21 dubna, 2024

Co máme povinnost vědět?

(Úvaha k osobnosti JUDr. Roberta Fremra)

V právě probíhající okurkové sezóně vyšel článek zcela zásadní, totiž článek Jana Urbana o tom, jaká byla role mladého soudce Roberta Fremra v politicky zinscenovaném procesu s „vandaly“, ničícími hroby především sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech.[1]

Celá záležitost má řadu rovin, které před nás kladou povinnost zodpovědět nelehké otázky. Již pro to, že tyto otázky vůbec vyplynuly „na světlo boží“ je převelikou zásluhou Jana Urbana – ale i Roberta Fremra.  Zásluhou o to větší, že oba protagonisté museli při jejich pokládání čelit démonům ze své vlastní minulosti – tedy museli dobrovolně projevit velkou osobní statečnost. Za to jim potřeba vyslovit úctu.

Otázka „co kdo má povinnost vědět“ byla vznesena již těsně po II. světové válce, kdy němečtí obyvatelé z okolních městeček a vesnic byli osvobozeneckými armádami voženi do koncentračních táborů, aby na vlastní oči viděli hromady mrtvol vězňů a přesvědčili se o tom, jaké hrůzy páchal režim, kterému ve větší či menší míře sloužili. Dobová svědectví svědčí o hlubokém otřesu těchto lidí, pláči a psychickém zhroucení se tváří v tvář důsledkům nacistického režimu. Nelze nepostřehnout podobnost s popisovanou reakcí JUDr. Fremra. Jsa konfrontován se spisem StB (který mu nikdy před tím nepřišel do ruky), řečeno biblickými slovy, zaplakal…  Otázku, zda mohl či nemohl vědět, to znamená, zda se již v době projednávání dané trestní věci mohl či dokonce měl zajímat pozadí celého případu, to bohužel neřeší.

Pokusím se předestřít návrh odpovědi na vznesenou otázku ze svého osobního, zcela subjektivního hlediska. JUDr. Fremr se narodil v roce 1957, já v roce 1963, troufám si proto tvrdit, že i když v dětství a časném mládí hrál ten rozdíl pěti a půl let, které nás od sebe věkově dělí, podstatný rozdíl, jsme v zásadě současníci a pokud hraje tento rozdíl nějakou roli, pak tento rozdíl jde v neprospěch JUDr. Fremra. On absolvoval právnickou fakultu v Praze v roce 1980, já v roce 1986. Muselo mu tedy být o to víc jasné než mně, že bez členství „v partaji“ žádnou odbornou právnickou kariéru udělat nelze. Dobře jsem to poznala od svých spolužáků, kteří agilně vstupovali již ve 3. ročníku do KSČ, respektive se stávali kandidáty, stejně jako pravděpodobně JUDr. Fremr. Všichni jsme už tehdy věděli, že jejich kariéra je jasná, zatímco na nás čekala – v nejlepším případě – „zbytková místa“ bez předpokládaného kariérního růstu. JUDr. Fremr se rozhodl pro kariéru, byť za cenu členství v KSČ. Opět to neřeší otázku, zda mohl a měl vědět, co se skrývá pod spisem, který soudil. Dovolte mi opět osobní vzpomínku. To, co je StB, jsem věděla asi od svých devíti let, když jsem se svým tátou začala poslouchat Hlas Ameriky a BBC. Věděla jsem, co to je státní moc a zneužívání státní moci. Věděla jsem také, jak se tváří v tvář státní moci chovat a v 8. třídě v občanské nauce jsem statečně půl roku bodovala neustále opakovanou „aktualitou“ z denního tisku, totiž, že „Vlna odporu proti Chartě neustále sílí“. Abych byla spravedlivá, dodávám, že na rozdíl od „odporujícího lidu“ já už tehdy měla text Charty k disposici.

Za všeobecné znalosti osmdesátých let, co je komunistická moc a StB zač, nemohl JUDr. Fremr nevědět, že za KAŽDÝM zejména trestním spisem (i když „civil“ uměl být taky pěkně zneužitelný) se může skrývat akce StB.  Zejména za tímto případem, který, jak již v době, kdy jej soudil, věděl, měl politické pozadí. To rozhodnutí, zda se pídit po tom, jestli zde zasáhl prst StB. či nikoliv, učinil JUDr. Fremr již v okamžiku, kdy se rozhodl podat přihlášku za kandidáta KSČ. Zeptejme se jinak: co by se stalo, kdyby se byl tehdy pídil? Především je velmi nepravděpodobné, že by se byl dopídil. A kdyby se byl dopídil, co měl/mohl udělat? Pověsit soudcovský talár na hřebík a přidat se k nám, co jsme se tak různě potloukali po národních výborech a jiných pracovních místech, která byla… bez toho kariérního postupu…

Důležité dle mého názoru je to, co se stalo následně, ba, co se stalo právě v rámci komunikace JUDr. Fremra s Janem Urbanem. Došlo k nějaké sebereflexi?  Došlo k tomu, co můžeme v zemích křesťanské kultury nazvat pokáním? Z mého hlediska ANO (A znovu: věčná sláva a dík Janu Urbanovi, že byl schopen a ochoten dát v podstatě rozhřešení.). JUDr. Fremr se veřejně omluvil a projevil veřejně svou lítost. Je nutno připomínat, KDO VŠECHNO NEUDĚLAL ani toto? Je nutno připomínat, že z kandidátů (a dnešních dosavadních soudců Ústavního soudu) to neudělal NIKDO? (A že by tedy bylo zatraceně za co se omlouvat a zatraceně za co projevit lítost…)  Kromě toho svého dnešního postoje dle mého názoru „napravil“ JUDr. Fremr své mladické „zaprodání se“ (na rozdíl od jiných, raději nejmenovaných, kdo nevěděli, kdo to je JUDr. Vaš, že…) svou další prací. Stál totiž na té straně, na které stát měl. Práva a obecné spravedlnosti. Kdo si myslí, že zasedat v mezinárodních soudních tribunálech je nějaká formální záležitost, kde se můžete jednoduše opřít o paragrafy, tak takovým postojem pouze prokáže, že o této věci nic neví. Právě za mezinárodními trestními tribunály, jejichž byl JUDr. Fremr členem, stojí politické tlaky, vedle nichž jsou naše přestřelky mezi Strakovkou a parlamentní či neparlamentní opozicí jen takové vzájemné zadupávání kuliček, aby se daly hůře šťouchnout do důlku. Jan Urban se ve svém článku dovolává toho, že soudce Ústavního soudu by měl být morálně konzistentní. Jistěže… Ovšem člověk se také vyvíjí, získává zkušenosti a své názory a priority mění. Kdyby tomu tak nebylo, mohli bychom to vlastně všichni „zabalit“ v momentě, kdy jsme rodičům zapřeli první poznámku v žákovské…

Můj dnešní závěr je pravděpodobně také jiný, než jaký by byl před dvaceti – a zcela rozhodně než před třiceti lety. Mnoho věcí, názorů a postojů jsem musela v průběhu svého života přehodnotit a ve svých šedesáti mám mnoho názorů odlišných od těch, které jsem měla ve svých třiceti. Jeden z nich si dovolím p.t. čtenářům předestřít nyní: Jsem přesvědčena, že JUDr. Robert Fremr odolá jako soudce Ústavního soudu všem politickým tlakům, které na něj budou případně činěny. A jsem přesvědčena, že to dokáže lépe než předseda Ústavního soudu současný. Doufám, že JUDr. Robert Fremr bude zvolen soudcem Ústavního soudu. Vím, že v případě svého zvolení je jedním ze dvou horkých kandidátů na místo předsedy Ústavního soudu. I s druhým kandidátem jsem OK. Ale jestli předsedou ÚS by byl JUDr. Fremr, tak by mne to těšilo… malinko více. A velmi doufám, že bych si na toto mohla připít i s Janem Urbanem.

