, Renče, Čepa…., překlady třeba Moodyho…..K tomu knihovny i knihkupectví plná opravdu kvalitní klasické literatury ve výborných překladech, dětské literatury s mimořádnými ilustracemi , občasné kvalitní filmy v Klubech náročného diváka, Činoherní studio, Ypsilonka, Provázek….; Brontosauři,Javory, Spirituál kvintet….. Žádné sdílení na sociálních sítích, místo toho osobní setkání, bytové semináře, blízké přátelské vztahy,spousta předávaných informací z okruhů mnoha známých i z Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy,zaujaté celovečerní debaty….
      Myslím, že jedním z velkých pozitiv té doby našeho mládí bylo to, že jsme měli dostatek času. Nebylo možné jím plýtvat na spousty druhů povrchní zábavy, která existuje dnes – sociální sítě, počítačové hry, nepřeberná nabídka televizních pořadů, senzačních zpráv ze šoubyznysu a milionů článků na internetu…. Všechny ty kvalitní věci, které jsme my poznávali jako mladí,tu pořád jsou,ale dnešní mladí na ně většinou nemají čas.Zahlceni celosvětovou nabídkou povrchních informací a technologiemi, které unifikují jejich myšlení. Vím z vlastní zkušenosti, že je těžké odolávat.Ale kdo se chce dnes něco dozvědět, má z každé oblasti nedozírné zdroje informací.

      1. Jen bych drobně doplnil: co do nákladu světový unikát „Ábíčko“ pro mlaďochy a plynule pro dospělejší např. Udělej/Urob si sám, Radiokonstruktér, … jednak pozvedající všeobecnou úroveň „aplikované fyziky“, jednak podporující trend „zlatých ručiček“, které ovšem ještě řídila hlava s mozkem vědoucím, proč se to dělá zrovna takhle. Poslední zažranci do těchto časopisů mají dneska těsně před důchodem a jejich hypotetické zaúpění o úrovni mládeže (připisované této věkové kategorii už věky) bych dnes vyhodnotil jako dost oprávěné … Na druhou stranu, jak si kdo ustele, takový bude mít důchod.

        1. Ono vlastně to urob si sám prostupovalo vším praktickým životem,i když to byla z nouze ctnost: chlapi stavěli svépomocí rodinné domy, leželi hodiny pod starými embéčky při jejich opravách,malovali pokoje,opravovali televize i budíky….my holky a ženy jsme si šily modely podle Burdy,pletly svetry,pekly,vařily,zavařovaly,drhaly….a vůbec to nebylo špatné, učilo to kreativitě,pracovitosti, určité soběstačnosti…..a to vůbec nechci adorovat socialismus,bylo to dáno asi i technicky ještě méně pokročilou dobou a dělalo to paradoxně život hezčí. Koncem devadesátých let jsem si často říkala, já bych tak něco pletla, ale co – všechno se dalo koupit a to jiné, mnohem hezčí…. teprve později se začala oceňovat ruční práce.Urob si sám mělo něco do sebe a asi se k němu brzy trochu vrátíme, opět z nouze.

      2. No vidíte to. Dneska si písničku Spiritual kvintetu přisvojil generál. Hnutí Brontosauři zazdila vzteklá Gréta Aspergrová. A šéfredaktorka Mladého světa, která leštila kliky na ÚV KSČ, aby mohl publikovat třeba Michal Horáček, zemřela za naprostého nezájmu kulturní fronty. Copatá soudružka se nehodí do krámu.

        1. Pamatujete na heslo hnutí Brontosaurus ( to nepřežil) ? Znělo:“Přežijí rok 2000 ?“
          Jak nekonečně vzdálený mi ten letopočet tehdy připadal….opojná vzpomínka na mládí !

          1. Nebo to bylo : Přežijeme ? Už si nepamatuji přesně. Ale hysteráky, že nám rodiče výstavbou elektráren a továren zničili dětství,jsme neměli, radši jsme šli do lesa vysbírat odpadky.

            1. Ta původně výborná myšlenka je úplně zdiskreditovaná. Když vidím Grétu, mám chuť přiložit do kamen PETku s vyjetým olejem.

