
Zatímco se leckde v Čechách a na Moravě vzpomínalo na zfalšovaný 17. listopad – kdysi Mezinárodní den studentstva – vládní delegace v čele s Andrejem Babišem a Petrem Macinkou odletěla do Izraele jednat o zbraních, zdravotnictví a ochraně dětí. Pod uhlazeným diplomatickým povrchem takzvané reálpolitiky se ale skrývá mrazivé pokrytectví, dvojí metr a obyčejné kramářství, pro které měl už Dante Alighieri ve svém Pekle připraveno velmi nehostinné místo.
Sedmnáctý listopad – kdysi Mezinárodní den studentstva – se v českém veřejném prostoru dávno zfalšoval na rituální vzpomínání na rok 1989, zatímco na oběti nacistické zvůle z roku 1939, na popravené studentské vůdce a uzavřené vysoké školy, se vzpomíná už jen okrajově. Letos však tento svátek dostal ještě trpčí pachuť. Premiér Andrej Babiš, jemuž nijak nezalívám neúčast na Národní – spáchal daleko větší „hřích“ – s početnou vládní a armádní delegací odletěl na třídenní pracovní návštěvu Izraele.
Oficiální program zní na papíře státnicky: jednání o protivzdušné obraně, ochrana dětí na internetu, pietní akt v památníku Jad Vašem a inspirace ve špičkových izraelských nemocnicích. Jenže pod tímto uhlazeným diplomatickým povrchem se skrývá hluboký morální rozpor, který nelze přejít mlčením. Už samotný bod o „ochraně dětí v online prostředí“ působí v zemi, jejíž armáda má v sousedním Pásmu Gazy na svědomí tisíce mrtvých, zmrzačených a osiřelých dětí, jako výsměch základním principům lidskosti. Mluvit o bezpečí dětí na obrazovkách v době, kdy o pár desítek kilometrů dál umírají pod troskami domů a hladem ve vplavených stanech, bez humanitární pomoci, je dokonalou ukázkou odtrženosti oficiální „politiky“ od reality.
V době, kdy nejen lidskoprávní organizace jako Amnesty International či Human Rights Watch, ale i papež Lev XIV., pontifex katolické církve, popisují situaci v Pásmu Gazy jako humanitární katastrofu a etnickou čistku, a kdy Mezinárodní soudní dvůr v Haagu řeší obvinění Izraele z porušování Úmluvy o genocidě, působí cesta české vlády na nejvyšší úrovni jako projev naprosté slepoty k utrpení civilistů. Zvlášť trpce v tomto kontextu působí oficiální fotografie politiků pokládajících věnce v památníku obětí holokaustu. Česká delegace přitom vůbec nemusela jezdit k památníku do Jeruzaléma – stačilo popojet o pár desítek kilometrů dál do Pásma Gazy a viděla by holokaust aktualizovaný a v přímém přenosu. Odkaz „nikdy více“ ztrácí jakoukoli hodnotu, pokud se vztahuje jen na minulost a neplatí tváří v tvář současnému ničení lidských životů.
Celá ta velkolepá „státnická“ mise má navíc i jeden trpce komický rozměr. Zatímco česká média a vládní PR prezentují cestu jako událost světového formátu, v samotném regionu po ní neštěkne ani pes. Stačí se podívat na respektované blízkovýchodní analytické servery, jako je například Al-Monitor – v jejich hlavních přehledech o české delegaci nenajdete ani čárku. Pro blízkovýchodní politiku nejsme žádným klíčovým hráčem, jen malou zemí ze střední Evropy, která přijela na obchodní námluvy do zbrojovek a posloužila Benjaminu Netanjahuovi jako užitečná kulisa pro fotku s politikem, který „nejde s evropským davem“.
Odpor k takové politice přitom není otázkou žádného politického škatulkování. Nepotřebujete nálepku „lepšočlověka“ ani „dezoláta“, abyste cítili obyčejný lidský hnus nad tím, když se utrpení nevinných lidí stane jen položkou v obchodní bilanci. Je navíc nutné dodat, že současný kabinet v tomto ohledu jen plynule navazuje na minulou vládu Petra Fialy – bezmezná podpora Izraele bez ohledu na civilní oběti je bohužel trvalým a ostudným rysem české zahraniční politiky posledních let.
Zastánci tohoto kurzu to nazývají „reálpolitikou“ – tedy chladným prosazováním vlastních finančních, bezpečnostních a zbrojních zájmů bez ohledu na ideály. Právě tento pojem ale slouží jen jako vznešené zaklínadlo pro obyčejný cynismus, v němž obchod se zbraněmi a strategická spojenectví mají větší váhu než lidská důstojnost. Tuto linku v delegaci výrazně podtrhuje i účast ministra zahraničí a šéfa Motoristů sobě Petra Macinky, jehož politický styl je postaven na oslavě tvrdého, nekompromisního pragmatismu a na pohrdání lidskoprávní agendou, přičemž často vylije s vaničkou i dítě – viz ruské hokejistky – „mužatky“.
Do očí přitom bije zjevný dvojí metr české i evropské diplomacie. V případě ruské invaze na Ukrajinu jsme neustále slyšeli, že s agresorem se neobchoduje, že sankce jsou morální povinností a že každý nákup či prodej znamená nepřímou podporu válečného násilí. Když ale dojde na Blízký východ, veškeré morální apely rázem mizí. Namísto tlaku na příměří a dodržování mezinárodního práva letí česká delegace do izraelských zbrojovek domlouvat další kontrakty.
Stejně znepokojivý je i domácí rozměr celé cesty. Premiér v Jeruzalémě a Tel Avivu navštívil prestižní zdravotnická zařízení a mluvil o prevenci či využití umělé inteligence v medicíně. Jenže nelze zapomínat, že Andrej Babiš není jen politik, ale také spolumajitel investičního fondu Hartenberg Holding, pod který spadá obří síť soukromých klinik FutureLife v Česku i v dalších evropských zemích. Zatímco běžný český pojištěnec naráží v podfinancovaném veřejném zdravotnictví na dlouhé měsíce či roky čekání na operace a vyšetření, předseda vlády s rozsáhlým soukromým byznysem v oboru sbírá v zahraničí kontakty a know-how. Hranice mezi státním zájmem a soukromým prospěchem se tu opět nebezpečně rozmazává.
Když člověk sleduje oficiální záběry z pietních míst a tiskových konferencí, těžko se ubrání vzpomínce na Dantovu Božskou komedii. Dante Alighieri, sám zkušený florentský politik, ve svém Pekle vyhradil osmému kruhu místo pro pokrytce v těžkých olověných pláštích, které jsou zvenku oslnivě pozlacené. Ještě horší trest ale připravil hned vedle, v pátém žlebu, pro sprosté kramáře s veřejnými statky – jména nechť si každý doplní sám. Pro ty, kteří ze státu, politiky i cizího neštěstí udělali pouhý kšeft, připravil Dante vařící smůlu.
Současná „reálpolitika“ není ničím jiným než takovým kramářstvím zabaleným do pozlaceného pláště. Navenek se leskne frázemi o bezpečnosti, pietě a strategickém partnerství, ale uvnitř je jen chladný kalkul, dvojí metr a naprostá lhostejnost k lidskému životu. Žádná státnická gesta na tom nic nezmění – a ne nadarmo se říká o některých lidech, že se jednou budou bát umřít.
Nadpoloviční většina obyvatel Pásma Gazy Hamás podporuje, a to včetně terorismu a vraždění civilistů (např. 7. září) jen proto, že se tito narodili jako židé.
Přestaňte prosím označovat podporovatele teroristů jako neviňátka jen proto, že oni osobně nikoho nezavraždili.
Voliči Henleinovi Sudetoněmecké strany též nelze označit za neviné.
Adolf Hitler během II. Světové Války nejspíš nikoho vlastnoručně nezavraždil.
Paní Kunšteková
Diky,perfektní článek.
Babiše zplodil Zeman,tak se nemůžeme divit k lásce vraha Netanjahu.
Mne by víc zajímalo,kolik dolarů bude činit pomoc Izraeli.
Fakt tu nemáme jiné starosti, než v jedné řadě spolu se světovou progresivistickou ultralevicí bojovat za palestinské teroristy? Paní byla taky na Letné? Tak gratuluji, pokud opozice v příštích volbách uspěje, a bohužel to vypadá, že ano, tak budete asi spokojená a svými chráněnci se nejspíš pak i setkáte v našich ulicích.
Hlásíte se k dědictví holokaustu, tentokrát v „košer“ podání? proč si myslíte, že jsem byla na Letné, když jsem odpůrce placení polatků? To vám opravdu stačí jeden názor odlišný od vašeho, abyste mě zařadil mezi teroristy? V čem se pak chcete lišit od mainstreamu?
Napsala jste to přesně, paní Kunšteková. Není co dodat. Je pozoruhodné jakou svoloč si Čechové už po desetiletí pilně volí. A nepochybně bude hůř!
Ne nadarmo se říká o některých lidech, že se jednou budou bát umřít. To asi není váš případ, že?
Jana lidi učí, nevraždí. Krev na rukou nemá. Proč by se měla bát?
Jesitnej ma cinka a vylejva jen svoji blbost,posluhy. Nechci vedet co se tam deje.
Na tu nacistickou zvuli , ty studenty nekdo nacistum prihral . Pomoci masakru ,na na zastraseni naroda do otrocky poslusnosti.
Jako obeti manipulace, sou nejlepsi material..Protoze je furt vzdelavaji.
S reznickym ucnem zadny umyslny manipulace , nikdo nesvede..
Realpolitiky sou v akademickym zvatlani, nazev pro porad horsi zlociny.
Porad musi zalhavat a parasiti slouzi parasitum.
Narozenej po valce , cpali nam valku i do cvicek, me uz to ,ty dalsi nebere.
Neni kam. Ani s dantama. Ja sem pro ty prosty, vobycejny a skromny veci.
Fforget not yet, the great essays.
The cruell wrongs, the scornfull ways.
The paynfull pacyence , in denays.
Fforget not yet !
Fforget not yet, fforget not thys.
How long ago , hathe been and ys.
The mynd, that neuer ment amys.
Fforget not yet.
Thomas Wyatt, poet , 16 ,century.
Díky za tu krásnou tudorovskou angličtinu