ADDENDUM: Shodou okolností tento článek píšu ve Rwandě, na břehu jezera Kivu, v městečku Kibuye, kde došlo ke dvěma masovým masakrům Tutsiú[2]. K prvnímu došlo v místním katolickém chrámu sv. Jana, asi 200 metrů od místa, kde se právě nacházím. Včera jsem navštívila i místo druhého masakru, který proběhl na místním stadionu. Úložiště ostatků – rakve a skleněné vitríny plné lebek a hnátů, jsem navštívila s průvodcem, který při těchto masakrech přišel o půlku své rodiny a ostatky devíti jejích členů je uloženo právě v tomto masovém hrobě. Kdo je JUDr. Fremr… věděl. Stejně jako průvodce v Muzeu kampaně proti genocidě (více viz[3]) se přede mnou poklonil až k zemi, když jsem řekla, že jsem z České republiky, a to se slovy „we owe you so much“… protože slova tehdejšího českého ministra zahraničních věcí Karla Kovandy, pronesená v roce 1994 v Radě bezpečnosti OSN, že chtít po politické reprezentaci Tutsiú aby se domluvila s vládními vojáky je totéž jako chtít po Židech, aby se domluvili s Hitlerem, rezonují Rwandou doposud. Bez ohledu na to, za i s dalšími kroky Karla Kovandy, případně Roberta Fremra souhlasíme, zda jsme s nimi v ideové jednotě či nikoliv – když už jednou nějaké ty „světové leadry“ skutečně máme, možná by bylo dobré se jich dobrovolně nezbavovat.


[1] https://hlidacipes.org/drsna-akce-stb-roli-v-ni-mel-dnesni-adept-na-ustavniho-soudce-robert-fremr/

[2] http://americanradioworks.publicradio.org/features/justiceontrial/massacre/kibuye.html

[3] https://genocidearchiverwanda.org.rw/index.php/Category:Memorials

178 thoughts on “Co máme povinnost vědět?

  1. Až teď jsem narazil na post Sibyly: „Takže za mě, bez čtení Škvoreckého se obejdu a nebudu považovat za nevýhodu minulého režimu, že bylo o pisálka méně. Já toho vůbec v životě přečetla až moc“
    Dlouho jsem o tom přemejšlel. S bolestí u srdce jsem si uvědomil, že to mám stejně. Ať už současný režim zakáže cokoliv, nestihnu přečíst ani to, co bylo povoleno za režimu minulýho.
    Nestihnu už vůbec dočíst to, co bylo zakázáno za minulýho režimu, bez ohledu na kvalitu (občas to byly pěkný sračky)
    To co zakazuje dnešní režim, to už mi může bejt opravdu jedno, tak dlouho tady prostě nebudu…

    1. V každém případě Škvorecký nebyl tak světoborný, aby stálo za to ho po nocích přepisovat na průklepák a pak ho konspiračně kolportovat mezi známé a dělat, že bez četby tohoto se nedá žít. Byla to taková disidentská dětinskost nebo zastydlost. Stejně tak Kundera, jak se o něm pořád psalo a tak, tudíž jsem v 80. letech přečetla ten Žert a stačilo.

      1. Jenže ti opisovači po nocích a s psacími stroji pod boudou z tlustých dek, opisovali i překlady Farmy zvířat, nebo 1984 – a to stálo za čtení v každém případě, dotyčný ani nemusel být nějaký S-F fanda.

        1. Není argument. I to vámi uvedené snese moje argumenty. Nic svetoborného a mohlo se místo toho číst něco jiného. Heller Vonegut Styron Steinbeck Remarque Hemingway mohu napsat stovky autorů ze západu, kteří tady vycházeli a šly koupit nebo aspoň ve čtvrtek vyfrontovat. K tomu celá plejáda českých autorů, co stálo za to přečíst a vycházeli člověk nemůže přečíst všechno

      2. To je asi trochu otázka osobního vkusu, já mám Škvoreckého moc rád, i když souhlasím s Tečokampem, že Orwell byl důležitější.

      3. Těžko dnes rozhodovat, co stálo a co nestálo za to úsilí. Třeba Vám prostě Škvorecký a Kundera nesednou.

        Samizdat byl prostorem, který umožnil publikovat to, co se tehdejší moci zrovna nelíbilo. Škvoreckého jsem tehdy četl bez problémů z knih dříve vydaných u nás. Po osmdesátém jsem se dostal i ke knihám co vyšly u nich v Torontu. Ten, kdo je přivezl zajisté riskoval. Mít ve chvíli, kdy jsem rukoval na dva roky k motostřelcům, Škvoreckého Tankový prapor, bylo docela užitečné.

        Byly ale jiné knihy, které vyšly poprvé právě díky samizdatu. Něco možná na úrovni dnešního bloggerství. Byla tam ale i taková jména jako Jaroslav Seifert (množit psaním přes kopírák na průklepák jeho Všecky krásy světa, muselo vyžadovat opravdu velké odhodlání), Bohumil Hrabal (nějakou dobu) – abych jmenoval ty, ke kterým jsem se v této podobě dostal.

  2. Možná jsem nečetl dílko pí K. A. Samkové dost pozorně, ale nedá mi, napíšu to. Stěžuje si, že ač za komunistů vystudovala právničinu, lomozila se pouze na nevýznamných postech úrovně národních výborů, zatímco ti, kteří nalezli do kompartaje, dělali kariéru.
    Bodejť ne! Oni se upsali, že jsou přesvědčeni o správnosti, oprávněnosti a všeobecné přínosnosti „socialistického státního zřízení“, že jsou odhodlání toto zřízení budovat a hájit prostředky „socialistické zákonnosti“, vyzbrojeni „komunistickou morálkou“. To tvůrče a iniciativně. Atd.
    A pí K. A. Samková, včas poučena „západními“ vysílači, žádné takové nadšení nevyslovila, závazek dle stanov oné Strany nepodepsala a tím pádem v kandidátské lhůtě, vedena ručiteli, neosvědčila. No, jakpak by tedy měla být oporou vedoucí úlohy té Strany? Na nějak významných postech?
    Takže: Dnes, všichni ti na významných postech málo signalizují svou loajalitu? A JUDr. Samková Ph.D., jakou že vlastně může hrát roli? Ovšem, vydělává zřejmě mnohem, mnohem víc, než onehdy. To ji nezávidím. Že mohla vystudovat ta práva, to ale ano. Netuším, za jakou cenu.

    1. za mých dob platilo, že „každá kráva jde na práva“… to byla ta cena… a vyprošuji si, abyste podsouval, že jsem kdy byla „kandidátka strany“. Dlužno říci, že i KSČ byla dosti rozumná na to, aby někoho takového jako šílenou Samkovou (už tehdy) do partaje připustila… nehledě na to, že tato idea mi byla totálně vzdálena.

      1. Jen brzděte s tím rozhořčením, jak víme Rukopisy nehoří (c), takže může být jen otázkou času, kdy se na veřejnosti objeví podepsaná přihláška s vašim jménem.
        Ale do té doby můžete říkat, jakože nikdy, ani náhodou, ať do mě bací hrom …

      2. Ale paní jurisdoktorko, já přec v tom svém textíku vůbec nic takového netvrdím, nenaznačuji, nepodsouvám. Naopak! Dokonce nezmiňuji ani SSM (Socialistický svaz mládeže).

        1. Potrefená husa se ozvala.Za všeobecné znalosti osmdesátých let je dost nepochopitelné, jak se dcerunka, jejíž tatík měl doma text Charty vůbec mohla na práva dostat.

          1. No co vím, povídalo se že bez protekce se na práva v té době nedalo dostat. Vím, že moji dva spolužáci se na práva dostali, jejich rodiče byli samozřejmě v KSČ, jeden byl syn diplomata a k tomu ještě museli dát příslušný úplatek. No ale třeba paní Samková byla tak výjimečná, že ani otec, který s ní poslouchal Hlas Ameriky a jistě to byl velký odpůrce tehdejšího režimu, nebyl překážkou k jejímu studiu na právech. A ona se dobře odvděčila, vstoupila do ODS a poté, což už je opravdu zvláštní, ke Kalouskovi do TOP09 😉 . Také by mě zajímalo zda byla v SSM. podle mého ano, ale mohu se mýlit samozřejmě.

            1. statečně půl roku bodovala neustále opakovanou „aktualitou“ z denního tisku, totiž, že „Vlna odporu proti Chartě neustále sílí…tak to k tomu zcela jistě nestačilo, muselo toho být víc.

      3. To o sobě tedy nemáte moc vysoké mínění, když jste tam vlezla také.

        Jinak samozřejmě opět lžete, protože dostat se před plyšákem na práva bylo skoro stejně těžké jako se dostat na archeologii.
        Je ovšem zajímavé, že se (nejen) na práva dostala dítka různých „disidentů“, a to i v době nejtužší normalizace, zatímco dítka obyčejných nepohodlných lidí byla ráda i za učňák s maturitou.

      4. Ne, myslím že nešlo o šílenost, ale o to že „strana“ měla přetlak bílých límečků, nestáli už o další. Měli nedostatek dělnickejch kádrů. Jenže kdo něco uměl, nepotřeboval vstupovat do strany. To je stejný dodnes.
        „každá kráva jde na práva“ , ne, to neplatilo. Alespoň ve zbytku republiky.
        Krávy chodily na hnojárnu nebo na pajdárnu.

      5. Z našeho ročníku gymplu se na práva dostali jen ti s výborným kádrovým profilem.
        Mi ředitel napřímo řekl, že nemám šanci, ať si tu přihlášku na práva nepodávám. Že mám takový černý flek v kádrovém profilu, že mi je výborný prospěch na xxxxx.
        Takže tam šli “ rudí“ trojkaři. Podle toho to pak i teď vypadá.
        Jeden z nich dokonce vytuneloval jeden nejmenovaný fond, v rámci kuponovky. Asi výjimka, že….jinak určitě vše pracovití, čestní a pravdu ctící lidé….uíuíuíuíuíuíuí, kvalimany umbaj kvííííííí.

        1. i s výborným kádrovým profilem nebo děti exponentů režimu a občas asi nějaké disidentské děcko, aby mohli reakcináři řvát, že za komunistů se nemohlo studovat.

  3. Jak tomu bylo jindy, vstup č.1 :

    dr. Erwin Albrecht (1900-1985)
    Městský soudní rada u zvláštního soudu při německém soudu v Praze. Člen NSDAP (od r. 1936), SA. Byl veden na listině válečných zločinců ČSR A/38/61.
    Poslanec CDU v zemském sněmu Sárska 1956 – 1961. V letech 1956- 1957 Representative of the Parliamentary Assembly of the Council of Europe.

    Jako soudní rada se podílel na těchto rozsudcích nad čs. občany :
    21. dubna 1942 odsoudil u zvláštního soudu v Olomouci za poslouchání zpráv cizího rozhlasu k dlouholetým trestům káznice tyto čs. občany : Antonína Kaděru z Dřevohostic, Jana Čadu z Bochoře, Antonína Plisku z Týna, Aloise Kranicha z Přerov, Štefana Gavendu z Přerova a Jana Jurečka z Dluhonic (č. spisu GZ: 3 K Ls So 78/42-4/221/42).
    4. července 1942 odsoudil u zvláštního soudu v Praze za poslouchání zahraničního rozhlasu k trestům káznice Františka Gütla a Karla Pavláta, oba z Benešova (č. spisu 5 K Ls 177/42-955).
    Karel Vonásek z Terešova, narozen 24.12.1898, byl odsouzen 8. března 1945 k trestu smrti pro ukrývání obilí (č. spisu 5 K Ls 43/45-IV-314/45).
    Dále byli dr. Albrechtem odsouzeni k smrti tito českoslovenští občané :
    Jaroslav Horák z Prahy XI, odsouzen 14. srpna 1942; Marie Pavlíková z Brandýska, odsouzena 2. prosince 1943; Vojtěch Blodík z Děčína, odsouzen 4. prosince 1943; Štěpán Ullmann a Josef Šáda z Prahy, odsouzeni 27. července 1944 (č- spisu 6 KLs 41/44, popraveni 8. září 1944; Václav Pinkas z Kladna, odsouzen 9. ledna 1945 ) č. spisu 6 KLs 299/44), popraven 13. března 1945; Václav Kadeřábek z Masečína, odsouzen 8. března 1945 (č. spisu 4 K Ls 240/44-II-1624/44), popraven 19. dubna 1945;Josef Stengl z Plzně, odsouzen 29. března 1945;Rudolf Vrána (č. spisu 5 KLs 8/44), popraven22. března 1945;Terezie Černá a Jan Hana )č. spisu 7 KLs 200/44), popraveni 24. listopadu 1944.
    Štěpán Hrdina ze Zbraslavi, narozen 27.2.1889 byl odsouzen14. dubna 1943 za nedovolené držení zbraně k smrti. Současně s ním byl odsouzen Václav Šopr ze Zbraslavi ke 2 letům káznice (č. spisu 8 K Ls 39/43-I-543/43).
    18. května 1943 byla před zvláštním soudem v Praze souzena skupina 18 osob, které se buď jako židé vyhnuly evakuaci nařízené okupačními úřady pro osoby “ nearijského“ původu, nebo jim k tomu pomáhaly. Ktrestu smrti byli odsouzeni : Walter Lewit, narozen 24.12.1913 v Plzni,Ywona Lewitová, narozena 22.12.1911 ve Vídni, čs. příslušnice;Josef Goldschmidt z Prahy, narozen 28.8.1896, Otakar Zápotocký z Prahy, narozen 21.6.1899, Emilie Flunková rozená Časenská z Prahy, narozena 8.12.1905, Ladislav Dlesk , narozen9.8.1918 v Praze, Svatopluk Čila z Prahy, narozen 19.9.1902, Josef Dryák, narozen 17.5.1910 v Brandýse, Ervin Samek z Prahy, narozen 4.6.1884, Mariana Goltz-Goldlustová, rozená Pelokostolská z Prahy, narozena 31.1.1895.
    Současně s nimi bylo dalších 6 osob odsouzeno k trestům na svobodě (č. spisu 8 K Ls 90/43-4-989).
    Viktorie Kroupová z Ústí n. O., narozená 3.10.1895 byla dne 8. července 1943 odsouzena k trestu smrti za “ podporu říši nepřátelských činů“. Současně s ní bylo 9 dalších čs. občanů odsouzeno k vysokým trestům káznice (č. spisu 4 K Ls 181/43-IV-1287).
    Edmund Škarda z Plzně , narozen 13.4.1925, byl odsouzen 23. září 1943 k trestu smrti. Současně s nímbyli odsouzeni k dlouholetým trestům káznice Ladislav Petr a Ladislav Fail z plzně , oba mladší 18 let (č. spisu 8 K Ls 177/43-IV-1698).
    Marie Kamenická rozená Folbrechtová z Prahy, narozená 11.10.1905, byla odsouzená 2. prosince 1943 k trestu smrti, protože poskytla útulek a podporu gestapem stíhanému odbojáři (č. spisu 4 K Ls 350/43-42198/43).
    Karel Rauer z Prahy, narozen 10.3.1923, byl odsouzen14.12.1943 k trestu smrti, protože využíval zatemnění ke krádežím drobného domácího zvířectva. Současně s ním byly odsouzeny další 2 osoby k trestům na svobodě (č. spisu 2 KLs 284/43-4-2267/43).
    1. srpna 1944 byla souzena před zvláštním soudem v Praze skupina osob z Horního Ostrovce, které poskytovaly pomoc Františku Vlasatému ze Strakonic při jeho útěku před zatčením. Byli odsouzeni : Josef Kus, narozen 1.9.1907, k trestu smrti, Marie Vlasatá, rozená Kusová, narozena 13.8.1913, k 5 letům káznice. Anna Kusová, rozená Houdková, narozena 17.2.1911, ke 4 letům káznice, František Vlasatým narozen 27.4.1885, ke 3 letům káznice (č. spisu 4 K Ls 297/43-II-1773/43).
    Doposud bylo zjištěno 31 rozsudků smrti a řada rozsudků k dlouholetému žaláři, na nichž se dr. Albrecht podílel.

  4. Pro Helanov a Vevču. Máte můj obdiv. Co Va jste si musely/i projít, tak těžkej život to se jen tak nevidí. Postihly Vás snad všechny možné nesnáze. No hlavně že jste ve zdraví přežily/i a můžete nám dávat rady do životaa.

    1. Prosila bych sdělit, KDE dávám někomu rady do života. Pokud možno konkrétně.
      Životní zkušenost je nepřenosná, každý se řídí svým rozumem. I já a vy.

        1. Věrko, ona ale není troll, ani Sibyla. S oběma mám v mnoha věcech docela shodu. Proto mě mrzí, když se chovají takhle útočně.

      1. Někdo napíše svůj názor a ona si myslí, že jí poučuje. Moc to nechápu. Zřejmě existuje jen jeden jediný správný pohled na každou věc.

  5. Jen tak dotaz – jakpak to dopadlo po té naší pomocné akci s hlasováním. Nějak si nevzpomínám, jestli ty peníze dostali nebo to neuznali? Nevzpomene si někdo.

  6. Klaro, precetla jsem se zajmem. Je to pro vas necharakteristicky nesystematicky napsane. Pro cloveka, ktery tyto veci nesleduje, je to hrozne nepruhledne. Potrebovalo by to uvod. Ale tak jsem se v tom jakz takz orientovala.

    A muj dotaz je, kde je dukaz (tedy primy citat), ze se Fremr omluvil? A jaky je tu dukaz, krome te Rwandy, ze se zmenil, a je dnes charakterni clovek? Byl li totiz clovek schopen spinave prace tehda, pro osobni ambici, tak pravdepodobnost rika, ze je toho schopen i dnes. Takze bych potrebovala vic informaci. A myslim, ze by vic informaci meli dostat i ti vsichni, co tady vyslovuji pochyby vuci vsem tem pochybnym komousum, co se porad dostavaji k moci. Drali se k moci tenkrat, a tak se jim to dari dal… Color me skeptical.

    1. Jeste pridam, co pise Echo24:
      „Dnes, v červenci 2023, při slyšení před senátory ČR dr. Fremr tvrdí, že nebyl důvod nikoho ze tří obviněných zprošťovat.“

      Tak jak to vlastne je?

      1. Taky zajimave jsou dopisy Fremra senatu, a potom reakce na nej, od Pazdery Payna.

        https://www.forum24.cz/payne-psal-senatorum-kvuli-kandidatovi-na-ustavniho-soudce-fremrovi-ten-kritiku-kvuli-kauze-kterou-zmanipulovala-stb-odmita

        Rozumim li tomu, tak se Fremr nikdy neomluvil za svou roli v tomto zpolitizovanem procesu, a dost bizarne tvrdi, ze tehdy StB nikoho z justice neovlivnovala, a sam si protimluvi, kdyz rika, ze z toho komunisticky tisk vytvoril natlakovy cirkus pred tim, nez byl soud. Pripada mi to, videno zvonkajsku, ze pan Fremr neukazuje moc sebereflexe, vymlouva se, ze si uz nepamatuje, a spis mu hlavne jde o to, obhajit svou reputaci.

        Taky Bok o tom psal na PL.

          1. + 2 roky kandidát,
            Ale ono jde o něco jiného a zdá se mi zajímávé, že naši press si jaksi neráčili všimnout jeho dosavadní praxe. Je zajímavé , že naše věrchušky vč soudních, jej v pohodě nechali na takových postech jako u toho soudu ve Rwandě, krom toho i soudce u mezinárodního trestního soudu – 9 let, z toho4 roky jako místopředseda. Zdá se že jej Jurop a svět uznávali. protože kdyby neuměl/neznal, snažili by se jej vyměnit. Naši taky, akorát když by se chtěl konečně vrátit domů, na odpovídající místo – jakoby dostali strach, že by mohl být stejně dobrý a nepoddajný.
            Připadá mi to jako obdoba Kundery – kterému pro změnu disidenti s pomocí tvárných press. dělali psí kusy.
            Myslíte že nemám pravdu? NJN „Kletba malosti“ jak řekla Destinová – zdá se že funguje i po stu letech …

            1. Podivejte se tady. Nejlepsi clanek o cele zalezitosti, co se mi zatim podarilo najit. Tady nejde o to, zda byl Fremr komunista. Tady jde o jeho charakter. Jak psala Hela, svine budou svine, za kazdeho rezimu. Tak kam zapada Fremr?

              https://hlidacipes.org/drsna-akce-stb-roli-v-ni-mel-dnesni-adept-na-ustavniho-soudce-robert-fremr/

              A mimochodem, ti z vas, co se do toho nezakoukaji: jde o pripad dvou vandalu, a pak o pripad Alexandra Ereta, ktery u vandalizmu nebyl, ale pry je popichoval, a jeho maminky. Ti byli tyrani pri vyslechu a podepsali vsechno mozne a nemozne. Jak se tehda delo. Ze Fremr odsoudil i tu pani Eretovou… to si teda na klobouk neda.

        1. Soudce nevyšetřuje, pouze soudí co mu obžaloba a obhajoba předloží. Pokud by tedy Stb ovlivnila jak vyšetřování tak obhajobu, nebylo by to na soudce. Zde se mluví o nějakém ignorovaném důkazu obhajoby z deníku, to už by asi byl nějaký politický tlak na soudce.

          1. Obcan: Kdybyste se informoval, zjistil by jste, ze toho Ereta buzerovali i po propusteni z veznice v 90tem. Zavreli ho do blazince. Kdyz ho pustili na prochazku, presel hranice do Rakouska. Vystudoval prava, a dnes je pry tam vysokym urednikem.

            Ale vy si radsi poustite hubu na spacir, a spinite, koho neznate, nez abyste se poohlidl po faktech.

              1. „Jak „buzerovali“?
                Takže tam asi byl nějaký problémeček, že.“

                Ano. Maly problemecek. S temi, co ho buzerovali.
                Jste prave tak nechutny, jako ti, co zlehcuji nespravedlnosti vuci obetem 50. let tim, ze „asi si to nejak zavinili.“ Fuj.

      2. Ti tři čerstvě plnoletí vejlupkové měli už před soudem kvůli vandalismu docela tlusté trestní spisy. Patrně spoléhali na svůj nízký věk a tak se nijak neomezovali – žhářství, terorismus (pokusili se vykolejit vlak), opakované vandalství, drobnější kriminalita…
        No, a pan Fremr nebyl lajdák, zjistil si, co jsou zač a vosolil je.

        Žádná „manipulace STB“ se nekonala.

    2. jo… chce to asi nejdřív si přečíst ten Urbanův článek můj článek byla jen reakce… Mně na tom všem vadí ještě jedna podstatná věc: jak Klaus tak Zeman nominovali řadu kandidátů na místo soudců Ústavního soudu. Žádní z nich nebyl propírán tímto způsobem. Až najednou tenhle, který čistě náhodou „navíc“ něco doopravdy umí. Jinak jeho postoj je dle mého názoru popsán v Urbanově článku. Kéž by alespoň takový zaujali všichni ti, co se provinili!

    1. A pán už mohl být 2 roky v důchodu a užívat si života a rodiny a upíše se na dalších 10 let, většina lidí je už v 66 letech z práce odbitých, asi ta právničina je lehká brnkačka a když něco ujede a je nějaká nespravedlnost, co na tom. Akorát to nemůžou vyhrabat komunistobijci, ti z toho udělají kauzu i kdyby na chleba nebylo a vše bylo v cajku.

  7. „To, co je StB, jsem věděla asi od svých devíti let, když jsem se svým tátou začala poslouchat Hlas Ameriky a BBC“
    TVL, ještě nám řekněte, že o tom, co se dnes děje na Ruině se dozvídáte z Hovínek a iHeute

      1. musí se udělat nějak vstupně zajímavou, abychom ji nepřehlédli. já a všichni okolo v tom věku jsme měli jiné zájmy a navíc, rodičové nás od toho drželi hodně zpátky

        1. Tak to jste měly dámy velké štěstí. Že vaše rodiny nijak netrpěly a děti držely dál od politiky.
          Každý to štěstí neměl. Můj dědeček byl běloruský emigrant, v roce 45 musel rychle zmizet, byl totiž docela aktivní antibolševik. Zastavil se pro sichr až v Kalifornii. Myslel, že se pro svojí lásku a pro syna vrátí, ale spadla železná opona a už se nikdy neviděli. Smůla. Babička měla zkažený celý život a trpěla celá rodina, je to smutný příběh.

            1. Můj dědeček byl slušný člověk a Československo měl moc rád. Považujete všechny emigranty automaticky za neslušné lidi?
              🤔

                    1. Já vůbec nejsem jedovatá. To mě tady jednou ze zášti onálepkoval jeden macho , když jsem upozornila na jeho neomalenost a už se toho určité….chytly a veze se to se mnou, jako prostředek umlčení diskutéra, co jim háže do pokání vidle

                    2. Promiňte, ale takto se někomu navážet do dědečka, který měl tu smůlu že musel dvakrát za život utéct před komunisty, to není zrovna chvályhodné, slušné ani přínosné.

                1. No právě!!!!!!!!!!
                  Kdo chce utéct svému otrokáři, je zločinec.
                  Sice bylo zdravotnictví a všechno “ zadarmo” , ale občan byl majetkem státu.
                  I jeho majetek byl majetkem státu. Když zdrhnul, tak si stát jeho majetek rychle vzal zpátky. Když se emigrant vrátil, v jeho domě už bydlel někdo jiný.

          1. Jistě že neměl, ono mít příbuzné na uranech – každý jinde odděleně a zákaz studia je maličkost. Na střední jsem mohla až móc pozdě, a na doporučení firmy kde jsem pracovala. Ale nikdy jsem s tím neoperovalaa, co umím a vím , jsem se našprtala sama, bez VŠ. Na rozdíl ač Vy z takto těžce postižené rodiny jste mohla.. njn každý to vidí jinak>

            1. Dámy:
              Dědu vyhnali z Polska, táta byl v německém koncentráku, strejda pro změnu s Rommelem v Africe a vzal si za ženu tátovu sestru…
              Tohle nemá smysl tu tahat. Čí příbuzníci více trpěli. Nejsou to naše zásluhy ani viny, ale tak se to prostě stalo. Snad jenom humor: Můj táta koncentráčník se baví s pratetou, která má v kredenci pořád fotku Adolfa. Osm roků po válce.
              A nesežrali se. Ono všechno jednou pomine.

              1. Přesně tak. můj jeden dědeček byl věŕící komunista a po rozvodu si vzal – kvůli bytu – vdovu s vilkou, bigotní katoličku. Tahala mě každý den do kostela a dědeček dělal že to nevidí. Jejímu synovi, nedostudovanému bohoslovci Bohoušovi dokonce zařídil flek kopáče na dráze. Čímž ho patrně zachránil od něčeho ještě horšího. 😀
                Nebyl to žádný fanatik, ale rozumný člověk. Stejně jako i děda běloruský emigrant.

                  1. Proč? Ta paní byla vdova a kdyby si nevzala dědečka , tak by jí sebrali dům. A nový manžel se o dům a zahradu staral, ona dobře vařila a měli šťastné manželství. Vůbec nechápu, co je špatného na takovém, pro oba výhodném , svazku.

                  2. Já bych to tak ostře neviděl. Možná špatné vyjádření.
                    Doba byla tvrdší, do žlabu bylo vysoko. Pro přežití je třeba pragmatických postupů.
                    Moje máma je jednou ze 4 dětí největšího sedláka na malé vesnici na kraji Brdského hvozdu. Když jí bylo 7 let, v roce 41, tak tátu, mého dědu kopnul kůň a on zemřel. Z mého tehdy 14 letého strýčka se stal hospodář, pro celou rodinu do té doby celkem spokojeně žijící, nastalo peklo, dřina jen dřina. Vždy, když se rodina sešla, na to vzpomínali. Moje babička se znovu provdala za svobodného sedláčka ze samoty. Nevím, nevím, jestli to bylo z lásky. Toho jsem poznal jako svého dědu, byl to fajn chlap, měl jsem ho rád, i když byl nevlastní.

                    1. Dřív byly sňatky spíš z pragmatickych důvodů. Myslím, že často šťastnější, než ty z romantiky. Už Plzák hlásal, že smysl manželství je zabezpečení potomků a jejich výchova. Né kvalitní sex.
                      😻

                    2. Sibylo, nehloupněte!
                      V tom případě jsou výborní milenci třeba králíci. Ti jsou zamilovaní pořád a na lásku je přejde chuť až když jsou na pekáči.
                      Ách jo

            2. Co jsem mohla? Máte o mně asi divoké představy. Já osobně jsem se hmotně neměla za socíku špatně, ale ta nesvoboda mi vadila. Ten pocit, že jsem majetek strany a vlády.
              Že jiní rozhodují o mém životě. Co smím číst, jakou smím poslouchat hudbu, kam smím vycestovat, kam ne, některým lidem to vadilo. Někdo chtěl jezdit autostopem po světě a mohl leda s Čedokem, pokud tedy dostal valutový příslib. A pokud mu nezabavili pas.
              Potom není divu, že si hodně lidí představovalo že je na západ od nás všechno super.

              1. Já se na ten Západ dostal poměrně brzy ve dvaceti – pochopitelně s podnikem. Soukromě mě nepustili nikdy.
                První náraz byl strašný. Toho zboží… Ale potom už to bledlo. Tolik žebráků… A co si vlastně za ty diety mohu dovolit. Pak jsem tam dokonce nějakou dobu pracoval.
                Obyčejní lidi, kdyby uměli česky, by se u nás ztratili.
                Byl jsem i v Rusku. Obrovská náměstí, bulváry, chrámy. Podvodníci i srdeční lidé,
                to samé… Velkých rozdílů není – je to kus od kusu.
                A ověřil jsem si naučení: „S kloboukem v ruce projdeš celý svět!“

                1. Já jsem ani cestovat nechtěla, ale bylo mi líto téch, kteří b bývali chtěli a nemohli.
                  Věděla jsem, že ani na západě není všechno tak růžové. Vlastně mi nejvíc vadila tuhá cenzura, že šly do stoupy všichni mí oblíbení autoři. Škvorecký, Kundera, Paralovy Milenci a vrazi. Třeba sborník textů pro puberťačky – Holčičí tajnosti. Jenom proto, že tam psal např. Ivan Medek o hudbě. Dcera to zachránila ze školní knihovny. Neuvěřitelné, jak se významní umělci snažili zpřístupnit kulturu i dětem. Celkově jde tvorba pro děti dolů, samý sex a informace kdy je čas nechat si zvětšit poprsí. A hlavně o módních hadrech a kosmetice.

                    1. To máte pravdu, knihu Milenci a vrazi mám doma normálně koupenou a tato kniha byla také v knihovnách.

                    2. Milenci a vrazi vyšli v obrovském nákladu + byly i dva dotisky. V roce 70 šlo všechno pryč z pultů a veřejných knihoven. Ostatní Paralovy knihy vycházet mohly.

                    3. Sibylo, račte si zjistit realitu na wiki. Brzy po vydání byli Milenci a vrazi zakázáni.

                    4. Nu, Škvoreckého sbírka povídek „Hořkej svět“ je dost úžasná, to jste ji asi nečetla.

                    5. Godote, nemusím číst všechno. Dám na první dojem, přečtu knížku a když se mi nelíbí, tak se další od stejneho autora už netrápím.

                    6. Jistě, máte pravdu.
                      Povinná četba byla jen ve škole a já ji těžce bojkotoval (byl jsem vždycky o pár čtenářských ročníků vepředu).
                      Já bych zas čtenářsky nepozřel Vondušku, z něhož je čtenářská obec jistého druhu nadšená.
                      A moderní beletrie….. ta mi neříká vůbec nic a tudíž jako vy – nečtu ji.

                    7. Stejně tak je výborný Lvíče.
                      Tam akorát pohnojili obsazení ve filmu. Drahokoupilová pranic nevypadá na tmavovlasou židovskou dívku. Nemyslím si, že by se Š. psaním v Československu neuživil. Pohodlně.

                      Mě nakonec vychází o něco líp, než Kundera. To byl spíš esejista, než romanopisec, jak se stále snažil tvrdit

                    8. To já z povinné četby přečetla všechno, i z ruštiny. A tak špatné to nebylo. Vůbec se nemůže říci, že za totality nebylo co číst, naopak a knížky byly levné. I filmy, to jsem díky komunistům, že sem pustili málo, si myslela, jak jsou americké filmy kvalitní a dobré. A dnes, dávali u nás v kině týden oskarovych filmů, asi 10, ságy a fantasy jsem vynechala, stačily ukázky na co nejít a z 5 navstivenych koukatelne byly tak 2.

                  1. Já koupil za komoušů v antíku Jeden den Ivana Denisoviče.
                    Normálně, bezpodpultovka.
                    Asi nějaký omyl nákupčího.
                    Za 8 korun.

                    Za hodně silnou považuji Solženicynovu povídku „Případ na stanici Kočetovka“, vždycky mi naskočí husí kůže, když si na ni vzpomenu.
                    Jak málo stačí k tomu, aby se za stalinismu stalo z jednoho slušného člověka hovado…když jiného dobrého člověka vydá státnímu teroru, za pár slov.
                    Brrrrrr….doufám že to tady nikdy nepřeroste do něčeho takového, aby za zpochybnění majestátu šel člověk do lágru…
                    Přejme si to, usilujme o to, braňme se.

                    1. Solzenicyn je byl) usvedceny lhar a manipulator, dokazano mnohokrat ze to, co napsal, nejenom nezazil, ale ani sprostredkovane to nebyla pravda

                    2. V devadesátých byla taková svoboda, že vyšly i oba tlusté díly Solženicynovy knihy Dvě sta let pospolu. To nevyšlo ani v Americe.
                      Dneska už by to samozřejmě vyjít nesmělo. Solženicyn je na indexu, na rozdíl od Sacharova nestačil včas umřít.

                    3. Dneska je všude knížek, že by to zapadlo a nikdo si ani nevšiml. Z té inflace lidi přestali i číst.

                    4. Solzenicyn nebyl lhar. Sam rikal, ze pise jak po pameti, tak i stylizovane, ze jeho knizky nejsou dokumentarni prace.

                      Zaslouzil se o moc. Taky si vytrpel. Ale ten samy Rus, co oprasuje Stalina, ho nema rad.

                  2. Moje máti vedla a obsluhovala místní veřejnou knihovnu. Jak bylo tehdy zvykem, zadarmo. Co bylo v sedmdesátkách předepsáno do stoupy, šlo mi do osobní knihovny. Párala „Milenci a vrazi“ mezi tím nebyli. Ty jsem si koupil. Mám ho kompletního. Může být, že záleželo i na horlivosti. Co vím, on to, alespoň „u nás“ nikdo nekontroloval. A pokud tam byly chyby, tak to nikdo nenapráskal. Jakpak by se mohlo stát, že řadu vyřazených mám ve své knihovně? S čísly, razítky …?

                2. Milenci vrazi zakazani dle wiki ale asi brzy odpuštěno. Já je přečetla za totality a přečetla celého Parala, který začal psát sračky až po revoluci.To jsem s nim skončila. Ty jeho Playgirls a dál už staly za prd

                  1. Milenci a vrazi vyšli znovu až po 89.
                    Páral po nich psal už jen pro obživu, protože do téhle knihy dal všechno a věděl, že už nic srovnatelného nemůže napsat. Beru ho jako typického autora jedné knihy. Ale géniální.
                    Sám Páral režimu nevadil, do politiky nedělal, na to byl moc inteligentní. Vadila právě a jenom ta jedna kniha.

                3. Jsem si vygooglovala ten hořkéj svět a zaujal mě diskusní příspěvek:

                  Téměř každý výbor obsahuje povídky rozličné úrovně, třebaže celkově jde o výbor vysoké kvality. Je to stále typický Škvorecký, s jeho lehce ironickým nadhledem a s těžkým průnikem do čtenářovy duše. Jen teď uvažuju, jestli to nebyla poslední Škvoreckého kniha, vydaná před emigrací. Ale vlastně – co na tom záleží? Tehdy alespoň bylo kam emigrovat… Hořkému světu hořkost neubyla.

                  Takže za mě, bez čtení Škvoreckého se obejdou a nebudu považovat za nevýhodu minulého režimu, že bylo o pisálka méně. Ja toho vůbec v životě přečetla až moc.

                1. No, tehdy takové „profese“ snad ani neexistovaly. Leda ti cestovatelé a tuláci.
                  Tulákem jsem chtěl být moc. Ale na Západ mě nepustili – a na Východ vlastně taky ne, samostatně se pohybovat po CCCP prakticky nešlo. Všude se hlásit aspoň jednou denně, spousta uzavřených oblastí (vojáci) atd. O dovolenou na Krymu nebo jinde jsem opravdu nestál. Moře, výlety do hor a muzea.

                  Táta profesionálně objel skoro celý Sovětský svaz kolem hranic (dělal údržbu kreslících stolů IBM pro armádu), takže měl pohyb o dost jednodušší (bumážky) a diety stačily na to, aby všude jezdil taxíkem nebo lítal letadlem. Takže zpráv o tom, co s tam děje jsem měl dost.
                  Ale na vlastní oči je to na vlastní oči.

                  1. Neexistovaly. A není to vina zaostalosti techkomunistůa té nesvobody, co píše helanov? Digitální nomad si cestuje stolem po světě a helanov dřív nemohla, bokomunisti. 🙂

                    1. Já si na nic nestěžuji, dělala jsem vždycky to, co jsem dělat chtěla.
                      Ale soucítím se svojí babičkou, kterou ten poje@aný systém opravdu semlel ošklivým způsobem. A nebyla sama, jiní dopadli ještě hůř.

                    2. Jo babičky taky dokáží manipulovat s vnoučky a očkovat nenávist. Že si blbě vybrala může nadávat jen sama sobě.

      2. Patrně celá rodina věděla, že ten režim stál za prd. Protože kdyby byl tak výborný, asi ba nespokojení občané nezaplnili celou Letnou.
        Ještě pořád mi nikdy nevysvětlil, proč se na hranicích střílelo směrem dovnitř. Asi aby jim nikdo nezdrhnul z toho estébáckého ráje.
        Že je to teďka ještě horší, že nás bratrstvo poslední zjevené Pravdy a nekonečné bombardovací Lásky dovedlo na pokraj třetí světové , to je jiná věc. To ale nemohl nikdo vědět, jací dravci se zmocní volantu.
        Ještě v relativně svobodných devadesátých to vypadalo docela nadějně. ( Hodnotím míru svobody, nevyjadřuji se k ekonomice. )

          1. Jo a taky zaplnili celý Václavák, jak slibovali po popravě Heydricha věrnost Říši.
            Praha je Praha… Pražáci jsou Pražáci…

            1. Ano, zaplnili (naši předci) celý Václavák, ale dovolil byste si za nejtvrdší Heydrichiády na ten Václavák nepřijít?

              1. Samozřejmě, že nedovolil.
                Dostatečně vypovídající byly obličeje násilím shromážděných lidí – kamenné masky s hluboce vtisknutým strachem. Bodejť by ne, když na každém nároží denně povlával nový červený seznam se jmény popravených.
                Stejné masky i v případě umělců sehnaných do stáda v jakémsi sálu.

          1. Je také otázka cíle výchovy. K čemu vychovat, zda ke kverulantství proti režimu nebo všestranně a harmonicky rozvinutou osobnost a budovatele společnosti.

    1. až te´d po několikerém přečtení mi došlo. Vážně si autorka myslí, že jí to uvěříme? Byť jsme žili v vůzných dobách. Tak bych řekla že někomu hrabe a … a vůbec.

  8. Všechny pochybnosti o vhodnosti bývalých komunistů byly jednoznačně vyřešený volbou presidenta a jeho první Diany.

    Jen bych rád upozornil, že u Třebíče ještě žije stoletá Marie Kabrhelová a ta by rozhodně mohla přispět k budování naší mladé liberální demokracie.

    1. Co se týče délky pobytu v poslanecké lavici, tak ji už před několika lety trumfla paní Miroslava Němcová – logicky vzato nejvíce nepostradatelná zákonodárkyně , zákonodělnice, zákonopapoušice, zákonoprezentátornice…..
      Prostě bez ní by to nešlo. Mít zde takovou zákonnost.
      Možná se zná i s lidovým vykladatelem a obhájcem zákona z Řeporyjí.
      Reprezentační duo jakým se může honosit málokterý, např. i ten africký, stát.

      1. Že to píšete schválně, abychom byli znechuceni a zděšeni? Miroslava Němcová denně ukazuje, jak se to dělá. Někdy je znechucená, někdy zděšená, někdy oboje. Ale nikdy není šťastná!

  9. Nevím proč to KLára dělá, ale kupodivu ten rozruch okolo jeho osoby je docela zajímavý
    https://echo24.cz/a/HXqNZ/zpravy-domov-jmenoval-zlocince-pavel-kandidat-ustavni-soud-fremr?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

    Nejzajímavější jsou jeho ?kritici? i podporovatelé… joj ledacos se dá vyčíst. I když zase ,ono těch opravdu znalých práva u nás moc nebude, za posledních 20-30 let…mno nevím nevím…

    1. Urban Payne, stačilo číst jejich blogy na aktuálně a každému bylo jasné, co jsou tito výtečníci zača plus Benda , tak to tedy je parta.

      1. To je ten pan Urban, který leta bojoval (na papíře, o generace později) s hitlerovským Německem v období Mnichova 1938 ?
        Přepokládám, že dnes takto bojuje za Ukrajinu….. s Ruskem.
        Prostě se to Diago Humanovi vyplatí, jinak by to nedělal.

        Payne byl někdo.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Payne
        https://www.payne.cz/3xS43787/PayneEnglish.htm
        ————————————————-
        https://hlidacipes.org/miliardy-na-spor-s-diag-human-stranou-nemame-rika-stat-naroky-firmy-vzrostly-o-475-milionu/
        Pravda vítězí :
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravda_v%C3%ADt%C4%9Bz%C3%AD

          1. Proto mi přijde jako bizár, když někdo považuje Svobodné za opozici. Zlatý voči!!!!!!!
            Payne + Mach jsou pěkně mazaní chlapíci.

    2. Ke článku :
      Kolik ze současných ústavních soudců v KSČ nebylo ? Myslím že lepší než Vendabenda, kterého tam nevzali.

  10. Milostivá,
    pokud nějaká parta ožralů ničila na Olšanech pomník nebo náhrobky rudoarmejců, tak to BYLI vandalové.
    A pokud se jejich vandalství dostalo před trestní soud, tak to NEBYL žádný zinscenovaný proces.

    Zbylá břečka (a dnes to je tedy opravdu vydatná kejda) mě nezajímá.

    P.S.: No, takže JUDr. Fremr je vydíratelný, a proto bude velmi konformní vůči tahačům provázků a neudělá nic, co by je mohlo popudit.
    Pak by ovšem bylo lepší, kdyby se ústavním soudcem nestal. Jeden Rychetský stačil.

    1. 3 až 5 let mi přijde adekvátní za pouhé nabádání ke strzeni ukrajinské vlajky dostal dnes jiný maník 18 měsíců podmínky a zákaz jezdit do Prahy.

        1. Jestli mají systém pro rozpoznávání obličejů a Praha je prošpikovaná kamerami, bude to pro mě možná mnohem menší problém, než to vypadá.

        2. Ale tady vůbec nejde o zákaz ježdění do Prahy. Až ho seberou na příští demonstraci, přišijí mu Maření výkonu soudního rozhodnutí podle odstavce 1.c
          “ Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

      1. Pokud je pan Fremr katolíkem, tak se jistě ze svých ošklivých činů vyzpovídal a slíbil, že se již nebudou opakovat.
        Toto je velká výhoda katolíků a katoliček, oproti jiným křesťanským denominacím. Vyzpovídáš se při nedělní ušní zpovědi…a jedeš dál celý v bílém, v hlavě čisto, v srdci mír a klid.
        Až do doby, kdy se dotyčné či dotyčnému více vyplatí opět dělat svinstva.

        1. Proto jsou taky všichni Romale věřící katolíci. Při zpovědi vyjádříš lítost, pan farář ti udělí trest (něco jako 100x otčenáš) a udělí ti rozhřešení.

      2. Eret je jedním z odsouzených, proto to vidí jinak.
        Dnes by to byl trestný čin výtržnictví, pokus o vraždu (pokud by pod tím Nuselákem bydlela romská rodina, tak s rasovým podtextem) a terorismus. To vše ve skupině. V nejlepším případě jako spolupachatel. Suma sumárum tak 20let, jako dostal Václav Cojocaru v procesu se žháři z Vítkova. Ten měl ve zdůvodnění (pokud si dobře pamatuju) jako přitěžující okolnost, že se zajímá o historii Wehrmacht a proto je nácek (dokone byly v novinách byly vyfocené knihy, co u něj našli, o historii WWII a německé armády (běžně prodejné knihy)).

          1. To je právě ten Vašek Cojocaru, byl z nich nejmladší, a vím, co kolem něj prokurátor dělal za tanečky, aby na něj naházeli, co největší špínu, proto ta propagace nacismu (sbírka naprosto legálních historických knih o WWII).
            Proto píšu, že dneska by Eret dopadl hůř než za socíku. Tedy pokud by ničil hroby rudoarmějců, odpustili by mu i to kanálové víko hozené z Nuseláku i ten obrubník na kolejích.
            Ale kdyby odlamoval skleněné ozdoby z lavičky Václava Havla, měl by to spočítané všechno dohromady.

  11. Tak se nám ti komunisti, vyhození oknem, vrací hlavním vchodem. Soudruh soudce věděl, že odsuzuje lumpárnu Stb, ale soudružsky to podržel. Když se najednou po měsíci změnil režim, zahodil tu vysněnou a opečovávanou červenou knížku a stal se z něho ten správný potírač komunistů. Dokonce si jej jeho soudruzi v EU vybrali, aby neodolával tlakům spravedlnosti a podřizoval svá rozhodnutí potřebám jiných, a jistě těch správných tlaků. Ano, takového pružného soudruha potřebujeme na Ústavním soudu.

    Zasním se na udobí za dva roky. Soudruh 107 bude soudruhovat ještě 3 roky, soudruh soudce 10 roků. soudruh Babiš 4 roky. Ještě protlačit do senátu nějakého soudruha a můžeme přejmenovat název našeho státu zpět.

    Jednou zklamali, vždycky zklamou.

    Probůh tak pitomej národ snad ještě nabyl.

    1. Milý pane, důvody ke vstupu mezi souhy byly u různých občanů velmi různé. Zdaleka ne vždycky za tím byla jen snaha udělat kariéru.
      Navíc, úplně nejlepší je, když se ctnostně tváří lidé, které ani do KSČ ani nikdo nelákal.
      Velmi aktivní byla třeba copatá soudružka Olga Čermáková. Leštila na ÚV kliky, aby mohli v Mladém světě publikovat týpci jako třeba ( dneska) uvědomělý ojrosoudruch Michal Horáček.
      Vděk žádný, byla to rudá mrcha, a šmytec.

      1. Chápu, že po válce vlezli od KSČ lidi z idealismu a pod vlivem toho, jak nám KoZa nasral na hlavy.
        Ale po roce 1968 a nástupu Husáka už tam lezli jenom bezpáteřní lidi kvůli materiálním a společenským výhodám. Díky tomu, co vyšlo najevo při pražském jaru, už ti lidi věděli k jakým kurvám se přidávají. Pro tyhle nemám vůbec žádnou omluvu. A právě generál Pavel je prezidentem takových gumopáteřníků. Že se jeden z nich stal prezidentem republiky je pro ně něco jako sejmutí hříchů.

        1. Nemáte pravdu, polo. Že komunisti měli pravdu s tezí vrahů z Wall Streetu připustila v jednom z minulých textů i sama autorka. A představte si, že byli i lidé, co to tušili či přímo věděli už po 68. roce. Tak klidně do strany vstoupili a my jim můžeme být vděční, že ten bordel, co tu je teď, přišel až o 20 let později a my mohli žít a klidně si vychovávat své děti pouze 2 pohlaví.

          1. Máte pravdu. Píšu to, i když můj otec byl vyloučen, vyhozen z práce, a přesto neodvolal. To jsou ovšem emoce – být pevný, držet slovo, nepřevlékat kabát. .. Vážím si toho. Jsem ale prakticky jistý, že kdyby tušil, kam to povede, zachoval by se jinak. Vstoupil do KSČ 1947, a to z přesvědčení. Z přesvědčení se nechal vyhodit. Věřím, že kdyby mohl pozitivně ovlivnit budoucnost (pokud by ji znal, samozřejmě) tím, že by odvolal, udělal by to.
            Hodně těch, kdo v 68 kabát převlékli byli prostě slabí, zkorumpovaní, křiví. Hodně z těch, co v době normalizace do KSČ vstoupili, na tom byli podobně, i když někteří byli prostě jenom mladí a ambiciózní – znal jsem takové.
            Přesto si myslím, že máte pravdu. Ukáže se to v dalších letech. Obávám se, že to, co zažíváme, je slabý odvar toho, co nás asi čeká.
            Podle mého názoru to v roce 1968 nezvládlo vedení KSČ. Byly v padesátých letech letech křivdy? Byly. Byly justiční vraždy? Nestudoval jsem to, ale nejspíš ano.
            V podstatě každá moc je korumpovatelná. A ke každé vítězné moci se rychle lepí parazité, kteří mohou různé chyby násobit a umocňovat.
            Přesto by měla být snaha o celkový pohled.

            Paní Samková měla od devíti let jasno, protože se to jasno dozvěděla z Hlasu Ameriky. Ona ta vysílačka tehdy určitě nevysílala propagandu, nelhala, nepomlouvala…
            Nastoupil jsem do práce v roce 1980. Měl jsem kolegu, který mi dával politická školení. Vysvětlil mi, že Stalin byl krvavý diktátor, kvůli kterému na Ukrajině zahynula hlady spousta lidí. Hádal se po dovolené s šéfem, že nebude vyplňovat dotazník o jednání s cizincem, protože má ústavní práva… Bral jsem ty informace s rezervou, ale nevylučoval jsem, že může mít pravdu (kdeže máme teď ústavní práva?).
            Po převratu v roce 1989 jsem si ujasnil, že přestože ta naše strana a vláda v ledasčem lhala a přibarvovala na růžovo, ve srovnání s KoZa to byl pouhý čajíček.
            V poslední době často přemýšlím, které z našich představ o historii se alespoň trochu blíží realitě. Jsem si v podstatě jistý, že se jedná o mnohavrstevné lži a klamy.
            V podstatě jsem rezignoval na to, snažit se pro sebe zjistit historickou pravdu. Není to možné. Lidé se odkazují na různé dokumenty, které se odkazují na další dokumenty… Je jisté, že řada z nich je podvržených a modifikovaných tak, aby vyhovovaly aktuálním potřebám. Historici, kteří se snaží o objektivní výklady to určitě nemají snadné.
            Takže ve svých úvahách o tom, co a jak dělat a co je správné a co nesprávné se neobracím v první řadě na historii, ale snažím se dedukovat, co je správnější, spravedlivější a funkčnější.

            1. Historie je sled a výčet událostí, ke kterým nemuselo dojít.
              (parafráze B. Russella)

              Když si vezmeme např. hen ten kolonialismus.
              Dnešní panstvo plus jeho nohsledi a nohsledky by chtěli vinu kolektivizovat (celá národy mají nést vinu) , zisky a příjmy kolonie vykořisťujících nechat tak, nešťourat se v tom.
              CO TO JE ?
              To je “ zákonnost“ jak za Hitlera nebo za Stalina.
              Správným je dohledat konkretní subjekty a ty obvinit, po nich vyžadovat eventualní kompenzace – určené pro vykořisťované kolonialismem. Jenže to by se muselo sáhnout až tam nahoru, na královské stolce…..kdo první hodí trestním oznámením do tváře krále ? A vůbec – nejsou už příslušné účetní aj. záznamy zničeny, nejsou už zločiny proti lidskosti promlčeny, nesou stále na svých hrudích už dávno mrtví lidé vysoká státní vyznamenání – přičemž měli by být exhumováni a jejich ostatky hozeny do řeky Temže, například….a jejich majetky konfiskovány.
              NE, TO NÁROD JE VINEN.

        2. Hodně jich vstoupilo jenom protože chtěli dělat svoji profesi. Byli naprosto apolitičtí, brali to tak, že každý režim má svoje plusy a mínusy. I za první republiky bylo dost běžné, že zaměstnanec musel volit stejnou stranu jako jeho zaměstnavatel. Jinak mu hrozilo propuštění.
          Komančové dbali hlavně na to, aby v profesích, které mají něco společného s obranou státu, měli spolehlivé souhy. A s obranou státu souvisí hodně věcí. Tak třeba i vášnivý železničář, který pracuje jako konstruktér grafikonu železniční dopravy , konstruuje i speciální grafikon, který by se aktivoval v případě války. Vlaky by jezdily úplně jinak. Tudíž je – tedy bylo – žádoucí, aby měl rudou knížku.
          Dneska se požaduje samozřejmě zase něco úplně jiného.

          1. Jestliže váš nadřízený měl nižsší kvalifikaci, než vy, viděl ve vás konkurenta a například zařídil, aby vám snížili platové zařazení o jeden stupeň (z T11 na T10). Okecali to tím, že vám zavádějí osobní hodnocení, které v součtu zvyšuje váš plat. Nezvýšilo, někdo z jiného oddělení objednal šrouby z obyčejné oceli, namísto leteckých (a odešel na mateřskou dovolenou) a bylo po osobním hodnocení, přišla reklamace jako hrom. Ale paralelní řízení přes KSČ vám zablokovalo i přestup do vývojového oddělení, protože komunista vás prohlásil za nepostradatelného. A tak mne vysvobodilo useknutí hlavy podniku Škoda Plzeň…

            1. idiotronici, co to je „kvalifikace“? Máte snad na mysli všeliká ta vysvědčení a diplomy? Tedy předepsané vzdělání pro tu kterou funkci za komunistů? Já znal a znám takové, kteří i bez toho znali a uměli mnohem víc. V historii vědy i techniky je takových neurekom (třeba Edison). Pokud Vás šéf nepustil jinam, asi nechtěl přijít o pracovní sílu. Třeba jen jako o kus. Nebyli lidi.
              Je patrné, že o tehdejších mzdových soustavách pranic nevíte. Já pamatuju, nevím ovšem už ve kterých letech, běžela tzv. RMS, slovy „racionalizace mzdových soustav“, kdy podniky a instituce, ať chtěly nebo ne, přetřiďovaly zařazení podle nových definic. To s promítnutím do „organizačního pavouka“. Systematizace se tomu, tuším, říkalo.
              Kdo si nedal tu práci v tom se vyznat, mohl i tratit. Kdo tomu rozuměl, mohl se docela účinně bránit, nebo si i polepšit. Já jsem (jako bezpartijní!), dosáhl doplatek za 11 měsíců zpět. Cestou „Komise pracovně právních sporů ROH (Revolučního odborového hnutí, jehož členem ani nebylo nutné být, viz tehdejší Zákoník práce)“.

        1. Ano. Byl. Ale tahle paní šefredaktorovala nejlepšímu a nejčtenějším časopisu. A dneska se o ní vyjadřují hanlivě. Udělala toho pro československou kulturu strašně moc. Přijde mi strašně nespravedlivé, že nemá ani heslo ve Wikipedii. Hlavně že ho tam mají dámy Štikovy a Kájínek.
          Byla odejita do penze ve svých 59 letech, ještě před hadrákem. Myslím, že už nežije.

                    1. Brávíčko = tragédie. Návod jak správně onanovat, kdy začít se sexem,
                      spousta stupidních reklam, to nečte ani vnučka.

                    1. Já bych neuměla zjistit podrobnosti. Ani bych neuměla najít fotku. Nic o ní vlastně nevím. Jenom ti, že v Mlaďáku mohli publikovat i ti, kteří by si jinde neškrtli. Bylo to opravdu kvalitní čtivo.

                  1. Hebrův líh byl taky účinný, ale na předpis, kvůli kyselině salycilové. A tu dnes klidně rvou do běžně prodávaných a jen kosmetických, nikoli léčivých, přípravků. O lidi dnes nejde.

                    1. Ona chodí na peeling, druhá babička jí platí kosmetičku. Ale jsou to hormony a musí to vydržet. Prý by jí pomohlo, kdyby si nechala předepsat antikoncepci. Na tu je ale moc mladá.

                1. Ona to má po tátovi. Zeťák měl v pubertě strašnou akné a jizvy po beďarech má na zádech dodnes. Takže se bojí, i když má jenom pár pupínků. Pořád je nípá a tím si to ještě zhoršuje.

                    1. Frendbóje sice má, ale zatím jsou teprve u osahávání v kině. Je tam tma a pupínky nejsou tolik vidět.
                      😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *