17 března, 2026

Nostalgické requiem…

Dnes mám narozeniny. Půlkulaté. Je mi pětačtyřicet. Prožil jsem je hezky. Vyrůstal jsem v úplné rodině, byl jsem vždycky obklopen přáteli, učil jsem se ještě podle starých předrevolučních osnov, takže jsem se na základní i střední škole ještě i něco naučil, do práce jsem šel v době, kdy všude bylo plno chytrých, schopných a šikovných lidí, kteří mě naučili pokoře a úctě k lidskému umu. Těžké epizody a maléry měly v mém životě krátké trvání a nakonec se vždycky v dobré obrátily.

Za svou pracovní dráhu jsem třikrát zcela změnil obor. Začínal jsem jako prodejce propanbutanových bomb, následně jsem stavěl vulkanizační lisy pro pneumatiky, aby mi nakonec učarovalo zemědělství. Udělal jsem si několikaletý odskok do veřejného působení, naučil jsem se hodně o politice i marketingu a ještě více jsem se naučil o lidských a hlavně novinářských charakterech. Vyzkoušel jsem si, co to znamená být (nakrátko) veřejným nepřítelem číslo jedna, postavil jsem politické hnutí, které se taktak nedostalo do Sněmovny a bude mít dost prostředků, aby mohlo příští čtyři roky dokazovat, „že jsme měli pravdu, ale moc brzo… „

Přes tříleté veřejné působení v podmínkách digitální cenzury a prokurátorů s totalitními manýrami, JSEM NEPŘIŠEL O RODINU. Na moji ženu se stále dívám stejnýma očima, jako v ten den, kdy mě okouzlila a byla to jen a jenom její zásluha, že jsme všichni zůstali pohromadě a že mi ona i děti byly pevným přístavem. Jen… už u nás není tak živo. Strašně rychle to uteklo a moje nejstarší dcera je už dospělá, druhorozený syn k tomu nemá daleko a i ta nejmladší už chodí s aktovkou a doma si víc dělá úkoly, než že by vymýšlela nějakou lumpárnu. Schovanka už je dávno na vysoké škole…

Pětačtyřicet let života jsem prožil v míru. Jsem příslušníkem národa, který si i revoluci udělal jenom sametovou, naše země leží mimo evropské geostrategické osy, ale ještě jsem měl možnost slyšet na vlastní uši vyprávění mých dědečků o té velké válce, která se zasáhla úplně každého a mám v sobě jejich naléhavost, se kterou nás nabádali, abychom si vážili, že se nestřílí a nic nedali na řeči o konzumní společnosti a životní úrovni.

Pamatuju si euforii s jakou náš národ po Plyšáku vyrazil do Evropy a byl jsem přímým svědkem, jak ta euforie postupně klesala, až se mnohdy proměnila ve svůj přesný opak. Byl jsem jedním z těch, kteří hlasovali proti vstupu do EU a byl jsem jedním z těch, kteří se nepřenesli přes bombardování Jugoslávie, protože v ten den pro mě skončila iluze o západním dobru. Ale tenkrát se o tom ještě smělo diskutovat a člověk mohl být proti válce, aniž by mu hrozil vyhazov z práce či veřejné zostuzení.

Byl jsem proti českému angažmá v Afghanistánu i Iráku, byl jsem proti bombardování Sýrie i Libye, nesouhlasil jsem s rozšiřováním NATO na východ a když začala válka na Ukrajině, bál jsem se o své děti natolik, že jsem opustil půdu i pluh a stal se aktivistou i politikem, abych jednou nemusel dát své syny Řehkům a Petrům Pavlům pro jejich válečnickou slávu. Zjistil jsem, že se dá hodně udělat a naučil se, jak se to dá udělat. Ale také jsem zjistil, že to není v silách jednotlivce a dokud se lidé neprobudí, je možné tyto dovednosti i plány jen udržovat a čekat. Je možné udržovat malý oheň, aby se jednou mohl rozhořet.

Zjistil jsem, že pravda opravdu nevítězí, ale prostě zbude, až se všechno ostatní prošustruje… a ještě je tady hodně k prošustrování. Ještě pořád nám patří naše půda a ještě pořád je osmdesát procent bytů v osobním vlastnictví. Ještě pořád se vyplácejí důchody, ještě pořád je dost peněz na půl milionu ukrajinských uprchlíků, ještě pořád je vyšší tolerance k cizím než k vlastním. Ještě pořád máme zdravotnictví, ze kterého je možné krást, ještě pořád můžeme platit výpalné v emisních povolenkách a ještě pořád si můžeme dovolit vlády, které mají priority kdekoliv jinde, jen ne doma. Zkrátka a dobře, ještě chvíli potrvá, než se projeví pravda, která zbyla.

