Pro většinové volby senátní a prezidentské se mohou vytvořit dva velké politické bloky. Postfialovský blok reprezentantů politiky namyšlených elit. Politiky, která nás lehce zaprodá cizím zájmům v Bruselu, či kdekoliv jinde. Politiky morálního pokrytectví, jehož příkladem je maskot opozice, dříve komunistický rozvědčík a NATObijec Petr Pavel, který se překabátil v horlivého stoupence NATO. A kdyby zítra doletěli Marťani, ujali se moci a nechali ho ve funkci, nepřekvapilo by mne, kdyby vyznával marťanský politický systém jako ten nejlepší. Proti tomu stojí vládní strany. I ony jsou vedeny k vytvoření velkého politického bloku.
U velkých bloků je problém, že každý máme jinou politickou představu toho nejlepšího pro stát. To nás může rozdělovat. Naopak nás může spojovat vědomí toho, co nechceme:
- Nechceme být bruselským protektorátem.
- Nechceme ztratit svobodu slova, včetně různých názorů na cizí války, které nejsou válkami našimi.
- Nechceme se podřídit názoru pražských českotelevizních redaktorů a je nám jedno, o čem mele Česká televize v nedělní poledne.
- Nechceme být za blbce a slepě následovat kecy švédské Gréty o konci světa. Nevěříme zelenému údělu, odmítáme likvidaci průmyslu a nesmyslné zdražování energie. Vidíme hloupost bruselské komise, která těmto bludům podléhá a podílí se na obrovském okrádání všech nás ve prospěch několika málo zbohatlíků žijících z dotací na podporu zeleného šíleného snu o předělání světa.
- Nechceme návrat sociálního inženýrství, regulované ekonomiky a omezování práv člověka.
Prostě odmítáme návrat ke komunismu, jen jinak pojmenovanému. To stačí na politické partnerství a volební integraci. Jsou před námi volby senátní a prezidentské, volby většinové. Petr Pavel a Miloš Vystrčil ukazují, že vyhrát volby poslanců nestačí. Postfialovské síly mají prezidenta, Senát a Ústavní soud. Volební politická integrace a společní kandidáti vládních stran ve volbě senátorů i prezidenta mají smysl.
Nebylo by jednodušší rovnou podat žádost o členství v americké Unii?
Pane docente, moc hezky text, takovy apel muzu napsat i ja, primitivni obcan.
Co jste udelal Vy, jakozto namestek na MS?
Pomohl jste nejak Dr. Pekove? Kdyz ji Vas urad chce sebrat znalecke opravneni?
Nebo budete jen krafat 4 roky?
,,Prostě odmítáme návrat ke komunismu, jen jinak pojmenovanému. To stačí na politické partnerství a volební integraci. Jsou před námi volby senátní a prezidentské, volby většinové. Petr Pavel a Miloš Vystrčil ukazují, že vyhrát volby poslanců nestačí. Postfialovské síly mají prezidenta, Senát a Ústavní soud. Volební politická integrace a společní kandidáti vládních stran ve volbě senátorů i prezidenta mají smysl.“
Tenhle poslední odstavec plně podepisuji, bravo!!! Zdeněk Koudelka
Stačí nám dvě politické strany, jako v USA. Na naší části spektra by se mělo začít seriózně uvažovat o sjednocení ANO, SPD, Motoristů a Stačilo do jediné politické strany. Její název by mohl být RSVPL – Republikánská strana všeho pracujícího lidu.
Pro neznalé – celý název prvorepublikové Agrární strany zněl RSZML – Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Protože by však strana zaměřená čistě na zemědělce dnes neuspěla a doba je jiná než před 100 lety, tak mě napadlo tento název takto upravit. „Republikánská strana“ odkazuje na republikány v USA a „všeho pracujícího lidu“ odkazuje na nejlepší epochu v naší historii. Stejně jako republikáni v USA by strana užívala rudou barvu.
A bude se tomu říkat Reicharbeitsfront, či tam budeme zpívat Einheitsfrontlied ? To jsou dva veliké rozdíly ! To je o 360° !
Nechcete s těma agrárníkama jít do háje ? Podívejte se, co vyváděli za Druhé republiky. A za Protektorátu byli ve vládě taky. Zákaz po válce byl na místě.
Máte v tom zmatek. Výšeuvedené nesmysly (souhlasím, jedná se o nesmysly, v případě grýndýlu podvod) nemají s komunismem zhola nic společného. Je třeba držet v pořádku terminologii.
Možná lze do jisté míry srovnávat současnou byrokracii s byrokracií pozdního socialismu ve východní Evropě.
Byrokracie ovšem není ani zdaleka jednoznačným atributem levice a už vůbec ne komunismu. Například bruselská byrokracie je je jedním z projevů evropského neonacismu (pro nechápavé – jedná se o opačný konec politického spektra).
Byrokracie si ale režimy nevybírá – je schopná se adaptovat na režim jakýkoliv (z historie existuje řada příkladů). A u nás už teď překonává byrokracie (protože ke státní byrokracii je třeba připočíst i byrokracii tzv. politických neziskovek) jakýkoliv stav před rokem 1989.
Když už bychom tedy měli lpět na terminologické přesnosti, potom se v žádném případě nejedná o neonacismus. „Naci“ je od slova národ. Takže to v případě Brusele a Uhnije nebude to pravé.
Nebude to ani čistý fašismus, protože jeho základem je „stát, vše pro stát…“
Já se přikláním k tomu že to co se nás snaží do posledního detailu z Brusele opanovat je buď korporativismus, nebo korporátní fašismus. Tedy stav kdy ti nejbohatší skrytě, prostřednictvím korporací a byrokracie se snaží ovládnout vše ve svém dosahu včetně „podřízených“ států.
„Komunismus“ tady slouží (resp. má sloužit) jen jako startér kýženého pavlovského reflexu. V letmo nahozené politické proklamaci promyšlené pojmosloví hledati značí adrenalin zbytečně sobě vypalovati. V ostatním souhlas.
Stejně ale díky panu docentovi, že i jako náměstek si je ochoten pálit prsty a chodit s názorovou kůží na trh.
Trochu paradoxní předně je, že všemu tomu, co stručně shrnuje nad onou základní myšlenkou (k tomu hned) by ze všeho nesjpíše slušelo dáti nadpis … no ? … no přece STAČILO !
Stačilo, rozumíš, Karle ?
Hlavně ale hluboký nesouhlas s tezí: Prostě odmítáme návrat ke komunismu, jen jinak pojmenovanému. To stačí na politické partnerství a volební integraci. NESTAČÍ !
a) Možná to na chvíli a na něco postačí, ale čím déle to postačí, tím hůře potom. (Na volební integraci např. vzor pětidemolice ? Bohatě …) ;
b) ano, samotný „návrat ke komunismu“ je šidítko, apelující spíš na nižší signální soustavy konzervativně se identifikujících voličů. Antikomunismus byl do značné míry šidítkem už v době existence SSSR, ale šidítkem docela komfortním, dnes (zcela bez ohledu na postoj čtenáře ke „komunismu“) se zvolna stává šidítkem slušně řečeno na dvě věci … něco lepšího, pane Werichu …
c) odpor efektivně sjednocovat jen pro dobu „résistence“, přesněji, po dobu akutně vnímaného ohrožení, následně jde vždycky o to, kdo má „program“ nebo „organizaci“ nebo ideálně obojí, aspoň to tak zatím vždycky bylo…
To je problém zdaleka nejenom konzervativců (nejrozmanitějšího ražení), ale u nich, pokud jsou poctiví a nemlží, je to nejmarkantnější. Kam že to chceme a k čemu že se to chceme vrátit (když chceme eliminovat a,b,c, … komunismus, to je jedno, jak to označujeme) ?
Takže ještě jednou díky panu docentovi za otevření zásadního tématu.