Zázrak? Není všemocný, ale zázrak to je.
Včely získávají propolis sběrem mízy z pupenů dřevin, mísí ho s výměšky ze svých hltanových žláz, čímž získají unikátní antibakteriální prostředek, jímž ochraňují prostory úlu. Vylepují propolisem drobnější skuliny prostavují s ním mezery, prakticky celé stěny úlu jsou jím zevnitř pokryty.
Když do úlu pronikne myš, včely na ni přijdou a ona nestačí dostatečně rychle vzít roha, má to spočtené. A včelám nastane problém co s mrtvolkou. Tu nejsou schopné vynést, odstranit jako odstraňují mrtvolky včel z úlu, a tak nešťastné zesnulé myši vystrojí pohřeb stejný jako staří Egypťané pro faraona. Pokryjí ji vrstvou propolisu a myš mumifikují. Myš má tak stejně jako faraon zajištěný nekonečný posmrtný život.
Včelař získává propolis oškrabáváním ze stěn úlu, z rámečku, což musí tak jako tak dělat. Někdo ho sbírá, někdo ne, propolis se vykupuje, cena byla, co jsem slyšel, asi 1200Kč/kg. To se zdá hodně, ale když si představíte tu hromadu propolisu s malou měrnou hmotností do kila, tak už se to zas tak moc nezdá. Bavil jsem se s profíkem, co má 300 včelstev a ten mi říkal, že sbírá, že má vždy, když jde do včel nádobu, do které škrabe propolis a že mu to musí dát na sezónu na benzín.
Naškrábaný propolis, to je takový červeno-fialovo- béžový prach, hrudky, úlomky s příměsí vosku. Tato surovina se musí pro medicinské použití zpracovat a to se děje docela jednoduchou metodou. Propolis se rozpustí v min. osmdesátivoltovém lihu, bílé pálence. Tím získáme propolisovou tinkturu. Ta se používá ředěná na kloktání při bolesti v krku, je velmi dobře účinná proti oparům a aftům, zánětům v ústní dutině. Chutná ostře trpce, pozor, barví, dá se z potřísněných ploch obtížně odstranit.
Propolisová tinktura se dál dá zpracovat na propolisovou mast. Tinktura se vmíchá při zahřívání do zdravotnické vazelíny nebo do sádla, líh se odpaří a JE TO. Mast je dobrá na všechny druhy drobnějších zanícených ran, používá se dokonce úspěšně i při léčení bércových vředů. Když mastí natřete nějaké velmi drobné zranění, během okamžiku zmizí (z vlastní zkušenosti). Odborník žasne, laik se diví.
Osobně mám vše důkladně vyzkoušeno, není to žádné „babské„ léčivo, propolis by neměl chybět v žádné domácí lékárně.
Trochu méně koncentrovaný derivát propolisu se dá připravit louhováním víček (při medobraní se musí plasty před vytočením medu odvíčkovat, odstranit víčka z uzavřených buněk s medem) na kterých jsou zbytky medu a i množství propolisu v bílé kořalce, stačí 40 voltů. Vznikne příjemný jemně sladkotrpký nápoj, který se dá požívat a pokloktávat. Co kdo snese.
Na závěr k propolisu – co všechno člověku doklapne, když zná včelí recepty na ochranu svých zásob a larviček a dostane se k němu na první pohled velmi vzdálená, nesouvisející informace.
Četl jsem kdysi, tuším, byl nějaký Sienkiewicz, na každé druhé stránce při popisu léčení zranění v bojích, „přiložil rozdrcené vosí hnízdo a zavázal“.
Říkal jsem si, prasata čuňata zpozdilá pověrčivá, co to proboha dělali. Ale po čase jsem někde na rádiu zaslechl, že kdosi kdesi učinil objev, že ve vosích hnízdech se nacházejí širokopásmová antibiotika. A docvaklo mi to.
Včely chrání svůj plod a cukrové zásoby propolisem. Vosy živí svůj plod masem a tak jejich metoda musí být jiná! Proto ta antibiotika!
V duchu jsem se omluvil Sienkiewiczovi a všem našim předkům, žádní zpozdilci, já jsem vůl, oni věděli nebo alespoň tušili.
Sousedka má deset úlů a holky chodí ke mně pít, chytám vodu ze střechy do barelů. Musela jsem je zakrýt polystyrenem, aby se netopily, učím je, že musí být na povrchu, jinak se utopí. Celkem to chápou 🙂. A taky se u mě rojí. Klidně mezi nimi můžu i chodit. Žihadlo dostanu tak jednou za rok, chodím bosa, tak se mi stane, že šlápnu na včelku, co zrovna sosá kvítek jetele. Bohužel, omluva je to jediné , co můžu udělat. Tenhle hmyz je mi nesmírně milý!
Mimochodem, otec ministra zemědělství je včelař, strašně hodný člověk, mladý asi taky není zlý, ale ministr to teda dobrý není. Kdysi dělal v S Morava leasing , pak byl místostarosta malé obce Těšetice, nevím, zda to je úplně nejlepší kvalifikace. Ovšem je straník, takže asi to stačí 😔
Admirále, moc pěkný a zajímavý počtení. Díky!
Viděl jsem děsně zajímavej dokument o včelách a sršních, bylo to sice zajímavý, to jó. Ale rozhodně, žádná úleva, spíš psycho, doslova jako dneska Ukrajina a Rusko.
Admirále, je to úleva číst o společenství, které žije v dokonalém klidném souladu s okolní přírodou, které nevede války, ani ty hybridní a které prací zhodnocuje to, co nasbírá od květeny a vytváří úžasné nové hmoty.
Kdo nebo co jsou největší nepřátelé včel?
A ještě by mě zajímal Váš pohled, kdybyste použil lidská kriteria na včelí společenství… je to absolutní monarchie nebo absolutní komunismus?…. Všichni mají své role, makají jak Babiš, jen matička se válí (a rodí nebo tak nějak?).
Děkuji za přijetí, budu se postupně věnovat ze všech stran včelám a včelaření..
Admirále, k naší spádový škole na vsi patřily velký pozemky, takže předmět pozemky nebyl o nějakým popelení se na malým plácku jako dneska. Někdy to byly doslova galeje, hlavně to rytí v tý jílovitý – hnusný – těžký půdě bylo pěknej vopruz = myslím, že z naší třídy nikdo neskončil jako zemědělec!
Pan učitel, mičurinec Průša, tam měl svý úly na vzdáleným konci těch pozemků. Docela hodně včelařů vychoval, to musím uznat, jenže z naší třídy ani jednoho!!!
Mýho spolužáka jednou navlíkl do ochrannýho obleku, na hlavu mu dal klobouk se sítí, a do rukavic mu vrazil takovou válcovitou věc vzdáleně připomínající velkou letlampu, na který byly ze strany přidělaný takový srandovní miniměchy. Když se ty měchy intenzivně mačkaly, tak „letlampa“děsně čoudila. Už si nepamatuju, ale myslím, že říkal, že tam hoří korek(?). Aby včeličky nespálil, tak to zatemoval čerstvou trávou. A taky říkal, že ten čoud je studenej, fakt už si to nepamatuju. Nás ostatní seřadil v dostatečným odstupu a prej, ať se koukáme, že nám ukáže, jak včeličky žijou. Pak přikázal, aby kamarád čadil sem, nebo tam, prostě podle toho, kam učitel ukazoval. Jenže kámošovi vlítla včela pod ten blbě zatěsněnej klobouk a dala mu žihadlo do ksichtu. Kluk praštil tím čmoudometem a začal kolem sebe zuřivě máchat rukama, že se ty Průšovo hodný včely rázem staly včelkama zlejma. Jak klukovo máchání nabíralo větší intenzity, tak rozzuřený včelky učitele Průši přestaly mít rady i Průšu jako takovýho a … a druhej den jsme zkrátka kantora nepoznali = byl hodně oteklej.
Jo zapomněl jsem dodat, že Průša ty svý včelky natolik miloval, že kdyby to šlo, vlezl by si k nim do úlu. Nikdy jsem neviděl, že by měl rukavice, on ty svý včelky snad i hladil, i tu síťku na klobouku nosil spíš pro parádu než natěsno, takovej to byl hrdina v očích nás kluků!
Od tý doby naši třídu neměl Průša rád, za trest nám už včelky neukázal. Včelaři se z nás, jak správně tušíte, nestali. Zato rytího jsme si tehdá užili až až!
Báječný. Jeden dotaz: má cenu kupovat komerční „masti s propolisem“ nebo se tyhle výrobky typicky jen zdálky prošly kolem úlu a je lepší překecat k prodeji propolisové tinktury nejbližšího včelaře?
S komerčními mastmi zkušenost nemám. Pokud znáte včelaře, který dělá tinkturu a masti, rád vám za malý peníz prodá.
Když jsem se jednou dost ošklivě řízl do ruky, děda mi dal facku abych neřval.
To byla první část léčby.
Pak mě vzal za ucho, zatáhl mne do stodoly a tam se rozhlédl, který kout je nejčernější. Z něj pak kusem klacku stáhl nejšpinavější pavučinu a tou hnusnou zaprášenou pavučinou mi řeznou ránu zamotall, načež pak své ošetřovací dílo vylepšil tak zamatlaným kapesníkem, že bych se ho nedotkl ani v rukavicích, kdybych neměl mále ufiknutou ruku.
To byla druhá část léčby.
Za dva týdny mi kapesník serval i s krvavým koláčem, ochuceným pavučinou, sazemi prachem a já nevím, čím vším ještě.
Pak mi řekl „mazej“ a to byla třetí, závěrečná část léčby.
Jo. Pavučiny obsahují látky, které velmi účinně staví krev.
Pavučina na rány – to je také ze Sienkiewicze (Potopa).
Mám dotaz, jak se matka popř. včelstvo získávají. jinak nastal mi problém, že loni můj dlouholetý dodavatel nedodával, neřekl proč a tak se musím starat, protože cukr nepoužívám , jen med. A
to co je v kšeftech nee. Snad se budu muset kouknout do včelařského družstva. Tak abych byla v obraze.
Dík
Díky. Těším se na další pokračování ze života včel!
Šel jsem hned fotit včely – a marně. Samý čmelák a všichni ujíždějí na fialkách, bo nic jiného nekvete.
http://imgway.cz/s/4Hrz
Včera u nás lítala včela drvodělka. Tady žijí dvě, větší a menší. Včera byla ta větší. Krásná, černomodrá. Určitě snáší blankytně modrý med.
fialku?
podívejme, Ládíku, tak už i čmeláci na něm ujížděj!