Zjistil jsem, že z mého levičáctví už vlastně zbylo jen poslední varování před politikou „všeho víc.“ Nefunguje evropská integrace? Chce to víc integrace! Nefunguje migrační politika? Chce to víc migrantů! Po čtyřech letech dodávání zbraní na Ukrajinu jsme nezvítězili? Chce to víc zbraní! Americké intervence nefungovaly a obrátily se proti Spojeným státům? Chce to ještě větší intervenci! Přes neustálý růst HDP bohatství neprokapalo k chudým? Chce to větší růst HDP!

Víte, mám pocit, že jsme právě došli k bodu zlomu. Znáte to pravidlo: Když to nejde silou, zkus to větší silou… Když se to zlomí, byla to vadná součástka. Mám v posledních dnech pocit, že se součástky našeho světa právě začaly lámat. Není možné donekonečna zvyšovat ambice a s nimi i dluhy. Není možné donekonečna expandovat bez neúměrných nákladů na obranu perimetru. Naše elity chtěly všeho víc, ale své páky nakonec přetížily tak, že se jim teď ohýbají v rukách. Únava materiálu… Co naplat, že si tam v Pentagonu spočítali tu válku správně… i Palantir na to měli… na tak velkou ambici prostě už naše nástroje nestačí.

Jak to vypadá, když se dlouhodobě přitahují ventily na parním kotli se snaze z něj vymačkat co nejvíc? Jak to vypadá, když ignorujete všechny varovné kontrolky v podobě kritiky, demonstrací, odmítání i konfliktů? Jednoho dne kotel vybuchne. Jen nevíme, kdy přesně to nastane, jak přesně to bude vypadat a jakou škodu to způsobí. Mám trochu pocit, že právě toto se teď děje. Měli jsme dost varování a ke každému se dostala. Jen… jsme také měli dost těch, kteří všechny sirény odmonotovali, všechny kontrolky zaslepili a ty, kteří na to upozorňovali, prohlásili za kolaboranty s Ruskem.

Víte, koho mi teď Donald Trump nejvíc připomíná? Šéfa směny v Černobylu, Anatolie Ďatlova. Bouchlo to. Bouchlo to kvůli jeho vlastním špatným rozhodnutím, ale on si nepřipouští, že se to mohlo stát. Místo toho ukazuje tabulky, že všechno je vlastně v pořádku, ale tyto tabulky vznikly na základě špatného měření. Na mostě v Pripjati stojí Macron, Starmer, Merz, ale i Havlíček a Babiš, koukají na ten požár kolem Hormuzu, ale ještě si neuvědomují ten spad, co jim pomalu padá na hlavu. Ještě pumpují vodu do už neexistujícího reaktoru a pravdu říkají nikoliv naši novináři, ale říkají ji v Číně, Indii nebo v Brazílii. Doma už všichni paranoidně hlídají všechny a poměřují každou informaci tím, jestli to náhodou neprospěje nepříteli.

No nic… už se stalo. Teď to musí všem dojít. My můžeme udělat jediné. Chránit se co nejvíc před spadem, dát si jodovou pilulku a čekat, až se všechno ostatní prošustruje. Už to není pomalý sešup, teď právě to nabírá rychlost. Teď se bude prošustrovávat přímo raketovou rychlostí. Mezinárodní právo prošustrovali do posledního paragrafu za týden, NATO právě teď chcípá na evropskou neochotu a americkou neschopnost jít do plnotučné války s Íránem, Ukrajina je v posledním tažení, Německá ekonomika také, jen vyhlásit chalífát.

Dnes ale nebudu končit negativně, mám narozeniny, kurňa. Chci proto dodat, že jsem se za svých pětačtyřicet let života potkal s mnohem větším množstvím dobra než zla. O zlu se lépe píše, je zajímavější číst o zdolávání překážek, mužská identita je především o ranách, které ho dostaly na kolena, ale on zase vstal. Kapitoly o tom, že vám někdo ovázal rány, čtenáři zpravidla přeskakují a navíc, dobrodinci mají často tu vlastnost, že nechtějí, aby se o jejich dobrodiní mluvilo. Dovolte mi ale říci, že dobrého je ve světě víc než toho zlého a objevuje se tam, kde byste ho nečekali a od lidí, od kterých byste se toho nenadáli. Kdyby nebyli, nikdy bych poslední tři roky neustál.

