Pámbu, předpověď počasí a sušení sena

(Shootterhandovo agroanarchistické okénko)

Pod článkem najdete návod a fotogalerii, jak vyrobit ruční balíkovač sena.

OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, pámbu evidentně nečte ty jejich vědecký předpovědi počasí!“

Včera jsem přišel do hospody výjimečně na šestou, takže kromě výčepáka Toníka, tam seděl za velkým stolem pro šest osob na svým štamgastským místě zatím jen sám Bušmen, protože ten chodil do hospody vždycky už na pátou – hned, jak otevřela. I když jsem neměl úplně náladu na rybářskou latinu (Bušmen získal svoji přezdívku podle toho, že chodil, jakožto vášnivej rybář, pořád v maskáčích), bylo by totálně debilní, kdybych si sednul sám k jinýmu stolu, tak jsem si samozřejmě přisednul k němu. Půllitr měl do půlky, ale na lístku jsem viděl už čtyři čárky. Tu hodinu se tu zjevně neflákal.

Jedva jsem dosednul a přistrčil se s židlí ke stolu, už přede mnou stálo čerstvě natočený pivo. Toník se nemusel ptát co si dám, už mě znal, a tak věděl, že jakožto pražskej kokot přece nebudu pít Gambáč nebo jiný europivo, který se v Praze čepujou v hospodě skoro na každým rohu, ale že si dávám zásadně místní pivo z nymburskýho pivovaru. To měl ostatně vždycky, jen k tomu na druhý pípě střídal Gambáč s Kozlem a Staroušem.

K tomuhle pivnímu postoji mě taky přivedl libeňskej patriot Old Shootterhand: „Tyvole, v tom postřižínským pivu de facto ctíme Hrabalův literární odkaz!“

Protože bylo prázdno a oba jsme s Bušmenem měli co pít, přisednul si Toník na chvíli k nám.

„Ten zase včera nadával,“ informoval nás.

Bylo jasný, o kom jde řeč: o Old Shootterhandovi – Toník měl totiž barák hned vedle jeho ranče.

„A proč?“ zajímal se Bušmen.

„Nevim, asi jako obvykle,“ odvětil Toník s úsměvem.

Old Shootterhand měl jednu takovou…, no… nectnost: když se mu něco nepovedlo nebo stalo (bacil se kladivem do palce, ukopnul si malíček o roh stolu nebo něco rozbil), prostě si nahlas ulevil – samozřejmě z repertoáru svýho bohatýho argotickýho slovníku. Rozdíl byl zpravidla jen v decibelech a tudíž v dosahu. Někdy si zaklel jen tak pro sebe, jindy to slyšeli jen nejbližší sousedi a někdy láteřil, že to bylo slyšet přes půl vesnice – ke mně na druhej konec to naštěstí nikdy nedolítlo, znal jsem to jen z osobní zkušenosti, když jsme byli spolu. Místní v okolí si na to časem zvykli a budilo to spíš obecný (až škodolibý) pobavení.

Old Shootterhand nám pak vždycky u piva vylíčil, co se mu stalo a s jeho vrozeným libeňským pábitelstvím z toho zpravidla vylezla solidní humoristická povídka.

Old Shootterhand byl kokot, jako my všichni ostatní (jak on říkával: všichni jsme kokoti, jen každej v něčem jiným), ale dokázal si dělat srandu i sám ze sebe. Když si někdo dělal srandu z něj, zpravidla se přidal a smál se sám sobě stejně, jako se dokázal smát ostatním. Pokud se s ním někdy setkáte, zapamatujte si tahle dvě základní pravidla: 1) Old Shootterhand si dělá ze všeho srandu a za 2) pokud to tak nevypadá, platí pravidlo číslo 1.

Otevřely se dveře a do výčepu vrazil Džejár (mladej Fořt) ještě v montérkách. Evidentně právě slez z traktoru nebo jinýho zemědělskýho stroje, se kterejma v práci jezdil.

„Pivo, nebo leknu!“ zahalekal až jsme za stolem nadskočili. Toník vstal a vydal se za pípu. Mladej se rozhlídnul po prázdný hospodě a vydal se k jedinýmu obsazeným stolu.

„Zdar, chlapi!“ pozdravil nás, odsunul židli a těžce dosednul. „Co máš kromě nymburku?“ otočil se Toníka.

„Kozla. Ale desítku.“

„Tak sem s tím!“ kejvnul Džejár souhlasně hlavou a pokračoval směrem k nám: „Jsem na senáži. Mám za sebou dvanáctku. Vod šesti vod rána jsem seděl na řezačce! Dám dva rychlý kousky a půjdu spát.“

Chápavě jsme s Bušmenem pokejvali hlavama a mrkli na sebe. Džejárovo „dva kousky“ byla jen taková metafora. Pod čtyři až šest nikdy nešel.

Old Shootterhand dorazil do hospody až v sedum. Mezitím se výčep zaplnil dalšíma štamgastama. Byli tu Mireček, trenér místního fotbalovýho mančaftu Maradona, zedník s divokým plnovousem, kterej vyfasoval po 9/11 přezdívku Usáma, a před Shootterhandem přišel starej Fořt a přisednul si k nám (to už měl Džejár třetí pivo), čímžto bylo jasný, že ještě chvíli posedí a pokecá s fotrem.

Shootterhand zamířil rovnou k našemu stolu a cestou houknul na Toníka: „Jednoho Hrabala!“ a usadil se na předposlední volnou židli.

Toník za pípou jen beze slova kejvnul hlavou, heslu Hrabal samozřejmě rozuměl, vzal čistej půllitr a začal mu točit nymburský.

„Prej si včera zase vyháněl čerta,“ rejpnul jsem si. Bušmen se uchechtnul. Old Shootterhand na mě upřel cosi, co snad mělo nejspíš bejt zdrcujícím pohledem vyslýchajícího gestapáka. „Někdo bonzoval?“ zeptal se naoko výhružně.

„Toník. Slyšel tě,“ pohnul jsem hlavou směrem k pípě.

V tu chvíli vrazil do hospody Pepa. Podle splihlých vlasů a kapek na ramenou na triku se dalo soudit, že venku nejspíš začalo pršet. Když ho uviděl Old Shootterhand, zaklel na celou hospodu: „Doprdele!!! Už zase chčije!“ Několik štamgastů včetně Džejára a Bušmena se uchechtlo – to bylo přesně to, o čem jsme se před hodinou bavili s Toníkem.

„A co má bejt?“ divil se Bušmen. „Na rostliny na zahradě je to dobrý…“

„Jenže já tenhle tejden sušim seno!“ zahořekoval Shootterhand.

„Proč až teď? Měls to posekat jako všichni před třema tejdnama, to bylo 14 dní vedro,“ divil se Bušmen. „Já už má seno nasušený a uklizený,“ pochlubil se.

„Jo, my už to taky máme nasušený, teď silážujeme,“ přisadil si Džejár.

„Ale dyť podle předpovědi má bejt celej tejden vedro a bez přeháněk!“ lamentoval Shootterhand.

Všichni u stolu přepli v registru odborníci na cokoliv na odborníky na meteorologii.

„A máš v mobilu aplikaci počasí?“ zeptal se Bušmen.

„To musíš koukat na meteoradar,“ vytasil se Džejár se svým mobilem a začal ho ukazovat Shootterhandovi.

„Musíš koukat na předpovědi ČT, to je přece jedinej správnej zdroj informací,“ komentoval to ironicky starej Fořt.

Zachechtal jsem se.

„Na tyhlety předpovědi se nedá spolehnout,“ konstatoval Bušmen. „Vezmi si, jak teď začali hlásit tu ´pocitovou´ teplotu… co je to, kurva, za blbost? Když mi řeknou, kolik bude stupňů, tak se podle toho voblíknu a jestli mi bude pocitově zima nebo horko, je přece subjektivní. Každej je jinak otužilej. To jako chtěj předpovídat naše pocity???“

„Jestli voni nechtěj těma pocitovejma teplotama zase strašit,“ napadlo Old Shootterhanda.

„Jak, strašit?“ vykulil se Džejár.

„No, podle Darwina*, jako s ostatníma věcma. Nebo spíš podle Gréty. Počkej, až ´vědci´ zjistěj, že stupně Celsia jsou jen sociální konstrukt… Klimatická změna a tak.“

U stolu se rozhostilo zaražený ticho. Všichni jsme věděli, že v týhle pokrokový moderní době není nic nemožný.

„Ale k tomu sušení sena,“ navázal Old Shootterhand. „Mně je nahouby, když mi aplikace v mobilu hlásí padesátiprocentní možnost deště. To je jako že možná bude pršet a možná, že nebude. To si ze mě dělaj srandu? Nebo když mi meteoradar ukáže, že se blížej dešťový mraky? Tyvole, na to nepotřebuju aplikaci, to přece vidim na obloze sám!“

Zakuckal jsem se pivem.

„A nejradši mám, když mi to hlásí, že prší a vono neprší, nebo naopak!“

„Proč nesleduješ Nory?“ zajímal se Bušmen. „Ti to maj prej nejlepší.“

„To jsem právě sledoval,“ hořekoval Shootterhand, „jenže jim to ani jeden den za posledních 14 dní nevyšlo. Minulej tejden mělo chcát a bylo azúro a tenhle tejden zas mělo svítit sluníčko, tak jsem to posekal a ono každej den sprchne.“

„Nojo, tyhlety krátký přeháňky jsou naprd,“ vložil se do debaty Pepa. „Na záhony to nestačí a stejně musíš zalejvat, ale seno ti navlhne.“

„Jo,“ souhlasil s ním starej Fořt. „To je na hovno.“

Old Shootterhand si ustaraně drbal bradku. „Koukám, že pámbu ty jejich předpovědi nečte…“ glosoval to sarkasticky.

„Hele, nejlepší meteoradar měl v hlavě pantáta,“ přihlásil se ke slovu zase Pepa. „Ještě když žil, stačilo, když se podíval na oblohu a skoro nikdy se nesplet. Nebo seděl na dvoře a povídá – slyšíš vlaky vod Kolína? Je řídkej vzduch, bude pršet. A – namoutě – do hodiny vždycky chcalo!“

„Nojo, počasí si prostě dělá, co chce. To řídí pámbu. Větru dešti neporučíme,“ povzdechl si Bušmen.

„A na tomhletom voni chtěj postavit celou energetiku!“ zakončil naši diskuzi pobouřeně starej Fořt.

* v jazyce kmene středočeských Kokotů – Darwin – nesmysl, pavědeckej konstrukt, zpravidla moderní společenský teorie (Majn Kochbuch – kap. Darwin a Newton, str. 30). Opakem Darwina je Newton – exaktní vědeckej údaj, jev či teorie – zpravidla vycházející z přírodních věd (konstantní, měřitelný a předvídatelný jevy).

Pokud vás zajímají další Old Shootterhandovy originální, vždy satirické, nekorektní a trochu potřeštěné teorie na svět kolem nás (Desatero podle Old Shootterhanda, Koloběh hovna v přírodě, Kšeft über Alles, Gríndýl über Alles, Nekonečno + Bůh a kobliha atd.), najdete je v knize Majn Kochbuch s předmluvou Svět podle Old Shootterhanda a Základy Agroanarchie. Právě vyšlo druhé vydání. Více informací, včetně ukázek, najdete zde: https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuc

Ruční balíkovač sena

Už loni jsem měl v plánu si vyrobit domácí balíkovač sena. Nabalíkované seno se líp skladuje než na volno – ušetříte místo. A je to typicky agroanarchistická pomůcka – nepotřebujete na její provoz benzín, naftu ani elektřinu.

Inspiroval jsem se na YouTube a letos jsem se konečně dostal k samotné výrobě. Princip je jednoduchý – vyrobíte si bedýnku požadovaných rozměrů, vyložíte ji dvěma provázky, nacpete do ní seno a stlačujete ho, dokud není bedýnky plná. Pak provázky prostě svážete a máte balík.

Úvodní video

Většina variant, které jsem našel na YouTube (viz videoodkazy), používá pákový lis. Já ho vypustil, protože mi to připadá už příliš velikej „bazmek“ na manipulaci i na skladování, případně by se páka musela vždy na lisování přidělat a pak zase oddělat. Zvolil jsem proto jednoduchou variantu sešlapání vlastní vahou (případně vahou jiné osoby – máte-li v rodině nebo v okolí cvalíka přes 100 kg, určitě z něj udělejte hlavního lisaře).

Existuje i varianta naležato – cca od 7:26 (je tam dělená zarážka na liště videa) uvidíte lis v akci (video je v angličtině)

Rozměry – můj balíkovač má vnitřní rozměry 58x49x84 (výška ovšem závisí na tom, jak seno stlačíte), ale můžete si vyrobit libovolnou velikost, jaká vám bude vyhovovat. U mě bylo důvodem to, že takto velký balík se vejde přesně na kolečko, což je výhoda při dalším transportu a projdete s ním případně i 60 cm futry. Ještě domýšlím, jak přidělat kolečka kvůli transportu balíkovače na místo určení. Ve dvou se to nese lehce, ale v jednom už to dá trochu práce.

Materiál: já použil hoblovaná prkna, lze použít např. spárovku, OSB desku, silnější překližku či jiný masivní materiál. Viděl jsem i plechový balíkovač.

Co je důležité:

1. V otevírací straně (dvířkách) musíte udělat dvě průběžné mezery, abyste jimi mohli provléknout a svázat provázek.
2. Použijte bytelné panty a alespoň 2 bytelné petlice – jednu umístěte nahoru a druhou dolů – při lisování se bude materiál rozpínat do stran, tak abyste si balíkovač „nerozšlápli“. Já dal nejdřív jen 1 malou petlici ke králíkárně a hned jsem ji musel vyměnit, protože se ohnula (chybama se člověk učí! 😊) Ze stejného důvodu k sobě rovněž řádně prošroubujte (nebo stlučte) bočnice.

Pákový lis nebo bez? To je na vašem rozhodnutí. Já si k balíkovači vezmu židli (nebo štafle, ale židle je lepší, můžete si na ní pak odpočinout, dát si pivko), abych se dostal nahoru a potom seno několikrát poskáču. Ideální je balíkovat ve dvou. Jeden stojí na presu a druhý stáhne a zaváže provázky. Pokud jste na to sami, můžete si pomoct nějakou zátěží nebo si po stranách vyrobte nějakou aretaci (např. můžete na dvou stranách proti sobě vyvrtat otvory, do kterých zasunete nějaké aretační kolíky (hřebíky dvoustovky budou stačit).

Výroba mi zabrala jedno dopoledne.