To, co předcházelo událostem srpna roku 1968 v Československu, je možné nazvat barevnou revolucí řízenou ze Západu, i když cíle jednotlivých zainteresovaných skupin se mohly lišit (cíle státní elity USA, Německa, Rakouska, …byly jiné než cíle nadnárodního řízení, globálního „zákulisí“). Kdosi kdysi pronesl bonmot, že jediný stát na světě, kde se nemůže odehrát barevná revoluce, jsou Spojené státy, protože tam není americká ambasáda. I když v souvislosti s protesty v USA v 1. období prezidenta Trumpa se začalo vtipkovat, že i v USA se objevilo americké velvyslanectví.
Z různých zdrojů zabývajících se rokem 1968 se můžeme dozvědět, že:
V době událostí kolem tzv. Pražského jara američtí vojáci pálili napalmem vietnamské děti – při masakru v Song My (My Lai ) zabili více než 500 civilistů, žen a dětí, vedli ve Vietnamu ozbrojený konflikt, ale o okupaci se nikde nehovoří a nikdo jim to stále nevyčítá.
Ve Francii byly pokusy o barevnou revoluci s cílem odstranit de Gaulla, který se stal pro nadnárodní řízení i pro USA nepohodlný.
Prezidenti Československa — A. Zápotocký, a od roku 1957 A. Novotný – šli v šlépějích Chruščova. Oni v podstatě rozvraceli zem. Novotný byl kopií Chruščova a svými nepromyšlenými reformami, které byly Chruščovem odsouhlasené, způsobil národnímu hospodářství vážné škody, což také přispělo k snížení životní úrovně lidí.
Novotný prosadil vytvoření expertní skupiny s Otou Šikem v čele, která pracovala na konceptu reformy. Koncept byl schválen 15. září 1964 (dokument byl přijat necelých 14 dní po oficiální návštěvě Chruščova). Od 1.1. 1966 byla některá konkrétní opatření realizována v omezeném měřítku a od r. 1967 v mnohem větším měřítku. Svůj ekonomický koncept Šik charakterizoval jako třetí cestu ekonomické demokracie. Cestu, která byla alternativní kapitalismu a socialismu. Zavedení tržního hospodářství, otevření čs. ekonomiky zahraniční konkurenci, přeorientování čs. ekonomiky na těsnou spolupráci se Západem, zejména s Německem, samostatnost podniků na úkor snížení kontroly ze strany státu. Přičemž reformátoři garantovali lidem 92% mezd na úkor rozpočtu pro případ ztrátovosti jejich podniku. Vzniká situace, že příjmy zůstávají podnikům, ale o úbytky se stará stát. Podniky nemají potřebu zvyšovat kvalitu svých produktů, nemají potřebu tolik vyrábět, stačí zvýšit cenu jejich výrobků. Zvyšovaly se i mzdy. Kvůli poklesu produktivity práce a růstu mezd se ale objevuje deficit.
Už v r. 1967, v prvním roce reformy, měli lidé plno peněz, ale vznikla hrozba deficitu v obchodě s chlebem a masem. Čs. vedení se rozhodlo požádat o pomoc Moskvu s dodávkami zrna a masa. Moskva pomohla.
A tak Československo vstoupilo do r. 1968 s ekonomikou, která nejprve prožila problémy s růstem a později s pochybnými reformami. Reformátoři svalovali vinu na čs. ekonomiku, která ještě nedospěla do reforem. To vše vedlo k tomu, že lidé ztráceli důvěru v socialismus a vzrůstaly antiruské nálady ve společnosti. Média tyto nálady podporovala.
5. ledna 1968 Plenární zasedání ÚV KSČ zvolilo namísto Novotného do funkce Prvního tajemníka ÚV KSČ A. Dubčeka, přičemž neodvolalo Novotného z postu prezidenta republiky. Dubček se okamžitě dostal pod vliv osob, které pod rouškou demokratizace začali zem chystat k jejímu vydání Západu (k čemuž skutečně došlo po r. 1989).
Po celé zemi vznikaly různé „kluby“ („Klub 231“, „KAN – Klub angažovaných nestraníků“) a další organizace.
Klub 231 sjednotil až 100 tisíc lidí, mezi kterými byli propuštění vězni, odsouzení za špionáž, za velezradu, za propagandu fašismu nebo za sabotáže a také kriminální zločinci. Klub otevřeně prohlašoval, že nazrála situace ke svržení socialistického režimu. Generální tajemník klubu Jaroslav Brodský na jednom ze zasedání řekl : „Dobrý komunista je jen mrtvý komunista, a pokud ještě žije, je třeba mu vytrhat nohy“. Členové klubu vytvořili operativní skupiny 4-5 lidí, které vlastnily seznamy komunistů, které měly sledovat, terorizovat a až nastane čas, tak se s nimi „vypořádat“ (vzpomeňme na věšení komunistů v Maďarsku v r. 1956). Klub 231 byl finančně dotován ze zahraničí.
Ivan Sviták, ideolog KAN, na diskusním večeru na pražské univerzitě za účasti několika stovek lidí z vedení KAN otevřeně uvedl, že „v zájmu dovedení procesu demokratizace až k dosažení „absolutní svobody“ je možná i cesta občanské války“. V podnicích a různých organizacích se zakládaly filiálky klubu, které se nazývaly „Výbory na ochranu svobody slova a tisku“.
Organizace „Revolučný výbor demokratickej strany Slovenska“ vyzývala k uskutečnění voleb pod dohledem Anglie, USA, Itálie a Francie, k ukončení kritiky západních států v tisku a jeho soustředění na SSSR.
Vznikaly ilegální výbory sociální demokracie a jeden z jejich vůdců, J. Šiška, zdůrazňoval, že v Československu se vytvořila příhodná situace pro odstranění komunistů od moci a že soc. demokrat. strana má možnost dát komunistům poslední úder, protože se opírá o své mezinárodní vedení.
14. července pozvali českoslovenští opozičníci amerického politika Zbigniewa Brzezinského do Prahy, aby přednesl svoji strategii „liberalizace“. Brzezinski vyzval k likvidaci KSČ, k likvidaci milicí a státní bezpečnosti. Podle jeho slov „podpořil zajímavý československý experiment.“
Západní hranice ČSSR byly otevřené, začaly se likvidovat pohraniční zábrany a opevnění.
Na stránkách Mladé fronty se objevovaly „názory čtenářů“ jako, že : „o účasti v socialistickém táboře před 23 lety rozhodovali staříci a dnešní mládež s nimi nesouhlasí.“
V Mladé frontě se také psalo: „Zákon, který přijmeme, musí zakázat veškerou komunistickou činnost v Československu. Zakážeme činnost KSČ a rozpustíme ji. Spálíme knihy komunistických ideologů – Marxe, Engelse, Lenina“.
Lidem byla vštěpována myšlenka, že ze strany SRN nehrozí žádná hrozba, že by se mohlo uvažovat o návratu sudetských Němců do země, přičemž noviny General Anzeiger (SRN) napsaly: „Sudetští Němci budou očekávat od Československa, osvobozeného od komunizmu, návrat k Mnichovské dohodě, podle které Sudetská oblast v r.1938 připadla Německu“. Na listopad 1968 byl naplánován sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu v Karlových Varech.
Redaktor českých odborových novin „Práce“ Jiříček řekl německé televizi: „V naší zemi žije kolem 150 tisíc Němců. Můžeme doufat, že ostatních 100 – 200 tisíc by se mohlo do vlasti vrátit o něco později“.
S cílem vytvoření v ČSSR situace, která by napomohla vystoupení Československa z Varšavské Smlouvy, Rada NATO vypracovala program „Zefir“. V červenci začala pracovat speciální Centrála pro pozorovaní a řízení, kterou američtí důstojníci nazvali „Štáb úderné skupiny“. Ve skupině bylo víc jak 300 pracovníků, mezi nimiž byli důstojníci rozvědky a političtí poradci. Centrála třikrát denně hlásila štábu NATO informaci o situaci v ČSSR. Později jeden představitel štábu NATO prohlásil: „I když kvůli vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a uzavření Moskevské dohody speciální Centrála nakonec neřešila úkoly, které před ní stály, její činnost byla a stále zůstává cennou zkušeností do budoucna.“
– pokračování –
Takze vsechno bylo spatne, jak co delali tehdejsi politici (ja pamatuju 60. leta jako politické tání, vic se cestovalo, lidi se min bali, zbozi bylo vic a front min) jak to, o co se snazili reformatori (ja pamatuju na „socialismus s lidskou tvari“ jako dobrou myslenku ktera v nasi rodine byla sledovana se skepsi ale i s nadeji). A ta radost, kdyz se mohlo najednou kritizovat politiky, a oni se kroutili a blekotali na televizi!
Podle tohoto clanku, vsecko bylo spatne, a vsecko byla zrada zapadu. Neberu.
A dolozeni (linky) nikde.
Fuj.
Takhle se przni historie i z druhe strany.
Tátu tehdy povolali do Plzně na letiště a pak vyprávěl, že sledovali, jak se amíci i Němci hromadně stahují od hranic snad až 25 km do vnitrozemí a čekali, co se z toho vyvrbí. Říkal, že se obávali, aby to nebyl začátek další války. Dlouho neměli žádné informace o tom, co se vlastně děje.
Občan:
V dobách těsně před nástupem Jaruzelského cvičila ČSLA v blízkosti polských hranic. (Psali vojáci z vojny)
a) jste v r. 1980
b) to byla akce Krkonoše, moooc velká sranda. Ještě že ji po třech dnech odpískali.
Autoři, nezlobte se, to, co předkládáte, je směs polopravd.
A. Zápotocký a A. Novotný možná rozvraceli zem, ale nečinili tak z popudu nějakého systematického ovlivnění.
Šiklova reforma – možná špatná ale zase – v žádném případě ne cíleně. Vyjmenujte mi z historie široce úspěšné velké reformy. Já znám jednu – tu co provedl Teng Siao Ping.
Novotný byl odpůrce umístění jaderných zbraní V ČSSR. To bylo pro další vývoj dost podstatné.
Je samozřejmé, že se u nás západní služby snažily, ale ty organizované protirežimní aktivity byli významem marginální, společenské uvolnění přinášelo tehdá komunistům spíš popularitu a body u mas.
Dubček byl velmi slabá figura. Po celou dobu svého politického fungování.
Šikova, nikoli Šiklova…
Přesto stojí za pozornost naděje, kterou Pražské jaro vzbudilo v národě československém a kterou další vývoj potlačil. Dnešní vlády ničím takovým nedisponují. A ať zkusí ČNB uspořádat výkup zlata na Fond republiky!
Můžete dovézt kiwi z Nového Zélandu, brambory z Jižní Afriky, ale široce sdílenou naději nedovezete, ta musí vzniknout tady.
Význam pražského jara se zveličuje.
Prostě bojovalo jedno komunistické křídlo proti druhému, nic víc.
Zdravím, Admirále, a děkuji, že jste to napsal. To je totiž celosvětově rozšířený omyl, v nějž jsme, my lidé, soustavně a záměrně uváděni. Cokoli, co škodí lidem, jim mělo původně sloužit, a ti, kteří to prosazovali a zaváděli se hájí slovy: „My jsme to mysleli dobře, promiňte, ono se to nějak nepovedlo“. Při tom jsou to všechno pečlivě plánované akce, o jejichž zhoubných důsledcích pro národ(y) nemusí ten, kdo je vykonává ani vědět (ale často o tom ví, alespoň částečně, neboť o ničem nerozhoduje, jen plní příkazy, a to mu, hádám, může ujít jen těžko). Myslíte, se to u nás po r.1989 zvrtlo náhodou? Že privatizace, zničení armády, devastace školství a brzy i zdravotnictví, rozklad průmyslu a zemědělství, že to vše se dělo NÁHODOU? Že to ti, kteří zaváděli různá opatření, mysleli s Čechy (Slováky, Bulhary, Východními Němci atd.) dobře? A jenom se to nepovedlo? Ne. Ti lidé záměrně zaváděli kapitalismus nejhoršího zrna, předávali těžce vydřené hodnoty do soukromých rukou a odtud (nebo rovnou) na západ… Byl to plán, a lidé, určeni k jeho realizaci byli pečlivě a dlouho vybíráni. A tak tomu bylo i v šedesátých letech. Víte, jaký velkolepý plán pro naše národní hospodářství měl v r. 1968 A. Dubček? Nakoupit voňavky a spodní prádlo pro ženy, na což si hodlal půjčit od Brežněva půl milionu rublů…
Som ročník 1954 a som rád, že „farebná revolúcia“ v ČSSR skončila neúspechom…… len toľko k roku 1968 a „Pražskej jari“…..
Mám stejný názor.
Prožil jsem díky „okupaci“ klidné dětství a část dospělosti a naše děti alespoň část dětství.
áno, pekné detstvo a mládenctvo…… 👍
hmm
https://www.aljazeera.com/news/2025/8/6/what-is-the-chikungunya-virus-how-are-countries-such-as-china-battling-it
máme se na co těšit 🙁
Jenže to je brebera známá od r. 1953. Pokud ho někdo neupravil, tak je to klasická lehčí chřipka, ovšem s vyrážkou 🙂
Jsou to strašné sračky. Od počátečního „dílu seriálu“ až sem.
Říkám to já, Teco, v roce 1968 patnáctiletý „blbeček“.
Zajímaly ho převážně holky a bigbít, ale už to vnímal i v souvislostech.
Mezery z politiky tehdy ochotně doplnili rodiče s dovětkem: „Ne abys o tom někde žvatlal!“
Běžte s těmi vašimi teoriemi do háje, je to úplně z cesty.
Každý to má nějak zažité a když mu někdo nabourá ten jeho obrázek, tak to nechce přijmout, i když to je „tisíckrát“ pravda.
Je už to 57 roků.
Ti, kteří se v roce 1968 narodili už spějí do penze. Ti, kteří se narodili o cca 30 let později asi moc nepochopí – a hlavně, je jim to jedno. Jiný svět…
Má cenu se do těch dob vracet, i když to je zajímavé třeba pro historiky?
Nejsem si jist. Už je to skoro stejné, jako jsou pro nás husitské války.
Takže tak…
Podle mě to smysl má, protože téma je stále využíváno současnou „propagandou“ v podporování nenávisti vůči Rusku.
Tak.
A sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu by se podle všeho měl konat – když ne příští rok, tak nejpozději ten přespříští – v Brně.
Tu nenávist si musí vyřešit každý sám. Opravdu sám.
Trvalo mi to dvacet let a to jsem už striktně rozlišovat co je „ruské“ a co „sovětské“.
Po obsazení ČSSR jsme dávali jednak ruské balety a opery, jednak klasické činohry: Dostojevskij, Gorkij, Čechov… Návštěvnost byla větší, než u jiných autorů.
Co nefungovalo byly sovětské hry od Simonova, Ostrovského, Vampilova atd. Tam se muselo krátit i předplatné, výplň (vata) do hlediště nefungovala ani při povinných návštěvách vojenských útvarů a hornických učilišť a hrát pro jedenáct diváků, které to nebaví je pro herce ponižující.
Zapomněl jsem na zlatý hřeb sovětského repertoáru: MIrošničenkovo „Znovuzrození“./
To mělo premiéru, dvě reprízy a derniéru. Téměř sto herců, přestavěna polovina divadla.
A jednoho věrného diváka: MUDr. Radima Uzla. Ten se na závažnou sovětskou hru o Leonidu Iljiči Brežněvovi chodil bezostyšně bavit. No co chcete od sexuologa…
Zkuste to napsat do ČT a jiného mainstreamu!
Sakra,asi jsem žil v jiném Československu .
To, že jste o mnohých věcech nevěděl, neznamená, že se neděly.
Novotný byl sice pitomec,ale životní úroveň šla jednoznačně nahoru,bylo obrovské nadšení mezi lidmi a je otázka co z toho je skutečnost.
Podle mne udělal Novotný v rámci možného hodně. A jak to tak bývá, zásluhy se připisují Dubčekovi, který měl skvělé PR, jak se dnes říká. Bohužel už nepochopil, co v tehdejší době je možné a co nikoli. U něho asi opravdu platí ono Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to….
Z mého pohledu byl Novotný nejlepší komunistický prezident.
Lidi byli nadšení, protože nevěděli, o co se ve skutečnosti jedná a protože jim otrnulo. Zapomněli na hladové bouře 1. republiky i na útlak za Protektorátu a zřejmě i na těch 360-385 tisíc zavražděných Čechoslováků za 2. sv. války a začali pošilhávat po životní úrovni na západě, přičemž nechápali, že ji tam museli zvednout, vč. zavedení různých sociálních programů, protože jinak by se lidé na celém západě byli začali domáhat socialismu. Západem placení architekti „socialismu s lidskou tváří“ měli od počátku v rukách média – Televizi, rozhlas i toho Ruďasa. Lhali, až se jim od huby prášilo, a bylo to vlastně stejné jako v r. 1989 – Nebojte se, že přijdete o jistoty, socialismus se rušit nebude, jenom napravíme šlendrián a otevřeme se světu. A výsledek? Totálně rozkradená republika a z velké části zdebilizované obyvatelstvo. Přesně to by se bylo dělo už tenkrát.
Přesně tak. Lidi se nechali zblbnout pozlátkem Západu a vůbec nevěděli, o co ve skutečnosti jde. Udělat z nás kolonii Západu.
Lidi byli nadšení, protože předtím museli „budovat nové zítřky“ a viděli výsledek.
Kdy jindy se udělalo pro lidi tolik jako za socíku? Všichni nějak zapomněli, že za 1. republiky lidi hladověli, byly hladové pochody, demonstrace nezaměstnaných a stávky pracujících za lepší podmínky,… kdy se do lidí střílelo. Že nebyly důchody (ty byly jen pro ty, kdo pracoval ve státní službě), že za lékařské ošetření se muselo platit,…
Po válce bylo úkolů mnoho a za krátký čas se toho dokázalo vybudovat hodně. Bylo potřeba přizpůsobit průmysl kvůli tomu, že Západ odmítal s námi dál obchodovat, bylo potřeba uživit zemi, vybudovalo se mraky bytů, školy, nemocnice, přehrady, obrovské investiční celky, elektrárny,…
Dnes není stát schopen vybudovat žádnou velkou investiční stavbu, sociální vymoženosti se postupně ořezávají, do důchodu půjdete v 70 letech a pak vám nařídí eutanázii. …
Za první republiky měli státní důchod ti, co pracovali ve státní službě.
Za socialismu pracovali ve státní službě všichni…proto měli všichni důchod.
Marhallův plán pro ČSR odmítl Gottwald, není pravda, že s námi západ odmítl obchodovat.
Marshallův…
Vybírám z článku
Marshallův plán: V březnu 1947 vyhlásila americká vláda tzv. Trumanovu doktrínu. Ve své podstatě to byla snaha o „zadržování komunismu“, snaha o politiku izolacionismu vůči Sovětskému svazu a státům, kde měly velký vliv komunistické strany. Ještě před vyhlášením Trumanovy doktríny ozřejmil cíle Západu Winston Churchill při projevu ve Fultonu 5. března 1946. Churchill zde poprvé použil termín „železná opona“.
Podle odtajněných archivních záznamů FBI naléhal Churchill soukromě na konzervativního republikánského senátora Stylese Bridgese z New Hampshire, který se aktivně podílel na mezinárodních záležitostech, aby podpořil myšlenku, aby Amerika udeřila jako první atomovou bombou proti Sovětskému Svazu.
Ostatně, ještě na začátku dubna 1945, před samotným koncem války, Churchill vydal příkaz náčelníkům svých štábů k vypracování operace překvapivého úderu na SSSR – operaci „Nemyslitelné“. Podle tohoto plánu měl být útok na SSSR proveden po vzoru Hitlera – nečekaným úderem 1. července 1945. Hlavním cílem 2. světové války byl od začátku Sovětský Svaz a Hitler, „podchycený“ zejména Velkou Británií, byl nástrojem k provedení útoku na SSSR!!!
V návaznosti na Trumanovu doktrínu pak vznikl Marshallův plán „pomoci“ evropským zemím postiženým válkou. Jednou z podmínek této pomoci byla „stabilizace politických poměrů“. Ve Francii a Itálii to vedlo k vyloučení komunistů z vlády.
Tvůrci Marshallova plánu naoko připouštěli účast SSSR na jeho realizaci, ale ve skutečnosti dělali vše pro to, aby Sovětský svaz izolovali. Ještě v červnu 1947 sovětské vedení vážně uvažovalo o účasti SSSR na Marshallově plánu. Změna nastala po účasti na zasedání ministrů zahraničních věcí v Paříži ve dnech 27. června až 2. července 1947 a poté, co sovětské vedení získalo informace od agenta s krycím jménem „Stewart“ (Donald Maclean – první tajemník britského velvyslanectví ve Washingtonu), který měl přístup k důležité tajné korespondenci. Zpráva tvrdila: účelem Marshallova plánu bylo nastolit americkou hospodářskou nadvládu v Evropě. Nová mezinárodní hospodářská organizace pro obnovu evropského průmyslu by byla pod kontrolou amerického kapitálu. Zdrojem těchto informací byl britský ministr zahraničí Ernest Bevin. [2]
Pravicová část čs. vlády dělala kampaň pro přijetí Marshallova plánu, vláda 4. července slíbila účast na pařížské konferenci k tomuto plánu, ale během návštěvy v SSSR obdržela vláda podrobné informace o povaze Marshallova plánu a 10. července rozhodla o zrušení účasti na konferenci.
Zdeněk Fierlinger na půdě Parlamentního shromáždění:
„Víme, že tento tzv. Marshallův plán je spojen s dalekosáhlými politickými podmínkami…Kromě toho s Marshallovým plánem je spojována také otázka průmyslové výstavby západního Německa, což může ohroziti bezpečnost sousedních států. Všechny úvahy a diskuse jsou zahroceny proti Sovětskému svazu, proti východní Evropě…“
https://nabojpravdy.cz/11-teorie-rizeni/112-ideologie/unorove-udalosti-roku-1948-v-souvislostech-jak-to-bylo/
To potvrzuje, že Marshallův plán jsme si odmítli sami.
Dobře nám tak.
Vždyť Marshallův plán znamenal podřízenost ekonomiky Spojeným státům. Znamenal ekonomickou podporu Německa na úkor jiných států. Německa, kde zůstalo dost nácků, s kterými měly USA své plány. Německo se dodnes řídí pokyny z USA.
Je dobře, že jsme odmítli Marshallův plán.
A to odmítání obchodování s námi bylo už před Marshallovým plánem.
Však říkám: dobře nám tak.
Raději jsme si vybrali podřízení Moskvě než Washingtonu. V dnešním stavu jsme mohli být už před 30 lety…
Kdykoliv velká americká země někomu nabídne jakoukoliv pomoc, jetřebí to ihned odmítnout. Je to totéž, jako pomoc od Malé Británie.
Pokud si dobře pamatuji, tak někdy kolem r. 1967 šla nahoru především inflace.
To si pamatujete špatně, inflace šla nahoru až od Pružinského po Nutellu. Před nimi byla koruna pevná 30-35 let, jak helvétská víra.
https://www.youtube.com/watch?v=EwxAwRVjE8k
ach jo