Rozpady světových řádů nebývají hezké. Stejně tak není hezký pohled na státní bankroty, hyperinflace a hořící rafinérie. Není příjemné zjistit, že elity kolem nás nejsou vůbec elitní. Ale jak se bude prošustrovávat to poslední, co světovému řádu ještě zbylo, objeví se mnohem víc dobra, než bychom dneska řekli. Opravdová solidarita se neprojeví na potápějícím Titaniku, ale až na záchranných člunech. Na Titaniku si elity představují, že dál budou tančit a my na ně budeme veslovat. Na člunech už budou veslovat všichni… a rádi.

Děkuji za všechno dobro, kterého se mi dostalo. Naplňuje mě nadějí, že příští týdny sice nebudou nic hezkého, ale s každou další prošustrovanou lží o našem světě se přibližujeme k pravdě, která nás osvobodí. A ještě je hodně těch, kteří neztratili ani naději, ani víru, ani lásku.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

113 thoughts on “Nostalgické requiem…

  1. Ahoj Vidlaku, preji ti jenom zdravi, protoze vse ostatni si vybojujes sam … Tvuj vek ti zavidim, je mi 74 a konec je na dohled …

    Ale k clanku …. pokud jsi nazoru „… Dovolte mi ale říci, že dobrého je ve světě víc než toho zlého a … “ pak musim konstatovat tvuj omyl. Duvodem vseho zla na svete jsou naroky nas, docela obycejnych lidi, konkretne hmotne naroky na nas spotrebni zivotni styl. Ty jsou pravym duvodem vsech valek.

    Nas zivot jsme si zalozili na vecech, ktere ve state, v Evrope, nemame, treba na rope a plynu a … … Pritom jsme presvedceni, ze na ne mame narok. No, kolik tech tvych dobrodincu by dobrovolne zilo bez benzinu, tedy bez auta ?? Drtiva vetsina mlade a stredni generace je na aute zcela zavisla.

    Je nutne si nejprve uvedomit, ze kazdy spotrebitel, zejmena zde v Evrope, je soucasti toho obrovskeho zla, ktere plodi vsechny ty valky v novoveku. Teprve s prehodnocenim naseho spotrebniho zpusobu zivota se muze na svete neco zmenit v tom kladnem slova smyslu.

    1. Výborný článek! A taky přeji vše nejlepší, kromě zdraví i trvalou podporu rodiny, která je pořád základem všeho.
      Vladimír Türk, Netolice

  2. Kdyz tak ctu, na co vse jste prisel, tak mi asi pomilionte naskakuje Asimov a jeho Hari Seldon. On byl genialni atak nejak to vytusil. My si to musime prozit. Kdopak asi bude Bel Riose?

    Jo… a vsechno nejlepsi.

  3. Vidlákovi pevné zdraví a vůbec vše nej k narozeninám!
    Málo zůstalo vlastenců, kteří se nerozpustili v západním dluhovém konzumu.

  4. Špidla zakládá novou stranu. Jménem nová sociální demokracie. Kdyby se spojili s Piráty (budou od nic k nerozeznání, jen se budou lépe maskovat), měli by pěkný název. Nová sociální demokracie a Piráti. Zkráceně NSDAP.

    Zase tříštění hlasů na straně progresistů nemůže být nikdy na škodu.

  5. Všechno nejlepší k narozeninám! 🎉

    Přeju Ti pevné nervy na všechny mudrlanty, dostatek munice do dalších článků a hlavně pořádnou dávku selského rozumu, kterého není nikdy dost.

    Ať Ti čtenáři přibývají, protivníci nestíhají a inspirace dochází až úplně poslední.

  6. Milý Dane, vše NEJ! Tvé komentáře jsou pevný bod mého dne. Čtu už v noci. Stále zdraví, milující rodinu a úrodu ze záhumenku přeje Pavel

  7. Přeji pevné zdraví a štěstí v důležitých životních situacích, Vidláku, Vám a celé Vaší rodině.

  8. Vše nej, Vidláku

    A pevné nervy s námi kverulanty a rýpaly 😉 😎

    Jinak k aktuálnímu tématu:
    Když vezmu do úvahy i načasování útoku USraele na Írán a termín schůzky Si-Trump, tak si myslím, že tohle je hodně realistický původní scénář Trumpa:

    1. Naházíme na Írán pár bomb a oni se položí a budou prosit

    2. Ovládneme Írán a jeho ropu alá Venezuela

    3. Ovládneme Hormuzský průliv

    4. Indii donutíme hrozbou blokády dodávek ropy a plynu ze zemí Zálivu (a současným přepadáním ruských tankerů) kapitulovat taky a plně se podvolit, možná vystoupit z BRICS

