Evropa hraje ruskou ruletu

Zima se blíží, a zeptá se, co jsme dělali v létě. Sankce jsme dělali a na lidi kašlali. Demokraticky zmrznou, protože jaksi dá rozum, že zkapalněný plyn, který projde zároveň se zkapalněním i ideologickou očistou, jakož i LNG ze Spojených států, mají na cestě daleko více překážek než při toku potrubím.

Stefan Beig z rakouského Exxpressu se touto otázkou dlouhodobě zevrubně zabývá. Rakousko patří dodnes k největším odběratelům ruského zemního plynu. V článku srovnávajícím evropskou energetickou politiku s náměsíčnictvím, cituje mimo jiné i domácí rakouské experty:

‚Zásobování Evropy energií má obrovské nedostatky a evropští politici nemají žádnou strategii, kritizuje rakouský politolog a ekonom Ralph Schöllhammer.‘ (Webster University) ‚Není jisté, zda zimu opět dobře prožijeme. Důležitým ukazatelem zranitelnosti Evropy je náhlé zvýšení cen plynu v důsledku stávek v Austrálii.‘

Evropa měla štěstí: loňská zima byla druhá nejteplejší od začátku historických záznamů. Co je však vysoce nejisté, je, zda se toto štěstí ještě zopakuje a zda kontinent projde nejchladnějším obdobím opět tak lehce. Zdá se, že Evropa na to v tuto chvíli zcela spoléhá. Neměli bychom vydávat fakt, že máme jednou nebo dvakrát štěstí, za dobrou strategii, ale momentálně to vypadá, že přesně to Evropa plánuje udělat.

‚Evropa by musela svou vlastní výrobu energie rozšířit mnohem více než dosud‘, říká expert na energetickou politiku. ‚Ale to se neděje. Kromě toho evropští dodavatelé plynu mimo Rusko nejsou v žádném případě tak spolehliví, jak se zdá. Stávky v australských LNG závodech ukázaly, jak zranitelný evropský kontinent skutečně je. Okamžitě způsobily, že evropské ceny plynu v pátek vyletěly o jedenáct procent. ‚Pokud jsou události v Austrálii nějakým ukazatelem, zásoba kontinentu je na ostří nože,‘ varuje Schöllhammer.

Politolog nepřikládá velkou váhu obvyklému chlácholení. Přestože jsou zásoby plynu v Evropské unii na rekordní úrovni 93,5 procenta, Evropa je silně závislá na dovozu plynu ze zahraničí a stále více spoléhá na LNG. Situace by se mohla snadno zhoršit a skladovací systémy budou za chvíli zase prázdné.

Vzhledem k tomu, že Rusko již není hlavním evropským dodavatelem plynu, jakékoli narušení globálních dodávek okamžitě vyvolá obavy na kontinentálních trzích. Stávky v Austrálii mají proto značný význam, protože tato země dodává kolem sedmi procent světového zkapalněného zemního plynu.

Z této nejistoty a rostoucích cen LNG mimochodem těží i Moskva. Ostatně stále je dodavatelem fosilních paliv do EU. Jeho vývoz LNG do Evropy vzrostl o 40 procent a Brusel to neplánuje měnit.

Moskva je však s podílem kolem 20 procent teprve druhým nejvýznamnějším dodavatelem LNG po USA, které má podíl 40 procent. To jde ruku v ruce s některými nevýhodami. Vladimir Putin může být politicky nespolehlivý dodavatel, ale přesun LNG z amerických přístavů do Evropy s sebou nese svá vlastní rizika.“

Většina exportních zařízení se nachází na pobřeží Mexického zálivu a k ohrožení téměř poloviny evropských dodávek LNG by nebylo zapotřebí mnohem víc než silný hurikán. Zkombinujte období silných hurikánů v Mexickém zálivu s chladnou zimou v Evropě a stávkou v Austrálii a skladovací prostory plné z 93 procent budou vyčerpány mnohem rychleji, než může přijít jaro.

Právě tyto nejistoty jsou důvodem, proč i malé přerušení australských dodávek způsobilo okamžité vystřelení cen.

Současný přístup evropských politiků je zřejmý. Doufat ve štěstí uplynulého roku je neudržitelné pro průmysl, který má pokračovat ve výrobě v prostředí, v němž výrobní náklady závisejí na rozmarech diktátorů, teplých zimách, nedostatku cyklónů a morálce australských dělníků.

Ceny energií také zvyšují výrobní náklady v Německu. To je pro průmysl zničující. Zatím marně čekáme na řešení od ministra hospodářství Roberta Habecka (Zelení).

Schöllhammer není sám, kdo vyzývá k rozšíření výroby energie v Evropě, včetně pobřežních vrtů a zrušení zákazu frakování. V současné době podle něj ‚hraje Evropa ruskou ruletu‘.“

Stefan Beig dodává na závěr svého článku: „Člověk mimochodem také vidí, jak absurdní je nedávná kritika rakouského dovozu zemního plynu z Ruska. Martin Selmayr, zástupce Evropské komise v Rakousku, nazval rakouské platby za plyn ‚krvavými penězi‘ Co ale úplně zapadlo: EU se sice zříká ruského zemního plynu, ale stále více se spoléhá na LNG z lodí – a ten nyní přichází ve stále větším množství z Ruska. EU se nyní stala největším ruským odběratelem zkapalněného plynu.“

„Vyhýbáme-li se něčemu, jdeme tomu vstříc delší cestou.“