Celá debata o tom, zda má Česko „příliš mnoho nemocnic“, je jen novou politickou zástěrkou pro staré dobré ekonomické škrty. Zdravotní péče v regionech a okresní nemocnice nejsou účetní položky, které mají generovat zisk. Jsou základní veřejnou službou a symbolem bezpečí pro obyčejné lidi.
Tento pohled stojí na třech zásadních pilířích:
- Stát nemá vlastní peníze, jsou to naše peníze: Občané a zejména senioři celý život tvrdě pracovali, odváděli daně a poctivě si platili zdravotní pojištění. Stát jim v seniorském věku dluží bezpečné zázemí a dostupného lékaře blízko domova. Rušení nebo omezování okresních nemocnic pod heslem „optimalizace“ je porušením základní společenské smlouvy a sprostým okrádáním lidí. Nemocnice není jen chirurgie, lidé v regionech potřebují internu, diagnostiku a následnou péči za rohem, ne desítky kilometrů daleko.
- Příliš mnoho „generálů“ kafrajících do politiky: Skutečným problémem země je přebujelá vojenská a státní byrokracie. Generálové a armádní lobbisté čím dál více mluví do civilního řízení státu a určují politické priority. Tlačí na to, aby se z peněz daňových poplatníků vynakládalo stále více miliard na megalomanské zbraňové systémy (jako jsou předražené stíhačky F-35), které by byly v budoucí možné válce zcela nepoužitelné. Prezident pak zcela bezosytyšně vyzývá k omezení zdravotní péče.
- Zájmy zbrojařů nad zájmy občanů: Stát vyhazuje peníze oknem, aby uspokojil zájmy velkých zbrojařských magnátů (jako je Strnad), zatímco na lidech a jejich zdraví se šetří jako na prvním místě. Stejný vzorec se projevuje i jinde – například v novém developerském stavebním zákoně, který upřednostňuje peněženky stavebních gigantů před hlukovými limity a zdravím sousedů. Nemluvě o tom, že nikdo ani nepomýšlí, když má plnou hubu války a zbrojení, na bezpečí civilistů. Kryty se nestaví.
- Zatímco ministerstva a zdravotní pojišťovny přistoupily k omezování či rušení sítě dětských pohotovostí v regionech [zezdravotnictvi.cz], zbrojařský holding Czechoslovak Group (CSG) reportuje výrazný meziroční nárůst finančních výsledků a čistého zisku [fio.cz]. Tento ostrý kontrast v přerozdělování veřejných zdrojů a priorit státu vede u části veřejnosti k ostré kritice a spekulacím o systémovém vlivu velkého kapitálu na politická rozhodnutí, přestože přímé důkazy o korupci či obřích úplatcích chybí.
Závěr: Lidí je jako…
Současný systém, bez ohledu na to, která politická strana zrovna vládne, se nebezpečně vrací k cynické logice poručíka Hamáčka z Černých baronů: „Kefalín, lidí je jako sraček.“ Člověk a jeho každodenní existenční jistoty se pro politickou věrchušku staly zbytnou položkou. Skutečným pokrokem by přitom nebyly plné regály předraženého zboží, drahé zbraně nebo nové byty pro bohaté, ale funkční civilní ochrana, dostatek zdravotního personálu a jistota, že stát slouží těm, kteří ho vybudovali.
Před dvaceti lety jsme probírali v hospodě.
Už dávno před tím varoval Eisenhower.
„Shrnutí sporu: Stát pro lidi, nebo pro zbrojaře?“
Jakého sporu? Kdo takový spor začal a kde? I beze sporu platí, že na prvním místě jsou zbrojaři a podobná „chudoba“, na pěkném posledním místě jsou pak obyčejní lidé. Kdo jsou „obyčejní lidé“ ovšem netuším. Možná zbrojaři? 🐱🐉
Stát pro lidi být nemůže, vždyť by si s tou hromadou svých peněz nevěděli co počít.