    5. Za 6 neděl po slavném vítězství pojedu na setkání se Si a tam mu nadiktuji podmínky

    – Čína ukončí spolupráci s Ruskem

    – bude platit 30% „clo“ za ropu a plyn ze zemí Zálivu za usáckou „ochranu“ Hormuzské úžiny

    – budou v USA investovat jeden až dva tisíce miliard dolarů nebo víc

    – okamžitě dodají všechny vzácné kovy potřebné k obnovení usáckého zbrojního arzenálu

    – dodají technologie a postaví za svoje prachy v USA závody (které po dokončení budou čistě v americkém vlastnictví) na zpracování vzácných kovů

    6. následně by usáci zrušili jednání s Ruskem o urovnání na Ukrajině, dodali banderovcům Tomahawky a možná i jaderné zbraně, zablokovali veškerou námořní dopravu Ruska, vybombardovali všechny země, které by si troufly obchodovat s Ruskem

    A voila – americký Hitrler by splnil svoji úlohu, pro kterou byl chválen, vybrán a nechán ke „zvolení“ ve „volbách“

    Jenže Írán se na usáckou agresi dlouhodobě připravoval. A ani v Číně ani v Rusku nejsou blbci. Tak to holt nevyšlo. Adolfovi to taky neklaplo s válkou na více frontách

    Včera Trump oznámil, že musí odložit schůzku s Čínou – holt nemůže vydírat, tak co by tam dělal, že?

    Taky oznámil, že válka neskončí tento týden, takže USrael zatím odmítá kapitulovat.

    Po včerejším blábolení, že Írán žádá o deal a že Teherán je v neustálém kontaktu a volá usákům, následně Írán ZNOVU jasně a oficiálně potvrdil, že s USraelem nemá o čem jednat a že s ním ani o ničem nejedná. Trump je prostě patologický lhář

    Možná se peDonald chystá udělat další strategickou chybu – pokusit se nebo i skutečně obsadit ostrov Khang, což bude usácká sebevražda tak jako tak.

    (Zajímavé bude, kde vlastně, ve které zemi jsou nebo budou ti usáčtí mariňáci čekat na rozkaz – a na íránskou odvetu, jak proti usácké základně, tak proti dané zemi, která takto aktivně pomáhá usraelské zločinné válce)

    1. Imho je také naprosto zřejmé, že usácká jednání s Ruskem nebyla od začátku nikdy nic jiného, než snaha ukolébat pozornost Ruska a vrazit mu kudlu do zad hned, jak to bude možné

      Ostatně, přesně jako usáci zavraždili íránské vedení, se kterým „vedli jednání“, tak se oranžový pedofuhrer pokusil zavraždit i Putina – tehdy, kdy jednal se Zelenským, řekl Putinovi, že mu pak hned bude volat, ať je na telefonu – a voila, přesně v té době, kdy Putin měl čekat na telefonát od oranžové svině odpálili Britové rakety Storm Shadows z území Ukrajiny a s usáckou navigací právě na místo, kde Putin dle dohody čekal na telefonát

      1. To si taky už dlouho myslím. Jednak to a jednak neutralizovat případné nápady na ruské „zlobení“ při imperiálních expanzních operacích jinde.

        Ale tuším, to tehdy nebyl storm shadow, myslím, že to bylo nějaké banderovské udělátko.

      1. Trump je tam vyšle tou zázračnou usáckou zbraní, která modifikuje čas a prostor. Pak nasadí do boje disco-kopulátor a válka je vyhraná , Bo americká armáda je nejmocnější armádou v celém vesmíru a má zázračné zbraně, o kterých nikdo kromě trumpa v životě ani neslyšel 😉👍🏻🙂

      2. Ale vážně – i kdysi normální a kriticky uvažující amici o tom píši úvahy a analýzy, jak to proběhne atd. Klasický denial syndrome, Steinerova ofenziva….
        Taky si myslím, že když to zkusí, tak to bude masakr
        Ale zoufalý oranžový fuhrer je schopen i sebevětší kraviny, jak opakovaně dokázal

      3. To je to poslední. Vrtulníky, konvertibly, klidně i nějakými výsadkovými loděmi z království. Odhaduji, že se to brzy stane. Na co jiného by mobilizovali těch 2000 knechtů, jak se nedávno psalo. Na co jiného by tam ničili vojenské cíle. Určitě je to daleko nejvýhodnější demonstrace nasazení pozemních sil na daleko nejvýhodnějším místě. Íránci nemají šanci to ubránit a podvazuje to jejich možnost exportovat ropu.

        Jinak všechno nejlepší k narozeninám. Hlavně přeju, aby se i tvoje žena dívala na tebe stejnýma ocima, jako tenkrát 🙂

        1. prave som citala substack od Amika….doporucuje obsadit ostrov, zahrat ho a podpisat s Iranom najomnu zmluvu na 99 rokov…..predpoklada, ze ju podpisu, ked nebudu mat ine moznosti. S tym, ze ak sa nebudu chovat ako si praju Amici, tak im nebudu platit najomne a Iran bude bez ropy a prijmov z nej. Ma zrejme vplyvne konexie a kopu vyznamnych citatelov (sam sa chvali, ze radil 6 prezidentom). Nejak mi ale nedochadza, ze ak to urobia Amici, zastavi sa export ropy a Iran trafi vsetky ropne zdroje v BV, ako si to predstavuju?? Oni naozaj veria tomu, co tvrdia….Iran porusoval zmluvu, nic ine si nezasluzi atd.

  9. To, že ještě něco funguje, a že ještě mají z čeho krást, je díky obrovskému a stále rostoucímu dluhu. Připravit o zdroje a nesplatitelně zadlužit, tím nás dostali do otroctví. Urychlit se to dá tim, že i to, co máme na dluh, ukradnou.

  10. Vidlákovi
    Veľa pohody, šťastné náhody,
    žiadne nehody, významné dohody,
    úžasné príhody, duchovné hody,
    partnerské zhody a ďalšie výhody!
    😁😁👍👌🙌

  11. Všechno nejlepší, pane Vidláku! A ten dnešní článek je opravdu skvělý. Ještě skvělejší, než obvykle. Gratuluju k narozeninám i k tomu článku.

  12. Přeji Vám Dane/Vidláku hlavně pevné zdraví, víc než trochu štěstí a ať Vás hlavně nikdy neopustí životní optimismus. Věřte, že dobro a pravda nakonec zvítězí, ale „dá to fušku“ a stojí to nervy. Jak říkal moudře John Lennon: „Nakonec vždy všechno dobře dopadne a pokud ne, tak to ještě není konec.“.

  13. Také přeji všechno nejlepší k narozeninám!
    Ať se daří a Vaše rodina dál drží pohromadě.

  14. Gratuluji k půlkulatinám a co se týká situace takzvaných západních elit mi to do jisté míry připomíná mladíka z vyprávění.
    Před cca dvěma lety jsem se bavil se známým jehož syn byl lyžovat v cizině (už nevím kde). V lyžařském středisku sjížděli sjezdovky a když byli v druhé půlce zájezdu si všimli jak někteří odvážlivci překonávají na lyžích jezírko které se tam vytvořilo z tající vody. Většina lidí to přejela, občas tam někdo zahučel. Lidé se tam smáli a jemu přišlo jako dobrý nápad a zábava to zkusit taky. Mladík se rozjel, vletěl na vodu a udělal přemet. Skončil skoro uprostřed jezírka kde byl tak metr vody. V kompletní lyžařské výbavě.
    Až v té ledové vodě mu došlo že to až taková sranda není. Než se s lyžema dostal z vody ven byl promočený až na kůži a to tam ještě utopil hůlky.
    Na hotel to měli několik kilometrů (říkal asi pět, ale to už si přesně nepamatuji) a než tam dojeli byl jak ledový rytíř.
    Lyžařský zájezd pro něj tímto skončil a domů jel na zadní sedačce auta s pořádnou nudlí u nosu a termoskou horkého čaje vedle sebe.
    Říkal že mu to v první chvíli přišlo jako skvělá zábava. Přejíždět jezírko na lyžích. A že to zábava být nemusí mu došlo až když se koupal v ledové vodě. Ta ho probrala.
    Co se týče dnešních elit mi připomínají tohoto lyžaře ve chvíli kdy rozjetý skočil ze břehu a ledová voda se neúprosně blížila. Ještě vteřinku to bylo v pohodě. A pak přišlo probuzení. Ne ve formě studené sprchy. Ale ve formě ledové koupele.
    A se slovy jeho přítelkyně „a co s tím teď jako budeš dělat?…“

      1. Život už je takový. Za každou pitomost trestá. V tomto případě se trefil, ale bohužel často potrestá někoho úplně jiného 😀

Napsat komentář: Montevideo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *