26 září, 2025

Pražské jaro 1968 – jak to tehdy bylo? 2. část


To, co předcházelo událostem srpna roku 1968 v Československu, je možné nazvat barevnou revolucí řízenou ze Západu, i když cíle jednotlivých zainteresovaných skupin se mohly lišit (cíle státní elity USA, Německa, Rakouska, …byly jiné než cíle nadnárodního řízení, globálního „zákulisí“). Kdosi kdysi pronesl bonmot, že jediný stát na světě, kde se nemůže odehrát barevná revoluce, jsou Spojené státy, protože tam není americká ambasáda. I když v souvislosti s protesty v USA v 1. období prezidenta Trumpa se začalo vtipkovat, že i v USA se objevilo americké velvyslanectví.

Z různých zdrojů zabývajících se rokem 1968 se můžeme dozvědět, že:

V době událostí kolem tzv. Pražského jara američtí vojáci pálili napalmem vietnamské děti – při masakru v Song My (My Lai ) zabili více než 500 civilistů, žen a dětí, vedli ve Vietnamu ozbrojený konflikt, ale o okupaci se nikde nehovoří a nikdo jim to stále nevyčítá.

Ve Francii byly pokusy o barevnou revoluci s cílem odstranit de Gaulla, který se stal pro nadnárodní řízení i pro USA nepohodlný.

Prezidenti Československa — A. Zápotocký, a od roku 1957 A. Novotný – šli v šlépějích Chruščova. Oni v podstatě rozvraceli zem. Novotný byl kopií Chruščova a svými nepromyšlenými reformami, které byly Chruščovem odsouhlasené, způsobil národnímu hospodářství vážné škody, což také přispělo k snížení životní úrovně lidí.


Novotný prosadil vytvoření expertní skupiny s Otou Šikem v čele, která pracovala na konceptu reformy. Koncept byl schválen 15. září 1964 (dokument byl přijat necelých 14 dní po oficiální návštěvě Chruščova). Od 1.1. 1966 byla některá konkrétní opatření realizována v omezeném měřítku a od r. 1967 v mnohem větším měřítku. Svůj ekonomický koncept Šik charakterizoval jako třetí cestu ekonomické demokracie. Cestu, která byla alternativní kapitalismu a socialismu. Zavedení tržního hospodářství, otevření čs. ekonomiky zahraniční konkurenci, přeorientování čs. ekonomiky na těsnou spolupráci se Západem, zejména s Německem, samostatnost podniků na úkor snížení kontroly ze strany státu. Přičemž reformátoři garantovali lidem 92% mezd na úkor rozpočtu pro případ ztrátovosti jejich podniku. Vzniká situace, že příjmy zůstávají podnikům, ale o úbytky se stará stát. Podniky nemají potřebu zvyšovat kvalitu svých produktů, nemají potřebu tolik vyrábět, stačí zvýšit cenu jejich výrobků. Zvyšovaly se i mzdy. Kvůli poklesu produktivity práce a růstu mezd se ale objevuje deficit.

Už v r. 1967, v prvním roce reformy, měli lidé plno peněz, ale vznikla hrozba deficitu v obchodě s chlebem a masem. Čs. vedení se rozhodlo požádat o pomoc Moskvu s dodávkami zrna a masa. Moskva pomohla.

A tak Československo vstoupilo do r. 1968 s ekonomikou, která nejprve prožila problémy s růstem a později s pochybnými reformami. Reformátoři svalovali vinu na čs. ekonomiku, která ještě nedospěla do reforem. To vše vedlo k tomu, že lidé ztráceli důvěru v socialismus a vzrůstaly antiruské nálady ve společnosti. Média tyto nálady podporovala.

5. ledna 1968 Plenární zasedání ÚV KSČ zvolilo namísto Novotného do funkce Prvního tajemníka ÚV KSČ A. Dubčeka, přičemž neodvolalo Novotného z postu prezidenta republiky. Dubček se okamžitě dostal pod vliv osob, které pod rouškou  demokratizace začali zem chystat k jejímu vydání Západu (k čemuž skutečně došlo po r. 1989).

Po celé zemi vznikaly různé „kluby“ („Klub 231“, „KAN – Klub angažovaných nestraníků“) a další organizace.

Klub 231 sjednotil až 100 tisíc lidí, mezi kterými byli propuštění vězni, odsouzení za špionáž, za velezradu, za propagandu fašismu nebo za sabotáže a také kriminální zločinci. Klub otevřeně prohlašoval, že nazrála situace ke svržení socialistického režimu. Generální tajemník klubu Jaroslav Brodský na jednom ze zasedání řekl : „Dobrý komunista je jen mrtvý komunista, a pokud ještě žije, je třeba mu vytrhat nohy“. Členové klubu vytvořili operativní skupiny 4-5 lidí, které vlastnily seznamy komunistů, které měly sledovat, terorizovat a až nastane čas, tak se s nimi „vypořádat“  (vzpomeňme na věšení komunistů v Maďarsku v r. 1956). Klub 231 byl finančně dotován ze zahraničí.

Ivan Sviták, ideolog KAN, na diskusním večeru na pražské univerzitě za účasti několika stovek lidí z vedení KAN otevřeně uvedl, že „v zájmu dovedení procesu demokratizace až k dosažení „absolutní svobody“ je možná i cesta občanské války“. V podnicích a různých organizacích se zakládaly filiálky klubu, které se nazývaly „Výbory na ochranu svobody slova a tisku“.

Organizace „Revolučný výbor demokratickej strany Slovenska“ vyzývala k uskutečnění voleb pod dohledem Anglie, USA, Itálie a Francie, k ukončení kritiky západních států v tisku a jeho soustředění na SSSR.

Vznikaly ilegální výbory sociální demokracie a jeden z jejich vůdců, J. Šiška, zdůrazňoval, že v Československu se vytvořila příhodná situace pro odstranění komunistů od moci a že  soc. demokrat. strana má možnost dát komunistům poslední úder, protože se opírá o své mezinárodní vedení.

14. července pozvali českoslovenští opozičníci amerického politika Zbigniewa Brzezinského do Prahy, aby přednesl svoji strategii „liberalizace“. Brzezinski vyzval k likvidaci KSČ, k likvidaci milicí a státní bezpečnosti. Podle jeho slov „podpořil zajímavý československý experiment.“

Západní hranice ČSSR byly otevřené, začaly se likvidovat pohraniční zábrany a opevnění.

Na stránkách Mladé fronty se objevovaly „názory čtenářů“ jako, že : „o účasti v socialistickém táboře před 23 lety rozhodovali staříci a dnešní mládež s nimi nesouhlasí.“

V Mladé frontě se také psalo: „Zákon, který přijmeme, musí zakázat veškerou komunistickou činnost v Československu. Zakážeme činnost KSČ a rozpustíme ji. Spálíme knihy komunistických ideologů – Marxe, Engelse, Lenina“.

Lidem byla vštěpována myšlenka, že ze strany SRN nehrozí žádná hrozba, že by se mohlo uvažovat o návratu sudetských Němců do země, přičemž noviny General Anzeiger (SRN) napsaly: „Sudetští Němci budou očekávat od Československa, osvobozeného od komunizmu, návrat k Mnichovské dohodě, podle které Sudetská oblast v r.1938 připadla Německu“. Na listopad 1968 byl naplánován sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu v Karlových Varech.

Redaktor českých odborových novin „Práce“ Jiříček řekl německé televizi: „V naší zemi žije kolem 150 tisíc Němců. Můžeme doufat, že ostatních 100 – 200 tisíc by se mohlo do vlasti vrátit o něco později“.

S cílem vytvoření v ČSSR situace, která by napomohla vystoupení Československa z Varšavské Smlouvy, Rada NATO vypracovala program „Zefir“. V červenci začala pracovat speciální Centrála pro pozorovaní a řízení, kterou američtí důstojníci nazvali „Štáb úderné skupiny“. Ve skupině bylo víc jak 300 pracovníků, mezi nimiž byli důstojníci rozvědky a političtí poradci. Centrála třikrát denně hlásila štábu NATO informaci o situaci v ČSSR. Později jeden představitel štábu NATO prohlásil: „I když kvůli vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a uzavření Moskevské dohody speciální Centrála nakonec neřešila úkoly, které před ní stály, její činnost byla a stále zůstává cennou zkušeností do budoucna.“

– pokračování –

112 thoughts on “Pražské jaro 1968 – jak to tehdy bylo? 2. část

  1. Tak vidim, Jano, ze historii dobre znate. Tak k vam mam dotaz.
    Proc z vaseho clanku cisi takova zast?

    Uvedu priklad:
    „Klub 231 sjednotil až 100 tisíc lidí, mezi kterými byli propuštění vězni, odsouzení za špionáž, za velezradu, za propagandu fašismu nebo za sabotáže a také kriminální zločinci.“

    Pro lidi, co vcera spadli z rohliku, to bude znit jako parta spinavych zlocincu. Proc takto nefer malujete klub lidi, co byli rezimem pronasledovani a tezce poskozeni a chteli se navzajem podporit? Ze byli odsouzeni za zradu, sabotaz, i treba „propagandu fasismu“ — no rezim jim nejakou nalepku dat musel. Psal si nekdo s kolegou na zapade a byl kriticky k rezimu? Fuk do kriminalu za … no treba za prozrazovani socialistickych tajemstvi ci podvraceni republiky. Atp. Sama to jiste chapete… ale mladi treba uz ne.

    Tak znovu… proc ta zast? Proc ta snaha hazet spinu na lidi, co tenkrat prosli takovym trapenim?

    1. Potíž je v tom, že buď jste tenkrát nežil, nebo jste již byl liberalizovaný. Tehdejší společnost totiž svojí konstrukcí liberalizovaná nebyla a tedy pro ni platily úplně jiné zásady. Bohužel se však postupně lid Československa liberalizoval (od největších měst) a co neprošlo v roce 1968, to prošlo v roce 1989.
      Takže ano – řada lidí prošla strašným trápením – ale Vy vůbec nezohledňujete, že tito lidé se skutečně snažili tu tehdejší tradiční společnost zničit. Potom jsou tu 2 další skutečnosti:
      1) Společnost má právo se bránit.
      2) Bohužel především vrchnost již málo rozuměla té tradiční společnosti – a v podstatě byla liberalizovaná – viz třeba paměti Štrougala. A nutno přiznat, že i právě z tohoto vylezlo nemálo křiváren.
      Takže doporučuji, abyste se zamyslel nad tím, co to byla a na čem byla založena tradiční společnost a jaký je rozdíl oproti liberální společnosti. Ať se Vám to líbí, nebo ne, ale to byla teokratická společnost a základem byla schopnost myslet. Jenže liberalizace představuje především zánik schopnosti myslet – a proto přišel hadrák. Ostatně – liberální znamená osvobozený – a víte od čeho? Budete se divit: od mravnosti. Je to příliš stručné, ale jak se říká „chytrému napověz a hloupého kopni“.

      1. Šifrin: „řada lidí prošla strašným trápením – ale Vy vůbec nezohledňujete, že tito lidé se skutečně snažili tu tehdejší tradiční společnost zničit“

        Pardon? Kdo se snazil tu tradicni spolecnost znicit? Muj pribuzny, ktery si nechtel nechat vzit sve male (tradicni) hospodarstvi, tak ho meli za podvratneho kulaka, a dlouha leta si odsedel? A ted jeste tady pani Jana plive po nem a stotisici jemu podobnych, co byli (na jednu nadejnou, hojivou chvilku) v Klubu 231…

        O cem to proboha mluvite? Mozna vam nerozumim. (Mimochodem, Vevca je rodu zenskeho.)

        1. Všimněte si, co jsem napsal pod bodem 2.
          Já vůbec nepopírám, že se stalo spousta svinstva, ale ono by to chtělo uznat i z druhé strany. A to mi chybí. Ono to bylo natvrdo a to potom opravdu „když se kácí les, létají třísky“.

    1. jen dávná vzpomínka
      Bylo to v padesátém šestém, když banda rozjívených učňů poskakovala večer dolů do městečka do kina, nadšená tím , že může večer ven z intru.
      Hmm nazpátek jsme šli zaražení nikdo ani slovo, snad cestou trochu vyprchal děs z filmu o Hirošimě a Nagasaki.
      A tak si někdy říkám, co by asi ti dneční, jak by reagovali. Jestli by ta hrůza na ně nějak zapůsobila, nebo jestli by si řekli že je to jen film, Kdo ví.
      Ty hodiny vidím vždycky, když si vzpomenu. a že je to už let

      1. No co se vyprovokování týče, ono ten Pearl Harbor smrdí jako 11.9. nebo naše Filosofická fakulta. Tím se nechci Japonců zastávat fanatičtíí fašisti to tehdy byli, to určitě. Ovšem dvě atomové bomby byly moc. Účelem byla spíše zpráva SSSR.

        1. Pred casem jsem se dotoho zahledela hloub, a tvrdi se, ze kdyz zhodili jednu bombu, Japonci se odmitli vzdat, a valcili dal na setrvacnost. Az kdyz zhodili bombu druhou, tak se vzdali.
          Nerikam tim, ze to tak urcite bylo, ale myslim, ze v te dobe byli Japonci tak poblazneni a zfanatizovani, a byli vedeni tak uplnymi magory, ze to tak muze byt.

          Co se tyce Pearl Harbor, tak se v Americe otevrene pise, ze je k necemu takovemu Americka vlada tajne popichovala. No ale rozhodnuti zautocit bylo jejich.

          Jako s prvni svetovou (viz Lusitania) potrebovala am. vlada zaminku, jak vlezt do valky.

          1. Japonci tu svou úpornost předvedli pak i později, na přelomu 60. a 70.let, kdy fakticky bez varování zahltili Ameriku i evropský Západ levným a přitom velmi kvalitním zbožím – v době ropné krize to byla velice úsporná a spolehlivá auta.

            V počátcích polovodičů – jmenovitě tranzistorů v přenosných přístrojích, kdy Amerika teprve neochotně akceptovala fakt, že tranzistory už tu zůstanou, zaplavil Morita (SONY) Ameriku tranzistorovými přijímači tak důkladně, že název firmy SONY se stal synonymem pro kapesní či pohlednicový tranzistorový přijímač. A ta úpornost spočívala v tom, že se Japonci nenechali odradit ani nepříznivou americkou i evropskou celní politikou.

            Pamatuju si, jak dokonce i v našich Tuzexech a polských Pewexech vedle sebe, počátkem 80.let, stála v zasklených regálech tradiční švýcarská super-kvalita, pak kvalita spolu s německou důkladností – a hned vedle japonská kombinace téhož, v provedení od firmy AKAI.
            Stály tam vedle sebe modely Revox B77, Grundig TS945 a Akai z řady GX, který vedle evropských výrobků vypadal, jakoby jej sem shodili z jiné planety.

            Ale hlavně: Ten Akai s GX hlavami, tedy fakticky na doživotí (skloferit) stál asi jen polovinu toho, co švýcarský Revox…
            Už tehdy pomalu, ale jistě západoevropský elektronický průmysl ztrácel dech oproti neskutečně pracovité Asii – a tím myslím ty Japonce.
            Už v roce 1989 byl německý Grundig, ale i holandský Philips v prdeli s dechem, protože je z jedné strany válcoval koncern Matsushita (jmenovitě Panasonicб Technics a několik dalších), z druhé strany Philips a další evropské firmy dostávaly po kulkách od Sony a Nippon Columbia, známější pod značkami Denon a Onkyo.

          2. Atomová bomba na Hirošimu a Nagasaki byl jednak test té zbraně a jednak to byla zpráva pro SSSR. Svržení bomby mělo SSSR postrašit, mělo předvést sílu USA.
            Po shození atomových bomb Japonci nepřestali bojovat. Ještě měsíc válčili. A kdy v Japonsku začali uvažovat o kapitulaci? Až když sovětský armáda porazila Kuantungskou armádu, když Japonsko už nemělo čím bojovat. Truman si to velmi dobře uvědomoval a řekl? „Vstup SSSR do války nám ušetřil přinejmenším rok války a stovky tisíc životů našich amerických vojáků.“

            1. AI rika: „Japonsko oznámilo svou kapitulaci 15. srpna 1945, po atomovém bombardování Nagasaki 9. srpna 1945 a vyhlášení války Japonsku Sovětským svazem. [To jest po sesti dnech, vsimnete si, pani Jano.]
              Rozhodnutí o kapitulace bylo učiněno po intenzivní debatě v japonské Nejvyšší válečné radě, která byla rozdělena i po svržení druhé atomové bomby. Nakonec zasáhl císař Hirohito, což vedlo k přijetí Postupimské deklarace, která požadovala bezpodmínečnou kapitulaci. Druhá atomová bomba byla tedy významným faktorem při rozhodování, ale nebyla jediným důvodem; rozhodujícím prvkem bylo také vstup Sovětského svazu do války [s Japonskem].“

              AI pak dodava: „Ne, Harry S. Truman neřekl, že vstup Sovětského svazu do války zachránil stovky tisíc amerických životů. Truman naopak důsledně tvrdil, že použití atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki bylo opatřením, které zabránilo masovým ztrátám na životech. Argumentoval tím, že bombardování zachránilo stovky tisíc životů na americké i japonské straně, a odvolával se přitom na odhady potenciálních ztrát během rozsáhlé invaze do Japonska.“

              Odkud mate ten citat?

              1. Jednou jsem chtěla po AI, ať mi vyhledá české filmy o českých vědcích a vynálezcích a nebyla schopná skoro nic vyhledat, jen nějaký film z poslední doby, Že jich mraky bylo natočeno za socíku, vůbec neevidovala. Tolik k AI.
                K Japonsku – dokonce na wiki se píše, že:
                Na jaltské konferenci v únoru 1945 se Stalin zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropě vypoví Japonsku válku. Dne 5. dubna 1945 Sovětský svaz vypověděl Japonsku dohodu o neútočení, dne 26. července 1945 bylo uveřejněno Postupimské prohlášení, ve kterém spojenci požadovali bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, což Japonsko odmítlo. Již od května proudily z Německa a z osvobozené střední Evropy jednotky Rudé armády směrem na Dálný východ. ….
                …..Dne 8. srpna 1945 vypověděl Sovětský svaz v souladu se slibem, který dal spojencům, ke dni 9. srpna 1945 Japonsku válku. Útočná operace nazvaná Srpnová bouře byla zahájena skutečně 9. srpna 1945, přičemž mohutné sovětské údery prolomily na mnoha místech japonskou obranu….. Dne 15. srpna se ocitly hlavní sily Kuantungské armády v obklíčení, ale kladly stále odpor. To už věděly, že císař Hirohito vyhlásil kapitulaci, kterou ovšem vedení japonské armády zpočátku ignorovalo. ….Kuantungská armáda kapitulovala až 20. srpna, přičemž došlo i ke kapitulaci všech dalších jednotek, které byly obklíčeny v sovětském týlu. Poslední kurilský ostrov byl obsazen až 1. září 1945, den před podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska.
                https://cs.wikipedia.org/wiki/Sov%C4%9Btsko-japonsk%C3%A1_v%C3%A1lka
                Pokud jde o výrok Trumana, je to z jeho pamětí. Dočetla jsem se to na ruských zdrojích, kde odkazovaly na jeho paměti.
                https://archive.org/details/memoirsbyharryst01trum/page/n5/mode/2up

                1. Toz. Odpovidam na: „A kdy v Japonsku začali uvažovat o kapitulaci? Až když sovětský armáda porazila Kuantungskou armádu, když Japonsko už nemělo čím bojovat. Truman si to velmi dobře uvědomoval a řekl? „Vstup SSSR do války nám ušetřil přinejmenším rok války a stovky tisíc životů našich amerických vojáků.““

                  Tak jsem se prehrabala Trumanovyma Pametema. Sice presne takoveho neco nerekl, rikal podobne veci… smerem do budoucnosti. Ze mu jeho lidi radi, ze Sovetsky svaz musi napadnout Japonsko. Je z toho textu citit tu urgenci. A ze to usetri velky pocet jak americkych, tak cinskych zivotu. Nic o roku valky. Ze se tim predejde nutnost invaze.

                  To je fuk. Mate pravdu, ze Amici velice tlacili na Stalina, aby se to stalo. Pozdeji sice Truman rikal, ze nakonec Sovety nepotrebovali, a ze z toho meli jen trable, ale to se rika snadno pozdeji.

                  Japonci zacali uvazovat o kapitulaci v cervenci.

                  AI: „V srpnu 1945, během sovětské invaze do Mandžuska (Mandžuská strategická ofenzivní operace), byla Kwantungská armáda poražena sovětskými silami a kapitulovala jim 16. srpna 1945, den po oficiální kapitulaci Japonska. Armáda byla následně rozpuštěna.“

                  Co se tyce Trumanovych pameti, tak taky rikal toto (a uvadim presny citat! 🙂 — mozna bude zajimat:
                  „Tento návrh [v Postupimi] se mi nelíbil z jednoho důležitého důvodu. Viděl jsem v něm cynický diplomatický tah, který měl za cíl vykreslit vstup Ruska do války v této době jako rozhodující faktor pro dosažení vítězství. Na Jaltě Rusko souhlasilo a zde v Postupimi znovu potvrdilo svůj závazek vstoupit do války […], za předpokladu, že Rusko a Čína předtím uzavřou smlouvu o vzájemné pomoci. Nebyly stanoveny žádné další podmínky a rozhodně žádné, které by zavazovaly Spojené státy a spojence poskytnout Rusku důvod k rozchodu s Japonskem. Naši vojenští poradci důrazně naléhali, aby bylo Rusko zapojeno do války, aby se neutralizovaly početné japonské síly na čínském kontinentu a zachránily se tak tisíce životů Američanů a spojenců. Ale nebyl jsem ochoten nechat Rusko sklízet plody dlouhého, hořkého a statečného úsilí, na kterém se nijak nepodílelo.“ (str. 402-3, dil prvy)

                  No, daly by se vam blechy do kozichu, kdybyste u kazdeho citatu rekla, odkud je? Jinak dekuji, ze jste mne vyprovokovala naucit se kus historie, ktery jsem malo znala.

                  1. Někdy musí člověk přelouskat víc knih, aby se dobral pravdy. Dnes není zájem zveřejňovat věci tak, jak byly. A dát odkaz, kde hned najdete dané informace, už vůbec není snadné.
                    Jsem ráda, že jsem Vám pomohla poznat kus dějin ( nerada používám slovo historie – H-Is-Torie = historie lidstva podle Tóry).

          3. No ono, když tak dumám o zvyku amíků obsaszovat a vládnout kde komu pro vlastní prospěch, ani se nedivím že sde začínali bránit – tedyx pokud vůbec. Ono už vylezlo na světlo boží tolik „amickejch nápadů“ že kdo ví jak to bylo. A takových těch m ístních „pomahačů“ se najde dost v každém národě.

            Tak kdo ví….

      2. No tak to se opravdu mýlíte. Atak Japonska byl naprosto předvídatelný, protože byl jen reakcí na US odříznutí Japonska od dovozu nerosttných surovin a hlavně ropy a uhlí. Svou prasáckou úlohu v této eskalaci sehrála zejména Austrálie jako prodloužená ruka VB a SSA.

    1. Kolik asi ten článek na Seznamu získá nerozhodnutých voličů pro Stačilo?

      To je vidět na diskusi pod článkem…

      1. Presne, diskuse pod clankem je dnes velmi vypecena 😀
        Namatkou vybiram:

        Martin Malata
        vytváření nepřítele a šíření nenávisti, to vám komoušům jde. Akorát, že po těch vašich skvělých nápadach zůstává vždy spoušť a tisíce mrtvých. Žádná pozitivní vize, jen negativní vymezování se a plivání na ty, kdo mají jiný názor. Víte, že hrajete na pudy té primitivní části voličů, ve kterých potřebujete rozdmýchat negativní ekoce, aby vás volili. Jste ochotni so prorvat k moci i za cenu kolaborace s Rusem. Hnus

        Pavol Urbánek
        Pane Sterzigu, mate nejlepsi spojence, jaci jsou k mani – lidskou blbost, kratkou nebo zadnou pamet, zle svedomi a sobectvi. To je kvartet, ktery lidi , jako jste vy a mnozi vasi predchudci bezpecne podrzi. K tomu spousta, vlastne jen a jen lzi, podvody zase lzi. A stejne, jako u ostatnich vasich predchudcu, jako byl Hitler, Stalin a jejich nasledovnici, se za par let lidi budou divit, az budou hledet na spoust, kterou jste zpusobil, jak se to mohlo stat…preji vam a vam podobnym hladky pruchod kanalem do zapomneni a nebyti…v politice. Vsimnete si, jak jsem tolerantni – ja uz mam od vasich volicu dva rozsudky smrti…

        1. Tak to dopadne, když článek z alternativy vypustíte na libtardím Seznam médiu, mimo okruh svých skalních fanoušků.

          Ti, kdo s textem souhlasí, se raději do diskuse nezapojí, aby nebyli ušlapáni.

          1. Zaprvé neexistuje záporná publicita, zadruhé u článku je 41 srdíček a z 51 komentářů pod ním nejsou všechny záporné. Za mne skvělé dát tyto informace do mainstreamu.

            1. Omlouvám se, ta moje sklerósa, zapomněl jsem napsat podstatnou věc. Všimněte si, že veškeré záporné reakce jsou ad hominem, ani jedna snaha argumentovat proti Vidlákovu textu. Toho si spousta lidí všimne a zamyslí se.

        2. Haha, voni to umi…. to co sami cini, vycitaji druhym…. 🙂
          mirne opraveno:
          „vytváření nepřítele a šíření nenávisti, to vám SPOLU-blaznum a wokesterum jde. Akorát, že po těch vašich skvělých nápadech zůstává vždy spoušť. Žádná pozitivní vize, jen negativní vymezování se a plivání na ty, kdo mají jiný názor.“

          Trhnete si nohou, lepsolidi! Jste jen na posmech.

  2. Takze vsechno bylo spatne, jak co delali tehdejsi politici (ja pamatuju 60. leta jako politické tání, vic se cestovalo, lidi se min bali, zbozi bylo vic a front min) jak to, o co se snazili reformatori (ja pamatuju na „socialismus s lidskou tvari“ jako dobrou myslenku ktera v nasi rodine byla sledovana se skepsi ale i s nadeji). A ta radost, kdyz se mohlo najednou kritizovat politiky, a oni se kroutili a blekotali na televizi!

    Podle tohoto clanku, vsecko bylo spatne, a vsecko byla zrada zapadu. Neberu.
    A dolozeni (linky) nikde.
    Fuj.
    Takhle se przni historie i z druhe strany.

    1. Je to tak vždycky. Říká se tomu propaganda.
      Čím míň toho pisatel o dané době nebo věci ví, tím je rezolutnější.
      Díval jsem se kdysi (1968) do hlavně sovětského kulometu na OT. Na druhé straně byl jakýsi Kazach.
      Nespustil a já? Odpustil. Časem. Nevěděli co činí.
      A hlavně – už je to jedno.

    2. Vevca
      Hlavne Saša Dubček bol na úrovni okresného tajomníka. Pelendrekovy zákon podpísal a to sme ho mali radi. Viete, aj moji rodičia vkladali nádeje do tých obrodnych rokov ale začalo vybavovanie si účtov medzi sebou. Môj otec neprešiel previerkami lebo nesúhlasil so vstupom vojsk a ako učiteľ VŠ šiel do elitexu ako predajca tkacskych strojov. Po 1989 roku išla celá fabrika do hajzlu od radosti z demokracie karpatského typu 😁 . Čo malo nejakú hodnotu sa sprivatizovalo a rozkradlo. A najviac ma dojímaju emigranti z rokov 1969-1969 ktorí po 1989 roku nám vyčítajú, že sme nešli so zbraňou v ruke bojovať proti socializmu a komunizmu. Zo zavetria sa dobre vykrikovalo, a takto rástli disidenti ako Fiala, Peter Pavel a spol. Ďakujem, mal som pekné detstvo a časť zivota do 1989 roku. V 1968 odišla do kanady časť našej rodiny z Plzne, neboli tam moc šťastní, stále spomínali na domovinu …….

      1. TzR rika: A najviac ma dojímaju emigranti z rokov 1969-1969 ktorí po 1989 roku nám vyčítajú, že sme nešli so zbraňou v ruke bojovať proti socializmu a komunizmu.

        Ja dobre znam exilovou komunitu, a nevim o nikom, kdo vam, co jste zustali doma, vycital, ze jste nesli se zbrani v ruce proto invazi. Ale vim z vlastni zkusenosti hlavne zde, jak se nam neustale vycita to i ono. Takze spis si to muzete strcit za klobouk. Dalsi cesta, jak pomlouvat exil, vidte?

    3. Zdravím, Vevčo. Tak samozřejmě, že šedesátá léta byla v jistém smyslu asi už bezstarostnější než padesátky, válka se přece jen vzdalovala. Já nevím, že většina lidí, když hodnotí léta padesátá, nebere vůbec v úvahu, že bylo krátce po válce, a přesto se hospodářství rychle dávalo do kupy a postavila se řada staveb a podniků, které, pokud nebyly po r. 1989 zničeny, nám slouží dodnes. Tady jsou některé z nich: 1948–1953 (1. pětiletka + poúnorová industrializace)
      1949 – Založení Československé plavby labsko–oderské (ČSPLO)
      1950 – Zahájení výstavby Lipno I (dokončeno 1959)
      1951 – Vznik LIAZ – Liberecké automobilové závody
      1952 – Začátek stavby Slapské přehrady (dokončena 1954)
      1953 – Vznik Tesla n.p. (sloučení více podniků pod jednotnou značku)
      🔹 1954–1959
      1954 – Uvedení Slapské vodní elektrárny do provozu
      1956 – Začátek výstavby Orlické přehrady
      1957 – Založení rafinérie Slovnaft Bratislava
      1959 – Dokončení Lipno I a Lipno II, zahájen provoz
      1959 – Výstavba Chemických závodů Litvínov (Záluží) – expanze petrochemie – jsou tam jen největší stavby. Takže je logické, že v 60. letech se lidem trochu ulevilo. Cestovat nebo jezdit na dovolené se, myslím, začalo už v 50. letech (viz Dovolená s Andělem), ale na tom nesejde: spíš je s podivem, že lidé úplně zapomněli na to, jak si svých dovolených užívali dělníci a obyčejní lidé např. za 1. republiky, kampak ti asi tak jezdili?
      A ještě k tomu Vašemu fuj! – V článku se nepíše, že všechno v 60. letech bylo špatně, článek je pokusem vysvětlit, o co komu tehdy skutečně šlo a že blahobyt lidí a rozkvět Československa to nebyl.

          1. To ale nepřináší užitek lidem, jenom jim. Zatím. A hlavně – za půl století tenhle výklad zkratky už nebude nikomu nic říkat. NHKG je sice mrtvé, ale stojí.
            Byl jsem se podívat z balkonu. Je tam pořád a trčí k nebi jako výčitka.

        1. Jistě. Celý konglomerát byl postavený „na zelené louce“. Svého času největší zpracovatel železa v republice. Až později přišly VSŽ – Východoslovenské železárny v Košicích.
          ===
          Herci a zpěváci z ostravských divadel chodili na stavbu NHKG brigádničit. Tedy dobrovolně a zdarma. Většina z nich už nežije, ale nikdo z nich se v devadesátkách za to nestyděl, i když komunisty zrovna nemusel.

          Jiná doba. Ale „enháčko“ byl pojem. Pak z názvu odstranili Klementa Gottwalda, pak to prodali, přejmenovali a nechali zkrachovat. Výroba železa se prý teď nejvíc vyplácí v Číně. Ale ani to už není pravda – v Indii je to ještě levnější.

          1. SK: Vidite. Brigady. Ze skoly na brambory a na chmel. O prazdninach na sena v pohranici. Milovala jsem to. To je jedna z veci, co se mi tehda libilo. Byla nas fajn parta, a byla to dobra zkusenost.

          1. Vas clanek je nedolozeny, Jano. Ja nebudu vasi praci delat za vas, a nekde sama hledat, co vy jste si potencialne vycucala z prstu. Ostatne jsem vam odpovedela nahore.

              1. Ptam se nahore, odkud mate ten citat?
                Dockam se odpovedi?

                A neposilejte mne lovit v nejakych bichlich.
                Dolozit citat je prece jednoduche. Kliknu na to, uvidim ho. Popripade stranku tu a tu v dolozenem dokumente. Vsak vy vite, ne?

  3. Tátu tehdy povolali do Plzně na letiště a pak vyprávěl, že sledovali, jak se amíci i Němci hromadně stahují od hranic snad až 25 km do vnitrozemí a čekali, co se z toho vyvrbí. Říkal, že se obávali, aby to nebyl začátek další války. Dlouho neměli žádné informace o tom, co se vlastně děje.

    1. Občan:
      V dobách těsně před nástupem Jaruzelského cvičila ČSLA v blízkosti polských hranic. (Psali vojáci z vojny)

  4. Autoři, nezlobte se, to, co předkládáte, je směs polopravd.

    A. Zápotocký a A. Novotný možná rozvraceli zem, ale nečinili tak z popudu nějakého systematického ovlivnění.
    Šiklova reforma – možná špatná ale zase – v žádném případě ne cíleně. Vyjmenujte mi z historie široce úspěšné velké reformy. Já znám jednu – tu co provedl Teng Siao Ping.
    Novotný byl odpůrce umístění jaderných zbraní V ČSSR. To bylo pro další vývoj dost podstatné.
    Je samozřejmé, že se u nás západní služby snažily, ale ty organizované protirežimní aktivity byli významem marginální, společenské uvolnění přinášelo tehdá komunistům spíš popularitu a body u mas.
    Dubček byl velmi slabá figura. Po celou dobu svého politického fungování.

    1. Přesto stojí za pozornost naděje, kterou Pražské jaro vzbudilo v národě československém a kterou další vývoj potlačil. Dnešní vlády ničím takovým nedisponují. A ať zkusí ČNB uspořádat výkup zlata na Fond republiky!
      Můžete dovézt kiwi z Nového Zélandu, brambory z Jižní Afriky, ale široce sdílenou naději nedovezete, ta musí vzniknout tady.

      1. Význam pražského jara se zveličuje.
        Prostě bojovalo jedno komunistické křídlo proti druhému, nic víc.

        1. Aleš: Ale houby. Sice bojovalo jedno kridlo proti druhemu, ale narod to sledoval s radosti a nadeji. Ostatne kdo si myslite, ze mohl jinak bojovat? U moci byli jen komunisti. Zdalo se to byt reforma zevnitr. Coz koneckoncu mohlo, v nejlepsim pripade, zachranit komunisticky experiment. To, ze komunismus padnul, ma povetsine vinu to, ze se odmitli vyvyjet, systemicka skleroza, obrana status quo, atp. Zhnilo to zevnitr, i kdyz zapad pak do toho strcil… Svet by byl dnes lepsi, kdyby se byly reformy podarily, a experiment prezil.

          1. Vevčo, Vy stále odmítáte pochopit, že o žádné reformy nešlo. To byla jen vějička. Šlo o to, dostat nás pod vliv Západu. A ještě o další cíle.

            1. Spis slo o to, dostat nas trochu od Sajuzu. Coz by tenkrat nebylo spatne. Nasi soudruzi byli vic servilni vuci Moskve nez kdokoliv jiny ze soc. statu… ne snad?

              1. Ne, ne. Vždyť, co se stalo po r. 1989? Západu se podařilo dosáhnout za pomoci Gorbačova (Gorbačova považují v Rusku za zrádce) rozpadu SSSR a ze všech bývalých socialistických zemí udělat svoje kolonie ( kolonialismus je skrytý, ale je je).
                (Západ na tom nebyl v 80. letech ekonomicky dobře a „díky“ rozpadu soc.bloku se z toho vzpamatoval. Teď už je na tom zase špatně, ale to je věc druhá.)
                Myslíte, že v tom r. 1968 šlo o něco jiného? Kdepak, ale protože ještě zcela nenazrál čas, tak se to naše předání Západu odložilo, ale podařilo se zcela diskreditovat socialistické zřízení a SSSR. A o to šlo. To je ta pointa, která bude zmíněna v 3. dílu článku.

    2. Zdravím, Admirále, a děkuji, že jste to napsal. To je totiž celosvětově rozšířený omyl, v nějž jsme, my lidé, soustavně a záměrně uváděni. Cokoli, co škodí lidem, jim mělo původně sloužit, a ti, kteří to prosazovali a zaváděli se hájí slovy: „My jsme to mysleli dobře, promiňte, ono se to nějak nepovedlo“. Při tom jsou to všechno pečlivě plánované akce, o jejichž zhoubných důsledcích pro národ(y) nemusí ten, kdo je vykonává ani vědět (ale často o tom ví, alespoň částečně, neboť o ničem nerozhoduje, jen plní příkazy, a to mu, hádám, může ujít jen těžko). Myslíte, se to u nás po r.1989 zvrtlo náhodou? Že privatizace, zničení armády, devastace školství a brzy i zdravotnictví, rozklad průmyslu a zemědělství, že to vše se dělo NÁHODOU? Že to ti, kteří zaváděli různá opatření, mysleli s Čechy (Slováky, Bulhary, Východními Němci atd.) dobře? A jenom se to nepovedlo? Ne. Ti lidé záměrně zaváděli kapitalismus nejhoršího zrna, předávali těžce vydřené hodnoty do soukromých rukou a odtud (nebo rovnou) na západ… Byl to plán, a lidé, určeni k jeho realizaci byli pečlivě a dlouho vybíráni. A tak tomu bylo i v šedesátých letech. Víte, jaký velkolepý plán pro naše národní hospodářství měl v r. 1968 A. Dubček? Nakoupit voňavky a spodní prádlo pro ženy, na což si hodlal půjčit od Brežněva půl milionu rublů…

  5. Som ročník 1954 a som rád, že „farebná revolúcia“ v ČSSR skončila neúspechom…… len toľko k roku 1968 a „Pražskej jari“…..

    1. Mám stejný názor.
      Prožil jsem díky „okupaci“ klidné dětství a část dospělosti a naše děti alespoň část dětství.

    2. Jsem také 1954 a myslím si (téměř) totéž. Nějaké rozdíly v názorech bych našel, ale nepodstatné.

    3. Ano. Rozkradení a likvidace republiky, dotování fláterníků a modrokurevníků, různých kožených, bakalů atd. atd. se posunulo o 20 let. Národu se to ale nelíbilo, tak po 20 letech zazvonil klíči, zavedl demokracii, nakoupil americké pracovní kalhoty a je spokojen s banánem v ruce.

    1. Jenže to je brebera známá od r. 1953. Pokud ho někdo neupravil, tak je to klasická lehčí chřipka, ovšem s vyrážkou 🙂

  6. Jsou to strašné sračky. Od počátečního „dílu seriálu“ až sem.
    Říkám to já, Teco, v roce 1968 patnáctiletý „blbeček“.
    Zajímaly ho převážně holky a bigbít, ale už to vnímal i v souvislostech.
    Mezery z politiky tehdy ochotně doplnili rodiče s dovětkem: „Ne abys o tom někde žvatlal!“
    Běžte s těmi vašimi teoriemi do háje, je to úplně z cesty.

    1. Každý to má nějak zažité a když mu někdo nabourá ten jeho obrázek, tak to nechce přijmout, i když to je „tisíckrát“ pravda.

    2. Nejlepší lež je ta, která obsahuje roztroušené částečky pravdy.
      Takový je dnešní text.

      Sledujte např. krátké televizní ankety s „občany“. Předem je jasné, jaký výsledek tázající se redaktor potřebuje, ale je-li chytrý, alespoń 20% odpovědí musí být záporných, oproti 80 % kladných.

      Zmanipulovat dav je celkem odborná záležitost, ačkoliv jednorázově se to může podařit i náhodou.
      Mistrem městských převratů byl Želivský, toho bychom teď potřebovali.

  7. Je už to 57 roků.
    Ti, kteří se v roce 1968 narodili už spějí do penze. Ti, kteří se narodili o cca 30 let později asi moc nepochopí – a hlavně, je jim to jedno. Jiný svět…
    Má cenu se do těch dob vracet, i když to je zajímavé třeba pro historiky?
    Nejsem si jist. Už je to skoro stejné, jako jsou pro nás husitské války.

    Takže tak…

    1. Podle mě to smysl má, protože téma je stále využíváno současnou „propagandou“ v podporování nenávisti vůči Rusku.

      1. Tak.
        A sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu by se podle všeho měl konat – když ne příští rok, tak nejpozději ten přespříští – v Brně.

      2. Tu nenávist si musí vyřešit každý sám. Opravdu sám.
        Trvalo mi to dvacet let a to jsem už striktně rozlišovat co je „ruské“ a co „sovětské“.
        Po obsazení ČSSR jsme dávali jednak ruské balety a opery, jednak klasické činohry: Dostojevskij, Gorkij, Čechov… Návštěvnost byla větší, než u jiných autorů.
        Co nefungovalo byly sovětské hry od Simonova, Ostrovského, Vampilova atd. Tam se muselo krátit i předplatné, výplň (vata) do hlediště nefungovala ani při povinných návštěvách vojenských útvarů a hornických učilišť a hrát pro jedenáct diváků, které to nebaví je pro herce ponižující.

        1. Zapomněl jsem na zlatý hřeb sovětského repertoáru: MIrošničenkovo „Znovuzrození“./
          To mělo premiéru, dvě reprízy a derniéru. Téměř sto herců, přestavěna polovina divadla.
          A jednoho věrného diváka: MUDr. Radima Uzla. Ten se na závažnou sovětskou hru o Leonidu Iljiči Brežněvovi chodil bezostyšně bavit. No co chcete od sexuologa…

        2. Kocoure,ö dramatech toho moc nevím, ale co se týče literatury bych „sovětské autory“ tak úplně nepodceňoval, některá jejich díla jsou opravdu silná.
          Třeba Šolochov a nejen jeho „Osud člověka“, ale třeba i méně známé dílo „Bojovali za vlast“ (Oni sražális za rodinu) – to jsou velmi silné výpovědi o zemi a době.
          I dalších je spousta.
          Samozřejmě i spousta škváru, ale to už dějiny vytřídily.

        1. Podle mne udělal Novotný v rámci možného hodně. A jak to tak bývá, zásluhy se připisují Dubčekovi, který měl skvělé PR, jak se dnes říká. Bohužel už nepochopil, co v tehdejší době je možné a co nikoli. U něho asi opravdu platí ono Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to….
          Z mého pohledu byl Novotný nejlepší komunistický prezident.

          1. Ja jsem Novotneho nemela rada, asi hlavne proto, ze kdyz byl znovu „zvoleny“ tak prisla nase ucitelka cestiny k nam do tridy, a mluvila o tom, jak pan president by prekvapeny a dojaty, i mel slzu v oku! nad tim, ze ho znovu zvolili.
            A vedela, babice jedna zlomyslna, ze my se nemuzem ozvat. Bylo to, jako by nas bicem svihla, jako bychom byli nevolnici, co si musi nechat vse dovolit a hubu drzet. System deptal lidi… ostatne, jako dnes v Nemecku.

            Ale objektivne? Taky si myslim, ze byl nejlepsi z nich. Dubcek byl slaboch. A pak se nechal od Havla opit rohlikem…

        2. Lidi byli nadšení, protože nevěděli, o co se ve skutečnosti jedná a protože jim otrnulo. Zapomněli na hladové bouře 1. republiky i na útlak za Protektorátu a zřejmě i na těch 360-385 tisíc zavražděných Čechoslováků za 2. sv. války a začali pošilhávat po životní úrovni na západě, přičemž nechápali, že ji tam museli zvednout, vč. zavedení různých sociálních programů, protože jinak by se lidé na celém západě byli začali domáhat socialismu. Západem placení architekti „socialismu s lidskou tváří“ měli od počátku v rukách média – Televizi, rozhlas i toho Ruďasa. Lhali, až se jim od huby prášilo, a bylo to vlastně stejné jako v r. 1989 – Nebojte se, že přijdete o jistoty, socialismus se rušit nebude, jenom napravíme šlendrián a otevřeme se světu. A výsledek? Totálně rozkradená republika a z velké části zdebilizované obyvatelstvo. Přesně to by se bylo dělo už tenkrát.

          1. Přesně tak. Lidi se nechali zblbnout pozlátkem Západu a vůbec nevěděli, o co ve skutečnosti jde. Udělat z nás kolonii Západu.

            1. Kdy jindy se udělalo pro lidi tolik jako za socíku? Všichni nějak zapomněli, že za 1. republiky lidi hladověli, byly hladové pochody, demonstrace nezaměstnaných a stávky pracujících za lepší podmínky,… kdy se do lidí střílelo. Že nebyly důchody (ty byly jen pro ty, kdo pracoval ve státní službě), že za lékařské ošetření se muselo platit,…
              Po válce bylo úkolů mnoho a za krátký čas se toho dokázalo vybudovat hodně. Bylo potřeba přizpůsobit průmysl kvůli tomu, že Západ odmítal s námi dál obchodovat, bylo potřeba uživit zemi, vybudovalo se mraky bytů, školy, nemocnice, přehrady, obrovské investiční celky, elektrárny,…
              Dnes není stát schopen vybudovat žádnou velkou investiční stavbu, sociální vymoženosti se postupně ořezávají, do důchodu půjdete v 70 letech a pak vám nařídí eutanázii. …

              1. Za první republiky měli státní důchod ti, co pracovali ve státní službě.
                Za socialismu pracovali ve státní službě všichni…proto měli všichni důchod.

                1. Vybírám z článku
                  Marshallův plán: V březnu 1947 vyhlásila americká vláda tzv. Trumanovu doktrínu. Ve své podstatě to byla snaha o „zadržování komunismu“, snaha o politiku izolacionismu vůči Sovětskému svazu a státům, kde měly velký vliv komunistické strany. Ještě před vyhlášením Trumanovy doktríny ozřejmil cíle Západu Winston Churchill při projevu ve Fultonu 5. března 1946. Churchill zde poprvé použil termín „železná opona“.

                  Podle odtajněných archivních záznamů FBI naléhal Churchill soukromě na konzervativního republikánského senátora Stylese Bridgese z New Hampshire, který se aktivně podílel na mezinárodních záležitostech, aby podpořil myšlenku, aby Amerika udeřila jako první atomovou bombou proti Sovětskému Svazu.
                  Ostatně, ještě na začátku dubna 1945, před samotným koncem války, Churchill vydal příkaz náčelníkům svých štábů k vypracování operace překvapivého úderu na SSSR – operaci „Nemyslitelné“. Podle tohoto plánu měl být útok na SSSR proveden po vzoru Hitlera – nečekaným úderem 1. července 1945. Hlavním cílem 2. světové války byl od začátku Sovětský Svaz a Hitler, „podchycený“ zejména Velkou Británií, byl nástrojem k provedení útoku na SSSR!!!

                  V návaznosti na Trumanovu doktrínu pak vznikl Marshallův plán „pomoci“ evropským zemím postiženým válkou. Jednou z podmínek této pomoci byla „stabilizace politických poměrů“. Ve Francii a Itálii to vedlo k vyloučení komunistů z vlády.

                  Tvůrci Marshallova plánu naoko připouštěli účast SSSR na jeho realizaci, ale ve skutečnosti dělali vše pro to, aby Sovětský svaz izolovali. Ještě v červnu 1947 sovětské vedení vážně uvažovalo o účasti SSSR na Marshallově plánu. Změna nastala po účasti na zasedání ministrů zahraničních věcí v Paříži ve dnech 27. června až 2. července 1947 a poté, co sovětské vedení získalo informace od agenta s krycím jménem „Stewart“ (Donald Maclean – první tajemník britského velvyslanectví ve Washingtonu), který měl přístup k důležité tajné korespondenci. Zpráva tvrdila: účelem Marshallova plánu bylo nastolit americkou hospodářskou nadvládu v Evropě. Nová mezinárodní hospodářská organizace pro obnovu evropského průmyslu by byla pod kontrolou amerického kapitálu. Zdrojem těchto informací byl britský ministr zahraničí Ernest Bevin. [2]

                  Pravicová část čs. vlády dělala kampaň pro přijetí Marshallova plánu, vláda 4. července slíbila účast na pařížské konferenci k tomuto plánu, ale během návštěvy v SSSR obdržela vláda podrobné informace o povaze Marshallova plánu a 10. července rozhodla o zrušení účasti na konferenci.

                  Zdeněk Fierlinger na půdě Parlamentního shromáždění:

                  „Víme, že tento tzv. Marshallův plán je spojen s dalekosáhlými politickými podmínkami…Kromě toho s Marshallovým plánem je spojována také otázka průmyslové výstavby západního Německa, což může ohroziti bezpečnost sousedních států. Všechny úvahy a diskuse jsou zahroceny proti Sovětskému svazu, proti východní Evropě…“
                  https://nabojpravdy.cz/11-teorie-rizeni/112-ideologie/unorove-udalosti-roku-1948-v-souvislostech-jak-to-bylo/

                    1. Vždyť Marshallův plán znamenal podřízenost ekonomiky Spojeným státům. Znamenal ekonomickou podporu Německa na úkor jiných států. Německa, kde zůstalo dost nácků, s kterými měly USA své plány. Německo se dodnes řídí pokyny z USA.
                      Je dobře, že jsme odmítli Marshallův plán.
                      A to odmítání obchodování s námi bylo už před Marshallovým plánem.

                    2. Však říkám: dobře nám tak.

                      Raději jsme si vybrali podřízení Moskvě než Washingtonu. V dnešním stavu jsme mohli být už před 30 lety…

                    3. Kdykoliv velká americká země někomu nabídne jakoukoliv pomoc, jetřebí to ihned odmítnout. Je to totéž, jako pomoc od Malé Británie.

                    4. Bať, Aleši.
                      Naštěstí to nevyšlo. Dávali bychom třeba „Jesus Christus Superstar“ a roli Krista by zpívala holohlavá lesbická černoška. Teď z toho zvracejí i v USA. Mohli jsme i my… 😕

                    5. Myslel jsem to tak, že dnešní neduhy už mohly být vyřešeny před 30 lety a dnes bychom měli před sebou úplně jiné výzvy :o)

                    6. Aleši, jste trochu legrační.
                      Mohli jsme být po třiceti letech kde?
                      Tam kde je západní Evropa a kterou (bohužel) doháníme? A řešit tytéž problémy?
                      Důležitý je méně aktuální stav, ale více trend vývoje. Ještěže máme za Západem to zpoždění, třeba do toho klimatického, LGBBT+, imigrace a dalších průserů tak úplně nespadneme společně s nimi.
                      Snad!?

          2. Yvettry: To nevite. Zapad byl tenkrat jeste jiny. Cely svet byl jeste jiny. Melo to sanci dopadnout jinak. A byl by nahled Cechoslovaku na vychod a zapad nezbarveny invazi. A masovy exil by se nekonal…

            1. Na Západě invaze nebyla a pohled na Východ se od toho českého velmi neliší. Problém je, že jejich chamtivost vždycky nakonec na Rusech skončila. Proč bychom měli patřit k Západu, když jsme k němu historicky nikdy nepatřili? Kdy přesně se kdekoli ze Západu díval na lidi na Východ od německé hranice jako na lidi a ne na otroky Západu? Celá historie tohoto území je v podstatě boj proti Západu, proti germanizaci. Kde přesně byla v historii možnost koexistence se Západem jako rovný s rovným? Jak moc je třeba přepsat historii, aby koexistovala s Vaším pohledem na Západ? Evropa je rozdělená na západní, střední, východní a Balkán. My jsme střední Evropa. Pro Západ nejsme ničím jiným, než hadrem na podlaze pro jejich dobyvačnou cestu na Východ. Masový exil? Pokud nechci pracovat na nějakém cíli, tak odejdu. Je to tak v práci, v rodině, kdekoli. Pokud nemáte cíl končíte a nahradí vás někdo jiný. Není třeba brečet nad rozlitým hrncem a říkat si co by kdy by. Ano, Západ byl tehdá jiný, vždycky jiný a vždycky střední a východní Evropě, včetně Balkánu po většinu historie, cca tisíc let, nepřátelský a vždycky si ze zbytku „vážil“ těch, co svoje rodné země zradili a vždycky jen do té doby, dokud je potřeboval. Stále stejné, rok za rokem, století za stoletím.

              1. Co se durdite? Je hodne na tom, co rikate. Ja oponuju lidem, co furt opakuji, ze chvala panu Bohu ze se to reformatorum nepodarilo, protoze by to byl urcite rok 89 o dvacet let driv. A hazou na ty reformatory hnuj.

          1. To si pamatujete špatně, inflace šla nahoru až od Pružinského po Nutellu. Před nimi byla koruna pevná 30-35 let, jak helvétská víra.

          2. Zřejmě si pamatujete ropnou krizi 1973. Zdražení a snížení těžby. U nás zdražení benzínu že 2,20 na dvojnásobek. Jo, to vám byl tehdy poprask. Kdybychom jen tušili..

Napsat komentář: Yvettry Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *