18 dubna, 2024

Braň se!!! (pozor, zcela nekorektní text!)

Naposledy se mi to stalo před více než pěti lety, takže oznámení, že jsem zablokovaná na Facebooku, byť jen na 24 hodin, vzbudilo mezi mými sledujícími (pro mne kupodivu) značný rozruch. Ještě více mne udivilo to, že se mi dostalo řady zpráv s výzvami, abych se bránila, stěžovala si, případně se rovnou soudila. Což je, říkám to předem, všechno blbost… Vážím si všech, kteří v dobré víře mne k takovýmto činnostem nabádali, leč nemohla jsem nepostřehnout, že všichni tito dobří lidé jednají v zásadním omylu, totiž, že žijeme v právním a spravedlivém státě, kde je možno se domoci ústavně zaručenou cestou ústavně zaručených práv. Tyto výzvy, abych se bránila proti blokaci (zcela evidentně pitomé, neb nějaký Ind s google překladačem na obrazovce, případně  nějaký ten servřík obdařený umělou inteligencí neumí rozpoznat vtip, nadsázku, ba ani příměr naprosto „neporušující zásad komunity“) jsou stejného druhu jako výzvy, kterých se mi dostává téměř každý týden. V nich jsem žádána, abych na toho či onoho, případně na to či ono podala trestní oznámení, že však je to porušení Ústavy a lidských práv a případně ten a ten je evidentní gauner a mojí povinností je, abych to trestní oznámení podala, protože však proto jsem právník.

Vyhnu se obvyklé a již opakovaně – a dlužno říci, že zcela marně – předestírané argumentaci, že sepsání smysluplného trestního oznámení v takové formě, že není vyhozeno do koše rovnou, trvá v nejlepším případě tři celé dny pilné práce, v případech složitějších týden, ba i déle. Obecné přesvědčení, že v rámci trestního oznámení stačí „něco frknout na papír“ je mezi lidem obecným silně rozšířené a navzdory realitě stále přetrvává. Pravdou totiž je, že jednu stránku právního textu nelze napsat za dobu kratší než jednu hodinu, pokud si dohledáváte judikaturu, třídíte důkazy a případně je i hledáte, pod dvě hodiny na jednu stránku se prostě nedostanete. A nemůžete to dát „na jeden zátah“, protože prostě deset hodin v kuse psát právní text nedá ani taková borka, jako jsem já.

Protože požadavky osob, dožadujících se ode mne „právních počinů“ neustávají, pokusím se vysvětlit, proč je tento přístup zcela scestný, je plýtvání silami mými (pokud bych takovému naléhání podlehla), ba i osob toto požadujících, neb i oni sepisem své žádosti mi určené zcela marní svůj čas.

Abychom si porozuměli, musím vás na začátku malinko obtěžovat právní teorií, totiž definicí, co to je právní stát. Z wiki převezmu tu pro nás nejdůležitější část: „Právní stát je takový stát, kdy výkon státní moci je omezen a podřízen zákonu.“  Přeloženo do lidštiny to znamená, že v případě právního sporu se státem je stát v úplně stejném postavení jako kterýkoliv jiný účastník řízení a také to znamená, že – na příklad v trestních věcech určitých osob – nebude aplikován „specifický přístup“, zohledňující i jiné aspekty než aspekty právní, tedy na příklad aspekt, co je z hlediska státu „žádoucí“, případně, že je někdo pod zvláštní ochranou. Je to aplikace známého pravidla „padni komu padni“ i na stát…

Podle mého názoru (a dvaceti devíti let advokátní praxe) se však v právním státě nacházíme pouze formálně, avšak ve skutečnosti je situace následující:

  1. stát je veden vládou, která má vlastní mocenské zájmy, postavené na vlastní ideologii. V České republice je dnes vládnoucí ideologie velmi dobře vysledovatelná a myslím, že není třeba se jejím rozebíráním příliš zdržovat. Pokud by snad někdo prahnul po právně-teoretickém rozboru, odkazuji jej na amerického politického a právního filosofa Johna Rawlse a jeho knihu „Teorie spravedlnosti“, kterou dále rozvinul (ne)chvalně známý německý neomarxistický filosof Jürgen Habermas. Ten jeho teorii dovedl k dokonalosti, tedy rozuměj k neomarxistické dokonalosti. Úplně nejstručněji je možno říci, že Rawls se dožadoval nastolení spravedlnosti příležitostí, což sice zní na první dobrou logicky, leč tento koncept pozapomněl na jednu nepodstatnou drobnost, totiž, že lidi jsou jen lidi a řada lidí se na své příležitosti a jejich rovnost naprosto s přehledem vy…lhostejní a budou tak činit, i kdyby se celá Harvardova univerzita na hlavu stavěla. Rawls si přál přerozdělovat úplně vše, kdyby bylo možno, tak i intelekt, protože to by byla teprve ta správná „rovnost příležitostí“. Ostatně i o toto jest se pokoušeno českým školstvím, které se evidentně rozhodlo, že výsledkem jeho působení bude, že budou blbí úplně všichni, čímž se dosáhne požadované rovné zglajchšaltovanosti. No, zpět k tématu. Pokud ohrožujete svým podáním – jak občanskoprávním, tak trestněprávním – panující ideologii státu, je naivní se domnívat, že stát nenasadí mocenské páky k tomu, aby si to s vámi pod záminkou spravedlnosti a za fiktivního užití nástrojů spravedlnosti nevyřídil. Tedy, domáhat se u státních orgánů ochrany před zneužitím moci či porušením zákonů jinými státními orgány je prakticky neproveditelné. Pokud se do toho pustíte, hrajete vabank a musíte počítat s mimořádně zvýšenou pravděpodobností míry neúspěchu, který nebudete moci nikterak ovlivnit. Pokud budete chtít míru neúspěchu přece jen ovlivnit, budete muset své „protistátní“ činnosti věnovat extrémně enormní úsilí. Dlouholetým pozorováním a vlastní praxí jsem dospěla k odhadu, že pokud se chcete pustit do křížku se státem – a to v jakékoliv podobě – bude vás to stát nejméně padesátkrát (!!!) větší úsilí, než když se pustíte do křížku se stejným pišišvorem, jako jste vy sám. Budete přitom muset využít naprosto všech právních zbraní a jakoukoliv drobnost dotáhnout až do toho nejposlednějšího konce. A střádat si důkazy, včetně velmi podrobných dokladů o doručení příslušných podání příslušným úřadům. (Sama v těchto případech zásadně volím doručení „papírové“ formy do podatelny příslušného úřadu, u kterého se něčeho domáhám, přičemž trvám na tom, aby v podatelně do podacího razítka vyznačili jednak počet příloh, jednak celkový počet listů. Mnohokrát se mi to vyplatilo.)   
  2. Kromě toho, že stát ve svých vlastních „zájmových věcech“ zneužívá své moci, přistupuje i nerovně k jednotlivým sporům s vlastními občany, a to jak ve věcech občanskoprávních, tak ve věcech trestněprávních, a to podle toho, zda je dotyčný „žádoucí“ anebo „nežádoucí“. Příklad č. 1: Paní nyní eurokomisařka se domohla od státu odškodnění za svou nezákonnou třiatřicetidenní vazbu ve výši, pokud se nemýlím, 2,6 milionu, včetně ušlého zisku. O tom si jakýkoliv jiný nezákonně stíhaný podnikatel mohl nechat jen zdát. Normálně se odškodnění pohybují ve výši desítek tisíc korun, za jeden rok nadměrné délky řízení (což je dle standardní judikatury, povětšinou respektované i českým Ministerstvem spravedlnosti více než šest let) Ministerstvo spravedlnosti poskytuje 10.000,-Kč. Boj se státem ohledně nemajetkové újmy, způsobené jeho rozhodnutím lépe pomlčet, protože něco takového patří do kategorie advokátních fantasmagorií. Totéž platí i ve věcech trestněprávních – tedy pojďme na příklad číslo dvě. Podívejte se, jak dopadl se svým odsouzením lobbista Roman Janoušek, navíc předčasně propuštěný. A máme i další podobné kauzy, kde i právní laik může mít důvodné pochybnosti o tom, že na neodsouzení obžalovaného byl tak říkajíc „zvláštní zájem“. Zvláštní částí těchto odmítnutí spraedlnosti jsou případy, kdy se státní zástupce i soud dopustil zásadního přešlapu a pak těmto orgánům nezbude (dle jejich názoru tedy) nic jiného než ono pověstné plzákovské „zatloukat, zatloukat, zatloukat…“ Kramný a ostatně celý spolekŠalamoun by mohli na toto téma vyprávět… roky. Ovšem čas od času se objeví i případ, kdy soud nepodlehne žádosti davu o lynč, případem se dopodrobna zabývá a rozhodne jinak, než by si pomstychtivý dav přál. To se stalo obžalovanému Babišovi vynesením rozsudku soudce Šotta, kterého před ukamenováním těmi správnými novináři může uchránit jen ideologicky napravený rozsudek odvolacího soudu – pokud ovšem státní zástupce odvolání podá. Jelikož však státní zastupitelství, tedy obžaloba, koná coby zástupce státu, nemám celkem o dalším postupu státního zastupitelství pochyb. Ostatně i sám státní zástupce, který by nekonal, by mohl řádně dostat po prstech. 
  3. Kromě těchto dvou celkem pochopitelných případů existuje ještě jedna oblast ovlivňování výsledků zejména soudních řízení a tím celého právního prostředí, státem, a to i v případě, kdy se dvě strany soudí mezi sebou. Teoreticky se má soud vždy pokusit o smír, v praxi to ale vypadá tak, že stát vytváří svými zákony vyloženě konfliktní prostředí, ve kterém jsou účastníci řízení doslova štváni proti sobě. Klasickým příkladem je rodinné právo. Zde by ke „zprůchodnění“ sporů, a to zejména o úpravu poměrů k dítkům (rozuměj kdo bude mít dítě v péči, jak bude probíhat styk s nerezidenčním rodičem a jak to bude s výživným) stačilo k zásadnímu zlepšení situace několik opravdu drobných zásahů do občanského zákoníku, občanského soudního řádu, případně zákona o zvláštních řízeních soudních. Stát je však přes to, že tyto kroky byly opakovaně definovány, zpracovány do legislativní podoby a coby poslanecká iniciativa i předloženy Poslanecké sněmovně, nepřijal a pokud vím, nejsou ani na pořadu dne. S ohledem na rozsah a zejména počet rodinněprávních sporů je nutno předpokládat, že stát kreativně transformoval heslo „kdo si hraje – nezlobí“ na „kdo se soudí – nezlobí“ a využívá vzájemných sporů svých občanů k tomu, aby měl od nich sám svůj svatosvatý klid.

