Díl pátý
Motto: … až rozhodnou, tak projdu zdí,
a nikdo z vás to nedovede zastavit…
Tuto povídku bych rád věnoval všem předkům svým i předkům Staré Jahody, kteří kopali uhlí.
Zároveň bych chtěl připomenout smutné výročí 130 let od největšího důlního neštěstí v OKR, kdy v lokalitě Karviná – Doly došlo k několika výbuchům metanu. Z té doby už přetrval jen „Šikmý kostel“ svatého Petra z Alkantary a opuštěný hřbitov…
Vyšetřovatel Karel
(věk 44 let, výška 175 cm, váha 98 kg, rozvedený, bezdětný, absolvent vysoké školy báňské, absolvent důstojnické a praporčické školy SNB,)
Do hajzlu se vším! Ten mě zas vytočil! Posraný až za uši z toho, že by se pod ním mohla trošku zatřást šéfovská židle!
Vztekle se nacpu do služebního pekáče. Kašlu na to, že na auto teď čeká někdo jiný, kašlu už na všecko!
Horké párky z kiosku, čerstvé rohlíky a jedna láhvová desítka. Zajíst a zapít tu dnešní prohru!
Dobrý Bože!
Kdy jsem naposledy s něčím uspěl nebo aspoň uhrál plichtu? Proč ještě vůbec chodím po tomhle světě plném všiváků, lumpů a podrazáků? Bez ženy, bez úspěchu, ve škole vždycky poslední nýmand, v žádné práci jsem se nikdy nechytil! Trpěný tlusťoch, všem pro smích! Čtyřiačtyřicet let života v tahu a dotáhl jsem to na služební garsonku s totálně shnilou škodovkou pod oknem!
Ani si neuvědomím, že už zase stojím na svém místě, na hrázi kaliště. Poslouchám šplouchání přitékající odpadní vody, láduju se čerstvým chlebem z fryštátské pekárny a hnusným bramborovým salátem. Zajíst další ponížení, užrat se třeba k smrti…!
Vztekle a zoufale vzhlížím na svou životní naději, na své prokletí. Ani ne kilometr odsud se tyčí na výšině štíhlá věž nad důlní jámou. Svítí na ní rudá hvězda, to znamená, že jedou nad plán.
Byla doba, kdy mne rotující kola na vrcholu věže spouštěla až na samé dno kilometrové jámy. Pořád mne přitahuje jak magnet. Víc než moje Kristýnka, ještě když byla mladá. Kdykoli zavolali, vstal jsem a šel. Jako za svou milenkou, za svým osudem, beznadějně závislý na její vůli a rozmaru. Můj poklad, moje láska, moje smrtelně nebezpečná šelma, moje všecko!
Tam dole pod mýma nohama je bájná Zlatá Bonanza pro šéfy celého toho ansámblu, který na ní parazituje. Obrovská lavice čistého antracitu nevídané mocnosti. Skoro třicet metrů vysoká stěna sametové černi, zbytnělá matně lesklá černočerná tma, místy dokonce proměněná intruzemi sopečných plynů na přírodní koks! Táhne se odsud na kilometry daleko, na všechny strany. Léta práce pro špindíry u kombajnů a automatizovaných dobývacích sekcí, než to černé zlato vyrabují a vytahají na povrch. Nikdo z nich nemůže kvůli tomu spát, každý dumá, jak obelstít přírodu, jak jí ukrást milióny tun bohatství, jak je proměnit v co nejvyšší číslo na výplatní pásce.
A nikoho nezajímá, kolik chlapů u toho chcípne! Jedno, jestli se udusí ve špitále s plícemi rozežranými silikózou, utopí se ve výronu vody, otráví se důlními plyny, spálí je výbuch metanu, skončí pod závalem nebo pod zřícenou plošinou, kolik z nich rozčtvrtí běsnící stroje, kolik z nich zchromne, kolika z nich v padesáti letech pukne přetěžované srdce. Všechno jedno. Zběsilý rabovací závod se nesmí ani na minutu zastavit! Nikdy! Nic není pro jeho zastavení omluvou, jen vlastní smrt!
Ano, smrt! Vlastní, nebo těch ostatních… vsjó ravnó, jak říkají naši soudruzi bratři z východu! Dobrý Bože, kolik ještě…!
Vztekle mrštím kelímkem se zbytkem salátu před sebe, do nádrže s odpadními vodami.
„Ten chleba už nebudeš?“ ozve se mi za zády. Vyjeknu úlekem, otočím se, málem při tom spadnu do vody ztemnělé uhelným kalem. Drobný človíček v černém obleku na mne civí vyhaslým pohledem, na rtech plachý úsměv, kdysi bílá košile je notně ušmudlaná, černo za nehty, černé proužky uhelného prachu na spodních víčkách, na šedivé hlavě starodávný klobouk.
„Promiň, nechtěl jsem tě polekat.“
„Přišel jste jak duch,“ blekotám.
„Já vím,“ usměje se. „Chtěl bych ty kůrky místo baga. Dnes už skoro nikdo nebaguje,“ stěžuje si málem plačtivě.
„S respirátorem na držce se baguje dost blbě,“ hrubě poučuju.
„Já vím, já vím,“ začne se znova usmívat. „Vím všecko. I to, co tě trápí.“
„Jak byste…, vy mě znáte, dědo?“
„Já znám kdekoho,“ mávne rukou, a taky vím, proč jsi dnes tak dopálený.“
„Se divíte?“
„Ne, vůbec ne.“ Mlčí. Mlčíme spolu hodnou chvíli. Chlapi spolu nepotřebují pořád žvanit. Hledíme na obzor, na kola těžní věže, jak se točí tam a zpátky. Na tekutou bílou tmu nad vodní hladinou v terénní proláklině pod námi. Kdysi tu byla vesnice, dnes tu šplouchá voda jezera, které stvořil svou nenažraností člověk. Hledíme na nákladní vlak narvaný uhlím, který právě odjíždí z prádelny.
„Myslíte, že byste…“ nedokončím otázku.
„Já nemyslím, Karle.“ Dokonce mě zná podle jména. „Pokud bys chtěl, můžu ti předvést, jak poznat všechna tajemství této sloje. Není to zas tak moc složité.“
„No počkej,“ přecházím na tykání, „ty chceš říct, že ještě pořád nevíme o té sloji všechno?“
Dědek se záhadně usměje, potřásá hlavou jak vysloužilá pivovarská kobyla.
„Jste legrační!“ odfrkne. Otočí se, rázuje pryč po hrázi, přežvykuje kůrku z mého nedojedeného krajíce.
„Počkej!“ dojde mi konečně, kdo to je. Snažím se ho doběhnout, od příštího týdne začnu hubnout, umiňuju si, ten žok sádla na břiše se už fakt nedá tahat! Cítím, jak mi při každém kroku lupe v kolenou. Lupe a bolí. Konečně jsem u něj, sotva popadám dech. „Ty…, ty… jsi Evžen!“ snažím se dopovědět, čůrky potu mi tečou do očí. „Četl jsem ty bláboly o tobě ve spisu. Takže to nejsou bláboly! Jak to, že tě vidím, když je den?“
„Asi proto, že nejsem to, co si myslíš,“ povýšeně odpoví a čeká. Čeká, až seberu odvahu a konečně to vyslovím.
„Vezmi mě dolů,“ vymáčknu to ze sebe. Pot je naráz ledově studený, nohy se mi chvějí slabostí, ruce pro jistotu nechám v kapsách.
„Když chceš,“ lhostejně vystříkne slinu přes zuby snad pět metrů daleko. Otočí se a pokračuje v chůzi. Neujdeme ani padesát metrů a stojíme u nenápadné díry vedoucí někam do černé tmy. Pidimuž se ke mně znovu otočí, počká, až se vydýchám: „Dobře mě poslouchej. Jestli chceš přežít, musíš se stoprocentně soustředit na to, co ti budu říkat. Musíš z hlavy vypudit všechny jiné myšlenky, které se netýkají téhle sloje. Nesmíš myslet na nic jiného. Žádná práce, žádná rodina, žádné emoce, žádné analýzy. To všechno otupuje smyslové vnímání. Musíš cítit její dech, její energii, jen tak můžeš správně pochopit, co ti chce o sobě říct. Ve škole tě učili, že je nebezpečná, že tu jsou plyny, kapsy s natlakovanou vodou, tektonické poruchy a já nevím, co ještě. Ty to ale nepotřebuješ vědět přesně, vědecky to zdůvodňovat. Úplně postačí, když budeš poslouchat, vnímat ji, cítit. Je to jako když hladíš ženskou. Taky v rukou cítíš, jestli je napjatá, odmítavá, anebo přítulná, vstřícná, jestli čeká právě na tebe, jestli tě polaská, políbí, anebo zuřivě poškrábe, kopne do rozkroku, praští do žeber. Jestli jsi připravený, můžeme jít. Tudy projdeme do výdušné jámy,“ vytáhne zpod saka havířský akumulátor s čelovou svítilnou.
Vím, že nemám co ztratit. Zhluboka se nadechnu, sehnu hlavu, vejdu do jeho království. Na zádech cítím poslední pohlazení slunečních paprsků…
Černá kronika
Další smrt v dole
V našem největším dole nalezli pracovníci báňské záchranné služby tělo pohřešovaného K. P., který vedl skupinu vyšetřující okolnosti loňského neštěstí na čtvrtém patře. Prozatím není jasné, jak a kdy se do dolu dostal, po okolnostech jeho úmrtí se intenzívně pátrá.
Targus, dobře Vy. Rád bych od Vás měl knížku s věnováním. Předplatil bych si, jako u Vidláka.
Re: Sokolí Oko
Knížku mi bohužel nechtěl nikdo vydat, i když mám matroše dost a dost.
Takže jedině ten můj podpis na kusu starých novin – bohužel…
Zkuste oslovit Vidláka.
Kdysi jsem mu knížku nabídl za úhradu nákladů spojených s vydáním. Všechno, co by bylo navíc, by šlo na jeho institut. Odepsal mi, že jsem v pořadí, ale pak už se neozval.
Zkoušel jste Repronis v Ostravě?
Tiskl Deník Ostravaka.
A produkují knížky od pár kusů …
Na vydání bych přispěl.
Stojí to za to. Zkuste se Targu zeptat, kolik by stálo třeba 50 ks.
Repronis v Ostravě?
Tiskl Deník Ostravaka.
A produkují knížky od pár kusů …
Vidlák se už stará jenom o politiku. Takových náhlých změn člověka už jsem několik viděl. Historka z dolu ho nezajímá. Žádná volební strategie a předpovědi – jenom starý permoník.
Já se taky poptám u kamaráda, který si vydává svoje knížky – a prodává.
A- zavolejte mi, číslo máte. Můžete mi dát mail, ať se nemusíme domlouvat tady.
StK
Re: StK
O. K., zítra dopoledne vám brnknu nebo pošlu SMS.
Pro Evženův klid? Větší láska ke sloji než k morálním zásadám oněh světů? Nevěřím. A dík.
Nemyslím oněgin oněg, myslím oněch, no vždyť jsem takyže celou noc proto chodil slojí a hledal Evžena, kamenný sen, bezprašný světlý kámen, někudy tam proudilo denní světlo, bylo to v zemi a nebylo to pod ní
To je teda konec… je to jako v lahůdkářství, člověk se natěší na laskominku a než si vybere, zatáhnou roletu.
Moc pěkné. Škoda že povídka nemá pokračování.
Dovoluji si poukázat, předpokládám, že jste si také všimli, že Seznam s Novinkami se dezolatizují. Jiný tón a obsah než před rokem a půl. Co to? Že by se zářné zelené bezprůmyslové, elektrifikované, bezjaderné, bezprodukční, refugeeswelcome zítřky France-Ville, na které budou dřít v kdesi ve špinavém Stahl-Stadtu, rozplynuly?
Putin je stále živý, Rusko není poraženo, naopak sílí spolu s Čínou, která EU zaplavuje elektromobily za bezkonkurenční ceny, vzpomeňte na totéž s „úsporkami“, si už hospodářsky diktuje a hrozí uvalením cel… A tady, více než šedesát procent voličů se neobtěžuje využít volebního práva a výběru, dokud ještě je….
„…cekal sem marne ,zda dobry pritel se mi zjevi ,nejde a nejde asi vo tom nevi ,
tak sem se zved a sel sem do kina ,pulnocni vlak vod mestskych jatek ,mel ukoncit
me trapeni …./Suchy/…
Jen sem trochu upozornil na nerealny situace , uz spadla bomba a smazala zloreceny prispevecek.
Dalsi asi spadne ted na to co pisu.
Uz jenom skromne cekam , jestli se v romanu , kde se vodehrava hodne a vsecko
na mnoho pokracovani , jestli se vobjevi snad zminka, vo zjeveni aspon nakyho zachranare , kterej zatim beda nezachranuje….
Zatim nevidet ani stin, na vobzoru…..
„V mezaninu nebo v patre ,ceka spravce ten nas natre , protoze jak hooora je….
To potrebujou kdyz nezachranujou ,zivy lidi..
Vo vsem co se deje ve 4 patre a deje se vopravdu hodne a potom zase hodne ,
sem ztratil prehled..Si nemuzu pomoc..Za nic nemuzu..
To už je konec? Uprostřed pěkně rozepsaného příběhu?
Díky. Vrátil jsem se zpět do špitálu, k vyprávění starých havířů, kteří už nemusí na šichtu. No, leží tam i mladí.
Ten cigán, kombajnér 30, se ptal doktora se slzami v očích: “A umřu?” Doktor: “Určitě.”
Noční stolek havíře ve špitále. Nesmíš si to splést!
https://postimg.cc/87C6H6St
Re: Ládik!!!
Vrátil ses jen štracháním ve fotkách, anebo fakt-cype-uplně-ganc?
Že bych třeba zajel doporučit doktorům, aby ti dali klystýr, jako Švejkovi!
Ten virtuální bazmek na fotky nemám, pošlu ti něčí číslo mailem. Mně se zhoršily prsty, všecko mi padá z rukou, takže tlačítkový a levný, bo věčně rozbitý…
Škoda, bylo to krásné a ač je konec smutný, tragický i takový je život a podobné příběhy vidí kolem sebe každý, kdo se dobře dívá a není lhostejný k okolí.
Před ani ne měsícem si přišla zubatá pro souseda, 39 let – sportovec, táta v plné síle. Neudělal nic špatně, jel se v hezkém počasí projet na motorce a jiný mu nedal přednost.
Jsme tu jen na návštěvě, nemrhejme časem.
Těším se na další spisovatelský počin, Targusi, jde Vám to pěkně.
Re: Dani
Synkovi vtloukám do hlavy, že při jízdě na motorce je KAŽDÝ, kdo je od něj vzdálen méně než jedno sto metrů, je jeho potenciální vrah.
Bohužel je toto pravidlo univerzální…
Je to tak, ti chlapi co jsou extrémně obnaženi na rychlých, silných strojích si to nepřipouští.
Jsem ženská, takže téhle libůstce jsem nikdy nepřišla na chuť. Tuším, že kluky fascinuje to chlapáctví, pocit svobody, větru ve vlasech a krocení síly pod zadkem, ale tak nějak se mi zdá, že to nestojí za to.
Re: Dani
K tomu abyste vylezla na bestii, která má stejnou sílu (výkon) jako rodinné auto, přičemž váží namísto 1500 kg pouhou desetinu, musíte umět potlačit pud sebezáchovy.
Což z principu zachování života jaksi ženy moc neumějí. Anebo umějí, ale onu hranici mají nastavenu mnohem níže, než muži.
Jestli to je gender, či nikoli, anebo to je dobře či špatně, je zbytečné o tom diskutovat, protože žádná diskuze to naštěstí pro lidstvo nezmění.
Je to cajk, protože příroda je moudrá a ví, co dělá.
Ja si myslim, ze chlapi jsou od toho, aby riskovali. No a nekdy to nevyjde.
To je jak s pubertakama, Taky jsou od toho, aby riskovali… vetsina z nas to prezila, ale delali jsme poradne blbosti…
Vždycky to tak bylo a to ve všech kulturách. I mezi zvířaty. (Jak je to u mikrobů nevím.)
Samec musí předvádět svoji sílu a odvahu, rozum už moc ne. Na to samičky moc neletí.
Bohužel – je to asi přírodní zákon. Bohuřžel při těch převáděn se dost často umírají lidé, kteří se předvádět nepotřebují.
Samičky si představují samce silného a krásného. Ale k zajištění výchovy potomků musí změnit pririty. Je potřeba mít samce bohatého a spolehlivého. Pokud to včas nedokáží rozeznat, (není jich málo) pak se z nich stávají svobodné matky). A „tatínka“ jim pak dělají její rodiče nebo v horším připadě stát.
(Taky jsem byl takový. Ale nezabil jsem se. Nevím, jestli to tak mělo dopadnout.)
Hlavně na mašině je člověk neviditelný a podle toho musí jezdit. Dvakrát až třikrát za den mi někdo nedá přednost nebo podobnou zábavu.
Asi mám měkké srdce. Líbilo by se mi, kdyby povídka skončila čtvrtým dílem.
Re: K´62
Tak si myslete, že jste nic nečetl!¨
(-:
Máme to my ušáci měkkosrdcatí těžké…, původně povídka končila vysvobozením Františka ze zazděné chodby. Sklidila posměch a pohrdání…
Lidi chtějí krev a násilí a nechtějí to přiznat…
Když je konec otevřený, tak nestačilo. To totiž může mít několik konců a mě zajímá tvůj nejlepší konec.
Ten nahoře jsi trošku odbyl.
Mam pocit, ze s nama Targus vyjebal. Takove to bylo krasne. A najednou… nic.
Re: Vevča
Můj bývalý kamarád mi jednou pravil, že „život je krutý a nespravedlivý“. Následně se mne pokusil pumpnout o dvacku.
Dvacku tisíců v českých. Nic moc, že…, přišel jsem o stonásobky, jinde a jinak…
Njn., život je boj. A je i o tom, jak moc si necháme kálet na svou hlavu. Většina lidí se při tom ještě dokáže usmívat a radostně si ta hovna rozpatlávat všude tam, kam nedotekla…
Btw. ten bývalý kámoš se na mě nasral, že jsem jeho „pomoc“ odmítl, a přestal se mnou komunikovat.
Stane se…
Zachranim potrat..
Kdyz sem blbej tak…..
„radeji sem nemela ten roman , radeji sem nemela ho cist , hrdina byl v tom romanu schovan , neznate ho , menuje se“ …
Sem napnutej jak to dopadne. Kdyz to nedopadne jak chci , vyhrozuju tady votevrene a verejne , ze roman dokoncim vlastni rukou a hlavou , ztracenou z nedokonceni dila..Kdyz se nedovim…
A nevim jak pokracovani a dokonceni dopadne.
Mozna este hur, kdyz ted nedopad .
Zakazu treba tragicky aby prezili v tom patre. Nevydaji uz ani hlasku.
Ani jejich rodiny nezustanou usetreny…Varuju…
Neurvalym nasilim autora , kterej nedokoncenim vzal romanu zivot
a udelal z nej ,potrat.
Zachranim chrabre , potrat ve 4.patre…
Zminenej kamarad , chtel zebrat , ale ignoroval pravidla zebrani..
Kruty a nespravedlivy ,ze je ten zivot tvrdil a kazdej ma potom pokuseni ,
tyhle jeho slova dokazat…A videt a zazit a nedat nic , jak to s nim s tema jeho poucnejma krutostma a nestravedlnostma dopadne..
Dyz sem blbej tak nepoucuju a nezebram. Kandiduju do senatu, nebo do EU..
Nebo tak…
Zachraňuj Evžene. Zachraňuj!
Když je konec otevřený, tak nestačilo. To totižmůže mít několik konců a mě zajímá tvůj nejlepší konec.
Ten nahoře jsi trošku odbyl.
Jediné, co pro vás můžu udělat, je zaslání v nerozkouskované verzi.
Anebo ještě něco málo připsat dle vašeho zadání, vsjó ravnó.
(-:
Zadávat nebudu. (Ani udávat.) A tu povídku jsem si už stáhl a slepil. Bo je je fajna. Bo ji rozumím.
Uvažuji o vyvěšení na svém blogu. Dostanu-li povolení od autora.
A zkusím ji zpropagovat v rádiu jako audio. Vím už, kdo by ji měl číst.
Re: Sk
Máte jakékoli povolení, které si vymyslíte.
Pokud vyvěsíte, poděkuji.
Pokud to protlačíte někam dál, poděkuji podruhé, případně se poohlédnu po flešce, kde mám uskladněny další povídky. Naprostá většina už ale někde vyšla. Já jsem docela protivné děcko a cpal jsem to všude, kam to šlo.
Číst to bude ten cyp Kozub? 😀
Víte přesně, co znamená „cyp“?
Nekecej a pokracuj.
Moji virtuální přátelé,
chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří se obtěžovali napsat cokoli do diskuze pod tímto pětidílným seriálkem, zejména pak těm, kteří si mne spletli s někým, kdo umí dokonce i psát.
Tímto dílem povídka končí, byť má tzv. otevřený konec, jak je dnes moderní. Nic dalšího už nečekejte.
Abych byl trochu aktuální – STAČILO!
I poslední slovo má otevřený konec, protože plné znění je:
STAČILO! KONEČNÁ!
Což je velice vtipné použití příjmení ve volební kampani.
Re: Gerd
Vy jste na to kápl!
Opravdu!
Targusi, konec???
To je škoda, z takového dobrého nápadu by se mělo vytěžit víc. Toho Karla si neměl nechat jen tak, mír nichc, dír nichc nechat umřít, tam to bylo ještě na 5 kapitol.
Nech uležet. Pak přečti, změň, uprav, rozviň, dodělej. Máš tam rozpracované zajímavé postavy, pokračuj s nimi.
Dobré nápady se nemají nechat vyhnít.
Protentokrát, dejme tomu.
Ale doufám v nějaké příště!
Bylo to fakt dobré!
Otvoreny, alebo skor zatvoreny konec – posledny tahun vysetrovania skoncil par metrov pod zemou, a vsetci ostatni maju sakra zaujem cely pruser ututlat. (Az na Frantu ale ten o nom ani nevie, ‚uziva‘ si zdravotne volno). Trochu si ma prekvapil, cakal som ze ten posledny zapis ciernej kroniky bude ze si to hodil namestnik alebo niekto podobny.
Inac, uz skorej som chcel poznamenat ze tie zatvorky mi pripominaju Vladimira Parala, ale definitivne si to zaklincoval. Dobre utvorene hlasy postav, az ‚sprosty‘ realizmus kazdodenneho zivota v kombinacii s takou priemyselnou poetikou… konec koncov, aj Mlady muz a biela velryba sa koncil smrtou laboranta Mariana ktory sa otravil vyparmi ked skusal svoj zlepsovak.
V kazdom pripade pekne napisane.
Re: PF
Grázlové se věšejí opravdu jen málokdy. Většinově to odnášejí lidé slušní, s dobrým vychováním, které se stává nepřekonatelným životním balvanem.
Ano, Mladého muže jsem četl jako raný puberťák. Tenkrát mne to nudilo, zápletky s ženami jsem bral jako zdržování děje.
Grázlové nebo psychopati se mají rádi.
No prave. Namestnik uplny grazel nebol – vyzera ako clovek ktoreho okolnosti a nadriadeni dokopali k ojebom, teraz to prasklo a snazi sa hasit co sa da. Ono to je furt jedna rozpravka… pomaly potichu sa robi taky novy normal, ludia sa potichu zzivaju s tym ze ved vlastne takto sa to robi, a potom sa vsetko posere a zrazu si kazdy uvedomi ze veci k tomu akosi smerovali uz hodne dlho, a kazdy okrem tych priamo zainteresovanych to musi videt jak na dlani. A potom uz sa len hlada obetny baranok, alebo skor baran na ktoreho sa to vsetko zvali.
Stavim sa ze takto to bolo aj s nedavnym pruserom Regiojetu.
Co sa tyka Parala… Velryba a Generalny Zazrak su obe genialne knihy, tu druhu som cital asi trikrat.
Ale Paral je vseobecne jednotka, len s jednym defektom u cca. polovice knih – rozohra dobry pribeh a potom ho nevie adekvatne ukoncit (na tieto sa to nevstahuje, na Katapult napriklad ano)
Re: PH
Jste zcela hnusnéééj a hlavně trapnééj Pišta, protože vaše definice (mega)průseru naprosto přesně vystihuje podstatu, nebo-li systém vzniku.
Btw. hodil jsem odkaz do zdejší Tribuny, ohledně toho vagonu.
Když si to člověk přečte, chce se mu doslova blít. Ty ženské si dovolily umřít, i když v podstatě nesměly, protože jim to nikdo nedovolil.
Vsadím bambilión Kč proti jednomu dolaru, že by ten vagon neprošel přes zkoušky podle starých ČSN.
Séru na „moderní“. Nechodím v upísknutém kvádru s kalhotami ke kotníkům, v barevných ponožkách s medvídky, ve špičatých hnědých botkách,které si třikrát denně měním za také takové, na ksichtě brejle „první republika“, na zádech batůžek Heršl, nežvaním kde mají nejlepší suši a tequillu…., nevolím Spolu… Do hospody ce chodím najíst. „Svíčkovou se šesti“.
Nejhorší je, že ani moc nevím, co je t.č. moderní. A neirituje mě to.
Nevím co je to teď za módu chodit v obleku aspoň o dvě čísla menší.
Neco sice napises , skoro moc ,ale skoda ze u toho taky nemyslis..
Kde je zachranar aspon jeden.Se ptam.
Blabolis pratelech, z ktery si delas uhlavne a urcite nepratele ze ctenaru a fasistickyho druhu.
Pac. Druh takovyho vypraveni neni vhodnej a nehodi se na votevrenej konec.
To kazdej vi predem.
Precpani postav vnitrnima dramatickyma zazitkama a otresema v mysli ,
vzbourenych zlaz, nesmi bejt na ukor vypraveni ..
Jak dialogisti bez zajmu vo co de ,bez obav jestli vyvaznou ze slamastiky , kde de vo zivot , budou zachranovany a dramaticky.
Ktery este taky neudelaji jednu rozumnou vec na svoje preziti..
To si ctenar nenecha ujit, nebo ulitnout pryc i s autorem , kterej namet zpackal do nekonecna a ted vod nej v panice desertuje..