Je to už hodně dávno, psal jsem tady o zemědělství a mnohokrát jsem konstatoval, že ať se stane na světě cokoliv, ať je katastrofa jakkoliv velká, ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo blahobyt, sedláci vždycky vyjedou a obdělají pole. Každé jaro se půda zazelená a každé léto jsou žně. Obdivoval jsem to tehdy… dokonce i na té východní Ukrajině, kde se střílí a probíhá tam totální válka, hned za frontou jezdí po polích traktory a pokud se fronta posune, padlí pak leží ve vzrostlém obilí plném kráterů. Je to věčný princip. Počátek. Nezměnila na tom nic ani průmyslová revoluce. Půda je prostě půda i když ji už neobdělává tolik lidí a zemědělci u nás nepředstavují ani dvě procenta voličů.
Viděl jsem tento fenomén, popisoval jsem ho, obdivoval jsem ho a teď ho zažívám na vlastní kůži. Prosím, všimněte si toho dokonalého mediálního kontrastu. Minulý týden jsme všichni byli prodlouženou rukou Kremlu, za kterou stály obrovské trolí farmy a tajné, nezjištěné, ale zaručené miliony peněz. Před týdnem nás podporovali tajemní miliardáři, uplatňovali na nás svůj vliv a bylo nutné proti nám bojovat všemi prostředky. Dnes jsme žebráci, nikdo, hlupáci, kteří všechno zkazili a nikdy neměli šanci. Už nikdo nevaruje, že za námi stojí tajné fondy a bohatí miliardáři. Už se jen smějí, že nemáme peníze. Cizí vliv tu byl jen pro předvolební kampaň…
Samozřejmě, tak jak nebyla pravda, že by za námi stály mocné tajemné kruhy, stejně není pravda, že jsme na mizině. Ale každopádně, prožíváme teď takový návrat z prohraného boje. Triumfální pochod se nekoná, hudba nehraje a místo fanfár nás vítají jen stisky rukou od těch, kteří stáli s námi, strachovali se o nás a chápali, proč to děláme. To abychom se mohli podívat do zrcadla a říct, že jsme udělali opravdu všechno, aby nebyla válka a že jsme stáli srdnatě (a někdy i s malou dušičkou) proti té největší mašinérii, která se tady kdy před volbami shromáždila.
Najednou vám takřka shovívavě volají novináři, kteří před měsícem s vážnou tváří vykládali, jak jste placeni z Moskvy (sice nic nezjistili, ale mrk mrk, takhle to určitě je) a ptají se vás, jak se cítíte… Ti stejní, kteří o vás tvrdili, že jste extrémisté, protože chcete mír, myslíte si, že existuje jen muž a žena, věříte v institut manželství, ti se najednou takřka přátelsky ptají, jak se máte.
Ejhle, javor má prasklinu tam, kde se rozvětvuje… už dlouho, táto. Nevšimnul sis, jak jsi měl jiné starosti. A poslední bouřka splavila dost hlíny do vinohradu, chtělo by to vyvozit zpátky. Hnůj je uzrálý, už třetí rok leží, jen se musí z jímky vyčerpat močůvka, už je skoro plná. A obilí, co zůstalo v zásobnících, to je dobré už jedině pro slepice. Pro prase už nejspíš bude mít příliš mykotoxinů. Na kurník, co jsem dělal, stačí jen nasadit dvířka a dát dovnitř hřady. Oplocení stojí tady v lebedě. Orezlé špinavé, ale je tam, nic horšího se mu nestalo.
Zato dílna vypadá jako po výbuchu. Jen jsem dával nářadí pod střechu, ale neuklízel jsem. Všechno musí ven, přeskládat, srovnat a dát kam to patří.
Víno na dvoře byly malé sazeničky, když jsem se dal do boje. Teď už tvoří propletený živý plot. Děti se postaraly. A na půdičce, kam dáváme slámu se ozývá mňoukání. Kočka před čtrnácti dny vrhla koťata. Černobílá s černými čumáčky, ty se mi vždycky líbily nejvíc. Krkavec na bidýlku se uklání, natřásá křídla a říká mi: „Ahoj.“ Jen psi se ke mě moc nehrnou, hrají si raději s dětmi. Pán na ně dlouho nevolal, jen je míjel a tak mi to teď dávají najevo.
Jen zabijačková kuchyně je srovnaná, jako kdybychom měli právě začít. Tady jsem hostil bez výjimky všechny ty, kteří pak proti mě zvedali transparenty… To ještě nebyla válka na Ukrajině. To jsme se ještě dokázali bavit i přes odlišné názory. To ještě názor nebyl zločin a nesouhlas byl možný.
„Chceš kafe?“ volá na mě žena. Jasně, že chci. Beru si kouřící hrnek do dlaní a říkám si, že budu muset brzy vypustit vodu z ruční pumpy, aby nezamrzla, ale pak to raději dělám hned… nějak si nejsem jistý sám sebou, že na to nezapomenu a mám pořád ještě pocit, že zítra už budu nejspíš na druhém konci republiky, něco povídat na besedě.
A pak stojíte uprostřed políčka, berete do ruky mokrou podzimní hlínu, která hodně lepí, protože na podzim lžička vody zajistí vědro bláta, vidíte ten plevel, který se namnožil, protože nebyl nikdo, kdo by ho vyplel… vidíte zdrnovatělou trávu, zarostlé stromy a v každém koutě kopřivy… To máte stejné, ať vyhrajete nebo prohrajete. Když se nestaráte, zpustne vám pole. Vždycky. Po vítězných eurovolbách jsem šel vytrhávat lebedu z brambor…
A najednou víte, co musíte udělat. Už se to skládá v hlavě. Zmulčovat rajčata, která už přemrzla, připravit a naleštit pluh, zkontrolovat malotraktor, podívat se na aplikace předpovídající počasí a říct si, kdy bude trochu sucho… Ono sice nebude, vždycky po orbě máte hlínu i za ušima, obzvlášť když zaoráváte hnůj, ale všichni odhadují počasí, tak přece musíte také. Ještě zbylo trochu draselného a fosforečného hnojiva, to se musí rozhodit. A v lednu, až bude mrznout, rozhodit trochu vápna, támhle se objevilo kapradí.
A pak to pochopíte… pochopíte, proč lidé potřebují domov, proč potřebují rodinu a proč potřebují půdu. Protože to je to nejsilnější. Je to silnější než volební kampaň, silnější než mediální domy, ba dokonce silnější než opravdová válka. Jsem doma. Tam, kde je to moje, kde se narodily moje děti, kde jsem soběstačný a minulé tři roky jsem to všechno dělal proto, aby mi nikoho neodvedli do války, abych ten dům i pole jednou předal synům a ne nadnárodní korporaci, aby se dalo žít, třeba chudě a prostě, ale přesto bez hladu, protože tisíc metrů čtverečních na to stačí.
Jdu si vyhrnout rukávy… práce čeká.
____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Kdo preferuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
Vidláku palec nahoru . Mě když je těžko tak jedu na chalupu makat . U nejenom řezání a sekání dřeva ( samozřejmě uklid do dřevníku ) je neskutečný výplach mozku . No a večer zatopit v kamnech , poslouchat praskání dřeva a …. slivovici mám taky . Loni bylo hezky , tak jsem seděl venku u ohně vedle potoka a čuměl na hvězdy . no domu jsem těch 20m došel 🙂
Když je to tu po čase zase o zahrádkaření, tak se připojím, i když se mi to chtě nechtě stočí zas k Fialovi, který teda aspoň šel dnes definitivně do řiti.
Především díky Danovi jsem se odvážil před řemi lety koupit kousek země. Byl to risk, ale žena vypočítala, že cenu pozamku by stejně během dvou let nechala v obchoďáku jen za zeleninu a ovoce. Študoval jsem „jak se to dělá“ z první Vidlákovy knížky, radila mě taky samozřejmě maminka a tatínek. První rok jsme objevili na pozemku mnoho zarostlých ovocných stromů a začali je vysekávat, druhý rok všecko zmrzlo, ale letos jsme nevěděli co s úrodou třešní a „sralek“, jabka a ořechy nás teprv čekají, ale bude jich dost. Po experimentování v prvních dvou letech jsme se zaměřili letos už hlavně na brambory, cibuli, česnek, mrkev, okurky a rajčata. Úroda byla super, kromě rajčat. Takové věci jako rozmarýn, mátu, šalvěj, petrželku atd. ani nepočítám, to tam roste samo a nestíháme to zpracovávat. Moc se letos nepovedly cukety, byla snad jen jedna.
Takže teď třetího roku je pozemek dávno splacen a už se nám bude do smrti jen vyplácet. V týdnu před výplatou, jako je teď, se mi běžně stává, že si vezmu do práce dvě červené řepy ze zahrádky, to je můj oběd, a večer dělám bramboráky nebo hranolky – z vlastních brambor. Peníze prostě nejsou. Včera jsem na posledních 30,- koupil deset rohlíků, aby měly děcka nějakou svačinu do školy. Fialova vláda nás totálně vyždímala. Kdybych to před třema rokama neriskl s tím pozemkem, možná bych už byl v exekuci nebo by moje děti zažily opravdu reálný hlad. I takto se žije v Praze.
Brzy to budete muset střežit.
Toho jsme se první rok hodně báli, ale krádeží nebylo nikdy tolik. Lenost je zatím pořád silnější, než nedostatek. Ale je pravda, že nám letos někdo kompletně sklidil angrešt, čtyři keře. Nechali nám tam jednu bobulku.
Na divočáky stačí nízký plot z ostnatého drátu. Proti zajícům a srnkám nebojujem, škody nejsou moc velké, ale pomáhá postřik z chili.
Je dobré mít někde své kořeny. Teprve v těžkých chvílích si to víc uvědomíme.
Sobestacnost dnes neni mozna – „naftalin“ je globalni komodita.. ze ktere se ted stava kvazi regionalni (pouze pro pratele-spojence) no a pak za nejaky cas se preklopi uz jen na lokalni.
Dnes tece, zitra treba utece, navzdy..
Redakturek bude ve studenem temnem byte laterit kdeze jsou ty posledni susenky.
Pameti Waclafa Hejvla Volume I-XXII ale zahreji, kdyz bude dobry odtah koure bocnim oknem.
ps v tom vcerejsim CT svinstvu si do Vidlaka kopnul i jeho mistni Ceskobrat duchovni..
Viděl jsem dnes večer v tv 2x NeanDr. Jakoba. Ten by se hodil do pluhu místo malotraktoru! Jakou má býčí šíji! Určitě má doma i postroj.
Re: Ládik!!!
Voli se zapřahali do jha. Klidně budu udílet cenné rady při jeho zhotovování.
Takový talent se zahazuje v parlamentu. Já ho už vidím s kroužkem v nozdrách a s podkovami na kopytech. Takovému když nasypeš obroku, utáhne i dvouradličný pluh.
Dane, posledních několik tvých textů, bylo hodně silných a tenhle asi nejsilnější. Děkuju.
Myslím, že teď začnu být takový Remarquovský 🙂
Aha – kdo bude dělat Katczyńského mrtvolu?
Právě jsem se dodívala na film Na západní frontě klid. Točili ho Američani v roce 1979 v Čechách, taky v Lokti a na nádraží v Bečově n.T. Myslela jsem u toho na všechny ty kluky z Ukrajiny a Ruska….Tak líto je všeho člověku. Díky vám všem, Vidláku , že jste vystoupili za nás všechny chcimíry ! Kdo má trochu rozumu, bude si vás vždycky vážit,i za tu upřímnost obrácenou proti vám. To nic,to zítra už nebude,hyeny už budou štvát další oběti….hyeny lidské, zvířata jsou v tom nevinně. Nepřemýšlejte o prohře,byla to jen první etapa, cíl byl splněn – Fiala už je od válu. Naučil jste se hodně a myslím, že jste se tak jako ti chlapci z Remarqueova románu stal v tom boji více člověkem…. Teď je čas odpočívat,hodnotit a spolu s Krylem ,, orat a sít od rána do soumraku „. Máte domov ,půdu, víru předků , tedy dobře víte co je vlast a něco jste pro ni udělal. Buďte na sebe hrdý a poměřujte sám sebe pouze očima těch, kterých si můžete vážit.
PO:
Nevím, jestli nejsilnější, ale káásně voní!
To říká můj syn, venku je kásňe.
PO:
S tím Ň, jo? 😄
Jo, musí se to slyšet.
Clash of stars chcimírů
https://x.com/MercuryBarbora/status/1975552945380028774
Myslím, že by si ten humorista mohl aspoň zjistit, jak se vyslovuje dvojhláska rz. A toho uhlí by měl přeházet lopatou aspoň 10 metráků každý den, aby se zbavil toho sádla ….
Ježiš, to je tak trapný, až mi je za toho šedivýho pána stydno. Ten musel být v mládí šikanován nebo co ho k tomu vede, že je na starý kolena takhle zlej ?
Ten pán s uhlím by mohl sloužit jako učebnicový příklad, že i dobře oblečený člověk může být kretén.
Ládik:
Přeci jsme tu měli takový příklad čtyři roky, denně na očích. I bez uhlí, zato se štětkou na malování.
To je hnus.
Ten pán, aby nedošlo k mýlce.
Starej dobrej vidlak je zase tady …
Krásný text, Vidláku, děkuju. A ohledně Vaší práce pro tuhle zemi: až jednou bude prezident ČR skutečným českým prezidentem, dostane se Vám odměny i té oficiální.
Už týden sklízíme se ženou ořechy. Voby nevolby. Žena je posbírá (po operaci pateře nedosáhnou rukama na zem, tak musi ona) a já je pak odslupkuju, vyčistím a dám sušit. Každý den půl přepravky, z jednoho stromu.
Všimli jste si nékdy, jak jsou tyhle spadané ořechy ošklivé? Ale stačí je zbavit slupek, otřít hadrem a v přepravce máte krásné ořechy, jeden jako druhý. Pár se jich samozřejmě musi vyhodit, ale to tak bývá.
Tak si říkám, co se asi vyloupne z těch našich voleb? Nebude ve skořápce jen suchě či plesnivé jádro? Uvidíme …
Re: Tonda
Vy to ale VŮŮŮBEC neumíte!
Ořechy se nasbírají zelené, hezky se překrojí napůl, nahážou se do pětilitrové flašky od okurek a je hotovo.
Tedy – málem bych zapomněl – do flašky pak nalejem napůl prostějovskou starorežnou a voďoura, komu je líto slivovice nebo jiné domácí dobroty. Já jsem dával i polský špiritus. Pochopitelně už seštelovaný na 50%.
No a pak se tři týdny čeká, případně se chodí koštovat, „jestli už…!“
Targus:
Máma to dělala komplet – jahodama počínaje a švestky a ořechy, ty nezralé nakonec. O Silvestra se touhle boulí pak střískali, jak zákon káže, ale hádám, že těch flašek tam muselo být……rumu, v našem případě.
Nezralé ořechy se na ořechovku sbírají na sv. Jana.
Stařenka:
Však tohle nebyla ořechovka. Neřeknu vám, jak přesně to bylo – je to vzpomínka zhruba 65 let stará 🙃akorát si tam pamautju ty ořechy.
Mám demižon čtyřleté, ještě nedochucené. Ze slivovice.
Trnek mám letos 300 litrů, nebyl čas, tak to teď žerou srny; v aleji je celé stádo.
No, já si tu slovíčku dávám radši čistou. Vyklotám a vyplivnu dovnitř 😄
A kromě toho, ty potvory ořechy nějak nechtěji padat samy, když jsou ještě zelené. A strom má nějakych 12 metrů …
slivovičku. Google je asi abstinent …
Btw. Liskace susit az do povanoc, samozrejme prubezne ke konci testovat-ujidat..
Ano, rodina z tech rozlozenych plechu dostava psotnik – neni to sport pro slabe povahy.
ALE: Chut je lepsi nez z Marsu! tamni odrudy nic moc..
Dokopal jsem brambory. Má cenu ještě zasít řepku nebo už to mám přerýt? Díky.
Teď už klidně přerýt. Na řepku je pozdě. 🙂
To byla druhá sklizeň?
Ne, prorostlý jíl a zelené hnojivo.
myslim si ze Vidlakove slova krasne vystihol basnik Milan Rufus
Milan Rufus: Rozpravky II
Zvieratká. Čisté pred človekom.
Tie skúsia stavať zbúrané.
Kde prišiel zlý a sekol mečom,
tam priľahnú si ku rane.
Budú ju čistiť, nevedomé,
jazykom drsno láskavým.
A povedia nám, kde je v dome
lavica, stôl, kde kozub, dym,
kde ležia všetky veci verné
a čakajú: nám osožiť,
keď z hĺbky v sebe nedozernej
vrátime sa k nim prosto žiť.
Keď z búrok, čo sme rozpútali,
vždy sami sebou zrazení,
nájdeme cestu ku tým malým
a múdrym veciam na zemi.
Tak taky dám k lepšimu jednu básničku. Autora neznám, byla kdysi v Mateřídoušce:
Potká žralok žraloka.
„Nepadls mi do oka“
řiká prvni žralok.
Ty jsi žralok, ja jsem žralok,
půjdem spolu někam na lok.
Sotva rty se omočí,
budem bratři žraločí …
Toníček:
Slovenská poetika a česká sranda – paráda, kluci! 😄
Takový má být život 😄😄
Ale s těmi žraloky to ani zdaleka neni sranda. Je v tom hodně životni zkušenosti a “ tak trochu“ mi to připomíná SPOLU a STAN 😄😄
Toníček:
Ale no tak. Přeci nebudeme brát žralokům žraločí podstatu, žejo. Oni se ale taky bojí, abyste věděl!
Nádherné ! Já měl několik měsíců jiné problémy, ale moje hospodářství díky nim vypadá podobně. Pocity stejné.
Vidláku díky.
Re: Tymák…
Já neměl žádné problémy a moje hospodářství vypadá, jako bych se vrátil z expedice „Pěšky až na Kamčatku a zpět“.
Na vině je má přirozená lenost.
Jááá su líííínéééé, jak vandrácká veš v červencu.
Tymák:
přidávám se. Mám taky jiné problémy a barák zanedbanej, takže jo. Ale víte Vidláku, tohle jste zase vy v plné parádě. Jako by vás polil živou vodou. Váš svět, ten skutečný, to nejdůležitější……víte, jak to zpívá Plíhal, žejo? Špína je velmi relativní pojem, někdo je čistej i když třeba smrdí hnojem, někomu nepomůžou mejdla ani louhy, kam sáhne, všude dělá černý šmouhy. Mně se za vás ulevilo, i když jsem vaši snahu chápala a volila vás.
Tak jelikož očekávám každým dnem dalšího potomka, tak poslední měsíce jen chodím a uklízím, zdělávám materiál co se odloží na potom, dodělávám nedodělky na vnitřku baráku a jelikož se příroda asi letos posrala v kině, zavařuji ( 150 sklenic marmelád, sto sklenic kompotů), prořezávám, okopávám, pleji, kácím, snáším ženě ne modré z nebe ale vlašské ořechy, a do toho teď buduji dřevník, protože kočka nemá kde bydlet. Tak některé dny, to doma vypadá jak ve válečné zóně.
Při téhle práci si člověk leccos v duchu projde a napadnou ho souvislosti, které v tom shonu a zaujetí pro věc nevnímal. A s obnoveným pořádkem se může vrátit chuť pokračovat. Určitě lépe.
Držím palce a zachovávám podporu.
Trochu mi to připomíná malý, moc hezký pomníček u nás v Plzni, přes ulici naproti vchodu do Velkého divadla.
Stojí tam na památku úderné skupiny československých západních vojáků, kteří se hnali na konci války od Atlantiku do Plzně, …………. aby tam přijeli pozdě – už bylo po osvobození.
Na nevelkém kamenném bloku tam přes roh visí typická „britská“ přilba. Voják přijel, odložil přilbu (a asi i zbraně) a šel domů.
To ještě nevěděl, že válka pro něj nejspíš tak úplně neskončila.
Godot:
To musí být krásný pomníček.
Toto je zřejmě nejkrásnější text, který jsem od Vás kdy četl. Dohnal mě ž k slzám. Ale ne k slzám smutku, ale k slzám radosti z toho, jak život vždy zvítězí a najde si cestu. Jak dobrý člověk přijme s klidem sobě vlastním to, co by jiné tu rozčílilo, tu dovedlo k apatii. A tím vítězí.
Smekám před Vámi už poněkolikáté a zároveň vím, že rozhodně ne naposled.
Aj tak sa muóóže…
„Kušáť chóčetsa“ za každého režimu…
Vzdáváte to? Ne, jenom se zahřívám.
…
Aspoň jsem to zkusil.
Jack Nicholson, Přelet nad kukaččím hnízdem.
https://www.youtube.com/watch?v=QAnpj2dfgRw
Re: Gerd
Do cvokárny tak akorát. Alespoň polonormální člověk by věděl, že nejdřív musí odpojit vodovodní trubky, případně si sehnat adekvátní pajcr.
Hodně zdaru přeji, Dane – a hlavně trochu klidu. Opatrujte se a užívejte si domov, rodinu i půdu. A díky za vše, co jste dělal v době, kdy jste si toto vše upíral…
Připojím se k Vašemu přání pro Vidláka a jeho rodinu.