Jak to bylo s převratem v Kongu a čí spojenec je země těžící 70% světové spotřeby kobaltu?

Vidlák včera správně konstatoval, že vlajky kolektivního Západu v Africe v mnoha zemích vlají už jen na půl žerdi. Správně připomněl nedávné převraty v několika středoafrických zemích, po nichž západní vlajky skončily ve vyprahlém prachu. V článku, v němž avizoval můj rozbor situace v Kongu, však bohužel mojí vinou převzal story o vojenském převratu v Kongu, kterou podle ruské televize RT, dali do oběhu specialisté CIA na psychologické operace. V Rusku se tak přezdívá disciplíně, která je u nás nazývána „dezinformátorstvím“. Fámu o dalším vojenském převratu jsem na různých západních i východních zdrojích zachytil v neděli a v pondělí, a při diskusi o dalších článcích jsem ji předal Vidlákovi. Tímto se omlouvám jemu i všem, kteří Vidlákův článek četli. V celkovém vyznění článku i v informaci o přechodu Konga ze sféry vlivu Západu do spojenectví s Ruskem však měl Vidlák naprostou pravdu. Pod vlivem fámy se spletl pouze v jediném aspektu – v čase. Kongo je ruským spojencem již dlouhou dobu.

Nejsme Česká televize, abychom se tvářili, že máme vždy pravdu a jsme neomylní. Na rozdíl od ČT od Vás nevymáháme žádný poplatek bez ohledu na to, jestli Kydy a Litterate čtete. Takže nám nedělá problém „přiznat barvu“ a uvést věci na pravou míru.

Informace o převratu v Kongu v neděli zveřejnila řada západních i východních zdrojů. I v Rusku se řada komentátorů mylně radovala z pádu dalšího prozápadního diktátora, který nechává drancovat svoji zemi. Své kolegy za to „pěkně zhvízdala“ státní tisková agentura TASS, která fámu o převratu v Kongu dementovala reportáží, v níž situaci v zemi popsal sám velvyslanec Ruské federace v hlavním konžském městě Brazzaville Georgij Jurijevič Čepik. V popřel jakékoli informace o probíhajícím převratu a důrazně varoval ruské komentátory před hanobením konžského prezidenta Denise Sassou-Nguessy, který měl být podle fám sesazen prezidentskou gardou během své návštěvy Valného shromáždění OSN. Velvyslanec ve svém vystoupení zdůraznil, že Nguessa je tradiční a dlouholetý přítel Ruska a rozhodný stoupenec multilateralismu. Což je opak podřizování se americké hegemonii.

V západních zdrojích jsem zatím žádné podobné uvedení na pravou míru nezaznamenal.

Ruská televize RT dala včera důkladné školení ruským blogerům a komentátorům zahraničního dění z menších redakcí, kteří barvitě popisovali otřesné podmínky těžby kobaltu na baterie elektromobilů, při níž je zneužívána dětská práce, rozsáhlou korupci i další nešvary v Kongu. Nguessy se RT zastala ve stylu bývalého amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, který v Kongresu USA hájil finanční a vojenskou pomoc režimu nikaragujského diktátora Somozy slovy: „My víme, že to je zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn!“.

Politolog Andrej Korybko, který je specialistou na Afriku a v minulosti přednášel i na univerzitách v USA vysvětlil, že „ Denis Sassou-Nguessa byl u moci v letech 1979 až 1992 a je znovu u moci od roku 1997 až do současnosti, což zajišťuje, že Republika Kongo zůstala jedním z nejbližších partnerů Ruska na kontinentu. V posledních letech se vztahy značně rozšířily a po Nguessově návštěvě Petrohradu letos v létě, kde se zúčastnil druhého rusko-afrického summitu, se vše posunulo rychleji než kdykoli předtím.“

Konžský vůdce je podle něj tak blízko svému ruskému protějšku, že byl Putinem dokonce pozván, aby po akci zůstal v Putinově rodném města a zúčastnil se hlavní námořní přehlídky jako jeden z jeho hostů. „Přítomni byli také eritrejský prezident Isaias Afewerki a prozatímní prezident Burkinabe Ibrahim Traoré, kteří patří k nejdůslednějším antiimperialistickým hlasům v Africe a k nejmladším a nejotevřenějším hlasům kontinentu. Nguessovo pozvání potvrdilo víru prezidenta Putina v jeho politickou spolehlivost v nové studené válce.“, vysvětlil Korybko.

Co bylo cílem autorů fámy nevysvětlila ani RT. Podle Korybka mohlo být mezi záměry osob, které fámu vypustily poškodit rusko – konžské vztahy i zdiskreditovat menší ruské redakce a podpůrné informační kanály. Razance, s níž ruský velvyslanec v Kongu fámu dementoval i důraznost, s níž ruské státní kanály poučily nadšené odpůrce Západu o skutečné situaci v zemi, nasvědčují, že Kreml se snaží napravit potenciální škody v pohledu Konžanů na Rusko jako spolehlivého spojence.

Při prohledávání různých zdrojů, které se věnují situaci v Kongu, jsem zaznamenal různé další úvahy, které je obtížné ověřit. Diskutuje se i o myšlence, že USA chtěly konžského prezidenta vyděsit a přimět jej, aby „rozkryl karty“. Kongo svoji zahraniční politiku do určité míry hraje na více stran. Zemanovskou terminologií by se dalo říci, že provádí „politiku všech azimutů“. V zemi mnoho let působí západní těžařské koncerny. Nejen kobalt, ale i další nerosty z Konga nerušeně proudí na západní trhy.

V diskusích na západních i východních webech lze najít i názory, že Američané se pokusili o Nguessoovo sesazení, ale že to holt nevyšlo, tak to hodili na Rusy.

Velmi zajímavou informaci přinesl již před časem vydavatel telegramového kanálu Kníže Čerkasy, který informačně pokrývá aktivity PMC Wagner v zahraničí. Podle informací, které přináší, má uvnitř orchestru zřejmě řadu dobrých kontaktů. Den po bombovém atentátu na letadlo, v němž letěli a při jehož pádu zahynuli zakladatel PMC Wagner Jevgenij Prigožin i nejvyšší vojenský velitel wagnerovců Dimitrij Utkin, zveřejnil informace o tom, že den před smrtí Prigožin v Kongu uzavřel dohodu o vyslání dvoutisícového orchestru do této středoafrické země.

Hudebníci už v zemi koncertují. Kníže Čerkesy od nich přinesl informace, které rovněž dementovaly tvrzení o sesazení konžského prezidenta jeho vlastní gardou. Wagnerovci, kteří samozřejmě i v Africe sledují své oblíbené ruské weby, se podle něj dost divili tomu, co se o Kongu píše nejen na Západě, ale i na mnoha ruských zdrojích.

Ani oficiální telegramový kanál PMC Wagner ani korespondent Kníže Čerkasy se nijak nevyjádřili k načasování pozvání muzikantů do země. Zveřejněno bylo pouze, že hlídají citlivá místa související s těžbou nerostů a kritickou infrastrukturu. A že několik bývalých příslušníků Specnaz jakožto instruktoři cvičí konžské elitní armádní jednotky. Nabízí se ovšem otázka, zda Nguessa neměl nějaké informace o hrozícím puči, který proti němu mohly připravovat tajné služby USA. A pozval si wagnerovce, aby posílil svoji bezpečnost. Čímž teoreticky mohl připravovaný puč zhatit.

Wagnerovci se v minulosti osvědčili jako špičkoví pomocníci ke zmaření převratů ve Venezuele a ve Středoafrické republice. Obrovskou reklamu jim po celém kontinentu přinesla akce právě v posledně jmenované zemi. Když v roce 2018 během probíhající převratu řízeném US tajnými službami požádal prezident Faustin-Archange Touadéra Rusko o pomoc, trvalo pouhých 6 hodin, než na hranice dorazil pětitisícový orchestr vyzbrojený těžkými zbraněmi. Byly to právě tanky ruské soukromé armády a samopaly a bajonety wagnerovců, kteří legálně zvoleného prezidenta udržely v úřadě. O brutalitě jejich nasazení proti pučistům, stejně jako o rychlosti, s níž se s pokusem o převrat vypořádali, psali afričtí novináři s obdivem a západní s odporem a hrůzou.

Možné tedy může být, i že CIA vypustila fámu aspoň jako malou soukromou pomstu Rusku za to, jak jim hudebníci mohli příchodem do země „vypálit rybník“ dramatickým snížením šancí na úspěšnost potenciálně připravovaného puče.

Přítomnost PMC Wagner v kterékoli z 26 afrických zemí s sebou nese zásadní změny. Vždy v neprospěch západních firem, které se „pořádně pakují“ na těžbě nerostných surovin nebo na velkoplantážních podnicích. Podle Knížete Čerkasyho je PMC Wagner pouze jednou složkou složitého ruského zahraničního „ekosystému“. V místech působení muzikantů podnikají ruské firmy. Některé se zabývají těžbou. Jiné budováním a rekonstrukcemi infrastruktury, jako vodárny, elektrárny nebo telefonní sítě. Další prodávají ruské zboží. A jiní pomáhají s obchodem – včetně obcházení sankcí uvalených západem na Rusko nebo vzpurné země. Celý žoldnéřský i obchodní výsadek v podstatě navazuje na staré a nyní oprášení tradice sovětských vojensko-průmyslových misí do rozvojových zemí.

Konstatování korespondenta specializujícího se na wagnerovce, že jsou tyto mise ekonomicky soběstačné a nemusí se spoléhat na státní dotace z ruského rozpočtu ani při financování přítomnosti PMC Wagner na místě, mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl pro Vás připravit speciál o „hudebnících, kteří znají celý svět“, jak tvrdí heslo této ruské žoldnéřské firmy. Analýzu bych rád dopracoval a zveřejnil do konce týdne. Těšit se v ní můžete na stručnou historii PMC Wagner včetně úplného výčtu veřejně přiznaného zahraničního nasazení a popis jejího fungování. Příběh Wagnerovy skupiny je nesmírně vzrušující a plný zvratů. Mnohé z Vás možná překvapí nejnovější informace o pokusu o zničení firmy, z nichž se radovali někteří západní komentátoři – včetně českých, o úspěšné obraně hudebníků a zastání, jehož se jim v nezápadním zahraničí dostalo. Nakonec si podle posledních informací si vyvzdorovali opětovné začlenění do ruských struktur. Včetně zapojení do zvláštního kontingentu ruské Národní gardy, jež má být vyslán na posílení mírové mise v Náhorním Karabachu. Dnes má o tomto návrhu z Kremlu jednat Rada velitelů PMC Wagner, což je nejvyšší orgán firmy.

Dozvíte se také jméno nového kurátora, který jim byl přidělen přímo ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Bude to další vyfutrování Vidlákova závěru o klesání západních vlajek ze stožárů ve velké části světa fakty i argumenty. Dozvědět byste se v něm měli i něco o u nás doposud málo známých bitvách a intrikách Západu i Východu v 2. studené válce i v samotném Rusku, jimiž se napínavý příběh Wagner Group na mnoha místech proplétá.