Doufám, že jsem tímto shora uvedeným traktátem již dostatečně odhalila, proč ze systémového hlediska jest domáhání se práva a spravedlnosti vůči státu aktivitou, spadající do kategorie „Sysifos“.

A teď ještě k tomu Facebooku. Předesílám, že již v roce 2017 jsem poslala (česky i anglicky, aby nebylo nač se vymlouvat) do sídla Facebooku v Irsku k rukám pana Zuckerberga dopis, obsahující úplný právní rozbor problematiky „revizí“ příspěvků na jím vlastněné sociální síti. Pokud si zadáte do Googlu „Samková – dopis – Zuckerberg“, vyskočí na vás jeho text minimálně ze tří serverů. Proto jej zde nebudu opakovat. Nicméně ve zkratce připomenu, že faktická cenzura, provozovaná Facebookem, je v České republice protiústavní, přičemž otázka „svobody slova“ je jednu z nejpodrobněji a nejjasněji probraných a „projudikovaných“ otázek a to jak českým Ústavní soudem, tak i Evropským soudem pro lidská práva. Najednou však nic neplatí. Z čehož plyne, že je to český stát, který Facebooku GARANTUJE MOŽNOST BEZTRESTNÉHO PORUŠOVÁNÍ SVÝCH VLASTNÍCH ZÁKONŮ. Snad jenom připodotknutí k občas se zjevivšímu názoru, že „však je ten Facebook jeho (Rozuměj Zuckerberga), tak si tam může dělat co chce“. Ne, nemůže. Základním znakem zákona již od dob starého Říma je, že platí „erga omnes“, tedy vůči všem. To, že někdo něco vlastní, naprosto neznamená, že vlastník si může dělat ve svém vlastnictví co chce! Majitel pozemku si nemůže stavět kde a co chce, i když je pozemek jeho, majitel továrny nemůže ignorovat zákoník práce vůči svým zaměstnancům, kteří pracují v jeho nemovitosti na jeho strojích, učitelé na soukromých školách nemohou učit to co jim přikáže vlastník školy…

Doufám, že už to chápete… Pokud tedy Facebook blokuje určité názory, „snižuje dosah“ a sám rozhoduje o tom, co je „proti zásadám komunity“, i když dané vyjádření je zcela v souladu se zákony České republiky a v souladu s dlouhodobou judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, pak je naprosto evidentní, že tak Facebook musí jednat s vědomím a pod ochranou státu, tedy se jedná o případ ad a), tedy vědomé ideologické deformování práva státem za účelem podpory jím preferované ideologie. Takže znovu a ještě jednou: domáhat se nápravy dlouhodobého systémového a evidentně minimálně tolerovaného porušování práva státem u státu, jest blbost. A Zuckerberg si s touto záštitou může dát už jen kávičku, a i nadále propagovat a vytvářet demokracii všemi, a to i antidemokratickými a evidentně protiprávními prostředky.

Podle mého názoru je ideologizace práva tím nejhorším, co se právu může stát. Aplikací „nezákonného práva“ v opakujících se cyklech totiž společnost zcela ztrácí zpětnou vazbu, tedy činí rozhodnutí na základě stále méně a méně správných informací a závěrů. K čemu to vede jsme si už jednou zažili. Nyní si to musíme zažít evidentně podruhé, a to za zásadního spolupůsobení zejména Facebooku a Twitteru. (Zcela rozhodně Twitteru před Muskem a co bude dál se teprve uvidí – ale aby to Musk přežil…)

Je na nás, abychom našli jiný nástroj, jak stát korigovat v jeho protiprávním a protiústavním jednání než dožadováním se ochrany před ním samým u něj samého. Přiznám se, že takový nástroj občanské ochrany zatím nenacházím. Veškeré podněty, návrhy a připomínky od p.t. čtenářstva proto přijímám s radostí. Jen, prosím vás, dejte pozor, ať vás u těch „podnětů, návrhů a připomínek“… nezablokuje Facebook.

119 thoughts on “Braň se!!! (pozor, zcela nekorektní text!)

  1. Až na část, kdy „rovnost příležitostí“ dáváte jako hnus a přitom popisem mluvíte „o rovnosti výsledků“, což je docela rozdíl, je zbytek textu hodně zajímavý, kde si člověk říká co to mele, ale na konci vysvětlíte, tedy krásná ukázka, že u lidí, kteří mají co napsat je důležité číst celý text a člověk se hodně dozví zajímavého 😉

  2. Zdravím, Kláro,
    velmi kvalitní, zhuštěný text a srozumitelný text, nahradil by třetinu učebnice občanské nauky.
    A měl by být dán k prostudování povinně každému, kdo sedí na chodbě právnické fakulty a čeká na přijímací zkoušku.

    Výjimku by měli mít pouze synové a dcery právníků a synové a dcery mafiánů, kteří byli od svých rodičů poučeni, o tom že jsou si vědomi, do čeho dneska lezou, pokud se chtějí stát právníky.

    A podepsali by s tím informovaný souhlas.
    —————–

  3. Technická poznámka: V blogosféře je z různých důvodů všeobecně dodržováno, že autoři píší nadpis běžným způsobem, tj. nikoli celý nebo část velkými písmeny, jako je zde – BRAŇ SE!!!
    Nezastupuji zde pana Zakladatele, jenž je správcem. Zakladatel už kdysi na úzus psaní nadpisů blogů v Litterate upozorňoval. Zdejší autoři standard dodržují, což je chvályhodné
    Prosím autorku paní Samkovou, mohla byste nadpis svého blogu upravit dle standardu?

    1. Nezastupuji zde Kláru Samkovou, autorku tohoto článku, ale troufám si na Vámi položenou otázku dát úplnou odpověď, jež Vás zajisté uspokojí:
      Mohla.

      Jako čtenář mám také otázku. Kdybyste umíral žízní, odmítl byste vodu proto, že není servírována podle standardu Restaurantu pana Septima?

      1. Děkuji za zastání, nepřečetla jsem si důkladně instrukce otce Zakladatele a nevěděla jsem to. Ančto jsem technický tupoň a neumím to změnit, požádala jsem Vidláka, aby mi to opravil, což učinil. omlouvám se za porušení standardů a jsem již poučena. kl.

        1. Mohlo zůstat i tak. Třebaže někdo kvůli tomu si nohu dá za krk i kdyby mu tam měla zůstat.
          Ovšem doufám, že v ostatní“ standardy“ budete inspirativně porušovat i nadále.

  4. Vždy jsem v rozpacích, když se paní Samková rozpláče nad svým pracovním vytížením. S vědomím, že je žena a taky trošku již „ve věku“, určitě by ji prosplělo pách šichet v Mišelince u přikulování gum. Po pár šichtách by jistě ráda a s úlevou dala nějakou tu žalobičku ve zkráceném čase.

    Chyba každé monopolní organizace (Advokátní komora) je, že bez konkurence její obsah upadá. Pak i ty nejmenší překážky rostou do nebes. V obecnosti, kvalita služeb advokátů je tak mizerná, že je až k nevíře, že je jako občané nepošleme do prdrle.

    To, že stát ve sporech hraje na jednu branku a že jsou správní jednortlivci ve sporech rovnější, je bezesporu pravda, leč bylo to tak v minulosti a bude i v budoucnosti. Stále platátí, že nad zlem není možné vyhrát, ale je sním třeba stále bojovat. Paní Samková již podlehla neduhu komory (lenosti) a nabádá nás abychom postupovali stejně. Zřejmně chce dát státu čas na tu jeho práci.
    Alternativa dala čas na práci koalici a dopadla jek dopadla. Paní Samková nas nabádá, abychom v tom pokračovali, tedy nasadili si chomout a tahli bez reptání.
    Za sebe: ani komunistiům ani kapitalistům se nepodvolím. A to tak, že za žádnou cenu.

    1. Věštče, patrně vůbec netušíte, co všechno paní Klára stíhá. Lidově řečeno : Nevidíte si do huby.

      1. Asi by bylo na místě se na to „co všechno paní Klára stíhá“ zeptat vás, znalce. Leč asi to nebudu schopen ověřit a z perventivní opatrnosti, vám věřit nebudu.
        Z druhé strany jsem nic o „co všechno paní Klára stíhá“ nepsal. Píši o tom, že si stěžuje na vlastní profesi, což je jak jistě tušíte, pláč na cizím hrobě.
        Jistě mi nebudete namlouvat, že monopolní organizace s bonusem státem určených královských tarifů, je vzor pokroku a inovací.
        Snad mi nebudete vyvracet, že taková ta rezignace nad zjevným bezprávím je cesta ku nezdaru. Aktuální výsleky v podobě zvolení soudruha prezidenta jsou toho nakonec důsledkem. Alternativa se již dopředu, asi předsudečně, rozhodla na smysluplnou práci rezignovat, což nakonec ta, co vše stíhá doporučuje.
        Jistě je vám znám bonmot o aktivním blci a jeho následné škodě.

        1. Zkuste třeba Databázi knih.
          Paní Klára už stihla vydat deset knih. Na kterých pracovala po práci. Grantík od Ministerstva kultury asi nedostala. A to je jenom výsek její práce po práci.
          Fakt jste mě naštval!
          😡

          1. Chalpe vy jste sa znad zbláznil.

            Paní Klára pro své potěšení a jak jinak, ve svém osobním čase napsala něco knih. Co z toho vyvozovat. Věnovala výtěžek na charitu? Nobo, dokonce to psala jako charitu?
            To jako, když pojedu ve svém volném čase na dovolenou k móři, tak to budu vydávat za „co všechno paní Klára stíhá“.
            S tím grantem jste vskutku přímo nasral. To jako, když by to psala pod tím grantem, tak by to byla nějaká ušlechtilost, nebo co z toho vyvozovat|?
            Pane Bože, co nám ta alternativa vydává za matroš.

            1. Co z toho vyvozovat? Že napsala deset knih. To samo je hodno obdivu.
              Co jiného by měla dělat, když je jí dáno, je psavá a „je to v ní jako v koze?“

              Příkladmo tady Ládik!!! Být v době národního obrození, později spolu s Havlíčkem a dalšími byl by učiněn postrachem žactva.

          2. Moment, 10 knih je dozajista výkon, ovšem – pravicový a tržní ctitel by to glosoval asi tak, že pokud má čas na psaní knih ( předpokládám, že odborných, s právní tematikou) , není důvod si stěžovat na pracovní vytížení.
            Jako ex offo se snažíte, jen jestli nejde o snahu kontraproduktivní…

        2. Blbý je, že Česká advokátní komora (ohledně kterw´ mám naprosto stejný názor a upozorňuji na web Unie advokátů) nemá s reálným výkonem advokacie naprosto nic společného. Je to orgán veřejné moci, kteŕrý dohlíží “nad řádným výkonem advokacie”. A to je vše..

          1. Blbý je, že já o koze a vy o voze.

            Asi budu muset psát jak pro blbce. Nepíši o komoře, ale o advokátech jež dělají obsah komory. Tedy o obsahu, jež je dle mých letitých zkušeností, díky tomu na co právě upozorňuji, vcelku mizerný.
            Nehledejte v tom nějaké spiknutí, jde o zákonitosti monopolu. Není tlak na kvalitu, nejsou výsledky.
            To, že popisujete trestní oznámení jako dizertační práci, je toho důkazem. Prodat 95% vaty za kvalitu.

            1. Znovu: obsah České advokátní komory dělají advokáti asi tak, jako Vy dělaté obsah Poslanecké sněmovny. Na velmi negativním hodnocení ČAK se s Vámi shoduji, eč o poměrech, které v ní panují, nevíte bohužel nic. Obsah práce ČAK je katastrofální – a tím, že to píši, riskuji kárné řízení za znevažování advokacie. To, že zanikla, respektive byla ČAKem pohlcena Komora komerčních právníků, čímž došlo k monopolizaci, je doopravdy strašné. Na Slovensku je situace opravdu lepší, tam se KKP udržela. Jinak co se týká toho, že se píše v právních podáních „vata“, tak je to „vata“ podle vás. Já mám jiné věci na práci než psát něco, abych „ohromila klienta“. Moji klienti totiž nepotřebují být ohromeni, ale zcela pravidelně za mnou přicházejí v době, kdy jim nejenomže teče do bot, ale jsou ve … exkrementech minimálně po kolena, spíše výše. nepotřebují ohromit, ale pomoci. Vy jste evidentně mým klientem nikdy nebyl, o mé práci nic nevíte a evidentně taky toho mnoho nevíte o tom, co na soudce, případně státní zástupce platí a co ne. Takže už toho osobního osočování laskavě nechejte. Nevím, co je Vaší profesí, ale já se vám do ní taky nepletu…

              1. Co platí na soudce, případně státní zástupce, každého, kdo si zachoval normalitu?
                Věcnost, stručnost, výstižnost, lapidárnost. Málo co adresáta nas…ééé…. tak jako mnohastránkový šroubovaný elaborát o ničem ve kterém to podstatné je „šmudlo hledej“. To platí obecně. I pro adresáta a jeho výtvory.

                „Tak už to, otče, bratře, Cyrile a Metoději konečně řekni!“
                „Stále máme brífink.“

      2. Ovšem na druhou stranu, někteří si podání v jednoduché věci, jak se nakonec ukáže, pletou s vědeckým pojednáním uvozeným „My, věhlasná advokátní kancelář Tenhle & Tamhleti, attorneys and solicitors…
        zapsaná…, zastupující na základě zmocnění Tím a Oním jako statutárními a na základě…. zplnomocněnými…. “ Čímž je zaplněna přinejmenším první strana aniž se adresát cokoli o věci dozvěděl. Následuje složitě strukturovaný text protkaný četnými případnými judikatorními odkazy v textu i pod čarou, citacemi z komentářů, odkazy na Listinu základních práv a svobod, rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora… To vše několikanásobně přežvýkáno, vyplivnuto, okořeněno a znovu přežvýkáno, vyplivnuto a přeformulováno.
        Chápu, že na platícího klienta je třeba udělat dojem, jenže nakonec se vše podstatné vejde do jediného odstavce. To v lepším případě. „Šmudlo hledej“ v horším.

        1. „Dělání dojmu“ se ale pěstuje nejen v advokacii. Přiznávám, že i v mé profesi se občas používá v případě, že klient je velmi „znalý“ a radí způsobem, že bych mu nejraději řekl „urob si sám“.
          Ale není to zrovna produktivní způsob práce.

          1. Dělání dojmu……. není .. zrovna produktivní způsob práce.

            To je přesně to, co jistě trápí paní Samkovou, ale u té je to příkře spojeno s její profesí (čím větší vlny, tím víc práce), tak v našich diskusích zde a nakonec, což asi Vidlák nebude rád číst, v posldeních svou až třech letech jeho článků.

              1. Že je obtížné vyhnout se profesní deformaci. V mnohých případech to bez obligátně příslušnou kulturou vyžadovaných pindů a rituálů nejde.

        2. Nikoliv, je potřeba udělat dojem na soudce, neb šance, že dotyčný to pochopí na první
          dobrou jest velmi malá…

          1. Proto naopak bych upřednostnil vyjadřování se pokud možno v holých větách.
            Mým zmíněným stylem, zdá se zasažena i justice. Příkladmo elaboráty Nejvyššíího soudu.
            Pro (nejen) ně platí doporučení : Číst od konce.

    2. Jenomže formalismus tvrdě vyžadovaný soudy není chybou paní Samkové, ale toho, že soudci místo aby soudili obsah soudí formu, tedy nesprávný „petit“ a hodí to do koše, i když samotný obsah by porušoval 100 zákonů…
      A řekněme otevřeně, onen hraný formalismus pomáhá tomu, že mohou soudy dělat to co popisuje Samková v článku, že se dá neřešit samotný čin, když stát/někdo nechce…

      1. A kdo není formalisticky správný, zažije u soudu bossing a šikanu neskutečným způsobem, na úrovni zesměšňování. Je mi líto to napsat, ale součástí práce advokáta je i zastrašování (!!!!) soudce aby soudil poprávu…

        1. Ovšem na druhou stranu, některá podání…
          Nářek co všechno bylo porušeno, citace zákonné i Ústavní… Ctrl c, Ctrl v.
          Čím bylo porušeno, o tom ani zmínka.

          O formalismu například v řízení insolvenčním či vykonávacím by se toho dalo napsat. Že soud ani elementárně nazkoumá zda je dán materiální základ, třebaže nepodloženost návrhu je zřejmá na první pohled. Že soud nekopne, no to by sám se musel nakopnout lustrací v databázi, že navrhovatel podává šikanosní nepodložené návrhy na subjekty, které očividně nejsou v úpadku. Platební rozkazy, exekuce na jiného než dlužníka. Omyl, no a co? Exekuce na majetek, který prokazatelně a na první pohled není majetkem dlužníka. Majetek zašantročený či zničený při exekuci. Majetek prodaný v neoprávněné dražbě.

          A co zákon? Postavení nezletilé osoby do postavení dlužníka jednáním jiné osoby, například zákonného zástupce, či opatrovníka.
          V občanském zákoníku, jestliže už je tak opulentní, by mělo být pro takové případy uvedeno, u koho je vyloučeno aby se stal dlužníkem. Jestliže kdo právně způsobilý se svobodným rozhodnutím prodá do „otroctví“ , jeho věc. Jenže, aby se někdo už dlužníkem narodil? Či stal se jím ačkoli ještě neumí mluvit natož chodit? Jednáním někoho jiného? Neodmítnutím dědictví opatrovníkem? Nebo jako v případě poplatků za odpad? Aby dluh narůstal až k jeho zletilosti, do statisícových částek?

          Co ochrana vlastnictví nemovitosti dokládaného konstitutivním zápise v katastru? Hlídejte si, najměte si hlídače za Vás.
          Proč zápis není chráněn heslem, jestliže jím je chráněno cokoli od přístupu do mobilu, přes WiFi, kdejaký prd, o bankovnictví nemluvě?
          Co zákonodárci? Zívačka. Jenže jde-li o další držhubné utažení šroubů svobody, jsou velmi přičinliví a hbití.

          1. Můžu mít odborný dotaz? Spadá určení rozsahu pasivní legitimity, tedy toho, koho všeho je třeba žalovat, v žalobě o určení, do práva procesního nebo hmotného. Případně proč.

            Děkuji.

          2. no a sám píšete: „Čím bylo porušeno, o tom ani zmínka.“ Jestliže advokát nenapíše, čím bylo porušeno, je to blbej advokát. Jestliže soud nenapíše, čím bylo porušeno, je úlohou advokáta řvát jak tur, sepisovat ta vámi nenáviděná formalistická podání a – jsme u toho zase – v podstatě soudu vyhrožovat…

        2. „Je to krátký.“
          „Vždyť je tam všechno.“
          „Napiš to aby vyšlo ještě i na druhou stranu.“
          Zvětšil řádkování na 1,5
          „No vidíš, že to jde.“

          „Chybí tam tohle…“
          „Nechybí. Tady to je…“
          „Hmmm, ale nemáš tam ani tohle…“
          „Mám. Tady.“
          „Hmm.. .Ale stejně je to nějaký krátký.“

  5. Ta paní má v zásadě pravdu. Nepřesná, až zavádějící, byla jen poslední věta z odstavce č. 2, kde mělo být správně : „Ostatně i sám státní zástupce, který by nekonal na politickou objednávku, by mohl řádně dostat po prstech.“

    Empiricky lze totiž ověřit, že samotné „nekonání“ je jedna z nejtypičtějších činností současných státních zástupců. A mají, pro pasivitu, výmluvy, překrucování a zametání trestných činů, krytí až na ministerstvu.

    Dále, ke konci textu, v kontrastu se svou předchozí střízlivostí pohledu, pisatelka náhle propadne jakési etice, logice nebo něčemu ještě horšímu a píše :
    „To, že někdo něco vlastní, naprosto neznamená, že vlastník si může dělat ve svém vlastnictví co chce!“
    Jenže to je přesně ono. V systému, který dokázal naprosto ideologicky, až démonicky, povýšit soukromé zájmy, úlety a zvrhlosti na „svaté a nedotknutelné“, parazitování na společném prostoru za normální a vytváření skutečných otroků za přijatelné, tak nemůžete soukromníky ( ιδιώτης – idiotés ) umravňovat. To je zásadní přešlap ve „slušné“ společnosti.

    No a k tomu poslednímu, tedy nástroji, jak stát korigovat v jeho protiprávním a protiústavním jednání… Vzhledem k tomu, že revoluce je v současných podmínkách neproveditelná, tak dalším řešením je válka. Masivní, ne nějaké přestřelky na hranicích, jako je tomu nyní. A v tom, jak se zdá, je vše na dobré cestě. Ti, kdo přežijí, pak mohou zkusit opravit některé formulace ústavy a zajistit její vymahatelnost. Pokud ještě bude někdo, koho by takový dokument zajímal…

    1. Mám na těch kolejích dceru. Platí 5k6 měsíčně a ještě jim tam netopí. Teď má zkouškové, tak tam mrzne jen jednu noc, ale už jsme ji koupili teploměr a hodlám to řešit hned jak budu vědět, kolik stupňů tam reálne mají.

  6. Pokud nás stát chrání před námi samými, i když bychom měli při právním aktu stát rovnocenně proti sobě, tak není ten stát právní. Právní jsme jen my, on je nesvéprávný a takový stát já nevolím, protože ten mě neochrání.
    Ale napsala jste to dobře!
    Ať si stát strčí celou deklaraci třeba do ústavy.
    A teď jednu sloku brumendo a definujme si každý svobodu slova. A začněme slovem, neboť svoboda je nám vlastní, ale v ideálním případě.

  7. Svatá pravda.
    Jedna rodina má problém s třináctiletým pubescentem. Nechce chodit do školy, předstírá nemoc, chová se divně. Školu vždycky miloval, učení mu skáče do hlavy samo, na základce měl samé, v primě ale už dvě trojky. Naštěstí jenom ze šprtacích předmětů, angličtinu a matematiku má za 1.
    Sestra je na stejně škole v kvintě, tak podnikla průzkum, nikdo bráchu nešikanuje, i když není za lídra jako na ZŠ.
    Vymýšlí si koniny, třeba donesl do třídy nějaký sprej a pomocí zapalovače vyrobil plamenomet. Naštěstí to třídní ututlal, jinak by letěl, žádný ředitel si nenechá podpálit školu.
    Takže se začal hledat dětský psycholog.
    Existuje Krizová intervence, ovšem tenhle hoch se zatím neřeže, nefetuje, ani neutíká z domu. Jenom před školou pláče a odmítá opustit auto a matka z něj má nervy. 😉
    Ačkoli by se dneska dali psicholokové přebírat vídlema, termín dostane česká rodina asi roční, když má štěstí.
    Tahle rodina naštěstí měla tlačenku, takže hoch se dostane do poradny už za měsíc. Samozřejmě peníze na dřevo. Na pokladnu neexistuje. Naštěstí jeho rodiče nejsou chudí, takže si mohou dětského psychologa dovolit.
    Asi všichni psicholokové vrazili na Ukrajinu pracovat na psýše ukrajinských mládežniků v jatečním věku , aby se nebáli bojovat za svobodu, vždyť je to radost.
    🤮🤮🤮

    1. Nó, mát za „dobrou“ není ostuda. Není příčina problému v rodině, která se nemůže smířit s tím, že by jejich trojkař jednou zaměstnával dvojkaře aby řídili jedničkáře?

        1. Sibylo, ten kluk má hodně vysoké IQ. Kdyby se učil, měl by samé. Ale na základce se učit nemusel, takže má horší známky než sestra, která se musela učit už na základce. Ale tohle není o známkách.

          1. No kluk bude možná navíc patřit mezi vysoce citlivé lidi a malér takových je,
            že ani rodiče si nevšimnou a jedou výchovu dětí na jedno brdo…

            Napovídá tomu to usínání s pláčem už od miminka….
            Prostě co jiný lehce dá, vysoce citlivé lidi přetěžuje a zahlcuje k prasknutí
            a vysoká inteligence je v podstatě ještě „trápení“ navrch.

            https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz/vysoce-citlive-deti/test-vysoke-citlivosti-u-deti/

            Osobně si myslím, že i ten „plamenomet“ byla snaha NEBÝT na té škole.
            A tedy tam muselo dojít k něčemu, zážitku, uvědomění si,
            co ho vede k jeho chování, možná i něco se sexualitou…

            Vždy je k chování dokonce s pláčem….. důvod.

            A měsíc „vyhazovat“ brečícího náctiletého kluka z auta bych ani jako „matka s nervy“ neriskovala, pokud ho něco trápí fakt AKUTNĚ.

            Zkuste prosím Helo kontaktovat paní Kláru,
            je to od ní hezké a upřímně jí i děkuji, že jí není cizí kluk lhostejný.

            1. Už je to snad na dobré cestě. Ze známosti se podařilo sehnat opravdu kvalitní psycholožku. Teď jede celá škola na lyžařský výcvik a ten měsíc se nějak přežije.
              Jinak děkuji za pochopení. V tímhle věku číhá na děti nebezpečí za každým rohem.

              1. Ovšem na druhou stranu, „bylo hůř slídí šli“.
                Před sto lety…. Nebyly „sociální sítě“. Projet Facebook a podobně, možná, že příčina by se našla. Že není známá, neznamená, že není. Co mu brání otevřeně své potíže probrat s tátou. Možná že chybí důvěra. Proč?

                  1. Doufám, že ten psycholog najde proč ej problém, podle popisu je to jeden z mála příkladů, kdy si myslím, že psychologové mají proč existovat 😉 Ale musí to být nějaký co poslouchá co říká a dokáže poznat co říká 🙁

                1. Důvěra? Proč by měla chybět, prostě puberta a děti nechcou pak hodně věcí protože hormon probírat s rodičema.
                  A ten plamenomet, mě to spíše připomíná, že podobné „hovadiny“ jsem dělal taky, ale 7-8 třída základky a byl jsem řešen např. „za skobičák“…
                  Ale zase jsem nebyl v jeho situaci, kdy jsem nechtěl do školy. Jenom to bylo o tom, že třídní co sem měl na češtinu si na mě zasedla, protože jsem ji docela nasíral chováním, že sem se jí nebyl ochoten podřídit a jednal s ní jako rovný s rovným a ve výsledku jsem se vyprdnul na všechny předměty a dělal je jenom „abych prošel“ a jinak se bavil abych se nenudil a dělal tak „doslova píííčoviny“ jako ten kluk…

                  Ale to musí určit někdo, kdo probere s tím klukem ne co si myslí, ale jak probíhá jeho dny ve škole dlouhodobě, aby zjistil co je pak problém, zda v hlavě nebo rodina nebo škola…

      1. To vůbec!!!
        Rodiče jsou v tomhle ohledu velmi benevolentní. Ale ten kluk se od malička lišil od svých dvou sourozenců, je velmi přecitlivělý. Už jako miminko usínal s brekem a celé noci proplakal. Nikdy se nezjistilo proč.
        Je sportovec, hraje hokej za místní hokejový klub, během jednoho roku přerostl o dva roky starší sestru, měří ve třinácti 178 centimetrů. Hraje si na velkého drsňáka, ale uvnitř je zřejmě abnormálně nejistý. Vypadá hodně dobře, holky se na něj vysloveně lepí.

          1. Paní Kláro, moc vám děkuji!!!!!!!
            Ale už rodiče sehnali dobrou psycholožku , přes pediatričku, která zná toho chlapce od miminka. Tak ví, jak byl vždycky přecitlivělý. IQ má jenom lehce nadprůměrné. Ale nad vším moc přemýšlí, v tom se liší od sourozenců. Ve druhé třídě řekl paní učitelce při prvouce, že byl TGM divný tatíček, když si dvakrát změnil jměno. ( Masařík – Masaryk – Garrigue )
            😀

            1. Tak mu dají diagnózu, přidělí asistenta a okolí si na jeho výstřelky bude muset zvyknout. Tak to dnes chodí. A psycholožka má do důchodu postaráno o příjmy.

              1. Vím to z naší ulice. S asistentem pro hlavu se dá chodit i na gympl. A naší sousedce, když se nechce, tak tam ani nejde, asistent vše zapíše a nahraje na mobil a odpoledne to do ní vtloukají doma.

                1. Sibylo, promiňte , ale vůbec nevíte, o čem mluvíte. Měla jsem stejný názor jako vy, ale rychle jsem ho změnila, když šlo o známé dítě. Vzorně vychované, hodné, ale s poruchou mluvení, tzv. dysfázií. Bez čtvrtky asistenta by muselo do praktické školy. Mezi nevychované smrady.
                  Kdyby šlo o vaše dítě, byla byste první, kdo by bojoval o jeho možnost chodit na běžnou ZŠ.

        1. akože za Lybar a prskavku ho hnali k psychologovi ??? Musí šibať :-))). s tým sme sa hrávali v šiestej triede na základke … a j s Travexom a inými vecami :-))))). Možu byť radi, že je chlapec zvedavý a hravý…

            1. Přesně tak, tohle chce kromě osobního psychologa také rodinnou terapii, problém bude nít širší základ než jen v osobnosti chlapce. Třeba má pocit, i když třeba jen iluzorní, že nenaplňuje očekávání rodičů, že je zklamal. A rodiče mu nedávají dostatečně najevo, že to tak není. To je jen jeden příklad, těch možností je spousta, při rodinné terapii dříve nebo později vyplave na povrch podstata problému. A nikdy není jen u „postiženého“.

            2. Popravdě je na kvalitního, znovu podotýkám kvalitního psychologa, psychiatra, zralá vlastně celá společnost …

              1. s tím s vámi hluboce souhlasím… a měla by to částečně dělat i veřejnoprávní televize. Co s národem, kde otcové chlastaj, matky berou antidepresiva na kila a mládež jede marjánu ve velkém tak, že na příklad v létě já nemůžu chodit ani do Riegráku, protože se nad ním vznáší takové opary marjány, že to doslova nemůžu vydýchat…

          1. Pešiaku, to není kvůli té blbosti se sprejem. Starost rodičům dělá, že nechce chodit do školy. Do které se vždycky těšil.
            Už jako čtyřletý litoval, že je víkend. Že nemůže do školky a zase se nic nenaučí.
            😀

    2. Ostatně, chápu. Co jiného má dělat, když nedostal plamenomet od rodičů pod stromeček?
      Ostatně měli by být rádi, že v garáži nestaví zařízení na obohacování uranu.

          1. Já jsem se spolužákem Karlem konstruoval elektromagnetický vrhač nožů.
            Fungoval, ale po každém výstřelu bylo nutno pospravovat domovní pojistky. Sousedé trochu brblali. Tedy pokud byli zrovna doma a poslouchali třeba rádio. Tak jsme to pak raději dělali za školou dopoledne. [;>))

            1. Můj syn zase měl období, kdy všude sušil papíry napuštěné travexem a cukrem. Potom pomocí alobalu vyráběl bouchací kuličky.
              😀

                  1. Nebo ukázka, že lidi co mysleli už za mlada a jednali, jsou „pro stát problémový“ i v dospělosti, protože stále myslí a nepřebírají tupě co jim je řečeno jak se mají chovat a co si mají myslet…

                  1. Ještě, že tam nesušil jododusík. Před pikráty a především azidy jsem byl důrazně varován. Stávalo se, že z experimentátora toho moc nezbylo.
                    Jenže na druhou stranu, kdo věděl, ve starších důlních dílech bylo možno najít pro případ potřeby schovanou a zapomenutou „šouli“ permonexu.
                    I plastik byl sehnatelný. Například u útvaru, když nebyla plastelína pro pečetění vrat v prostoru s technikou, vzalo se prakticky stejně dobře použitelné, stejně vypadající, růžové… Tu a tam vybyla cihlička tritolu, pentrit z munice… Dusičnanová hnojiva byla k dostání čistá…
                    Jenže kdo by v té době pomyslel na terorismus. Tedy nestátní. Například semtex byl dodáván kde kdejakému teroristovi ze „spřáteleného zahraničí“. Jednak šlo o špagát, jednak magorů nebylo tolik, a když, byli pod kontrolou, a bylo jasné, že změna režimu tohle cestou není proveditelná. Výjimečně nějakou tu sochu, dneska o odstranění rozhoduje radnice.
                    Tak dneska aby se člověk lopotil s krumpáčem a sbíječkou namísto aby „puf“, a vybral lopatou. Protože, víme, že tyhle materiály byly vymýšleny nejen pro mordování bližních, ale aby co možná nejbezpečněji ulehčily práci. Jenže blbců a hovad přibývá.

    3. Promiňte, problém je v tom „odmítá opustit auto“… A v předchozích třinácti letech v rodině.

      1. Krasobřéťo, v pubertě se chovají děti všelijak. Tenhle se chová hodně zvláštně a právě proto se rodina rozhodla obrátit na odborníka.
        Protože tyhle děti jsou ve velkém ohrožení. Může potkat nějakou partičku kluků, kteří fetují. A když někdo řekne juniorovi : Hele vole, že si s námi nedáš ? Tak si neumím představit vola který odvětí : Ne, nedám, drogy jsou nebezpečné. Takovou fantazii nemám.

        1. Současné děti jsou hlavně obětí umetání cestiček ze strany jejich rodičů. A teda nejen rodičů. Vožení autem do školy je jedním z typických projevů…

          Druhým faktorem je instantní personalizovaná zábava od doby, co dítě udrží tablet – kdo ve dvou letech uteče k tomu co ho baví, bude mít později problém dělat cokoli.
          „Jednou bude TV považována za stejně škodlivou, jako dneska kouření.“ napsal Vonnegut v Časotřesení; vyšlo někdy po roce 2000, tj v dobách, kdy už TV fungovala s tolika kanály, že se kolegové v práci nemohli bavit o tom stejném, na co se dívali předešlý večer.

          A v obou případech je velmi těžké se těm faktorům vyhnout. Ale pardon, vyšší dostupnost dětstkých psychologů nic moc nepořeší.

          1. Když někdo bydlí na vesnici, kam zajíždí autobus 2 x denně, tak musí vozit děti do školy. Jinak to nejde.

          2. No, moc hrotíš že něco je špatné, protože „počítač/tablet/televize“, je to jako se vším, nástroj není vinen tím, že ho někdo špatně používá 😉

        2. V pubertě a postpubertě taky nejčastěji začínají vážné duševní nemoci, třeba ty z okruhu schizofrenie. To jen pro úplnost.