      3. My jsme to nedělali nijak. I když jsem cucák, co mu ještě ani není 60, tak to říkám. Jednak fungoval dvojí svět – domácí/veřejný, který byl naprosto antagonistický. Doma – jo, je to celý blbě, jen musíme sklonit hlavu versus veřejně – budujeme pokrokově a úspěšně lepší zítřky. Kromě toho tuzexová ideodiverze atd, tomu režimu prakticky nikdo nevěřil. Nedělali jsme nic nijak, trpce nesouhlasně jsme tak žili.
        Pak prásk, Tuzex nemusel bejt, nemuselo se objíždět půl republiky „sehnat“ barevnou telku, naopak se mohlo jet do Paříže, soukromé firmy, svoboda slova v míře nevídané. To vše byl takřka skokový pocitový vjem. A pak postupný drolení rychle si osvojených „drobných“ svobod, přechylujících se do přímého útoku na svobody zásadní. K tomu brutálně se znesnadňující možnost „české cesty“ k velkému, pak i jen míň velkému obchodnímu prosazení se. Krátce řečeno – Deja vu.
        Mileniálové a postmileniálové nemají tento životní prožitek, Jason navíc velmi dobře popisuje cílené ovlivnění mladých lidí u nastavování těch hodnotových filtrů. Díky tomu nic trpce nesouhlasně nevnímají. Starší zase mlčky plavou po proudu, protože potenciál rebelie po třicítce a s dětmi exponenciálně klesá, a naopak stoupá ochota kompromisu, což postupně přeroste k natlačeni ke zdi.

        Je to vyloženě hnusnej pocit vědomí, že jinudy, než skrze další kolo nabití huby, to nepůjde. Nabitá huba je nepřenosná zkušenost.

      4. Olze:
        S tím nesouhlasím. Totiž, s popisem činností snad ano, ale ne s tím, co tím vlastně chcete říci. Celkem tvrdím, že kdyby lidem postavili za prvním keřem suprmárket ve třináctém století, porvali by se o košíky. Málokdo by odvětil, že na něj nevěří, a že raději zůstane při bylinkách a domácím kuřeti. Ano, ano chudoba, řeknete si… Notak lidé se budou vždy cítit chudí… Slovy: pořád.
        Říkáte, že jste si sami sháněli informace hodnotnými knihami… Jak jste si ty informace zpracovali a s nimi naložili?
        V dnešní době, že je přehršel informací… Je.
        Dnešní lidé nejsou nic jiného než pořád stejní

        1. A co tím chci říci, M ?
          Já tím chtěla říci to,co jsem odepsala Jasonovi – že naše generace by mohly ještě více než jeho vzdychat nad tím,jak nám propaganda od jeslí vymývala mozek a jaké skromné zdroje informací jsme na rozdíl od dnešních mladých lidí mohli využívat. A přesto vyrostla i v těchto podmínkách řada osobností ve všech oblastech života.Prostě ,M., stále funguje Gaussova křivka,a tak je někdo vlastní inteligencí puzen se ptát a jiný si stěžovat nebo nadávat…A já, být dneska mladá,bych se asi ptala – jak to, že v tom našem úžasném demokratickém světě nebrání nikdo tomu, že se sem valí davy mladíků, z nichž někteří ve Francii uřezávají hlavy učitelům a křesťanům přímo v kostele, jiní auty rozjíždějí a noži ubodávají nevinné lidi na ulicích a ve vlacích v Německu…; jak je možné, že na světových závodech v atletice porazila všechny ženské závodnice sportovkyně, která ještě nedávno měla mužské jméno a závodila za muže….. copak se někdo může nedivit a neptat ? Málokomu z dnešních mladých na takové otázky odpoví doma rodiče, že to tak je správné a v pořádku.Nejspíš uslyší to co jsme slýchali my : věci jsou jinak,ale neříkej to ve škole. A jedna otázka a hledaná odpověď vyvolá řadu dalších……A odpovědi nebo různé názory dnes opravdu není těžké najít, ještě ne.
          A že ani vysokoškolské prostředí neplodí davy osobností, dokonce vůdců lidu ?
          Nebude to,M.i Jasone, také tím, že podle kvalifikace Mensy má inteligenci potřebnou k bezproblémovému zvládnutí vysoké školy maximálně patnáct až dvacet procent populace ? A kolik je dnes vysokoškoláků ? Není to okolo poloviny … nevím, nechce se mi to teď hledat. Ale potom ne každý vysokoškolák má kapacitu na hledání odpovědí na do očí bijící podivnosti dnešní doby. A spoluvytváří ovzduší průměrnosti.

          1. No ale proč čekali lidé, kt. vystudovali… cca 1971-1976? Čekali dlouhých třináct let. A ti, co vystudovali třeba 1966-1971, dokonce osmnáct let… Pokud moudrost spočívá v čekání… pak 33, potažmo 34 let je teprve začátek. Budou se dít velké věci…. Protože i dnešní doba jisto jistě skrývá, skýtá osobnosti, což nemůžete tak lehce popřít, pokud jste se za života dívala spravedlivě kolem sebe (jak vás doba naučila).

            1. Čekali na co ? Na převrat ?
              Víte, kolik lidí za ty roky komunistické totality na nic nečekalo a šlo si dle svých dispozic prostě za svým aniž muselo nějak zásadně kolaborovat s režimem? Namátkou, opravdu namátkou pár jmen: Václav Hudeček, houslový virtuos; Zdeněk Matějček, dětský psycholog; Jarmila Kratochvílová,atletka; Otto Wichterle,chemik; Ota Pavel, spisovatel; Věra Čáslavská,gymnastka; ….mohly by těch jmen být stovky.A tisíce jmen , která nevešla do povědomí,ale šířila slávu Československa jako země machrů a koumáků třeba z plzeňské Škodovky nebo karlovarského Moseru…. Řada lidí prostě vyhodnotila, že snaha nějak viditelně bojovat proti režimu drženému nejenom silou spojeneckých vojsk,je mařením vlastního života a schopností a prostě dělali co nejlépe to ,co uměli , a často proti vůli režimu prosazovali dobré věci…. Nikdo z nás si nemůže vybrat místo a dobu,kde se narodí , jen do určité míry způsob jakým bude žít …. každý se musí rozhodnout sám jak bude vypadat jeho život a svědomí.
              Nevím,M,jak jste starý,ale my jsme prožívali mládí s představou, že režim bude trvat celý náš život, „no future „… hledali jsme cesty jak z něj, jak ho podrývat, ale i jak důstojně žít a něco pořádně dělat . A taky jsme nestrádali existenčně a věděli to ,cenili jsme si toho,co bylo vybudováno.Nebyl to černobílý svět.Prahli jsme hlavně po svobodě a po možnostech realizace ve vlastním podnikání ,bych řekla.Jako zázrak se pak zjevil Gorbačov a perestrojka a pak už byl směr jasný …a jasné bylo i to, že změna režimu nebyla dána rozhodnutím našich studentů a disidentů. Pak jsme deset, možná patnáct let žili ( asi v iluzi ) s pocitem svobody západního světa….a mezitím se vše proměňovalo až k dnešnímu stavu.
              A že dnešní i nedávno uplynulá doba přinesla a skrývá i ukazuje mnohé a mnohé osobnosti,to je přece jasné a nijak to nepopírám. Každá doba je přece musí mít,to procento lidí s mimořádnými schopnostmi je v populaci pořád přibližně stejné. Jenom nelze od současných vysokých škol očekávat jejich mimořádnou koncentraci , neboť dnes tyto školy studuje i velká část mladých s dispozicemi někdejších středoškoláků. Některé z těch osobností jsou veřejnosti skryté v povoláních, která nejsou atraktivní či populární, některé budují či vybudovaly usilovnou prací oceňovanou kariéru, úplně namátkou třeba Bohdan Pomahač nebo Jaromír Jágr, některé se – stejně jako mnohé z éry socialistické – nezabývají politikou či stavem věcí veřejných, jiné ano, třeba Petr Hampl, Klára Samková nebo Daniel Sterzik. Úcta jim ! A že velké věci přijdou,asi to tak bude.Bohužel takovou velkou věcí zasahující do života lidí je i válka nebo totalita a to bych opravdu nerada.

      5. Milá Olgo, jako čerstvá šedesátnice vám dávám zcela za pravdu. Svět, který popisujete, byl i mým světem. Nedávno jsem byla do tohoto světa znovu uvedená svým tátou, který se před smrtí zaobíral texty, kterými moje máma uváděla vernisáže výstav dvou brněnských výtvarníků, malíře vladimíra svobody a sochaře miloše Vlčka. Tyto výstavy probíhaly od poloviny šedesátých do konce sedmdesátých let, alespoň k těmto letům se máminy texty vztahovaly. Táta k nim těsně před smrtí sepsal úžasnou předmluvu, ve které se mimo jiné také vypořádal s historickou umění doktorkou bárt lovou. A je to přesně tady o tom to: totiž, že i v dobách takzvané nesvobody, která skutečně byla nesvobodou se dalo dělat spousta věcí svobodně. Pro další generace je tady úkol jak najít podobný svobodný prostor tak, aby i nadále “ se duch vznášel nad vodami.“ Myslím, že diskuse na litterate by se měla zabývat přesně tímto úkolem: kde a jak si vybudovat a zachovat ten prostor vnitřní svobody. Byla jsem tátou pověřená, abych tuto jeho poslední drobnou práci vydala. Poněkud cynický konstatuji, že je dobře, že táta umřel, protože mi alespoň nebude kecat do korektur. A taky ne do mého doslovu, který jste už v podstatě napsala za mě. To, s čím se musíme naučit zacházet, je Zkrocení té pseudo informační rozežranosti, která se na nás valí a omezit ji svou vlastní dobrovolnou kázni. Čímž se dostávám v podstatě opět ideologii, která ukázala svou sílu I v letošních prezidentských volbách. Totiž, že svoboda je poznaná nutnost.

        1. Děkuji, paní Kláro,za milé zhodnocení…. bylo to tak,jak jsem psala. Jsem jen o málo starší,jak jsem teď zjistila jsem stejný ročník s naším jenerálem,a tak za obě snad můžu říci, že je v tom vzpomínání možná i trocha nostalgie po době, kdy jsme byly mladé veselé hezké holky a svět k nám byl přívětivý, ale skutečně i v té relativní nesvobodě bylo hodně prostoru a prosadila se řada mimořádných osobností a vznikla řada krásných děl.Nakonec i zásluhou Vašich rodičů.
          Hned jsem si našla malíře Svobodu i sochaře Vlčka na internetu, některá Svobodova díla jsem znala,jsou to krásné věci.A přečetla si jeden rozhovor s ním,ve kterém je mi hrozně blízký tím jak myslí a mluví, stejně jako já se cítí tak trochu barokním člověkem a jezdí jako já do Rumunska hledat staré časy….🙂.
          Určitě dejte nám zde vědět, až zveřejníte tatínkovu práci,bude to určitě inspirující čtení stejně jako texty Vaší maminky.Ideální by bylo to propojit s fotografiemi alespoň některých děl obou umělců, alespoň třeba nějakou stránkou či článkem někde na internetu….ale to moc radím s něčím v čem se nevyznám.
          A ani moc nevím,jak najít v dnešní a hlavně budoucí době ten svobodný prostor pro opravdovou tvorbu. Čím dál víc si v souvislosti s tím,co se děje třeba na univerzitách, uvědomuji,jak moc je důležitá pro takovou tvorbu alespoň základní existenční zajištěnost. Ať už v podobě bohatého mecenáše či státních zakázek, byť třeba na ilustrace dětských knih nebo překlady….ta příznivá konstelace tu nastala v šedesátých letech a je to vidět nejen na filmové nové vlně dodnes.
          Pokud se týká prostoru pro svobodné předávání poznatků, informací, debaty, hledání cest k „nápravě věcí veřejných“,tam bude možností snad pořád dost.Internet snad už nikdo úplně umlčet nedokáže a na zahraničních webech bude jistě spousta informací i odborných komentářů i našich českých osobností , pokud doma publikovat nebudou moci…a to co jsme měli k dispozici kdysi my,je tu stále.Možná by stálo za úvahu založit také nějaký kavárenský spolek pravidelně se scházející – novou pražskou kavárnu!😊

    3. A ještě si myslím, že akademici se většinově projevují konformně či spíše zbaběle nekonfrontačně spíše proto, že si nemohou dovolit přijít o práci , neboť moc jiných příležitostí jak se se svou kvalifikací dobře živit nemají .
      V tom byla paradoxně výhoda socialismu – byli jsme odbojní, různou měrou a různými způsoby, protože systém stanovil každému povinnost pracovat, stabilně spolu s toaletním papírem ,,nebyli lidi “ v mnoha profesích, rozdíly v platech nebyly markantní a práce rukama se tehdy ještě většina lidí nebála. Takže nějakou práci a tedy obživu našla každá mánička,hippiesák,chartista i underground.I ze školy vyhozený profesor.

    4. Kádrová politika je i to, když se perspektivním kádrům šlape na hlavu…

      Ale zajimavy prispevek. Nešlo by to stručně vyjádřit tak, že:
      1. mladá generace je k hovnu dík rozmrvenému výchovnému a vzdělávacímu procesu
      2. pozvolný růst politických kádrů je moderován vůlí sekretariátů, takže převažují proatlantičtí konformisté
      3. všichni členové všech stran by nezaplnili Liberec

      Zásadní výtku však mám jen k použití slova „údržbář“…

    5. Jason: zrovna na ministra zahraničí je příliš mladý a málo vzdělaný. Tam se hodí někdo starší zkušenější. U zahraničí by vrcholný diplomat měl nejdřív získat znalosti a teprve potom zkoušet myslet jinak podle svého. Obecně to je už o nějaké rovnováze mezi biflovanim a kreativitou. Kde se všecko překlopilo z důrazu na biflovani do druhé krajnosti tedy požadavků na kreativitu bez znalosti. To může ale skončit kreativním vynalézáním trakaře, který bude stejný jako už vyráběné trakaře.

  6. Dost zajímavé.

    Íránské ministerstvo zahraničí si po Podoljakově prohlášení předvolalo chargé d’affaires Ukrajiny
    30.01.2023 – 17:15
    Íránské ministerstvo zahraničí si po Podoljakově prohlášení předvolalo chargé d’affaires Ukrajiny | ruské jaro
    Chargé d’affaires Ukrajiny v Jevhenu Kravčenkovi byl předvolán na íránské ministerstvo zahraničí.

    Důvodem byla slova poradce prezidenta Ukrajiny Michaila Podoljaka, že kyjevský režim souvisí s útokem na vojenský objekt v Isfahánu, ke kterému došlo v noci na 29. ledna.

    Podoljak komentoval tento incident na Twitteru * a napsal: „Ukrajina vás varovala.“

    Ukrajina se tak údajně pomstila za dodávky dronů Íránu do Ruska, které se používají v zóně NMD. Ukrajinští vyšetřovatelé však nebyli schopni prokázat, že bezpilotní prostředky dodává Írán .

  7. Pane Dvořák.
    Také by se dalo říci,děti starých komunistů,jsou obráceného ražení,co staří vybudovali,mladí to zbourali.
    Také víme,že určití komunisté se podíleli na přípravách tohoto bourání,tak si také říkají o pozice.

    1. Pane zemědělče,
      to jsou geneticky dané predispozice. Prostě když je někdo hajzl, obvykle si vezme hajzla a zplodí spolu také hajzly. Když k tomu ještě dostanou moc, zkazí ostatním celý život.

      1. Bingo: ve věci tzv homogsmních manželství odkazují na knížku branko milanovice” nic než kapitalizmus. Budoucnost systému, který vládne světu.“ Je to fakt moc zajímavý, nejen z tohoto hlediska.

  8. Tak si dáme něco pro odlehčení.

    Foto: areena.yle.fi/tv

    Oficiální zástupkyně ruského ministerstva zahraničí Maria Zakharova okomentovala vystoupení transgenderky na zahájení mistrovství Evropy v krasobruslení, přičemž číslo srovnala s cirkusovými parodiemi.

    „Dříve se takové parodie promítaly v cirkuse. Seznamte se s novým normálem,“ napsala Zakharová ve svém telegramovém kanálu .

    Jak bylo uvedeno, 59letá transgender krasobruslařka Minna-Maria Antikainen, dříve známá jako Markku-Pekka Antikainen , vystoupila na zahajovacím ceremoniálu Mistrovství Evropy v krasobruslení v roce 2023 . Při čísle atletka neudržela rovnováhu a upadla.

    Já jen dodávám, že nejenže upadla, ale ani pořádně nebruslila a po pádu nebyla schopná bez pomoci vstát.

      1. Já to vidím jako jasnou diskriminaci.
        Transgender krasobruslařkám 50+ by mělo být povoleno krasobruslení bez bruslí, na ledě posypaném pískem, aby to neklouzalo.

    1. Asi nevěděla, že se nebude bruslit na kolečkových bruslích. Na onlajnech bruslej ve Stromovce i sedmdesátnici.
      🤔
      🛼🥇

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *