Je to na našem hlasu…

Ukrajinští občané by si měli uvědomit, komu na jejich životech zcela očividně nezáleží, a že do této kategorie lze zařadit většinu západních politických představitelů a mainstreamových médií. Pro ně jsou pouze nástrojem proti nenáviděnému Rusku. Nástrojem, který nemá právo o sobě rozhodnout.
Žalostný stav českých médií dokonale ilustruje následující příklad. Český rozhlas zveřejnil Průzkum kyjevského Centra sociálního monitoringu, podle nějž by v současnosti Zelenského znovu volilo asi jen 16 procent populace (Viz https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/popularita-zelenskeho-na-ukrajine-klesa-dnes-ho-volilo-16-procent-lidi-vic_2412081823_kvr).
Najednou je však český mainstream zahlcen dogmatem o více než padesátiprocentní podpoře Zelenského. Čísla nejsou oproti předchozí studii ničím doložena. O to vlastně ale ani nejde. Hlavní je, že Zelenskému vypršel mandát, a tak by mělo být samozřejmé, že Ukrajincům bude dopřána svoboda volby. Zvláště, jsou-li násilím odvlékáni do války, do které jít nechtějí.
Vývoj na frontě je při pohledu na mapu jednoznačný. Bude-li válka pokračovat, Ukrajina zanikne. Před faktem, že Ukrajina Rusko porazit jednoduše nemůže, varovali lidé jako profesor Petr Drulák již krátce po zahájení speciální ruské vojenské operace. Mainstreamová média si s ním poradila tak, že mu přestala poskytovat prostor pro veřejné šíření svých názorů.
V Radiu Universum 1. 3. 2024 Petr Drulák mimo jiné poznamenal: „Celé vypuknutí této války je selhání diplomacie. Myslím, že k základnímu selhání došlo na přelomu let 2021–2022, kdy Rusové vyzývali Američany: „Pojďte jednat!“ Dávali si nějaké požadavky, a ne všechny byly realistické, ale tak to u těchto jednání bývá, že se přijde s nějakými očekáváními, a pak se během jednání korigují. Američané s nimi o těchto věcech odmítli jednat, odmítli jednat o statutu Ukrajiny, o tom, že by Ukrajina nebyla v NATO. To já považuji za základní problém, že Američané odmítli diplomacii.“
Petr Fiala a jeho kabinet zašli tak daleko, že znovu zavedli cenzuru a další totalitní manýry doprovázené lží, že Česká republika je ve válce s Ruskem. V té byl obrazně řečeno pouze Fialův kabinet, jehož někteří ministři získali za svou činnost pro cizí stát metály. Nyní tu válku podle všeho prohrál, čímž je řečeno, jaké naděje si může dělat v dalším vládním období.
Tento kabinet nese svůj díl viny za to, v jakém stavu se dnes Ukrajina a její populace nachází.
Stačí si vzpomenout, jak reagoval na iniciativu Mír a spravedlnost, která měla jediný upřímný cíl – ukončit nesmyslné zabíjení, a místo válečné eskalace preferovat diplomatická jednání. Dávno bylo totiž zřejmé, že Ukrajina Rusko neporazí – takže si je třeba položit dotaz, komu a čemu slouží udržování a prodlužování krveprolití za každou cenu?

S čím se nesmířím…

Vize jaderné apokalypsy je pro mě dlouhodobým tématem. Napsal jsem celou řadu básní a textů, v nichž před takovým scénářem varuji a apeluji na potřebu diplomacie a míru. Na webu „Litterate“ jsem svou činnost zahájil textem s provokativní otázkou „Jít za něj padnout?“ Viz https://web.litterate.cz/17898-2/. Zde jsem pro změnu jasně deklaroval, že za politiky typu Petra Fialy skutečně padnout nehodlám: https://web.litterate.cz/odmitam/. Důraz na mír jako hlavní hodnotu vyjadřuji v básních „Bez míru“ (https://web.litterate.cz/bez-miru/) a především „Pro lásku boží“: https://web.litterate.cz/pro-lasku-bozi/.
Na překrucování faktů kolem dění na Ukrajině se zaměřuji od roku 2014. Zmíním například texty „Válka pravdu nenávidí“: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Marek-Rezanka-Valka-pravdu-nenavidi-371730, „Média proti míru?“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Marek-Rezanka-Media-proti-miru-407822?fbclid=IwAR3ThjrsJxzVzY-mOVeFl_dqya2xiGf2kj4L12_uN4SLUSZWCPHEFqthsHU) či https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Elity-rozdmychavaji-valky-zenou-humanitarne-miliony-na-jatka-Podivejte-na-Ukrajinu-jak-tam-falsuji-fakta-Ale-hrozny-lidoveho-hnevu-zraji-varuje-levicovy-publicista-a-basnik-442342.
Zdaleka jsem nebyl jediným, kdo zažíval pocit zmaru, že přes všechno úsilí zbytečné krvavé válce zabránit, se k ní čím dál více směřovalo, a žádné návrhy na mírovou dohodu nepadaly v úvahu. Západ pro ně neměl uši.
Již v roce 2014 vyšla kniha Wolfganga Bittnera nazvaná Dobytí Evropy Amerikou. Autor v ní podrobuje kritice nejen přístup unijních představitelů, ale rovněž selhání evropských mainstreamových médií. Ta soustavně bagatelizovala hrozbu válečné eskalace – a vystačila si s verzí jediného univerzálního viníka – a samých světců kolem něho.
„Dokonce ani o zavraždění osmačtyřiceti proruských demonstrantů v Oděse, kde prozápadní nacionalisté zapálili Dům odborových svazů, se nezmínil ani jeden úvodník. Noviny informovaly o „protiteroristické operaci“ a „silných bojích s promoskevskými separatisty“ na Východní Ukrajině, ačkoliv v tomto okamžiku již každý věděl, že tam zuří občanská válka.“ (Bittner, s. 27).
Média by neměla plnit roli válečných bubnů, neměla by překrucovat realitu a zamlčovat podstatné souvislosti – přesto přesně toto činila a činí.

Jako v sektě…

V časopise !Argument jsem 2. 3. 2017 publikoval stať Všechno na ruby: https://casopisargument.cz/1903. V ni jsem mimo jiné poukázal na problém, kdy se do role arbitrů na pravdu stylizují lidé jako John McCain, který byl zapleten do korupční kauzy Keating Five a ze všech sil podporoval zločinné napadení Iráku na základě jedné velké lži.
Nad lomením rukama ze strany zmíněného McCaina, jak jsou „ty jedině pravé hodnoty“ v ohrožení, jsem reagoval následujícím sarkasmem: „V tomto případě můžeme vidět, jaké kruhy na D. Trumpa útočí – a z jakých pozic. Slyšíme bědování, že prý Trump pošlape naše hodnoty. Už to chce pouze nevinnou usměvavou tvář dobrého vojáka Švejka, který by se otázal: „A prosim pěkně, jaké že hodnoty ten lump Trump pošlapává? Víte, je to od něho ošklivý, že nechce napadnout Rusa, když už se do veškerýho toho zbrojení tolik investovalo. No jak k tomu ty koncerny přijdou? Dyť voni s tou válkou dávno počítali – a kdyby tam byla ta noblesní paní, ta Clintonová, tak už to berou šturmem. A místo toho nějaký dohadování o míru. To by jednoho votrávilo. Jo, kde jsou ty časy, kdy se prostě zavelelo, a bomby padaly. A ten lotr jim to chce překazit. Že se nestydí…“
Česká mainstreamová média se tomuto tématu vyhýbají jako čert kříži. Nikdy se z nich nedozvíte nic o roli syna J. Bidena, Huntera, v krvavých událostech ukrajinského Majdanu a o energetické firmě Burisma. To média New York Times či Washington post se této problematice poměrně kriticky věnovala.
Problémem dnešního přístupu určitých kruhů (Macron, Starmer, Merz) je, že se stylizovaly do sektářství. Právě pro sekty je typické nastolení nezpochybnitelných dogmat s tím, že najde-li se kritik, stává se nenáviděným renegátem.

Stačí se jen trochu ptát…

Vrátíme-li se ještě k průzkumu věnovanému podpoře nízké obliby Zelenského na Ukrajině, je důležité věnovat se důvodům tohoto stavu, které jsou v článku vyjmenovány. Kromě války, jež směřuje k naprosté porážce země jsou to enormní korupce a zbídačení značné části populace.
Je poněkud tragikomické slyšet Zelenského říkat, jak nemůže prodat svou zemi, když přesně to svou politikou dávno de facto udělal.
Tato témata však byla v českém prostoru za působení Fialova kabinetu, tabu, a kdo je otevíral, byl onálepkován jako „dezolát“. Kdo si dovolil jakoukoli kritiku vládního přístupu k válce na Ukrajině, byl okamžitě vyčleňován z veřejného prostoru jako podporovatel ruské propagandy. Dnes již podle všeho i té americké.
Za těchto okolností je zřejmé, že se mainstreamová média nikdy nemohla pravdivému obrazu reality ani vzdáleně přiblížit. O tom, že válka na Ukrajině je především dána touhou tehdejší americké politiky oslabit Rusko za jakoukoli cenu, se jednoduše nesmělo mluvit, a mluvilo-li se, padaly nálepky a následovala dehonestace dotyčného odvážlivce.
Přitom stačí, aby si každý položil otázku, zda by k té údajně nikým nevyprovokované válce došlo i v případě, že by Donald Trump zvítězil již v minulých prezidentských volbách.
Vše nasvědčuje tomu, že by se zasadil o mírové uspořádání situace, a Ukrajina by na tom byla po všech stránkách lépe než dnes.

Když jsou fakta označena jako dezinformace…

Situace došla tak daleko, že jakýkoli odlišný pohled na válku na Ukrajině, než jaký prezentuje propaganda ukrajinských vládních kruhů, je označen za dezinformaci. Dokonce i zjevný fakt, že Ukrajina ztrácí jedno území za druhým, což lze interpretovat jediným možným způsobem: Že prohrává. Po vzoru Andersenova císaře však český mainstream píše, že Ukrajina sice území ztrácí, ale jinak vlastně vítězí. Kdy by konečně mainstream přiznal, že lže? Až by Rusové opět stáli před Berlínem?
Je tristní, že vůbec nejsme informováni o americko-ruských jednáních a bodech, které se tam projednávají. Stejně tak se v českém mainstreamu neobjeví ani náznak toho, co vše mělo být financováno v rámci Agentury Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj, známé pod zkratkou USAID, které by možná více slušelo přejmenování na USAIDS.
Zato jsme dopředu strašeni, co vše bude prezentováno jako proruská dezinformace. Vlastně cokoli, co se ukrajinským vládním kruhům nehodí do krámu, a k čemu nemají v diskusi pádný argument, tak jsou nuceny uchýlit se k nálepkování. Učebnicovým příkladem je zpochybňování neskutečné korupce na Ukrajině.
Tu ale ve svých zprávách podchycuje i Evropský účetní dvůr, a mluví o ní i sami Ukrajinci, například novinář Sergej Rudenko.
Rovněž nezpochybnitelným faktem je, že Zelenskému mandát z voleb v roce 2019 vypršel. U moci ho tak drží pouze válka. Proč sami Ukrajinci nesmějí volit, aby se ukázalo, co nyní chtějí? Aby mohl Zelenský vládnout i bez mandátu? O takovém řešení sní patrně všichni odpůrci demokracie.
Mainstreamoví novináři bijí na poplach, že Rusko využije jednání s USA k šíření propagandy. Mohli by nás tedy tito novináři seznámit s body, které obě strany řeší? Nebo toho po nich žádáme příliš?

Chceme válku, nebo prosperitu?

Co by nás stále mělo velice znepokojovat, jsou ti politici, a osobně je neváhám nazvat šílenci, kteří odmítají přijmout realitu nově uspořádaného světa na principu multipolárního rozdělení, a vykřikují o nutnosti zbrojit a vysílat vojáky na Ukrajinu, třebaže se právě vyjednává o míru. Tito politici ohrožují bezpečnost celé Evropy, proto o nich hovořím jako o šílencích. Navíc na to hodlají vynaložit desítky miliardy eur. Kde na to chtějí brát, když se jen neustále zadlužují?
Je na občanech konkrétních zemí, kde jsou tito politici stále u moci, aby je o tuto moc připravili. A to se týká i České republiky. Nebo snad někdo Fialovi věří, že zajistí německé platy, a přitom bude dávat na stůl finance na více a více zbraní? A to pak budeme kromě Ruska ve válce i se Spojenými státy americkými?
Pokud neuspěla léta cvičená ukrajinská armáda posilována zbraněmi z USA, má to dokázat dobrý voják Švejk na vozíčku po starém nerudném dědečkovi?
Evropská unie však páchá sebevraždu hned na několika frontách najednou. Kromě své umanutosti válčit Spojeným státům americkým, Rusku, Číně i Indii navzdory totiž hodlá vydávat další finance na Green Deal, a jakkoli dosavadní imigrační vlny nezvládla, kasá si rukávy na další. Kde na to všechno chce brát finanční prostředky, když je nemožné, aby se jí tyto obří výdaje vrátily? A jak je slučitelná politika Green Dealu s masivním zbrojením? Nebo snad nějaký bruselský úředník vymyslil že Green Deal a Zelenského spojuje zelená barva? Najednou Unii obří korupce na Ukrajině nevadí – a je ochotná cpát další obří finanční prostředky, jimiž navíc nedisponuje, do zjevné „černé díry“? Raději nechtějme znát uhlíkovou stopu války, když již úředníci od zeleného stolu nehledí na objem rudé prolité krve. Netřeba též dodávat, že čím déle ta která válka potrvá, tím vyšší bude počet migrujících.
Takzvaní liberálové, jejichž život je jednoduchý, neboť si vystačí s hesly:

1) Rus to celé už dávno prohrál

2) Kdo nechce Green Deal, ničí svět

3) Kdo nemiluje potenciálního vraha svého, je fašista s tím, že kdokoli chce diskutovat, je „dezolát“ a „ruský agent“, nedovedou pochopit, že chtějí slučovat neslučitelné. Že buď budou vše dávat na zbraně, a kam vkročí, sto let tráva neporoste, nebo budou brát na své životní prostředí ohledy, a v prvé řadě přestanou zbrojit a podněcovat nekončící krveprolití.
Evropská unie žádnou velmocí není (a Velká Británie tuplem ne), snad pouze v oblasti byrokracie, která jí znemožňuje efektivitu v jakékoli jiné sféře. Nebudí ničí respekt, ale je k pláči. Její zmar svou hloupostí a neznalostí podtrhuje bakalář Lipavský, kterého už nezvou ani v rámci Unie na bezcenné druholigové konference o ničem.
Ze své nynější bezvýznamnosti může Unie v prvé řadě vinit výhradně sebe. Kdyby se včas vzepřela kruhům kolem J. Bidena, a trvala na Minských dohodách, nebyla by dnes tam, kam se vlastním přičiněním vmanévrovala. Mají-li mít její jednotlivé státy v budoucnu nějakou šanci, musí se v prvé řadě postarat o to, aby ze svých skříní vysypaly všechny kostlivce a vyvětraly z nich jednou provždy bidenovského ducha.
Média se pak musí opět stát nástrojem informovanosti, a ne hysterické a fanatické propagandy.
Heslo podzimních parlamentních voleb se jeví jasně: Chcete prosperitu, nebo válku?

Unie nepoučitelná a bezradná…

Evropská unie se nepoučila. Naopak. Otevřela tři pomyslné fronty své vlastní diskreditace a záhuby:

1) Neomezenou promigrační politiku s heslem: To zvládneme,

2) Politiku Green Dealu mottem: Popírači jsou fašisti,

3) Podporu eskalační politiky na Ukrajině s ujištěním: Žádní fašisté tam nejsou. Zde se Unie dopustila zřejmě svého nejhoršího zločinu, když sabotovala obě Minské dohody, které požadovaly jediné: Ochranu ruských občanů na Donbase a v Luhanské oblasti před čistkami tehdejšího ukrajinského režimu. Autonomie přišla leaderům EU jako přílišný ústupek. Tak se místo jednání zbrojilo a připravovalo se na válku.
Evropská unie by nyní od ukrajinských občanů měla obdržet účet, kolik Ukrajinu její výše zmíněný přístup stál, přičemž zmařené lidské životy finančně vyčíslit nelze.
Evropská unie popírá základní fakt: Tato válka byla zbytečná, a bylo v moci Unie jí zabránit.
Celou dobu od roku 2014 jsme byli nuceni poslouchat propagandu, jak Evropská unie podporuje Ukrajinu. V čem ale ta podpora spočívala? Ve zbrojení?
Co nyní Ukrajině zbývá z jejího průmyslu, energetiky, nerostných zdrojů atp.? Nakolik se zhoršila sociální a ekonomická situace zdejších lidí? Kolik životů bylo nenávratně utraceno? A pro co vlastně? Pro svobodu Ukrajinců evidentně ne. Kdyby Evropská unie trvala na dodržení Minských dohod, zůstalo by Ukrajině toho podstatně více, než jí zůstane nyní.
Mediální propaganda vložila rovnítko mezi zájem Ukrajiny a Zelenského režim. Ten režim, který smutně proslul enormní zkorumpovaností a totalitními praktikami, když zakázal opoziční média a strany s tím, že je onálepkoval jako „proruské“.
V tomto kontextu nelze neuvést přístup takzvané liberální či progresivistické levice, která se k Zelenského režimu hlásí, ač on cokoli jen levici připomínajícího zrušil. A nyní se zuby nehty brání svobodným volbám.
Někteří evropští představitelé trvají na dogmatu, že Ukrajina musí být v NATO, čímž ji odsuzují k zániku, neboť tuto variantu Rusko nikdy jako jaderná velmoc nepřipustí, již kvůli vlastní bezpečnosti. Navíc Evropská unie zůstává asi posledním hráčem na šachovnici, který si sveřepě brání připustit realitu, kdy unipolární svět přestal existovat, a byl nahrazen světem multipolárním.

Věřte médiím, aneb Rusko už přece prohrálo…

Jako příklad naprosté neschopnosti jistých kruhů analyzovat, co se skutečně ve světě děje, poslouží přímo učebnicový výrok Martina Svárovského, analytika Bezpečnostního centra Evropské hodnoty, ze dne 7. 4. 2022 pro Český rozhlas: „Rusko prohraje. Tečka. To je jednoznačné. Otázka je, jak ta porážka bude vypadat a jak dlouho si zachová schopnost ohrožovat Evropu z některého z území Donbasu. Ale Rusko už prohrálo…Nevím, jaký vojenský stratég vyvodil cokoli z toho, že Rusko vyhraje. Rusko je těsně před porážkou. Chtěl bych ty vojenské stratégy vidět – a předpokládám, že tady jsou…“
Hlavně, že je po soudech vláčena paní učitelka Bednářová, která chtěla své žáky učit kritickému myšlení – a tomu, že ani České televizi (či Českému rozhlasu) nelze věřit. Byla onálepkována jako „dezinformátorka“, která zpochybnila „svaté tabu“ nedotknutelnosti „jediné možné pravdy“. Přemýšlím, jak by soudní proces s paní Bednářovou okomentoval J. D. Vance, a co by vzkázal panu Svárovskému a jemu podobným.

Cenzurou k jednotě

V Evropě se v posledních letech bohužel o mnohých tématech nediskutovalo. Jedním z nich mohla být otázka existence NATO v multipolárním světě. K čemu jinému totiž sloužilo než jako nástroj někdejšího hegemona ke světové nadvládě? Nebylo snad jeho rolí porazit Rusko, a proto se k jeho hranicím stále přibližovalo? Rozhodně se to tak mohlo jevit.
Dohodnou-li se USA s Ruskem a Čínou na sférách vlivu, NATO se stane organizací naprosto zbytečnou, a zanikne či bude významně redukováno. Jen to patrně ještě nikdo nevysvětlil Starmerovi, Macronovi či Tuskovi. Ti svůj vlhký sen o armádě porážející Rusko nadále sní. Je pak na Britech, Francouzích a Polácích, zda se těší, až budou za Zelenského a jeho režim bojovat do roztrhání těla. Macron se nechal slyšet, že je připraven na třetí světovou válku. Skutečně je to to, co lidé v Evropě chtějí?
Evropská unie si zakázala rozebírat, zda jsou její protiruské sankce účinné, a zda náhodou nepoškozují více ji samotnou. Kdo by tuto myšlenku jen nadhodil, byl by médii metaforicky upálen zaživa jako kacíř.
Evropská unie si však větev podřezala na více místech. Nezvládnutá migrační politika se jí vrací jako bumerang, a to na školách, které se čím dál více islamizují, tak v ulicích, kde umírají civilisté včetně dětí. Ale běda tomu, kdo si tuto situaci dovolí kritizovat, či odmítne poslat své dítě na exkurzi do mešity.

Konec systému již započal…

Že je Unie asociální, dokázala mimo jiné fiskálním paktem a brutálním tlakem na Řecko.
Nakonec se rozhodla enormně zadlužit, a zničit si svůj průmysl, hlavně ten automobilový.
Jakéhokoli kritika konceptu Green Deal okamžitě označila jako popírače, ale sama popírá teorii systémového kolapsu. Ta se přitom naplňuje v přímém přenosu. Unipolární svět skončil, a kromě Macrona, Starmera, Merze, Scholze, Tuska a tria Fiala-Bakalář Lipavský-Rakušan to ostatní chápou. Tito ještě naposledy zařvou, že Rusko musí být poraženo a že Ukrajina musí být v NATO. Již je ale téměř nikdo neposlouchá, a jim nezbude nic jiného než oči pro pláč.
Dokud Evropa neprojde sebereflexí, bude živořit na okraji světového zájmu. Jestli na nějakých základech stát nemůže, jsou to asociálnost, válkychtivost, cenzura a pokrytectví.

Je to na nás…

Občané jednotlivých evropských států však získali jedinečnou příležitost: Nastaly podmínky, aby mohli najít k systému, jenž se jim zbortil před očima, alternativu. Pokud si nechtějí vyzkoušet na své kůži, co je to válečné pole, měli by s tím pohnout co nejdříve.

Přichází pád…

Kde dogma ničí všechny analýzy,
kde fanatismus žádá hnidopicha,
tam pro diskusi prostor zcela mizí,
a kdo se vzepře, je nucen být zticha.
V takovém stavu pozdě honit bycha.
Dohody z Minsku byly pro legraci?
Všem válečníkům bumerang se vrací.
Dosud krev padlých zcela nezasychá.
Kdo všechno šířil zhoubnou agitaci?:
Přichází pád, kde rozbujela pýcha.

Sankce být musí? Co kdo po nich sklízí?
Smí se říct fakta, komu se líp dýchá,
a kdo dech ztratil kvůli mylné vizi?
Která že přání byla zjevně lichá?
Proč mnohý mladík k zemi zdola čichá?
Šlo o svobodu, nebo operaci,
kdy jistým kruhům zbídačený splácí?
Z člověka dělá válka živočicha,
který je bez práv určen k likvidaci:
Přichází pád, kde rozbujela pýcha.

Že se vše zvládne. K čemu expertízy?
Evropa se prý s celým světem smíchá.
Výsledkem je, že sama si je cizí,
strnula, zchromla, odešla jí mícha.
Nenávist že se z děsu nerozdmýchá?
Ve školách nastal chaos po migraci.
Bezpečnost? Není. Svět se zakrvácí.
Úředním šimlům jedno je, kdo vzdychá.
Diskusi střídá vlna buzerací:
Přichází pád, kde rozbujela pýcha.

Také ten Green Deal postupně se kácí.
Rozum byl spoután tupou generací.
Umírá hlava, kde převládnou břicha.
Mír se stal něčím, z čeho vláda zvrací:
Přichází pád, kde rozbujela pýcha…