  8. Ale to přece je jasné, že schvalování bombardování Ukrajiny je schvalováním genocidy, kdežto schvalování (humanitárního) bombardování Srbska nejenže není trestné, nýbrž chvályhodné, neb jsme pro ně v zájmu světového blaha hbitým vstupem do NATO poskytli vzdušný prostor. A tak podobně v jiných případech. Iráku, Sýrie, Afganistánu…. Zabrání Krymu je něco úplně jiného než zabrání Texasu v roce 1836…. Separatismus ruský je něco úplně jiného než separatismus Kosovský. Pokus o vraždu zrádce Skripala, údajně ruskou tajnou službou je něco úplně jiného než vražda novináře Chádžukšího na rozkaz saúdského korunního prince. Také vražda Sulejmáního na rozkaz Donalda Trumpa je něco jiného, stejně jako obdobné akce Mossadu i s „kolaterálními“ oběťmi. Nějaké sankce? Či dokonce bombardování Rijádu? Zničení Nord stream II řízené z Grosvenor Square? No fuj., takové hnusné podezření. Srovnávat ruský imperiální expanzionismus s šířením pravdy a lásky po všech kontinentech Britským impériem, Španělskem, Francií, Nizozemím…..mezi domorodci Severní Ameriky, Austrálie….. Jaká drzost nazývat to genocidou. Vy jste se zbláznili! To všechno je ochrana svobody, demokracie a lidských práv.
    Třídně, musíš myslet, soudružko, třídně! Jinak zas dostaneš flastr od svého naprosto nezávislého cechu právníků. Přinejmenším. Anebo nejvyšší exkvizitor náležitě právnicky zaobalí jakých zločinů ses dopustila, a proč to nelze trpět, protože jinak by se opona chrámová roztrhla ve dví, nebe by spadlo na Zemi, a vesmír by skončil v černé díře. A hlavně a především, naše stamiliardové kšefty si narušovat nenecháme. Tak držet krok a jásat „čtyry nohy dobrý“ a „Velký Bratr“ nás miluje!

    1. Že tě to vůbec irituje. [;>))
      To všechno už je považováno za naprosto normální. Ostatně mnozí spisovatelé to popsali, stačí do schématu jen dosazovat jména a data. Bourání soch, pálení knih, dvě minuty nenávisti atd.
      Mazadla – to je téma!

      1. Bohužel i podmazadla….

        Mazadla a jejich použití… Mazání poťáků, mazání plast – plast, pokud možno s minimální nejen smykovým třením, ale především minimální silou odtrhu. Aby klouzaly plynule, hebce. Tlumící mazadla zajišťující vazký pohyb otáčivých částí. Snižující vůli uložení. Nestékavá. Nekorozívní. Nenaručující konstrukční plasty. S vysokou únosností filmu. Trvanlivá.
        To je velké téma.

  9. Dovolím si nesouhlasit, ačkoliv souhlasím s tím, že vyhlídky na úspěch jsou malé a nákladné.

    IMHO je velmi důležité se „režimu“ (v rámci možností postavit). Dnes je právní situace nepřehledná a nejasná. Často se objevuje argumentace, že hosté (autoři příspěvků), se přece musí řídit pravidly pana domácího. Na druhé straně máme onu (teoretickou) svobodu. Omezuje ban na litterate svobodu slova? Omezuje ban na facebooku, nebo twitteru svobodu slova? Proč ano, proč ne? Kde je hranice?

    Z mého pohledu by bylo dobré tu bitvu vybojovat jednou do konce. Ať se ukáže, co říkají instance, ať se ukáže na čem jsme.

    1. Komu právní situace nepřehledná a nejasná vyhovuje více než-li cechu právníků, jehož ideálem je aby koupě rohlíku byla ošetřena smlouvou o nejméně šedesáti stranách, a za doprovodu nejméně pěti právníků?

      1. V tom to bude. A ještě mají ty šablony a CtrlC CtrlV, což jim vše usnadňuje. Kdyby to měli psát ručně nebo datlovat na stroji,vše by vypadalo jinak.

    2. Svoboda slova byla či nebyla i v době neexistence Facebooku a Internetu vůbec.
      „To je nějaká římská svoboda tisku? Razdvatři …tfuj ho!“

      1. V tom případě by bylo IMHO žádoucí stejně bojovat. Alespoň aby se tím poukázalo na rozpor mezi proklamovanou svobodou slova a skutečností (asi jako v konečné fázi socialismu).

        Pokázat na to jak dnešní režim bezostyšně lže. Třeba to někomu otevře oči.

      2. Bohužel s Vámi na sto deset procent souhlasím.
        A tragické je- neplatí to jen pro svobodu slova.
        Mrtvý či v lepším případě v kómatu je ve skutečnosti celý právní systém, klopotně a s chybami se vyvíjející od dob římského práva.
        Nejen u nás, ale i v Evropě.

        Pokud se kterýkoli právník zajímá o blízkou budoucnost svého oboru, doporučuji exkurzi na současnou Ukrajinu – náš vzor.

  10. Trestní oznámení v prostředí socialistického práva při významných povinnostech prokuratury a lidové kontroly mělo význam, to vše bylo podpořeno předpisy o stížnostech pracujících, kdy stížnosti musely být vždy v krátké lhůtě konkrétně !!! projednány se zainteresovanými stranami …
    V pseudodemokracii sametového debilostánu, aby byly „stížnosti občanů“ projednány vyhovujícím způsobem jako to bylo zajištěno za socialismu, je potřeba v tomto protilidovém systému vedle jalového trestního oznámení (které prošetřující orgán -rozumněno namyšlený blbec zamítne a hodí bez problému do koše) prosadit !!!! soukromou trestní žalobu !!!!!, kterou je možné věc protlačit přímo k soudnímu řízení s přípravným řízením i nasledným projednáním v hlavním líčení …
    Soukromé trestní žaloby jsou přípustné ve „starých“ nepostkomunistických zemích Západu, my jsme blbci, kteří si to sami nepovolili ( máme blbce a duté hlavy legislativce ) ..
    To co provozuje liberální demokracie není právní věda, ale pavěda provozovaná nevzdělanými a tupými debily ověnčenými tituly stejně jako je předseda vlády debil s profesurou politologie a předseda ústavního soudu postižený stejnou debilitou ..

      1. Oni se ti SZ „nesnižují“ především k tomu, co má tvořit gró jejich činnosti. SZ je dnes napůl politická vlivová organizace placená erarem.

    1. Trefa , a řekněme si na rovinu, že současná, stávající legislativa je ZÁMĚRNĚ koncipována tak, jak je. Uvědomme si, i přes kecy médií a politických loutek, k ochraně koho, jakých a čích zájmů, majetku a vlivu má sloužit… To samé např. daňové zákonodárství, atd…

  11. ad – cituji:

    „… je ideologizace práva tím nejhorším, co se právu může stát. Aplikací „nezákonného práva“ v opakujících se cyklech totiž společnost zcela ztrácí zpětnou vazbu, tedy činí rozhodnutí na základě stále méně a méně správných informací a závěrů.“

    Perfektně řečeno.

    1. Pokud je autorkou statě paní Samková, neodpustím si na její stesky poznámku: Vážená dámo, na zasvinění českého právního prostředí máte minimálně nepřímo svůj podíl také. V minulosti jste mohla přes své známé „od tanku“ , i ty pozdější, minimálně projevit nesouhlas nejen se zněním, ale i koncepcí během let, kdy se z českého práva stala příručka na ochranu zvláštních zájmů, včetně „právního majstrštyku“ uklohněného prý těmi nejlepšími právními hlavami, nebo-li nového Občanského zákoníku.
      V minulosti jste sama aktivně volala po „jiném pojetí práva „, tak ho máte. Bohužel , jde v praxi a souvislostech o stratifikaci dosazitelnosti tzv.nově pojaté spravedlnosti pro plebs, tedy pokud to není pod Vaši rozlišovací schopnost.
      Nebudu polemizovat s Vašimi argumenty, proč jsou pře o např. rušení účtu bojem proti větrnými mlýnem, nota bene v tak nepřehledném ( ale Vámi kdysi požadovaném ) právním prostředí…
      Nakonec ona neprůhlednost má svůj důvod, co Vám mám já, co by laik, povídat, že – třeba o tom, jak relativně ihned po plyši „tvůrci “ nových zákonů, atd. do nich vkládali vědomě zadní dvířka, a znění i případné tresty byly koncipovány, formulované tak, aby vyhovovaly zájmům ve stejném oboru podnikajícího autora, zájmovém skupinám, lobistům, politikům, atd…
      Dodnes je tvorba legislativy v českém prostředí, v prostředí českého parlamentu, a v poslední době ve více než koncentrované míře zjevným farizejstvím, levotou, a v důsledcích vědomým podvodem.

      1. Minorito, přisuzujete paní Samkové nadpřirozené schopnosti. Ona toho už udělala docela dost. Sice je velmi pracovitá, ale i její dny mají jen 24 hodin.

        1. Kde prosím zmiňuji, požaduji, upozorňuji či přisuzuji autorce jakékoliv nadprůměrné vlastnosti a výkony ? Asi došlo ke zmýlené ve Vašem výkladu, nebo o satiricko-ironickou glosu 😉. Ona toho opravdu udělala dost, jen v tom, o čem se zmiňuji , a na co sama naráží, jaksi ticho po pěšině … Pokud by to bylo jinak, autorka by vše náležitě mediálně odpresentovala, s tím nikdy problém neměla.
          Časovou tíseň bych v letitém procesu nehledal…

          1. Známé od tanku?
            To jsou ti, co je přetírají narůžovo, nebo ti, co na tanky vybírají peníze od občanů?

            1. Tečotampe, ten tank by se mohl dneska docela hodit!
              Natřít ho znovu nazeleno, naplnit dynamitem , pomocí dálkového ovládání poslat na zteč. Něco jako tankodron.
              ( Aby v něm nemusel sedět generál s paní plukovnicí a nabíječkou Černochovou. )
              🤔

          2. Víte co? Já vám na tu svou mediální
            prezentaci fakt seru, protože
            A) naprostou většinu věcí píšu se záběrem do různé hloubky cca 30 let. Že to nečtete – váš problém.
            B)největším hříchem posuzování historie je retroaktivní posuzování. Tedy posuzování minulých událostí současnými měřítky. Což děláte vy a já se tím nehodlám zaobírat.

            1. „B)největším hříchem posuzování historie je retroaktivní posuzování. Tedy posuzování minulých událostí současnými měřítky. “

              To sedí.
              Nicméně právě ona možnost retroaktivního posuzování historie současnými měřítky je dnes jediným důvodem, proč je dneska bádání o historii tu trpěno, tu dokonce financováno.
              Specializovaným celostátním pracovištěm , od počátku založeným k tomuto účelu, je ÚSTRk.

            2. B)největším hříchem posuzování historie je retroaktivní posuzování.

              Ne není. Největším hříchem je si na začátku moc věřit a nedomejšlet věci do konce.

              Spousta lidí se hrne do věcí, na který nemá a pak vykládá, jak to nikdo nemohl tehdy vědět.

              Oni to nevěděli, jiní to věděli.

        2. Lekl jsem se.
          Místo věty „Sice je velmi pracovitá, ale i její dny mají jen 24 hodin.“ jsem na zlomek sekundy přečetl: „Sice je velmi pracovitá, ale i její dny budou sečteny do 24 hodin.“
          A otcem myšlenky není moje přání, ale kutění všemožných nenávistníků.

  12. Skvele. Jen se primlouvam za vicero odstavcu. 🙂

    Americky system — v teorii — vytvoril tri vetve vlady, aby korupci v jedne vetvi, treba te soudni, mohly druhe dve vetve korigovat. Bohuzel… to uz je taky jen historie.

    Napada mne jenom spiknuti. 🙁 Tajna, obcanska mafie. Ci hromadna sabotaz (gerilova valka). Kdyby se urednici a politici bali svych obcanu, byla by tu sance. Viz Irsko c. 1920.

  13. Vážená paní.
    Děkuji vám za váš erudovaný text, podložený vaší advokátní praxí.
    Já nebudu chodit daleko, na Novinkách jsem byl doživotně zablokován za můj text, kterým jsem komentoval úmrtí Madlenky Allbrigtové. Napsal jsem taky, že jí říkají „krvavá bába“ a taky „balkánská řeznice“. Bylo to gramaticky naprosto bez chyb.
    Ale nic se neděje, zprávy na tomto obskurním webu se týkají takových drobností, že nám sdělují, že nějaké letušky pašovaly 30 kg cibule a že v Číně spadlo kolo opřené o zábradlí.
    Aby mi nebylo líto oné ztráty, tak jsem přesedlal na ruskou soc. síť VK.com, kde se nemaže, dokonce i „chlupaté“ obrázky. Já už jsem ve věku, který se dá označit, jako věk kmeta. Nevím jestli bych zvládl nějakou při se státem, nebo s Novinkami.
    Přeji vám mnoho sil v boji proti různým molochům. /Berkowitz/

    A světu mír.

    1. Já sice na Hovinky můžu, ale nechodím. Nebaví mě autocenzura, tak jim na to kálím. Na FB vlastně chodím jen na pana Konvičku a nikdo z mých známých tam už dávno nechodí.
      Vypozorovala jsem , ze existují určité stránky, třeba Forum 24 , kde vás někdo nahlásí a dostanete ban i za nevinný výrok. Takže na Forum 24 a na Reflex a na jiné vybrané stránky nechodit.

    2. To máte ještě dobrý, mne zablokovali doživotně jen za ocitování pasáží z životopisu Romana Sucheviče na Wikipedii a suché konstatování, že tato osoba má na Ukrajině své vlastní muzeum, řadu soch a bust, jsou po ní pojmenovány ulice a stadiony a v Kyjevě má svůj vlastní prospekt (po našem třídu), navazující na prospekt Stepana Bandery.

      Prý jsem tím schvaloval útočnou válku a genocidu, tak si říkám, že jsem ještě oproti paní učitelce Bednářové dopadl dobře…

      1. Musel si to napsat někomu z novinek, koho platí za provokace 😉
        Já měl svého času 2 účty, protože jsem měl dva e-maily z důvodu práce a když jsem psal do diskuse, tak jsem se nedíval pod kterým, a když jsem to samé napsal jednou pod účet „skyva“, tak jsem byl doživotně zabanován, a když to samé pod jiné, tak ten druhý nezabanovali 😉

        Měl si „štěstí“, že si to psal cenzorovi co měl slabé nervy…

        1. Já jsem se kdysi na Novinkách ohradila a byla jsem velmi překvapená. Paní cenzorka uznala, že mě potrestali neprávem. A zrušila trest. ( Asi 7 dní zaracha, už je to dlouho. )
          Zdá se, že i mezi tou nejhorší verbeží se najdou slušňáci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *