K čemu je kapitalistům obyvatelstvo?

K tomu, aby vytvářelo zisk. No a není-li pro zisky zahraničních akcionářů ochotno lopotit se na plantážích nebo v montovnách, tak se původní postřílí a importuje se jiné, nové, třeba z Afriky, Indie nebo z Indonésie. Naši zahraniční vlastníci mají v této praxi staleté zkušenosti. Přehnané? Vždyť přesně takto vzniklo například obyvatelstvo britských a nizozemských Ostrovů koření(Bandy, Ambon, Zanzibar, Mauricius), Třtinových ostrovů (Antily) a Západních Indií (Jamajka, Britský Honduras a další). Původní obyvatelé byli příliš hrdí a proti monopolům se bouřili. Zápaďáci je proto postříleli a místo nich si přivezli „agenturní pracovníky“ z rovníkové Afriky. Velká výměna! Nezní to povědomě?

Pravda, situace zde je odlišná. Domorodci střední Evropy patrně hned tak stříleni nebudou, nikoli nepodstatná část z nich ostatně vystudovala zneškodňující vysokoškolské obory, s nimiž se v každodennosti může uplatnit jako služebná kasta, proletariát služeb, lépe řečeno „prekariát služeb“, ani snad není nutno čekat na první větší finanční krizi. Dříve se zaměstnanci v sektoru služeb nazývali služebnictvo a je s podivem, jak se lid čeledínů, služek, podruhů, chalupníků a kočích, z něhož nacionálové v průběhu 19. století zformovali český národ, neproblematicky vrací v hierarchii lidstva zpět do stavu podřízenosti, ve kterém byl po staletí.  Pro kvalifikované řemeslné i jiné práce ovšem bude po třicetileté difamaci učňovského školství pracovníky potřeba dovézt (Poláci, a nejen v Británii!).

Připravit autochtonní o celou jednu vrstvu, aby jejich lidská skupina byla svou skladbou deficitní, a tedy neautonomní, je taktéž osvědčenou kolonialisticko-imperialistickou praxí – dříve to sice bývaly hlavně ty horní (duchovní, válečníci), ale i to se vlastně děje, neboť co jiného je „odliv mozků“ z periferií do center? Kapitalismus je hierarchie, pyramida s jádrovými oblastmi na vrcholu. Kapitalismus v podstatě funguje vždy pouze na základě nerovného vztahu jádra a periferie. Jádro s vyšší kupní silou využívá periferii jako krmelec, jako zdroj levné pracovní síly, jako překladiště a skládku odpadu, udržuje ji v závislosti a zabraňuje jejímu rozvoji. Zřídí se plantáže, montovny a překladiště, zisky se zprivatizují a vyvedou ze země – ze „zóny“ (podle poledníků Greenwiche), zatímco ztráty se socializují. Náklady a zátěž na udržování k tomu nezbytné infrastruktury nesou místní. Kdo z nich pojmenuje své dítě Oliver, Mia nebo Emma a přihlásí je do „anglické školky“, zadělává na vyšší šanci, že se ratolest stane součástí obslužné či dokonce správní kasty. Třeba koloniálním úředníkem v neziskovém sektoru.

Žádné volnotržní hospodářství. Ne že si tu každý přežilý státeček bude volně obchodovat s čím chce a s čím potřebuje. „Mezinárodní řád založený na pravidlech“ znamená monopoly, oligopoly, embarga, sankce, cla namířená proti rivalům, asymetrické koloniální smlouvy, námořní blokády a bombardování. Vazalové se v hierarchii vztahů uplatní jako semiperiferie, tj. taková periferie, které má vlastní periferii, ze které může sezobat drobty. Jak víme, hegemon nemá přátele ani nepřátele, má pouze své zájmy. Hegemon nemá spojence, má pouze raby nebo rivaly, nic mezi tím. Koloniální formát je jediná norma mezinárodních vztahů, kterou uznává. A s potlačováním koloniálních vzpour a pacifikací celých světadílů má rovněž staleté zkušenosti.

Pacifikaci a zastrašování původních obyvatel samozřejmě odedávna prováděly vojáci dovezení z jiných kolonií. Takže k pacifikaci Arabů na Zanzibaru byli dovezeni Pársové, k pacifikaci Číňanů v britské Victorii (dnešní Hong Kong) byli navezeni Gurkhové, koloniální vojáci z Nepálu. K pacifikaci Macaa, portugalského panství v Číně, byli navezeni věčně zpití černoši z Mosambiku a z Angoly. Dělalo se to odedávna a nakonec – na afghánské venkovany byli nasazeni třeba i Češi. U Kábulu se bojovalo za Prahu, že? Inu nepochybujme o tom, že Gurkhové nasazení během druhé opiové války také bojovali za Káthmandú.

V Indii se postupovalo obdobně, do majoritně hinduistických regionů byli dosazeni jako správci a koloniální vojáci muslimové. Když se Indové bouřili proti monopolům, poslali na ně muslimské hrdlořezy. Studujme pečlivě dějiny východoindických společností, abychom získali přesnější představu o své budoucnosti. I když by totiž – jak zázrakem – jednou  povstalo nějaké naše národně osvobozenecké hnutí, bude proti němu stát celý aparát expertních sítí, žoldáků a kolaborantů. A dovézt si nové obyvatelstvo třeba z globálního jihu, kde je ejč ár, lidských zdrojů, jak nás teď nazývají, stále přebytek, nebude pro naše vlastníky žádný problém: stavební dělníky ze Střední Asie, do mrazíren Rumuny, svářeče z Indonésie, zdravotníky z Afriky, taxikáře z Pakistánu nebo Běloruska. To se přece zvolna již i děje. Jak daleko jsme od mobilizace, po níž místní chlapy a chlapce vyšlou ztermobarizovat do války proti Rusku, zatímco z Maurů a Saracénů – v rámci integrace – nechají vycvičit koloniální policii, o tom se ještě pořád můžeme přít.