Je to pořád stále stejné – stejné triky, stejné výsledky

„… a vůbec, rozpoznat tu německou strategii není přece tak těžké. Jsou to ty stále stejné, mnohokrát opakované údery mechanizovaných vojsk … na křídlech. Nebojte se, nepřijel jsem Vás soudit, prostě jsem řekl, jak se na to dívám. Na shledanou.“

Tolik citace Žukova z 3. dílu filmové ságy „Boj o Moskvu“, když objížděl frontové štáby a byl konfrontován s velmi skličující situací sovětských vojsk. Tehdejší Rudá armáda citelně prohrávala proti výborně zvládnuté a osvojené taktice vojsk Wehrmachtu.

Jsme v obdobné situaci – hrajeme „cizí hru“, resp. reagujeme na situace, které plánovitě připravuje a vytváří protistrana. Mají iniciativu a vše zmáknuté a staletími prověřené. Aktualizují jen prostředky, které používají. Dříve používali kázání prostřednictvím náboženství, dnes masmédia, přičemž princip je stále stejný – rozdělit na skupiny a poštvávat proti sobě. Dokud budeme přistupovat na „hru“ podle jejich pravidel, nemůžeme vyhrát. Vždy nás přehrají, protože jsou autoři „hry“ a konceptuálně před námi už jenom proto, že to celé vymysleli. Musíme převzít iniciativu tím, že tu jejich hru přestaneme hrát a přijdeme se svoji vlastní.

Ohlédněte se do minulosti – napřed to bylo rozdělení na věřící vs. nevěřící, pak to modifikovali na různě věřící proto jinak věřícím (hlavně křesťané vs. muslimové), pak souboj pravice vs. levice a dnes naskakujeme na narativ globalisté vs. vlastenci. Nemůžeme vyhrát, protože to je „jejich hra“, vždy přijdou s novinkou a my jsme pozadu. Jak to bylo s Andrejem? … měl našlápnuto a najednou „Panama papers“, přetvořilo se to na vilu ve Francii za pochybné peníze … Aktuálně Turek a „archivní snímky FB“, předtím Stačilo! a údajný útok na církev. Když jsme si řekli, že už nás nenachytají na nějaké „Panama papers“ tak přišli s biskupy, kteří hlasitě v jejich médiích líčili útok Stačilo! na církev. Aktuálně „archivní záznam FB Turka …

Pořád stejný princip, kterým dosahují stejných výsledků. Plivnou jedovatou slinu těsně před „koncem kola“ a nové „kolo“ se už začíná podle nich. Nikdo si nedělá starosti s pravdivosti tvrzení, protože o tohle vůbec nejde. Jde o to jedovaté plivnutí v termínu, kdy už nezbývá čas na obranu. Že to za pár let soudně prohrají? … svatá prostato, o tohle vůbec nejde. V té jejich hře je v podstatě obrana nemožná – škála, jaký fígl vytáhnou těsně před koncem kola příště je neomezená, protože s pravdou si hlavu nelámou. Vždy vymyslí nějakou novou špinavost … a vymyslet toho, bez špetky pravdy, lze opravdu neomezeně.

Všimněte si jedné věci – stále jde o princip „rozděl a panuj“. Nebylo a není to nikdy o tom, jak by mohli nevěřící a věřící spolupracovat na lepším žití, není a nebylo to o spolupráci mezi levicí a pravicí, jak žít lidsky. Vždy je to boj proti někomu, proti něčemu. Pokud by to bylo o spolupráci, tak by jim to nefungovalo.

Pohled do budoucna

Nedovedu si představit, že u příštích voleb bude zaznívat heslo Stačilo!. Stačilo čeho…? Vždyť Andrej bude ten, který se alespoň pokusil a holt to nevyšlo, zákulisí bylo mocnější. Hnutí Stačilo! se tedy bude muset z objektivních důvodů minimálně přejmenovat. A tohle by mohla být příležitost nejen ke změně názvu, ale i hry.

Co třeba „Hnutí sociální spravedlnosti“? … kdo by nechtěl sociální spravedlnost? První věta stanov by ale musela znít, že se nejedná o hnutí sociální rovnosti, ale spravedlnosti. Cílem není vládnout pomocí rozdělení, ale společná správa věcí veřejných podle principů sociální spravedlnosti. Bylo by nutno předem ztížit jedovaté plivání „ruské sliny“, proto by druhá věta stanov měla reflektovat vděčnost tehdejší Rudé armádě za záchranu před německým vyhlazením a germanizací – což nezapomeneme, ale ihned dovětek, že za druhé „osvobození“ vděčni nejsme a taky nezapomeneme, protože se to stalo součástí naší historie. Následovat mohou body, kdy členem může být kdokoliv, ale kandidátem za hnutí do voleb jen nestraník, v případě jinostraníka pak je podmínkou pozastavené členství v mateřské straně. Specialitkou by pak mohlo být, že v případě zvolení za poslance je vyloučeno angažmá v exekutivě, protože stát není povolební kořist. Správa státu je správou věcí na plný úvazek, nikoliv jako přílepek k poslancování nebo přednáškám na univerzitě. Zkrátka transparentní věci, které by měla možnost správně pochopit i „žena za pultem“.

Teď jsou před námi 4 roky, které by měly být využity pro „nastartování“ naší hry, podle našich pravidel. Pokud někdo v hnutí S! laškuje s myšlenkou „klasické strany“, pak jen dodávám, že tohle je jejich strana hřiště a metod, jak pracovat s „klasickou stranou“ mají vymyšleno něurékom. A jak poznáte, že odcházíte z jejich hřiště? … no přece budou prskat o nesystémovosti … o nekoncepčnosti … o nesmyslu … o třetí cestě atd. pro ně dává smysl jenom to co umí, co za ta léta mají koncepčně v krvi a instinktivně to umí manipulovat.

Dnes nikdo nestaví svou strategii na věřící vs nevěřící – tohle je pravěk, stejně jako éra parních lokomotiv, přestože obojí je „funkční“. Stejnou chybou by bylo připravovat se na hru „levice“ vs. „pravice“ – volby ukázaly, že i tohle je historie. Je třeba opustit uvažování podle „jejich“ šablony – jedna skupina proti druhé skupině. Chce to princip, který nemají „zmáknutý“. Ing. Blahynka v jedné z přednášek má pasáž o „imperiálních výhodách“. O co jde? … jde o to, že pokud něco vymyslíte, s něčím přijdete jako první, tak jste napřed a máte výhodu. Ostatní jsou za vámi a jen kopírují. Pokud budeme přemýšlet v mantinelech klasických politických stran a soutěži mezi nimi, pak kopírujeme jejich hru a navíc řádně starou. Je to něco jako obdivovat teorii již zmíněných parních lokomotiv v éře, kdy máme levitující magnetické vlaky. Nikdo netvrdí, že ty parní lokomotivy nebyly nebo nemohou být i dnes funkční, ale svět je prostě dál a odborným výkladem o parní trakci zaujmete jen fajnšmekry. A volby ukázaly, že těch fajnšmekrů z oboru levice-pravice už moc není. Tudy cesta prostě nevede. Je třeba prosazovat narativ, jak žít lidsky, sociálně a spravedlivě, tj. ve vzájemné spolupráci. Oni mají mainstreamová média s pravdou za peníze, my alternativní média s osobním nasazením, protože nám jde o věc.

Jestli se to podaří netuším, ale vím, že iniciativa musí jít zdola a kontraelity musí jít naproti shora a celé se to nesmí odehrávat na „jejich“ hřišti. Doba je příhodná, škoda ji nevyužít.