Průseron a teorie průserového pole

Máme opět neděli (… to to letí) a tedy den pohody, kdy je čas se v klidu a soustředěněji věnovat náročnějším tématům.

Kolem sebe neustále slyším a čtu, že se EU řítí do průseru – ostatně články Vidláka se taky nesou převážně v duchu, že průser je doslova za dveřmi … Pokusme se tedy na celou situaci podívat poněkud odborněji, resp. vědeckým pohledem, protože velmi často jsou široké veřejnosti ty nejdůležitější momenty a objevy skryté formou „pro stromy nevidíme les“.

Jako první co člověka asi napadne je, že se nikde nekonaly a ani nekonají tajné schůzky v temných jeskyních a ještě temnějších sklepech, na kterých se domlouvá šíření konstatování, že EU nekráčí zrovna správným směrem a už vůbec ne ke světlým zítřkům.

Máme tedy první zajímavost – nic není tajně domluveno, nic není koordinováno a přesto všichni mluví jako jeden muž jedno „nebinární něco“, že situace celé EU se blíží k velkému průseru.

Všimněte si prosím podstatného – průser ještě nenastal, ale všichni už „cítí“, že velmi brzy nastane.

Situace tak připomíná chování zvířat před přírodní katastrofou – před tsunami nebo např. zemětřesením, kdy zvířata zneklidní, začnou se chovat „divně“. Nejčastěji volí hromadný úprk. Zdánlivě banalita, ale opak je pravdou. Pamatuji si dokument v TV, kdy velké hejno ptáků sedělo na drátech el. vedení blízko sloupu s transformátorem a z ničeho nic, jako na povel, vzlétlo a všichni ptáci odletěli dál od sloupu s transformátorem a … a za cca 3-5 vteřin transformátor vybouchl. Komentovali to oslovení vědci a shodli se na tom, že ti ptáci vyhodnotili nějaký signál, který předcházel havárii transformátoru – tedy přeloženo do lidštiny: … průser ještě nenastal, ale všichni ptáci věděli, že je doslova za dveřmi a průser nastane. Ostatně před tsunami bylo pozorováno obdobné chování.

Základní a podstatná otázka tedy zní – jak to „věděli“ dopředu.

Téma mě natolik zaujalo, že jsem neváhal, nelenil a zapátral s AI v internetu … a opravdu(!), tématu se hlouběji věnovali již dva akademici – náš, český docent Liška a profesor Wittecl z Harvardu. Pojďme se podívat, k jakým závěrům ve svých studiích došli.

Oba akademici přistoupili ke zkoumanému fenoménu tak, že nejprve sjednotili terminologii , když zahájili nový výzkum v oboru „Teorie průserového pole“ a pojmenovali nejmenší elementární částice.

1. Základní pojmy a částicová fyzika

Vědecká teorie definuje mikrosvět neštěstí a jiných nepříjemností pomocí specifických subatomárních částic:

Průseron (P^–)

Jedná se o subatomární částici, základní kvantum průseru, smůly, provozních nehod a organizačních selhání. Vykazuje vysokou stabilitu a schopnost rychlé multiplikace … až sem to může být pro někoho celkem vtipné, jenže …

Prof. Wittecl matematicky spočítal možnou rychlost šíření „průseronů“, přičemž vycházel z Einsteinovy teorie relativity a postuloval, že tyto nejmenší částice nemohou cestovat rychlostí vyšší než je rychlost světla – přesně v souladu s „Teorií relativity – E=mc²“.

Náš doc. Liška nesouhlasil a poukazoval na reálná pozorování. Souhlasí, že Teorie relativity zatím(!) nepřipouští vyšší rychlosti, než je rychlost světla, protože by to např. znamenalo mít možnost cestovat do budoucnosti, ovšem současně poukazuje na mnohokrát empiricky potvrzený fakt, že zvířata nebo lidé „vycítí“ události průseru dříve než samotný průser nastane – tedy musí existovat částice rychlejší než světlo, protože upozorňují na budoucí událost … v důsledku tedy předbíhají čas.

Prof. Wittecl navrhoval upravit fakta, doc. Liška sveřepě trval (a trvá) na hlubším teoretickém studiu a nutnosti předložit teorii, která odpovídá pozorovaným faktů, za což si právem vysloužil nálepku dezoláta a byly mu zastaveny evropské dotace na vědu a výzkum. V tomto bodě „Teorie průserového pole“ tedy není dořešena a před vědci tak stojí náročný úkol zjistit, jak se věci opravdu mají.

Srandon (S⁺)

Oba akademici se ale jednoznačně shodují, že v přírodě je vše vyvážené a pokud existuje částice „půseron“ musí existovat antičástice, tedy „srandon“. Oba vědci se dále shodují, že v tomto bodě je teorie v souladu s pozorovanou praxí – pokud má někdo průser, vždy existuje někdo, kdo má škodolibou radost. Souhlasí taky, že reakcí vzájemné interakce průseronu a srandonu je anihilace, což je opět v souladu s pozorovanou praxí – tragická událost (průser) se vždy transformuje v absurdní humornou historku.

Bordelon (B⁰)

Protože doc. Liška studoval problematiku v EU, hned mu došlo, že tyto dvě výše uvedené částice nepokrývají všechny možnosti a události „Teorie průserového pole“ a objevil třetí částici – “Bordelon“. Jedná se o subatomární částice s nulovým nábojem, ale obrovským objemem. Bordelony tvoří tzv. temnou hmotu organizací (neustálý a zvětšující se chaos v EU, nepořádek v dokumentaci, chybějící procesy atd.).

2. Matematický aparát a klíčové vzorce

Intenzita průserového pole (I_p)

Pohybuje-li se průšvih prostorem, generuje kolem sebe pole, jehož intenzita je přímo úměrná nárůstu chaosu a nepřímo úměrná lidské hlouposti:

I_p = dB/db

• Kde dB je hodnota celkového organizačního bordelu (v bordelonech).
• Kde db je koeficient lidské blbosti vyjádřený v jednotkách IB (Internacionální Blb).

Poznámka k jednotce: 1 IB je definován jako množství blbosti obsažené v historickém výroku „žijeme lépe a radostněji“. V běžné praxi je tato jednotka příliš masivní, proto se používají zlomky jako miliblb (mIB) nebo pikoblb (pIB).

Relativistický nárůst průšvihu

Prof. Wittecl matematicky dokazuje, že průserony se šíří komunikačními kanály max. rychlostí světla (c) (*pozn. č.1). V souladu s Einsteinovou teorií relativity roste hmotnost (závažnost) průšvihu s rychlostí jeho šíření k managementu.

Jakmile se rychlost šíření drbu blíží rychlosti světla, původně zanedbatelná drobnost (\(M_{0}\)) nabývá v očích občanů EU nekonečných rozměrů.

Pozn. č.1 – V textu výše je uvedeno, že kolem max. rychlosti šíření průseronů existuje mezi vědci spor a před lidstvem je rozhodující výzkum, zda existují nebo nemohou existovat částice rychlejší než světlo, což by mělo nesmírný dopad na další oblasti vědy.

Kritické množství chaosu (Řetězová reakce)

Pokud hustota bordelonů (b⁰) v ohraničeném prostoru (např. v EU) překročí kritickou mez, stačí přítomnost pouhého jednoho pikoblba (např. v radě EU), který vyváží jeden průseron. V tom okamžiku nastává řetězová reakce (exploze hněvu, drancování, vypalování obchodu nezůčastněných).

3. Příklady z praxe a aplikace teorie

A. Nadstátní řízení

• Zákon zachování a šíření průšvihu: Průšvih nemůže v rámci ohraničeného prostoru zaniknout. Pokud je přijato strategické rozhodnutí na min. úrovni 1pB (pikoBlba), začíná se průser, v souladu s teorií, řetězové šířit nekontrolovatelně dále a v okolí se začínají generovat průserová rozhodnutí na úrovni 2pB, následně 3pB … atd.
• Praktický příklad: Německo přijme strategické rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren, které do té doby tvořily páteř její energetické soustavy … nebo vyhlásí „Wir Schaffen das“. Tím startuje řetězová reakce šíření průseru. V sousedním státě nositel uvažování o hodnotě 2pB prosadí „pomoc“ k zabránění energetického kolapsu Německa tak, že se v Česku levně vyrobená el. energie začne přefakturovávat německými cenami (aniž by opustila území ČR), což spouští další řetězové reakce – nespokojenost Čechů s drahotou, útlum výroby atd. Obdobně se to má s rekcí na „Wir schaffen das“ – rozdíl je jen v tom, že na průseru se začíná aktivně podílet nositel hodnoty 3pB. Povšimněte si prosím, že praxe je tedy plně v souladu s teorií.

B. Dosazení vůdce s min. hodnotou 1pB do vedení EU

• Kritická hustota chyb: Častá praxe pro nepozorovatelné ovládnutí nějakého subjektu je dosadit do vedení nepříliš bystré jedince, kteří jsou z principu lehce manipulovatelní a tedy řiditelní. Problémem ale je, že tito jedinci bývají často nositelé myšlení o hodnotě min. jednoho až několika pB, což naprosto stačí k spuštění řetězové reakce, která nekontrolovatelně plní prostor chybami, resp. dalšími průserovými rozhodnutími na min. úrovni 1pB … a samozřejmě i více.
• Praktický příklad: Povšimněte si prosím, že na začátku EU průseru byla snaha skutečných vládců dosadit do vedení EU nepříliš bystrou Uršulu, která ani nekandidovala na nejvyšší post ve vedení EU. Pokud by Uršula byla nositelkou normálního logického uvažování, pak by nabídku s díky odmítla, protože její historie, kdy Bundeswehr zanechala ve větších troskách než Žukov s Koněvem v r. 1945 Wehrmacht, hovoří za vše. Jenže … Uršula zjevně není nositelkou zdravého uvažování – aktuálně se vedou v odborných kruzích diskuze o jak vysokou hodnotu v pB se jedná. Tady je praxe tedy opět v souladu s teorií, protože výskyt hodnoty min. 1pB ve vedení EU spustilo šíření průseru – jde to do takových absurdit, že levné a pravidelně dodávané ruské zdroje přestala EU nakupovat přímo od RF, ale nově tytéž zdroje nakupuje násobně dráž od amerického překupníka a označuje se to za vítězství nad RF. Protože šíření průseronů nebylo zastaveno včas, průser nabývá na objemu a kritické důležitosti, což v praxi např. znamená, že napřed se v rámci ekologie“ odstaví v EU hutě, železárny, výroba munice a následně se uvažuje o napadení jaderné velmoci, která má perfektně rozběhnutou válečnou ekonomika a reálné zkušenosti z bojiště.

C. Interakce polí

• Zákon zesílení průseru: Pokud se průser rozšířil do dvou samostatných celků, pak při interakci nedojde k vyrušení průserových polí, ale k jejich konstruktivní interferenci. Průsery např. ve Francii a Německu generují nespokojenost i na územích, kde k rabování nedochází.
• Obecný důsledek – pokud se setkají dva subjekty s vysokým vlastním průserovým polem, účinnost průseronů se zesiluje a po setkání je každý subjekt rozzuřenější než před setkáním. Teorie je tady opět v souladu s praxí.

4. Závěr a obranné mechanismy

Jedinou spolehlivou obranou proti totálnímu kolapsu systému pod tíhou průseronů je generování srandonů. Udržování zdravého černého humoru na pracovišti (a ve společnosti) funguje jako spolehlivý katalyzátor anihilace. Jakmile totiž kdokoliv dokáže o kritické situaci vtipkovat, průserové pole ztrácí svou intenzitu a systém se vrací do rovnovážného (byť stále mírně chaotického) stavu.

Nyní by mělo být každému jasné, že Česko, jako smějící se bestie, čeká doslova záchranná mise v blízké budoucnosti.

Tolik k současnému problematickému stavu společnosti pohledem přísně vědeckým. Osobně považuji otázku existence nebo neexistence částic rychlejší než světlo za kruciální – naše současná věda dokazuje, že nemohou existovat částice, které předbíhají čas (tedy rychlejší než světlo) na druhou stranu všichni tak nějak dopředu cítíme, že průser je „na dosah“, což ale potvrzuje existenci částic rychlejších než světlo, protože informují o budoucí události, tedy šíří se nadsvětelnou rychlostí a předbíhají čas.