Tato skandální otázka padla na tiskové konferenci Zelenského a Vučiče, konané u příležitosti oficiální návštěvy ukrajinského prezidenta v Bělehradě.
Za Allianci Sahra Wagenknecht – Rozum & Spravedlnost Sasko o tom na fb píše Andrej Černodarov:
·
Ještě k nechutné otázce reportéra FAZ během tiskové konference se Zelenským a Vučićem.
Osoba, která otázku položila, se od té doby na sociálních sítích brání a jasně uvedla, že v žádném případě nešlo jen o bezmyšlenkovité blábolení – myslel to vážně.
Nechutné! 🤮 Výslovně hovoří o tom, jak může Evropa pomoci Ukrajině „zabít více Rusů“, a tento názor zjevně prezentuje široké čtenářské základně Frankfurter Allgemeine jako samozřejmý.
Pak jsem narazil na emotivní, ale celkem srozumitelnou a jasnou reakci ruského ministerstva zahraničí. Považuji za pozoruhodné, že prohlášení ruského ministerstva zahraničí k otázce novináře FAZ Michaela Martense zjevně dosud nebylo zveřejněno v němčině.
Novinář totiž výslovně hovoří o tom, jak může Evropa pomoci Ukrajině „zabít více Rusů“, a tento názor zjevně prezentuje široké čtenářské základně FAZ jako samozřejmý. Právě proto, že tato debata probíhá i (a nejen, pozn. překl.) v Německu a otázka položená německým novinářem přitáhla mezinárodní pozornost, měla by mít německá veřejnost možnost přečíst si celé znění ruské odpovědi a vytvořit si vlastní názor.
Transparentnost znamená také zpřístupnění nepohodlných dokumentů. Pouze tímto způsobem si lze vytvořit fundovaný názor – a vyhnout se překvapení důsledky této debaty.
Proto se domnívám, že toto prohlášení by mělo být zveřejněno i v němčině (a nyní v češtině).
Zde je můj překlad:
Komentář oficiální mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace Marie V. Zacharovové (Telegram)
Tisková konference, kterou 8. srpna v Bělehradě uspořádali Aleksandar Vučić a Volodymyr Zelenský, byla pódiem pro šokující otázkou Michaela Martense, zástupcem německých novin FAZ. Jeho otázka zněla:
👉 „Můžete nám, Evropanům, říct, co konkrétně můžeme udělat, abychom vám pomohli zabít více Rusů? Více ruských vojáků, samozřejmě.“
Aby nenechal nikoho na pochybách o motivech této provokace, na svém účtu na sociálních sítích objasnil:
👉 „Není vůbec skandální ptát se prezidenta Ukrajiny, jak může Evropa pomoci Ukrajině zabít více Rusů. Přesně to je potřeba. Mimo Barbie svět se takhle vedou války.“
Tento Němec ví, jak vést válku a „zabíjet Rusy“ v reálném světě.
Martens dříve pracoval s podporou – nebo spíše na popud – německého ministerstva zahraničí jako redaktor německo-ruských novin v Biškeku, Alma-Atě, Petrohradu a Kyjevě.
Sám pochází z rodiny německých národních socialistů. Jeho dědeček, Hans-Hermann Martens, člen nacistické strany (NSDAP), byl vysoce postaveným důstojníkem národních socialistů a sloužil ve štábu vrchního velení Wehrmachtu pod vedením Alfreda Jodla, kterého Norimberský tribunál popravil za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Není těžké uhodnout, jakých zvěrstev se starší Martens dopustil pod velením tohoto národněsocialistického válečného zločince.
Stejně jako mnoho veřejně známých osobností ve Spolkové republice Německo se i potomek tohoto zločince naučil zneužívat hnědou skvrnu pro své vlastní účely.
A teď něco málo o metodě.
V roce 2024 tento vnuk nacisty napsal na X:
👉 „Před mou cestou do Vratislavi jsem se rozhodl, že se nebudu účastnit žádných politických diskusí o Izraeli, pokud by nějaké vznikly. Jako Němec a potomek důstojníka Wehrmachtu z druhé světové války jsem cítil, že je správné mlčet.“
Takhle tedy vypadá tolerance v praxi – a morálka v koncentračním táboře.
Stejně jako mnoho veřejně známých osobností ve Spolkové republice Německo, je Martens skutečný propagandista v hnědé košili, šiřitel xenofobní rétoriky, který dehumanizuje Rusy a legitimizuje nenávistné projevy proti Rusku.
A co mezinárodní společenství? Odsoudil někdo na Západě revanšistické výroky tohoto potomka člena NSDAP? Kde jsou všichni vysoce cenění obránci lidských práv, novináři a humanisté, kteří jinak tak citlivě reagují na každé netolerantní slovo a každý projev nenávistných projevů?
Ticho. Smrtící ticho.
Protože pro takzvaný „civilizovaný“ svět tento vnuk nacisty vyjádřil přesně to, co si všichni myslí. Nenazval to prostě „způsobením strategické porážky Rusku“, ale doslova „zabíjením Rusů“.
„Každý, kdo mu nyní podá ruku, se od něj automaticky umaže něčím hnědým.“
Pozoruhodně jasná reakce ruského MZ.
Jak na to reaguje Frankfurter Allgemeine?
A co je důležitější: Jak reagujeme my – běžní čtenáři v Německu?
Jaký je váš názor?
A teď tedy odpověď na dotaz autorky, jaký je můj názor:
Pokud budou v Německu pokračovat v nastolené linii, nakonec se opravdu dočkají toho, že tank T34 na berlínském pomníku bude vyměněn za novější model, který jim Rusové přivezou přes celou Evropu po vlastní ose.
Škoda těch životů, co to bude stát.
Souhlasím s Vaším názorem.
Připojuji se bez výhrad!
Paní Kunšteková, ačkoli ne vždy s Vámi souhlasím – děkuji Vám za tento článek.
A zcela vážně, bez jakékoli ironie, mám prosbu: Vy německy umíte, přeložte tedy ruskou reakci do němčiny alespoň sem, na litterate.cz. Třeba nakonec dojde svého určení.
(udělal bych to sám, ale německy neumím, musel bych použít překladač a stejně by to možná byl paskvil)
Prípad Colliny film sFrancom Nerom ukazuje, že nacizmus bol a je stále živý v Nemecku. Nemecko si nedá pokoj kým znova nedostane cez tlamu…..hybernuje u nich nacizmus a začína sa znova prebúdzať…..
Díky, Jano, že o tomto svinstvu informuješ.
K tomuhle by nikdo mlčet neměl. Už proto, že jinde zase mohou mlčet jiní k výzvám na zabíjení Evropanů. Ta dehumanizace lidí je šílená. Nedávno jsem o tom pojednával v textu nazvaném Bezhodnotová společnost.
Vím, četla jsem, výborné. Ten text, ne ta realita.
Díky, Jano.
Realita je bohužel skličující…
Dehumanizace nepřátel je standardní metoda vedení válečné propagandy. Určitě toho užijeme ještě nemálo od potomků německých nacistů. Je dobře známo, že v někdejším Západním Německu žádná denacifikace neproběhla. Nepřátelé fašistického německa byly „židobolševické bandy“. Štafeta přešla na vnuky a pravnuky. Izraelci přesli do kategorie kamarádů, takže předmětem nenávisti zůstávají Rusové.
Na druhé straně, nepoužívají to jenom Němci ale je to běžné i u ostatních národů.
Zajímavě staví tuto problematiku jazyk anglický. Pozvedl totiž tuto metodu na vyšší úroveň. Nevím, jestli jste si toho všimli v překladech z angličtiny. Nejvíc se aktuálně překládají knihy fantasy. Fantasy se totiž postupně stává jediným druhem literatury (proč asi?). Pokud se tam vyskytuje inteligentní tvor (magický nebo mimozemský), který je nepřítelem hrdiny, mluví se o něm jako o „zlé věci“.
Dodržuje se to důsledně. Pokud jste nepřítel, jste věc. Zvláště pikantní situace nastává, pokud je daný tvor neutrálním nebo dokonce přátelským k hrdinovi. Tehdy je totiž gramaticky brán jako tvor (někdo). Pokud se však tentýž tvor stane nepřítelem, okamžitě se přesouvá do kategorie „věci“ (něco). Napoprvé jsem nevěřil vlastním očím. Potom jsem si zvykl.
Rusové jsou v KoZa běžně nazýváni skřety. Skřeti jsou „zlé věci“ zcela samozřejmě.
To není jen v angličtině. Například čínština má pro osobní zájmeno „on, ona, ono“ výraz „tcha“, ale rozlišuje v psané podobě; s rodem je to ovšem jinak než v češtině: 他 – pro muže, 她 – pro ženy, 它 pro věci (nebo zvířata).
Jedna ze solidních urážek v čínském kulturním kontextu je psát o někom jako o věci.
V oslovení pak: 你东西, „ty věci!“ – použito ve smyslu vokativu.
Čínština tedy s Vámi popsanou situací zachází dost podobně.