21 dubna, 2024

Co jsou zač ta pravidla onoho „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“?

Autor : Martin Kunštek

Ruská invaze na Ukrajinu podle EU podkopává mezinárodní řád založený na pravidlech. Tuto větu lze najít v každém dokumentu EU, který zdůvodňuje uvalení sankcí na ruské firmy i jednotlivce. Klaus Lehmann a Sergio Ferrari v několika článcích zveřejněných německém magazínu NachDenkSeiten názorně vysvětlují, jak jsou napsána pravidla onoho mezinárodního řádu.

Kdo se domnívá, že mezinárodní právo tvoří dokumenty jako Charta OSN a mezinárodní úmluvy, u nichž generální sekretariát OSN vykonává funkci uschovatele, zná jen menší část pravdy o globalizaci založené na údajných pravidlech.

Formálně tvoří Charta OSN základní dokument současného uspořádání vztahů mezi zeměmi. Podle jejího článku 41 je k vyhlášení hospodářských sankcí nebo dopravní blokády kteréhokoli státu příslušná pouze Rada bezpečnosti OSN. Jen a pouze Radě bezpečnosti OSN svěřuje Charta v článku 42 pravomoc k vyhlášení válečných operací proti státu, který ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost.

Reálně EU vyhlásila proti Rusku deset sankčních balíčků, které obsahují více než 2300 omezení mezinárodního obchodu a přepravy osob a zboží. Proti Iránu EU uplatňuje více než 1.700 sankcí omezujících vzájemný obchod. Stejně nelegálně uvalila EU spolu s USA sankce proti Srbsku a republice Srbské v Bosně. Výčet by mohl pokračovat balíkem sankcí uvalených protiprávně na Sýrii, Libyi, Venezuelu atd.

Od konce 2. světové války a sjednání Charty OSN na konferenci v San Francisku proběhlo ve světě 179 válek. Pouze ve dvou případech nařídila vojenské operace Rada bezpečnosti OSN. Na třetině z nich se přímo podílely USA. Od roku 1945 pomocí svých ozbrojených sil vojensky napadly nebo pomocí paramilitárních organizací jako Eskadry smrti provedly vojenské převraty v 56 zemích.

Velkou část mezinárodního právního rámce tvoří úmluvy OSN, například o mořském právu. Tento dokument stanoví pravidla pro nerušený provoz mezistátní civilního námořní přepravy. Kodifikuje rovněž principy pro vytvoření výhradních ekonomických zón, kolem mořských pobřeží a kolem ostrovů. Podle této Úmluvy je to pouze Rada bezpečnosti OSN, kdo je oprávněn nařídit námořní blokádu některé země, nebo zadržování a prohlídky civilních lodí, které s nákladem nebo lidmi směřují do některé země.

V praxi však můžeme vidět lodě tureckého vojenského námořnictva, jak v pobřežních vodách Kypru – členského státu EU – zastavují a „šacují“ civilní plavidla plující pod italskou, řeckou, španělskou nebo německou vlajkou. Od roku 2019 turecké těžařské lodi bezostyšně kradou plyn a tzv. „bílý led“, což je extrémně stlačený zemní plyn, v řecké výhradní ekonomické zóně kolem egejských ostrovů. A celá slavná EU se nezmohla na více než vyjádření znepokojení.

Podle Charty OSN i Úmluvy o mořském právu by spory mezi Tureckem na jedné straně a Řeckem, Kyprem a zeměmi, jejichž lodi protiprávně napadá turecké vojenské námořnictvo na druhé straně, měl řešit Mezinárodní soudní dvůr. Řecko a Kypr se opakovaně pokoušely své problémy s tureckým pirátstvím předložit k posouzení právě této soudní instanci OSN. K řešení sporů nikdy nedošlo, protože Turecko odmítlo uznat autoritu Mezinárodního soudního dvora a odmítlo do arbitrážního tribunálu vyslat svého rozhodce. V praxi tak o vrtání v řeckém pobřežním šelfu a plavbě v kyperských výsostných vodách rozhoduje početnost vojenských lodí tureckého námořnictva a odhodlání použít násilí ze strany tureckého vrchního vojenského velení. Přesto, že to Charta OSN výslovně zakazuje a nařizuje se zdržet i výhrůžek použitím ozbrojených sil bez souhlasu Rady bezpečnosti.

Součástí mezinárodního práva jsou i Mezinárodní pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech, stejně jako úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO). K dohledu nad jejich dodržováním byla ustavena ministerská konference, která se schází jednou ročně v Ženevě. V případě nedodržování závazků je oprávněna členský stát upozornit formou dopisu, že porušuje některou z úmluv. Takto se již v roce 2004 český ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (ČSSD) dozvěděl, že ČR porušuje ustanovení Úmluvy ILO o minimálních standardech sociálního zabezpečení a Úmluvy o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách, v nichž se ČR zavázala, že poměr vypláceného průměrného starobního důchodu neklesne pod 50% průměrné mzdy v národním hospodářství. Neudělal s tím vůbec nic. Rozdíl mezi výší důchodů a průměrné mzdy se od té doby každoročně zhoršuje. A celá slavná ILO se zmohla jen na další dopisy dalším ministrům.

Velký balík mezinárodně právních dokumentů tvoří mezistátní dohody o vzájemné ochraně investic a o zamezení dvojího zdanění. Doplňují je vícestranné obchodní dohody jako je smlouva o severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA). V českém parlamentu bývají ratifikovány za minimálního zájmu poslanců a senátorů. Rozprava kolem nich obvykle sestává z přečtení zpravodajské zprávy, v níž garanční zahraniční nebo hospodářský výbor doporučují smlouvu ratifikovat nebo prodloužit. Diskuse většinou žádná. Následuje schválení 67 poslanci nebo 27 senátory. To je minimum, které jednací řády předepisují ke schopnosti parlamentních komor se usnášet.

Smlouvy o vzájemné ochraně investic i obchodní dohody obsahují ustanovení o řešení sporů mezi investorem a hostitelských státem, zkráceně označované jako ISDS. Sergio Ferrari v článku „Nadnárodní korporace vnucují latinskoamerickým zemím svůj pohled na právo“ upozorňuje, že ustanovení o ISDS, obsažená v těchto smlouvách, umožňují nadnárodním korporacím při sporech se státem zcela obejít vnitrostátní soudy. Doložky o ISDS umožňují zahraničním investorům žalovat státy u mezinárodních arbitrážních soudů, pokud se domnívají, že veřejná politika uvedených států, včetně těch, které chrání životní prostředí nebo zdraví, ovlivňuje jejich zájmy a zisky.

Webová stránka ISDS Impacts, která přebírá studii Transnational Institute (TNI), vysvětluje, že „systém řešení sporů mezi investorem a státem je ztělesněn v tisících mezinárodních smluv“. Je to mechanismus, který umožňuje zahraničním investorům žalovat vlády u mezinárodních soudů, pokud se domnívají, že změny v legislativě nebo ve vládní politice nepříznivě ovlivňují jejich zisky. A to dokonce v případech změn, které mají chránit životní prostředí nebo zdraví občanů.

K žalobám proti státům jsou nejčastěji používané Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (ICSID), Mezinárodní arbitrážní soud, Mezinárodní obchodní komory, nebo Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAIL). V něm za ČR řadu let působil jako arbitr bývalý ministr školství Vladimír Balaš (STAN).

Spor začíná podáním žaloby a vysláním arbitra za žalující stranu. Druhého arbitra by do tribunálu měl jmenovat napadený stát. Oba delegáti pak společně vybírají předsedu soudu, na němž se obě strany shodnou. „Žaloby, které neuznávají jurisdikci národních soudů zemí, ve kterých tyto mezinárodní společnosti působí, podává malá skupina soukromých právníků. Ve své roli arbitrů mají pravomoc rozhodovat o jakémkoli případu. Obecně platí, že tito právníci považují zisky žalujících společností za důležitější, než veřejný zájem odpůrce. Historie ukazuje, že tyto globální arbitráže obvykle prospívají velkým korporacím.

V důsledku toho rozsudky proti státům zaručují těmto soukromým korporacím milionové zisky na úkor příslušné státní kasy.“, konstatuje v článku Neoliberální ofenziva nadnárodních korporací proti jihoamerickým zemím Klaus Lehmann .

Podle Sergia Ferrariho „se za posledních 30 let tlak zahraničních investorů na země Latinské Ameriky každým dnem zvyšoval a počet soudních sporů o „porušení smlouvy“ těmito zeměmi se znásobil. Ze šesti známých případů v roce 1996 se počet zvýšil na dnešních 1190.

Během tohoto období bylo státům nařízeno zaplatit 33,638 miliardy USD, které tak zmizely z veřejné kasy. Podle TNI se sídlem v nizozemském Amsterdamu je to o třetinu více než ztráty způsobené následky přírodních katastrof na kontinentu v letech 1970 až 2021.

Podle nejnovější zprávy Bettiny Mueller a Luciany Ghiotto z výzkumného týmu TNI, zveřejněné v posledním srpnovém týdnu a obsahující aktualizované údaje do 31. prosince 2021 Argentina, Venezuela, Mexiko, Peru a Ekvádor prohrály ve 211 případech žalob podaných nadnárodními společnostmi. Tyto země v posledních třech desetiletích trpěly největšími právními tlaky.“

Podle Lehmanovy analýzy rozhodčí soudy rozhodují ve prospěch korporací v 62 % sporů. Peníze, které jsou ve hře, by mohly ukončit extrémní chudobu v 16 zemích regionu.

Španělská právní organizace Ecologistas en Acción provedla hloubkovou analýzu souboru investičních a obchodních dohod. Z jejího rozboru vychází, že tyto dohody, jsou „základní nástroj liberální globalizace. Nadnárodní korporace při arbitrážích se státy těží ze tří prvků, které tvoří jejich podstatu:

1) Extrémně vágní formulace většiny těchto právních nástrojů, umožňující stíhat stát téměř z jakéhokoli důvodu.

2) Neprůhledné a netransparentní metody používané k řešení případů, které nakonec rozhodují mezinárodní rozhodci.

3) Jednostrannost a exkluzivita ISDS, protože investoři mohou odsuzovat státy, ale nepřijímají opačnou situaci, to znamená, pokud jde o investory, kteří poruší jakoukoli část dohody nebo když poruší lidská práva, vnitrostátní zákony nebo právní závazky z jiných mezinárodních smluv, nelze je žalovat ani soudit.

Podle TNI tvoří 327 žalob podaných proti zemím Latinské Ameriky a Karibiku za posledních 30 let čtvrtinu všech případů podaných nadnárodními společnostmi v celém světě. Převážnou většinu žalob – 86,8 % případů – podali američtí, kanadští a evropští investoři. Mezi Evropany firmy především ze Španělska, Nizozemska, Velké Británie a Francie. Tři ze čtyř případů byly předloženy ICSID, jedné z pěti organizací, které tvoří Skupinu Světové banky (WBG). Výsledky hovoří samy za sebe: V 62 % případů se státy vyhnuly porážce před soudem jen s pomocí vyplacení odškodného jako mimosoudního vyrovnání žalobci.

Zkušenosti s mezinárodním arbitrážním systémem má již 23 ze 42 zemí Latinské Ameriky a Karibiku. Zvláště silně jsou arbitrážemi napadány Argentina, která čelí 62 žalobám, Venezuela, s níž se soudí 55 nadnárodních korporací, Mexiko, jež čelí 38 žalobám, Peru je žalovanou stranou v 31případech a Ekvádor, který se brání před 25 arbitrážními tribunály.

Mechanismus pronásledování států Latinské Ameriky podle Sergia Ferrariho zesílil zejména v letech 2011 až 2021. Během tohoto období vzrostl počet žalob z 91 na 180, čímž se celkový počet případů zdvojnásobil. Většinu těchto žalob podaly nadnárodní společnosti zabývající se těžbou ropy a zemního plynu a výrobou elektřiny.

Argentina, která prohrála 87% soudních sporů musela kvůli mezinárodním arbitrážím v roce 2001 vyhlásit státní bankrot. Vzdát fixaci kurzu pesa vůči dolaru musela země po vyplacení 5 miliard dolarů převedených španělské bankovní společnosti Repsol na základě dohody o narovnání. Současně byla Argentina odsouzena k zaplacení 9,222 miliardy dolarů odškodného ve sporech se zahraničními investory.

V článku „Nadnárodní korporace posilují neoliberální ofenzívu proti latinskoamerickým státům“ upozorňuje Klaus Lehmann na fakt, že „soudní spory stojí státy miliony dolarů na výdajích za advokáty a arbitry. I v případech, kdy arbitrážní tribunály rozhodnou ve prospěch států, není neobvyklé, že státy utrácejí miliony dolarů za najímání advokátních kanceláří na svou obranu, které si mohou za radu účtovat až 1000 dolarů za hodinu. Symbolickým případem je causa Ekvádoru, který do roku 2013 vynaložil 155 milionů dolarů na zajištění své právní obrany a úhradu nákladů arbitráže.“

Nejhorší zkušenosti s mezinárodními arbitrážemi má z jihoamerických zemí Venezuela. Arbitři ji odsoudili v 64% sporů. Ve sporu s americkou naftařskou firmou Conoco Phillips sice dokázala vysoudit 8,366 miliardy USD. Vzápětí se však stala nejvíce sankcionovanou zemí v jižní Americe. Po převzetí prezidentské funkce v roce 1999 nařídil bývalý plukovník výsadkářů Hugo Chavez kontrolu ve státní ropné firmě PDVSA. Při prověrce plateb za prodej ropy a plynu a odvodů do státního rozpočtu bylo zjištěno, že americké ropné konsorcium systematicky okrádalo stát. Těžební licence byly předchozí vládou nastaveny tak, že americká firma platila státu procentní podíl z prodeje ropy a plynu. Obě komodity zkorumpované vedení firmy prodávalo pod cenou do schránkových firem papírově umístěných v Belize, které je pak za plnou cenu prodávaly dál do USA. Do venezuelského státního rozpočtu však přicházely poplatky pouze z podceněných obchodů. Jejich výše nedosahovala ani 2% ceny na světových trzích.

Po odhalení skandálu Chavez prosadil změnu ústavy, která vedla ke znárodnění těžby ropy a plynu i jejich prodeje. V reakci na rozsudek arbitrážního tribunálu, který US firmu odsoudil k doplacení sporného podílu z poplatků za prodej ropy USA a EU uvalily na Venezuelu sérii sankcí. Včetně tak absurdních, jako je zákaz vývozu léků a antikoncepce. Uvalení těchto sankcí nebylo ani projednáno v Radě bezpečnosti OSN, kde zařazení tohoto bodu na program jednání vetovala Velká Británie.

Celkový souhrn arbitrážních žalob proti jihoamerickým zemím je zdrcující. Nadnárodní korporace požadují v probíhajících soudech 240,733 miliard USD. V 68 z 327 žalob ale podle evidence TNI nejsou známy požadované částky, takže toto číslo je výrazně vyšší. Pokud jde o probíhající soudní spory, je známo pouze to, co společnosti uplatňují ve 44 z 96 aktuálně projednávaných případů.

Latinskoamerické země v nich bojují o 49,626 miliardy USD. Podle Klause Lehmanna je arbitrážní realita taková, jako by spolu v ringu bojovali dva herci (boxer a rozhodčí) proti druhému boxerovi, který byl vyřazen údery čtyř pěstí.

Po prostudování statistiky o arbitrážích proti jihoamerickým zemím řadě pravidelných čtenářů Telegramu mohlo „docvaknout“, proč je v posledních měsících na kanálu PMC Wagner Group zveřejňováno tolik článků právě ve španělštině.

„Hudebníci“ jsou od roku 2018 pevně usazeni ve Venezuele. Po sérii sporů kolem platnosti referenda o změně ústavy a průběhu prezidentských voleb prohlásila většina venezuelského parlamentu za prezidenta svého dosavadního předsedu Juana Guaidóa, který se voleb ani nezúčastnil jako kandidát. Za legitimního představitele Venezuely Guaidóa uznaly USA a státy EU. Včetně bývalého českého premiéra Andreje Babiše (ANO) a bývalého prezidenta Miloše Zemana. Dosavadní prezident Nicolás Maduro, který volby podle součtu hlasů vyhrál, se však odmítl vzdát a se svými spojenci se uchýlil na ruskou leteckou základnu La Orchia odkud požádal o pomoc Šanghajskou organizaci pro spolupráci. Ostrovní základnu ruské letectvo používá od roku 2018 k výměně posádek a doplnění paliva do nadzvukových bombardérů Tu-160, které s jadernými raketami na palubě hlídkují kolem pobřeží USA.

Na pomoc Madurovi vyslal Kreml výsadkáře a vojenské instruktory PMC Wagner. Orchestranti převzali roli osobní ochranky prezidenta a ruští výsadkáři sestavili nové armádní jednotky označované jako Colectivos, s jejichž pomocí se Madurovi podařilo znovu ovládnout zemi a Guaidóa vytlačit do exilu na Ambasádu USA.

Ekonomicky Venezuelu podržely spolu s Ruskem zejména Čína a Indie. Po zmrazení venezuelských zlatých a devizových rezerv US centrální bankou FEDem a sankcemi EU všichni tři zakládající členové BRICS kývli na Madurův návrh barterových obchodů s ropou, plynem a nerosty těženými ve Venezuele. Ze vzájemných obchodů byl zcela vynechán dolar a obchody byly na barterovém principu uzavírány formou ropa za léky nebo plyn a thorium za těžební a obráběcí stroje. Venezuele se touto metodou podařilo ustát společný sankční tlak USA a EU. Letos se dokonce Madurova vláda dostala i k části zmražených devizových rezerv, které jí výměnou z prodej ropy odblokoval americký FED i Evropská centrální banka.

Po loňském neúspěchu Bidenovy žádosti o zvýšení těžby ropy, na kterou Saudská Arábie spolu s Ruskem reagovaly snížením těžby o milion barelů, vyslal Bílý dům na nákup ropy do Venezuely zástupce ropné společnosti Chevron. Američané oficiálně nakupovali ropu pro Evropu. Část černého zlata však ve skutečnosti skončila i v poloprázdných zásobnících v USA, které vysušily federální intervenční prodeje nafty s cílem snížení ceny v době před volbami do Kongresu. Madurova vláda dostala za dodanou ropu zpět peníze, které jí v minulosti již dávno patřily. Nové obchody však znamenají konec starých sankcí.

Venezuela je dnes jednou z kandidátských zemí ucházejících se o členství ve skupině BRICS. Na summitu v Johannesburgu bylo plné členství od roku 2024 nabídnuto Argentině. Přihlášku do sdružení si však 24. 8. 2023 podalo i Mexiko.  Klaus Lehmann ve svém článku v NachDenkSeiten upozornil na zajímavou souvislost. Jen za první polovinu roku 2023 bylo proti Mexiku podáno 8 mezinárodních arbitrážních žalob, které se opírají o texty zakotvené ve smlouvě o Severoamerické zóně volného obchodu NAFTA. Některé spory mají zcela absurdní žalobní petit. Kanadská těžební společnost First Majestic požaduje půl miliardy dolarů jako kompenzaci za bankrot své dceřiné společnosti Primero Empresa Minera, která vyhlásila úpadek kvůli vyměřenému nedoplatku daně.

Společnosti Enerflex US Holdings Inc. a Exterran Energy Solutions požadují po Mexiku po 120 milionech USD jako odškodné za úpadek svých dceřiných firem, které šly do insolvence poté, kdy je mexické státní soudy odsoudily k vyplacení náhrad za poškození zdraví zaměstnanců v důsledku zanedbání bezpečnosti práce.

Americká společnost Access Business Group LLC, jejíž dceřinou společností je výrobce potravin Nutrilite, žaluje Mexiko za vyvlastnění 280 hektarů zemědělské půdy, které bylo provedeno podle dekretu prezidenta Lázara Cárdenase z roku 1939. Vrcholem absurdity je je žaloba Kanadské těžařské společnosti Silver Bull Resources, Inc. také zaútočila na Mexiko prostřednictvím své americké pobočky. Provozuje důl Sierra Mojada ve státě Coahuila s bohatými nalezišti stříbra, olova a zinku. Společnost tvrdí, že do dolu nemá přístup, protože je blokován místními komunitami, které těžbě zabránily pomocí společných soudních žalob kvůli vypouštění jedovatých látek do řeky a zemědělské půdy.

Obchodní organizaci BRICS spolu s Ruskem a Čínou před lety založila i Brazílie. Její současný prezident Luiz Inácio Lula da Silva je jedním z hlavních stoupenců dedolarizace mezinárodního obchodu. Rozvojovou banku BRICS vede bývalá brazilská prezidentka Dilma Rousseffová.

65 thoughts on “Co jsou zač ta pravidla onoho „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“?

  1. Globální (rozuměj SSA) řád založený na pravidlech znamená, že větší pes m@dá menšího.
    (I když, na několika klubobých akcích jsem viděl, že čivavák m@dal jezevčičáka.)
    A ten řád také znamená, že kdykoliv za chodu ta pravidla změníme a se smlouvami (i mezinárodními, posvěcenými OSN) si vytřem brusel, nebo od nich rovnou odstoupíme, když nám přestanou vyhovovat.
    Když to někdo z těch ne-SSA nechce přijmout, je to porušení demokracie a vybombardujeme jej do doby kamenné. Porušení demokracie (a těch mezinárodních pravidel) také je, když v ne-SSA a ne-EU a ne-západ najdou nějaké suroviny a nechtějí je tzv. KoZa dát zadarmo, nebo za „děkuju“.

  2. Článek je výborně napsaný. Vítězí ten, kdo má delší klacek a ten v žádném případě nesvírá OSN.
    Když se podívám, koho jednotlivé státy do OSN vysílají, tak se ani nedivím.
    Ale v jedné věci s paní Kunstekovou nesouhlasím. Mám totiž zato, že Turci se pokouší o revizi ponižujících podmínek, které museli po prohrané válce pod velkým tlakem přijmout. Trochu to připomíná “ potrestáni “ Německa za 1. světovou , ze které se vyvinula ta druhá, ještě horší.
    ( V případě poraženého Japonska a Třetí říše se vítězové poučili a naopak podnítili rozvoj poražených mocností. )
    Nepřijde paní Kunštekové poněkud zvláštní, že nárok na uhlovodíky ze Stredozemního moře mají všechny státy na pobřeží, jenom Turci ne???
    Teď jsem líná hledat název ostrova, který je na dohled z turecké pevniny. Ale průzkum tam provádějí samozřejmě Řekové.
    K šacování lodí nemá vůbec cenu se vyjadřovat. Turecko pojmulo tak obrovské množství zbídačelých migrantů, hlavně ze Sýrie , Iráku, ale i odjinud , že praská ve švech a rádo by se o ty hladové krky s Evropskou uhnijí podělilo. Nebyli to Turci, kdo, s prominutím, rozes@al Střední východ a rozvrátil fungující státy.
    Turci nechápou, proč by měli nést náklady tohohle “ špásování” militantniho Kolektivního Západu. ( Já taky ne. )

    1. jestli ostrov patří řecku a průzkum je prováděn v teritoriálních vodách, není si na co stěžovat. lezou řekové mimo?
      nebo snad „mám na dohled“ = „patří mi“? jako, třeba, falklandy?
      česko leží blízko německa a proto mu taky patří, žejo? … … … … … no, vlastně jo.

    2. Helanov: Turci od středověku dobyli už dost velkou část řeckého světa v Malé Asii. A Řekové potom od 19. století získali zpátky aspoň samotné Řecko a postupně ostrovy. Výměna obyvatel byla vzájemná po 1. světové válce. Turci mají málo ostrovů, ale mají kontrolu nad Bosporem a Dardanelami, to taky není málo, kvůli tomu mají vliv na USA, EU i Rusko. Arabské jaro nezačali, ale potom se Erdogan na syrské katastrofě taky přiživil a od ISIS kupoval ropu, i když se to v podobě různých útoků džihádistů obrátilo i proti jeho občanům.

  3. Na pravidlech. Znamená dvojí metr Západu místo mezinárodního práva. USA tam mají monopol na výklad pravidel a určení výjimek jako Kosovo.

    1. prostě to jsou *jejich* pravidla *pro nás*. a, samozřejmě, je naprosto nemyslitelná představa, že Pán sám by se měl řídit pravidlama pro otroky.

  4. Podepsalo Mexiko smlouvu bez výhrady? Podepsalo. Podepsalo Česko dohodu o ochraně investic? Podepsalo.
    Přistoupilo na dohodu podle které se se vzdalo soudní jurisdikce v případě Sporu s DiagHuman? Podepsalo.
    Podepsalo Lisabonskou smlouvu bez výhrad? Podepsalo.

    Jsem debil, podepíšu každou smlouvu, kterou mi předložíte. Zatelefonujete mi, že mi někdo heknul účet, a že abych o peníze nepřišel, že je mám vybrat a podle instrukcí naházet do bitcoinmatu. Já debil je vyberu, nám je v ruce, a abych o ně nepřišel, protože mám heknutej ten účet, naházím je do bitcoinmatu. Jsem debil a mám volební právo. Za všechno co jsem posral a prosral, může blbej stát, Brusel, OSN, Washington, Moskva, ještírci, Fiala, koalice s opozicí židozednářské spiknutí, ušrum ašram, i za to že jsem všechno prochlastal a mám vyhulenou makovici. Jsem debil, mám volební právo skočím na špek každému podavači politických hrnců slibujícímu ráj na zemi. Hned a zdarma…

    Vy tam se nechechtejte, ani vy, kterým pragmaticky dám svůj hlas. I vy jste…můj kanonenfutr.

    1. A ted mame byt otroky uz navzdy, protoze nekdo neco podepsal?

      Navic, co to ma spolecneho s volbama? Ku prikladu CR:
      – Fiala pred colbama: nesmime prijmout Euro 7
      Volim Fialu, protoze tu normu nechci
      – Fiala po volbach: jsme hrdi na to, ze za naseho predsednictvi byla schvalena norma Euro7

      Co konkretne jsem mohl udelat vic, aby CR byla proti tomu a co konkretne jsem mohl ve volbach zmenit? Zhola nic…

  5. OT, po přečtení zprávy, že Slovinsko chce zavést mimořádnou bankovní daň ve výši 0,2 procenta bilanční sumy (kvůli rekonstrukci po povodních) , což udělá po dobu 5 let každoročně 100 milionů eur….neváhal jsem a koukl na stránky ČNB.
    Možná že někoho tady také zaujmou :
    https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/bankovni-statistika/bankovni-statistika
    Takže u nás by to bylo cca 20 mlrd. CZK x 5 let , tj. cca 100 mlrd. CZK.
    Teď ale na co, jak to utratit ? Co třeba na splnění slibu (“ musíme“ je víc než slib) pana Fialy, kdy nedávno prohlásil, že (ze stránek vlády : https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-fiala-predstavil-hlavni-vize-smerovani-ceska-207957/„….ČR musí být do deseti let centrem vzdělanosti a nových myšlenek. Musíme mít školy, které rozvíjejí každý talent. Musíme mít univerzity, kam se hlásí talentovaní studenti z celého světa. A musíme mít respektovaná centra vědy, jejichž výsledky budou svět měnit….“
    To by snad, při moudrém zadministrování takové sumy peněz, mohlo stačit. A notně by se zvedla prestiž našich vysokých škol, kdy naše nejprestižnější Karlova Univerzita je zatím v žebříčku QS World University Ranking na 288. místě a Masarykova univerzita v Brně (tam rektoroval pan Fiala) na  551. až 560. místě .
    https://www.topuniversities.com/university-rankings/world-university-rankings/2023?&region=Europe&countries=cz

    Já vím , základem takřka všeho v komplexních civilizacích jsou energie. Ale to by , pro dostavbu některé z JE, asi nestačilo. To by muselo být více (o kolik více, tak to tu finální cenu dozvíme se až po posledním navýšení ceny původní).
    Ale na splnění jednoho ze slibů pana Fialy by to mohlo stačit, však i paní Langšádlová by jistě přiložila ruku k dílu. I bankám by se to asi vrátilo – vyšší vzdělanost rozumí se vyšší přidaná hodnota na trhu a tak i vyšší bankovní vklady a úvěry.

    1. Jako s faktem lze počítat s tím, že ať stát by měl jakkoli vysoký příjem, hospodařil by s deficitním rozpočtem.

      1. Jak kdy a kde , např. Německo mělo v letech 2014 – 2019 rozpočtové přebytky.
        U nás 1994, 1995 a jeden rok za Babiše (2016 ?).

        „Řídit stát jako firmu“…anebo „Hospodařit se státními financemi jako se svými“ ? 😀
        U nás je v podstatě jedno, co za deficity ta která politická garnitura udělá – viz volby do parlamentu a stále ty samé persony, některé tam sedí už přes 20 let. Voliče to asi nezajímá, dají spíše na sliby a hezké řeči, potažmo na různé “ Antibabiš“ marketingové akce a pod.

        1. Rozpočtové přebytky v 1994-95 byly především díky privatizaci všehomožného státního kapitálu a dále zavedení nových daní – DPH, daně z příjmů fyzických a právnických osob atd.

          1. Nemohu než souhlasit. Prodejem se vykrývala postupná likvidace výrobků uváděných na světový trh. Dnes na tento trh již nemáme co nabídnout. (Už ani Znojemskou okurku) A teprve zjišťujeme jak obrovskou přidanou hodnotu vytvářelo Naše domácí hospodářství. Dnes už, můžeme v klidu mávat z análního otvoru EU ostatním zemím v uskupení BRICS, kde každý má své místo na světovém trhu. Investoři Nás nespasí pro ně jsme pouze bedna s nářadím k dosažení zisku.

            1. „See you later aligator , see you while ,crocodile“. Bill Haley….
              V zakladu kazda zeme musi dovazet, co nejvic a vsecko.
              Kazda zeme ma povinnost vyvazet vsecko a co nejvic.
              Zakladni nutnosti k zivotu musi vlastnit anonymni koporace a zdaleka.
              Jenom tak se dosahne vyssi zavislosti vhodne na manipulaci s populacemi.
              Neco neni , vlada korporaci , za to nemuze..
              Dovozce ma adresu treba na Kajmanskych ostrovech,
              vybizi kazdeho , kdo si chce stezovat.
              Telefony nikdo nezveda
              a nikdo na dopisy neodpovida..
              Kdo se tam rozjede, toho sezere krokodyl. /Nebo gryyndyl/.

      1. Můžete mi prozradit o které skvělé vědecké kádry a z jakých oborů přišla KU v rámci Kutnohorského dekretu a dal. ? A nebyla schopna je nahradit jinými ?
        Bez nějakých invektiv, prostě to nevím, proto se ptám Vás.

        1. Asi naráží na Dekret kutnohorský, kterým Václav IV proměnil UK coby klíčovou univerzitu pro říši římskou na lokální uni. Velká část mistrů a žáků zvedla kotvy a zamířila jinam (tak vznikla uni v Lipsku), z čehož se UK už v zásadě nevzpamatovala.

        2. Je to jeden z výkladů celého tehdejšího dění, které dle mého soudu v obecných rysech znáte (stejně tak, jako i já a všichni ostatní, protože vždy hraje roli aktuálně převažující interpretace, která ty rysy pozměňuje tu doprava, tu doleva).
          Václav IV., jakkoli v politice asi skutečně jen stín svého otce, chtěl znovuzískat ten titul římského krále. S podporou papeže, zvoleného po schizmatu. A chtěl od Univerzity doporučení (či jak to nazvat), kterého se mu od tamních národů nedostalo. Do toho nábožensko politický spor o Viklefa, což vše, včetně jeho diskutabilní osobnosti, Václava patrně vedlo k tomu Dekretu.
          To národy rozlítilo, takže odešly(i) různě jinam. Je-li pravdou, že šlo o ca 2000 profesorů a studentů, čili 80% ní pokles stavu akademické obce, byla to nejen pro renomé školy značná rána. Neumím posoudit vliv na kvalitu výuky, nicméně dolů bezesporu jít musela. A protože i tehdy fungoval marketing, jakkoli to slovo neznali, výsledkem skutečně byl pokles jména školy v tehdejším akademickém světě. I obecně v mezinárodní politice, protože univerzity taky byly velkým měřítkem.
          A ten Viklef a Hus, to bylo ožehavé téma náboženské, obzvláště v tom stavu církevní krize a z ní plynoucích nekonečných schizmat. Takže důsledek celého balíku těchto dějů a okolností skutečně pro Univerzitu znamenal strmý pád té reputace.

          Není to ve stavu spravedlivé/nespravedlivé, a už vůbec, že to bylo kvůli „pitomcům“ Václavovi a Husovi. Takto se to v rámci těch nejen lokálních, ale celoevropských politických a náboženských události vyvinulo. „Kdyby“ Václav nevzal národům ty hlasy a „kdyby“ Hus nebyl v očích rozhodující církevní moci tím rebelem a kacířem, tak „by“. Protože se ale to „by“ nestalo, můžeme pouze zpětně dovozovat, jak by vypadalo. Čehož součástí je, že to renomé Univerzity, bez ohledu na spravedlnost/nespravedlnost, šlo do kopru. Tím i její kvalita, což je bohužel logický důsledek ztráty renomé.

          1. Bylo by to na dlouhou diskusi…..
            Tak jen takové malé rýpnutí si (ohledně úpadku university) – renomé naší delegace na Basilejském koncilu, odkud se vzala poměrná prosperita (známo z agregátu berní) zdejších stavů už před Ferdinandem I. , ale i během jeho vlády…jak to že “ rudolfinská“ Praha…..poměrně solidní sociální smír….a nakonec i ty konfiskáty.
            Jak to ?!?! Když tedy dle Vás aj. šla vzdělanost do kopru ?!?
            Jaká, která, čí….vzdělanost.

            Někdy je méně více.
            To údajně platí i o dnešních zdejších vysokých školách. Nevím, povídá se to.
            ——————
            Co když Paretův princip platil i v inkriminované době ? Včetně Jeronýma, Mistra Engliše, Jana Rokycany…..atd. a pod.

            1. Renomé má svá pravidla. Bez ohledu na kvalitu toho subjektu. Beckham nebyl špatný fotbalista, ale ani superstar. Přesto je větší celebritou, než spousta kvalitnějších hráčů. Federer už nehraje, i tak má dál násobně vyšší příjmy, než Djokovič. V obou příkladech je to právě to renomé, vůbec ne prvotně sportovní. Nebo Jágr a Gretzky, oba kvalitativně nedostižní, ale jen jeden celosvětovou ikonou a polobohem.

              Všimněte si prosím, co píšu – že do kopru šlo to renomé Univerzity. Vzdělanost, kdy stejně těžko stanovíme, co konkrétně za ni tehdy považovat, se v důsledku snížila co do kvantity jednoznačně. Bylo méně absolventů. A kvalita výuky i po odchodu cizích univerzitních národů klidně mohla zůstat podle tehdejších kritérií stejná, nicméně o ní přestal být zájem. Přestalo platit, že Praha je na úrovni Bologny či Sorbonny, a to ne prvotně proto, že je výukou nekvalitní, ale protože dostala negativní „reklamní“ nálepku. A protože to spolu souvisí, jistě to odradilo I mnoho mozků, které tam proto nešly učit, čehož důsledkem pak i ten pokles kvality je.

          2. Slo universitnim akademikum vo ponemceni a totalni ,nejak teutonum vo nic jinyho nikde nejde.
            Kdyby je nevyhnali ,tak sme dneska nebyli ani germani.
            Zasahla Vyssi moc , shoda okolnosti ,zkrizeni zajmu nastesti pro nas ,
            vod Vaclava ,necekanej skutek.
            Starosti a podrobny vo tezce ublizovanou universitu ,sou dojemny..

            1. Poněmčení? „Němci“ byli cizinci. Německo v pozdější podobě ještě nebylo. Byli Bavoři Sasové.. třebaže mluvící řečí, které navzájem rozuměli. Tak odešli i nasraní Italové, Francouzi.

              1. Doteďka jsme je ještě neodprosili dost. Ještě snad na náměstí by někdo chtěl.. no jak to vypadáme. Velmi nekonzistentní.

    2. k doplnění
      Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004–2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů,

      1. A na kterém místě teda byla, v roce 2011 ? Po těch dvou funkčních obdobích , dle QS World University Ranking ?

        1. To neřešte, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí TEČKA
          Omlouvám se dnes je toho na mně moc. Zrovna u UK mě to osobně mrzí, taky jsem si přiložil polínko.
          A jak píše Schumi
          Jsem debil, mám volební právo skočím na špek každému podavači politických hrnců slibujícímu ráj na zemi.

    3. Za ty prachy, které leje do armády,na podporu cizích válek a za zbytečné vojenské harampádí, bychom měli Sillicon Valley a ve vyloučené lokalitě v Ústí by místní v projektu Mujhentam vyrobili atomovou bombu. Čímž bychom všechny s jejich drzými požadavky i nadnárodní jurisdikci mohli poslat do řiti.

    4. „Takže u nás by to bylo cca 20 mlrd. CZK x 5 let , tj. cca 100 mlrd. CZK.“

      to by nám nestačilo ani na letadélka ☻

    1. Axiomaticky. Či spíš OSN budou oni.

      Rusové (Rusko) nají zásadní výhodu. Ve světě nenasrali víc lidí než nasrali.

    1. President usak je daleko min vyznamna osoba , nez Hurvinek, ani nepobavi.
      Tohodle se deti boji , mimo jine jim pred kamerou ,vokusuje zadicka..Protezama.

    1. Anebo … obráceně. Například Východoindická společnost.
      Či vznik prvních ruských ozbrojených skupin na Donbasu na základě ochranek tamních „oligarchů“ soupeřících mezi sebou a s ukrajinskými.

  6. Na zjednodušeném příkladu si ukážeme realitu:
    Vyhlásíte suverenitu a odmítnete platit daně.
    Pošlou výběrčí.
    Vyženete je.
    Pošlou policii.
    Zaženete ji střelbou.
    Pošlou speciální policejní jednotku.
    Rozprášíte ji.
    Pošlou armádu
    …..
    „Mám atomovou bombu.“
    ……. hm……
    Pošlou zdvořilou žádost o navázání diplomatických vztahů.

  7. Justice není než papírový tygr, za kterým stojí ozbrojené hyeny.

    Tak by mohla vypadat známá scéna z římských lázní:
    „Ale já jsem soudce!!!“
    tydlitydlitydli…
    „Já jsem … učitel tělocviku.“

  8. No teda, to jsou ale ŠKAREDÁ písmenka!

    FUJ, vy jeden!

    Musím si rychle založit nějakou společnost a podat žalobu na Argentinu. Anebo na Ekvádor, Ekvádorci mají zbytečně moc banánů a peněz a všeho.

  9. „Rules based order“ považují mnozí autoři za jakési západní synonymum k pojmům „double standards“ a „hypocrisy“.

    Např. Ramesh Thakur: Ethics, International Affairs and Western Double Standards

    „Normativní význam globálního řádu založeného na pravidlech je podkopáván rostoucím vnímáním dvojích standardů a pokrytectvím v dodržování globálních norem zeměmi, které z nich samy sebe vyjímají kvůli sebestředné víře ve vlastní výjimečnost.“

    Ramesh Thakur, Asia & the Pacific Policy Studies, vol. 3, no. 3, pp. 370–377

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *